Teru x Hyde - Kvůli mě nemusíš. - část 2.

(Hydův byt)

Hyde

"Nemáš vůbec za co, Teru-chan. To je to nejmenší, co bych pro tebe mohl udělat." Ujistí ho Hyde, že to není nic velkého, co mohl udělat. Poslední, co by chtěl je, aby musel chudák spát někde venku. Pokývá hlavou na jeho slova o práci, ale to o přítěži, se mu vůbec nelíbí. 

"Neber to tak, že pro mě budeš přítěž. Tak to určitě není a už to nechci slyšet." Napomene ho, ale nepřestává se usmívat. Ohlédne se na něj, když doje na to, že by se později mohli společně přestěhovat do většího.

"No vidíš, to je nápad. Jen si nejsem jistý, že ti za chvíli nepolezu na nervy." Začne jako první a pak se mu malinko blýskne v očích. 

"Ale kdo by se ti bránil, když si mě chceš nechat. Tomu se říká povedený kompliment." Chytí se toho hned a ještě na něj mrkne. Nějak se mu zachtělo ho trochu přivést do rozpaků. Proč by ne, když si tak pěkně naběhl. 

"Nicméně si myslím, že máš místo jisté. Takeshi vypadal, že by tě nejradši přijal hned." Pokusí se ho ujistit, aby neměl strach z toho, co bude. Stačilo jen chvíli pozorovat Takeshiho, jaký o něj měl zájem a nebylo o čem pochybovat. 

"Ale jestli chceš být klidnější, můžu zkusit něco vysondovat u Isseye. Třeba mi na něj něco práskne." Nabídne mu jistou možnost, jak by mohl zjistit víc. Hyde se upřímně rozesměje, když vidí nadšení Teru z celého auta.

"Je to skvělé svezení, tohle se řídí vážně samo. Moje auto by se mohlo závistí rozpadnout na součástky. I když na mě je tu zbytečně moc vymožeností." Prozradí mu svou vlastní neschopnost využít všechny hračky, které jsou uvnitř. 

"Budeš se tvářit pokaždé tak, když ti otevřu dveře?" Zeptá se ho ještě.

"Já jen, že bych to pak měl chuť dělat pořád." Dojde na další flirt, který si prostě nedokázal odpustit. Teru to s ním nakonec bud mít těžší, než se na první pohled mohlo zdát. Poslouchá ho, když se rozpovídá a sem tam se podívá do zpětného zrcátka, aby viděl, jak se tváří. Překvapeně zamrká, jakmile mu prozradí, čím trpí a zatváří se vzápětí obdivně.

"To muselo být šílené." Vloží se mu do toho.

"Teda klobouk dolů, že jsi to vůbec zvládl, většina by to nedala." Chvíli si to nechá probíhat hlavou.

"Mám sice jen jeden pokoj v podstatě, ale je to dost velké. Na poměry Tokya rozhodně. Tam by ti mělo být dobře. Je to hodně vzdušné. Já osobně taky nemusím malé, uzavřené prostory. Nemám z nich strach, ale necítím se tam dobře." Prozradí mu něco na sebe. 

"Napadlo mě, že jsi plnoletý, ale stejně mi pořád přijdeš o hodně mladší. Nemůžu si pomoct." Zasměje se krátce a chvíli se věnuje cestě, než konečně zaparkují před ne moc vysokou budovou. Trochu to připomíná skladiště. Rozhodně to zvenku není moc útulné.

"Moc nedej na první dojem., Uvnitř je to fajn. Chodba teda ne, ale byt ano. Proto to bylo tak levné, vzhledem k tomu, jak je to velké." Snaží se mu to vysvětlit. Vezme nákup a vyrazí k budově. Čeká je delší chodba, kde chybí omítka a pak musí po schodech do prvního patra, kde je podobných bytů víc. Vede ho až na konec chodby, kde odloží tašky a vrhne se na odemykání.

"Tak Teru-chan. Vítej doma." Uaměje se na něj vřele, než otevře dveře a pustí ho dovnitř. Byt je hodně světlý, i když strop dává najevo, kde vlastně jsou. Jinak je všude čisto a kromě sem tam poházeného oblečení, tu je vlastně i pořádek. V houpací sítí se válí kytara a postel je samozřejmě neustlaná.

"Promiň, ráno vždycky odcházím na rychlo, nejsem zvyklý stávat na čas." Prozradí mu ještě něco na sebe, než doloží tašky s nákupem na linku za rohem, který vytváří koupelna a taky příčka, která dělí postel od linky. 

"Udělám ti místo ve skříni." Pustí se do toho hned. Očividně neví co první a byl by rád, kdyby se tu Teru cítil jako doma. Skříň je schovaná za posuvnými dveřmi vedle vchodu do koupelny, kterými se dá udělat v podstatě oddělená ložnice. Sám to nezatahuje, protože by si pak připadal, jako v té kapsli.

Teru

Teru se skoro zarazí do sedačky, když mu Hyde vyčiní, že není přítěží a že už to nemá říkat. Chvíli sleduje jeho odraz ve zpětném zrcátku, ale neřekne nic. Uvnitř ho hřeje, že je k němu tak vstřícný, ale na druhou stranu to vážně dělat nemusel a tudíž byly obavy Teru oprávněné. Hyde by mohl jeho slova o společném bydlení taktně přejít, ale to se samozřejmě nestane a místo toho Teru řekne, že mu za chvíli poleze na nervy. Teru se pro sebe tiše zasměje, protože o tom pochybuje, ale začíná se těšit. Nikdy pořádně neměl přátele, pokud nepočítá základní školu, ale kde těm byl konec? Vzápětí na to zrudne, protože Hyde pokračuje slovy o tom, že si ho chce Teru nechat. Takhle to nemyslel, otevře na prázdno pusu, aby mu to řekl a zase ji zavře. Jen sjede na sedačce trochu níž, ale stejně je nejspíš vidět. Řeč se stočí na Takeshiho a Hyde ho začne ujišťovat, že se o místo nemusí bát. Teru se znovu usměje s pohledem upřeným z okýnka. 

"To neznamená, že bude spokojený i později. Mluvil o práci na počítači a o dronech. Říkal jsem mu hned, že neumím ani poslat email, ale nenechal se odradit." Svěří se Hydovi s dalším kouskem rozhovoru. Nikdy by si nemyslel, že by chtěl na kohokoliv něco sondovat, ale když mu Hyde nabídne, že by se poptal svého zaměstnavatele, najednou mu to připadalo jako dobrý nápad. Takeshi a Issey se dobře znali, vypadali jako přátele, takže o něm nejspíš nebude povídat nic špatného, ale stejně by byl Teru raději, kdyby alespoň trochu věděl, do čeho jde. 

"Dobře." Přikývne a vnitřně ho to trochu upokojí. 

"Vážně? Nemáš je rád?" Chytne se diskuze o autech. Sám jim moc nerozuměl, řidičák neměl a nikdy nic podobného nevlastnil. Hyde to měl ale přesně obráceně a většina mladých kluků snila o drahých autech plných úplně všeho. Proč on ne? Zaskočí ho, když se ho Hyde zeptá na ty dveře a honem stočí pohled k zrcátku. Dlouze se do něj zadívá, ale když se v něm objeví Hydovy oči, Teru ty svoje honem sklopí a zčervená. 

"Nejspíš budu." Hlesne a trochu se dusí ve vlastních rozpacích, ale už se v tom skládání komplimentů necítí tak špatně jako na začátku. 

"Nic jiného mi nezbylo." Řekne, když se začnou bavit o jeho strachu. 

"Bylo to šílené. Vážně bylo. Ale většina japonských bytů není zase o tolik větších." Zasměje se, ale legrační to tehdy nebylo. 

"Někdo by možná vážně raději utekl ven, ale přiznám se, že na to nejsem dost odvážný." V noci se všude potulovala Yakuza a jiné existence. Ani nevěděl, jak si Hydův byt představovat, ale usměje se, když mu Hyde řekne, jak asi vypadá. Teru ani nemůže věřit svému štěstí. Dokonce i tohle vychází? Tiše se zasměje na to o svém věku. 

"Díky." Řekne. Nejspíš to byl kompliment a vypadat mladě nikdy nebylo na škodu. Auto zastaví dřív, než to Teru čeká, tak moc si tuhle jízdu nakonec užíval a on se udiveně podívá z okna. Žádná bytová zástavba tady není, spíš něco jako skladiště a jeho tělo protne nový osten strachu. Na vteřinu se na Hyda vyděšeně podívá, ale snaží se své hlavě urychleně vysvětlit, že každý není úchyl, který čeká na to, až si vás odveze někam za město a naporcuje. Sám sebe stále dokola ujišťuje, že to bude v pořádku a vystoupí. Je ale trochu bledší, než před chvílí. Přikývne a s hlubokým nádechem vejde. Ta chodba je opravdu trochu strašidelná a hlavně neznámá a úzká. Teru skloní hlavu a proběhne ji skoro se zavřenýma očima, aby tady nezačal hysterčit, že do ní prostě nemůže. Stojí tak do chvíle, než Hyde odemkne a pustí ho dál. Vejde snad až příliš rychle a konečně se zase nadechne. Je to vážně jenom normální byt a hlavně, je to velký pokoj! Teru se úlevně usměje a jeho oči se rozzáří. Je to moc hezké, světlé a prostorné, mnohem hezčí, než co si vysnil. Nadšeně se na Hyda ohlédne. Nejdřív ani nepochopí, proč se mu Hyde omlouvá, teprve potom si všimne té postele. Je toho tady hodně, na co dívat a co si prohlížet. Stydlivě spustí batoh k zemi a nechá ho tak. Hyde má tolik věcí a všechny jsou čisté a krásné. Zuje si boty a popojde víc do bytu. Udiveně Hyda sleduje, když mu nejdřív ze všeho začne dělat místo ve skříni. Jednak tam Teru nemá co dát a jednak nechce, aby se kvůli němu omezoval. 

"Ne, ne! To je dobré, dělej všechno tak, jak jsi zvyklý! Třeba… si jdi umýt ruce!" Nabádá ho s dlaněmi nataženými před sebou.

Hyde

"V tom případě počítá s tím, že s tím neumíš a očividně mu to nevadí, jinak by ti to místo dál nenabízel." Usměje se Hyde, protože mu obavy Teru přijdou neopodstatněné. Nelhal Takeshimu a jeho zájem stejně neopadl, takže má nejspíš plán, jak se tomu celému vyhnout. Hyde byl vždycky dost velký optimista. 

"A kdyby přece, tak tohle město je plné možností. Mám pár známých, určitě si s tím poradíme." Ujistí Teru, že ani ztrátou práce u Takeshiho není nic ztraceno. Zamyslí se, jak by přesně definoval svůj vztah k moderním autům. 

"Asi to není tak, že bych je neměl úplně rád, jen radši spoléhám sám na sebe. Jezdím tak od samého začátku a jsem tak zvyklý. Kdybych měl čas, asi si zvyknu i na tohle, ale upřímně…Zatím jsem neměl důvod." Odpoví mu nakonec tak, jak to vnímá a cítí. 

"Navíc tahle práce je jen dočasná. Když bych si na to zvykl, pak by se mi těžko vracelo zpátky." Prozradí mu ještě, jak to přesně je. Vůbec nepochybuje o tom, že jakmile se jeho strýc uzdraví, vrátí se k taxikařině a Issey si na něj ani nevzpomene. No možná vzpomene, ale už pro něj nebude pracovat. Vyslechne si Teru a jeho důvody, proč v tom hotelu zůstával a chápavě pokývá hlavou. On sám viděl, co se na ulici může stát, jezdil samozřejmě i v noci a ne, nikdo se zdravým rozumem by dobrovolně v noci venku nezůstal. 

"To chápu, ještě by ses zapletl do něčeho, z čeho není úniku." Pokývá chápavě hlavou. 

"Snad se ti tu bude bydlet dobře. Můžeš tu zůstat, jak dlouho jen budeš chtít, opravdu." Ujistí ho ještě jednou, že svá slova myslel vážně. Zarazí se, když Teru začne vyšilovat a posílá ho umýt si ruce. Trvá mu to přesně dvě vteřiny, než se upřímně rozesměje. Pomalu všechno odloží a přejde k němu. Položí mu dlaně na ramena a postupuje pomalu, aby ho náhodou nevyděsil. Podívá se mu upřeně do očí a krátce si povzdechne. 

"Už s tím přestaň." Prohodí měkce.

"Mě ničím z toho vůbec neotravuješ, naopak dělám to rád." Vysvětlí mu svůj pohled na věc. 

"Všechno, co je tady, je teď i tvoje. I když nebudu doma, neboj se cokoliv si uvařit nebo vzít." Nabádá ho, aby se neostýchal. 

"Kdykoliv si zajdi ke mně do skříně a vyber si, co bys rád, kdyby ti chybělo třeba triko. Mám všechno trochu větší, jistě ti něco bude. Navíc toho oblečení nemám zrovna málo, rozhodně mi to chybět nebude." Zatím ho nepouští. Pomalu posune ruku a nakonec mu odrhne prameny z tváře. 

"Bude mi potěšením se o tebe chvíli starat, víš." Konečně ho pustí. 

"Takže je nejvyšší čas, aby ses pořádně najedl, než budu muset zpátky do práce." Sáhne po taškách s nákupem a začne je vybalovat.

"Klidně se běž první umýt. Mám tam vanu, je trochu malá, ale dá se v ní dát i sprcha, když si zatáhneš zástěnu. Ručníky a všechno, co bys mohl potřebovat je v poličce nalevo." Instruuje ho z kuchyně.

"Anebo mi můžeš pomoct s vařením." Dodá a vykoukne zpoza rohu. 

"Mám hrozně rád, když se tu s někým můžu motat. Je to příjemné změna." Myslíš to opravdu vážně. 

"A s tebou to bude…" Odmlčí se na chvilku. 

"Hodně příjemné motání, vlastně budu určitě potřebovat pomoct." Uculí se a mrkne na něj, než zase zmizí za rohem a pokračuje ve vybalování. 

"Co mám nechat venku, na co máš chuť?" Zeptá se ho. 

"A neříkej, že máš chuť na to, co já. Nebyl bych proti, ale vím, že po tom už bych radši zůstal v posteli a nešel do práce." Pokračuje dál ve svém typickém flirtování a tak trochu tím nutí Teru si vybrat něco na jídlo a neostýchat se říct. Po pár vteřinách se objeví Hydova ruka, která svírá ovladač a stačí zmáčknutí jediného tlačítka a bytem se rozezní hudba. Další vteřinu na to, se Hyde přidá k melodii se svým hlasem.

Teru

Hyde měl pravdu. Takeshi s tím musel počítat. Ale když mu pak Hyde ještě nabídne, že mu pomůže s jiným místem, kdyby se mu tady náhodou nelíbilo, tak nějak mu přiroste okamžitě k srdci. Tohle se Teru nestávalo, většinou byl opatrný dlouhé měsíce a nakonec se i ukázalo proč, ale teď se něco stalo. Tohle byl skutečně osud, jen se ještě ukáže, proč přesně. Vřele se na jeho slova usměje a i když neřekne nic, hřejí ho uvnitř srdce. Nechce to komentovat nahlas, aby to nevypadalo, že Takeshiho nabídkou opovrhuje už teď. Ještě před chvílí mu byl víc, než dobrý, takže to teď nebude měnit jenom proto, že mu Hyde podal ruku a on se Takeshiho bojí. Trochu ho vyděsí, když mu Hyde řekne, že tohle je jenom jeho dočasná práce. Chvíli je mu to vidět na očích. Jako kdyby se pak jejich cesty měly rozejít a oni se už nikdy neviděli. Při tom bylo přece jedno, že pracuje někde jinde, když se pořád budou potkávat tady. Ten pan Takahashi vypadal jako bohatý zaměstnavatel a asi to u něj bylo dobré. Hyde byl taxikář, takže… nepolepšil by si, kdyby v jeho firmě zůstal? Třeba mu pak něco nabídnou, ten dům byl veliký a určitě to nebyl jenom Issey, kdo tam potřeboval řidiče. Ještě jednou se mu hluboce ukloní, když ho Hyde znovu ujistí, že u něho může bydlet, jak dlouho chce, ale to už k němu Hyde přijde a položí mu ruce na ramena. Teru se narovná a trochu strne, ale dívá se mu do očí a ani nemukne. Dostane nové napomenutí, i když velmi měkké a mírně nakrčí obočí. Tak dobře, nechá toho, ale připadá si trochu jako nový mazlíček. Ale jestli to Hyda baví? Nikdy nikdo se o Teru nijak nestaral. Ne od té doby, co byl malý. Zašilhá pohledem do strany na věci kolem sebe. Nikdy by ho ani nenapadlo myslet si o nich, že jsou snad jeho nebo si brát jeho oblečení, ale nahlas nic neřekne a jenom vděčně přikývne. Vzápětí na to se ho Hyde dotkne na tváři a on očima prudce střelí zpátky. Vypadá trochu jako laň na útěku, ale nepohne se a místo toho se znovu usměje a přikývne. Po pravdě… hodně jídlem šetřil, moc ho nepotřeboval, ale má strašný hlad! Vzápětí na to ho Hyde pustí a on znovu přikývne. Přidřepne si k batohu a vytáhne z něj jedno z triček, které je čisté, prádlo a ponožky a taky jedny tepláky. Má od všeho jenom pár kousků, většinu pere stále dokola ze dne na den. Pak se vydá do koupelny. 

"Je to takový rozdíl, nemýt se ve společné hotelové sprše!" Zavolá na něj zevnitř. Najde hravě ručníky a opatrně si na lahvičkách přečte, co je šampón a co mýdlo. Zubní pastu někde má a na víc věcí mu zatím sahat nebude. Znovu se zasměje, když na něj Hyde volá to o vaření. Pomůže mu za chvíli, ale opravdu by se rád cítil svěžejší, takže nejdřív využije tu sprchu. Už je nahý, když k němu dolehne Hydův hlas o tom, jak příjemné motání to bude. Zrudne a vážně se lekne, že snad Hyde půjde za ním, ale jsou to pitomé myšlenky. Slyší ho vybalovat a začínat vařit. 

"Dal bych si něco zeleninového." Zavolá, než pustí vodu. Zelenina a vlastně i většina masa byly drahé věci. Ryby byly dostupnější nebo nezdravá jídla plná mouky. On by si dal něco, na co běžně nemá peníze. A toho Hyde koupil hodně. Už je zase venku a utírá se, když Hyde prohodí to o tom, že by pak zůstal v posteli. Znovu strne a chvíli hledí na svůj odraz. +Jak jsi to myslel? Že bys byl přejedený a chtělo se ti spát nebo máš chuť na něco jiného, než je jídlo?+ Ne, na tohle se nikdy nahlas nezeptá!! Přetáhne si tričko přes hlavu, když se Hyde dá do zpěvu a vyjde z koupelny. Má neskutečný hlas. 

"Proč řídíš auta, když jsi mohl být dávno mezinárodní celebritou?" Zeptá se naprosto upřímně a s vážným zájmem, zatímco těsně obejde jeho záda, ocitne se na jeho druhé straně a vezme na lince nůž, aby mu konečně pomohl. Trochu plaše se usměje. 

"Moc to neumím."

Hyde

Teru se vlastně hodně tichý. Vypadá to, že Hyde obstará polovinu konverzace, ale rozhodně mu to nevadí. Namluví toho dost, aby Teru nemusel ani pípnout. Stejně doufá, že se postupem času rozmluví a prozradí mu na sebe mnohem víc. Zatím to vypadá, že mu jeho nabídka udělala radost. Bude muset trochu odhadovat, jaký vliv měla jeho slova, může to zatím totiž poznat tak maximálně z jeho výrazu. Radši bude opatrný s odhadováním myšlenek, které se jeho novému spolubydlícímu prohání hlavou. Kdyby se náhodou netrefil, ať taky není za pitomce anebo ho nevyděsí. Oči Teru jsou vážně nádherné. Jeden pomalu zapomíná na okolí svět, když do nich kouká. Jsou velké, vypadá, že se bojí a zároveň jsou hrozně okouzlující. Hyde si bude muset dávat pozor, aby nechtěl brát jeho tvář do dlaní a dívat se do nich. Bude ho mít doma, trochu má obavy, že udělá něco, co by jim mohlo znepříjemnit společné bydlení. Anebo naopak zpříjemnit, ale taky záleží, jak by na to Teru pohlížel a jestli má vůbec podobné myšlenky. Je to zvláštní, ještě před chvílí, kdy byli v parku, ho něco podobného nenapadlo, ale teď když jsou tu spolu, Hydovi dochází, jak mu společnost doma chybí. Je to super řešit věci jen na jednu noc, ale taky to tak nejde do nekonečna. Starost o Teru ho vlastně hrozně baví a taky svým osobitým způsobem naplňuje. Možná by se nad tím měl pořádně zamyslet. Zatím asi radši zůstane opodál, když mu to půjde a pak se uvidí, jak se věci mezi nimi budou vyvíjet. Na Teru se musí rozhodně pomalu, to už stačil zjistit. +Takže se hezky uklidníš a budeš hodný spolubydlící.+ Pomyslí si pobaveně. Hyde zatím úřaduje v kuchyni, a když vykoukne podruhé, Teru už si chytá věci do sprchy.

"Věříš, že tohle by mi asi vadilo nejvíc. Na sprchování potřebuju mít svůj klid a pohodu ne pospíchat někde, kde za dveřmi čeká dalších pět lidí." Zasměje se krátce, i když to vlastně k smíchu není. Nejde o to, že by se styděl. On by za dveře klidně vyšel jen tak nebo s ručníkem kolem pasu, ale spíš šlo o ten pocit, že za dveřmi někdo čeká a chce jít taky. 

"Jen si to pořádně užij, můžeš tam být, jak dlouho chceš." Houkne za ním, aby věděl, že se nemusí ostýchat a pořádně si volnou koupelnu užít. Hyde ho klidně nechá, aby se tam máchal polovinu večera, a pak může rovnou zalézt do postele. Rozhodně si užije ten pohled. Hyde má chvíli, aby se věnoval jen jídlu a snaží se mu vykouzlit co nejlepší zeleninovou variaci. K tomu přidá kousek ryby, aby to nebylo jen o té zelenině. Trochu se do toho zabere a už kouzlí několika chodové menu. V kuchyni ho to baví, ale když nemáte pro koho vařit, není to ono. Teru sice vypadá, že toho moc nespořádá, ale třeba si dá pořádně do nosu, aby se nic nevyhodilo. Hudba je něco, co k tomu rozhodně potřebuje a nakonec úplně ztratí pojem o čase, takže se skoro lekne, když se u něj objeví Teru. Je vymydlený a vypadá, že ho to celkem nakoplo a taky trochu opadl stud. Zamrká trochu, když si přebere, co vlastně řekl a pak se široce pousměje.

"Takový hlasů tady je. Prorazit není nic jednoduché a já se nějak potřeboval živit. Taxikaření je taková moje jistota. Zas takové terno můj hlas není, ale pokud ti to nevadí, budu ti klidně zpívat před spaním." Drcne do něj bokem a pak se přesune do jeho blízkosti, aby mu ukázal, co nakrájet a jak a co s tím má dělat. U toho se neubrání být blíž, než by možná musel.

"Náhodou ti to jde." Pochválí ho. Hlídá si čas, protože za nějakou dobu musí být zpátky, ale pořád ještě mají nějakou dobu, než ho tady bude muset nechat samotného. Kuchyní už voní připravované jídlo. Teru se učí rychle a brzo mu už nemusí nic říkat, stačí, aby ho navedl.

"Něco na pití?" Zeptá se ho, když už čekají na tu rybu a všechno je hotové. Nahlíží do ledničky, co tu za nápoje má.

"Je tu i pivo, kdybys chtěl." Nabídne mu a pak ho nechá, aby si vybral.

"Je mi líto, že musím ještě do práce. Mohli jsme si udělat hezký večer, popovídat si a třeba mrknout na nějaký film. Ale můžeme si to vynahradit o víkendu, to snad do práce nebudu muset." Nabídne mu společné trávení volného času.

"Teda pokud bys chtěl." Zkoumá opatrně jeho výraz, jestli to Teru nebude spíš obtěžovat.

Teru

Hydova slova k němu doléhala do koupelny a způsobovala mu úsměv ve tváři. V tom měl Hyde tedy pravdu. Bylo to trochu jako někde na táboře nebo na studentské koleji, i když ani na jednom Teru nikdy nebyl. Viděl to jenom v televizi. Byl dost mladý, aby si zvykl na všechno, ale společné sprchy nebyly to samé jako třeba veřejné lázně. V těch totiž vážně nemusíte pospíchat. Sice tam je taky plno lidí, kteří čekají, až se dostanou k umývárně, než mohou do kádě, ale to bylo jiné. Tam odpočívali a povídali si. Tady byli unaveni po celém dni, chtěli se rychle umýt a zalézt si do postele a nikdo nemínil čekat dvacet minut, až se někdo jiný umyje. Bylo to dokonce někde v pravidlech hotelu, jinak by se mohlo stát, že se většina klientů k umyvadlu vůbec nedostane. V takovéhle sprše člověk rychle přišel na to, kdo jsou jeho spolubydlící a některé začal poznávat nebo dokonce zdravit. Tady měl moře času. Tedy… ne dnes, i když mu Hyde říkal, že ano. Jednak ho nechce nechat vařit samotného, zatímco se sám bude válet ve vaně, jednak Hyde spěchá do práce a jednak mu Teru nebude plácat horkou vodu, kterou sám nemůže zaplatit. Ale až na to jednou dojde, bude to jako výhra ve sportce, tím si je jistý a moc se na ten špunt od vany těší. Pak už stojí Hydovi po boku a poslouchá jeho vysvětlení ohledně zpěvu. On není žádný odborník, nikdy hodiny zpěvu nebral ani tomu oboru nijak nerozumí, ale podle něj Hydův hlas rozhodně není jedním z mnoha. Je naprosto výjimečný a unikátní a taky se mu líbí, jak je prosycený emocemi, i když chápe, že by to nemusel být vkus každého. Podle něj by rozhodně měl jít na nějaký konkurz, ale možná, až se rozkouká ve světě velké firmy, sám přijde na to, komu se o tom zmínit a pomůže zase na oplátku on jemu, když o to bude stát. Tiše se zasměje tomu drcnutí a přikývne na ukolébavku. V mysli mu matně vyvstávají vzpomínky na matku, ale byl tehdy hodně malý. Jakmile začal Hydovi věřit, pochybnosti se někam vytratily, všechna opatrnost zmizela a on se najednou cítí jednoduše dobře. S kýmkoliv jiným by se ale všechno rychle vrátilo. Nechá si ukázat co a jak, dokonce přijme radu, jak schovat prsty do dlaně, aby si je nepřikrájel do salátu a i když mu to jde pomalu, snaží se pomáhat. Hyde je mnohem obratnější. Teru z něj má pocit, že dokáže úplně všechno. Že mu musí jít cokoliv. S tímhle obličejem nechápe, proč je prostě jenom taxikář a není dávno někde jinde. Dokonce mu ani nepřipadá nijak divné, že je Hyde velmi blízko. Jídlo syčí na pánvi, už bude brzy potřeba sundat a on se krátce ohlédne, když mu Hyde nabízí pití. 

"Nemáš Fantu? Nebo něco takového?" Hrozně dlouho neměl drahou přeslazenou limonádu a jednou za čas mu vyloženě chutnaly. Dokonce ho na okamžik napadne, jestli mu bublinky nepůjdou moc nahoru, to by byl trapas, ale chuť je větší. Hyde před tím připravil misky, takže sám usoudí, že už je potřeba jídlo nandat a udělá to. Dokonce si ani nespálí ruce. Vypne sporák a dlouze se podívá do jeho očí. Jeho slova s jídlem vůbec nesouvisí. Chvíli je ticho. 

"Víš… taky mě mrzí, že tu nemůžeš zůstat. Možná bych si v tom případě dal i bílé víno, ale sám pít nechci." Zasměje se. 

"Do práce bys ale jít měl. On na tebe asi dost spoléhá." Issey vypadal bez svých lidí docela bezradně. Jako by se mu rozsypal nejen harmonogram, ale celý svět. Přikývne. 

"Ano, vynahradíme si to o víkendu." Usměje se na něj a málem zvedne ruce, aby mu upravil košili na prsou, ale naštěstí to neudělá. Dost tím vyděsí sám sebe, mimoděk trochu vytřeští oči a raději ho mine, aby popadl misky a odešel se posadit ke stolu.