Teru x Hyde - Kvůli mě nemusíš. - část 1.

(park)

Teru

Teru stojí před oznamovací cedulí už několik dlouhých minut, hledí na ni, nechává do sebe vrážet od kolemjdoucích, kterým překáží a přemýšlí, co teď. Dlouhé týdny žil v ikonickém buňkovém hotelu, kde byl nocleh zdaleka nejlevnější. Levnější, než kdyby měl někde podnájem. Vešly se mu tam akorát věci na spaní a pár drobností, skicák a tužky a to bylo všechno, ale on tam chodil jenom spát, aby nemusel spát přímo na ulici. Teď se dočetl, že hotel má již všechno za sebou a i když byl pokaždé narvaný k prasknutí, bylo rozhodnuto, že bude zbourán. Pravděpodobně musí uhnout nějaké jiné stavbě, kterou si někdo prosadil. Bylo tady hrozně moc turistů, ale také lidí jako on sám a teď bude muset vyřešit, co bude dělat dál. Když odjede z Tokya, jeho šance na umělecký život spadnou někam k nule. Zahraničí nepřipadalo v úvahu už vůbec, ani na něj neměl. Od jisté chvíle žil velmi osamělým životem, takže neměl ani žádné přátelé a shánět někde něco na inzerát? Na to neměl čas. Týden do plného zavření, sotva pár dní, aby se všichni odstěhovali jinam. Má v podstatě jednu jedinou možnost – pracovat u toho neznámého muže na věcech, o kterých ani neví, jestli ho budou bavit. U muže, ze kterého má strach z velmi dobrého a konkrétního důvodu. Není si vůbec jistý, jestli dokáže přeprat sám sebe. Co když se to stane znovu? Ale na ulici by všechno bylo ještě mnohem horší. Otře si slzy hřbetem dlaně a vejde, aby si hned teď posbíral všechny věci. Mohl by tady strávit ještě dvě noci, ale bude lepší když se hned zařídí jinak. Balit v podstatě v kleče nebo v leže, není nic příjemného, ale on je malý a štíhlý a je to hned. Všechno nastrká do většího batohu, plyšáka připne na skobu k víku a na chvíli zůstane sedět už s batohem na ramenou. Všechno se buď zopakuje a on zdědil nějakou zlou karmu za něco, co provedl v minulosti nebo se jeho život úplně změní. Mohl by nějak zkusit sehnat Hyda, zeptat se jeho na střechu nad hlavou, ale co kdyby s ním býval před tím vážně flirtoval? Chtěl by za to jisté věci… Práce tam, domov tam… dva jiní muži. Z obou má strach. Jenže nikoho jiného neměl. Kdyby jen tušili, co pro něj momentálně znamenají? Konečně vyleze ze své bývalé buňky, dojde vrátit klíče a odhlásí se a pak vyrazí na ulici. K budově, kde sídlí Takeshi, je to daleko. Mnohem dál, když nemáte moc peněz na metro, takže mu přesun trvá několik hodin skrz zastavěné Tokyo. V recepci si na chvíli sedne ke stolečku, kde hostům jen tak rozdávají vodu a kávu. Nechá si oboje donést, řekne asistentce, že na někoho jenom čeká a napíše Takeshimu dopis, ve kterém ho uctivě požádá o místo, jako kdyby ho už neměl a Takeshi ho posledně nepřemlouval. Dopis pro něj nechá v recepci a zamíří na další dlouhou cestu ke kancelářskému mrakodrapu, ve kterém sídlí zase Isseyova firma. Nechce mu nic, ale neví, jak jinak by sehnal Hyda. Jezdí s ním po městě sem a tam a kdo ví, kde je mu teď konec? I tady dávají studenou vodu jenom tak všem příchozím, luxusní místa se poznají snadno. V této recepci se vyptá na řidiče a na to, kde je najít, ale dozví se jenom, že Hydův rozvrh se řídí tím pana Takahashiho a tudíž mu nemohou nic říct. I jemu napíše dopis, že na něj bude čekat v parku naproti hluboko do noci. Pokud Hyde nepřijde, Teru bude muset vymyslet něco jiného. Neřekne mu zatím proč, už tak to bude velmi trapné a rád by ho požádal z očí do očí. S povzdechem dopis odevzdá a vyrazí do parku. Teď přes den tam bude hodně lidí, ale jak padne noc, mohl by se tam potloukat kde kdo. Teru zadoufá, že Hyde dneska nebude pána vozit po domluvených večeřích a klubech do čtyř do rána. Když prochází parkem, je už šest večer a on má hrozný hlad. Zastaví se u stánku na smažené placičky, nějaké koupí a najde si místo u vody pod stromy. Z batohu vydoluje skicák a tužky a začne si krátit chvíli pozorováním lidí a věcí kolem sebe. Světlo bude ještě dlouho, tak tři hodiny. Má hodně o čem přemýšlet, především o tom, co se stane, pokud Hyde nepřijde. A co, kdyby naopak přišel.

Takeshi, Hyde

Takeshi byl od setkání na soutěži mírně neklidný. Přemýšlel, jestli Teru opravdu přijde nebo ne a jestli ho snad svou nabídkou příliš nevyděsil. Měl pocit, že by se mu nové místo hodilo, ani nevěděl proč. Možná nějaká intuice, na kterou velmi často dal. Možná přišla chvíle, kdy se mu to opravdu nevyplatilo. Věděl, že mu nezbývá nic jiného, než čekat. Trpělivost však byla jeho silnou stránkou a tak se ponořil do práce. Na Teru ani v nejmenším nezapomněl, jen už se víc soustředil na to, co ho čeká. Občas mu vyvstaly na mysl vzpomínky na celé odpoledne, na Isseye a na jeho nového řidiče, který byl rozhodně zábavný a je mu jasné, že jeho přítele čekají trochu těžké chvilky, pokud Hyde bude pokračovat v tom, co začal. Musí se nad tím usmívat a doufá, že si Issey nenechá takovou příležitost proklouznout mezi prsty. Ostatně choval se občas, jak kdyby byl o hodně starší, než Takeshi a to rozhodně nebylo v jeho věku zrovna dobré. Je mu jasné, že je to hlavně kvůli práci a úspěchu, ale i přesto by si měl víc užívat radostí, které život nabízí. Hyde by mu to mohl trochu zpestřit, pokud ho nechá a zároveň má pocit, že jeho řidič bude vědět, kdy podobné věci vůbec nezkoušet. Vyvážit to bylo občas velmi náročné. Ten den nebyl zrovna ve své kanceláři, ale potloukal se po schůzkách, které měl naplánované. Nějakou přehodil, jinou si tam vecpal a některou taky zrušil on nebo druhá strana. Jeho časový rozvrh se měnil s každou minutou, ale vyvést z míry ho to nedokázalo. To se víc povedlo Teru. Je pro něj velkým překvapení, když se dozví, že tu Teru byl a dokonce mu tu nechal dopis. To byl rychlejší, než čekala a no, znovu ho to trochu rozhodí. Přečte si napsané řády a přepadne ho menší obava, zda se něco nestalo. Našel by sice, kterým směrem Teru odešel, ale víc už se nedozví, takže je malá pravděpodobnost, že ho najde. Nemá ho jak kontaktovat a tak bude doufat, že se co nejdříve ukáže, aby zjistil, co se vlastně stalo.

Hyde je taky v jednom kole. Od brzkého rána nedělá nic jiného, než že s Isseyem jezdí po schůzkách a objíždí různé firmy. Je to náročné, ale začíná se v tom trochu orientovat. Naštěstí má jeho rozvrh vedle sebe na sedačce a během Isseyovy schůzky už plánuje trasu na další. Začíná se vážně divit, že jeho zaměstnavatel už nevypadá, jako nad hrobem. Tohle tempo by jednoho položilo. Proto se hodně snaží, aby měli čas navíc a mohl mu dopřát kávu nebo svačinu či oběd. Jak kdyby měl potřebu se o něj starat, aby se neuštval. Nestalo se to doteď, tak proč by mělo s ním? Ne, prostě se bude snažit, aby měl co nejvíce času pro sebe, a stejně si občas neodpustí nějakou tu poznámku, kterou by si rozhodně odpustit měl. Když se společně s ním vrátí do kanceláře, má i on čas na kávu a v ten okamžik je mu předán dopis od Teru. Obočí mu jde nahoru s každým slovem. Vůbec nečekal, ž by ho kontaktoval, ale dochází mu, že to asi nebude jen tak. Něco se děje a Hyde není z těch, kdo by mu pomoc odmítl. Otázkou je, jestli ho Issey pustí. Je asi pět odpoledne a Issey je zrovna v kanceláři sám. Nechá se uvést, vejde a požádá ho, zda by mohl odejít. Dneska by ho měl potřebovat až za tři hodiny a to by měl stihnout být zpátky. Ukáže mu dopis od Teru a sdělí mu své obavy, že se něco stalo. V očích má strach i o neznámého kluka a Issey ho nakonec propustí, za což je rád. Poděkuje mu s hlubokou úklonou, dodá, že bude brzo zpátky, aby mu nebylo smutno, a pak už se smíchem vystřelí jako raketa. Rozhodně ne slušně ani způsobně. Bude mít, co dělat, aby to stihl, ale to zvládne. Nasedne do Isseyova auta, které mu půjčil a vyrazí k parku. Pro něj by to rozhodně pěšky nebylo rychlejší, i když díky tomu, že auto má, bude muset být na příjmu, kdyby se cokoliv stalo. Snad mu štěstí bude přát a bude mít na Teru dostatek času.

Zaparkuje auto tak, aby nedostal pokutu, i když dost ve spěchu a pak se rozběhne parkem. Trvá to jen pár minut, než ho uvidí. Jde od něj zezadu, takže si ho mže prohlédnout. Vypadá to, že je fyzicky v pořádku, což ho na chvíli uklidní. Pomalu a potichu se k němu přiblíží, aby u mohl nahlédnout přes rameno. +Je vážně dobrý.+ Okomentuje si to v duchu.

"Díky za vysvobození." Zavtipkuje jako první, než ho obejme a usadí se proti němu do tureckého sedu na zem. Ty kalhoty to snad přežijí. 

"Trochu si mě vyděsil, přiznávám. Je všechno v pořádku?" Zeptá se ho se starostí v hlase i ve tváři. 

"Můžu ti nějak pomoct?" Jde rovnou k věci, protože on nikdy neuměl chodit kolem horké kaše příliš dlouho.

Teru

Kolem Teru chodí v parku hodně lidí a navíc je ponořený do kresby, takže Hydovy kroky vůbec neslyší. Musel by být na nějakém místě úplně sám a bez rušivých zvuků, aby měl šanci vnímat jeho příchod. Bylo by to teď velmi snadné ho například okrást, ale to se v Japonsku v plném parku lidí moc nestávalo. Sice zaslechl jeho hlas, ale bylo to snad vteřinu před tím, než ho Hyde objal a Teru sebou prudce škubne. Jeho hlava si však dá rychle dohromady, kdo přesně to je. Usměje se a ohlédne se přes rameno, zatímco ho Hyde obchází, aby se posadil naproti němu. Když vidí, že má na sobě společenské kalhoty, nebo spíš uniformu, nadechne se, aby mu to připomněl, ale ono to nemělo žádný smysl, to pochopil už z těch předchozích pár minut, které s ním strávil. Opatrně a trochu provinile se mu podívá do očí. 

"Přišel jsi rychleji, než jsem doufal." Řekne mu tiše a na chvíli oči zase sklopí. Všimne si, že jak se Hyda lekl, udělal si přes kresbu tlustou čáru, ale to nevadilo, nějak ji využije. Pomalu blok odloží stranou a proplete prsty, když nechá nohy pokrčené a zápěstí volně položená o kolena. 

"Vlastně jsem se bál, že nepřijdeš vůbec." Dodá, ale asi by neměl moc dlouho chodit kolem horké kaše. Jen je mu to opravdu velmi trapné. Nakonec zaloví v kapse a najde leták buňkového hotelu. Podá ho Hydovi do dlaní. 

"Dneska jsem se dozvěděl, že ho zbourají. Všechny vystěhovávají do pár dní." Začne maličko od konce. Jak jen přiznat, že bydlel tady? Zhluboka se nadechne. 

"Byl jsem v té Takeshiho firmě. Přijal jsem místo, které nabízí. Myslel jsem si… do doby, než něco vydělám..." Zase oči sklopí, ale pak je zvedne a pevně se podívá do těch Hydových. 

"Chtěl jsem tě požádat o místo ke spaní." Nervózně se podrbe na nose.

"Nezdá se to, ale ryokany a hostely v Tokyu jsou pořád dražší, než bylo tohle. Nepletl bych se, hned ráno bych odešel a vrátil se, až bys řekl." Netuší, jaký život Hyde vede, kdy tam má přátele nebo partnerku. Nemínil se mu plést pod rukama. 

"Doufal jsem, že by ti nevadilo, kdybych ti peníze dal později, až je budu mít." Řekne nakonec. Hostely a ryokany je budou chtít hned. Přítel by mohl počkat. 

"Vůbec nikoho dalšího neznám. Nikde..." Řekne a stočí velké oči stranou na lidi procházející parkem. Někdo cvičí jógu, někdo venčí psy… Zamyšleně si zamne bradu. 

"Doufám, že se ten pán nebude zlobit, až zjistí, že jsem to udělal jenom proto, že mi došly prostředky." Přizná velmi upřímně barvu. 

"Tedy… snad ne jen proto, ještě jsem o tom moc nepřemýšlel, ale teď už ani nemohu. Objevili jste se minutu před katastrofou, jako by to ani nebyla náhoda..." Kdy se to stalo, že takhle otevřeně a dlouze mluví v podstatě s cizím člověkem? A to nemá ani ponětí, že vůli němu Hyde mešká v práci, že ho musel jeho zaměstnavatel uvolnit a ještě mu půjčil auto. 

"Dáš si?" Nabídne mu s úsměvem to jediné, co má a to jsou ty placičky, co před chvílí koupil. Nepřizná, že na další už dneska nemá, to Hyde nemusí vědět, obzvlášť, jestli vyhoví jeho nabídce. Kdyby souhlasil, stačilo by Teru jenom říct adresu a on už by to nějak našel. Počká, než půjde domů, nechce po něm klíče ani nic podobného. Asi je těžké věřit někomu cizímu takhle na potkání, hned mu důvěřovat a brát ho domů. Vlastně si je jistý, že by mu pomohl i Takeshi, kdyby přišel přímo za ním, ale kdo ví proč mu přijde jednodušší mluvit s Hydem. Asi proto, že jsou vrstevníci… nejspíš… Nemůžete žádat takové věci po zaměstnavateli.

Hyde

Hyde se jen pousměje a pak přikývne. Jindy měl ve zvyku chodit spíš pozdě, protože se zdržel u skříně. Zas tolik v ní nebylo, ale stejně mu to trvalo dost dlouho, než se vůbec vypravil. Ostatně, než to člověk sladí, chvíli to trvá. 

"Proč bych nepřišel?" Zeptá se Teru s trochu nechápavým výrazem. Pro něj byla celkem samozřejmost, že když ho někdo požádal o pomoc, tak přišel. Dopis Teru zněl tak, že by přijít měl a že je to důležité. Neváhal by ani na vteřinu a naštěstí Issey byl tak hodný, že ho propustil. Stejně bylo zvláštní, že to udělal po jediném dni. Hyde se nad tím musí jen pousmát a vzápětí si to zakáže. Zrovna nad takovou věcí, jako je dobrota jeho dočasného zaměstnavatele, by se usmívat neměl. Podívá se na to, co drží v ruce a první očividně nechápe, co tím letákem chce říct. Teru mu to vzápětí začne vysvětlovat. Hyde už tuší, kam tím míří, ale rozhodně to není nic, co by mu mělo dělat vrásky. Vzhlédne k němu znovu, jakmile mu prozradí, že byl u Takeshiho ve firmě. Nemluví přímo o něm, takže ho buď poslal pryč, o čemž pochybuje anebo tam nebyl, to mu přijde jako přijatelnější možnost, vzhledem k tomu, jaký měl ze staršího muže dojem. Podle něj by Teru nabídl bydlení a mnohem luxusnější, než kde bydlí Hyde. Jenže Teru se rozhodl přijít za ním, což ho těší. 

"To teda jsou hodně drahé." Přikývne znovu, protože sám moc dobře ví, jak těžko se žije, když nemáte nic do začátku a Teru vypadá jako někdo, kdo zrovna nemá hromadu yenů po kapsách. 

"Plést se nebudeš." Prohodí jako první s úsměvem, ale zní to spíš, že ho k sobě nevezme. Dojde mu to vteřinu po tom a rozesměje se.

"Promiň, tohle znělo hodně pitomě. Bydlím sám a mě rozhodně překážet nebudeš, aspoň bude doma veseleji. Akorát já teď trávím celý den v práci, asi mě bude hodně mrzet, že se potkáme možná večer." Povzdechne si. Teru mu nabídne to jediné, co očividně má k jídlu a Hyde jen zavrtí hlavou.

"Jen si to nech, já už jsem jedl. Ale děkuju, jsi hrozně hodný. Budu mít skvělého spolubydlícího, na kterého se dá rozhodně koukat." Začne se zvedat. Jakmile stojí, shlédne na něj, není to zas takový rozdíl, jako když seděl. 

"No tak pojď, musím tě ubytovat. To je všechno, co máš?" Zeptá se ho se starostlivým podtónem a nakonec mu bez jakéhokoliv váhání pomůže s jeho věcmi. 

"Mluvil jsi přímo s Takeshim?" Zeptá se na to, nad čím přemýšlel před chvíli.

"Asi ne co? Pochybuju, že by tě nechal jen tak lítat po ulici, kdyby to věděl. Abys nakonec neubytoval ty mě." Zavtipkuje se smíchem a pak jen zavrtí hlavou.

"To byla jen legrace, rozhodně po tobě nic chtít nebudu. Jsem rád, že jsi šel za mnou a nebloudíš tady někde nebo nespíš na lavičce. Tak šup, musím ještě zpátky do práce, ale chvíli na sebe máme. Jen se musíme ještě stavit na nákup. Doma už jsem všechno snědl, tak ať nejsi hlady." Pobídne ho, aby si pospíšil, a míří rovnou k malému obchůdku nedaleko, kde nakoupí několik tašek jídla. Skoro to vypadá, že jich tam bude bydlet šest a ne dva. Donutil taky Teru, aby si vybral něco podle své chuti, takže nakonec má víc jak tašku jen pro něj s jeho oblíbenými věcmi. Naskládá to všechno do Isseyova luxusního auta a pak si stoupne k zadním dveřím a otevře je pro Teru. 

"Prosím, pane. Jsem Hyde, váš dnešní řidič." Ukloní se mu a pak se rozesměje. 

"Na to si zvykneš." Dodá ještě, protože podobné pitomosti jsou u něj na denním pořádku. Jakmile se Teru usadí, sám si sedne za volant. Veze ho svými oblíbenými uličkami, které jen tak někdo nezná. 

"Bydlel jsi tam dlouho? Myslím v tom hotelu?" Zeptá se ho zvědavě. 

"Odkud vlastně jsi a kolik ti je? Vypadáš, že bys měl být ještě ve škole." Zarazí se, protože to zase vyznělo pitomě.

"To byl kompliment, samozřejmě." Po očku na něj kouká do zpětného zrcátka.

Teru

Proč by nepřišel? Teru pokrčí rameny a skloní oči ke svým dlaním.

"Protože jsem cizí a nemuselo by ti na mě za mák záležet?" Řekne něco podle něj celkem normálního. Proč by se Hyde měl zajímat o někoho, koho náhodně potkal na ulici a sotva s ním mluvil? Mohl by si myslet, že je Teru nějaký chudý kluk, co jen kouká, z čeho vytěžit bez práce a peněz. Neměl v něm žádné záruky. Hyde si vyslechne celé jeho vyprávění prakticky bez přerušení a pak mu řekne, že se mu plést nebude. Nastane mezi nimi chvilka ticha, kdy se Teru ani neodvažuje doufat, že by souhlasil, ale pak dodá, že žije sám a přivítá ho u sebe. Jen těžko potlačuje chuť spontánně mu skočit kolem krku, ale nakonec jen zatne pěstičky jako malé dítě nad vánočními dárky a v očích mu zasvítí. 

"Děkuji, opravdu děkuji." Začne se mu uklánět, až se čelem opírá o trávník a pak ještě několikrát a někteří lidé se zvědavě otáčejí. Když se konečně narovná, trochu lítostivě se usměje, protože teď, když spolu mají bydlet, by ho i on rád poznal. 

"Myslím, že brzy taky budu mít hodně práce. Doufám v to, abych ti nebyl na přítěž dlouho." Řekne mu plaše, ale odhodlaně. Teru stáhne ruku s placičkami, které Hyde odmítne a sám si hladově kousne, ale vzápětí mu pořádně zaskočí, když mu Hyde řekne, že se bude mít na co koukat. Vrhne po něm trochu vyděšeným pohledem, ale vidí pobavené plamínky v jeho očích. Na tohle si bude muset zvyknout. +Je to pryč. Už se to nestane. Nikdy se to nevrátí.+ Nabádá sám sebe, aby nevymýšlel pitomosti. Zatváří se překvapeně, když chce Hyde hned jít, ale má pravdu. Co by tady ještě dělali? Podá mu ruku, vstane a přikývne, když se ho zeptá, jestli je tohle veškerý jeho majetek. Trochu si s batohem pohodí na rameni. Společně vykročí parkem pryč. Teru zavrtí hlavou. 

"Ne, napsal jsem mu jenom dopis. Nechtěl jsem mluvit o tom, co se mi stalo. Chtěl jsem jen požádat o místo." Vysvětlí. Takeshi vůbec nemusí vědět, jak dopadl a kde bydlí. Tiše se zasměje Hydově poznámce. 

"Kdybych byl úspěšnější, můžeme se časem přestěhovat..." Kousne se do rtu, protože teď to snad i vyznělo jako flirt z jeho strany. Honem se na Hyda podívá a zčervená.

"Nechtěl jsem říct, že bychom měli napořád bydlet spolu, chtěl jsem jen říct, že bych ti oplatil laskavost a..." Radši přestane mluvit. 

"Zvažoval jsem to, ale… mám strach." Přizná svoje důvody. Nechce být v noci sám venku. Když dojdou k autu, které Hyde řídí, připadá mu to jako sen.

"Páni. Dovedl bych si představit, že bydlím i tady." Nakukuje dovnitř okýnkem. Přece jen od kapsle v hotelu se to velikostí moc nelišilo. Byla škoda, že Hyde musel do práce. Bude tedy doma asi sám. 

"Kvůli mě nemusíš." Zamává ve vzduchu poslední placičkou. Ještě nenastupují, Hyde míří rovnou k malé samoobsluze přes silnici. Popoběhne si za ním a nechá ho vyřešit celý nákup, ale Hyde ho tak dlouho pobízí a tak dlouho si dělá ze všeho legraci, až i Teru přizná, co má rád a podle tašek, které mají, to vypadá na měsíční hladovění někde v bunkru. Pak se vrátí k autu a Hyde mu otevře dveře. Celé to zapůsobí tak moc, že Teru ustrne, několik dlouhých chvil se dívá do jeho očí, než si uvědomí, jak milé a příjemné to je, pak se rozesměje a zapluje na koženou sedačku. Je neuvěřitelně pohodlná. Celé auto příjemně voní. Jen Hyde ví, že asi tak, jako jeho majitel. Teru pohladí dlaněmi sedačky a se zavřenýma očima si na chvíli opře hlavu. Nikdy neseděl na něčem tak pohodlném. Na okamžik si skutečně připadá jako někdo, kdo tohle auto vlastní. 

"To je život..." Zamumlá tiše pro sebe. Jeden by jim vážně záviděl. Auto se dá do pohybu, poklidně projíždí městem a je to jako nějaký výlet. Teru ani netušil, kolik je v Tokyu krásných míst a většinu času má nos nalepený na skle. 

"Moc dlouho ne. Necelé tři měsíce. Byl jsem rád, když jsem na to za tu cenu narazil, ale přiznám se, že první dny byly jako odvykačka na záchytce." Rozpovídá se. 

"Mám klaustrofobii. Snažím se s tím bojovat, ale v noci mi to připadalo, jako když ležím v rakvi. Bylo to vážně hrozné." Tlumí trochu svůj hlas, jak se dívá před sebe. Moc se mu na to nechce myslet. 

"Později, když jsem to místo vzal za své, jsem si zvykl a přešlo to." Stočí oči ke zpětnému zrcátku. 

"Vadí mi i auta, ale tohle je hodně velké." Usměje se. 

"Je mi dvacet dva. Neubytovali by mě v hotelu, kdybych nebyl plnoletý." Zasměje se a skloní oči. Kompliment… Bylo to milé. Lidé mu říkávali, že vypadá mladší.