Sena x Ju-ken - To je život. Já se s tím smířím a co ty? - část 4.

(zastávka)

Sena

Sena si poslechne třetí možnost a zvolna přikývne. To byla možnost, které velmi dobře rozuměl, protože to měl úplně stejně. Sám byl dost cílevědomý, taky mladý na nějaké vážné vztahy a pokud něco hodně chtěl, ostatní věci musely počkat. A on se chtěl dostat do Ameriky a začít žít nový život. K tomu se mu přítel bez podobných cílů nehodil a už vůbec ne doma v Japonsku. Ale Ju-ken byl tady a chtěl tady zůstat, usiloval o to samé a příliš nehrozilo, aby se kvůli tomu třeba rozešli. Mělo to jen jeden malý háček – Sena nebyl holka. 

"Proč jsi musel přestupovat? Bylo to tady lepší nebo se tě neptali?" To asi muselo být těžké. Celý adaptační proces byl těžký i bez toho, abyste se stěhovali z místa na místo. Sena měl navíc výhodu, že mu v zádech stála rodina. Nebyl tady sám ani kdyby ho ze školy vyhodili. Ju-ken se mu rozhodne vysvětlit, co přesně před tím myslel ohledně toho, že partner nemusí být dokonalý. Je to vlastně hrozně hezké, očividně se zamilovával do povahy a ne do zevnějšku, ale Sena si stejně pomyslí něco o tom, že on nikdy žádná stará kysna nebude, i kdyby kvůli tomu měl být sebeprotivnější. Chudák Ju-ken, vůbec neví, s kým si vlastně zahrává. Sena nebyl zlý, ale uměl být dost tvrdý, chladný… Na city se u něj příliš hrát nedalo. Nešlo o Ju-kena, spíš o ostatní lidi, třeba jejich potencionální přátele. Ju by ale mohl trochu ohřát jeho chladnou podstatu. 

"Takže se holka nikdy nemusí bát, že ztloustne nebo jí naroste bradavice. Pořád to bude ta holka, se kterou sis začal… ty ještě nejsi ženatý? Na tebe se musí stát fronty, ne?" Prohodí konverzačním tónem, který ale dává najevo, že ze všech holek na světě to zrovna pro něj neznamená zase tak moc. To proto, že si je svým vzhledem dost jistý. Kdyby ale uvažoval v širších souvislostech, mohlo taky jít o úrazy nebo nemoci a v tu chvíli byl Ju přímo žolíkem v rukávu. Sena se smát nezačne, ale ještě chvíli o tom přemýšlí. 

"Nenosí, to máš pravdu, ale vědět, že máš vedle sebe oporu, opravdovou, je vzácnost. Buď si to ty holky uvědomí nebo jsou pitomé. Tebe to trápit nemusí." Usměje se na něj nakonec. Najednou se i on projevuje nečekaně dospěle. Ju-ken na něj začíná mít nebezpečný vliv. Ten Ju-kenův výraz, když mu Sena řekne, jak to sám má a co očekává, je vážně roztomilý. Nejraději by ho cvrnknul do nosu, ale je čas utéct před Angelem. Nechá se vzít za ruku a protáhnout davem. Klidně se choulí za ním, dokud nebudou venku a je mu jedno, kolik lidí je uvidí a co si pomyslí. Tuhle hru rozjeli rychle a ve velkém, takhle to neplánoval, ale když už se to děje, tak co? Ju-ken ho venku nepustí. Sena se krátce podívá na jejich spojené ruce, ale nechá to tak. Kromě toho – píše mu Tiffany? Některé věci, které s Cath viděly, začínají dávat smysl. Nechce tady jen tak postávat a tak vykročí směrem ke své zastávce autobusu, kterým před tím přijely s Cath. Snad ještě nějaký pojede? Bylo to daleko. Jeho chůze je doopravdy elegantní a velmi ženská. Ju-kenovu ruku nepouští. Začíná koketovat s myšlenkou, že jednoho dne půjde s pravdou ven, ale… to až ho bude mít Ju-ken rád, tak jak říkal, bez výhrad a pak se ukáže, jak moc je mu tělo jedno. Je to trochu past, ale nedá se nic dělat. To, že mu Tiffany opakovaně píše, by Sena ještě neviděl jako nějaký problém, ale to, že si Ju myslí, že s ním chce jít ven, to už problém je, obzvlášť jestli to dělala ještě za Jordana. Podle něj tím musela sledovat nějaký plán a vzhledem k tomu, jak se všechno kolem Ju-kena i přes jeho problémy najednou samo vyřešilo, to bylo víc, než jasné. Kousne se zamyšleně do rtu. Moc dobře chápe, proč s ní Ju-ken nechce jít do konfliktu, ale odmítnutí to zařídí. 

"Řekla bych ti, abys ještě váhavě vyčkával, sledoval situaci, ale rychle se rozkřikne, že jsi mi dal pusu a že jsme spolu odešli za ruku. Je pozdě. Bude jí to štvát. Myslím, že půjde po mně a pořád se ti bude pokoušet zavděčit. Chceme s Cath přijít na to, kdo to je, kdo je její rodina. Možná bychom ji mohli vodit za nos, dokud na to nepřijdeme a Jordan by mohl vědět hodně. Přece s ní chodil? Zná její rodiče, dům?" Napadá ho.

Ju-ken

Ju si počká s odpověďmi až ven. Tady by to stejně úplně nechtěl řešit, protože je tu hromada lidí a není nikdy jisté, že je třeba někdo neposlouchá. Už začíná být vážně paranoidní. Netušil, co se stane, až sem přestoupí, ale teď, když nad tím přemýšlí, možná by na tu nabídku ani nekývl, kdyby to věděl. Měl dobrou partu na staré škole, i když to chvíli trvalo, jenže tady…Přijde mu, že se člověk nesmí ani špatně podívat, aby si tím nevykopal vlastní hrob. Paradoxně mu nevadí, že se tu se Senou vede za ruku a všichni je vidí, ale to se prostě může, kvůli tomu by se klidně rval. 

"Víš, asi to bylo lepší nabídkou. Tady je svým týmem škola vyhlášenější a navíc odtud hodně kluků odchází do prestižních týmů. Když vyráží hledači talentů, jdou první sem. Ta nabídka přišla zničehonic a tak jsem kývl. Chci se někam dostat a…Vlastně ani nevím, jestli se chci vracet domů. Chybí mi rodina, ale okolí ne." Rozhodne se být upřímný. Ostatně vždycky by takový a před Senou nemá vůbec žádné zábrany. Když Sena zmíní jeho náhled na vlastně celý život, musí se rozesmát a ještě víc, jakmile dojde na to, že ještě není ženatý. 

"Brzdi trochu nebo si budu myslet, že bych to měl udělat u tebe." Myslíš tu žádost o ruku, ale je to jen vtip. Tak po hlavě by se do toho nehrnul. Pro něj by něco takového bylo vážně na celý život a tím si chce být stoprocentně jistý. Co si všiml, tak tady v Americe jsou rozvody na denním pořádku, tak by to vážně nechtěl. 

"O takovou oporu už v dnešní době nikdo nestojí. Všichni si myslí, že když je kluk takový, musí být holka doma a u sporáku. Neříkám, že bych nebyl rád, kdyby mi někdo něco dobrého uvařil, ale o tom to celé není. Je fajn, když se o sebe holka umí postarat a nebojí se ničeho, klidně mě vynadat, když něco udělám špatně a zároveň…Bud rád, když pro ni budu moct udělat něco navíc. Je to složité." Pokrčí rameny, samotnému se mu to těžko vysvětluje, ale v hlav to má dost dobře srovnané.

"Prostě tu správnou rovnováhu a to je podle mě běh na dlouhou trať. Není to ze dne na den." Pousměje se o něco vřeleji, když se na ni podívá. 

"Ale děkuju, vlastně se to hezky poslouchá. Už si s tím nebudu lámat hlavu a pokusím se pochytat své ego." Je rád z to co řekla a zároveň musí vtipkovat, aby nebyl na rozpacích. Jen občas, a když se Sena nedívá, si dovolí shlédnout na jejich spojené dlaně. Diví se, že se mu nevyškubla hned, když opustili dům, ale je z to rád a proto na to ani neupozorňuje. Je to další náznak naděje, že by si vážně mohli být o něco blíž. Ostatně je vážně super pocit, když je tu někdo, kdo pochází ze stejné země a má v sobě něco z ní. Přikývne ohledně Tiffany. 

"Vlastně bych se ti měl omluvit, nejspíš jsem ti tím dost zavařil." Zatváří se omluvně. 

"Musíš si dávat pozor. Rád bych ti řekl, že ti pomůžu, ale nejsem všude." Vypadá to, že ho to opravdu štve. Klidně by se rozkrájel, jen aby to nějak stíhal, ale se školou, fotbalem a brigádou to není možné. 

"Zkusím opatrně Jordana, ten toho podle mě ví hodně. Byli spolu od prváku." Vydedukuje. 

"No a pokud to bude tak, jak to vypadalo, nejspíš budeš mít čerstvé zprávy od Cath." Nadhodí to, jak se k sobě měli. 

"Jen mám obavy, že další potencionální cíl by mohla být i ona." Napadne ho vzápětí. Společně dojdou až na zastávku a zjistí, že autobus přece jen jede, jen si tu ještě chvíli počkají. Už začíná být celkem chladno a Ju nezaváhá ani na vteřinu. S sebou si nese mikinu, kterou přehodí přes štíhlá ramena, aby jí nebyla zima. Pak se usadí na lavičku a za ruku si ji přitáhne na klín. 

"Je to studený a já to přežiju." Hned si to obhájí. 

"Máš nějaký nápad, jak s Tiff a její pozicí ve škole trochu zamávat?" Rád by byl nápomocný, přece jen je to taky trochu jeho vina. Ani si neuvědomuje že nepřestává svírat její ruku a svou druhou dlaň nechává zlehka probíhat po jejích zádech.

Sena

"Aha, takže jsi to bral ryze prakticky. Jdeš si za tím, co potřebuješ a neřešíš vazby na kamarády a další věci." Pokývá hlavou a líbí se mu to, protože on to míval úplně stejně. Samozřejmě láska mohla mnohé změnit, ale Ju sem nepřijel, aby si tady dělal přátele, byl tady kvůli svému snu, měl tu práci, něco velmi důležitého pro jeho budoucí život. 

"Ani jsem nevěděla, že je tato škola ohledně fotbalu až tak důležitá. Vlastně na prvním místě..." Přizná se, že tomu vůbec nerozumí. Sena tady byl, protože tu byl strýček, víc neměl o čem přemýšlet. Navenek to ale může vypadat divně. 

"Proč ti doma nechybí okolí?" Je asi až moc zvědavý, ale zajímalo by ho, jestli mu nesedí celkově Japonsko nebo je tam někdo, s kým nechce žít na jedné hromádce. A pak mu Ju-ken řekne, aby zabrzdil a Senu to doslova vyděsí. Vytřeští oči, podívá se na něj a dá volnou ruku před sebe, jako by říkal Ne, ne, tak jsem to nemyslela!! 

"Nechtěla jsem tím říct, že bych se chtěla vdávat!" Vyhrkne, jako by to znamenalo konec světa. Na tohle byl opravdu moc mladý a taky měl svoje cíle a kromě toho mu to teď nepřipadalo důležité. Bylo to něco, co dělali staří lidé, když chtěli mít děti, asi tak to zrovna teď vnímal. Brali se, aby měli všechno jednodušší, bylo to praktické. Poslouchá jeho vysvětlení ohledně toho, jak si představuje vztah a není si jistý, že to mají oba stejně, ale to je asi něco, čeho se bojí každý, než si to z druhým vyzkouší. Raději na to nic neřekne. On se ke sporáku rozhodně nehrnul. Možná tak nazdobit nějaký dortíček. Ne, že by byl tak nešikovný, ale má celou řadu úplně jiných zájmů. Bylo docela legrační, jak Ju-ken mezi věci nebojácné holky zařadí zrovna vynadání mu. Ale Japonky byly hodně pokorné, má to svou logiku. Zasměje se, když mu prozradí, že mu ego lítá v oblacích. Řeč se stočí na Tiffany a Sena jemně pokývá hlavou. Ano, má teď asi na zádech terč, ale to by měl stejně, jen by se to o pár dní oddálilo. Až Tiffany pochopí, co provádí a o co mu jde, pokusí se ho rychle zničit, s tím počítá. Podívá se mu do očí, když ho Ju nabádá, aby byl opatrný a dával na sebe pozor. On bude a velmi, ale jeden netušil, čeho všeho bude schopná. Snad to nebude takové drama, jak z těch amerických školních filmů. A pak Ju-ken zmíní i Cath a to mu přijde jako mnohem pravděpodobnější. Cath nahradí Tiffany v bývalém vztahu, Cath byla členkou její party, než ji Sena odvedl a Cath je mnohem zranitelnější a naivnější. Půjde první. Nejdřív jí pohrozí, aby se k ní přidala, možná bude chtít na Senu donášet a když to odmítne, přitvrdí. Možná by donášet mohla. Jen to, co se se Senou domluví. Nemusela by to být špatná taktika, ale neví, jestli je na tohle Cath stavěná. 

"Budeme na ni dávat pozor." Řekne prozatím, než si přečtou, jak je to s posledním autobusem. Když mu Ju přehodí mikinu přes ramena, vážně se v ní ztratí. Přijde mu i docela těžká a má ji vzadu až po lýtka, ale je mu teploučko a je to milé. Ani necítí žádný přehnaný parfém, spíš aviváž. 

"Díky." Vřele se na něj usměje. Ju-ken se posadí a přitáhne si ho k sobě. Sena na chvíli zaváhá, dosedne a uvnitř celý zkamení. Byly chvíle, kdy jste mohli jen těžko zastírat, že vám na některých místech něco přebývá. Snaží se sedět tak, aby to nebylo poznat, ale je šíleně nervózní. Teď to nesmí prasknout. Zajiskří mu v očích nad tou Ju-kenovou poslední otázkou. 

"To mám, ale zatím to musí zůstat tajemstvím. Všechno se dozvíš." řekne mu tajuplně a víc z něj Ju nedostane ani párem koní. +Kde je ten autobus?+ Pomyslí si, protože takhle dál sedět nemůže. Radši!

Ju-ken

"V podstatě ano. Chtěl jsem se někam dostat a něco dokázat." Souhlasí s názorem Seny, jak to vidí on. Pro něj samotného to byla rozhodně první motivace. Nebránil se přátelům, ale nehledal je cíleně. Šlo to většinou tak nějak samo. Pousměje se trochu, když dojde na to, že o některých věcech nevěděla a nutně mu v hlavě začne probíhat malá nejasnost. Pokud o této škole Sena neví to nejpodstatnější, proč tu vlastně je? 

"Měl jsem za to, že přesně víš, co děláš a kam směřuješ." Nadhodí, ale nevypadá tím zase tolik zaujatě. Opak je však pravdou. Prostě mu v tom něco nesedí, ale nechce se v tom úplně hrabat, dokud s tím nepřijde Sena sama. Ostatně…Nic mu do toho vlastně není. Pak ho ale trochu zaskočí otázka na jeho domov. Nerad se s tím někomu svěřuje, ale z druhé strany má teď pocit, že by mohl. 

"No popravdě ti to asi moc vysvětlovat nebudu muset. Podívej se na mě, jak vypadám a vzpomeň si jaké to u nás je. Nebyla to zrovna procházka růžovou zahradou. Potřeboval jsem ze školy nutně vypadnout. Nehroutil jsem se nebo nic podobného. Obecně mi to bylo dost jedno, jak se ke mně chovají ostatní, ale zase po pár letech už toho máš vážně plné zuby. Amerika byla dobrá alternativa toho, jak zmizet. Sice mě to stálo hodiny a hodiny sezení u videí, aby zjistil, co vlastně americký fotbal obnáší, ale ve výsledku to šlo celkem snadno." Přizná se jí vlastně k hodně věcem, které podstoupil, než vůbec odjel. 

"Tady to nakonec nebylo nejhorší, zapadl jsem celkem snadno." Pousměje se. To, že musel dřít, záměrně vynechává, to už jí asi došlo. Musí se rozesmát nad její reakcí ohledně svatby. Bylo to vlastně hrozně roztomilé. 

"Jen klid, dělám si legraci. Já si počkám." Vtipkuje dál, ale podvědomě ví, že by vážně asi počkal. Začíná se do toho pěkně motat. Tématu Tiffany by se asi radši chvíli vyhnul, ale je pravda, že to budou muset probrat, jestli proti tomu mají vážně stát společně. Pokývá krátce hlavou na opatrování Cath.

"Zkusím trochu nakopnout i Jordana, aby na ni dával víc pozor. Nic mu neřeknu, jen naznačit, že jsem třeba něco slyšel." V tomto ohledu by vlastně mohli mít dalšího spojence. Ostatně pokud se mu Cath opravdu líbí, věří, že pro ni udělá opravdu hodně. Na to už jejich kapitána celkem zná. Tedy myslí si to. Je spokojený s tím, že má Senu tak blízko u sebe. Ostatně autobus ještě nejede a on má čas si v klidu její blízkost vychutnat. 

"Hm, nikdy jsem nebyl zrovna zvědavý, ale teď začínám opravdu být." Prohodí, protože by ho dost zajímalo, co má Sena v plánu. Radši by byl připravený, protože tady to začíná vypadat na dost velký boj. Aniž by si to uvědomil, tak protáhne paže kolem jejího pasu a nechá je tak. Nějak se mu nechce ji pouštět, ani se oddalovat. Prohlédne si krátce její tvář a koutky mu malinko povyskočí. 

"A kde ses tu vlastně zjevila ty?" Zeptá se ještě. Už moc času nezbývá, než přijede autobus. Stejně by rád věděl, co tu vlastně Sena hledá a kam směřuje. 

"Kvůli sportu to nejspíš nebude hm?" Nadhodí ještě svou vlastní myšlenku. 

"I když jako roztleskávačka…" Na chvíli se zamyslí a vypadá, že si to opravdu představuje. 

"Ne, radši ne. V tu chvíli by se tahle univerzita propadla na úplné dno fotbalové žebříčku, vůbec nikdo by se totiž nesoustředil na hru." Vypadne z něj vlastně kompliment, i když to vzal všeobecně na všechny kluky v týmu. Viděl Senu v krátké sukni, jak jim fandí na hřišti, hned by byl den veselejší, i kdyby třeba prohrávali. Na zastávce se objeví autobus, kterým sice Sena nejede, ale značí to, že ten její za chvíli opravdu dorazí. 

"Radši bych tě doprovodil, až domů." Navrhne opatrně. Sena možná nebude chtít, tak to zní spíš skoro jako otázka, v očích jí opravdu má. Pořád je tu všudypřítomný pocit, že na ni má dávat pozor, asi tak jako na té párty. Až teď si vzpomene, že tam vlastně přišel s někým jiným. +Aspoň budu mít dost děsivou pověst a nikdo už za mnou nepřijde.+ Ujistí se v duchu, že vlastně udělala dobře, i když to neměl v plánu. 

"A možná bych si ještě vybral odměnu. Tak trochu jsem tě dneska zachránil." Obočí mu jde mírně nahoru a je zvědavý, jestli se Sena bude bránit.

Sena

Senu ta Ju-kenova bystrá poznámka malinko vykolejí, ale je přece jen mladinká dívenka, občas si může dovolit něco nedomyslet, no ne? Asi tak nepůsobil a možná to vypadalo podezřele, ale přesto se rozhodne pro tu chvíli mlčet a doufat, že to Ju hodí za hlavu. Nešlo konec konců o nic důležitého. Takže Ju-ken byl tak trochu šikanovaný? Sena vypadá docela překvapeně. Ano, moc dobře věděl, jak to u nich chodilo, ale s Ju-kenovou výškou a obecně postavou se divil, že se našel někdo, kdo se ho nebál. Ju-ken má ale pravdu, tady se ztratilo snad úplně všechno, nikdo to neřešil a starat se musel o úplně jiné věci, než jestli má stejnou barvu vlasů jako dav okolo něj, aby náhodou moc nevyčníval. Uleví se mu, když Ju-ken s tou svatbou vycouvá. Tedy… jen částečně, protože vzápětí dodá, že si na něj počká. Sena by nejraději protočil očima. +Kdybys věděl, co nevíš...+ Pomyslí si v duchu. 

"Dobře, to by bylo skvělé." Řekne na nabídku, aby si Jordan víc hlídal Cath. Podle něj teď za ní bude běhat jako pejsek a když bude mít ještě pocit, že je ohrožená, mohlo by to být dost účinné. Sena se zatváří tajemně a spokojeně a zakývá při tom nohama, když mu Ju řekne, že je zvědavý na jeho nápad. 

"Doufám, že ti bude připadat stejně oslnivý, jako mě." Prohodí. Rozhodně tím asi vyrazí dech mnoha lidem. A pak se ho Ju-ken zeptá, kde se tady přesně vzal on a Sena se zamyslí, co prozradit a co ještě ne. Něco by mu svěřit měl, musí si přece vzájemně důvěřovat. Ještě před tím se ale zachichotá, když mu Ju řekne, že by bylo nebezpečné, aby byl roztleskávačkou, protože by se pak všichni dívali jenom na něho. 

"Díky, to bylo milé." Dodá. 

"Mám tady část rodiny. Bydlí tady moje teta a strýc a jejich čtyři děti. Proto jsem si vybrala tuhle školu, ne kvůli sportu." Řekne mu, jak sám dobře odhadl. 

"Mám tady kde bydlet, nejsem sama, ale přijímačky nebyly snadné právě proto, že vlastně nic nedělám. Jsem pro ně hodně nepřínosná, ale nakonec se to povedlo a o to víc mě bude stát tady zůstat. I proto chci něco zkusit. Něco, co žádná jiná škola nemá." Řekne a obrátí tvář za přijíždějícím autobusem, ale není to ten jeho. Nikdo další na zastávce není, jenom někdo vystoupí a autobus zase odjede. A nepřišel žádný pohoršený pohled nad tím, že tu spolu takto sedí. To bylo velmi osvěžující. 

"Tobě nevadí, že nesportuju? Někteří lidé mají pocit, že to je podstatná číst života. Nepřijdu ti neschopná?" Zeptá se ho zvědavě. Ju mu řekne, že by s ním rád jel domů, ale… Sena se jemně kousne do rtu. Nechce, aby přišel na to, kdo je jeho strýc, to bylo velmi nebezpečné. 

"Jsi moc hodný, ale já to zvládnu." Řekne mu a usměje se a jako každý Japonec zadoufá, že tohle bude stačit bohatě na to, aby druhý pochopil a nikam se dál necpal. Bylo to takové to velmi slušné Díky, ale vůbec se to nehodí a přivede mě do rozpaků, pokud to budu muset dál rozvádět a vysvětlovat. Nikdo pak nic dalšího nezkoušel. V Japonsku… Tady to rozhodně neplatilo a někteří neurvalci jako Angelo tím byli nesnesitelní. Doopravdy ho překvapí, když Ju-ken zmíní, že má nárok na odměnu. Trochu přísně se na něj podívá a v dálce uslyší kola dalšího autobusu. Teď už je to ten jeho. Rozhodnout se musí bleskově, ale on přece ví, co chce udělat a tak vezme jeho tvář do obou dlaní a přitiskne svoje rty přímo na jeho. Žádná pusinka na tvář. Autobus je tady a Sena toho využije, aby tam nechal tumpachového Ju-kena pokud možno bez reakce. 

"Měj se. Uvidíme se ve škole a nezapomeň na doučování." Řekne mu, honem vstane a nastoupí. U řidiče se ještě ohlédne a zamává mu. +Kdybys tušil, že nelíbáš holku. Teď by mě vážně zajímalo, jestli se ti to líbilo.+ Pro sebe se zachichotá a odejde se posadit.

Ju-ken

Jen krátce kývne hlavou, když mu Sena odsouhlasí plán s Jordanem a jeho hlídáním Cath. Ostatně bylo to logické, on kdyby se dozvěděl, že hrozí nebezpečí někomu, do koho se zakoukal, tak tomu dotyčnému co se chystá ohrožovat, najde i na druhém konci planety. Vůbec nepochybuje o tom, že jejich kapitán to má podobně. Cath se to možná moc nebude líbit, protože jí bude pořád za zadkem. V duchu se tomu zasměje. Naoko se zamyslí nad Senovou poznámkou o oslnivosti a pak přikývne. 

"O tom vůbec nepochybuju. Nějak mi nejde do hlavy myšlenka na to, že by oslnivý nebyl." Zamaskuje další kompliment, kterých se mu v hlavě rojí stovky. Co s tím bude dělat, to vůbec netuší. Senu by to za chvíli taky mohlo omrzet. Je vážně zvědavý, co mu Sena prozradí o své minulosti. Opravdu by ho to zajímalo a je si jistý, že ho tento zájem neomrzí ani ve chvíli, kdy se to dozví. Potřebuje prostě nutně vědět víc. Sena se chvíli zdráhá, možná přemýšlí, co chce prozradit a co ne a nakonec dostane jednoduchou odpověď. Obočí mu jde pomaličku nahoru, ale věří jí každé slovo. Bylo jasné, že když tu má příbuzní, tak se nebude hrnout na druhý konec Ameriky, jen aby byla na škole, kterou by si chtěla vybrat. To ostatní bude moct udělat mnohem později, až se tu rozkouká. 

"Je fajn, když tu někoho máš, na koho se můžeš obrátit. Je toho dost i bez toho, když bys byla sama a neměla za kým jít." Je to skvělé řešení, on sám to moc dobře ví. Jenže on je kluk, který se o sebe dokáže postarat. Nedokáže si představit, že by tu Sena byla sama a nikoho tu neměla. Krátce se zasměje, jakmile se Sena zeptá, jestli mu vadí, že nesportuje a pak krátce zavrtí hlavou. On rozhodně nevnímá procházející lidi, protože už ví, že tady ve většině případů nikdo nic nekomentuje, rozhodně ne to, že holka sedí klukovi na klíně. Tady se na ulicích děly mnohem odvážnější věci, sám už pár takových chvilek viděl. 

"Neschopná ani v nejmenším ne." Začne první tímto. 

"Na tom přece nezáleží, co máš ráda. Pro mě je asi podstatnější, že nedojde na nějaká omezení. No víš, jak to myslím?" Odmlčí se na chvilku, aby zformuloval myšlenky. 

"Ty máš ráda nějaké věci, já mám rád nějaké věci. Já ti nebudu bránit, jít kam jen chceš a podporoval bych tě v čemkoliv, co chceš dělat a jsem rád, když je to i obráceně. Mám hromadu tréninků, ale to ke mně patří a nesnáším, když mi někdo zkouší říkat, abych nějaký vynechal. Nemůžu, pokud chci něco dokázat." Čím déle se Senou tráví čas, tím menší problém má jí cokoliv z toho, co má v hlavě říct a je to dost znát. Koutky mu trochu opadnou, když Sena jeho další doprovod odmítne. Přesto přikývne a nakonec se přece jen usměje. 

"Tak mi alespoň prosím napiš, až dorazíš domů. Budu pak klidně spát." Nezlobí se samozřejmě a dál nenaléhá. Jen chce vědět, že dorazila v pořádku domů. Dívá se jí od očí a čeká, jestli odměna přijde. Uvědomí si, že by mu asi stačilo jen pohlazení a byl by spokojený. Autobus se už blíží, ale co se stane vzápětí, to vážně nečeká. Najednou cítí měkké rty Seny na těch svých. Jediné co zvládne je trochu rozhodit rukama do stran a užít si všechno, co se v těch pár vteřinách stane.

"Já, já…" Vykoktá jen, ale víc nestihne, Sena už je v autobuse. Chce rychle vstát a alespoň jí zamávat, místo toho si špatně poposedne na lavičce a skončí zadkem na zemi. Tolik k tomu, jak ho tím dostala na kolena, v tomto případě na zadek. Jenže to mělo taky jeden důsledek, uvědomí si, jak moc se mu libí a jak o ni stojí. Nic není překážkou a nic mu nevadí. Zvedne oči k autobusu se smíchem and sebou samým, naznačí jí, že za to může ona, než ji zamává. 

"Na doučování rozhodně nezapomenu." Zůstane ještě chvíli sedět a hledí za odjíždějícím autobusem. Jak se na dnešní večer netěšil, tak vlastně dopadl naprosto skvěle. Ještě si tu v klidu zapálí, než se zvedne a zamíří taky domů. Má to ještě daleko, může se projít a stejně ten jediný polibek z hlavy nedostane, ani když zalehne do postele a zírá do stropu. Čeká jen na to, až mu pípne zpráva a pak si konečně dovolí usnout.