Ju-ken
Ju jejich odchodu vlastně dost využil. Měl v první chvíli trochu strach, že by ho Tiffany třeba chtěla najít. Ne, že by si natolik věřil a viděl v jejím chování nějaký zájem, ale nějak podezřele se kolem něj motala a nebýt na očích mu přišlo jako nejlepší řešení. Mělo to i další dva důvody. Jeden, který si nepřipouštěl, byl větší zájem o Senu a ten druhý byl Angelo a fakt, že tu pořád ještě někde brousil. Prostě měl obavy, že kdyby odešel, našel by si Senu a nenechal by ji jen tak na pokoji. Zastal se jí poprvé a udělal by to klidně znovu, to už ví. Vypadá hodně překvapeně, když Jordan najde příliš rychle. Stejně ho víc zaujme Senova věta o tom, že Tiffany to vzdala nějak rychle. Začíná mu být čím dál jasnější, že se jí to nejspíš hodilo do krámu. Jenže to nejspíš nepočítala s tím, že Ju se bude zuby nehty bránit kapitánskému postu, tudíž jim Jordan zůstane tam, kde je. Některé věci měly dalekosáhlejší dopad, než by se na první pohled mohlo zdát a jemu dochází, že si bude muset dávat hodně velký pozor, co udělá nebo s kým se baví. Nesnášel podobné věci a rozhodně neměl povahu na to, aby se v něčem takovém orientoval. Měl práce už tak nad hlavu a ještě k tomu bude muset třikrát popřemýšlet, než něco vůbec řekne. Možná taky proto se cítil ve společnosti Seny tak dobře. Tam měl pocit, že se nemusí příliš hlídat. Je dost možné, že se plete a nadělá si tím víc problému, než by bylo vhodné, ale stejně si to přesvědčený a jakousi důvěru v ní nenechá jen tak vzít. "Člověk se musí mí pořád na pozoru." Povzdechne si tiše tak, že ho může slyšet jenom Sena. Ucítí v kapse kalhot zabrnění, které hlásí, že dostal zprávu. Zatím to nechá být, dokud jim ze zorného pole nezmizí Cath s Jordanem.
"Ale sedne jim to." Zkonstatuje nakonec a nechá je svému osudu. Už vnímá jen Senu a zdá se, že tohle bude trochu jiný boj. Sena má rozhodně drápky a jemu se to začíná nebezpečně líbit. Nikdy mu adrenalin nevadil a tohle bude zajímavá forma, kterou si užije. Otázka je, jak troufalý by mohl být on sám.
"Líbí." Zkonstatuje jako první se zatím nic neříkajícím úsměvem a zatím se od Seny neoddaluje.
"Osobně si myslím, že máš postavu pro mé oko naprosto akorát." Pochválí jí ještě jednou a pak se mu pravý koutek pozvedne s jistou provokací.
"Za prvé si to člověk z mé vlastní zkušenosti mnohem víc užije. Za druhé mám slabost pro drobnější postavy, protože se s tím pak dá s mou výškou hodně udělat." Zdá se, že studem zrovna netrpí a že se o podobných věcech dokáže bez obtíží bavit a navíc pro podobné hovory měl vždycky trochu slabosti.
"A za třetí…V mém věku zrovna o plodnosti neuvažuju." Vážný výraz mu vydrží sotva dvě vteřiny, než se krátce zasměje.
"Takže rozhodně je to ten nejlepší kompliment." Má v tom jasno. Oči mu znovu sklouznout k jeho pupíku, který zdobí kamínek. Po přiťuknutí se napije, než doloží sklenku stranou. Prsty, které mu doteď volně visely z opěrky, trochu natáhne a jen zlehka se dotkne růžových pramenů. Prostě to chtěl zkusit a tak to udělal. Skoro to vypadá, že její varovný pohled mu jako správnému chlapovi nic neříká. Všiml si toho, ale na chvíli se rozhodne být za idiota. Občas se to vyplatí. Očima dojde až k hrudníku, kde se na chvíli zastaví a pak se podívá do modrých očí a mírně pozvednutým obočím, jestli má pokračovat dál nebo tohle místo přeskočit.
"Začínám mít obavy, e ještě chvíli tě budu chválit a udělám něco, co pravděpodobně nechceš. Pořád jsem jen kluk s mizerným sebeovládáním. Protože od hrudníku bych pokračoval tím, jak moc hezký krček máš a jak dlouho bych se dokázal bavit tím, aby našel místa, kde se ti to bude líbit." Trochu se nakloní blíž.
"Pak už by byli na řadě rty a věřím tomu, že u těch míst by moje sebeovládání skončilo a prostě bych vyzkoušel, jak moc sladké by mohly být. Vypadají, že hodně, ale jsem si jistý, že bych byl stejně překvapený." Nakloní se ještě trochu blíž, aby jí mohl šeptat do ouška.
"Vlastně na tobě není jediné místo, které by se mi nelíbilo nebo by mohlo být jinak." Odloží své pití a přiblíží prsty oné ruky k její nožce, která se houpe přes tu druhou. Nedotkne se jí, jen kopíruje křivky milimetr od látky a nezastaví se ani u kraje sukně.
"Je to trochu sebepoškozování být ti tak blízko, ale něco mi říká, že si to vážně užíváš." Obviní klidně Senu. Ještě pár vteřin a půjde strčit hlavu do kbelíku s ledem.
Sena
+Ano, to ano.+ Souhlasí Sena s Ju-kenem, i když už jenom v duchu, zatímco sleduje odcházející dvojici a pak stočí hlavu za zabrněním, které značí příchozí zprávu nebo upozornění. Ju-ken tomu zatím nevěnuje pozornost a tak na to zapomene i on sám. Trochu nepřítomně přikývne na konstatování, že to těm dvěma sluší a uši natáhne až ve chvíli, kdy mu Ju potvrdí, že má raději úzké boky. Ty Senovy byly na dívku opravdu hodně úzké. Musí po něm otočit tvář a trochu zkoumavě se podívat do jeho očí. Ju-ken je hodně blízko, většina holek by si to netroufla ze strachu, že by ho k něčemu vyprovokovala nebo tak, ale Sena je kluk a jestli ho políbí, kopne ho prostě mezi nohy. Málem mu zaskočí a mírně se začervená dokonce i on, když mu Ju nepřímo popíše, jak se mu líbí mezi těsnýma nohama a k čemu všemu je dobrý výškový rozdíl. Očividně rád páře lidi, nebo spíš holky, protože se mu nějak nechce věřit, že to co by mohl mít v kalhotách, bude nějak podprůměrné. Samozřejmě i to se stávalo, ale když si představí, že by s ním byl třeba on a porovná všechny tyhle parametry, byla by to buď velmi bolestivá noc, kdyby to Ju-ken neuměl nebo velmi vášnivá noc, kdyby byl naopak šikovný. Začne mu být docela horko. "Potí se mi prsa." Řekne úplně pitomě, i když nic takového vůbec říkat nechtěl a protočí sám nad sebou očima. Jsou silikonová, velmi dobrá imitace, ale je pod tím horko, obzvlášť, když se vám zapalují lýtka. +Tohle holky neříkají a už vůbec ne, když se po nich sápe nějaký kluk!+ Napomene se v duchu. Ušklíbne se.
"Teď možná ne, ale časem tě to doběhne. Až ti bude třicet… pak mě opustíš a co já nešťastná..." Stane se z něj sarkastická černí kronika. Ucítí nepatrný dotek ve svých vlasech, Ju by očividně dál pokročil v románku mezi nimi a on ví, že prostě nesmí. Předstírá, že si toho ani nevšiml, ale okolo nich se s přibývajícím časem začínají objevovat odvážně se líbající dvojice. Jenže on je Japonka, tohle se u nich doma nedělá! Musí se mu znovu podívat do očí, když mu Ju svěří, že se mu ovládá stále hůř, stejně jako mu v podstatě otevřeně řekne, že ví, že u něj nemá šanci. Vycítil Senovo odmítání, jenom chudáček nechápe proč to tak musí být. Teď už mu vypráví, jak by si hrál s jeho šíjí, kdyby mezi nimi k něčemu došlo a Senovi je skoro líto, že si to nemůže vyzkoušet. Ztrácet se v té velké náruči… Tiše si povzdechne a stočí oči do svého klína. Ju se přiblíží k jeho uchu a šeptá mu o jeho rtech a o tom, jak by se spolu líbali. Neví, co si má počít. Vyřeší to Ju-ken, když pronese dokonalý vtip, který opět nemůže pochopit. Sena vyprskne do dlaně a s jiskřícíma a trochu omluvnýma očima se podívá do těch jeho.
"Věř, že je toho na mém těle hodně, co by tě překvapilo. Nejspíš bys mě už nikdy nechtěl vidět." Řekne mu, ale jeho pobavení moc neodpovídá třeba nějakému handicapu nebo deformaci. Ju-kenova ruka se málem dotkne jeho nohy a začne kopírovat její tvar a Sena se napne a upře k tomu místu oči.
"To jsi řekl hezky." Musí s ním souhlasit, protože on doopravdy rád trápí lidi, ale tohle začíná být neúnosná situace pro ně pro oba.
"Víš, my holky většinou potřebujeme trochu času. Nechci být za rajdu, právě jsem přijela a ještě ani nevím, jak to tady chodí. Nevím, kdo jsi ty. Nechci být jako Tiffany a všechny ty ostatní a je jedno, že si to o mě třeba nemyslíš. Potřebuju čas." Použije tu nejklasičtější výmluvu, která věci trochu oddálí a nevinně zamrká. Jestli Ju-ken jenom tak neplácá, tak na něj počká. Seznámí se a kdo ví, co přinese čas, ale Sena by si nikdy nevsadil na možnost, kdy by se mu zalíbil jako kluk. Po žádném se tady neotočil.
Ju-ken
Ju čekal na své prohlášení vážně hodně odpovědí. Vlastně by ji spíš tipoval na to, že ho pošle velmi rychle do háje a řekne mu, že si má své názory nechat pro sebe a nikdo o ně nestojí. Obecně byl sám přesvědčený o tom, že mu takové věci zrovna moc nejdou. Nikdy nikoho cíleně nebalil a vlastně byl dost pařez na podobné věci. Holky mu většinou nadběhly sami a pak už bylo snadné to vzít na svá ramena, aby je ujistil, že se mu opravdu líbí. V Americe to bylo obecně velmi jiné v těchto věcech a pro něj vlastně o dost snazší. Se Senou je to ale jiné a má nutkání v tom dál pokračovat. Jenže její prohlášení zařídí, že je mu víc jak horko. "Cože?" Vypadne z něj podobně pitomě a musí se nutně zasmát. Tohle se mu ještě nestalo. Jenže mu tím taky říká, že je jí horko a on může jen doufat, že za to můžou jeho řeči.
"Vlastně jsi mi lepší kompliment nemohla vrátit." Usměje se na ni, i když si vůbec nemůže být jistý, že to takovým způsobem bylo myšleno.
"Vlastně bych si mohl otestovat, jestli náhodou nekecáš." Pokrčuje v pitomostech dál, protože by si stejně nesáhl, i kdyby mu to dovolila. Tady je na něj moc lidí kolem a to se mu nelíbí. Některé věci si rozhodně víc vychutná v soukromí. Obočí mu jde nahoru, její slova si totiž přebírá úplně jinak, hodně po svém.
"Byla bys nešťastná, kdybych tě opustil?" Vezme si z toho to nejlepší, co jen může.
"Zatím jsem vždycky dostal kopačky já." Prozradí mu něco na sebe a na svou minulost. Nebyl tak vnímavý, neměl moc času, nebyl typ, který by na sebe navlékl společenské hadry a byl v nich spokojený. To všechno byly důvody, které už na svou osobu slyšel. Jeho věrnost a stálost mu byla většinou dost k ničemu. Diví se, že Sena je blízkost ještě pořád trpí a on sám si ji hodně užívá. Vůbec se mu nechce jít od ní dál. Vypadá hodně překvapeně, když dojde na její tělo a že by se mu nějaké věci nelíbily. Není schopný si představit, že by něco takového vůbec existovalo. Není schopný vnímat nic jiného, ani dvojice opodál. Pro něj momentálně existuje jen bublina kolem nich.
"V tomhle ohledu bych se s tebou klidně vsadil. Řekl bych ti, jak to vidím já, ale buď by ses mi vysmála nebo by sis myslela, že lžu." Pokrčí rameny. Kdyby jí řekl, že mu hlavně záleží na povaze a hezké tělo je příjemný bonus, na kterém nevidí ani jedinou nedokonalost pokud mu na osobě záleží…Ne, tohle si radši nechá pro sebe, protože se to k jeho věku rozhodně nehodí. Pak Sena začne s něčím, co si vlastně mohl domyslet. Ne, není Tiffany, a proto ho to k ní táhne. Je jiná, přesto se ničeho nebojí a zároveň mu nedává nic zadarmo. Vyslechne si ji do konce, u toho několikrát pokývá hlavou a jeho úsměv by nemohl být upřímnější.
"To je dobře." Svou ruku stáhne, ale její blízkost zatím vůbec neopouští.
"Doufal jsem, že mi něco takového řekneš a je to v pořádku." Obrátí a trochu se stáhne, tedy v těch provokacích, tohle téma je pro něj o dost vážnější a chce, aby věděla, že mu to není jedno. Není Angelo, když mu někde řekne, jak to je, nejde přes mrtvoly.
"Jsem přesvědčený o tom, že na tebe stojí za to počkat." Už si přiznává, že ji prostě chce vídat a je schopný kolem ní klidně chodit roky.
"Pokud je tu nějaká šance, že se to někdy změní, nevidím v tom problém. Víš, jak to je Sena-chan. Mám brigádu, tréninky a hromadu školy. Rád bych tě vzal někam ven, moc rád si s tebou budu povídat." Je otevřenější, ne by čekal, ale asi je dobře, že v tomto budou mít jasno.
"Líbilo by se mi to, ty se mi líbíš. Zároveň vím, že je tady hromada kluků, která by se ti věnovala od rána do večera a to já nedokážu." Je vidět, že je to asi poprvé, kdy ho to vážně mrzí. Pak se ale znovu pousměje.
"Mohl bych tě třeba dneska doprovodit domů. Angelo tu pořád někde brousí, co když na tebe vyskočí z keře." Uchechtne se a krátce se rozhlédne, ale nikde ho naštěstí nevidí.
"Rozhodnutí je vlastně na tobě." Pomalu zvedne ruku k její tváři, pohladí ji a pak se začne pomalu naklánět. Jenže nemíří svými rty na ty její, ale na tvář, které se zlehka dotkne. Když se zase po chvíli narovná, ještě pár sekund si její pohled podrží, než se rozhlédne a uvidí Angela, jak na ně civí.
"Ups." Ju-kenův koutek se pozvedne.
"Tohle jsem možná neměl dělat." Dodá pobaveně a pak konečně sáhne do své kapsy pro telefon a podívá se na jméno na displeji.
"Už zase." Povzdechne si. Stačí mu jen první část zprávy od Tiffany a tuší, co je ve zbytku. Prý se rozešla s Jordanem, jenže oni ví, že to bylo naopak.
Sena
To si mohl myslet, že Ju-ken jeho prohlášení o prsou nepřejde jenom tak bez povšimnutí, ale co se dá dělat, už to řekl. Naštěstí ho to nijak nepohorší ani nekomentuje, že je Sena nějaká divná holka. Sena se trochu nejistě usměje, když to Ju-ken pochopí jako kompliment, ale jakmile zmíní, že by si to měl ověřit, trhne sebou, zaštítí si tělo rukama a málem odskočí o tři metry. Ju-ken naštěstí nic nedělá a tak se zase uvolní a místo toho nad ním zavrtí hlavou, když si Senova slova přebere jako že by po něm tesknil, kdyby se rozešli. "Kdybych se rozhodla dát ti šanci, samozřejmě, že by mi vadilo, že jsem se spletla." Řekne mu. Udiví ho, když mu Ju řekne, že je to on, kdo dostává kopačky.
"To není nelepší vizitka s jakou se vytasit na holku." Zasměje se, i když důvody mohly být samozřejmě různé. Kromě toho zadaný kluk by mu k ničemu nebyl.
"Jsi buď neschopný si vztah udržet nebo jsi na ty holky zlý. Měla bych se bát a okamžitě vycouvat." Dělá si z něj dobrý den. Ju-kenova další slova jsou vlastně velmi zajímavá.
"A když ti slíbím, že se ti ani nevysměju ani neřeknu, že lžeš?" Je samozřejmě hrozně zvědavý. A to, jak to Ju-ken má, by ho nikdy nenapadlo. Sena žil ve svém malém růžovém větě, kde se hrálo na dokonalost a perfekcionismus, bavilo ho to a nedovedl si představit, že by to někomu mohlo být naprosto ukradené a mohl by obdivovat skutečně jenom povahu. Nebylo to tak, že by Ju-ken nedovedl jeho snahy patřičně ocenit, ale zároveň by to asi byl divný pocit, kdyby mu bylo ukradené, jak Sena vypadá. Sena dělal všechno proto, aby jeho vzezření nikomu ukradené nebylo. Těžko popsat vlastní myšlenky, ale asi by doma nechtěl někoho, komu bylo vlastně jedno, jestli přišel v pytli od brambor. Holky z toho nejspíš musely šílet, asi se rády ubezpečovaly o tom, že jejich nedokonalosti nevadí nebo jsou v pořádku, ale Sena měl vždycky mnohem vyšší cíle. Po tom všem už by ho asi nemělo překvapovat, že Ju-kenovi nijak nevadí, že by na něj musel čekat. Zkoumavě se na něj podívá a pak se upřímně usměje. To jim dá čas, kdy budou moci být spolu a zároveň se po Senovi snad nikdo nebude sápat. S každým dalším slovem zní Ju-ken vážněji a vážněji. Možná by mu Sena neměl dávat žádné naděje, neměl by ho vodit za nos, když není tím, za koho se vydává, ale zároveň o něj podivně nechtěl přijít. Nechtě tady být sám a Ju-ken se mu doopravdy líbil, to si před chvílí vyzkoušel na vlastní kůži. Ju-ken mu navíc vysvětlí, jak je to s jeho časem a dává to dost logiku i vzhledem k tomu, co říkal před chvílí o těch kopačkách od holek. Nechce být sám, ale zároveň nemá moc čas.
"To mi vyhovuje. Taky toho mám hodně a budu mít ještě víc." Spokojeně pokývá hlavou a dá najevo, že v tomto ohledu na jeho straně problém nevznikne.
"To nepotřebuju, neměla bych na ně čas." Rozesměje se. Ještě nějaké kluky pořád za zadkem, to tak! Rozesměje se podruhé, když dojde na Angela vyskakujícího z keře a přikývne.
"Můžeme jít klidně hned." Navrhne. Ani jeden sem vlastně nechtěli moc jít, nepatří sem a nikoho tu moc neznají. Svoji misi, aby zapadli, už splnili a Sena si teď daleko raději bude povídat v klidu venku na ulici, než tady před očima všech. Místo, aby se Ju zvedl, začne se k němu naklánět a Sena se napne a na chvíli zadrží dech. Je to ale jenom pusa na tvář. Dodržel svoje slova. Sena zase vydechne, usměje se a má k němu najednou zase o hodně blíž. Angela si všimne, až když ho na něj Ju upozorní. Povytáhne obočí, potká se s Angelovým trochu naštvaným a trochu snad i smutným pohledem, ale ten se naštěstí otočí na patě a odejde do davu. Vážně by měli zmizet, kdo ví, co by ještě mohl vymyslet. Ju teprve teď vezme v potaz smsku.
"Copak? "Zeptá se hned zvědavě. Jsou teď přece důvěrníci!
Ju-ken
Ju se trošku zarazí, když Sena opraví své vyjádření a dodá slovíčko kdyby. Trochu mu koutky opadnou, protože mu tím vzala takový malý plamínek naděje, ani si to neuvědomuje, že nějaký vůbec byl. Stejně ho to podivně zamrzí, ale o to víc ho to nakopne, že by se měl snažit, aby nad tím vůbec začala přemýšlet. Jsou to vzorce chování, které má hluboce zakořeněné a nedovolují mu se chovat jinak. Už by si měl uvědomit, že se mu Sena opravdu líbí a že by se nebránil tomu, aby z toho bylo něco víc. Jiné holky mu prostě tolik neříkaly a možná to opravdu bylo tím, odkud pochází. Prostě kořeny nezapře. "Máš pravdu, to asi není." Zasměje se krátce.
"Ale kdybych řekl i druhou variantu, stejně to nebude dobrá vizitka." Pokrčí rameny a ještě jednou se krátce zasměje.
"Ještě je tu jedna možnost. Věnoval jsem tolik tomu, abych se sem dostal a pak na ně prostě neměl čas. Ne tolik, kolik by si představovaly. Nějak mi vadí, že si budeš myslet, že jsem na ně zlý. Tak to nikdy nebylo." Brání trochu sám sebe a snaží se najít ten správný argument.
"Víš moc dobře, jak těžké je dostat se sem a udržet se tady. Já už mám za sebou druhý přestup." Prozradí jí, jak to vlastně je a že tohle není první škola v Americe. Sám si není jistý, jestli už o tom mluvit nebo jí to někdo řekl. Podívá se na Senu, když jej vyzve, aby řekl, jak to má.
"Víš, pokud se mi někdo začne líbit a mám tu sobou opravdu rád, vidím ji v tom nejlepším světle a na ničem jiném nezáleží. Nejsem moc typ člověka, který dokáže mluvit o tom, co a jak vnímá, ale...Nejsem člověk, který dokáže někoho jen tak vyměnit." Ne, jemu asi rozumět nebude, ale stejně se o tom zrovna nebojí mluvit.
"Vlastně bych byl nejradši, kdybych byl s jednou osobou klidně celý život, když budeme oba vědět, že to za to stojí." Ušklíbne se trochu.
"Můžeš se začít smát, tohle se v dnešní době nenosí." Podívá se na Senu, co ona na to a hlavně čeká reakci, kterou zažil několikrát. Jak doma tak i tady, když už se někomu svěřil se svým pohledem na svět. Překvapeně se na ni podívá, protože by nečekal pozitivní reakci s jeho časovými možnostmi a zároveň mu přijde, že s tím souhlasí? Slyšel špatně nebo si jen domýšlí něco, co není. Ještě překvapenější, je, když mu řekne, že nepotřebuje, aby kolem ní někdo lítal od rána do večera.
"Ideální partie hm." Vtipkuje trochu, ale je jasné, že je za to upřímně rád.
"Radši asi opravdu půjdeme. Nejsem si jistý, že bych mu teď nevrazil znovu." Dodá, aby bylo jasné, že jsou věci, kterému už rozhodně nedovolí a je mu jedno, jak to bude vypadat. Krátce očima těkne k telefonu a zpátky do tváře Seny.
"Popravdě." Zarazí se trochu a rozhlédne se.
"Povím ti to, nemám s tím problém, ale až venku." Dodá ještě, protože vidí, jak se na ně dívají a asi za to může on a jeho pusa.
"Tak pojď." Bez váhání vezme Senu za ruku a pomůže jí vstát, než ji celkem obstojně protáhne davem. V některých ohledech je jeho tělesná konstituce k dobru. Jakmile jsou venku, má pocit, že se konečně může nadechnout, ale tak nějak pozapomene Senovu ruku pustit.
"Psala mi Tiffany." Prozradí jí bez prodlevy a čeká, který směrem se mají vydat, vůbec netuší, kde bydlí, ale rozhodně ji chce odvést domů, aby věděl, že dorazila v pořádku.
"Vlastně to není poprvé, co mi píše." Je ochotný jí to klidně všechno vyklopit.
"První mi nedošlo, o co jí vlastně jde, ale začínám to tušit. Pořád to tak nějak hraju do autu, protože s ní ven jít nechci, nikdy jsem neměl v plánu cokoliv dělat za zády Jordana. Teď mám pocit, že tenhle problém je pro ni vyřešenej." Ušklíbne se.
"Byl bych radši, kdyby to nedělala, ale zároveň si nechci dělat problémy." Zarazí se a vzápětí se rozesměje.
"Což se mi moc nedaří. Zkoušel jsem ji nějak normálně naznačit, že nemám zájem, ale očividně to nepochopila." Podívá se na Senu a čeká, co ona na to.
Žádné komentáře:
Okomentovat