Hiroto
Neví, co si počít, protože je naprosto mimo sebe, má chuť okusovat si zápěstí, aby nějak ulevil své slasti a zároveň ho Yusuke utvrzuje v tom, že mu snad doopravdy propadl. Začne mu skládat komplimenty o tom, jak ho vidí a vnímá a i když je pro Hirotův mozek obtížně rozpoznávat teď jakákoliv slova, nic z toho nezapomene, ani si později nezkreslí. Vnímá to až moc dobře, i když to teď tak nevypadá a on na to není schopný odpovídat. Chvílemi se snaží představit si sám sebe, jak u toho asi vypadá a co přesně Yusuke vidí, že se mu to tolik líbí. Je to zvláštní touha to vědět. Většina lidí se vidět nechce. Ne, nakonec se mu vážně nebál vydat. Tedy bál se, ale udělal to a je na sebe vlastně hrdý, protože neutekl a splnil, co si předsevzal, aby poznal sám sebe. Možná to měl chtít obráceně, měl chtít někoho, koho si vezme on sám, ale na to se necítil a přes všechnu svou dominanci v reálném životě byly chvíle, kdy si rád dopřál něčí objetí. Možná je tohle ten důvod, proč mu to s dívkou tolik nevyhovuje. Nechtěl si přiznat, že nechce být ten, kdo se donekonečna jenom stará, i když si v té mužské roli vlastně připadal dobře. Bylo to složité, ostatně jako celá jeho povaha. Zkrátka byl v nitru a za zavřenými dveřmi občas mnohem zranitelnější, než by jinak kdy připustil a komukoliv ukázal. Tomuhle muži to ukazuje, protože je cizí a cizím zůstat měl. Připadá mu k neuvěření, že by Yusuke skutečně hledal jeho. A i kdyby, co by asi tak chtěl dělat kromě občasného tajného setkávání? K čemu bylo být jeho osudem, když spolu stejně nikdy nebudou? Možná by se to mělo zarazit hned v začátcích, než se do toho zamotají oba. Hiroto už přece získal, co chtěl. Teď bylo na čase najít někoho, do koho to investovat. Kde to má smysl. To byly příliš složité myšlenky na to, co se teď dělo. Měl si být jistý, že po jeho poznámce přijde pomsta, obzvlášť když je sám ve stavu, kdy nemůže nic a jeho milenec všechno. Hekne, když do něj Yusuke tak přirazí, ale to není všechno. On na něj začne naléhat, nutí ho se víc ohnout a cítí ho ještě hlouběji, než předtím. Myslel si, že už to ani nejde, není si jistý, jestli je tohle ještě příjemné, ale nejvíc mu asi vadí, že je teď jako svázaný. Už zase ho omezuje, krotí a ovládá a tohle všechno mu Hiroto píše na účet. Yusuke mu šeptá do ucha. Hiroto zatíná zuby a stejně v sobě najde další vzpouru. "To si piš, už teď je to dlouhý seznam." Odsekne mu namáhavě. Ani tohle neměl dělat, protože Yusuke doslova zdivočí, začne s něčím opravdu rychlým a vášnivým a Hiroto si je jistý, že tohle je pro hodně pokročilé a že si nesedne víc jak jeden den. Už teď ho za to nesnáší a zároveň už skoro křičí slastí. Ano, i tohle je Yusukeho vina. Tiskne pod páskou víčka k sobě, ani neví, co přesně se s ním děje, ale ví, že slovo Pokus tedy Yusuke vážně přehnal.
"Budeš se… divit..." Vydere ze sebe, protože se nepodvolí ani v té nejposlednější chvíli a pak konečně dojde na svůj vrchol. Jeho hlas musí být slyšet snad až docela na ulici a on má pocit, že jeho duše vyletěla z jeho těla někam pryč a rozletěla se na miliardu kousíčků, které teď volně levitují ve stavu bez tíže. Celé to trvá hrozně dlouho a je to taky proto, že Yusuke ještě neskončil a pořád se v něm pohybuje, takže prodlužuje jeho slast. Teprve po nějaké chvíli ucítí, jak se jeho nitro plní něčím horkým. Je to hrozně divný pocit, nezvyklý, ale ne nepříjemný. Yusuke se znovu začne někam posouvat, chce po něm nějakou změnu polohy a on je teď tak vláčný, že se mu nebrání. Brzy se přetočí a on skončí s tváří na jeho hrudi. Jsou skoro jako nějaký zamilovaný páreček. Yusuke prostě nemůže použít větu Užili jsme si to. Ne, on se zase trefí jenom do něho a do toho, jak se přestal ovládat. Hiroto se hned zamračí.
"Mlč alespoň chvíli." Napomene ho. Tady si jeden nic nevychutná… Teď už není panic. Už ví úplně všechno. Cítí se díky tomu zvláštně. Trochu pozvedne obočí, když mu Yusuke řekne, že ho nechce pouštět domů a chce mu ukazovat další věci. On sám se momentálně cítí docela zničeně a na jednu noc má hodně co vstřebávat.
"Musím ráno do práce." Řekne mu. Nelže.
Yusuke
Neměl vůbec dopustit to, aby se přestal kontrolovat. Sám to moc dobře ví a někde vzadu v hlavě se ta myšlenka udrží, ale to je tak všechno. Hiro ho svými řečičkami vyburcoval k tomu, aby mu ukázal, kam až to může zajít, ale je to jen část. Jsou věci, které by si rozhodně užili oba, ale tam není prostor pro pochybnosti, to on sám moc dobře ví. Hiro rozhodně není ani dnes nebude ve stavu, kdy by něco podobného mohli zkoušet. Yu pochybuje, že mu bude natolik věřit, i kdyby se setkali podruhé. S ním to rozhodně nebude jednoduchá cesta a Yu může jen doufat, že se mu ho podařilo přesvědčit, aby přišel znovu. I kdyby mu Hiro řekl, že snad přijde, stejně má obavy, že by si to za hodinu mohl rozmyslet. Podle něj, dokud mu něco neslíbí, nebude to mít jisté. Uvědomuje si, že bude myslet na něj a na to, jestli znovu přijde a vyhledá ho. Nebylo to nemožné, agentura podobné věci dokázala zprostředkovat, ale pokud Hiro nebude chtít, už se neuvidí. Yusuke by se mohl snažit, aby ho našel a možná by se o to i pokusil, ale není si jistý, že by to mělo smysl. Musí mu dát potřebnou volnost, aby neměl pocit, že ho chce ovládat, tedy ne takovýmto způsobem. Pořád jde prioritně o to, aby si to Hiro užil do posledního okamžiku, i když ví, že teď si to nemyslí. "Pořídím ti na to speciální deníček. Můžeš si to všechno napsat. Jen ho neztrať, někteří by to asi nepochopili. Já si ho pak půjčím a budu si číst před spaním." Zvládne mu odpovědět mezi jednotlivými povzdechy a to je tak poslední. Na jeho slova o tom, že se bude divit, jen přikývne, aby bylo jasné, že je bere na zřetel, ale už může jen tlumit svůj hlas, aby si mohl dosyta užít ten Hirotův, který oznamuje jeho příchozí vrchol. Je to úžasné, když ho dokáže dovést do takové extáze, aby byl tak hlasitý. Měl si to nahrát, teď vážně lituje toho, že to neudělal. Jakmile má už i on svůj vrchol za sebou a odpočívá s Hirotem v náruči, jehož tělo tiskne k sobě, ozve se další poznámka, vlastně příkaz.
"Promiň, nějak mi to nejde. Chtěl jsem tě jen pochválit, bylo to skvělé, nemyslíš?" Kousne se do rtu a pak vydechne. Pořád moc dobře vnímá jeho nitro kolem sebe. Místo dalších slov ho pohladí po tváři a pak ji zlehka za bradu pozvedne, aby ho zkusil políbit. Podobné věci ke konci podle něj patří a rozhodně se mu to líbí, když mu zatím ještě neutíká. Povzdechne si, protože to je něco, co mají oba společné.
"Tušil jsem to, já taky." Ne, rozhodně se minimálně další týden nebude soustředit na nic jiného.
"Mám nápad a je to hlavně o tom, jak nerozhodneš ty." Pohladí ho bříšky prstů po rtech.
"Napíšu ti adresu jednoho místa. Za čtrnáct dní o víkendu tam, bude rezervovaný pokoj číslo pět." Šeptá mu do vlasů. Možná bude muset onen hotel koupit, aby ten pokoj byl volný, ale na tom nezáleží.
"Pokud budeš chtít, přijď, počkám tam na tebe. Bude pronajatý na celý víkend a…" Odmlčí se na chvilku, protože to, co chce říct, by rozhodně dělat neměl.
"Pokud se rozhodneš přijít, pásku nechej doma." Dodá o něco vážnějším hlasem, aby bylo jasné, že to myslí vážně.
"Nachystám to tady, než se umyješ. Dám ti to ke tvým věcem. Nebude tam jen adresa, něco jsem ti koupil. Asi jsem tušil, že to bude vážně skvělá noc." Pousměje se a opatrně ho přesune vedle sebe. Musí si tiše povzdechnout, protože opouštět jeho nitro nebylo zrovna příjemné.
"Druhá možnost je, že dokončíme společnou noc i společným spánkem. Nemysli si, že mě to nenapadlo, ale nemyslím si, ale tuším, že s tím souhlasit nebudeš." Čeká další poznámku a už teď se usmívá. Asi už se opravdu zbláznil, ale není to nepříjemné zjištění. Pohladí ho konečky prstů po linii celého těla, skončí až na pozadí a zlehka s ním trhne k sobě. Skoro se dotýkají nosy, když se Yusuke před nějakou chvilku přetočil na bok.
"Trochu mě to dráždí." Omluví se mu v podstatě s nádechem pobavení v hlase.
Hiroto
"Nepotřebuju žádný deníček. Všechno ti to řeknu a jestli to zapomeneš a nebudeš se podle toho moct zařídit, bude to jenom tvoje vina a tvůj nedostatek zájmu." Je s tím hned hotový. Jako se vším. Yusuke je jako vždycky naprosto nad věcí a mnohem galantnější, než by si Hiroto zasloužil, protože mu řekne, že noc s ním byla skvělá. Hirota to upřímně překvapí a rozhostí se dlouhé ticho. Ne snad, že by si nevšiml, že si to Yusuke užíval, ale to mohl i tak. Když se chlap chtěl udělat, zase tolik k tomu nepotřeboval a mnohým záleželo jenom na jejich vlastním prožitku. Kromě toho byl v tomhle směru Hiroto panic. S holkami měl hodně zkušeností už od dost útlého věku, ale s pány vůbec žádné a tak by nepředpokládal, že by se zkušenost s ním dala označit zrovna takto. A taky by měl asi říct svůj názor a pro změnu zase pochválit Yusukeho, pokud to chce udělat. Musí se nad tím zamyslet. Co mu vlastně chce říct…? Samozřejmě, že Yusuke skvělý byl, o tom pochybnosti nejsou, ale cítí, že když některé věci řekne nahlas, je v tom jistý závazek. A přiznání sobě samého, to především. Proto není tak snadné jít s pravdou ven. "Nečekal jsem, že dojdu na konec." Rozhodne se být upřímný.
"Nečekal jsem vůbec nic, protože jsem si byl jistý, že přes můj štít nikdo neprojde. A pokud by prošel, pak jsem nevěřil sám sobě." Neví, jestli je to celé k pochopení.
"Takže ano, bylo to skvělé, protože já bych si nic jiného líbit nenechal." Řekne měkce. Při prvním náznaku protivnosti by odtud utíkal jako nikdo a tu pásku by po něm ještě hodil. Klidně by se na něj podíval! Pak by ho naháněli se smlouvou o mlčenlivosti a se žalobami. Není to asi nejobratněji pronesený kompliment v dějinách sexu, ale po tom, co tady s ním Yusuke prožil a jak obratně s ním musel jednat je mu asi samotnému jasné, co tím Hiroto myslí, i bez vysvětlivek. Yusuke nebyl hloupý, i když ho nazýval pitomcem. Trochu ho vyvede z míry, když se Yusuke dotkne jeho tváře a políbí ho. Nebyl mezi nimi žádný vztah na podobné důvěrnosti a jestli chce další kolo, bude Hiroto upřímně vyděšený. Nechce se vzdávat a zároveň má jeho tělo opravdu dost. A pak mu Yusuke učiní další nabídku. Je spokojený a chce se zase vidět. Hiroto si to musí hodně rychle rozmyslet. Svoje odpovědi dostal, víc od toho nechtěl, ale Yusuke má jiné cíle. Může to utnout hned. Nebo může zkusit největší kaskadérský kousek svého života. Ne, neví ani trochu, co dělá. +Nemá čas celých čtrnáct dní… co si s ním počneš? Jsi mladý, budeš chtít s někým chodit, ne občasně docházet za starším, ženatým mužem. Tohle nemá budoucnost.+ Tak to prostě bylo. Jenže pokud zjistí, že s holkami je najednou nuda, bude to možná to jediné, co mu život daruje. +Budeš gay. Na dně. Vděčný za cokoliv. Pořád to budeš tajit, přede všemi...+ Pro kami… +Jako on. On to taky tají...+ Ta nabídka má další rozměr. Yusuke po něm nechce, aby mu to slíbil teď. Dokonce mu ani nediktuje přesný čas a ani den. Má celý víkend na to, aby tam přišel kdykoliv. To znamená, že on tam bude sedět a čekat. Hiroto si honem nemůže vzpomenout, co ten víkend všechno má. Bylo by docela hnusné i na něj, nechat ho čekat do neděle večer. A pokud nechce přijít, měl by to říct hned. A Yusuke ještě nekončí. Zrovna mu řekl, aby pásku nechal doma. To znamená, že pokud to Hiroto nevezme jako záležitost na jednu noc, ukáže se mu a sám bude riskovat všechno. Tohle je opravdu vážné. Přesně tak, jak mu říkal při milování. Buď to utne, nebo se zaplete, žádné buď, nebo ani nic mezi tím. Začne si zuřivě okusovat spodní ret. Z hlavy se mu musí snad i kouřit. Pak už je čas se rozloučit a Hiroto se vytáhne do sedu. Musí se posunout na bok. Jestli se mu bude smát, nikam nejde! Yusuke chce odejít, až se bude Hiroto sprchovat… Najednou je mu z toho podivně těžko.
"Nemusíš mi nic..." Jeho věta vyzní do ztracena. Chtěl říct Dávat… Je to trochu divné, ale zároveň hezké. Yusuke o tom mluvil už dřív. Než stačí vymyslet kloudnou větu, Yusuke mu nabídne taky společné spaní, ale v tom má Hiroto jasno hned. To nejde. Ne teď, když je tolik zmatený. Ucítí nečekaný dotek jeho ruky na těle, sjíždí po jeho boku až k pozadí a pak s ním škubne, až se Hiroto málem odporoučí zase do lehu. Skoro do Yusukeho drcne. Nečekal, že je tak blízko. Z jeho hlasu cítí, že si nedělá legraci. Nejvyšší čas do té sprchy doslova utéct.
"Podívej." Začne o něco vážněji, ale kruci, ať ho nerozptyluje!
"Potřebuju se spoustou věcí probrat v hlavě. Ale nenechám tě tam čekat jenom tak. Pokud si to rozmyslím, dojdu do recepce a řeknu jim, ať ti vzkážou, že rezervace nemá smysl." Učiní mu vlastní nabídku. Přijde si jak japonská císařovna.
Yusuke
Obočí mu jde znovu nahoru, když dojde na zapisování věcí, které si očividně bude muset pamatovat. V tom nevidí žádný problém, ostatně dokázal udržet v hlavě hodně věcí a tohle je to, co si rozhodně chcete pamatovat. Usměje se a na chvíli skloní pohled dolů k posteli. "Takže si zkontroluješ, jestli jsem nezapomněl." Přebere si to úplně jinak, než nejspíš Hiro čekal. Překvapí ho následné dlouhé ticho, které způsobil svým hodnocením situace. Ne, asi se dneska nepřestane usmívat, protože je to kouzelný okamžik. Kdyby věděl, že něco takového bude fungovat….Ne, asi by to nepoužil, začínal mít opravdovou obsesi na Hirovy poznámky, takže mu během vteřiny začnou chybět. Je rád, že ho tím prohlášením dostal zároveň je zvědavý, jestli mu něco z toho oplatí, nebo bude dál trochu paličatě mlčet, jen aby mu neřekl, že se mu to třeba líbilo. Jak moc fér Hiroto umí být? Bylo to na jednu stránku dost důležité. Jestli je schopný přiznat to i přes své vlastní odmítání, Yusukemu to prozradí opravdu hodně. Je to důležité, vzhledem k tomu, že by byl rád, aby ho jednou mohl vidět. Pokud přijde. Pozvedne pravý koutek, když se mu dostane upřímné odpovědi. Nechá ho to klidně doříct. Ani on sám nečekal, že by to opravdu dotáhli až do konce. Ne proto, že by nechtěl, ale proto, jak si Hiroto nebyl jistý tím, jestli to opravdu chce. Teď je na chvíli ticho zase na jeho straně, protože jeho upřímnost je odzbrojující. Všiml si toho, jak se brání a jak se zdá, tak všechno prolomil a klidně se sebou může být spokojený.
"Jsem opravdu rád, že jsme si to užili společně." Mohl by říct, že je rád, že si to užil, ale…Vztáhne to k nim oběma, aby Hiro nemyslel, že na něj zase trochu útočí.
"Teď taková nevinná otázka, Hiro-chan." Upozorní ho, že se něco chystá, aby viděl výraz v jeho tváři a mohl si to užít.
"Dokážeš si představit, jaké by to mohlo být, kdyby ses od začátku nebránil?" Uchechtne se krátce, protože odpověď nepotřebuje. Jen mu chtěl nasadit malého broučka do hlavy, který tam možná bude chvíli dělat neplechu a donutí ho přijít znovu.
"Nemusíš nic říkat, stačí, když odpovíš sám sobě." Nechá ho v jeho vlastních myšlenkách, aby se jimi mohl klidně hrabat. Je vidět, že opravdu hodně přemýšlí a po jeho návrhu ještě víc. Není to o tom, že by chtěl kamkoliv tlačit. Přeje si, aby znovu přišel, opravdu hodně, ale to neznamená, že by byl ten typ, který by po něm chtěl sliby. Nepotřebuje je, všechno mu řekne jen tím, pokud přijde nebo ne.
"Máš pravdu, nemusím. Ale chci." Pousměje se, když s Hirotem trhne a je vidět, jak moc ho tím překvapil. Vážně se tím dobře baví, i když všechno myslí upřímně. Když zazní, podívej, přestane na chvíli se vším i s doteky, protože teď to nebude o rýpavé poznámce, tím si je jistý. Tím, co mu řekne a co mu v podstatě slíbí, mu jen potvrdí to, co si o něm myslel. Kdyby opravdu přišel, nemusí mít strach o to, že by něco prozradil. Taky mu bude opravdu líto, když už nepřijde.
"Arigato, Hiro-chan. Jsi úžasný." Složí mu další kompliment a upřímně poděkuje.
"Počkám na tvou odpověď. Tak pojď." Prohodí tiše a pomůže mu vstát. Posbírá po cestě jeho věci, tedy ty co bude po sprše potřebovat. Vede ho ke koupelně s paží kolem jeho pasu. Otevře dveře do koupelny, přiblíží se k jeho zádům a líbne ho ze strany na krk pak popožene ho dovnitř s plácnutím přes zadek.
"Říka jsem, že mě to dráždí. Dobrou noc, Hiro-chan." Popřeje mu, protože ví, že to je naposledy, kdy ho dneska slyší. Chtěl to udělat jinak, ale nakonec mu dá dostatek prostoru a sám si dopřeje sprchu až doma. Sám se oblékne a upraví, aniž by mu úsměv zmizel z tváře. Co dokáže jediný večer? Napíše ještě rychlý vzkaz, k tomu přidá adresu místa, kde by se měli potkat a taky poznámku, že na něj bude čekat taxi, které je zaplacené. Nakonec přidá k Hirotovým věcem dárkovou krabičku s náramkem, ze své vlastní kolekce. Pak už mu chybí jen sako a může odsud odejít. Ještě u dveří se zastaví a ohlédne se do nitra pokoje.
"Doufám, že se opravdu uvidíme." Prohodí, než odejde a zavře za sebou pečlivě dveře.
Hiroto
Ano, Hiroto to opravdu řekl tak, že to vyznělo, jako by mu už potvrdil další setkání. Rozhodne se to raději nekomentovat, protože to stejně neokecá a zároveň ani nechce říct, že se už neuvidí, takže… co mu taky jiného zbývá? Jeho vysvětlení vezme Yusuke hodně dobře a pak mu nadhodí jistou otázku. Hiroto maličko vytáhne obočí, i když to s tou páskou není zase tak patrné a víc nastraží uši. Čekal toho hodně, ale ne zrovna tohle. Pootevře rty, ale doopravdy se nad tím pokusí zamyslet. Jaké by to bylo, kdyby se nebránil, rovnou s tím počítal a byl s tím v pohodě? Najednou ta představa není zase tak složitá, jako by byla před pár hodinami. Ví, jaký umí být s holkami. Yusuke není děvče, vyžaduje úplně jiný přístup. Navíc je o hodně starší a zkušenější, takže by se Hiroto vážně hodil do gala a hodně by se snažil, aby se mu z něj vařila krev v žilách někde, kde se na něj nemůže vrhnout. Překvapí sám sebe tím, jak moc jasné ty myšlenky jsou a nakonec se usměje."Umím. Ale to by ses musel přestat bát." Řekne mu a je se sebou hrozně spokojený. Teď je míč na Yusukeho hřišti a vůbec nejde o pásku na očích. Jde o rande na veřejnosti a to je o hodně vyšší liga. Zvážní, skloní oči a trochu skepticky se pousměje, když mu Yusuke řekne, že je úžasný. Dneska ho hodně potrápil, ale taky pokořil velkou metu. Možná si tu pochvalu doopravdy zaslouží? +Je to divné nechat se chválit cizím chlapem.+ Vede si jeho hlava ještě pořád svou, ale třeba si na to zvykne? Děkovně mu přikývne, když mu Yusuke dá čas a řekne mu, že si počká na jeho odpověď. Podá mu svou ruku, aby mu Yusuke pomohl na nohy. Hlava se mu netočí, ale tělo ho doopravdy bolí jako po nějakém sportu a o jistých místech ani nemluvě. Zítra to určitě bude ještě o něco horší. Sex s muži vyžaduje jistou daň, ale vážně to bylo dobré. Dokonce se ani nestydí, když ho Yusuke vede ke koupelně s rukou kolem pasu, a jistě si ho prohlíží. Nikdy neměl s nahotou moc velký problém. Dokonce se přistihne, že mu důvěřuje a nebojí se dělat kroky. Jsou to malé náznaky, ale hodně důležité. Projdou dveřmi a zastaví se a vzápětí Hiroto ucítí dotek Yusukeho rtů na krku. Naskočí mu z toho husí kůže. Není to nepříjemné. A pak se vážně lekne, až nadskočí, když ho Yu plácne přes zadek a rozloučí se s ním. Z ničeho nic je v koupelně sám a je to… divné. Chvíli tam jenom tak stojí, než zvedne ruku a sáhne po pásce. Musí se trochu rozkoukat a zamrkat. Když se podívá před sebe, je tam hned zrcadlo a jeho odraz. Nevypadá nijak jinak, jenom je rozcuchaný. Výraz v jeho očích se ale změnil. Natočí tvář stranou a nastaví uši. Vedle je slyšet pohyb a šustění oblečení. Bylo by jednoduché vyjít ven, ale na něčem se domluvili a tak prostě vejde za dveře sprchového koutu, zavře je za sebou a pustí vodu. Cítí se podivně opuštěně. Není si jistý, jestli se z toho nevyspí a po pár dnech to nezapomene podle starého hesla Sejde z očí, sejde z mysli, ale teď to tak necítí. Když vodu zase vypne, je v pokoji vedle už ticho. Vejde tam s ručníkem jenom tak v ruce a zamíří rovnou ke svým věcem. Postel je urovnaná, jeho oblečení složené a navrchu je krabička a vzkaz. Jeho poslední slova už neslyšel, ale přečte si adresu. Nepoznává ji. To bylo koneckonců jedno, tohle místo před tím taky neznal. Rozhlédne se po cizím pokoji, kde nepoznává nic. Vážně je tady linka, křeslo, ve kterém seděl, pohovka hodně blízko u něj, kde byl Yusuke, občerstvení, pití… všechno tu zůstalo a vyvolává to čerstvé vzpomínky. Skloní se k povlečení a ucítí jeho parfém. Trochu se začervená. Vezme do ruky krabičku a jenom tak nahý přejde k vodě a jídlu. Nalije si džus, uždibne trochu něčeho k snědku a rozhodne se ji otevřít. Nejdřív ani netuší, na co se to dívá. Je to kožený náramek, zdobený nějakými kamínky. Takové věci nebývají levné, ale nejdřív nepozná, že to není sklo nebo tak něco. Jenže v krabičce je i značka výrobce a certifikát pravosti a když se Hiroto pořádně začte do toho, co náramek obsahuje, v jaké gramáži a podobně, sousto mu zaskočí a málem se tady udáví. Krucinál, co je to za chlapa? On se snad zbláznil? Černé diamanty? Na kousku kůže? Diamanty? Ta zatracená věc musela mít cenu desítek tisíc… Kdyby pátral ještě víc a podíval se na jméno majitele firmy, možná by mu došla jistá spojitost, ale tak daleko se Hiroto nedostane. Ne, snad že by to potřeboval vědět, ale doběhne si pro telefon a najde stránky klenotnictví. Nenajde tam stejný náramek, ale hodně podobný ano a když vidí, kolik stojí, musí si sednout, odsune džus a obrátí do sebe panáka. +To je taky pořádný důvod k dalšímu setkání, pane zlatokope...+ Řekne si v duchu a zavře oči, protože svět se zbláznil. A on má asi neskutečné štěstí. I kdyby jenom na chvíli. Yusuke se rozhodně postaral o to, že díky náramku ho bude mít pořád v myšlenkách. Kdykoliv se na něj podívá. Trochu se zdráhá si ho hned připnout, ale pak to udělá. Líbí se mu. Je to příjemný luxus.
"Díky." Usměje se upřímně.
Žádné komentáře:
Okomentovat