Hiroto
Někteří hodně egoističtí muži by se jeho poznámkou o prstýnku a o tom, že to nepochopili, mohli cítit hodně dotčeni, ale ne Yusuke. Místo toho to otočí v kompliment pro Hirota a dostojí tak svým slovům, že ho jen tak něco nerozhází. Hiroto si uvědomí, že tím u něj najednou stoupl v ceně a vlastně tím trochu děsí sám sebe. Dobře, tahle odpověď taky nebyla úplně špatná a Hiroto se znovu ušklíbne. Samozřejmě neexistoval žádný důvod, proč byste si měli brát za muže cizího neznámého kluka, ale to, že by mu přinesl nějaký dárek už zase tolik mimo nebylo. Opravdu to udělal? To uvědomění, že by se mu to mohlo líbit, je šílené. On byl kluk, muž, to on nosil dárky ostatním a sám žádné nepotřeboval a nikdy se z něj nestane zlatokopka nebo nějaká fňukna, co se nechá obletovat a sama si nosit dárečky. Ten boj uvnitř něj je tak silný a intenzivní, že se rozhodne Yusukeho kapsy neprohledávat. Co kdyby v nich navíc nic nenašel? +Tak maximálně tvůj vzrušený klín...+ Pomyslí si hořce. Nedovedl uvnitř sebe najít řešení nějaké rovnováhy, kdy by mohl dárek přijmout a zároveň se u toho necítit jako slabší polovička a tohle bude jedno z témat, kterými se bude zabývat později doma. Pokud tohle nedovede přenést přes srdce a najít si v tom svou vlastní cestu, jak by kdy mohl normálně fungovat s nějakým mužem? Pak by byla odpověď nasnadě a bylo by pro něj lepší zůstat u dívek. Teď ale nehledá odpověď na svou psychickou stránku, ale spíše na tu fyzickou a je na čase se k tomu vrátit. Nakonec… vždycky může fungovat tak, jako to teď dělá Yusuke, protože on nepochybuje o tom, že má někde rodinu a jenom si kompenzuje jistou skrytou stránku. +Ale asi si ji chce kompenzovat nějak hodně, když ti pořád říká, že se můžete vídat. Ne vidět, vídat!+ Připomene si. "Já se nesnažím o opak, takový prostě jsem." Okamžitě se naježí a vyčítavě se podívá někam, kde má Yu asi hlavu.
"Je tady kuchyňská linka?" Podiví se vzápětí a rozhlédne, i když nic nevidí.
"Já jsem myslel, že je to hotel, ne nějaký pochybný apartmán. Co tady ještě je, vysavač? Máme po sobě ustlat?" Ta linka by ho měla děsit.
"Já se nebráním smíchu." Ošije se znova a už se zase mračí.
"Jenom se ti nechci tak okatě posmívat." Chtěl dodat ještě něco o tom, že klidně bude, ale to by se Yusuke zrovna nesměl dotknout jeho rtů a všechny slova mu z nich vzít. Nechá je pootevřené a ztuhne. Poslouchá jeho slova o pohledech, které se mu líbí a pak Yusuke pronese něco, za co by mu nejradši šlápl na nohu. Prudce se nadechne, kdyby měl na zádech nějaké trny, postavily by se do bojové pohotovosti a přemýšlí, jestli má dost síly na to, ho od sebe odstrčit. Prý mám na ně a žádný mě neužene. Ten arogantní hajzl! Ale než se nadechne, aby mu to z plna hrdla řekl, Yusuke na něj vypálí, že je sexy a Hiro zalapá po dechu.
"My dva rozhodně nic…!" Chtěl říct nevyzkoušíme, ale Yusuke ho k sobě prudce přitáhne, až to v něm hrkne a drží vážně pevně. Uvěznil jeho ruce na své hrudi, Hiroto je zatíná v pěsti a škubne sebou, ale sevření nepovolí. Musí zvednout hlavu nahoru a nelíbí se mu to. Cítí jeho dech a znovu sebou škubne, ale Yusuke mu začne šeptat o tom, jak ho tady nikdo neuvidí. Kdyby nebyl Yusuke takový vůl, řekl by mu, že by ho nikdy neprozradil, ale těžko by mu mohl věřit. Hiroto byl všelijaký, ale taky byl velmi zásadový a hodně férový. Pokud by to slíbil, tak by to prostě dodržel. To mu ale říkat nebude, ať si dělá, co chce a přijde si na to sám! Což nikdy nepřijde, protože oni dva se už neuvidí!
"Co bych si počal s takovým namyšleným frajírkem?" Pošle ho rovnou do háje, ale když se ho dotknou Yusukeho rty, zavře oči a skrz zaťaté zuby si povzdechne. Kruci, tohle je příjemné. Cítí mrazení podél páteře i tetelení nervových zakončení. Yusuke nemůže vidět, jak přivírá oči blahem, třepe se napětím v jeho rukách, jeho hlava ho chce ještě pořád odstrčit a prásknout za sebou dveřmi, ale zároveň začíná nebezpečně vypínat a vládu přebírají kalhoty. Až moc rychle.
Yusuke
Hirotův úsměv a žádná odpověď Yusukemu napovídá, že neřekl nic špatného, co by mu mohl vrátit. Nejspíš mu není úplně nepříjemná představa toho, že by mu opravdu něco dal. Samozřejmě, že sebou něco přivezl, dokonce je toho víc, protože nevěděl přesně, jaký typ se před ním objeví, ale už ví, co by mu z toho mohl věnovat. Záleží taky na Hirotovi a na tom, jak se mu bude zdát. Líbí se mu, o to rozhodně nepůjde, ale spíš o to, jestli si bude myslet, že by jeho dárek přijal nebo ne. Ať je to jakkoliv, nebyl by rád, kdyby měl pocit, že je jen vydržovaná milenka. Pro Yusukeho to má rozhodně odlišný výraz. Vlastně už nějakou dobu ví, že hledá druhou polovinu sám sebe. Sice s ním nikdy nebude moci vyjít na veřejnost, ale to neznamená, že by to takovým způsobem nevnímal. "Dobře v tom případě tě takového budu brát se vším všudy. Trochu jsem měl pocit, že tím chováním odháníš všechny, aby do tebe neviděli. Ale já chci vidět, co se odehrává uvnitř tvé hlavy." Prozradí mu, jak dalece sahá jeho zájem a že milerád půjde hodně do hloubky, jen aby zjistil, jaká reakce je v pořádku a jaká je naopak na hranici toho, aby zařadil zpátečku. Umí obratně mířit kupředu, ale nemá problém stejně obratně vycouvat, kdyby to na Hirota bylo moc.
"Je." Odsouhlasí mu tu linku.
"Není to ani hotel ani apartmán, je to od každého trochu. Někteří tu společně tajně zůstávají i několik dní a třeba si užívají společné vaření." Pošeptá mu, protože on sám si to klidně dokáže představit. Mohl by tady být i několik týdnů a tak trochu předstírat, že je jeho život takový, jaký by si přál a ne plný přetvářky na veřejnosti. Vlastně je to pro něj dost ožehavé téma.
"Ale ne, stlát opravdu nemusíme." Ujistí ho, že služba tady opravdu funguje.
"Nicméně mě vlastně dost těší představa, že tě zmínka o lince a věcech, které by se na ni mohly dít, neděsí. Rozhodně je to krok kupředu." Sdělí mu svůj vlastní poznatek a je zvědavý, jestli ho tím naštve nebo dojde na nějaké to uvědomění. Obočí jde Yusukemu nahoru, když mu Hiro prozradí, že se mu nechce okatě posmívat. Tohle prohlášení, mu zase tak úplně nevěří a myslí si, že kdyby nebyl trochu nervózní, pustí se do něj se vší parádou.
"Jen to nedus v sobě, já to bez obtíží snesu." Krátce se uchechtne, aby mu dal najevo, že s tím opravdu nemá problém. Jen ať se do něj strefí pořádně, vážně si je jistý, že snese opravdu hodně a je jen máloco, co by ho opravdu vytočilo. Sleduje, jak na Hirota působí jeho přitáhnutí, že dokonce ani nestihne odporovat a začíná si být jistý, že když dobře vyváží podobné situace, připraví ho tím o slova a nebude se tolik bránit. Nesmí to být moc ani málo. Nebude to snadné, má před sebou opravdu roztomilý oříšek, ale s radostí bude testovat své schopnosti právě na něm. Je dost sebevědomý na to, aby si myslel, že to zvládne a zároveň ne tolik aby mu násilně dokazoval svou dominanci. Nakonec to třeba bude ten správný koktejl pro oba dva.
"Co by sis počal? Spal bys s ním. A užíval si fakt, že někdo tak sebevědomý je z tebe unesený." Pošeptá mu do rtů bez sebemenší známky studu. Ostatně proto tady jsou a je stejně upřímný jako Hiro, když mu to řekne na plnou pusu. Zatíná svaly, aby ho udržel u sebe, a když se ho dotkne rty, cítí reakci jeho těla. Jsou to jen náznaky, kterých by si snad nikdo nevšiml, ale on už má dost zkušeností na to, aby je vnímal. Proto se rozhodne pokročit ještě trochu dál.
"Možná jsem neměl tak úplně pravdu." Pošeptá mu ještě.
"S tebou začínám přicházet o svůj pověstný klid, ale tvůj ostrý jazýček za to nemůže." Dovolí si se nadechnout trochu znatelněji, aby mu dal najevo, jak moc na něj působí. Neměl by to dělat, ale chce, aby Hiro viděl, že se mu opravdu líbí.
"Tenhle frajírek je z tebe dost unesený a nepřeje si nic jiného, než aby tě mohl políbit." Je to to poslední, co mu pošeptá, než se jeho rtů zlehka dotkne špičkou jazyka, pohladí je a pak už se na ně přitiskne. Je v tom cítit jistá vášeň, kterou v sobě jen těžko ovládá. Vždycky takový byl. Zároveň ale není příliš dobyvačný a dává mu prostor, aby mu ukázal, co v něm je. Trochu povolí sevření kolem jeho pasu a dlaní ho začne hladit podél páteře. Sem tam ho víc přitiskne k sobě, jak si ho berou roztouženější reakce. Druhou rukou už nenutí jeho bradu, aby byla vysoko. Sjede konečky prstů po jeho šíji a zamíří dozadu, aby mu prsty zaplul mezi prameny, a zlehka je sevře. Po chvíli se pomalu odtáhne, u toho si popotáhne spodní ret a pohladí ho palcem po tváři, když svou dlaň zase přesune.
"Je to příjemné, se tomu poddat hm? Začínám to cítit taky." Ptá se ho na jeho rozpoložení a zároveň mu prozrazuje to své. Nejradši by mu tu pásku sundal, oči jsou důležitý aspekt, ale nemůže, ještě ne.
Hiroto
Hiroto nemohl říct, že by to nebyla pravda. Ale ono se to nevylučovalo. Byl prostě takový a ano, nejspíš proto, aby do něj ostatní tak snadno neviděli, ale nebýt čitelný pro každého vnímal spíš jako plus, než jako nějaký limit. Připadalo mu zvláštní, že ho Yusuke viděl jenom tak malou chvilku, kdy se navíc většinu času hádali a už mu chtěl vidět až na dno žaludku. Možná se mu doopravdy tak moc líbí? Není těžké si to připustit a zároveň má dojem, že to jde až moc snadno a že by to mohlo být podezřelé. Co když to na něj všechno prostě jenom hraje? Co když se ho snaží omotat kolem prstu? Zkušeností na to má jistě hodně. Ale i kdyby tak co? Neměli spolu trávit žádný čas mimo těchto pokojů, žádný reálný život. Byl to jenom sen. Kdykoliv jeden z nich řekne, skončí to a kromě toho ho Hiroto ani nevidí. Takže je přece úplně jedno, co je pod tím vším a jaké jsou jeho skutečné city a vnímání. Hiroto vlastně nedovede pochopit, že by Yusuke mohl stát o mnohem víc, než je sex a zatím to tak nevnímá. Povytáhne obočí nahoru, když mu Yusuke víc objasní, co všechno je uvnitř tohoto pokoje a že hotel počítá s dlouhodobým pobytem. Velmi diskrétním pobytem. V Japonsku bylo možné úplně všechno. "Nejsem si jistý, že bych poslepu cokoliv uvařil. Nejsem si jistý, že bych tak chtěl vůbec bydlet". Řekne mu rovnou, že tato možnost je pro ně dva dost tabu, vzhledem k Yusukeho strachu z prozrazení. Jak se Hiroto zná, ani by nepoznal, kdo to je, i kdyby každý večer uváděl hlavní zprávy. Možná kdyby to byl jeho oblíbený sportovec nebo herec, ale jinak byl stejně bez šance. Ušklíbne se, když dojde na tu linku a na to, že ho neděsí a protočí očima pod páskou. To tedy děsí, ale co po něm chce? Aby to musel říkat nahlas? Aby škemral, aby to nedělal a byl na něj hodnější? Nikdy!
"Unesený? Opravdu? Jsi ze mě unesený?" Trochu pobaveně si odfrkne, ale ne pohrdavě, prostě jen vlastně mile zaskočeně. Vzápětí na to mu Yusuke prozradí, že přichází o klid a vzhledem k tomu, jak u toho začíná dýchat a jak se zabarvil jeho hlas, je Hirotovi úplně jasné, co přesně tím myslí. Kruci, tahle mašina za chvíli nebude k zastavení a jestli s tím nic neudělá, prostě se to všechno stane. Chce s tím něco udělat? Ještě se nerozmyslel! K jeho uším dolehne přání polibku a vzápětí na to na svých rtech ucítí jeho jazyk. Je to nezvyklé, trochu něco jiného, než by jeden čekal, ale taky originální a trochu hravé. S tímhle Yusukem by nemusela být nuda. Podléhá jeho polibku, už moc dobře zná odpověď na svou otázku, jestli se mu muži líbí a vlastně ji znal i před tím. Ještě pořád si není jistý, jestli je schopen dovolit jim i sobě všechno, ale tahle zvláštní hra dopadla naprosto nad očekávání. Myslel si, že narazí na někoho nepříjemného a bude to vyřešené, ale tohle všechno mění. Cítí, jak sevření povoluje, zatímco Yusuke drancuje jeho rty, vnímá jeho posouvající se dlaně a když mu zajede do vlasů, tiše si vzdychne do jeho rtů. Snaží se stát pevně, ale Yusuke s ním cloumá jako by byl z hedvábí. Polibek ještě chvíli trvá, než si je Yusuke dost jistý, že mu vymyl mozek a pak na něj znovu promluví. Už to cítí taky? První, co Hirota napadne je, že ho vlastním klínem tlačí někam do nohou a na tohle Yusuke naráží, ale pak mu dojde, že cítí i jeho vzrušení. Asi tak někde u žaludku. Je velmi pevné a velmi patrné.
"Teprve začínáš, jo?" Dostane ze sebe trochu ochraptěle, protože jestli toho bude ještě víc, vážně uteče. Nemíní se tady nechat zmrzačit. Musí se ho pevně držet za předloktí a pomalu zase přichází k sobě. Tohle tedy byla jízda na jeden obyčejný polibek.
Yusuke
Yusukeho by ani ve snu nenapadlo, jak, moc Hiroto přemýšlí o jejich setkání a co se mu prohání hlavou. Pro něj to začínalo před nějakou chvilkou být možná až příliš neobyčejné setkání a dokáže si to připustit. Přežil by to samozřejmě, ale bylo by mu hrozně líto, kdyby se viděli naposledy. Má takový pocit, takové příjemné brnění, že před ním stojí přes ten člověk s typem povahy, kterou hledal. Prostě to ví, teď je jen a jen na něm, aby ho přesvědčil, že to vnímá taky. Jenže jak na něj? Musí to být speciální večer a zároveň mu nesmí ukázat všechno, aby měl potřebu přijít znovu a ideálně se nemohl dočkat dalšího setkání."Já ti klidně uvařím, Hiro-chan." Zareaguje na jeho poznámku, protože jemu kuchyně rozhodně cizí nebyla. Nebyl žádný šéfkuchař, to je jasné, protože většinou vařit vůbec nemusel a doma teprve ne, ale stejně se do kuchyně sem tam nachomýtl a líbilo se mu tam.
"Rád se o tebe postarám se vším všudy a ty se vzápětí můžeš postarat o mě." Provokuje ho dál svými slovy a je mu jasné, že za tohle si rozhodně neodpustí nějaký proslov o tom, že se o něj starat vůbec nemusí a že to zvládne sám. Je mu jasné, že se bez něj Hiro klidně obejde, stejně to musel říct. Vzápětí dostane otázku, po které mu vyběhnou koutky nahoru.
"Vážně se musíš ptát nebo to někde uvnitř už pár minut víš? Jsi přece nádherný a navíc se mi líbí tvá povaha." Šeptá mu dál.
"Víš, jaké to je, když někoho potkáš a něco bys na něm vyměnil? Prostě máš pocit, že by něco mělo být jinak, že ti tam nějaká drobnost nesedí. Já nad tím u tebe nepřemýšlel ani na chviličku." Svými slovy se snaží, aby se cítil dobře a pomalu se začal uvolňovat. Při polibku mu začne Hiroto povolovat v sevření a zatím to vůbec nevypadá, že by chtěl utíkat. Kde kdo by řekl, že kdyby to věděl dřív, mohli si spoustu řečí ušetřit, ale jeho bavilo i to, jak si povídali. Tedy spíš odrážel Hirotovy poznámky. Koutky mu znovu trhnou nahoru i při polibku, když si to uvědomí a dál ho líbá. Dokud se nebrání, je všechno v nejlepší pořádku a ví, že kdyby měl cokoliv proti nebo by se mu to nelíbilo, dal by mu to patřičně najevo. Rozhodně by mohl třeba schytat facku. V tom má výhodu to, že si předtím povídali. Kdyby nevěděl, že je takový, mohl by přemýšlet nad tím, jestli se třeba nebojí. Nepustí ho, ani když polibek skončí. Volnou rukou ho pohladí po ramenu a sklouzne s ní, aby ho mohl vzít kolem pasu a zlehka přitisknout k sobě. Pak mu svým hlasem přitaká.
"Svým způsobem ano." Odpoví mu nakonec i slovy.
"Pořád si ale nejsi jistý, co by se mělo dít." Odhadne to, co s emu odehrává v hlavě.
"A já ti klidně můžu slíbit, že až řekneš dost, tak okamžitě přestanu. Je to celé o tvém prožitku a mé kontrole." Zdůrazní mu znovu, kvůli komu tady prioritně jsou.
"Půjdeme se posadit." Navrhne mu, i když příliš nečeká na jeho souhlas. Pootočí si ho v náruči, aby ho mohl pevně vzít kolem pasu a odvést, tentokrát však k posteli. Mohl by ho vzít do náruče, je si jistý, že by ho bez obtíží unesl, ale má živě před očima, jak by začal prskat. Dokonce je přesvědčený o tom, že v tu chvíli by mu utekl.
"Ještě kousek." Pobídne ho a pak otočí zase čelem k sobě a zády k posteli a tlakem na ramena ho nenásilně donutí, aby se posadil.
"Tady to bude pohodlnější hm." Broukne tiše a pak dlaněmi sklouzne po jeho pažích. Vzápětí si zopakuje cestu tentokrát nahoru a znovu mu zlehka pozvedne bradu. Sám se skloní a políbí ho podruhé. Nechá do svých polibků prostoupit pocit, jak moc po něm touží a zároveň se ho nesnaží přeprat, jen mu trochu nadiktovat tempo, které má on sám rád. Prsty pustí jeho bradu, když si je jistý, že mu neucukne a že se nechá strhnout. Položí ji vzápětí nad jeho koleno a pohladí jej po vrchní straně stehna. Míří opravdu daleko, a přesto se pořád vyhýbá klínu, aby o něj ani kousek nezavadil. Vzápětí přidá i druhou ruku a v jeden s nestřežených okamžiků jeho nožky stiskne.
"Zatím všechno v pořádku?" Zeptá se ho, když je oba nechá nadechnout, ale rozhodně se nenarovná, se svými polibky ještě neskončil. Ptá se proto, aby věděl, jak se cítí a zároveň čeká na impuls, kdy mu řekne, že se ptát nemá a půjde mu vstříc svým jednáním.
Hiroto
Yusuke tu druhou část jeho odpovědi naprosto přešel, ale zareagoval na tu o vaření. Aby ne, když takovou odpověď slyšet nechtěl a prostě se ho snaží dotlačit k vlastní variantě. Zároveň mu tím na sebe prozradil, že umí vařit, takže možná vaří rád. Jako ti muži, co to mají jako koníček, protože to dělají příležitostně a ne z donucení. Jestli vážně vypadal tak dobře, jak se jevilo Hirotovým dlaním, tak z tohohle už musely ženské šílet. Co ženské, kluci taky. Nejraději by se ušklíbl, když mu řekne, že by vařil jenom on. "Neříkal jsi společné vaření?" Připomene mu a na chvíli mu připadá, že se Yusuke začíná zapomínat. Není si tím jistý, nechce si zase tak moc fandit, ale pokud ano, pak je to pro Hirota jasný důkaz toho, že s tím unášením nelhal. A to mu mimoděk zvedne koutky trochu nahoru. A pak Yusuke zase řekne něco, co mu doslova vyrazí dech z plic. Prý, že se může postarat on o něj. Kdo ví proč mu to přijde tak, že Yu ho bude hýčkat, mazlit a vařit mu a on, co on ví, třeba klekne. Takové starání si pod tím představuje a nejradši by ho zase někam kopl. +To určitě, jsme tady kvůli mně, zapomněls?+ Připomene mu v duchu. Yusuke má asi nějaký vnitřní radar, protože si to začne žehlit novými komplimenty. Hiroto mu připadá nádherný… to se hezky poslouchá a taky to potvrzuje to, co mu už pár holek řeklo. Dobře, s tím je spokojený. A to, že se mu líbí jeho povaha, je sice takový zázrak, ale na druhou stranu, někdo takový nejspíš existuje a to je taky příjemné zjištění. Hiroto měl hodně kamarádů, ale špičkování mezi klukama bylo něco jiného. Tam se to nosilo. Ve vztazích moc ne. A on uměl být přísný i na holky. Někdy měl hrozné požadavky. Už se doslechl, že je arogantní blbec, když se zeptal, jestli myslí vážně to neoholené podpaží nebo momentální outfit. Jenže Yusuke ještě nekončí a řekne mu něco, co mu ještě nikdy nikdo neřekl a má docela strach, že ani neřekne. Mohla to být naučená fráze, jak zapůsobit, ale přesto. Hiroto se zarazí ve všech činnost a zkoumavě se podívá nahoru někam k jeho tváři, jako by ho snad mohl spatřit. Ano, znal ten pocit a dokonce si myslel, že nebylo možné potkat někoho pro vás dokonalého. Nikdy se mu to nestalo. Vždycky bylo co měnit a kdyby náhodou ne esteticky, pak rozhodně chvíli po tom, co dotyčného poznáte. Říkalo se, že někdy růžové brýle trvají dva roky a pak to rozhodně přijde, ale ani tak se Hirotovi nestalo, že by s ním někdo zatřásl tak, aby si to myslel alespoň z počátku. A tenhle zkušený Yusuke mu chce říct, že on je snad první? Nebo rozhodně jediný aktuální? Yusuke má pravdu. Hiroto si není jistý a on v něm umí očividně dobře číst. Nemá smysl se tomu bránit a tak přikývne, aby bylo jasné, že se vážně trefil.
"Dobře." Řekne po chvíli opatrně. Už si to jednou slíbili, ale je rád, že ho v tom Yusuke ještě jednou ujistil. Před tím by si asi připadal divně, kdyby to z ničeho nic ukončil. Teď už mu ta možnost přijde reálná a s tím se zároveň víc uvolní. Trochu zmateně přikývne na jeho nabídku posazení. Má za sebou křeslo, takže pohovka musí být nedaleko. Přesto ho Yusuke odvádí kus dál a jakmile dosedne na postel, hned je mu jasné, o jaký skok se posunuli. Z ničeho nic se mu srdce divoce rozbuší a na čele mu vyskočí pot. Je to tady, za chvíli se to stane… Je nervózní a hodně. U sebe v saku má všechnu tu povinnou výbavu a při tom na ni nechce vůbec upozorňovat. Byl to požadavek firmy. Stejně by si ji zodpovědně měl býval vzít a Yusuke bude mít jistě vlastní. Byla by legrace podívat se, jaký si kdo vybral třeba gel, ale když si Hiroto uvědomí, k čemu přesně je, je ještě nervóznější.
"Uhm..." Dostane ze sebe skrz trochu stažené hrdlo, zatímco ho Yusuke hladí po pažích a znovu mu zvedá tvář nahoru. V dalším okamžiku už ho zase líbá. Jsou to hluboké, intenzivní polibky, které ale nejsou až moc rychlé. Jsou velmi pohlcující a brzy jeho hlavě připomenou, že by si měla vzít dlouhou dovolenou. Yusukeho dlaně ho pustí a přemístí se a on mu nevzdoruje, ale nohy jsou docela pokročilé území a jak se jedna z těch rukou začne blížit nahoru, Hiroto se napne a zalapá po dechu do jeho rtů. Přesto mu dál vrací polibky. Svoje vlastní dlaně zatíná do povlečení a jakmile ucítí ten stisk, povzdechne si. Yusukeho hlas je v té chvíli skoro nepatřičný.
"Asi ano..." Hlesne. Je velmi nejistý, ale to rozpoložení je správné, co zatím cítí.
Žádné komentáře:
Okomentovat