Hiroto
Yusuke se s tím rýpáním do přezdívky vůbec nenechá vyvést z míry a odpoví tak klidně, jako nějaký učitel. Ještě mu to vysvětlí, což ani nebylo potřeba a Hirotovo nadšení trochu opadne. Respektive pohasnou provokativní jiskřičky v jeho očích a čertík je na malou chvíli zkrocen. Ta Yusukeho reakce byl asi skvělý psychologický manévr jak Hirota odradit a povedlo se, ale stejně je to škoda. "Hnn..." Zahučí, i když by ho mělo hřát na srdíčku, že mu smí říkat, jak je jemu milé. Pak pokrčí rameny.
"To ještě nevím. Ale až se trochu poznáme, něco mě určitě napadne. Nechci střílet jen tak od boku." Ne, chce se trefit pěkně do živého a to nejde jen tak na prázdno. Pak dojde na pásku a on znovu pokrčí rameny. Začne trochu nervózně poklepávat nohou do koberce. No co? Když může zavazovat oči Yusuke jemu a myslí si, kdo ví jak to není skvělé, ať si to taky vyzkouší? Jenže nějak nečeká, že se jeho společník najednou ocitne tak blízko. Viditelně sebou trhne, když uslyší jeho hlas nebezpečně blízko a mírně za ním trhne hlavou. Tohle se mu povedlo. Hirotovi stačí vážně málo, aby ho to vyvedlo z míry. Po zádech mu přeběhne mrazení a chloupky za krkem se napřímí, když mu Yusuke slibuje prožitek i s páskou. Víc zatne prsty do opěrky křesla. Uslyší zvuk, jak Yusuke zase dosedne a pak se dokonce rozesměje. A prý, že ho baví. Hiroto trochu našpulí rty a zamračí se.
"To jsem rád. Většině lidí to připadá protivné. Je příjemné narazit na někoho, kdo to snese." Jeho hlas je prosycený sarkasmem, ale zároveň je v tom jistá pravda. Yusuke mu slíbí, že si ho bude moct prohlédnout a on zase přikrotne, ale zároveň poslouchá jeho vyprávění o tom, že možná oba najednou, co hledají a připomene tím sám sobě pravý důvod toho, proč je tady. Jestli na to chce přijít, vážně by měl začít být milejší. Tenhle muž není jeho sok, nepřivlekl ho sem násilím. Pokusí se uvolnit, zhluboka vydechne a přestane klepat nohou. Yusukeho slova jsou hezká… pokud by jim pomohlo jenom mluvení, někam je posunulo… ale on si to nemyslí, takže sází na to, že se dostanou mnohem dál. Hiroto si tím vůbec není jistý a vlastně najednou neví, co Yusuke myslí těmi věcmi, které vidí jinak, ale nechce se ho ptát. Z jeho dalších slov přímo čiší zkušenosti. Zní jako někdo, kdo už zkoušel všechno a tím pádem moc dobře ví, co už je moc. Taky zní jako někdo, kdo je ochotný zajít celkem daleko. Hiroto je někdo, kdo má strach zajít na krajíček. Tohle bude vážně zajímavé…
"Víš, co je na agentuře zvláštní? Vůbec neřeší, kdo co umí. Neptají se na zkušenosti, na to, jestli někdo čeká panice nebo ho to rozčiluje..." Jemu to připadalo jako důležité, ale možná by to všechno pak ztratilo koření. Ani Yusuke se ho na tohle neptal. Neodpověděl by mu. Řeč se znovu stočí k činům a Hirotovi je jasné, že jde do tuhého. Ne, Yusuke nechce čekat a nechce si jenom povídat. Vezme zpátečku, když bude muset, ale nepřišel na pivo. Hiroto znovu vydechne a víc sevře područky. Musí se uvelebit na místě. Nejde mu to.
"Dobře. To zní dobře." Řekne a zní o poznání méně jistě. Utíkat ale nechce. Slyší zvuk odkládaného pití i to, jak Yusuke zase vstává. Napne se jako kšandy a víc napřímí a brní ho kolena. Yusuke musí být přímo u něj. Cítí, jak ho bere za ruku, neklade mu odpor, ale ani to nejde snadno a pak už se dotýká jeho tváře. Hirotův mozek se nakopne na plné ptáčky, představivost pracuje a vymýšlí si obraz někoho, kdo pravděpodobně vypadá dočista jinak. Cítí rysy jeho tváře, poměrně tenké rty, výrazně ostrý nos, což ho zaskočí a taky oholené, ale patrné vousy. Bude mít pěkné vlasy, bude jich hodně, když jsou vousy takto cítit. Vnímá jeho sestřih, trochu vosku a aniž by si to uvědomil, jeho dech se začne zrychlovat. Je kratší, ale taky hlubší. Funguje to… zatím rozhodně. Je to tak akorát dlouho, když mu ruka vinou tlaku Yusukeho dlaně sklouzne přes jeho hrdlo níž. Cítil výrazný ohryzek, lem trička a pak nasadí výrazně překvapený výraz, když se začne dotýkat jeho svalů. Tak tohle nečekal. Nejsou přehnané, ale jsou velmi výrazné, pevné jako skála. Jeho hruď je široká, pevná a i kdyby byl ošklivý, tohle to vždycky dost vykompenzuje. Tak to prostě bylo. K tomu peníze, pěkné auto…
"Kde máš prstýnek?" Složí mu kompliment po svém a usměje se. Kruci… nečekal tohle, prostě nečekal. Není to fér!
"Zatím dobře." Přizná tiše. Neplaší ho to, neříká si, ne tohle nedám, nemá snahu odcházet. Zatím ne.
Yusuke
Znovu se pousměje, když očividně Hirota zklamal tím, že na jeho poznámku nereagoval naštvaným tónem anebo se neurazil. Byl přesvědčený o tom, že ho je tak něco nevyvede z míry. Ostatně měl dobrý trénink, aby podobné situace zvládal s přehledem a jeho povaha mu v tom zdatně pomáhala. Dokáže si přestavit, že hodně lidí po Hirotových poznámkách reagují úplně jinak. Tady se ničeho podobného pravděpodobně nedočká. "Dobře, počkám si a ty mi slib, že mi to hned řekneš." Pobídne ho ještě, aby si takové myšlenky rozhodně nenechával pro sebe. Vůbec nepochybuje o tom, že by ho spíš pobavily a těší se, až s nimi přijde. Tohle Hiro asi taky nečekal. Tím lépe, nerad by byl předvídatelný. Jeho výraz je naprosto roztomilý, když se začne mračit a špulit rty. Svádí to k hodně věcem, ale ještě pořád nedospěly do toho bodu, kdy by udělal cokoliv spontánně. Má pocit, že by ho tím spíš vyděsil.
"Mám obavy, že tě možná trochu překvapím, rozhodně toho snesu víc, než většina lidí, které znám. Asi se budeš muset opravdu hodně snažit." Prozradí mu, že se na jeho slova těší a neměl by mít obavy něco říct. Hiro ale nevypadá jako někdo, kdo by se bál cokoliv říct, možná na něj zatím působí jen to, že je to první setkání. V Yusukem to probouzí touhu chtít se s ním vidět ještě několikrát, aby ho opravdu poznal a zjistil, čeho všeho je schopný. Tohle byly nebezpečné myšlenky. Obočí mu jde malinko nahoru, když mu připomene věci, které v agentuře byly nebo nebyly.
"A jak víš, že nejsou mé požadavky do puntíků splněny?" Teď je to on, kdo prohodí poznámku, nad kterou by se třeba mohl zamyslet a nejspíš mu dojde, že Yusuke to celé platí a jsou to jeho požadavky, které jsou splněny. Zatím je velmi spokojený. Rozhodně nenašel nic, co by mu na Hirotovi vadilo. Trochu mu sice lže, protože zase tolik požadavků neměl, ale zdá se, že náhodný výběr nese své ovoce. Ještě to ale nechce zakřiknout. Hiroto se hodně napne, když se k němu přiblíží a sáhne na něj a tím mu dává najevo, že není v ideálním rozpoložení, aby mohli dál pokračovat. Už si ale všimne, že to na něj působí, takže je na dobré cestě. Nesmí to ale uspěchat a možná se dneska dočkají i příjemného pokračování. Po jeho upřímné otázce vyprskne smíchy, tohle už nedokázal ovládnout. Hiro je dokonale spontánní a umí vážně trefit přímo střed terče.
"Arigato, tohle se vážně dobře poslouchá." Vezme si z toho samozřejmě to nejlepší.
"Jak víš, že ho nemám?" Poposune jeho myšlenky trochu jiným směrem a nechá ho, aby si sám zjistil, jestli ho má nebo ne. Není tam, nechal ho doma na poličce, protože ani jemu by nebylo příjemné, jít sem s ním. Pořád má úctu ke své ženě, ať je to jakkoliv.
"Výborně, to mě těší, že je zatím všechno v pořádku. Tuto otázku ještě dneska použiju několikrát, počítej s tím. Uvidíme, jak se budou měnit tvé odpovědi. Věř mi, že na tom opravdu hodně záleží. Můžeš se postavit." Nabídne mu a pak mu pomůže za loket.
"Pořád je ještě pár míst, kde jsi nebyl." Pobídne ho, aby se ho klidně dotknul, pokud bude chtít.
"Možná ti to přijde jako nesmysl a vím, že to tak většinou bývá, ale jsem tu hlavně kvůli tobě a tomu, co chceš ty sám." Prohodí tiše, protože ho má teď opravdu u sebe, ani o krok neustoupl a chce si to užít.
"Přemýšlej nad tím tak, že jsem jako průvodce, když tedy opomenu to placení. Vedu celý výlet do neznáma já, ale nejvíc záleží na tom, jak se budeš cítit ty. Rozumíš tomu?" Snaží se mu to vysvětlit, aby nedošlo k žádnému omylu. Pomalu zvedne ruku a dotkne se ho na tváři. Je to jen velmi lehký dotek a pomalu svými prsty klouže níž, pohladí ho pod lalůčkem a pokračuje na šíji. Dál zatím nejde.
"Můj hlavní úkol je to, aby ses uvolnil a užil si všechno nové a možná i trochu poznal sám sebe. Nebo je snad jiný důvod, proč tu jsi, Hiro-chan?" Zeptá se ho, když se k němu trochu nakloní a vydechne mu na velmi vábivé rty. Zatím jen hádá, ale jeho odpovědi ho nasměrují na správnou cestu. Kdyby měl už něco za sebou, některým věcem by se nedivil a nejspíš by se tolik nenapnul, když se ho dotknul. Tohle bude opravdu velká zkouška na jeho ovládání. Nakonec to nebude vůbec snadné, jak si původně myslel.
Hiroto
"Jistě..." Splyne z Hirotových rtů, když po něm Yusuke chce, aby nezapomněl na jeho přezdívku. Jak se zná, vyklouzne mu ze rtů v tu nejméně vhodnou dobu a bude to něco nepřístojného. Trochu zaujatě pro sebe broukne, když se na něj dozví, že toho snese hodně. Japonská společnost byla velmi upjatá, sešněrovaná svými pravidly a jako taková toho moc nepřipouštěla. Jakmile jste překročili hranice slušnosti, byli jste vykázáni do patřičných mezí. Bylo by příjemné pro jednou se nepotýkat s podobnými konvencemi. Jakmile mu Yusuke položí tu otázku, Hiroto se okamžitě zamračí. "Protože se mě na to nikdo neptal." Odpálí ho během chvíle. Vážně nevěří na ujeté konspirační teorie o tom, že by ho někdo sledoval a zjišťoval si přes známé, jestli je panic nebo ne. On sám do dotazníku nic podobného vyplňovat nemusel. Jediné, co připadalo v úvahu bylo, že se ho neptali, protože to Yusukeho nezajímalo. A v tom případě to bylo celé jedno. Všechny odbojné myšlenky mu Yusuke z hlavy vyžene, když ho konečně přiměje, aby se ho dotýkal. Nechá se tím pohltit a když po otázce na prstýnek přijde smích, Hiroto se znovu nafoukne jako balónek. Čemu se jako směje? Ahá, on to nepochopil… Hiroto se zatváří trochu blahosklonně a shovívavě, ale kvůli pásce to není zase tolik poznat. Jde spíš o to, jak křiví rty.
"Já nemyslím ten, který bys mohl nosit ty..." Řekne velmi tiše a taky dost provokativně jako by ho vybízel, aby mu nějaký dal, pokud se cítí být dost chlap a tolik nad věcí, jak o sobě tvrdí. Nebylo v plánu Yusukeho nějak dráždit, Hiroto na to rozhodně nemá ego ani zkušenosti, ale už se tak nějak stalo samo od sebe. Měnit odpovědi? Asi by byli oba dva nejraději, kdyby se spíš neměnily, ale ano, Yusuke má pravdu, ještě se uvidí. Jakmile mu řekne, aby se postavil, Hiroto zase celý tak nějak zkrotne a schoulí se do sebe. Jsou to chvíle, kdy se stává viditelně zranitelnějším. Udělá to a málem nosem narazí o jeho prsa. Zřetelně cítí, jak ho brní celé tělo z Yusukeho bezprostřední blízkosti a taky moc dobře ví, že ho převyšuje nejmíň o hlavu. Kruci, to se pak dělá jak?
"Asi žádná šedesát devítka." Málem vyprskne a poprská u to jeho jistě drahé tričko, ale copak to jde se ovládat? A ne, na nic takového rozhodně nemá odvahu!! Místa, kde nebyl, jistě, uhm, diví se, že je nemá přímo před obličejem. +Ne, abys mu to řekl!!+ Křičí v duchu sám na sebe a místo pitomých myšlenek zkouší poslouchat jeho hlas. Jsou tady vůli němu, jistě, jistě, tuhle obsesi někteří starší muži mají, o tom už Hiroto slyšel.
"Chceš si zasouložit s mladým klukem, tak nelži." Napomene ho, ale jen měkce a tiše.
"Můžeš si to pro sebe vznešeně zaobalit a obhájit, můžeš na mě být hodný, ale ne, nejsi tady kvůli mně. Jsi tady proto, že doma toho kluka nemáš, je to tak?" Proč má potřebu do něj od začátku jít? Yusuke mu jde vstříc je milý a on mu vrací tohle… Je to ale upřímné, ne zlé… tedy tak si to Hiroto myslí. Yusuke přes to pokračuje dál, znovu ho ujistí, že nepřekročí Hirotovy hranice a pak se ho dotkne, až sebou Hiroto trhne do strany a diví se, že si neurazil obličej o nějakou čnící polici nebo něco podobného. Je to proto, že nic nevidí, má černé svědomí a strefoval se do něj. Yusukeho dlaň doputuje až na jeho krk, Hiroto pootevře rty, začne rychleji dýchat a upírá oči někam, kde si myslí, že má Yusuke obličej. Najednou se cítí jako srna před brokovnicí. Kruci, bude za chvíli na tisíc kousků. A Yusuke mu tu medově vypráví o sebepoznání. Cítí, že se k němu sklání, potlačuje touhu zaklonit se dozadu a ví, že když byl teď jedovatě upřímný, měl by takový být i v té další otázce.
"Máš pravdu." Řekne mu.
"S první holkou jsem spal ve třinácti. Pálí po mě a já se jim nevyhýbám. Dva kluci mě rozčilují, nelíbí se mi to a nechci se na to koukat. A nejspíš je to kruci tím, že se bojím přiznat si, že to je sexy." Vypálí to na něj úplně všechno. Ne, s ním si vážně nevybral nic jednoduchého.
Yusuke
Obočí jde Yusukemu malinko nahoru, když mu Hiro prozradí, že na žádné požadavky na jeho osobu nedošlo. Asi tuší, co si domyslel, ale bylo to tak. Yusuke neměl určité požadavky a ty co si přece jen napsal, Hiro do puntíku splňuje a má taky něco navíc, hodně prořízlou pusu. Vlastně si Yu do této chvíle nemyslel, že by se mu něco takového líbilo, jenže s každým dalším slovem zjišťuje, že mu to není nepříjemné, právě naopak, dost dobře se tím baví. Pozoruje jeho tvář, jak křivý rty a vzápětí mu dojde, že jeho myšlenky šly špatným směrem. Nějak ho to nevyvede z míry a jen cosi neurčitě broukne v jakémsi chápavém přitakání. "Jeden prstýnek pro tebe. Promiň, asi mi hlava nefunguje úplně dobře, když tě tak pozoruju." Dojde na další kompliment, kterými ani nechce šetřit, proč taky.
"Nicméně…moje otázka vlastně může zůstat stejná, jak víš, že ho třeba nemám." Uchechtne se upřímně. Kdo ví, co schovává po kapsách.
"Můžeš mi klidně prohlédnout kapsy, jen asi budu litovat, že jich tolik nemám." Pobídne ho, aby začal s průzkumem, pokud bude chtít.
"Třeba jsem u sebe schoval jiný dáreček pro tebe. V případě, že budu spokojený, zatím se ti to daří, i když se asi snažíš o opak." Teď je to on, kdo si ho trochu dobírá, když mu řekne, že jemu jeho chování rozhodně nepřekáží a může s tím pokračovat. Nebyl ten typ, který by vyžadoval striktní poslušnost, to by se asi po chvíli začal nudit. Potřeboval v tom trochu vynalézavosti, kdy si nebyl jistý, co se stane v další vteřině. Nakonec zjistí, že Hiro je přesně ten, kterého hledal a ani si to předtím nemyslel. Teď je otázka, jestli je schopný ho přesvědčit, že to má stejně. Rozhodně je to výzva a ty on má rád. Naposledy se nechal vyhecovat svými přáteli, vyjeli na hory a skákali na snowboardu z vrtulníku. Klidně by si to dal znovu, stejně jak setkání s Hirotem. Shlédne do jeho tváře, když se postaví a nakloní hlavu na stranu při jeho poznámce. Neubrání se smíchu, tohle trefil dokonale.
"To by bylo asi obtížné, ještě že existuje spoustu jiných možností. Rozhodně je tu pěkná kuchyňská linka, na tu mám výšku akorát." Ani tentokrát se jím nenechá vyvést z míry a poznámku mu vrátí.
"Proč se bráníš smíchu? Není přece nic špatného na tom, že se dobře bavíš." Pobídne ho znovu, aby byl sám sebou a pokud má chuť se smát, ať to udělá. Promne si rty o sobě, když začne být Hiro znovu dost upřímný a v očích se mu blýskne. Je skoro škoda, že to jeho protějšek nemůže vidět. Neoddaluje se a je u něj pořád dost blízko. Hirovi asi trochu došla kuráž, ale on sám jí má na rozdávání. Přesune svou dlaň blíž k jeho rtům a konečky prstů se jich dotkne. Jsou hebké, vábí ho k tomu, aby je ochutnal. Je to hrozně příjemné mučení.
"Máš pravdu, chci si užít s mladším klukem." Řekne mu narovinu.
"Mám rád mladou kůži, která se natahuje přes svaly a kosti. Je to moc hezký pohled a ještě lepší pocit, že na mladé kluky mám a nebojím se, že by mě nějaký uhnal." Ukáže mu své vlastní sebevědomí, které rozhodně není nízko. Proč taky? Ví, jak vypadá a že o něj je zájem, i když on o ostatní většinou moc nemá. Trochu se oddálí a přestane se ho dotýkat, když Hiro vyjde s pravdou o sobě. Je to zajímavé, ale ne neobvyklé. Takových bylo hodně, ale už o poznání méně těch, kteří si vybrali právě tento způsob.
"To ty jsi sexy." Prohodí hlubokým hlasem a nechá do něj prostoupit špetku vzrušení, aby mu dal najevo, že na něj působí.
"Vyzkoušíme tedy, jestli je to něco pro tebe nebo ne." Sáhne jednou paží po jeho bocích, objeme celý jeho pas a přitáhne k sobě. Drží ho pevně, ale ne bolestně. Nechce mu ublížit. Druhou dlaň položí ze strany jeho krku, vyjede s ní o kousek níž a palcem mu pozvedne tvář, aby ji musel pozvednout. Sám se znovu skloní a vydechne na jeho rty. Zatím se jich nedotýká.
"Tady tě nikdo neuvidí, ani tě soudit nebude. Sám nestojím o to, aby se tohle dostalo ven, proto ta páska a tajnosti. Nemusíš se bát si to přiznat. Je to dost osvobozující." Pošeptá mu.
"Co se stane tady, tyhle stěny neopustí a pokud budeš spokojený, nemusíme se vidět naposledy. Míst, jako je tohle je spousta a já je milerád zaplatím." Mezi jednotlivými slovy už se rty otírá o jeho kůži. První zamíří přes tvář, až na krk těsně po lalůček. Dotýká se ho jen velmi zlehka. Několik slov mu pošeptá přímo do ouška a pak se začne vracet zpátky. Tentokrát se dotkne jeho rtů, ale je to spíš jen pohlazení, než že by ho políbil. Pořád ještě vyčkává, jaká reakce bude, ale nemá v plánu ho jen tak pouštět.
Žádné komentáře:
Okomentovat