Hromadné - Ty máš vůbec všude podezřelé známé. - část 5.

(loď)

Takeshi, Uruha, Yuki

Takeshi se zarazí, když na něj Aoi tak nějak vyjede a připomene mu jeho dobírání, které pronesl na golfu. Tohle upřímně nečekal a je vidět, že ho to trochu vyvedlo z míry. Neměl pocit, že by Aoi měl důvod žárlit, ale možná se i ve svém věku plete. Krátce si povzdechne.

"Jsou věci, které si rozhodně nespletu, Aoi-chan." Pronese tiše, ale po úsměvu není ani památky. Možná, že pro přehnanou starost o Uruhu opomenul něco mnohem důležitějšího. I ve svém věku očividně dělal chyby a tahle by ho mohla stát mnohem víc, než by ho kdy napadalo. Musí to ještě pořádně promyslet. Víc ani nestihne, protože představení už začíná, ale on si ho tentokrát nedokáže plně vychutnat. Uru je mnohem víc mimo z toho, co vidí. Je pravda, že nikdy na podobném představení nebyl, prostě si myslel, že by ho to nebylo. Opak je však pravdou. Už jen to, že se mohl pořádně hezky obléknout se mu zamlouvá. Reakce pánů byla k popukání, ale Aoiho to zdá se neoslnilo. Ani neví, proč mu záleželo prioritně na jeho názoru. Zdá se, že byl nějaký naštvaný a Uruhu samozřejmě hned napadne, že je to kvůli němu. Dojde na další výčitky, které ho nutí přestávat vnímat představení před sebou. Dokonce sebou prudce trhne, když se ho Yuki dotkne na předloktí a chce mu něco pošeptat. Potká se s jeho očima, kterýma se mu omluví, ale Yuki nakonec nic neřekne, jen se zase stáhne. Přemýšlí, proč se ho Uruha tolik straní, jak kdyby se ho bál a vůbec o nechápe. Moc by si s ním chtěl promluvit a zjistit, co se s ním děje, aby věděl, jak se k němu má chovat. Nakonec je ticho na obou stranách po celou dobu představení. Takový večer si asi nepředstavoval ani jeden z nich. Takeshi se rozhodne, že na další večer domluví něco jenom pro ně dva. Nutně potřebuje nějak urovnat to, co se tu děje a Aoi mu jistě pár věcí bude chtít říct pěkně od plic. Rozhodne se, že by možná dneska pány poslal dřív zpátky nebo někam užít si ještě zbytek večera a sám si vzal Aoiho stranou a to pozvání udělal opravdu pořádně, ale Aoi je zdá se jiného názor a hned po představení se s nimi začne loučit. Takeshiho obočí jde nahoru a Uruha se tváří dost podobně. Ještě chvíli ho všichni pozorují, jak odchází. Takeshi vypadá, že se za ním rozejde, aby si promluvili, ale vzápětí ho zastaví kapitán a chce s ním probrat několik detailů. Take vypadá trochu bezradně, ale Uru se do toho vloží.

"Půjdu za ním já, stejně je to moje vina." Ujistí ho a než stihne Takeshi cokoliv říct, odchází i Uruha. Vyrovnat nějak celou dovolenou bude asi těžší, než si Takeshi původně myslel. Kapitán ho zaměstná na dost dlouho. Pak vezme Yukiho a odejdou baru. Teď nemá smysl tam chodit, pokud Uruha vůbec Aoiho zastihne. Také si musí pořádně promyslet, co s tím vlastně hodlá dělat. Uruha prochází davem a míří směrem, kterým odešel Aoi. Cestou ještě nabere dva drinky. Kdyby ho našel až v kajutě, asi nebude mít tu odvahu za ním jít, ale když ho vidí, opírat se o zábradlí, dlouze se nadechne a pak přece jen vykročí k němu. 

"Ahoj krasavče, můžu se připojit?" Broukne, když se k němu a jeho zádům nakloní, ale pak toho zase rychle nechá. Kdyby ještě chvíli inhaloval jeho parfém, asi se neovládne a udělá nějakou botu. Už jich bylo dost na to, aby přidával další. 

"Můžu tě pozvat na drink?" Zeptá se ještě, když k němu natáhne ruku s pitím. Opře se vedle něj a podívá se před sebe. 

"Nezlob se na něj, on za to nemůže. Snaží se, ale nedochází mu, že některé věci nejsou tak jednoduché, jak se na první pohled zdají." Omlouvá Takeshiho chování, které nejspíš Aoiho naštvalo. 

"Je to hlavně moje vina. Snaží se mi pomoct a přehlíží věci, kterým by se normálně věnoval." Samozřejmě, že si to hodí na svou hlavu. U těch slov už sklápí tvá a nechá ji přikrýt svými vlasy. 

"Musím se co nejdříve dát dohromady, abyste moli klidně žít." Dodá ještě a moc dobře mu z toho není. Sejde z očí, sejde z mysli, se říká, ale…Začíná mít pochybnosti, že by se to stát mohlo. 

"Nepopovídáme si někde stranou?" Zkusí to opatrně.

Aoi

Ještě teď má Aoi před očima ten Takeshiho výraz. Bylo vidět, jak moc ho se svou poznámkou zaskočil a jak moc mu to sebralo náladu, protože jindy byl dost nad věcí, nějak to okomentoval a víc to neřešil. Aoi byl nejspíš úplně zbytečně protivný, ale od té doby, co mají nového kamaráda mu přijde, jako by byl Takeshi… jak jen to říct? Jiný. Když byli sami, nebylo to tak patrné, ale když byl Uruha poblíž, jako kdyby je nechával záměrně spolu a sám se choval málem jako kamarád a ne jako partner. Aoiho to rozčilovalo. Nejel na dovolenou s Uruhou, jakkoliv byl krásný a příjemný. Rozhodl se být s postarším mužem, trvalo mu, než to přijal a když se to konečně děje, tak jako kdyby to začal popírat zase Takeshi. A aby toho nebylo málo, ty Uruhovy pohledy už asi dovedl pojmenovat a to byla úplná katastrofa. Takeshi je možná nechával spolu, protože si byli věkově blízko nebo proto, aby pro Uruhu udělal co jen Uruha sám chce, ale pokud spolu dříve měli pěkný vztah, jistě by to zvládli i bez Aoiho a navíc Aoi nevěděl, co si počít s někým, kdo po něm kouká a nemá. Obzvlášť, když je tak citlivý na všechny reakce a emoce. Když se mu za zády ozve hlas toho, na koho myslel, málem sebou trhne a musí na chvíli zavřít oči. Byl by nejraději, kdyby za ním nešel nikdo a pokud už někdo musel, tak Takeshi. Proč je tu zase Uruha? A k tomu ta věta. Kdyby Takeshi a jejich vztah neexistovali, nejspíš by ho to odeslalo přímo do kolen. Uruha měl charisma někoho, koho chtějí všichni a pokud na vás promluvil takhle, dobrovolně jste odhazovali oblečení. Jenže Aoi byl velmi zásadový. Pomalu se otočí čelem k němu a nasadí si přívětivý výraz. Už už se nadechuje, aby mu připomněl, že ho bolí hlava a není nelepší na to pít alkohol, ale všechno mu připadá jako protivná reakce a tak mlčí, dokud mu Uruha neřekne všechno, co má na srdci. Uruha slova jsou rozhodně zajímavá, ale stejně nepojmenovávají skutečnost tak, jak ji cítí Aoi. 

"Ne, on ti jednoduše uhýbá. Vyklízí pole a neskutečně mě tím vytáčí." Vyletí to z něj ani neví jak. Teprve potom se zasekne a několik dlouhých vteřin zírá do Uruhovy tváře. Ale už to řekl a možná by bylo dobré si některé věci vyříkat na ostro. Uruha má asi pravdu, asi by se o tom měli bavit někde v soukromí a tak si prostě převezme drink a vykročí vedle něj po promenádě. Nikdo tady teď v noci není, jenom sem tam. Promenáda se táhne po celém boku lodi, kam až oko dohlédne a dá se po ní nachodit hodně kilometrů. 

"Promiň, neumím říkat věci tak jako Takeshi. Obvykle to vyzní mnohem hůř, než jsem chtěl..." Začne s drobnou omluvou a vysvětlením. 

"Možná se pletu, ale všiml jsem si, že…" Jak jen mu to má říct a neznít jako namyšlený kretén? 

"Víš já..." Tahá nervózně cigaretu. 

"Já mám dojem, že se ti líbím." Z ničeho nic se zastaví a podívá se mu do očí. Několik vteřin mlčí, pak zčervená a zase se dá do pohybu. 

"A připadá mi, že on to ví a jak kdyby měl pocit, že když si budeme rozumět, tak no a co… jenže city nejsou oblečení v obchodě. Nemůžeš je jen tak vzít a převléct..." Rozhazuje rukama, než si připálí. 

"Jestli se pletu, řekni mi, že jsem pitomec, pošli mě do háje a už o tom nebudeme mluvit. Jestli se nepletu, nechci ti ubližovat, ale měli bychom schopni být vedle sebe a chápat, jak to je. A jemu by mělo dojít, že jestli o mě nechce bojovat, kašlu na něj!" Rozčílí se znovu a cigareta mu vylétne z ruky přes palubu. Přiskočí k zábradlí, nahne se a udiveně hledí do vln. No nic… Začne hledat novou. 

"Proč mě dává tak snadno?" Z vysvětlování, že u něj Uruha nemá šanci je najednou stěžování si na to, co ho pálí. Někomu, kdo by si sám potřeboval postěžovat… Tohle nejde podle plánu, jenže to nejde na téhle dovolené nic. Asi jako v celém životě.

Uruha

Uru ani nečekal, že by od Aoiho dostal nějakou výraznější reakci na jeho slova, možná trochu flirt. Doufal jen, že ho tím třeba trochu pobaví a změní mu to jeho náladu, ale to se nestane. Hned si zase podobné pokusy zakáže a víckrát už se o to pokoušet nebude. Prohlédne si jeho tvář, aby odhadl, co se mu asi prohání hlavou a v jaké náladě asi je. Možná by měl opravdu vyklidit pole a nechat ho samotného, když od nich odešel, ale stejně mu to nedalo a musel jít za ním. Zásadně uvnitř své hlavy odmítá fakt, že by to bylo proto, že se mu líbí a má o něj obavy. Trochu se zarazí, když mu Aoi řekne, že mu Takeshi uhýbá. Nakrčí nechápavě obočí a zdá se, že tohoto si zrovna on vůbec nevšiml. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by Takeshi dělal cíleně něco takového. Řádně si probere události posledních dní a pak mu dojde, že má možná pravdu. Tohle nikdy nechtěl a rozhodně mu to na psychice nepřidá. Nejen, že je na obtíž, ale ještě jim možná i ničí vztah. Krátce si nad tím povzdechne, a když se Aoi na něj podívá, radši uhne pohledem do strany. Teď se projeví ta křehčí stránka, která si dává všechno za vinu. 

"Nikdy by mě nenapadlo..." Už jen jak to vysloví, zní mu to úplně pitomě a tak to raději nedořekne. Vyrazí po jeho boku po promenádě. Dívá se kamsi do dáli a je jasné, že nad něčím hodně přemýšlí. 

"Někdy je lepší, když řekne věci rovnou. V Takeshim aby se občas čert vyznal." Vezme jeho omluvu, i když je pravdou, že o Aoiho slovech se cítí zvláštně. Bylo to však upřímné a toho si cení. Všichni kolem něj chodili po špičkách a jeho už několikrát napadlo, jestli by troch odlišný přístup nebyl lepší. Kráčí vedle něj a trochu mu zatrne, když začne Aoi s něčím, čemu by se nejradši vyhnul. Možná právě proto, že sám neví, co by měl dělat a jak by se měl chovat. Zrovna k němu stočí oči, když to vysloví a musí se prudce nadechnout. Tu cigaretu bude taky potřebovat a hodně rychle.

"Já totiž…" Snaží se to nějak zamluvit, možná změnit téma, ale to si nepůjde tak snadno. Nakonec Aoi začne mluvit dál a Uruhu tím na chvíli zachrání. Vyslechne si ho posledního slůvka, sám už si připaluje, a když Aoi tahá z krabičky druhou, prostě mu automaticky připálí. Vzápětí si vynadá, protože tohle by dělat neměl. Nakonec sklopí pohled k zemi a začne tou poslední otázkou, nad kterou jen pokrčí rameny. 

"Já nevím, Aoi-kun. Nerozumím tomu. Nikdo, kdo to má v hlavě v pořádku, by tě nedal vůbec snadno." Nakonec je v tom asi i odpověď na to, co říkal jako první. Sám Uruha by snad poprvé v životě bojoval, kdyby mu někdo bral někoho takového, jako je právě Aoi. Nechápe Takeshiho vůbec. 

"Já mám pocit, že on všeobecně neumí bojovat, pokud má pocit, že něco jiného by bylo lepší. Jenže teď si nemyslím, že by to lepší bylo. Má tě hrozně rád, jde to na něm vidět po celou dobu." Opře se o zábradlí a pokuřuje. Hrozně ho bolí to říct, a přesto ví, že by nemohl říct nic jiného.

"Jenže taky mám pocit, že mu to konečně dochází, jak moc o tebe nechce přijít, jen mu přijde…pitomé, aby si na tebe dělal nároky zrovna on. Víš, někdo by ho měl pořádně přetáhnout třeba golfovou holí, aby se vzpamatoval. Asi mu to i řeknu." Uchechtne se Uru a pak se podívá na Aoiho. Už ví, že musí přestat na něj tak koukat, aby jim nestál v cestě. Prostě se ovládne a nakonec asi přijme pozvání Yukiho. Prostě Takeshimu ukáže, že Aoi byl jen něco přechodného. Není to pravda, ale na tom nezáleží, pobrečet si může pak v posteli. Prostě ho vyžene z hlavy a konečně svou pozornost zaměří jinam. Možná to nebude na první dobrou fér vůči Yukimu, ale třeba se to celé změní, když hovíc pozná. Narovná se a podívá se na Aoiho s mírným úsměvem.

"Aoi-kun. Měl jsi pravdu a přiznávám, že se mi líbíš. Je čas to přiznat narovinu. Omlouvám se za to, že jsem ti způsobil nepříjemnosti i s tímto. Slibuju, že už na tebe nebudu koukat jinak, než na nejlepšího přítele. Jsem opravdu rád, že jsi mě tak přijal i s těmi problémy, co kolem mě jsou. Nesnesl bych, kdyby se kvůli mně něco pokazilo. A jako první věc v přátelském duchu, půjdu Takeshimu nakopat zadek." Uculí se. Zavře všechny city k Aoimu hodně hluboko a už je nepustí. Vážně to bolí, ale mnohem víc by bolelo vědomí, že by nebyl šťastný a trápil se a ví, že by to tak bylo. Pozvedne skleničku, aby si mohli přiťuknout.

Aoi

"To jsi asi jediný, kdo si to myslí." Řekne mu ohledně toho říkání věcí na rovinu a zároveň tím na sebe práskne, že je někdy přímý až moc a lidé kolem něj s tím hodně bojují. Aoi udělá jakési gesto v duchu Já nevím, ale Uru má asi pravdu. Takeshi byl někdy přímost sama, až to přeháněl a někdy si toho nechával až moc pro sebe a i když si myslel, že je to ta nejlepší cesta, dělal s tím víc škody, než užitku. Sleduje cigaretu, kterou si Uruha připaluje a nemůže si odpustit jistou starostlivost v očích, ale nechá ho. Potřebuje ji na nervy po tom, jak s ním Aoi mluví. Maličko udiveně si od něj nechá připálit, ale co, kouří přece oba a Uruha má zrovna v ruce oheň. Uruha ho vykolejí podruhé, když mu řekne, že by ho nikdo neměl dát ani za nic. Chvíli hledí do jeho tváře, než si připomene, aby nezíral a posune pohled raději na moře. Tím mu jenom víc prozradil, jak se na Aoiho dívá a bylo to… příjemné a zároveň nechtěl, aby se pro něj takto trápil. Tohle nemělo řešení. Nakloní hlavu k rameni, když mu Uruha řekne svůj pohled na věc s Takeshim. Tak Take má pocit, že by bylo lepší, kdyby Aoiho přenechal Uruhovi? Bez ohledu na to, že se milují, že o Aoiho bojoval, aby ho vůbec získal, bez ohledu na to, že Aoi má oči jenom pro Takeshiho, což dnes a denně dokazuje, když nevidí Uruhu ani Yukiho a zlobí ho celá tahle situace? Ale proč? Hlásek někde u srdce mu napovídá, že Takeshi nikdy nedělá věci jenom tak. Už ho přece jenom trochu poznal. Má k tomu nějaký interní důvod, o kterém se nechce bavit. Možná si jím ještě sám není jistý. Proč o něj usiloval, bylo mu jedno, kolik mezi sebou mají let a co si lidé budou myslet a teď ho žene do náruče někoho mladého a krásného? Ne, kvůli Uruhovi a jeho spokojenosti to není. Na děsivý okamžik ho napadne jeho zdraví, ale… to byl nesmysl, co by se mohlo změnit za dobu na lodi? Přece by věděl, kdyby byl někde u lékaře a taky… by mu o tom Takeshi jistě pověděl. Tohle by si nenechal pro sebe a nevyháněl ho od sebe. Je o tom přesvědčený. Opravdu udiveně poslouchá Uruhova další slova o Takeshim a o tom, že ho nejspíš má tak moc rád, že si najednou uvědomil, že ho u sebe nechce držet. 

"To by tedy měl." Souhlasí s tím přetažením golfovou holí a po Uruhově vzoru se taky opře dlaní o zábradlí. Tohle snad ani není možné. Neměl by si tady stěžovat zrovna Uruhovi. Rozhodně ne na to, jak ho Takeshi štve, když ho odhání. Nebylo to fér. A přesto se mu s Uruhou povídá lépe, než s kýmkoliv jiným a jde to z něj tak nějak samo. Cítí, jak se mu krev hrne do tváří, když i Uruha začne mluvit otevřeně a všechno přizná. Najednou je na rozpacích a neví, jak si s tím poradit. Dokud to byl on, kdo mluví, bylo to snadné, ale teď… To, co mu Uruha sliboval, bylo hezké, ušlechtilé. Dokonce se vůbec nehroutil a vůbec nebylo potřeba kolem něj chodit po špičkách. Naopak, vystupoval velmi vyspěle, tak jak by to mnoho lidí nikdy nedokázalo. Tuší, že je to pro něj složité a stejně to dovede a u Aoiho opravdu hodně stoupne v očích. Usměje se na něj a dotkne se dlaní jeho ramene. 

"Se všemi problémy si poradíme." Řekne mu, aby ho ujistil, že ho nehodí přes palubu a že ho dál bude podporovat.

"Vážím si toho, co chceš udělat. Poradil bych si s tím sám, ale možná pomůže, když to uslyší zrovna od tebe." Uruha jistě ví, jak to Aoi myslí. Takeshi si je jeho citů k Aoimu moc dobře vědom. Taky zvedne skleničku a přiťukne si s ním a pak ho prostě z ničeho nic spontánně obejme, aniž by cokoliv domýšlel.

Uruha

Uruha udělá váhavé gesto, protože sám nevěří tomu, že by byl jediný, kdo si to myslí. Podle něj byla spousta lidí, kteří měli radši přímost, i když byla někdy opravdu vražedná. On sám byl teď upřímný možná až moc, ale bylo nutné, aby si to všechno vyříkali a byl mezi nimi čistý stůl. Sám si to musí v hlavě dostatečně srovnat, aby mohli fungovat vedle sebe a nic to nenarušovalo jako do teď. Opravdu je přesvědčený o tom, že když přesvědčí sebe samého, že tak je to v pořádku, všechno bude rázem lepší. Uruha sám se nechává unášet vlastní hlavou a srovnává si myšlenky, aniž by tušil, že Aoi dělá něco podobného, jen trochu jiným směrem. Zatímco Uru přemýšlí o něm, Aoi nechává své myšlenky jen u Takeshiho. Kdyby nad tím přemýšlel, asi by ho to i napadlo, ale teď potřebuje nutně popřemýšlet nad tím, co bude dál dělat a jak se bude chovat. Musí to celé od základu změnit, bude to těžké, ale Aoimu něco slíbil a to taky dodrží. Jinak se nikam neposunou a bude tu akorát dusno. Takeshi mu v tomto ohledu nepomůže, to může jen on sám. Není pro něj zrovna snadné něco podobného Aoimu říct. Tím v podstatě celý svůj možný boj vzdá, ale má na výběr? Kdyby to neudělal, nemže tu s nimi dál být. Nemohl by se Takeshimu ani podívat do očí, to by prostě nešlo. Ví, že by ho jeho dlouholetý přítel pochopil, dokonce by mu to asi neměl za zlé, ale Uruha by to nesnesl. Měl by pocit, že ho pěkně kope do zad, když by něco takového neslíbil. Nemohl by se na sebe podívat do zrcadla. 

"Dobře, takže zítra půjdeme zase na golf. Míčkem jsem to zvládl, holí to nebude takový problém." Zavtipkuje bez váhání s tichým smíchem. Už se vidí, jak Takeshiho nahání po hřišti s holí v ruce a řve na něj, aby krucinál začal o Aoiho pořádně bojovat. Byl by hrozně k smíchu, no vážně. Když se ho Aoi dotkne na rameni, projede jím příjemné brnění, které si bude pamatovat ještě dlouho, ale nesmí se podobným pocitům poddávat, už ne. Jen mírně potočí hlavu a podívá se na jeho dlaň. Na tváři se mu objeví jemné pousmání a pak krátce přikývne.

"Už tomu věřím, že to půjde." Přizná mu, jak to vnímá od chvíle, kdy je tady. Nebude to jednodušší, než doteď, ale konečně má pocit, že by to zvládnout mohl. 

"Promluvím s ním. Ostatně mám na tom svůj podíl viny. Nemohl bych to nechat jenom tak." Ujistí Aoiho, že to myslí opravdu vážně nemá smysl mu to vymlouvat.

"Řeknu mu, že je to blbost, aby to jen tak vzdával a že se chová, jak starý dědek." Prohodí znova něco jako vtip. Asi se nehodí zrovna v tomto směru dál vtipkovat, ale nešlo to jinak. Je to i trochu obrana pro něj samotného. Musí se s tím ještě trochu srovnat. Nečekal, že se Aoi obrátí jeho směrem nebo cokoliv podobného, ale stejně je takhle chvíle hodně definitivní a chvíli potrvá, než se s tím plně srovná, ale to Aoi nesmí vědět. Nikdo to nesmí vědět. Zarazí se, když se k němu Aoi přiblíží a obejme ho. V tu chvíli trochu strne, protože to nečekal a je to dost velký útok na jeho psychiku. Všechno, co si před chvíli naplánoval, zmizí jako mávnutím proutku a stačí k tomu jen Aoiho blízkost a jeho vůně, která se mu nacpe do nosu a hlavě do hlavy. Tohle bude horší, než čekal. Je to asi vteřina, než mu objetí vrátí zpátky. Nechá víčka klesnout a snaží se potlačit slzy. Tohle nikdy nebude pravda, ne v takové rovině, jakou by si přál. Je to vlastně tak trochu mučení, když udělal právě tohle, ale nemůže mu to mít za zlé, protože to nevnímá tak, jako Uru. Trvá to dlouho, než se od něj trochu odtáhne a podívá se mu zblízka do očí. To asi taky dělat neměl, ale nešlo tomu odolat.

"Bude to dobrý, uvidíš. Jakmile mu to dojde, už se tě nevzdá." Snaží se ho povzbudit a u toho mu zlehka odrhne pár černých pramenů z tváře. Vážně si to užil, ale měl by toho rychle nechat.

"Dáme si ještě drink?" Vyřeší tu chvilku úplně jednoduše, aby zamluvil všechno, co se mu právě honí hlavou a že toho není málo a jsou to všechno rozhodně zakázané myšlenky.

Aoi

Zasměje se Uruhově poznámce, že je zítra zase čeká golf. 

"Musíš předstírat, že ti hůl vyletěla z ruky." Uruha by ji musel po Takeshim tak nějak hodit, ale Aoi klidně bude tvrdit, že je svědkem toho, že to byla nehoda. Rád by Uruhovi vyvrátil všechny ty řeči o tom, že na tomhle nese vinu. Byla to pravda jenom z části, protože opravdu nemohl za Takeshiho postoj k celé věci. Vlastně nemohl ani za svoje city. Podobným věcem se přece nedalo moc poroučet. Uruha dával od prvního okamžiku jasně najevo, že nikoho rozeštvávat nechce a že je mu to celé líto. Nebyl dravec, který čekal na to, jestli nakonec svou kořist uloví. Aoimu bylo líto, že mu nemohl dát, co by potřeboval, protože by mu to v jeho stavu hodně pomohlo a tohle mu naopak spíš uškodí, ale stejně tak si myslí, že by mu někde jinde nebylo lépe, než s těmi, kdo to s ním myslí vážně a upřímně. Nějak to celé prostě zvládnou. Znovu se rozesměje, když Uruha prohlásí, že se Takeshi chová jako starý dědek. Nejspíš mu na to odpoví, že tím přece je, ale pak už ho flákne i Aoi. Myslel si, že to spontánní objetí bude prostě normální, běžně dlouhé, ale nakonec tak zůstanou nezvykle dlouho. Aoi najednou získá pocit, že to Uruha prostě potřebuje, aniž by mu docházelo, že mu tím možná spíš ubližuje. Je to jako když objímáte dlouholetého přítele, kterému zrovna zemřela babička nebo tak něco. Někdy je něčí blízkost tím jediným a nejdůležitějším lékem a on má pocit, že je to potřeba právě teď. Kromě toho se to nijak nezvrhává a Aoi nemá pocit, že by se toho Uru honem chystal využít. Když se od sebe oddálí a on spatří jemné kuličky slz na jeho řasách, je mu to opravdu líto, i když to může patřit jakékoliv emoci, která v něm momentálně bouří. Starostlivě stiskne čelist a nejraději by mu je setřel stranou, jenže ho něco pořád drží zpátky. Jako kdyby si najednou sám nevěřil. Trochu ho to uvědomění vyděsí. Proč by neměl? Proč by měl chtít udělat cokoliv jiného, co by rozhodně nikdy nikdo neměl vidět? A proč má pocit, že by mu v tu chvíli Takeshi rozhodně stál za zády? Aoi má dojem, že ho prozrazují už jenom jeho myšlenky a tak toho honem nechá a místo toho se na Uruhu vlídně usměje. Uruha sám udělá totéž, zatímco ho ujišťuje, že všechno bude dobré a Aoi si dokonce jako beránek nechává odhrnovat vlasy z čela. Pro kohokoliv musí vypadat opravdu jako milenci, ale to si teď vůbec neuvědomuje. Nakonec ho Uruha propustí ze zajetí svých očí, když se ho zeptá, jestli si ještě společně dají drink. Aoi se znovu usměje a přikývne a hlava už ho ani trochu nebolí. Nejdou hned do kajuty. Aoi ani netuší, jestli se Take s Yukim vrátili nebo někde podobně tráví čas. Na chvíli ho dokonce napadne, jestli by spolu nemohli nic mít, když má Takeshi tyhle propouštěcí myšlenky, ale pak to zase zavrhne. Přece by to neudělal a Yuki má oči taky jinde. Je tu hodně otevřených barů. U jednoho si společně koupí drink a pak vyrazí po dlouhé promenádě na druhý konec lodi a zase zpátky a celou cestu si povídají o detailech svého života. Žádná vážná témata už je ani na chvíli netíží. Když se pak vrátí do kajuty, Takeshi už je v posteli a pravidelně oddechuje. Aoi se tiše rozloučí s Uruhou a pak se převleče a potichoučku si vleze za Takeshim do postele, tak aby ho neprobudil. Má toho hodně o čem přemýšlet, ale stejně se po chvíli hledění do stropu převalí na bok a paží obejme Takeshiho tělo. Zaposlouchá se do rytmu jeho srdce a dovolí si konečně usnout. Nakonec to vůbec nebyl špatný večer. Jen bylo potřeba něco konečně pustit ven. Povzdechne si a upadne do hlubokého snění.