Hromadné - Ať jde s námi, to zvládneme. - část 3.

(Senův dům)

Reita, Tora

Tora není rád, že tu musí Rukiho nechat samotného, ale nejde to jinak. Nemůže tam nechat Reitu jít samotného a zároveň Rukiho nemůže vzít s sebou. Je to ten samý důvod, proč Rei nechtěl brát Senu s sebou. Soustředil by se jen na něj a na nikoho jiného. To prostě nejde. Jakmile dojde na vyznání, jeho oči výrazně změknou a usměje se. 

"Já tebe taky." Ujistí ho, že je na tom stejně. V ten okamžik, když to Ru vyslovil, se uvnitř Tory rozprostřel neskutečně příjemný pocit a dodal mu tolik sebevědomí, že by teď dokázal vystřílet celý barák plný nepřátel. Neskutečně ho to nakoplo. 

"Nezapomeň to, až se vrátím, ještě mi to zopakuješ." Křikne po něm, než vyrazí k domu a uvnitř se konečně domluví s Reitou. Ten vypadá, že srovná ze zemí všechno v celém Japonsku, kdyby to náhodou bylo potřeba a je jasné, že pokud ho nechá, tak Kurokiho umlátí k smrti, jakmile se k němu dostane. Tak jednoduché to však nebude. Tora zamíří do technické místnosti, kde mají počítače a kamery. Ty jsou samozřejmě vypnuté, stejně jako většina čidel, která by mu napověděla, kde jsou. Jejich muži oddechují všude kolem a zdá se, že budou spát ještě dlouho. +Máš štěstí, že jsi je nezabil.+ Pomyslí si Tora a pak ho napadne ještě jedna věc. Kurokiho telefon nejspíš aktivní bude a tak ho podle signálu najde. Už ví, kde jsou, ale dostat se k nim to bude vážně problém. Rei mezitím pročesává patro, ale už teď je mu jasné, že tu nejsou. Vtrhne do Senovy ložnice a snaží se najít něco, co by mu napovědělo, kde je má hledat. Nic. Nemyslí si, že už budou pryč z domu a taky že má pravdu. Za chvíli mu Tora nahlásí, kam ho schoval. Samozřejmě si předtím přepnuli frekvenci, kterou používali jen oni, aby náhodou nebyli odposloucháváni. Sejdou se pod schody a Tora už má plány domu, aby se nad nimi mohli domluvit, co dál. 

"Zavřel se na tom nejlepším místě. Když nebude chtít, nikdo se k němu nedostane." Povzdechne si Rei a je znát, jak moc ho sžírá strach o Senu a jak moc je v pasti. 

"Jen klid, dostaneme ho od něj." Ujistí ho Tora, když mu dlaní sevře rameno. Podívá se znovu do plánu a najde jeden průchod, kudy by to šlo.

"Podívej, Rei-kun." Ukáže na ono místo pod místností. 

"Tudy by to šlo. Pořád jsme na něj dva. Ty půjdeš za dveře a budeš s ním mluvit a snažit se ho přesvědčit, aby vyšel ven. Já půjdu dolů a v tu nejlepší chvíli tam prostě vrazím. Tam dole kamery nejsou, budeme muset doufat, že bude na tom správném místě." Dodá ještě. Je to risk, to si nejspíš oba uvědomují, ale jinak to nejde. Musí ho z té místnosti dostat, než se stane něco horšího. Rei doufá, že mu Kuroki neublíží a že to nebude ve stylu, nebudu tě mít já nebude tě mít nikdo. Ta myšlenka se mu zavrtá hluboko do hlavy a Rei se konečně pohne z místa. 

"Tak jdeme." Popožene Toru, který se vydá podobným směrem, ale dole se od něj oddělí, aby obešel dům a našel vstup do kanálu. Rei je u dveří brzo. Chvíli zůstane stát stranou a několikrát se dlouze nadechne. Potřebuje zkoncentrovat své myšlenky, aby tím co chce napsat. 

Chceš ho a já ho chci taky. Co si to vyříkat jako chlapi, pěkně po staru. Vítěz bere všechno.

Napíše zprávu, protože je mu jasné, že uvnitř ho neuslyší. Ne, tohle asi nebylo nejlepší, ale musel to zkusit.

Když vyhraješ ty, nechám vás společně odejít.

Nabídne mu možnost, kterou by třeba neodmítnul. Odtud se totiž nedostanou, to mu musí být jasné. 

 

Jsem hned za dveřmi, nemusíš jít daleko.

Přidá ještě. V duchu se modlí, že je Sena ještě naživu. 

Tora se mezitím potýká se vstupem do kanálu. Je samozřejmě zabezpečený a dostat se přes něj, je skoro nad lidské síly. Nakonec se mu podaří s víkem pohnout. Strčí si malou baterku za pruh látky na rameni, který má být jako ozdoba, teď se mu ale hodí úplně k něčemu jinému. Za chvíli už vidí na dno. Je to dost vysoko, nemá čas letět pro provaz a tak to riskne. Podle jeho propočtů, aby to měly jeho kotníky vydržet. Přesto se spustí na délku paží dolů a pak se zkusí se zapíráním dostat na dno pomaleji. Hrozně to klouže, chvíli to jde, ale nakonec přece jen dopadne z poloviny výšky a tiše si sykne. Tohle příjemné nebylo, ale naštěstí se mu nic nestalo. Roztáhne kousek plánku, aby věděl, kterým směrem se vydat.

Sena

Má obrovský strach, ale strach z toho, že by zemřel nebo že by mu Kuroki ubližoval, je mnohem větší. Znásilnění snad snese, ale mučení ne a když ho vidí, má strach, že by mu klidně něco provedl. Ta postel je poměrně drahá, pěkně povlečená a je na ní plno polštářů, jako by se mu tím snažil udělat nějakým zvráceným způsobem radost. Dokonce je v barvách růžové a bílé, ale když se Sena podívá na panenku, na odraz sebe samého, chce se mu zvracet. Kuroki k němu vykročí a v Senovi je v tu chvíli malá dušička. Kuroki vezme jeho ruku a celkem něžně ji připoutá k posteli. Zatím jenom jednu, ale vymanit se ze želízek je nemožné. Leda by si Sena sedřel všechnu kůži. Nejspíš až ke kosti. Pak od něj zase odejde a probudí všechny přístroje, které tady má. Je tu počítač, monitory chodeb, všelijaká čidla… je vidět, že se na to hodně připravoval, že sem zvládl nastěhovat snad všechno a především, že měl díky své práci, kde to všechno nakrást, kde se s tím naučit, zkrátka byl opravdu dobře připraven. 

"Kde je tvoje tetování?" Hlesne Sena a Kuroki si nepřítomně poklepe na krk, než vezme za fiktivní kůži a natáhne ji. Ani se po něm neohlédne. 

"Jednoduché maskování, které se používá do filmu nebo pro cvičení Červeného Kříže. Nemáš šanci to poznat..." Ne, pokud se někdo nedíval opravdu zblízka, ale nikoho nenapadlo prohlížet krky Reitových zaměstnanců. 

"Reita tě znal dlouho, věřil ti..." Hlesne Sena znovu. Raději mluví a zaměstnává ho tím. Kuroki přikývne. 

"Aby ti někdo opravdu věřil, musíš udělat hodně. Napadlo mě už dávno, jak se k tobě dostat. Vystrašit tě, donutit tě hledat ochránce… čekat v jejich řadách..." Sena se zachvěje a podívá se celý bledý před sebe. Znělo to tak strašně jednoduše… Kurokiho zaměstná telefon a Sena se po něm znovu ohlédne. Netuší, co se tam píše, ani kdo to je. Má komplice? Někoho venku? Zdálo se to pravděpodobné, protože tady s ním navěky zavřený být nemohl a nějak se odtud jistě chtěl dostat. Tedy pokud je neplánoval oba zabít. Sena nemá odvahu se zeptat. 

Já vím, že jsi. Poslyš, možná si myslíš, že jsem na hlavu, ale vážně si o mě nemysli, že jsem hlupák.

Odepíše Kuroki Reitovi. Kdyby vyšel ven, Rei svoje slovo nikdy nesplní. Nejspíš už tam čeká celý oddíl. A pak tu byl ten kanál. Jediné místo, které mohli využít. Měl ho samozřejmě dobře pojištěné. Byla to laciná past.

"Víš, Sena-chan… My se dneska vezmeme. Všechno mi pěkně podepíšeš." Přestane Reitovi věnovat pozornost, ale dobře sleduje čidla z kanálu. Nemá moc času. Možná zavolali zásahovku nebo tak něco.

"Pokud nebudeš rozumný, budou naše líbánky na věčnosti." Řekne mu a pomalu k němu přejde, aby si sedl k němu na postel. Zajede mu dlaní do vlasů na spánku a chvíli ho za vlasy podrží v záklonu. Pak napíše Reitovi další smsku.

 

Vypadni od těch dveří. Jestli sem kdokoliv přijde, zásahovka, někdo spodem… nahraju ti, jak křičí.

Budu ti pode dveřmi podstrkovat jeho precizní nehty jeden po druhém a tím jenom začnu.

Baví se psaním si se svým sokem.

"Tak, Sena-chan. Tady je tvůj závoj, tvoje kytice a tvoje šaty. Převlékni se." Donese Senovi svatební úbor.

"Spěchej, nemáme čas." Popožene ho a už se zase tváří silně nepříjemně. Senovi se zhoupne žaludek, ale nedovolí si neposlechnout. Rozechvěle vstane a pokouší se probrat věcmi s tou připoutanou rukou. Šaty nemají ramínka, ale musí dolů s pyžamem.

Reita, Tora

Rei za dveřmi umírá strachy a jeho nervy hrozí brzkým výbuchem. Nejradši by dovnitř vrazil a Kurokiho prostě umlátil k smrti jen za to, že si dovolil na Senu vůbec sáhnout. Bere to jako své selhání, když odjeli a nechali ho tu na pospas jeho únosci. Ne, nebere jako polehčující okolnost, že to nemohl tušit a že Kuroki byl prostě chytřejší. Sena si ho najal, aby se mu nic nestalo, a teď musí být strachy bez sebe. Zatne čelist a praští do stěny nedaleko dveří. Je to vzteku, ale nemůže nic. Očima těká k telefonu a zase zpátky kde dveřím. Vteřiny se natahují, když čeká na zprávu a snaží se vymyslet způsob, jak odsud Senu dostat. Přemýšlí, kde by mohl Tora být, ale zatím se neozývá, takže ještě není na místě. Reitovi je jasné, že to bude mít pod palcem, ale třeba ne zase tolik. Zatím mu to přijde jako jediná možnost. Ještě není ve fázi, kdy by začal přemýšlet jinak. Pípne mu telefon poprvé a už na něj skoro vrčí. Kuroki je hlupák, hlavně proto, že si začínal s ním a chce mu vzít Senu a možná mu i ublížit. To se prostě nestane. Ještě chvíli zírá na telefon, ale další zpráva zatím nepřichází. Čeká na ni opravdu dlouho a mezitím se chystá vytočit své přátele na policii. Tohle mu neprojde jen tak a za ty mříže ho prostě dostane. Další zpráva ho ale zastaví. Jeho vztek postupně narůstá, ale musí ho poslechnout a vymyslet něco jiného, nebude riskovat Senův život. 

"Tora-kun, vypadni z toho kanálu. Ví o tobě, tohle není cesta." Řekne mu do sluchátka a z druhé strany se ozve nadávání. Tora se zatím moc daleko nedostal. Dojde další zpráva a na tu už Rei reaguje.

  Dobře, máš, co jsi chtěl. Jdu pryč.

Napíše jako první.

Opovaž se mu ublížit. Za chvíli se ozvu a budu mít pro tebe překvapení, Kuroki-chan. Jen buď trpělivý, brzo se ozvu.

Dopíše poslední a zmizí ode dveří, jak mu slíbil. V hlavě už se mu rodí plán, který by mu rozhodně nikdo z policejních složek neschválil. Jenže nemá na výběr a pro záchranu Seny udělá cokoliv.

"Tora-kun. Nachystej se na odjezd. Dej mi minutu něco si zjistím a dám ti vědět, kam pojedeš." Zaúkoluje ho a sám vyběhne nahoru, aby se dostal ke svému notebooku. Potřebuje najít Kurokiho složku. Vzal mu něco, co miluje a tak udělá Rei to samé, aby věděl, jaké to je. Chvíli listuje v počítači a pak to nejen. Koutky se mu pozvechnou ve zlověstném pousmání.

 

– Zadal jsme objednávku, posílám kurýra.

Napíše další zprávu a už diktuje Torovi adresu, na kterou má jet. Není to odtud naštěstí daleko. 

Co máš v plánu? Popovídáme si, máme chvilku čas.

Napíše mu ještě. 

Tora už sedá na motorku a vyjíždí z brány. Cestou k jednomu malému domku poruší asi padesát předpisů. Nejradši by sebou vzal Rukiho, ale nemůže. Za prvé zpátky nepojede sám a za druhé…Asi ani nechce, aby věděl, na co se chystají. Samozřejmě mu během chvíle došlo, co má Rei v plánu a upřímně…Mu to plně schvaluje, ať už udělá cokoliv. On sám by byl schopný pro Rukiho vraždit a pro Senu to udělá klidně taky. Možná proto ani jeden z nich nebyl u policie. Některé morální zábrany prostě postrádali. Tora rozhodně. 

Mezitím, co jel Tora pryč, Rei chystá podklady, které bude za pár minut potřebovat. Musí si postahovat několik video záznamů a přetahuje si z telefonu i smsky od Kurokiho. Všechno se bude hodit a později pro policii taky. Všechno pečlivě ukládá do zaheslovaných souborů a rovnou posílá Torovi na telefon, protože jemu se to tak ubude hodit. Tora se ozve za nějakou dobu s ujištěním, že balíček je na cestě. Reitovi se uleví, protože zatím jde všechno podle plánu. 

Máš posledních dvacet minut na rozmyšlenou. Nech Senu jít a já zase balíček vrátím zpátky.

Napíše mu neurčitě, aby ho trochu vyvedl z míry, a tím získává další čas, než se domovní dveře opravdu otevřou a dovnitř vstoupí Tora, ale není sám. 

  Máš tam kamery? Podívej se, kdo se na tebe přijel podívat. A pokud ne, mám pro tebe video.

Napíše smsku a přivítá se s drobnou ženou s trochu vyděšeným výrazem ve tváři. Očividně nevěděla, čeho by její bratr byl schopný. První se jí ukloní a pak si ji přitíhne blíž k sobě. 

"Nechci být jako on a ublížit vám, ale potřebuji ho přinutit, aby nechal Senu jít." Zkouší to po dobrém. Je však rozhodnutý přitvrdit, kdyby to náhodou nešlo jinak, ale zatím ji děsit nebude. Doufá, že jeho sestra bude spolupracovat a ta zatím přikývne, takže je to na dobré cestě. Přitáhne si k sobě pomalu za loket, nasměruje na sebe a ji telefon a nahraje mu video. 

"Promiň, nemá mašličku." Začne klidným hlasem. 

"Máš něco, co chci já a já mám něco, co určitě budeš chtít ty. Co myslíš, domluvíme se? Jestli Senovi ublížíš, vrátím ti to desetkrát, tak dobře počítej, aby ses náhodou nepřepočítal." Tora se s povzdálí pokřiveně usmívá. On by byl mnohem rázněji, ale Rei na to bude asi vážně lepší. Video je poslané a teď se uvidí, co bude dál.

Sena

Sena se ohlédne přes rameno. Kuroki se na něj bedlivě dívá, jestli plní jeho příkazy a jemu se s županem dolů vůbec nechce, ale udělá to a odhalí štíhlé, drobné tělo v bílém pyžámku s krajkou kolem výstřihu. Zase se podívá před sebe. Stojí k němu zády a začne si pomalu svlékat vršek a jakmile je do půl pasu, zase se ohlédne. Kuroki mu najednou nevěnuje pozornost a už zase se dívá do mobilu. Sena si honem pospíší, aby byl v prádle jenom chvilku a souká se do šatů. Nechce, aby ho viděl nahého a ještě ho něco napadalo. Raději si bude hrát na nevěstu. Šaty sám nezapne, ale cítí se lépe, než bez oblečení. Uf… tohle zvládl, ani neví jak. Pootočí se a posadí se na postel. Kuroki se na mobil dívá podezřívavě a trochu nevěřícně, pak s ním přeběhne k monitorům a dosedne na židli a honem všechno kontroluje. Teď už je Senovi jasné, že si nepíše s komplicem, ale s někým jiným. On má totiž obavy, je to na něm vidět. Sena se zakloní, aby na monitory viděl, ale Kuroki se po něm ve stejnou chvíli zlostně podívá a Sena se zase honem narovná. Srdce mu spadne do kalhot, protože na sebe upozornil, ale Kuroki se k němu nerozeběhne. Dokonce ani neřeší ty šaty. To jenom potvrdí Senovy myšlenky. Ale kdo to je? Mohl by to být Reita? Tak rád by začal křičet, že je tady a zatím v pořádku, ale nebylo by to k ničemu. Kuroki si ověří, že Reita ode dveří opravdu odešel a pak zkontroluje kanál. Nic. Nikdo v něm není a nepostupuje. Sázel na to, že tam bude Tora, byl hodně zbrklý. Kdyby došel na konec, čekala tam na něj nástraha a výbušnina, která by ho nadobro pohřbila. Ten východ se jí dal také zatarasit. Kuroki hodně sázel na to, že se ho takhle zbaví, ale to se očividně stát nemělo. +Co tam děláte?!+ Křikne v duchu vztekle. Za chvíli mu přijde další smska o kurýrovi a jeho popravdě vůbec nenapadá, co tím Reita myslí. Kdokoliv sem přijde, pošle Senu pod kytky! Reita se ho pokouší zdržovat konverzací, ale tohle Kuroki z práce dobře zná. -Myslíš si, že na tebe mám čas? Mám tady někoho mnohem důležitějšího, než jsi ty.- Připomene mu a odmlčí se. Je čas vrátit se k Senovi. Zkontroluje jeho oblečení, dopne mu šaty a pak mu podá kytici. 

"Sluší ti to." Řekne mu. Sena na něj hledí vyděšenýma, průzračně modrýma očima. Je doopravdy krásný. 

"Škoda, že není čas na fotografie. Ale něco jsem ti koupil." Řekne mu a ukáže mu krabičku s prstenem. Je drahý. Kuroki na něj musel šetřit celou věčnost. Je na něm velký růžový kámen. Popadne Senu za ruku a prsten mu navlékne. Pak se na něj podívá. Sena se donutí k úsměvu. 

"Je krásný, děkuji." Špitne a skloní oči a Kuroki se zatváří spokojeně.

"Ještě podepíšeš ty papíry a pak už budeme jenom spolu. Konečně na sebe budeme mít čas. Mohli jsme spolu být mnohem dřív, ale nedal jsi mi příležitost." Slíbí mu, pohladí ho po tváři a Senovi se zježí chloupky na zátylku. A pak přijde další smska. Kuroki sebou podmračeně trhne, honem si ji přečte a nakloní hlavu k rameni jako stopovací pes. Vrátit balíček? Vrátit kam? Proč? Co chce přivézt, že by to Kurokiho mělo přijmout vyjednávat? Znovu sjede všechny kamery, obhlédne dům, ale nic. A pak se objeví pohyb. Nejdřív nemá dost dobré rozlišení na to, aby přesně rozpoznal, kdo se to tam pohybuje, ale pak mu přijde i video a Kuroki na něj chvíli nechápavě třeští oči. Ani mu nedojde, že Sena slyšel vzkaz. Jeho sestra? O ničem nevěděla, vždycky si myslela, že má vzorného bratra se vzornou prací a Kuroki ji miloval. Jako většina psychopatů měl i on patologickou závislost na členu rodiny – na ní. Popadne ho neovladatelný vztek. Má sto chutí vyběhnout ven a vyrvat ji tomu hajzlovi z ruky.

"Chce mi vzít všechno, co miluju!" Zařve Kuroki vztekle a málem mrští telefonem o stěnu. Sena začne jančit. Jednak slyšel Reitu a jednak se ho strašně bojí. 

"Rei-chan! Rei-chan, pomoc, já jsem tady!!!" Křičí jako smyslů zbavený, ale není to k ničemu. Ta pitomá pouta!!! 

"Pusť mě! Běž za ní a konečně mě pusť!" Křičí a pláče v jednom a pere se se želízky, ale nic. 

"Mlč!" Zařve na něj Kuroki. 

"Vybral sis, tak dobře! Dal jsem ti šanci, lásku, prsten, tyhle šaty, ale ty ses prodal jemu!!!" Přiskočí k němu a vrazí mu hřbetem dlaně, až Sena na chvíli ztratí orientaci a klesne k zemi. Kuroki zběsile odesílá vzkaz. 

Pusť ji ty hajzle nebo ti ho pošlu pod dveřma v krabičce od sirek. Přísahám ti, že ho to bude bolet víc, než jí, jsem vynalézavý!

Zatím necouvne a místo toho popadne bednu s vybavením. Najde v ní malou cirkulárku, zapojí ji a zapne. Sena se probere a vytřeští na něj oči. A Kuroki se doopravdy blíží a mobil drží před sebou na nahrávání. Sena sebou začne divoce škubat a křičet, zbraň se blíží a pak je najednou tak blízko, že mu olizuje obličej, cítí rozvířený vzduch a zběsilý jekot kotouče. Počůrá se strachy ani o tom neví, uhýbá tváří, kotouč mu namotá vlasy a trhne. Sena hrozně křičí, cítí, jak ho pálí kůže a po čele mu teče krev. Kuroki ho málem skalpoval. Vyrval mu chomáče vlasů, ale kůže zůstala. Zatím. Video jde Reitovi.