Sena, Ruki
Ať už byl Sena naštvaný jakkoliv, pořád nebyl ve své hysterické fázi, kterou taky dovedl. Jenom ji Reita ještě nikdy neviděl. Díky tomu dovede taky poslouchat, co mu vlastně říká a i když má pořád ruce v bok a jeho výraz je velmi naštvaný, ví, že s těmi rodiči a veřejností má pravdu. Jestli to potrvá ještě o trochu déle, může se opravdu někomu něco stát nebo to prosákne ven a pak začne něco šíleného. Rodiče to dají policii, dozví se to novináři, všichni fanoušci a Sena má problém, aby to ustál, už teď, natož kdyby se to mělo vléct a bylo do toho zatažených desítky lidí. Ví moc dobře, že je na pokraji svých psychických sil, stejně jako dobře ví, že si toho všiml Rei a i když o tom spolu moc nemluvili, všechno už to bylo na hraně. Když si Tora z ničeho nic přitáhne Rukiho k sobě, jako by ten deviant byl snad Sena a ne někdo jiný, Sena se ušklíbne a nejraději by nad tím protočil očima, ale je to zároveň poprvé v životě, co vidí, že se tomu Ruki nebrání a tak mu nechce kazit jeho zamilovanost. Jindy by se ohradil, prskal a snažil se osvobodit, ale teď se trochu odevzdaně opře dozadu o prsa svého milence a čeká, jak tohle celé dopadne. Chvíli je mezi nimi všemi ticho a pak mu Rei začne znovu vysvětlovat, proč o tom nevěděl a proč Ruki jít může a on ne. Do jisté míry tomu Sena rozumí, stejně jako chápe, proč se na něj Rei potřebuje neohlížet, ale stejně mu Rukiho důležitost nepřipadá o nic méně vážná, než jeho vlastní, takže to nakonec nedává smysl. A jestli si pánové myslí, jak Rukiho ochrání nebo že bez Seny je to víc v pohodě, tak se podle něj zatraceně pletou. Nechá se vzít za ramena, krátce se podívá do Reitových očí a pak uhne pohledem do strany. Ona na to cvičená možná je, ale Ru ne. Mimoděk se pousměje, když mu Rei nepřímo řekne, že ho miluje a jeho výraz se zdá být o něco odevzdanějším, než na počátku. A pak promluví Tora a řekne, aby ho prostě vzali s sebou. Sena si najednou připadá jako nějaký vetřelec, který to všechno zpacká. Ruki se zaskočeně otočí dozadu, aby viděl do tváře svého přítele a Sena se na něj odspodu podívá taky. +To zvládneme… s přítěží nebo bez… nemáme čas… jenom kvůli tomu, ne proto, že by ti věřil…+ Pomyslí si, ale Tora už mu podává kšiltovku a brýle a on si je najednou trochu nejistě převezme. Ta dívka tady má zůstat, očividně je z toho celá zaskočená a moc se jí to nelíbí. "Udělejte si pohodlí v mém domě, než se vrátíme. Zaplatím vám, jako byste tam byla." Řekne Sena tiše a pošle ji do salónku, kde se o ni postará personál jeho domu. Dívka se podívá na Toru i Reitu, ale nakonec mírně rozhodí rukama a odejde. Po cestě se ještě několikrát ohlédne, ale nikdo ji nezastaví. Senovi se najednou divoce rozbuší srdce. Když ho Tora nabádá, aby poslouchal na slovo, jinak to bude jeho vina, že někdo umře, nedovede se do toho vrhnout optimisticky, ale spíš ho to ještě o trochu víc pošle ke dnu. Všichni společně spolu ale vyrazí k připravenému autu a jakmile jsou v něm a Tora se dotkne Reity, aby mu řekl, že tohle zvládnou, Sena si všimne, že se Reitovi mírně chvějí ruce a ztratí nervy úplně.
"Jdu pro ní." Řekne.
"Ještě to stihnu." Než kdokoliv stačí cokoliv říct, vyskočí z auta a jako blesk se rozeběhne do domu a do salónku, kde je dívka pořád v plné polní a sahá po kávě. Stačí jí jenom předat čepici a brýle. Ne, nezvládl by to. Ne s tím, jaký má na Reitu vliv, ne s tím, že s ním od počátku nepočítali, ne s tím, že by jim nepřinesl nic dobrého. Nechá je odjet a zamkne se ve svém pokoji. Dnes bude hnusná noc. Plná strachu, že tu nejsou a někdo přijde, plná strachu o ně, aby se jim nic nestalo a plná pochyb o sobě samém, vlastních nervech a o tom, co si o něm ostatní vlastně myslí…
Reita, Tora
Rei by nejradši Toru zabil za to, že Senovi řekl, aby šel s nimi. Pořád to převrací v hlavě, ještě ve chvíli, kdy sedí v autě. Nechápe, jestli je jeho bratr úplně na hlavu nebo si neuvědomuje to, jaké riziko to je. Tora má prioritní úkol hlídat Rukiho, proto mu s tím chlápkem nepomůže. Jenže Rei prostě nemůže být na obou místech najednou. Proto se rozhodl to Senovi neříkat a jít do toho bez něj. Ru bude mít vlastní živý štít, jenže on to samé nemůže zaručit Senovi. Dívka teď někde sedí v pohodlí a Sena bude přímo na ráně tomu psychopatovi. No skvěle den by nemohl být lepší. Rei se soustavně mračí, a když se ho Tora dotkne na rameni, nechce se na něj vůbec otáčet. Ví, že by měl Senovi dodat odvahy, jenže jak by mohl, když ji sám nemá. Nechce, aby se mu cokoliv stalo, to je to jediné, čeho se v životě tolik bojí. Ne, o sebe vůbec. Už si sice prošel svoje, ale to jeho názor na věc nezměnilo. Klidně skočí do rány, když to bude nutné, ale nepůjde to, pokud bude příliš daleko a Tora nemůže být na dvou místech zároveň. Tora se pohodlně opře zpátky a vypadá to, že jemu to vrásky vůbec nedělá. Nesmí se tím nechat strhnout. Situace se prostě změnila a on se přizpůsobí, i kdyby se měl rozdvojit. Reita je příliš rozhozený, protože mu na Senovi záleží, takže je to na něm, aby situaci pohlídal. Nejsou před podobným úkolem poprvé, jenže teď je rozdíl v tom, že je to osobní. Sena ale změní úplně chod událostí, když vyskočí z auta a míří do domu. Rei už má napůl otevřené dveře, aby vyběhl za ním, ale…"Zůstaň, kde jsi." Ozve se Torův hlas dost rázně, aby ho tím zastavil.
"Takto jsme to chtěli, promluvíte si později. Bohužel na to teď není čas." Upozorní ho, že už jim zbývají vážně jen minuty navíc a možná to ani nestihnout. Rei se zarazí zpátky do sedačky a zavře za sebou dveře. Dívka za pár okamžiků nastoupí a můžou vyrazit.
"Takže je to všem jasné? Auto zastaví před vchodem, tak jak jsme se domluvili." Doplní ještě to, co všichni ví.
"Podle mě nás bude chtít dostat někde mezi ostatními, ideálně v davu. Tam je pravděpodobnější, že se ztratí. Ru drže se u Tory, opovaž se od něj udělat krok dál." Ohlédne se přes rameno na jmenovaného. Tora se na Reie ušklíbne a přitáhne si Rukiho za ramena blíž k sobě.
"Neboj, já ho daleko od sebe nepustím." Ujistí bratra bez většího váhání. Jedou ještě půl hodiny, kdy ladí poslední detaily a opakují si trasu, kudy přesně půjdou. Pak už auto zastaví před vstupem na letiště. Tora hlídá jak falešného Senu tak i Rukiho, než Rei vyskládá kufry na přistavený vozíček. Tora se s tím nepárá a rovnou hází Rukimu paži kolem ramen. Kdyby na to měl Rei kapacitu, musel by uznat, že jim to vážně sluší. On sám kráčí vedle falešného Seny a bere ho automaticky za ruku. Ostatně díky sociálním sítím už ví, co spolu nejspíš mají, takže nebude na škodu to přiznat a navíc si myslí, že by tím dotyčného mohl vyprovokovat. Jen okrajově se rozhlíží po okolí stejně jako Tora a snaží se najít sebemenší náznak toho, že by se na ně někdo víc díval. Nic. Postarají se o kufry a pak už musí jen asi hodinu čekat, než dojde na jejich let.
"Kávu?" Zeptá se Tora ostatních. I na tomto byli domluvení a tak zamíří k malé kavárně, kde se usadí u stolku a baví se, jakoby se vůbec nic nemělo dít. Tora i Rei se však pořád nepřestávají rozhlížet. Tohle čekání je na tom všem nejhorší a taky dost vyčerpávající. Oba musí být ve střehu po celou dobu, aby je nemohl v nestřežený okamžik překvapit. Před očima ostatních si uvolněné povídají. Dívka hraje Senu víc, než přesvědčivě a kdyby Rei nevěděl pravdu, asi by jí to taky sežral i s navijákem. V duchu jí pochválí a dopřává si další důvěrná gesta. Jen nepatrná, aby to nebylo příliš okaté, přesto se snaží, aby to bylo věrohodné. Myslí samozřejmě jen na Senu a na to, jak je rád, že je v bezpečí.
Sena, Ruki
Když Sena vyskočí z auta, Ruki chvíli nestíhá chápat situaci, zapře se dlaní o Torovo koleno, aby se mohl vyklonit a viděl na jeho záda z okýnka, ale Sena přeběhne k domu velice rychle a zmizí uvnitř. Ještě dvě vteřiny zírá s otevřenou pusou na zavřené dveře a pak se pomalu podívá na Toru vedle sebe, aby vzápětí plynule přesunul pohled na zpětné zrcátko, ve kterém je vidět Rei. Umí si maličko dát dohromady, co se v Senovi asi děje, ale stejně… "Tora má pravdu. Je to dobře, že se to stalo. On to zvládne." Řekne, ale to už přibíhá jejich dívka a sedá si na místo spolujezdce. Ruki netuší, co se Reitovi prohání hlavou, vlastně ohledně toho všeho vůbec nic neřekl a okamžitě se přepl do pracovního módu, ale když auto míří na stanovené místo, je dlouho ticho. Každý se probírají svými myšlenkami a Ruki by se vsadil, že ty Reitovy jsou u Seny. I po cestě by se jim mohlo něco stát, ale i on má svého přítele plnou hlavu. Je mu ho vlastně líto, tohle celé bylo šílené, ale právě proto musejí oni tři zařídit, že to dneska skončí. Udělají to pro něj. Až bude po všem, Senovi se uleví a už si ani nevzpomene, že jim chtěl něco vyčítat. +Co taky, mohli jsme se na tebe vykašlat.+ Pošle mu jedovatou myšlenku, ale myslí ji v dobrém. Když se po něm Rei ohlédne, aby mu připomněl, že se od Tory nesmí hnout, jenom si s ním vymění pohled a raději mlčí, aby ho nijak neprovokoval, ale za jiných okolností by do něj strčil a řekl mu, aby svůj úkol nezmotal hlavně on. Tora vypadá, že má snad dobrou náladu nebo co a to bylo dobře, protože to zvedalo i tu Rukiho. Nakonec dorazí na letiště a Ruki by z toho snad i dostal cestovní horečku. Jeho tělo se podvědomě těší na dovolenou, na kterou vlastně nejede. Dokud jsou v davu lidí, cítí se vlastně dobře. Ne, že by posledně taky nebyly, ale tohle bylo letiště. Byly tady kamery, všechny ty ostrahy kvůli pašování drog a letovým kontrolám… Ne, osobně neočekával, že by se něco stalo zrovna tady. Upřímně si myslí, že tady ani není. Čeká na ně na druhé straně. Zcela jistě. Přesto se dál chovají, jako kdyby je celou dobu pozoroval a Ruki se přistihne, že na dívku možná až moc zírá. Pořád je fascinovaný jejich dílem a tomu, jak moc připomíná jeho přítele. Šílené…
Mezitím se Sena doma uloží do postele, přitáhne si peřinu až k nosu a zírá na strop. Původně si chtěl udělat hezký večer, trochu se rozptýlit, možná někomu zavolat, aby přišel a popovídali si, ale mohlo by prasknout, že je doma. Bylo to poprvé po hodně dlouhé době, co se nešel ani vykoupat, jenom se převlékl a tak jak byl, si zalezl. Nepustil si ani hudbu, protože má nepříjemný pocit, že by mohl něco přeslechnout. Pokaždé, když někdo projde po chodbě před jeho dveřmi, má pocit, že asi umře. Má skutečný strach. O sebe i o ně. Teď jsou někde tam venku, nastavují svůj krk, možná se jim něco stane… Bylo to strašné. Minuty se vlekly a on měl pocit, že tohle nevydrží. Žaludek měl stažený a nepodíval se ani na svůj telefon, aby nevykazoval žádnou aktivitu. Nakonec se mu podaří propadnout do neklidného polospánku. Ťukání na dveře nejdřív přeslechne, připadá mu to jako součást jeho snu, ale pak mu dojde, že je vytrvalé a reálné. Posadí se rozespale na posteli a protře si oči hřbetem dlaně.
"Sena-san? To jsem já, Kuroki. Máme nějaké informace ohledně naší mise, říkali jsme si, že vás to bude zajímat." Šeptá hlas naléhavě. Noc je uprostřed, ale Senovi to nepřipadá divné. Už to bylo dlouho, co kluci odjeli, ale ten úchyl si to mohl schovávat klidně na další den.
"Moment." Hlesne, sáhne po županu a přetáhne ho přes sebe, i když má pod tím domácí oblečení. Přejde ke dveřím a odemkne. Na chodbě je jenom Kuroki. Už ho tu viděl několikrát.
"Ostatní jsou v kanceláři?" Zeptá se Sena.
"Ne, jsou dole. V kuchyni…" Řekne Kuroki a Senovi by to možná mělo připadat zvláštní, ale věří jim a následuje jeho kroky. Nemá při tom ani ponětí, že ve chvíli, kdy odemykal, přišla na Reitův telefon smska:
Neuhlídal bys ani vlastní nos… možná proto ho nemáš…Reita, Tora
Rei zvládl na Rukiho slova jen přikývnout. Pořád mu z toho není dobře, ale zahrabe to někam hluboko uvnitř sebe a nenechá se tím ovládnout. Musel být takový, i když tentokrát mu to jde mnohem hůře, než kdy jindy. Na letišti je hromada lidí a tuší, že tady se nic nestane. Přesto pečlivě dodržují plán, kdyby byl dotyčný až příliš troufalý a zkusil s něco tady. Ostatně už viděl pár případů, kdy unesli někoho přímo z davu a pod kamerami, aniž by si toho někdo všiml. To, že ho pak na záběrech najdou, by ještě nemuselo znamenat úspěch. Snaží se myšlenkami nesklouzávat za Senou, který je naštěstí doma. Ani na vteřinu by ho nenapadlo, že jít sem mohlo být to nejhorší rozhodnutí v jeho životě. Vlastně v životě jich všech. Tora vypadá úplně v klidu, ale Rei už ho dobře zná. Stačí se jen podívat do jeho tváře a pozorovat ho o chvilku déle. Když jeden ví, co hledat, vidí, jak téměř neznatelně zatíná čelist a jeho oči se soustředí na různé detaily. Pro všechny ostatní si užívají konverzaci u kávy před odletem. Rei si připomíná, jak se k dívce musí chovat a snaží se, aby nepatrné náznaky náklonnosti byly znát a přesto nebyli nápadní. Přece jen se některé věci v jejich společnosti nedělaly. Má pocit, že už se konečně všichni trochu uvolnili a dochází jim, že teď to nepřijde. Když mu však pípne telefon, zprávu na něm by nečekal ani v nejmenším. Jenže měl. Kdo jiný by přesně věděl, kdy na pláži přijít a jak doručit Senovi vzkaz, aby si ho nikdo nevšiml. Rei asi vteřinu třeští oči na smsku, než vystřelí do stolu. "Je v domě!" Křikne na ostatní a sám už se žene k východu. Kontaktuje kluky, které má kolem letiště a rozdává rozkazy, aby mohli rychle odjet zpátky. Tora vypadá stejně překvapeně, jako Rei, když na něj křikne co se děje. Prudce vstane, až převrhne židli, popadne Rukiho za ruku už ho táhne sebou k východu za Reitou. Ani jeden neřeší pohoršené pohledy. Rei proběhne skrze ochranku bez větších problémů, ale Tora takové štěstí nemá. Jeden z chlápků ho popadne za předloktí. Asi nečekal, že by se nezastavil. Tora se však ještě v běhu napůl otočí a bez váhání mu dá pěstí rovnou do nosu. Samozřejmě ho chlápek pustí a než doběhnou další, jsou na druhé straně ulice. Rei už přehazuje nohu přes motorku, kterou jim přistavili kluci, na helmu očividně kašle. Tora jednu helmu popadne, narazí ji Rukimu na hlavu.
"Tak honem." Pobídne ho, aby se posadil na pekelný stroj hrdě nesoucí nápis Ducati, který vypadá, že po startu vtrhne i budovy kolem ze země. Rei vstřelí jako první a je dost pravděpodobné, že se podobným způsobem spíš zabije. Kluci z domu na volání neodpověděli a Reitovi začíná být jasné, že se jich nějakým způsobem zbavil. Možná jim hodil něco do kafe. Ostatně, kdo by čekal, že stalker bude zrovna v jejich řadách. Několikrát se málem vybourá, když projede křižovatku na červenou. Tora s Rukim se drží za ním, ale už jim pomalu ujíždí, protože Tora samozřejmě nechce zabít Rukiho, ale stejně jede dost rychle, aby způsoboval troubení okolních aut. Kdyby to byla jiná situace, asi by si to užíval. Vypadá to, že si získali pozornost i policie. Rei jim zmizí bez problému, ale Tora s Rukim si cestu trochu prodlouží, protože je musí setřást. Nakonec se jim to podaří. Různé domluvy a pokuty, možná i vlastní řidičáky vyřeší později. Když dorazí Rei před dům, motorku vyloženě zahodí, když seskočí za jízdy. Vydá se dovnitř z druhé strany plotu mimo veškeré vchody, které mají bezpečnostní zámky. Ty dveře nemá šanci vyrazit. Do ucha už si cpe sluchátko, aby byl ve spojení s Torou. Loktem, který má schovaný v bundě, vyrazí sklo v okně a domem se rozezní alarm, který tu instalovali. Přitáhne se dovnitř a je mu úplně jedno, že se pořeže.
"Rei-kun, jsme tady." Zahlásí Tora, když odstaví motorku. Podívá se na Rukiho a kývne k domu přes ulici.
"Počkej tam, až přijedou kluci. Pak se schovej do auta. Dostaneme ho ven, slibuju." Dodá, než si ho k sobě přitáhne. Dlouze ho políbí a zamíří k plotu.
"Otevřu ti zadní dveře." Zahlásí Rei a už se zbraní v ruce, kterou vzal klukům od motorek, se nenápadně dostane až k zadním dveřím, aby je otevřel a pustí Toru dovnitř.
"Musíme zjistit, kde jsou. Skoč do technické, já jdu nahoru do patra, začnu tam." Dodá šeptem a pro tuto chvíli se rozdělí.
Sena, Ruki
Když Rei dostane tu smsku, Ruki si toho nejdřív ani nevšimne. To až ve chvíli, kdy na něj letí převracející se stůl a hrnek kávy se mu vylije přímo do klína. Za normálních okolností by začal strašně nadávat, řešil by zničené oblečení a především by Reitovi snad zakroutil krkem, ale stačí mu jediná věta: Je v domě. Asi nikdy nezažil takové mrazení v zádech, tak bleskově ztuhlé tělo a vylití všech hormonů do oběhu, které ho nutí málem si sednout na zadek. Je to nefalšovaný strach o Senu. Třeští na ně dva oči dokud může, protože najednou ho Tora pevně drží za ruku a vleče za sebou skrz dav. Ruki ani netuší, jak je možné, že se jeho nohy hýbou a Reitova záda se jim ztrácejí někde vpředu před očima. Na klíně i břiše ho ještě trochu pálí horká skvrna, možná tam vážně i něco bude mít, ale nedovede to vnímat jako bolest. Tu dívku tam nechali, ale nepochybuje o tom, že se k ní okamžitě seběhli ostatní členové týmu, aby ji odtud odvezli. Bohužel se jim do cesty postaví ochranka letiště a Tora udělá tu nejšílenější věc, kterou může. Prostě toho chlapa praští. Ruki na to vytřeští oči, ale Tora ho vleče dál. Ví, že kdyby se nechali zastavit, už by odtud neodešli včas, vyslýchali by je a kontrolovali a mezitím by bylo pozdě, ale tohle bude na kamerách, ve zprávách, jeho máma se to dozví, lidé to dají na sítě a někdo možná i k soudu a Tora si to rozhodně pěkně vyžere. +Jenže Sena by jinak umřel.+ Řekne sám sobě a v jeho nitru zahoří obrovský obdiv nad Torovou odvahou a jeho maximálním nasazením pro správnou věc i na úkor vlastního života a ne jen toho fyzického, ale i toho společenského. Zastaví se společně u motorky. Ruki na ni vytřeští oči a i když by se jinak bránil, protože je mu jasné, jak tahle jízda bude vypadat, třesoucíma se rukama se pokouší helmu nasadit, až to musí udělat Tora. +Maminko...+ Zapláče si v duchu nad svým osudem, ale posadí se za něj a vyrazí, až ho to málem vyrve ze sedadla. Křečovitě se Tory drží, oči má zavřené a modlí se, aby se někde nepřeklopili. Okolo nich troubí auta, kvílí pneumatiky, nadávají lidé a za chvíli jsou slyšet i sirény a jestli mu někdy nějaký blbeček řekne, že má rád adrenalinovou jízdu, zavraždí ho dentální nití, protože Ruki právě prožívá osobní noční můru. +Pro Senu všechno, ale vyčtu mu to.+ Pomyslí si a dost se těší, až se to stane a on si uleví. Nakonec se dostanou až poblíž Senova domu. Kdyby Ruki viděl, jak Rei zahazuje motorku, asi by ho rovnou odvezli, ale takhle normálně sleze z té jejich, sundá si helmu a upře vyděšené oči na Toru, když ho pošle, aby se schoval. Chápe, že teď tam doopravdy nemůže jít s nimi, ale taky se ocitá v Senově včerejší situaci. Tora jde do akce a on na něj musí jenom čekat a doufat. +Je to jeho práce, budeš si muset zvyknout.+ Pomyslí. Oplatí mu rychlý a naléhavý polibek. "Miluju tě. Ne jeho, tebe." Řekne mu vážně, pak se otočí a odběhne. Mezitím Sena následuje ztichlým domem Kurokiho. Nikde nikdo není ani není slyšet. Ale je přece noc. Sejdou ke kuchyni, tam ho Kuroki vezme jemně za předloktí a pak ji mine. Sena se zatváří zmateně, chce ukázat za sebe, že jdou přece tam, ale stisk zesílí a Kuroki ho najednou vleče ke dveřím směrem pod dům, kde jsou technické místnosti a garáže. Sena se zatváří zmateně, podívá se na jeho profil a v tu chvíli mu zatrne. Na dno žaludku mu spadne něco studeného a těžkého, zapře nohy do podlahy a chce se mu vytrhnout, ale je to k ničemu.
"Pusť mě!" Křikne na něj, Kuroki se prudce otočí, rozpřáhne se a vrazí mu takovou facku, až to Senou otřese a na chvíli mu hučí v uchu. Drží se za to místo, vzpírá se a Kuroki ho vleče po schodech dolů. Sena u toho křičí, ale nikdo nepřichází. Jak kdyby byl dům prázdný. Několikrát zakopne, rozbije si koleno o schod a pak ho Kuroki popadne v pase a donese přes rameno. Když se za nimi zabouchnou dveře, ocitnou se v nějaké sklepní místnosti, o kterých Sena ani pořádně neví, že ji má. Je… vybavená. Sena otevře pusu dokořán. Je tady postel, polštáře, dekorace, zrcadlo… a plno podivného vybavení. Jako kdyby ho tady chtěl zavřít na věky. Na posteli sedí ta panenka, co ho tehdy tak vyděsila. Kuroki se na něj konečně otočí.
"Nechci ti ubližovat, ale udělám to, jestli nepřestaneš." Řekne mu. Místnost je zvukotěsná, zamčená, ale vedou odtud ještě nějaká dvířka směrem do podlahy. Asi kanál nebo tak něco.
"Jdi k posteli." Nařídí mu a Sena zbledne.
"Cože?" Vypadne z něj. Kurokiho tvář se šíleně změní a doslova na něj zařve.
"Jdi okamžitě k posteli, Sena-chan a sedni si na ní!!!" Sena sebou trhne a málem omdlí, ale nezbývá mu, než to udělat.
Žádné komentáře:
Okomentovat