Epilog - část 1.

(bazar)

 

Sena, Ruki

Bylo to poprvé od té doby, co všichni čtyři vyrazili mezi lidi a pokoušeli se dělat, že se nic z toho nikdy nestalo. Ruki ani nepočítal, kolik to mohlo být týdnů. Snažil se to celé vytěsnit ze své mysli, protože nad nimi stály celé legie strážných andělů a on se hrozně bál, že jediná myšlenka něco zakřikne a způsobí řetězec nešťastných událostí, kterým jen o malý vlásek unikli. Tehdy se stal malý zázrak. Jediný očitý svědek toho všeho byla Kurokiho sestra, která opakovaně vypovídala u soudu pod přísahou i na psychiatrické léčebně, kde byla několik týdnů zavřená kvůli zhroucení a depresi. Neprozradila nic. Pořád dokola opakovala, že neměla nejmenší tušení, co je její bratr zač a co celý život prováděl, což se momentálně ještě pořád intenzivně vyšetřovalo, ale vypadalo to, že je skutečně zcela nevinná. Jak se později dozvěděli, Sena nebyl jeho první obětí. Kuroki se sem dostal z Koreje, byl míšencem a byl tam kdysi v ambulantním léčení kvůli sledování konkrétní osoby a vlezlém dotírání. Byl zbaven všech obvinění, ale i tak bylo velmi zvláštní, že ve striktním Japonsku dostal místo jako bylo to poslední a všechny prověrky. Policie měla ještě hodně co vyšetřovat. Nejspíš pochybilo více lidí na více místech a tohle celé bude mít ještě svou dohru. Rukimu bylo těch nebožáků na úřadech snad i líto, ale Sena kvůli nim málem zemřel rukou sadistického vraha. Kiko, jak se Kurokiho sestra jmenovala, popřela všechno, co se té noci událo. Řekla, že jí Reita skutečně vystopoval a dovedl do rezidence, ale že to bylo jenom proto, aby se pokusila Kurokiho přesvědčit, aby vylezl ven z poza těch dveří. Bohužel neposlechl ani ji a ve zběsilé touze uniknout spravedlnosti padl do vlastní pasti. Z Kurokiho nezbylo skoro nic. Jeho ostatky byly pohřbeny na psychiatrickém hřbitově u nemocnice při poměrně chudém a běžném obřadu a přišla na něj jenom Kiko. Senův a Reitův vztah vyšel najevo, takže Reita dostal okamžitý vyhazov a zákaz výkonu podobné činnosti, protože se již nedůvěřovalo jeho úsudku. Bylo to především proto, jak jednal, když Senu impulsivně odvážel do nemocnice na vlastní pěst. Prostě propadl u psychotestů. Tora skončil podobně, ale ze zdravotních důvodů. Příhoda s infarktem odhalila skrytou vrozenou vadu, na kterou se nikdy nepřišlo. Nebyla závažná, ale nejspíš se rozvíjela v období po Torových fyzických zkouškách a všechno přeteklo v tu náročnou noc. Tora byl v nemocnici dlouho. Nejdřív na chirurgii a poté dlouho na rehabilitaci. Tohle se nesmělo podceňovat. Naštěstí ho zachránili, ale bylo to doslova za minutu dvanáct. Jedna z velkých cév potřebovala stent a teď ten malý kousek cizího předmětu zajišťoval, že se to snad už nikdy nebude opakovat. Ruki byl po celý čas Torovi po boku, doma všechno řekl, proběhly bouřlivé debaty na téma jeho budoucnosti a stejnopohlavních párů, stejně jako o tom, proč nikdy nic neřekli a všechno dělali na vlastní pěst. I tohle bude mít ještě velkou dohru, ale dokonce i jeho rodiče chápali, že uzdravení všech protagonistů má přednost. Reita dostal dlouhou dovolenou a potom výpověď a bylo mu doporučeno najít si nějaké klidné zaměstnání. Díky Senovi nemusel hnout ani malíčkem, ale to mu podle Rukiho dlouho nevydrží. No a Sena sám? Byl v nemocnici jenom pár dní, protože mu dohromady nic nebylo. Dostal léky, infúze, ošetřili jeho hlavu a po pár dnech ho pustili z pozorování rovnou do rukou ambulantní psychiatrie, kde se léčil z prožitého traumatu. Jeho práce skončila. Celá kauza doslova pulsovala Japonskem, tiskem i bulvárem, bylo to v televizi a před jejich domy parkovaly zástupy novinářů. Senova rodina tím byla dost poškozena a i jeho čekalo velké vysvětlování, ale i jeho stav byl pro rodiče na prvním místě. Senův dům byl prodán, díky aféře s obrovskými zisky a Senu samotného rodiče přestěhovali do jiného, tajného domu daleko od toho původního, aby měl od všech klid. Kupodivu mu dovolili, aby tam nebydlel sám. Reita měl klíče… Ruki si tak moc přál zajít na bazar, že tady konečně byli. A večer berou Kiko na večeři v luxusním stylu.

Reita, Tora

Reita nejednou přemýšlel, co bylo horší. Když ho před několika lety postřelili, měl pocit, že nic horšího se stát snad ani nemůže, ale opravdu se spletl. Víc jak dvacet čtyři hodin strávil po výbuchu v Senově domě u výslechu a pořád dokola opakoval, že to celé udělat musel. Neřekl nikdy, co přesně se stalo. Ty části, po kterých by ho rozhodně zavřeli, si nechával pro sebe. Přesto to jeho hlavu zaměstnávalo ze všeho nejvíc. Sena byl v bezpečí, to si opakoval pořád dokola a mohl se klidně utápět v lítosti nad tím, čeho byl schopný. Snad poprvé v životě měl pocit, že pokud nedostane odbornou pomoct, tak se zblázní. Celou tu dobu, kdy byl na policejní stanici, se ho snažili přesvědčit, že je to celé jeho vina a že se to dalo udělat úplně jinak, mnohem lépe. To jim nakonec potvrdil, protože jeho sebedůvěra vzala za své. Nedokázal ochránit Senu a pustil k němu Kurokiho tak moc blízko. Chybělo jen málo a přišel o něj úplně. Když už si myslel, že situace nemůže být horší, přišla zpráva o Torově stavu a že už je nejspíš na sále a není jisté, že to celé přežije. To ho srazilo na to nejhlubší dno a zároveň ho to nakoplo, aby se sebral, dostal se co nejdříve ven a zjistil, jak na tom jeho bratr je. Musel toho ještě tolik zařídit a tak se stalo, že ho brzo pustili ven. Senovi prve nic neříkal, aby se mohl pořádně dát dohromady, alespoň co se fyzického stavu týká. Teprve potom mu prozradil, co všechno se od jejich odjezdu událo. A ne, pořád to ještě nebyl konec. Reita přišel o práci, jen to už ho trápilo ze všeho nejméně. Kolem Rukiho i Seny se začala stahovat mračna a taky novinářští supi, kteří jim nedali pokoj ani na chvíli. Nevyhnuli se ani Reitovi a co ho dráždilo nejvíc, byl fakt, že otravovali i Toru v nemocnici. Ten potřeboval největší klid a došlo to tak daleko, že se Rei neudržel a pár z nich vyvedl ven, když je pořádně chytl pod krkem. Všichni se nakonec postupně uzdravovali, i co se psychiky týká. Rei nikdy nikomu neřekl, že i jeho to stálo několik dlouhých sezení, než sám sebe ujistil, že je opravdu v pořádku. Celou tu dobu se snažil být oporou pro Senu, ale i pro Rukiho, který byl ve výsledku jeden z mála, koho k sobě Tora pustil. Nesl totiž svůj zdravostí stav hodně špatně, asi tak, jak tehdy Reita. Připadal si neschopně a omezení, které s tím vyfasoval, nesl snad ještě hůř. Už jen to, že musel upustit do cigaret, ho málem přivedlo k druhému infarktu. Teď několik měsíců po tom všem to vypadalo, že konečně bude všechno v pořádku. Dnešní výlet na bazar organizoval vlastně Tora a Sena s Reitou se k nim s radostí přidali. Byl čas prostě začít žít a nechat všechny události daleko v minulosti. Domluvili se na místě, kde se sejdou. Oba už společně naučili pány jezdit jako batůžky a tak je Torova motorka zaparkovaná nedaleko a čeká se na příjezd těch druhých dvou. 

"No skvěle, ještě půl hodiny a asi tady po mě zůstane vyšlapané místo." Mumlá si pro sebe Tora, ale hlavní problém je to, že při čekání prostě nemůže zapálit. Sáhne do kapsy, vytáhne pomuchlaný obal od žvýkaček a zjistí, že už i ty mu došly. 

"Může být den lepší?" Podívá se na oblohu, jak kdyby za to tam nahoře někdo mohl. Ne, že by v něco podobného věřil, ale na někoho se to svést musí. Když se za nimi konečně ozve řev motoru, pomyslí si něco na styl, no konečně. Reita si stáhne helmu a podívá se na Toru. 

"Mám obavy, že nás Tora zabije. Tváří se tak." Rýpne si do vlastního bratra a ohlédne se přes rameno. 

"Jenže to zdržení prostě bylo nutné." Blýskne se mu v očích, když si helmu sundá i Sena. Oba dva slezou z motorky a vydají se k nim. 

"Ahoj, Ru-kun, ještě jsi mu neutekl? To se divím." Okomentuje to Rei po svém a tváří se, že výraz Tory ignoruje. 

"Samozřejmě, že neutekl, proč by to dělal? Mám dneska výbornou náladu." Založí si Tora ruce na hrudi.

Sena, Ruki

Tenhle výlet byl pro Rukiho vlastně hrozná událost. Už jen proto, že to bylo poprvé, kdy byli s Torou venku mezi lidmi a s lékařským povolením, že to může být déle, než na krátkou procházku. Tora taky dlouho nosil přenosné zařízení pro sledování tlaku a tepové frekvence a to mohl konečně odložit. Kromě toho jeho kouření bylo zkrátka všechno téměř jako dřív. Až na to, že jeho abstinenční příznaky nebyly dost často žádný med. Ruki netušil, jak to bylo možné, ale Tora si je nikdy nevyléval přímo na něm, spíš na věcech okolo. Miloval ho za to ještě o něco víc, ale kdyby se to dělo, asi by se dávno rozešli. Ne proto, že by to Ruki odmítal tolerovat, ale spíš proto, že byl sám jako čertík, vyjížděl by po něm nazpátek dřív, než by si uvědomil, že nesmí a pořád by se hádali. No a dalším důležitým faktem bylo, že se Ruki konečně podívá na vysněný bazar, o kterém si kdysi povídali. Byl jako v Jiříkově vidění už teď na jeho okraji, protože doposud znal jenom obchoďáky s luxusním zbožím a zlaté uličky. I jeho rozčiluje pozdní příjezd Seny a Reity, ale jenom z tohoto důvodu. On sám kouřit může jak chce, ale Toru netrápí a vždycky jde někam za roh. Stejně to je z něj cítit a asi to není moc fér. Měl by s tím taky seknout. Ten zlozvyk je zatím silnější, než on, ale hodně to omezil a musí to dokázat. Prostě musí. Nahmatá v kapse žvýkačky a podá je Torovi. Naštěstí jich má sám velkou zásobu téměř vždycky. Ruki se v poslední době hodně chytil dřívějšího Torova nápadu s tím, že by se mohl stát tatérem. Vzhledem k tomu, že Tora přišel o místo se tohle jevilo jako dobrý nápad i pro něho. Bylo to klidné a v sedě a zároveň to bylo něco, co Toru bavilo. Ruki měl dost peněz na to, aby rozjeli značku a velké studio a rozhodně nemínil začínat skromně. Dopřeje jim nejlepší vybavení a řádná školení u mistrů a všechno pojede jako na drátkách! Sena měl pro Reitu podobný nápad. Rei i Tora přece milovali motorky a tak Senu napadlo, že by pro změnu zařídil otevření garáže a opravny. Byla by hlavně Reity, ale Tora by si v ní mohl přivydělávat a trávit čas. Ještě o tom s klukama nemluvili. Bylo to trochu překvapení. A pak tu byl fakt, že Sena otci slíbil práci na reklamě pro firmu. Měl hodně co žehlit, takže v tom bylo potřeba pokročit a kdyby Rei pracoval s ním, nakonec by měl i on dvě zaměstnání. Bylo to kreativní a vkusné a kluci si prostě namalovali nový pěkný život. Ani jeden z nich netušili, co se té noci všechno stalo. Tora ani Rei jim to nikdy neprozradili a drželi se stejné výpovědi, jakou Kiko řekla na policii. Bylo to tajemství té trojice a oni dva, veřejnost ani policie nikdy nezjistí pravdu, dokud se jeden z nich nerozhodne ji říct. Za pár let bude všechno promlčeno a pak už si na Kurokiho vzpomenou tak maximálně oni. Sena teď nosil na jedné straně kratší vlasy a na druhé stále dlouhé a udělal z toho nový trend. Jeho rodina byla zásadně proti, aby dál pokračoval v práci influencera a on toho doopravdy nechal, ale stejně si nedovedl odpustit nějaké ty fotky na Instagram. A počet jeho sledujících díky kauze strašně stoupl. Reitova motorka brzy dorazí a oba kluci z ní slezou a odloží helmy. Sena vypadá jako kdyby se nikdy nic nestalo, ale oni vědí, že tak to není. Nikdo z nich na tom není jako dřív. Přesto po nich Sena vrhne zářivým úsměvem. 

"To vidím." Pronese na Torovu poznámku. Bručel teď jak raněný medvěd skoro pořád. Sena tušil o Reitových psychických problémech, ale mluvili o nich hrozně málo jak ani jeden nechtěli toho druhého obtěžovat s ještě více starostmi. Sena nemohl chápat břímě jeho svědomí, ale mohl chápat pocit selhání nebo fakt, že už nemohl dělat ochránce. Snad mu jeho a Rukiho plán vyjde a Rei bude mít radost! 

"Plánujeme utratit hodně peněz nebo si budeme hrát na chudé chlapce?" Prohodí Sena a Ruki se ušklíbne. 

"To sis měl rozmyslet, když ses oblékal. Jestli máš v té náušnici diamant, možná dneska přijdeš o ucho." +Jak kdyby ti to nestačilo.+ Rýpe v duchu svého jedovatého a dost černého humoru.

Reita, Tora

Tora ještě chvíli přešlapuje na místě a vypadá to, že každou chvíli něco rozbije. Bylo to pro něj hrozně těžké přijmout fakt, že má za sebou operaci, která ho ve výsledku dost omezila v životě. Musel se neustále hlídat a to ho štvalo nejvíc. Nebyl přece ve věku, kdy by si měl dávat pozor na to, co dělá. Musel nechat práce a odpustit si hodně věcí, které má rád. Cigarety k tomu taky patřily a to bylo něco, co nesl snad nejhůř. Uvědomoval si, že díky tomu omezuje i Rukiho, i když mu to nikdy nevyčetl. Snažil se u něj nekouřit a byl mu za to vděčný, o to víc byl naštvaný sám na sebe, že to Ru musí podstupovat. Měli si užívat a zatím je spíš protivný i sám sobě. Pomalu se podívá na svého přítele a pak shlédne na žvýkačky, ze kterých mu nabízí. Krátce si povzdechne, ale nakonec se mu koutky pozvednou nahoru. Vezme si od něj s díky žvýkačku a pak si ho za pas přitáhne k sobě, aby ho mohl líbnout do vlasů.

"Jsem rád, že jsi to nevzdal." Pošeptá mu, protože ml najednou nutkání mu to říct a taky, aby věděl, že si uvědomuje, jak nesnesitelný někdy umí být, i když se s ním snažil krotit. Uvědomí si, že by mu mohl pomoct s taterskou kariérou a nějakým způsobem se mu to snažit ulehčit, ne že mu bude ještě přidělávat starosti s tím, jak se chová. Ano, teď se zaměří tím směrem a postupem času si najde i něco pro sebe. 

"Neměli jsme si půjčit náklaďák" Já jen, abychom to nějakým způsobem vůbec odnesli." Neodpustí si poznámku jeho směrem. Rei se nemůže na Senu vynadívat, když slézá z motorky. Hrozně mu to na ní slušelo a jsou to dvě věci v životě, které miluje nejvíc. Kdyby s ním Sena nechtěl jezdit, samozřejmě se s ním nerozejde, ale hrozně by ho to mrzelo. Miloval výlety s ním a užíval si je hrozně moc. Ještě víc od chvíle, kdy se z jednoho podobného výletu vrátili a zdrželi se v jejich nové garáži, která patří k domu, kde teď vlastně bydlí. Zatím se snažil vydělat, co nejvíce a dařilo se mu fungovat i mimo svou bývalou profesi, ale pořád to nebylo ono. Musel si najít pořádný příjem, aby se o Senu mohl starat a ten už nemusel hnout ani prstem. Samozřejmě měl dědictví, ale Rei by se na sebe nemohl ani podívat, kdyby neměl pocit, že by si mohli žít královsky i bez Senových peněz. Rei se zasměje nad Senovou poznámkou a Tora se ušklíbne.

"S tím jak se Ru dívá, to rozhodně levné nebude." Okomentuje radši tohle, než aby se do Seny pustil. Začíná tím plnit své předsevzetí, že bude hodný kluk a ukáže Rukimu, že neumí být jen nabručený. 

"Přemýšlím o objednání náklaďáku." Dodá ještě s pobaveným výrazem. Žvýkačka trochu zabírá, a když má Rukiho blízko je to ještě lepší.

"Tak jdeme nebo to do večera nestihneme." Zavelí Rei, bez váhání vezme Senu kolem ramen a přitiskne si ho na bok, než vykročí na trh. Rei se trochu zarazí nad Rukiho poznámkou a prohlédne si Senu od hlavy až k patě. Jeho výraz ztvrdne, když si jen představí, že by se měl někdo Seny dotknout byť jen malíčkem. 

"To by si mohli zkusit, i kdyby na sobě měl triko celé pokryté diamanty." Je jasné, že Senovo bezpečí je pořád na prvním místě a ani předchozí zkušenost ho nedonutila přemýšlet jinak. Vlastně se s tím čím částečně srovnal tak, že si uvědomil důvod, proč to všechno udělal. Udělala by to klidně znovu a to víceméně srovnalo jeho psychiku, i když se to nikdy nesrovná úplně. 

"Kde začneme?" Zeptá se Tora a rozhlédne se. 

"Je toho tu tolik, že než to projdeme, budeme o rok starší." Je mu vidět na výrazu, že to není úplně zábava. Klidně by se viděl někde u televize a u fotbalu s pivem v ruce…No dobře, tak bez piva. 

"Začal bych pěkně od kraje, ať nic nemineme." Kývne Rei hlavou k prvnímu stánku po pravé ruce. Tak by mohli udělat hezký okruh a zase se vrátit sem. 

"Polštářky Rei-kun? Jako vážně?" Podívá se na něj Tora s pozvednutým obočím. 

"Třeba ten růžový, že?" Rýpne si ještě, dokud ho Rei neplácne o zádech. 

"Já už mám polštářek, růžový. Na některých místech se odpočívá vážně skvěle, třeba…" Podívá se na Senu s provokativním výrazem. 

"Tady." Stiskne jeho pozadí a vyfasuje několik pohoršených pohled

"Tohle si asi nechej na doma nebo nás i odsud vyrazí." Vtipkuje Tora.

Sena, Ruki

Tahle Torova nečekaná prohlášení byla jednou z věcí, kterou na něm Ruki miloval. Tora s nimi šetřil a jeden nikdy nevěděl, kdy to přijde, ale pak to Rukiho vždycky zahřálo na srdíčku a ubezpečilo ho to, že je vedle toho správného. A tak mu věnuje vlídný a zamilovaný úsměv a sleduje jejich přátele, jak slézají z motorky. 

"Zasmáli bychom se, kdyby někdo zakopl o stojánek a spadl." Řekne pod vousy jenom tak Torovi a pak už se vítají. Tora za ním nezůstane pozadu, když dojde na náklaďák a Ruki po něm vrhne nevinným úsměvem, který by mu nevěřil nikdo ani kdyby ho neznal. On sám si toho asi koupí hodně, už jen proto, jak je ze všeho u vytržení. Samé levné, obyčejné věci. Takové doma vůbec nemá. 

"Nakupování je dobré na nervy. Potřebuješ ho jako sůl. A Sena taky." Řekne. Kdyby tušil, co se tehdy na schodech stalo, doporučil by ho rozhodně i Reitovi. A taky by jim možná měl přiznat, že sám má do dneška hrůzu z převlékacích kabinek a docela se vyhýbá nákupům, pokud jde sám nebo je to nějaký větší obchod, kde nemáte prodavačky jenom pro sebe. V tom davu si připadá, že odněkud vyskočí nějaký Kuroki a pokusí se ho unést. A to vůbec nešel po něm. Jak na tom potom musí být Sena? Sena o tom vlastně ani moc nemluvil, předstíral, že se to snad ani nestalo a podle Rukiho to bylo špatně. Snažil se to vytěsnit, upozadit, místo aby se s tím postupně smířil a nějak to uzavřel. Senův terapeut by dal Rukimu jistě za pravdu. Tora s tím náklaďákem nepřestane a Ruki protočí očima. 

"Máme jenom motorku, doufej, že s taškami udržíme balanc." Řekne a elegantně projde okolo nich, aby vyrazil k prvnímu stánku. Jsou na něm sluneční brýle. Desítky býrlí. A Ruki miluje doplňky. Hned je začne sundávat a zkoušet si je a při tom se dívá do malého zrcátka, jak mu sedí. 

"Hele, kluci! Tady prodávají padělky Dolce Gabbana! To někdo kupuje? To je legrační!" Huláká za dotčeného pohledu prodavače i těch, kdo na pravé brýle nemají a rádi nosí alespoň tyto. Někdy člověk prostě nezapře, že je snob. Sena se zvonivě rozesměje a chce si to jít užít s Rukim, ale to by ho Rei zrovna nesměl plácnout po zadku se slovy o polštářcích, které by si mohl přebrat i tak, že je jeho zadek snad moc měkký nebo nedej bože velký. Ohlédne se po něm s trochu vykolejeným výrazem, protože jeho postava byla velmi štíhlá a taky dost pevná, ale pak na něj udělá tytyty s ukazováčkem s pěstěným nehtem posázeným kameny a odběhne k Rukimu. Za chvíli projdou snad všechny brýle a pak Sena namíří prsty na další stánky, kde jsou podobné stojany a desítky dalších brýlí. Ruki vytřeští oči, ale už si stíhá tři páry kupovat a zrovna mu všude okolo padají drobné.
"Neberou kreditku!" Houkne přes rameno na Toru. Na to není zvyklý, snad má Tora dost peněz? Teprve teď vezmou oba dva na vědomí, že pánové chtěli jít popořadě a že si prohlížejí ty polštářky, které přirovnávají k Senově zadku. Ruki si jeden potměšile načechrává v rukou a Sena ho rozmrzele plácne dlaní po zádech. 

"Nech toho." Zlobí se na něj, ale Ruki už kupuje i tohle. 

"Chci ti to dát jako dárek k Vánocům, Sena-chan." Řekne mu a Sena protáčí očima. 

"Tak ti děkuju." Prohodí k Reitovi a odfoukne si pramen vlasů z čela, ale je to všechno jenom na oko. Miluje polštáře! Posunou se kousek dál, kde mají ovoce na špejli, máčené v čokoládě. 

"Kolik má procent? Jaká je země původu? Jde o fair trade?" Zajímá se Ruki, zatímco to Tora kupuje, ať je to, co je to. Stánkařka vypadá zmateně.

"Nevím, je to prostě čokoláda, pane." Řekne a Ruki už se nadechuje, aby jí to vyčetl. Přece ví, co prodává? Někdo ho odtud asi bude muset odvést. Sena místo toho natahuje ruku po melounu v mléčné čokoládě a začne ho ihned olizovat. 

"Mňam. Levná čokoláda je skvělá! Není tak hořká! Asi je v ní hodně tuku."

Reita, Tora

Tora se podívá na Rukiho a ve vteřině vyprskne smíchy, protože si situaci se stojánkem představil. Spíš by to ale přál svému bratrovi, jeho sebevědomí by dostalo hodně zabrat. Trochu se zarazí, když dojde na Rukiho nevinný úsměv. Čekal, že bude prskat a pak by se možná náklaďáku vyhnul, takto to spíš vypadá, že budou potřebovat kamión. 

"Tohle není dobrý." Zamumlá si pro sebe a je jasné, že se toho začíná bát. Ten bazar asi nakonec nebyl nejlepší nápad. Rei se po Rukiho prohlášení o věcech dobrý na nervy zatváří malinko přistiženě, ale během vteřiny ovládne svůj výraz.

"V tom případě jsme na tom nejlepším místě." Okomentuje to jednoduše, aby nedošel k žádnému podezření. Jediný, kdo do něj vidí, je Tora. Možná ostatním přijde trochu divné, že neříká a nepřijde ani žádná poznámka, ale on ví, že na podobné téma by neměl nic říkat, aby Reitu nevracel do minulosti. On sám u toho byl a tuší, jak těžké to pro něj musí být. On sám se toho sice účastnil, ale nebylo to jeho rozhodnutí, i když tomu taky nezabránil. Nedokázal si to ale brát tolik, jak by možná měl. Pro něj byl horší psychický boj ohledně jeho zdravotního stavu. Tora se trochu zarazí a podívá se na svou motorku, která toho rozhodně uveze méně než auto a pak se podívá zpátky na Rukiho.

"Kdyžtak ji budu s nákupem tlačit a ty se projdeš." Vyřeší to úplně jednoduše, a snad tím Rukiho odradí. K jeho smůle si Ru zavolá taxi a jeho to nechá tlačit až domů. 

"Dobře já už mlčím." Rozhodí trochu rukama, aby bylo jasné, že svůj boj předem vzdává. Tady prostě neměl šanci a kupodivu ho to neštve, jako u kohokoliv jiného. Toho si samozřejmě všimne i Rei.

"Nějak jsi zkrotl, dobrá práce, Ru-kun." Usměje se na jmenovaného a Tora už začíná být naštvaný, tak toho radši nechá. Ještě by se na něj vrhl a to by je odtud nejspíš vyvedli. Rozhodně by se do nich pustili oba dva, jak Ru, tak Sena to nechce ani jeden. Pohledem tedy uzavřou příměří. Dočasně samozřejmě. Společně vrazí do vírů různých stánků a Ru a Sena vypadají ve svém živlu. Rei a Tora se zatím drží opodál a pod vousy se usmívají. Oběma to hrozně sluší, jak jsou nadšení a překvapení. Okolí to nevnímá zase tak pozitivně, protože tím dávají najevo, z jaké vrstvy jsou a že se baví tím, jak si kdo nakupuje. Jim dvěma to rozhodně nevadí a doufají, že si to ti dva pořádně užijí. Sami se podívají a některé brýle a pak Rei sáhne po dvou totožných a jedny podá Torovi, když si je nasadí, jak kdyby se vrátili ke své práci, a vypadají jako dva bodyguardi, jen sluchátka a obleky jim chybí. Tora Reitovi podá ještě žvýkačku, kterou vyloví z kapsy a pak si oba stoupnout za Senu a Rukiho a založí si ruce na hrudi s naprosto vážnými a kamennými výrazy. Vydrží jim to sotva dvě vteřiny, než se na ně jejich polovičky podívají a oba vyprsknou smíchy. Někdy jsou vážně jak a malí a jeden jak druhý. Rei se podívá na polštář a pak na Senu, jak se naoko zlobí a sám má co dělat, aby se nesmál.

"Myslel jsem to v dobrém, prostě rád ležím na tvém dokonalém pozadí." Brání sám sebe a několik lidí se po něm otočí. Tak nějak to ignoruje, Tora ale ne.

"Právě jsi získal nálepku největší perverzák v okolí. Jsem rád, že to konečně nejsem já." Dodá a už se otáčejí po něm. Sáhne po jiném polštáři, který má hodně zvláštní tvar a při troše fantazie by to perverzní rozhodně být mohlo.

"Já si beru tenhle. Až se na mě Ru naštve, že nemlčím." Tváří se jako největší týraný ubožák na světě. Oba dva pozoruje kluky u čokolády, a když se na sebe podívají, je jasné, že jejich myšlenky jsou stejné.

"Viděl bych to na soukromou čokoládovou párty." Ozve se jako první Rei. Tora vypadá skoro nezúčastněně.

"Jo to ti schvaluju, my už to máme za sebou, je to super." Prozradí všem okolo, co doma dělají a vrásky mu to rozhodně nepřidá. Brzo je odtud vážně vyvedou. Tora se zatím přesune k židlím, které mají různé tvary a výšky. Chvíli si pár z nich měří pohledem a pak k nim přistoupí a měří je na výšku. 

"Vyšší nemáte?" Ptá se a prodavač na něj hledí trochu nechápavě.

"Jak vysoký máte bar?" Ptá se ho prodavač a Tora jen vrtí hlavou.

"Nejde o bar, ale o to, jak jsem vysoký já. Ru-chan, pojď to vyzkoušet." Houkne přes rameno a vážně se snaží nesmát. Rei už to nedává a opírá se o věšák kousek dál, jak se dusí smíchy.