Epilog - část 1.

(pouť)

 Uruha, Kamijo, Shinya, Zyean, Inoran, Tora, Tamaki

Týdny po velkém boji, ubíhaly jako voda. Všichni z toho, co se stalo na louce u lesa, byli zvláštně otřesení a nikomu se k tomu nechtělo příliš vracet. Několik týdnů byli spíš každý sám pro sebe s příliš se nevídali, tedy kromě Zyeho a Kaie, kteří bez sebe příliš dlouho nevydrželi. Každý se s tím však musel pořádně poprat po svém. Teď už je to ale víc jak rok, co se to stalo a některé věci byly prostě zapomenuty.

Jendou z největších událostí, byl andělský obřad Kaie a Tory. Vedl ho Taiji protože Inoran už ničeho podobného nikdy schopný nebude. Přesto by to bez něj nešlo, už jen kvůli tomu, že Kaiova podstata, která tíhnula ke smrti, by celý obřad mohla zkazit. Díky jeho provázanosti s posmrtným životem a cestou na věčnost síly vyrovnal a všechno nakonec bylo v tom nejlepším pořádku. Tedy kromě narážek Tory na Aoiho, kterého si vzal za svědka. K vážnosti to mělo daleko, ale s Taijim jako oddávajícím, to stejně nikomu příliš nevadilo. Nakonec si udělali velkou párty u domku v lese s hromadou jídla a alkoholu a taky novinkou, kterou na sobě a Aoim s radostí otestoval. Totiž lektvar, který jim dovolil si hostinu užít s nimi a taky se pořádně ztřískat. Co lepšího by si mohl přát.

Půl roku po obřadu měli domluvený sraz na noční pouti, která se konala pár kilometrů od města. Je to zrovna ráno toho dne, kdy s Tora převalí na posteli ve svém domě s laboratoří a víc přitiskne Kaiovo tělo k sobě. Cítí, že je den, ale není problém pro něj vstát. V laboratoři tráví noci, kdy Kai spí, občas jsou tam spolu a vstává společně s ním, aby se s ním řádně rozloučil, než půjde do práce. Kousek od jeho bytu mají malé bistro a taky tajnou prodejnu jeho produktů. Díky novému lektvaru, který přidává do jídla, se sem sjíždějí upíři, kteří touž po zážitku nebo si jen chtějí připomenout, jak co chutnalo. Vynášelo to dost, stejně jako Torovy lektvary. Občas musel odjet, aby sehnal přísady a občas si s Kaiem udělali výlet a jeli společně. 

"Hm, tak se podíváme, co tu na dnešní den máme." Prohodí tiše, ale nepochybuje o tom, že ho Kai uslyší, už se probouzí. Natáhne se k obrázku pověšenému na stěně, který vypadá skoro jako kalendář. Na první straně, která je na první dobrou vidět, jsou oni dva po obřadu. Zvedne první stránku a odhalí malé fotoalbum, kde jsou nadepsané jednotlivé dny v týdnu. Je pátek. Přeostří na onen den a podívá se na fotku, kterou si pořídili a přesně mu napoví, jak by jejich mládeži nepřístupné ráno mělo vypadat. Nikdy nebyl zrovna na rituály, ale tento mu nejspíš vydrží na věčnost. 

"Miluju pátky." Dodá spokojeně, nedojde na plnění dnešního dne. 

Je už něco k poledni, kdy se vrací lno do společného domku u jezera. Po tom všem ho nechal předělat, aby byl vhodný i pro Aoiho. Jenže později přišli na to, že to ani nebude potřeba. Jeho myšlenky se potvrdily a díky jejich poutu, které sice trochu zčernalo, ale pořád je dost silné, se Aoi nemusí bát slunce. Jeho oči se samozřejmě nevyléčili, ale díky každodennímu tréninku, už nepotřebuje pomoc a zvládne se pohybovat bez jeho dohledu. Otevře dveře domku, aby ho našel. Mají ještě čas, než vyrazí na cestu na pouť, kde se mají setkat s ostatními a on sám se musel ještě celé dopoledne věnovat svým novým povinnostem. Pořád pomáhá lidem, na tom se nic nezměnilo, jen je to jiné, než kdy dřív. Vrací se z pohřbu, kde pomáhal duši mrtvého najít tu správnou cestu, aby se později mohla vrátit, pokud bude chtít. Bylo to vyčerpávající, ale on si nikdy nestěžoval. Co uměl skvěle, je najít si na všem smysl a tohle podle něj bylo velmi důležité. Odloží si černé sako a povolí kravatu, když dojde ke stolu a k židli, kam svršek odloží. 

"Promiň, jdu trochu pozdě, možná jsem si měl vzít na dnešek volno." Omluví se mu rovnou, protože nic jiného mu jeho povaha nedovolí. Přejde k Aoimu a přitáhne si ho k dlouhému polibku.

"Taiji byl zase v novinách. Jejich druhá oslava výročí se nečekaně zvrtla." Protočí očima v sloup se smíchem a kývne hlavou k novinám, které přinesl. Mohl by si to přečíst, kdekoliv jinde, ale on na ten kus papíru nikdy nedal dopustit. 

"Začínám být zvědavý, co se stane dneska večer." Uchechtne se podruhé. 

"Mimochodem…Venku je krásně, co se ještě trochu vykoupat?" Navrhne mu s blýsknutím v očích a už ho pomalu tahá ven z domu a k jejich soukromému jezírku, které tehdy pokřtil Tai se Zyem, aniž by o tom kdokoliv věděl. 

Zye v dnešní den už od svítání pobíhá po domě. Zůstali v tom u lesa, kde dřív bydleli s Kaiem a Zye nemohl být šťastnější. Byl tu doma a ať už vypadal sebe víc v pohodě, nebyl zrovna ten typ, který by měnil svůj domov příliš snadno. Tora tady být nemohl a tak padla volba na něj. Pořád ale Taijimu zůstal jeho byt ve městě, jejich párty sídlo, jak tomu s radostí říkal. Měl svou smečku, která ho vzala zpátky. Kai mu v tom hodně pomohl, protože díky jeho pozici alfy, rozhodoval úplně o všem. Taky za to možná mohl fakt, že vlci vycítili jejich novou sílu a dali Zyemu pokoj. I kdyby ho snad nepřijali, stejně by byl spokojený, i když ho trápily výčitky svědomí. Ne, ještě pořád ho to od událostí na louce nepustilo, ale snažil se to co nejvíce maskovat. Slunce už je opravdu vysoko a on pořád něco doma chystá. Za chvíli by měli odjet za Kaiem a společně vyrazit na pouť. Počítají s tím, že se u nich zdrží, než vyrazí a reálně hrozí, že dorazí později, než je smluvená hodina. 

"Kde jsem dal ty brýle?" Škrábá se ve vlasech, a vůbec mu nedochází, že se mu houpají na triku ve výstřihu. Tak to bylo ostatně vždycky, když dělal spoustu věcí najednou. 

"Tai-chan, nechceš už náhodou vstát." Křikne do patra a pak vyběhne po schodech a skočí mu do postele. 

"Vstávej, já tě varoval, když jsi se mnou chtěl lítat v noci po lese." Usadí se mu na klíně, aby ho pořádně probral. Samozřejmě ho včera večer provokoval, aby s ním lítal. 

"Vážně by mě zajímalo, jak by se tvářili, kdyby nás v noci někdo potkal." Směje se vesele, protože dostal ten nejlepší a zároveň nejpitomější nápad, lítat mezi stromy bez oblečení. 

Ani Shin nevyspává dlouho. Řádí v kuchyni a chystá pro Hideho snídani. Původně po tom všem chtěli zůstat v bytě démona, který se mu hrozně zalíbil. Tedy až na Kebu, který tu zůstal a byl neskutečně smutný a agresivní, když zjistil, že jeho pán se už nevrátil. Jediný, kdo s ním dokázal pohnout, byl Hide a toho taky jediného poslechl. Shinovi trvalo opravdu dlouho, než si k sobě našli cestu a hlavně, než se mu přestal obracet žaludek, když mu dávali najíst. Jenže po pár dnech už věděl, že Hide tu zůstat nedokáže. Měl tu spoustu vzpomínek a bylo na něm poznat, že se tu spíš trápí. Proto si nakonec s pomocí Kamija našli domek na předměstí. Bylo to nádherné místo, i když o hodně skromnější, než apartmán ve výškové budově. Jemu se tu líbilo a nakonec si tu zvykl i Kebu, který s radostí lítal po ulici a v noci terorizoval domácí mazlíčky všech okolo. Ze zlobícího se Shinyi si vůbec nic nedělal, až do doby, kdy to vzdal. Jakmile Hide přijde do kuchyně, věnuje mu pusu na tvář a hned ho usadí kde stolu, aby mu naservíroval snídani i s kávou.

"Hide-chan, víš…" Broukne tiše, protože si není jistý, jestli může mít prosbu. 

"Večer je tu pouť a já…" Už se vrtá ve svém talíři. 

"Je to jen jednou za pár let a …" Nahodí ty nejprosebnější očka, která jen dokáže. Pak vstane obejde stůl a položí Hidemu ruce na ramena. Po nich opatrně sklouzne až na hrudník a pak si opře tvář o tu jeho. 

"Jenom na chvilku, slibuju." Pošeptá mu něžně.

V jedné malé rezidenci, která je skrytá okolí sedí Kamijo v knihovně nad hromadou knih. Zotavil se po tom boji velmi rychle a hlavě díky Manovi a taky své vlastní vůli. Zařekl se, že to bude na posledy, kdy ho někdo bude muset zachraňovat, i když byl Shinyovi velmi vděčný a d konce svého života rozhodně bude. Nebyl z těch, kdo by zapomínal. Možná proto se tak angažoval v hledání nového domku pro Hideho s lidským Shinyou. To bylo tak jediné, co ho dokázalo vytrhnout z jeho studia. Rozhodnutí přijmout démona ho ani v nejmenším neopustilo, ale chtěl na to být připravený, co nejlépe. Jak fyzicky, tak psychicky. Potřeboval najít způsob, jak by s démonem sdílel své vědomí a nestal se jen prázdnou schránkou, kterou by někdo obýval. To prostě nedovolí. Bylo to nebezpečné, byla malá pravděpodobnost, že se to podaří, ale věřím sám sobě a ví, že to dokáže. V podstatě se na to připravuje celý svůj život. Kolem něj se rozléhá příjemná hudba, která zakrývá šustění starých stránek. Zase u toho seděl celou noc, protože to vypadá, že našel způsob a tak s tím nepřestane ani ráno. Vždycky si dá jen chvíli pauzu, tak jako teď, kdy sáhne po sklence červeného vína a opře se pohodlněji do křesla. Prsty si promne kořen nosu a ohlédne se ke dveřím, když se ozve krátké zaklepání. Vstoupí sloužící s prázdným pohledem. Je jich tady víc jí podobných, které si s Manou přivlastnili. Všichni jsou krásní a taky oblečení podle jejich vkusu. 

"Snídaně je připravena." Oznámí mu a Kamijo se zvedne, aby se odebral do kuchyně, kde se usadí ke stolu a počká na příchod Many. Když se objeví ve dveří usměje se na něj, vstane a ukloní se. 

"Máš nějaké plány na dnešní večer, Mana-sama? Mám pro tebe překvapení." Pořád se snaží vymýšlet nové a nové věci, aby se s ním Mana náhodou neudil. 

Tamaki se vrací ze své noční směny domů. Je potřeba, aby chodil do práce a dost dlouho mu trvalo, než si na to zvykl. Přece jen dlouho žil jako had a najít pro něj místo, kde by na něj nehleděli skrze prsty, byl vážně oříšek. Povedlo se a už se měsíc stálým zaměstnancem, jen na jiném místě než Boo. Občas se bohužel stane, že se jim míjí směny, ale dnes už mají oba dva volno. Proklouzne jako myška do jejich domu, aby náhodou Boogieho nevzbudil, ale ten už nespí. Vstával dost brzo a Tama si ho za to dobíral hlavně ve dnech, kdy měli oba volno a mohli vyspávat. 

"Dobré ránko." Ozve se z jeho rtů s úsměvem. 

"Něco pro tebe mám." Loví v batohu, odkud vytáhne uzavíratelnou lahev. 

"To jsem se dneska naučil." Rád se chlubí s tím, co už umí a dělat za barem je něco, co ho vážně baví. A taky úplně ignoruje fakt, že je ráno a že se k snídani alkohol vůbec nehodí.  Sáhne do police, vytáhne skleničku a připraví mu svůj slaďoučký koktejl i s paraplíčkem a různým zdobením. 

"A ještě něco, zavři oči a nastav ruku." Počká, až to udělá, přitáhne si ho k sobě za pas a pak mu do ruky vtiskne lístky zdarma na atrakce na dnešní pouti. 

"Dostal jsem je v práci. Někdy se hodí, když si u tebe někdo může postěžovat." Široce se usměje a doufá, že Boogiemu udělá radost. Navíc by tam chtěl udělat ještě jednu věc, na kterou už se chvíli chystá. Ani on na Hyda nezapomněl, na to spolu byli vážně dlouho, ale ví, že pro Boogieho je ten den navždy vyrytý v jeho myšlenkách. Nechce, aby zapomněl, ale rád by, aby si užíval života. 

Na jiném konci města je zase veselo trochu jinak. 

"Ale já tam chtěl jít. Je to jediná pořádná události v okolí. Víš, jak dlouho jsem nikde nebyl!" Prskne Uruha po Kaoru a stíny, které u obstojně ovládá se i přesto znatelně rozvíří. Nechce je krotit, protože teď je naštvaný. Co je špatného na tom, že s ním chce jít ven?! Vůbec nic. Stojí uprostřed bytu s pažemi založenými na hrud a v kočičích očích se temně blýská. 

"Nevadí mi být s tebou doma, jsem tu rád, ale taky bys jednou mohl zatnut zuby a taky mě někam vzít." Je to hodně nadnesené, protože s Kaoru rozhodně netrávili čas zavření v bytě, ale díky tomu, že Kaoru mohl létat a Uru cestovat stíny, viděli opravdu hodně. Uru odmítal žít jen u piva a u televize nebo starání se o duše. Nebylo to špatné, užíval si to, jen občas si umanul, že bude něco trochu jinak. A to bylo právě dnes. 

"Víš, kolik tam bude křičících dušiček. Budeš tam jako doma." Jeho hlas troch vyměkne a začne ho jím vábit k sobě. Nějak ho přemluvit prostě musí. Na člověka by působil mnohem víc, ale i na Kaoru to snad působit bude. Pomalu se k němu přiblíží, položí mu dlaně na ramena a pak jimi sklouzne víc dozadu, aby se na něj mohl přitisknout. Prsty jedné ruky mu zajede do vlasů. 

"Prosím." Nakloní hlavu mírně na stranu, když zavrní kouzelné slovíčko Kaoru skoro do rtů.

Slunce už před půl hodinou zapadlo a pouť nedaleko města žije svým vlastním životem. Tora, Kai, Zye, Tai, Aoi a Ino, už jsou na místě. Zye vypadá, že asi umře do pěti sekund, pokud nebude moct na první kolotoč a Tora se mu směje a dělá si z něj legraci.

"Tai, cos to přivedl za štěně?" Baví se na Zyeho účet a dotyčný se trochu uklidní, stejně mu jde vidět na očích, že ho to vůbec nepřešlo. 

"Ještě, že není vlk, ten ocas by mu upadl." Pokračuje Tora dál a Ino se snaží tvářit vážně a trochu káravě, moc mu to nejde. 

"Náhodou, ještě jsem na podobné pouti nebyl. Já nejsem tak starý jako ty." Vrátí mu to Zye i s úroky. 

"Aby ti náhodou nepopraskaly kosti." Snaží se trochu bránit, ale Tora nad ním jen mávne rukou. 

"Jsem v nejlepším věku a kondici, zeptej se bratra. To Aoi..." Podívá se na jmenovaného a vyprskne smíchy.

"Je taky ve skvělé kondici." Zabije to Ino, i když chtěl jen původně bránit svou lásku, ale s Torou je všechno nebezpečné, protože si to přebere úplně jinak. 

"Hm, dám si asi turnaj v pití piva." Zaujme upíra jen jediná věc. Ino v tom má taky jasno, ale Zye je rychlejší. 

"Ino půjde na střelnici a Aoi má růži jistou." Zazubí se a Inovi trochu opadne úsměv. Zye ho dokonale prokoukl. 

"A mě Tai vystřelí plyšáka." Ozve se Zye znovu a nahodí svůj nejnevinnější pohled společně s psíma očima, které umí naprosto skvěle. 

"Hm zdá se, že tu nejsem sami. To vypadá na velkou práty." Prohodí Tora a kývne hlavou směrem, odkud se k nim blíží Shina Hide. Shin vede Hideho za ruku a všem je jasné, že ho to stálo hromadu přemlouvání, aby vůbec šel. Trochu ho vleče. 

"Hide-kun." Zařve Tora na celé kolo, až se po nich všichni otáčejí. 

"Pojď se mnou na soutěž." Pozve ho rovnou a vlastně i zapomněl na podzrav.

Boogie, Mana, Hide, Taiji, Aoi, Kai, Kaoru

"Miluješ pátky? Já myslel, že jsi spíš na středy..." Broukne Kai ze spaní, když se mírně pootočí a tím se víc opře celým tělem o Toru za sebou. Samozřejmě míří na jejich malou legrácku o dnech v týdnu a jistém chlebu, kterou si dávají najevo, co by si zrovna přáli. Dní bylo málo, za chvíli jim nestačily a tak Tora pořídil tenhle kalendář, aby náhodou něco nezapomněli. Dřív zapomněl i vlastní narozeniny, ale od té doby, co jde o tyhle věci, si toho pamatuje až moc. Už byli manželé víc jak půl roku a Kai tomu někdy pořád nemohl uvěřit. Byli první, kdo udělali podobný krok, ostatní se k němu ještě neodhodlali, což bylo při pohledu na ně úplně divné, ale Kai nelitoval ani jediného dne. Co věděl, byli jediný upírovlkodlačí pár v širém okolí, ale začínalo se proslýchat, co prodávají za lektvary a vypadalo to, že se sem brzy sjedou osoby s podobným smýšlením, aby to taky zkusily. Na svatbu má ty nejkrásnější vzpomínky, byla skromná a při tom velkolepá. Byli tam jenom oni a jejich přátelé, smečku z toho vynechal, ale pamatuje si každý detail andělského obřadu, který Taiji vedl. Nikdy by si nemyslel, že bude něčeho takového schopen, ale provedl je tím skvěle a Kai se domnívá, že mu Ino hodně pomáhal. Sepisovat řeč, říct co, kdy a jak, aby to bylo také trochu romantické… A především to byla velká zábava. Daleko horší byla doba před tím. Vypadalo to, že s Hydovým odchodem všechno špatné skončilo, ale Kai se ještě musel vypořádat s prodejným vůdcem smečky, konečně ho porazit sám a bez pomoci a sám se ujmout vedení. Ten zápas ho stál málem život, ale dokázal to. Pak si dlouho lízal rány a ještě déle musel upevňovat svou moc, aby všem dokázal, že je i přes své mládí nepopiratelným vůdcem. Mnoho vlků musel ze své smečky vyhnat a tím je téměř odsoudil k záhubě, ale stačilo si vzpomenout na bratra a všechno, co mu dělali a byl schopen čehokoliv. Teď si ale nechce kazit pěkný den zrovna těmito vzpomínkami. Proto se otočí čelem k Torovi, obejme ho kolem krku a přitiskne k němu svoje rty v rozespalém polibku. 

"Těším se na večer..." Broukne. Jdou přece na tu pouť.

Když se tehdy Aoi dozvěděl plnou podstatu proměny svého milence, byl z toho za něj nešťastný, ale sám sobě musel přiznat, že mu to takto vyhovovalo mnohem víc. Jako by k sobě měli mnohem blíž, víc si vyhovovali, poutalo je mnohem víc společného a nešlo jenom o to, že Inoran měl najednou raději přítmí a podvečer, než jasný slunečný den, ale taky o to, že se stal andělem převádějícím duše na druhou stranu a Aoi sám byl jaksi – mrtvý. Tak to prostě bylo. Aoi už nikdy nebude milovat kytičky a motýlky, je spíš na sofistikovanější věci. Stal se velmi uznávaným malířem v kruzích nadpřirozených bytostí jako jsou oni, protože slepý upír, oživující malby pomocí krve, to bylo opravdu neslýchané i na jejich poměry. Jeho obrazy se začaly prodávat za šílené peníze a není to tak dlouho, co proběhla jeho další výstava. Plánuje si otevřít vlastní malou galerii a zároveň obchod, mohl by tam být i ateliér a v úspěšném podnikání zatím předběhl Toru s Kaiem. Ty jejich elixíry a bistro už ale taky mají zvuk a brzy to bude rodinná manufaktura s tradicí. Inoran díky tomu ani nemusel chodit do práce, o peníze nouzi rozhodně neměli. A přesto zůstávali bydlet tady. Když byl Aoi doma nebo Ino poblíž, viděl skrze něj už bez problémů. Nastaví uši za jeho hlasem, když Ino dorazí domů a pousměje se. 

"Nevadí, když přijdeme později." Řekne a oplatí mu polibek. Pak sáhne po novinách a zaostří, aby ze tmy vyvstal negativ. Nahý anděl v lese… Protočí očima a odhodí noviny s předstíraným znechucením. To by se jemu stát nemohlo…! Pak se ale nechá vzít za ruku a odvést k jezírku, kde… bude plavat nahý, skoro v lese… jaksi…

Přesně jak si Taiji pomyslel kdysi, stěhování mu vlastně nevadilo. Bylo mu trochu líto opustit svůj malý kutloch, plný nepořádku a především Torovu blízkost a zaneřádit Kaiův a Zyeanův vyšperkovaný domeček, ale zvykl si opravdu rychle a i když se téma domu zase tak nezměnilo, podepsal se na něm především svými poházenými věcmi a trochu bohémštějším vybavením. Kai se nezdál, ale měl smysl pro detail i design. Ten Taiji naprosto postrádal a i když mu móda nebyla lhostejná, vybavení domu byla maličko jiná kapitola. Tehdy, když Kai bojoval o svoje místo ve smečce, udělal něco velmi neandělského. Po pádu alfy využil rozvratu mezi vlky a postupně vyhledal a uštval všechny, kdo Zyeana týrali a mohli za jeho jizvy. Nikdo se o tom nikdy nedozvěděl. Tora, Zyean ani Kai ne. Nikdo si nedovolil o Taijim mezi vlky mluvit. A možná, že se na něj nebesa hněvala a jednou ho za to stihne trest, ale zatím bylo nebe bez mráčku, svítilo sluníčko a nikdo nepřišel. Taiji často chodíval na místo, kde proběhla bitva. Příroda se dávno postarala o to, aby nebylo nic poznat a on dlouhé hodiny vysedával na skále, vzpomínal na Shinyu a vlastně i na Hyda a především volal Yoshikiho. Nikdy se nic nestalo, ale Taiji se ještě nevzdal. Teď byl zavrtaný v posteli a vyspával dlouhou noc se Zyeanem v lese, aniž by tušil, že je někdo viděl a že jsou v novinách. Když na něj z ničeho nic Zye skočí, tlumeně to v něm hrkne a probere ho to. Zye měl tuny energie jako vždycky a bylo potřeba jí ještě trochu upustit, než půjdou. 

"Měl by sis najít něco, kde využiješ, kdo jsi..." To byl jistě celý problém. Vlčí strážce, co už ani neví, že jím je!

Po smrti Shinyi nastaly Hidemu ty nejkrušnější dny jeho života a to si myslel, že nejhorší už má za sebou. Dřív by popadl nejbližší lahev a pil, dokud by neupadl do bezvědomí, ale teď nemohl. Měl tu někoho, o koho se musel starat, kdo si nepamatoval, kdo je, ale za to si pamatoval spoustu věcí z démonova života a kdo si myslel, že jsou v pevném a dlouhodobém vztahu. Vůbec netušil, že pro Hideho je to vlastně jako nový začátek s novou osobou a on nikdy nedopustil, aby to Shinyu byť jenom napadlo. Se smrtí démona se musel vypořádávat sám, v tichosti a uvnitř svého nitra. Bolelo to, až mu to trhalo vnitřnosti a přesto měl smysl života, pro co dýchat. To něco bylo v kuchyni a vařilo snídani. Popřeje mu dobré ráno a zničeně dosedne na židli. Vypadá, že je jen ospalý. Byl to rok a půl, to nejhorší už rozdýchal, ale stejně… Když se vrátili do bytu, dlouho dělal, že tam žijí odjakživa, ale Shinya to vycítil, že se mu tam nelíbí a přestěhovali se. Hide by si takový dům nikdy nevybral. Byl moc velký, moc mimo město, moc světlý… a Shinya ho chtěl. A tak ho má. Dokonce jim pomohl Kamijo, což by nikdy nečekal. To, že jim zůstal Kebu, tomu se doopravdy divil. Myslel si, že to zvíře zmizí ihned, jakmile mu dojde, že je démon pryč, ale to se nestalo a on jim zůstal. Jenom místo démona začal poslouchat Hideho. Prostě vyměnil pány a dál řádil po nocích. Tento svět i jeho rodina se mu líbily. Hide ho nechával, ale pro nového Shinyu to bylo zpočátku velké utrpení. Chápal ho, míval to stejně. Posune oči na snídani a kávu, ale nedotkne se jí, protože Shinya začne s prosbou. Ví moc dobře, o jaké pouti mluví. 

"Jak o ní víš?" Shinya byl člověk. Jejich přátelé se tam chystali, řekli mu to oni? 

"Není to bezpečné." Řekne tiše. Pro človíčka jako Shinya…druhého už ztratit nemůže, to by už vážně nepřežil.

Ty první měsíce po Hydově odchodu se Mana i jeho ambice zmenšili a stáhli do ústraní. Potřeboval čas, aby se vyrovnal s prohrou, zmařenými sny, Hydovým odchodem a především s odchodem Shinyi. Zároveň potřeboval, aby se s Kamijem plně uzdravili a nepokoušel se je tu vyšachovat nějaký jiný démon. Místo Hyda se sem nastěhoval Kaoru, ale nevšímal si jich a sám nevypadal, že by kromě ochrany svého prostoru jakkoliv vystrkoval drápky, ale pro démony to byl jen krátký čas. Později se s Kamijem přestěhovali a věnovali mnoho úsilí zřízení rezidence na jezeře, kde měli také plno sloužících a všeho podle svého vkusu. Už tady spolu byli a Kamijo tehdy pomocí iluze ukazoval, jak by měl sál a schody vypadat. Přesně tak to teď vypadá doopravdy. Už tu dokonce pořádali první recepci pro zvané. Když Mana vstoupí do jídelny, Kamijo už je u stolu. Elegantně usedne naproti němu a prohlédne si jeho tvář. Ví moc dobře, že Kamijo nespal. 

"Upínáš svoje úsilí špatným směrem." Řekne mu nakonec. 

"Ty nemůžeš přijmout démona. I kdybys ho přemohl, budeš se s ním do konce svých dní přetahovat nebo skončíš jako Shinya. Ty sám se musíš démonem stát a doufat, že se tvoje schránka nerozpadne, protože bych nerad přišel o tento tvůj vzhled." Pousměje se. Kamijo by pak musel hledat hostitele. 

"Byl bys první svého druhu. Úplně první démon, který však nepochází z naší říše a jehož pravý vzhled je tento." Poukáže směrem k němu v elegantním pohybu ruky. Pak se pousměje, když dojde na to překvapení. Jak by jen mohli chybět?

Když se Boogie vrátil domů, nevěděl, co říct, aby rodičům vysvětlil, kde byl tak dlouho a proč o sobě nedal vědět. Nikdy jim nemohl říct pravdu a tak si vymyslel, že měl to ráno vážnou nehodu na kole a vrtulníkem ho museli převézt do většího města. Byl to hrozný nesmysl, protože Nagano bylo velké dost a plné skvělých nemocnic a taky rodiče nikdo nekontaktoval, ale vymyslel si, že byl při vědomí a proto to nebylo třeba. Byl na rehabilitačním oddělení a protože se dlouho nevědělo, jestli nehodu nezpůsobil sám, nemohl by s tou hanbou před rodinu přijít. To samé řekl ve své bývalé práci a oni ho zase přijali zpět. Skoro jako by se nikdy nic nestalo. Až na tu šílenou díru uvnitř jeho hrudi. Ztráta Hyda krvácela a zela do prázdna a zároveň byl zamilovaný. Bylo to k zešílení. Vydržel doma sotva týden a řekl rodině, že se už chce postavit na vlastní nohy a přestěhuje se. Nebránili mu. Viděli, že se Boogie hodně změnil, měli o něj strach, ale zároveň si nedovolili nic říct. Za krátko na to jim představil Tamakiho jako svého kamaráda a posléze i jako přítele. Jeho oči vysvětlil vážným úrazem a následnou plastickou operací, která zakrývala neestetický pohled. Jeho otec chtěl volat psychologa, ale nakonec to neudělal a časem si všichni prostě… zvykli. Když se Tamaki vrátí domů a ukáže mu nový nápoj, hřeje ho to na srdci. Má tenhle obyčejný život rád, užívá si každý nesmysl, mnohem víc, než Boogie. Taky by už měl. Ochutná a musí uznat, že je to skvělé a přivádí ho to na lepší myšlenky, ale pak mu oči padnou na ty lístky. Okamžitě se v nich objeví strach a nejistota. 

"Já nevím..." Hlesne. Zařekl se, že s tímto světem už nechce nic mít a dosud se mu to dařilo. I když je vídával všude. A co kdyby tam byl někdo z tamtěch? Opravdu vyděšeně se na Tamakiho podívá.

Za to Kaoru je naprosto v klidu. Upíjí pivo z lahve, sleduje slušný baseballový zápas v televizi a i když to tak nevypadá, velice dobře poslouchá, co mu Uruha říká. Vždycky ho bedlivě poslouchá a nikdy nic nepodceňuje, jakkoliv to může působit jinak. Už byli spolu dost dlouho na to, aby o sobě jisté skutečnosti věděli. Sotva patrně se usmívá jeho proslovu. Chodili pořád někam, protože Uruha byl velmi společenský a ve městě bylo hodně příležitostí, ale pravdou bylo, že to Uruha také organizoval. Kaoru byl trochu velký stoik na to, aby podobné věci vymýšlel a pořádal tajemství a překvapení, ale Uruha byl dost činorodý na to, aby mu to nevadilo. Když už se Kaoru zvedl z gauče, nikdy mu nedělal ostudu, byl elegantním a inteligentním doprovodem a uměl se bavit po jeho boku. Pouť a Uru mu nejde zase tak dohromady, ale pravdou bylo, že tam bude nejspíš úplně každý. Měli by tam jít už jenom proto, aby se ujistili, že se sem nikdo nepřistěhoval. Pak se trochu nepatřičně rozesměje. 

"To opravdu bude, až se jim bude obracet žaludek na horské dráze. Měl bych si přát, aby se utrhla a došlo tam k pár smrtelným nehodám." Pronese, ale už se zvedá na nohy, aby se došel obléct. Uru mu jde naproti, začne ho přemlouvat mnohem intenzivněji a v podstatě jeho kroky zastaví. Byl velmi sexy… a některé věci nepočkaly. Budou mít zpoždění…

Se setměním je už pouť v plném proudu a Taiji se musí podivovat, kolik okolo sebe vidí lidí, kteří se nebojí, že by tady mohli přijít o život. Jak vůbec všichni vědí, co je tohle za událost a že nejsou na světě sami? Shovívavě se zasměje těm Torovým slovům ohledně Zyeho natěšenosti a pak se na oko vyděsí. 

"Ocas ne! Ten neustále potřebuju!" Dělá si legrácky. To už se směje i Aoi a všichni ignorují Inoranovy pohledy. Kai protáčí očima, protože jde o jeho bratra, ale taky se culí. Tedy do doby, než Tora pronese to o kondici a že se mají ptát jeho.

"Šel bych na Zámek hrůzy." Pronese a už se těší, jak bude Tora vyvádět a on se mu bude smát. Aoi nafoukne tváře a vrhne po Torovi podmračeným pohledem, ale ano… byl o dost starší. Ino to zabije pěknou hláškou, Aoi protočí očima a všichni už se řáchají jako šílení. Tedy kromě Aoiho. Začnou se mezi sebou dohadovat, kam kdo půjde, ale ve stejný okamžik si všimnou i přicházejícího Hideho a Shinyi a jakmile Hide uvidí staré přátelé, pookřeje, všechno z něj spadne, konečně se usměje a uvolní. Mávne jim na pozdrav. Nevídali se zase tak často kvůli Hideho trvající uzavřenosti, ale možná je na čase to konečně zlomit. 

"Jakou soutěž?!" Zařve Hide klidně zpátky, až se všichni kolem otáčejí a je jasné, že se nelekne žádné pořádné ostudy. Taiji se začne nebezpečně culit a Aoi pro změnu tahá Inorana pryč. Zajímalo by ho, jestli tady potkají ještě někoho dalšího…?