Hromadné - Ty máš vůbec všude podezřelé známé. - část 4.

(loď)

Aoi

S tím západem slunce a prázdnou pláží měl Uruha tedy dokonalou pravdu. Aoimu se tam líbilo v jakoukoliv denní dobu, dokonce mu nevadili ani lidi, jen jich nesmělo být až moc, aby ještě byla vidět nějaká voda, ale on by si něco pěkného na moři našel, i kdyby tam právě ztroskotal tanker plný ropy. Má takový krásný západ slunce, kde jste úplně sami, přímo před očima. Tedy do chvíle, než musí utíkat k první jamce. Dokonale ho to vytrhne ze snění, ale na jednu věc nezapomněl. Uruha zmínil, že by si rybaření vyzkoušel nebo tak nějak to Aoi pochopil. On i Takeshi rybařili opravdu rádi, takže nebude žádný problém si to ve Francii zkusit. Ono se to dalo i na lodi, ale ne v moři, ale v připravených sádkách. A to Aoiho nebavilo. Chce, aby si to vážně zasloužil a rybu netrápili, ale posloužila jim jako večeře, kterou si sami připraví. Tahle část Uruhu vážně dostane, ale Aoi je přesvědčený, že by mu prospělo vyzkoušet si i tohle. Zároveň ale nebyl takový, aby ho k tomu nutil. Každý na zabíjení a kuchání prostě nebyl. Tu vanu samozřejmě dokonale zazdil a ani na chvíli ho nenapadlo to, co napadlo Uruhu. Podle něj se ve vaně rád válel snad každý a kdo ne, ten byl prostě divný. Jakmile se vrátí k těm dvěma a Takeshi pronese to o vrkání, Aoi se zarazí, vykolejeně se na něj podívá a není schopný vymyslet jediné slovo, natož trefnou odpověď. Uruha to vyřeší za něj, když Takeshiho bleskově smázne a Aoi se rozesměje. Yuki navrhne, že si dají nové kolo a Aoi už chce přikývnout, ale Uruha je ještě paličatější, než kdy jindy a trvá si na tom, že dohrají tohle a pěkně podle pravidel. Aoiho by to ani nenapadlo, ale jakmile to Uru řekne, probudí se v něm soutěživý duch, pokradmu se na ty dva podívá a zachce se mu vyhrát. Takeshiho to taky naláká a už jim slibuje jakékoliv odměny. Aoiho nic nenapadá a skromnost mu velí ani nic nechtít, protože už toho dostal dost, ale je mu jasné, že Uruha vymyslí nějaký ďábelský plán a to ho doopravdy baví. Vystupuje, jako by to hrál často a velmi dobře a možná to tak doopravdy je. Je možné, že tohle o něm Takeshi neví? Nevypadá, že by počítal s konkurencí? Společně s Uruhou odběhnou k první jamce. Pánové na nich visí očima a Aoi se na ně zamračí. 

"Laskavě se otočte čelem ke své jamce a nás si nevšímejte. Máte tam dost práce s pohyblivým mlýnkem." Usadí je, protože jsou před těžkou a nepříjemnou překážkou a on ví, že to Yuki neumí. Očividně je talentovaný, ale něco se trénovat prostě musí. Tady by si mohli nahnat slušný náskok. Ale když Aoi uvidí, jakým způsobem bere Uruha do ruky hůl, jeho nadšení maličko opadne. On to taky neumí. +No, Uru-chan, doufám, že jsi stejně nadaný jako Yuki.+ Řekne mu v duchu, ale jakmile se na něj Uruha podívá, nasadí velmi povzbudivý úsměv a předstírá, že si toho ani nevšiml. Vážně moc chce tohle vyhrát, ale půl hřiště je půl hřiště a ty trénované jamky jim asi taky nepůjdou. Rychle k Uruhovi dojde a postaví se s ním mírně zády.

"Podívej, chyť si ji takhle. Půjde ti to mnohem lépe." Řekne mu šeptem, aby je ti dva neslyšeli, v podstatě se při tom natiskne na jeho záda a společně s ním ho chytne za ruce a zápěstí, aby mu ukázal pohyb pažemi a celým tělem. 

"Nohy takhle a pak se celým tělem takhle pootočíš." Udělá s ním několik rychlých pohybů, pak si odkašle a zase se od něj odlepí. Právě včas, když se Take pootočí přes rameno, ale stihl to. +Nebuď zvědavý a hraj!+ Napomene ho Aoi v duchu. Pak ukáže Uruhovi k první jamce, aby si to zkusil. Je přesvědčený, že sám je odehraje bez problémů. +Hlavně se do něj tím míčkem netref ty.+ Nabádá Uruhu v duchu. Take to má přece jenom slíbené…

Takeshi, Uruha, Yuki

Uru pustí z hlavy ryby hodně rychle. Kdyby jen tušil, co ho nejspíš čeká, asi se bude hodně divit a nejspíš jim nakonec uteče. Takto však bude žít ve sladké nevědomosti, dokud mu Aoi neukáže, jak moc to může být nechutné. Pak mu tou rybou asi střelí a vynadá mu, že ho měl varovat. Teď tu jde však o hrdost, kterou si musí nějaký způsobem udržet a zdá se, že Také si je příliš jistý. Uru už si je jistý méně, ale to neznamená, že by nějakou sázku vzdal obzvlášť, když je tolik v sázce. To se prostě nestane. Uru otočí holí ve své ruce a málem se praští do obličeje, ale nakonec to ustojí celkem dobře a určitě to mělo patřičný efekt. Yuki vypadá trochu rozhozeně, protože on zas tolik soutěživý není, ale rozhodně to jen proto nevzdá a bude se opravdu snažit, aby to Takeshimu nezkazil. Navíc vidí jisté plus, kdyby vyhráli, vyptal by si asi volno a zkusil by Uruhu pozvat na rande. Ne, že by mu to řekl, ale třeba na večeři nebo na drink by ho vzal. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by tou večeří taky mohl všechno znovu zkazit. Uru se postaví k první jamce a chvíli přemýšlí, jak do toho má kruci prásknout, aby se trefil do tak malé jamky. Ne, že by ten míček byl nějak velký, ale je to stejně daleko a jemu to přijde jako úplně nesmysl, že by to šlo na poprvé. +Tohle si nedomyslel.+ Proběhne mu hlavou a krátce se rozesměje, když Aoi pány napomene, aby se otočili. Uru sám chytí pohled Yukiho, který se na něj pousměje a on by málem zčervenal. Jenže je to spíš tím, že se prostě cítí provinile za to, co provedl ještě v kajutě. Nadechne se dlouze, aby se soustředil na svou vlastní dráhu, ale nemá to dlouhého trvání. Ucítí Aoiho tělo za svými zády. Skoro poplašeně se na něj přes rameno podívá. Celým jeho tělem projedou příjemné vibrace a kolena se mu roztřesou. Ne, tohle nebyl nejlepší nápad, protože teď už ani neví, jak se jmenuje, natož aby tušil, kde je jamka. Dojde mu o chvilku později, proč to Aoi dělá a že už asi tuší, jak mizerně na tom s golfem je. Tedy nejspíš je na tom mizerně, protože to nikdy nehrál. Přistihne se, že zadržuje dech a tak toho zase nechá, ale zní to spíše, jak kdyby dlouze vydechl z úplně jiného důvod. Teď už je opravdu rudý až za ušima. 

"D-dobře." Dokáže ze sebe vydolovat jediné slovo a snaží se si zapamatovat, co všechno by měl dělat. Ani ho nenapadne, že je někdo vůbec vidí, protože jeho svět se smrkl jen na ně dva a jejich soukromou bublinu. 

Takeshi je viděl a vlastně se na nich zasekl pohledem o něco déle. Musí si přiznat, jak moc jim to společně sluší. Ne, že by byl nějak přehnaně sebekritický, ale rozhodně víc, než jim dvěma. Tohle není opravdu příjemné uvědomění, když vezme v potaz, jak moc mu na Aoim záleží. Usměje se po svém, když si ho všimne Aoi a zahraje, že by i něco poznamenal a pokračoval v narážkách na vrkání, ale nakonec přece jen nic neřekne. 

"Tady asi nemám šanci." Zašeptá Yuki a vyslouží si Takeshiho pozornost. Pak se ale zasekne a dojde mu, co řekl.

"No totiž, já jsme to nemyslel tak, že…" Snaží se to nějak vysvětlit, ale Také jen zavrtí hlavou a zastaví jeho slova. 

"Dej tomu volný průběh, co se má stát, tak se stane. Člověk se musí snažit, ale ne všechno dokáže ovlivnit." Takeshi vrátí oči k jamce.

"Tady mám taky pocit, že se můžu snažit, jak chci a stejně to nepůjde." Rozesměje se upřímně, ale nakonec po nějaké době oba mlýnek překonají. Ještě je čeká pár jamek, ale pak si můžou klidně užívat pohled na ty dva. Uru se opravdu snaží, ale samozřejmě na poprvé mine. Vynadá si v duchu a už se mračí, protože si usmyslel, že vyhraje. Je lepší se zlobit na hřiště, než přemýšlet nad tím, jak byl Aoi blízko. Druhá rána není o nic lepší. Míček vystřelí a trefí Takeshiho přes půl hřiště do zad. Vytřeští na to oči, ale hned nasadí hrdý výraz.

"Tohle bylo za plusové body." Vyřeší to hned po svém.

"Ne, za to mám u tebe masáž." Otočí se Takeshi a mne si bolestivé místo.

"Zařídil bych si lepší životní pojistku, kdybych to věděl." Baví se nad tím dál a to už Uru opravdu nafukuje tváře a zkusí to znovu. Tentokrát se opravdu soustředí a nakonec se mu podaří trefit jamku.

"Skvěle, teď ještě zbytek hřiště." Prohodí, jak kdy ho to vážně chytlo. Ono ho to zase přejde, jakmile dojde na další a zase mu to nepůjde.

Aoi

Když se na něj Uruha podívá, ještě jednou povzbudivě přikývne, ale zároveň si všimne jeho rudých tváří. 

"Nemusíš se stydět, mají plné ruce práce sami se sebou, jen se na ně podívej." Kývne hlavou k brance s mlýnkem, kde se zrovna Takeshi pokouší o svůj odpal. Dokonce ani jemu to nejde hned. Kdyby jenom tušil, že je to kvůli němu a kvůli tomu, jak Uruhu držel… tedy, on to tušit začíná, ale spíš ve svém podvědomí a srdci, než že by to plně docházelo jeho hlavě. Těch náznaků už začínalo být prostě moc, dokonce i na něj. A to ani netuší, co se hlavou honí Takeshimu a jak málem vzdává jejich vztah. Kdyby to tušil, nejspíš by ho vzal něčím tvrdým po hlavě a asi by se ho to i dotklo. Nechá Uruhu, aby se pokusil odehrát jako první. Na poprvé to nevyjde, ale to není žádná hrůza. Pak ani na podruhé. Aoi se ležérně opírá o svou hůl, kývá nohou ze strany na stranu a předstírá, jak je nad věcí, ale v duchu začne Uruhu tlačit, aby se konečně trefil. Míček vylétne, přeletí celé hřiště, málem to vypadá, že skončí na dně oceánu, ale místo toho trefí Takeshiho mezi lopatky a netřeští oči jenom Uruha. Aoi má obočí hodně vysoko a nad tou drzou poznámkou taky. 

"Hej!" Našpulí rty. Tohle je přece jeho přítel. Jenže Takeshi prohodí něco ještě horšího, totiž, že si od Uruhy nechá namasírovat záda a teď už Aoi nafukuje tváře úplně stejně jako Uruha. Cože??? Tak oni si večer někde zalezou a Take se jím nechá masírovat? Zrovna jím? +Jak chceš, já si řeknu Yukimu a začneme u chodidel.+ Pomyslí si pomstychtivě a pak si všimne, že se Uruha konečně trefil. Honem se přesune k jamce, zahraje ji na poprvé a takhle pokračují ještě několik dalších. Chvíli to vypadá, že se Uruha rychle zlepšuje, ale pak přijdou těžší jamky a oni se zase zaseknou. Mezitím se Take s Yukim posunuli před tři poslední a Aoimu to celé připadá beznadějné. Zahráli jamku dost rychle, zbývá předposlední. A tam se kupodivu zasekne zase Yuki a ne a ne se hnout. Na nějakou chvíli začne Aoi s Uruhou ty dva dohánět, ale když turnaj skončí, chybí jim ještě čtyři jamky. 

"Kdybychom začali všichni nastejno, tak bychom vyhráli." Postěžuje si Aoi s protaženým obličejem, ale pak si podají ruce, zasmějí se tomu a v poklidu si zahrají nové kolo bez soutěžení. Je to příjemně strávené odpoledne bez nějakých dalších nedorozumění a když se přiblíží hodina večerního baletu, pro jistotu se včas odeberou ke kajutám. Takeshi v tom byl zběhlý, věděl co si obléct, Aoi toho zase tolik neměl a tušil, že Yuki jako zaměstnanec lodi také bude vědět hned, ale všem bylo jasné, že nejvíc času potřebuje na svůj outfit Uruha. A taky že ano, protože než Uru vyleze z kajuty, oni tři už spokojeně popíjejí u malého stolku na baru a dívají se na pomalu zapadající slunce. Tentokrát žádné koktejly, protože Yu už se hodil do gala a pak by to musel taky uklízet. Prostě si dávají dobrou whisky a něco na zub. 

"Za chvíli už budeme ve Francii." Prohodí Aoi a když se na něj ti dva vyděšeně podívají, rozesměje se. 

"Ne, nepracuju. Jenom si představuju, jaké to tam bude. Víte, hodně Japonců k té zemi tíhne, třeba zjistím proč." Prohodí a prohlíží si odraz slunce ve skle sklenice. Vypadají všichni tři vážně dobře, jednomu to hodně zvedá sebevědomí. Ohlédne se na dveře, ale Uru ještě nejde. Nutně ho musí napadnout, jestli se zase něco nepřihodilo, ale jestli někdo z nich ztratí nervy i teď, tak je Uruha všechny hodí přes palubu.

Takeshi, Uruha, Yuki

Uru by málem nad Aoim protočil očima v sloup, když mu řekne, že se stydí před nimi. Kdyby jen tušil, co se mu právě prohání hlavou, nejspíš by to velmi rychle pochopil. Takto jen přikývne a pokusí se ze sebe vymáčknout to nejlepší. Když vidí, že ani Takeshimu se příliš nedaří, trochu mu to zvedne sebevědomí a nakonec se mu to opravdu podaří. Je sám se sebou spokojený, tedy jen do chvíle, kdy Takeshiho trefí. Tohle nechtěl, ale Take mu to taky nedá zadarmo a masáž…Stačí se jen podívat na Aoiho a je mu jasné, že tohle by mu nedovolil, i když úplně nechápe proč. Co by na něm taky Také viděl, když má vedle sebe někoho, jako je Aoi. Jemu rozhodně nemůže konkurovat. Málem by mu to i řekl, ale tím by práskl sám sebe a tak raději pomlčí. Take se v ten okamžik podívá na Aoiho a když vidí, jak nafukuje tváře, je mu jasné, že se mu ta myšlenka nelíbí. To ho potěší, protože by ho nenapadlo, že by mohl žárlit. Líbí se mu ten pocit, který to v něm vyvolává, ale zase ho nechce trápit zbytečně. No možná ještě chvilku si to užije a pak ho ujistí, že je pro něj někdo velmi speciální a jedinečný, nejlépe večer. Yuki se vedle nich jen tiše pochechtává tak, aby ho jen tak někdo neviděl a Uru se už radši věnuje hře. Pořád je to bezpečnější, než aby se prořekl nebo nějaká podobná hrůza. 

"On to přežije." Odmávne Takeshiho zranění a pokračuje dál, až k poslední jamce a pak následuje další hra, kde už si je jistější a projde jí s mnohem větším skórem. 

Yuki zapluje k sobě, kde se oblékne do toho nejlepšího, co má. Je to jednoduché a přitom elegantní a podtrhuje to jeho drbnou a štíhlou postavu. Je znát, že si dal záležet hlavně na vlasech a doufá, že se Uruhovi bude líbit. Na něj čekají nejdéle a jen Uru ví, že si to první hlavně musel všechno srovnat v hlavě. Nemá smysl se trápit, potřebuje se konečně pořádně uvolnit a nemyslet vůbec na nic. Proto udělá to, co ho odreaguje nejlépe a pustí se do přípravy. Jen v koupelně je hrozně dlouho. Jeho vlasy vypadají trochu jinak a narychlo si pastou dobarvil pár pramenů na tmavší hnědou. Podtrhne tak tím svůj pohled a tak rysy tváře. Oči si zaslouží samozřejmě taky pořádně zvýraznit a to samé udělá se rty, ale nevybírá žádnou ostrou barvu, jen podtrhne jejich tvar. Pak sleduje nějaká doba u skříně, jak přemýšlí, co na sebe. Má toho dost a stejně si není jistý, co by si měl vzít. Nakonec si přece jen vybere a pomalu se oblékne. Dává si na čas, pečlivě upravuje každý kousek látky. Na čas úplně zapomene a je znát, že si to opravdu užívá. Když vyjde z pokoje, tváří se úplně jinak, než doteď. Vypadá hodně spokojený se sebou samým. Jeho psychika ho zase dožene, ale když vidí, jak na něj kouká Yuki a pak i Takeshi, ví, že se mu to povedlo. Černé společenské kalhoty splývají podél nožek a těsně obepínají zadek. Černá košile je rozepnutá u krku a je uvězněná v rudé vestě, které skvěle doplňuje vlasy. Šperky na krk vynechal, protože na rudé látce jsou ozdobné kamínky, ale prsten a náramek si neodpustil. 

"Můžeme vyrazit." Usměje se, jak kdyby se celou dobu nečekalo jenom na něj. Má skoro strach se podívat na Aoiho a nakonec to udělá, aby viděl jeho reakci. Mělo to nějaký efekt nebo vůbec?

"Páni, jemu to sluší." Povzdechne si tiše Yuki, ale slyší ho jen Takeshi, který se na něj podívá a pousměje se.

"To jemu vždycky, ale už jsem asi zapomněl, jak vysoko to dokáže vyhnat." Opáčí a rozhodně nešeptá. Uru se uculí a pak se mu zlehka ukloní.

"Děkuju moc." Věnuje mu upřímné pousmání, než se společně vydají do sálu, kde má představení být. Mají sedadla vedle sebe. První se usadí Yuki dál od uličky, hned vedle něj Uru a pak následuje Aoi a Takeshi zůstane až u kraje. Take se nakloní k Aoimu a pošeptá mu. 

"Tobě to taky moc sluší." Řekne mu to ještě jednou, protože ho pochválil už ve chvíli, kdy ho viděl oblečeného, ještě v kajutě. 

"Ale musím se přiznat, že se hrozně těším na to, až to budeš svlékat." Dokončí svou myšlenku. Víc už bohužel nestihne, než představení začne. Uru vypadá hodně nadšený a Yukimu se to očividně taky líbí.

Aoi

Vypadá, že je jediný, kdo si večer a konverzaci náležitě užívá, protože pánové na jeho slova nijak nereagují ani nesdílejí jeho nadšení nad sluncem, sklánějícím se k západu. Nejspíš mají v hlavách jenom Uruhu a to, jak bude vypadat, až vyleze ze dveří. Aoi skloní skleničku a na chvíli se zatváří maličko zklamaně. Je mu jasné už teď, že jim všem třem Uruha vyrazí dech a že mu to bude slušet, ale stejně… Nemá moc daleko k nějaké kousavé poznámce o tom, ať ho oba vezmou na rande ve třech, že si do té opery klidně odskočí sám, ale ve stejnou chvíli se dveře otevřou a v nich stojí ten, na koho očividně všichni myslí. Doopravdy vypadal božsky. Uruha byl výrazný i bez nalíčených očí a rudé barvy oblečení, ale takhle ho nemohl přehlédnout už opravdu nikdo. Stočí koutky očí na Yukiho, ale ani by to nemusel dělat, aby si dovedl představit, jak se chudák tváří. Takeshi na tom není o moc líp, ten to okomentuje klidně nahlas a Aoi se jako první celkem prudce postaví. Ani neví, proč je najednou podrážděný, ale prostě je. V podstatě mlčky dorazí až k lodní opeře, kde se posadí a rozhlíží se, jak mají sál vyzdobený a jak vypadají všichni ti bohatí lidé kolem. Zdařile to budí dojem velké zaneprázdněnosti. K jeho uchu dolehne Takeshiho hlas, který jako by snad maličko vycítil možný problém a honem mu složí kompliment. Aoi se trochu kysele usměje jako by chtěl říct Jistě, to jsem viděl. Svaly v obličeji mu trochu povolí, když dojde i na svlékání, ale pak k němu obrátí obličej. 

"Já myslel, že máš masáž s Uruhou. Pozor, ať se ti nepopletou okýnka v rozvrhu." Rýpne si a naštěstí se setmí a představení začne. Aoimu trvá snad třetinu představení, než konečně vypne hlavu a začne se doopravdy soustředit na operu. Je to nádhera a musí obdivovat hlasivky vystupujících, ale doteď musel uvažovat nad tímhle čím dál podivnějším čtyřlístkem, kdy každý balí někoho, kdo chce někoho jiného. Ještě před pár dny si myslel, jak má Takeshiho jistého a teď má najednou pocit, jak kdyby Take nevěřil jejich vztahu a sám obdivoval spíš příchozího, než Aoiho. O Yukim ani nemluví, ten má klapky na očích úplně a on sám… si začal všímat, že Uruha se točí někam úplně jinam. Pokaždé, když něco řekne, udělá nebo se něco stane, podívá se nejdřív na Aoiho… Aoi sjede na křesílku níž, aby si vzápětí uvědomil, že vypadá jako balík z venkova a zase se narovná. Tohle je za trest… Když představení skončí, ani moc nečeká, až se všichni rozkoukají a začnou si vyměňovat dojmy. 

"Rozbolela mě hlava. Už roky jsem neměl tak strašnou migrénu. Skočte si na něco dobrého někam do baru, já si musím jít lehnout." Řekne jim a začne se protahovat mezi lidmi, aby ho nikdo nemohl zastavovat a příliš se vyptávat. Když jednoho popadne nálada jménem Kousni se do zadku, je prostě nejlepší vycouvat, vyspat se a ráno to člověk vidí hned jinýma očima. Zastaví se před operou u zábradlí, ze kterého se lidé dívají na nižší paluby a krásně se dohlédne na širé moře. Vytáhne cigaretu a připálí si v domnění, že ho kluci poslechli a odešli a on je doopravdy sám. Upře oči na hvězdy nad hlavou. +Co ti vadí? Máš toho málo? Měl by ses rychle vzpamatovat.+ Vynadá sám sobě. Nikotin ho z toho jistě dostane. Možná se po cestě sám pro něco staví a pak se zavře v kajutě. V polovině cigarety se otočí a chce podél zábradlí vykročit k jejich ubytování. +Jsi jako Uruha, taky tě chytají náladičky...+ Strefuje se sám do sebe, když už tady nikdo jiný není.