Aoi
Jakmile Aoi uslyší tu uštěpačnou větu, že už mu nic neupadne, musí protočit očima. Jasně, to se prostě stávalo, ale naposled upadl přímo Uruha a ještě, že tam Aoi přišel… Uruha ho s večerním programem samozřejmě pošle do háje a když ho z pokoje vykáže i Takeshi se slovy, ať a něj chvíli počká, Aoi naprázdno rozhodí rukama, ale otočí se na patě, vyjde ze dveří a potichu za sebou zavře. Zamne si zátylek, ale při tom kráčí zpět k baru, kde najde i Yukiho. Mohl odejít do vlastní kajuty, prostě se ztratit, ale je rád, že to neudělal. Stačil jeden trucující. Nemuseli běhat ještě za dalším. +Tohle bude mnohem náročnější, než jsem si myslel.+ Pomyslí si Aoi hořce. Myslel si, že se tady Uruhovi bude líbit a v podstatě nebude mít čas přemýšlet nad všemi svými problémy a upadat do deprese. Bylo vidět, jak zoufale málo o něm věděl. Jak zoufale málo věděl o komkoliv, kdo nějakými skutečnými problémy trpěl. To nespravíte pěkným výhledem. Ti lidé jsou v tom po uši a nedovedou se z ničeho radovat, nedovedou přepnout na normální život. Kromě toho, že Aoi pociťuje bezmoc a frustraci ze skutečnosti, že Uruhovi nedovede pomoct, si taky palčivě uvědomuje, jak moc to ovlivní jejich zbývající cestu a možná i další život. S Uruhou bude těžké pořízení, bude to neustálé minové pole plné strachu, že někdo něco špatně řekne nebo udělá. Ze strachu, že ho něčím uvrhnou zase zpátky na začátek. Tohle měla být dovolená, ale zatím to vypadá jako největší dřina ve vesmíru a Aoi si taky uvědomí, že budou pod Uruhovým bedlivým pohledem, zda-li je neobtěžuje příliš. Bude si to myslet, i když mu nikdo nic nenaznačí, natož, kdyby Aoi začal být ze všeho unavený. Dovedl být hodně mrzutý, takže tohle bude… Prostě těžké. Dojde k Yukimu, najde lahev s karibským rumem a ani nepočká na koktejl, prostě se napije přímo z ní. Stočí koutky očí na Yukiho, zatímco ještě pije, když se začne omlouvat. Zní to, jako kdyby se na Uruhu vrhnul a chystal se ho znásilnit. Aoi se naštěstí nemusí moc vyptávat a Yuki pokračuje sám od sebe. Asi to ze sebe potřebuje rovnou dostat. "A co jsi zvoral?" Zeptá se Aoi a snaží se o konverzační tón, který nic neposuzuje. Yuki mu to naštěstí dořekne a on pokývá hlavou. Pousměje se a dosedne na dřevěné lehátko s měkkými polštářky. Kolena má od sebe, o ně se opírá předloktími a v dlaních drží lahev za hrdlo. Takeshi pořád nejde a asi to ještě chvíli potrvá, než se mu to podaří urovnat. Aoi ví, že podaří, bylo to tak vždycky. Teprve teď Aoimu dojde, že pořád nemá tričko, ale už nemá ani smysl se oblékat.
"No jo… je to docela lákavé, co?" Prohodí po chvíli. Uru byl možná moc hubený, ale když si všichni přiznali fakt, že se jim líbí kluci, byl to opravdu výstavní kousek. Ty jeho rty lákaly na kilometry a Aoimu bylo jasné, že to o sobě vlastně moc dobře ví.
"Víš, Takeshi ho sem přivedl, protože…" Asi nemá právo o tom mluvit, ale Yuki už dávno není jenom barman a dneska se ho to začalo dotýkat. Měl by vědět, do čeho se pokoušel jít a proč se to celé stalo.
"...má Uruha za sebou nějaké velké problémy a potřebuje přijít na jiné myšlenky. Ty problémy nejspíš ovlivňují jeho jednání. Ani já sám nevím přesně, co všechno se stalo." Rozhodí rukama a podá Yukimu lahev. Nemůže mu říkat, že byl Uruha na psychiatrii a snažil se zabít sám sebe nebo že trpí poruchami příjmu potravy, ale může naznačit, že se v něčem plácá.
"Myslím, že to poslední, co bychom všichni chtěli je, abys odešel. A on by si to asi taky hodně vyčítal." Povzbudivě se na něj usměje. Takeshi pořád nejde.
"Nepůjdeš si zahrát minigolf?" Taky by tady takhle mohli sedět ještě zítra.
Takeshi, Uruha, Yuki
V pokoji se zatím podaří Takeshimu odsunout kufr stranou a otevřít. Víko Uruhovy opře o postel a podívá se na obsah kufru. Vždycky měl hodně věcí, i když teď to spíš vypadá, že trochu prořídly. "Nejspíš je čas, abych tě vzal na pořádné nákupy. Ale pokud nechceš mezi lidi, vezmi si můj notebook a můžeš si někdo nakoupit a nechat poslat. I tady na lodi to jistě půjde nějak zařídit." Usměje se na něj pokřiveně přes rameno. Uruha chvíli očividně váhá, co na to má říct, ale nakonec se taky pousměje.
"Asi zatím spíš přes ten počítač." Souhlasí s touto variantou a sám nahlédne do kufru. Je znát, že se hodně přemáhá, aby se do toho rovnou nepustil.
"Zrovna moc skříní tu není." Povzdechne si trochu, protože má obavy, že to tam všechno prostě nenacpe. Poupraví si vlasy, když se zase ocitne pod drobnohledem Takeshiho.
"Vážně s ním nechceš jít na ten golf? Bude tam nádherný výhled a uvidíš, jak dostanu od Aoiho míčkem, protože budu mít nemístné poznámky." Snaží se ho nalákat, aby šel s nimi, podle něj mu samota zrovna neprospěje. Aoi mu jistě taky zvedne náladu, když prohodí něco, co by před Uruhou nikdo jiný neřekl. Navíc by Take byl rád, kdyby jakékoliv rozpory mezi sebou urovnali, co nejdříve a mohli si plavbu užít.
"Já nevím, nemyslím si, že by to byl dobrý nápad. Yuki je na mě určitě naštvaný, asi by měl vychladnout." Přizná se Uru, že z toho má obavy, ale Take rovnou zavrtí hlavou.
"Nemyslím si, že by byl naštvaný. Jak ho znám, tak mu to bude spíš líto." Prohodí smířlivě.
"Běž se převléknout a půjdeme." Pobídne ho a Uru si ho přeměří pohledem.
"Ale nebudeš se koukat." Upozorní ho se zvednutým ukazováčkem. Trvá to jen chvíli, než se oba rozesmějí.
"No dobře, nachytal jsi mě, otočím se zády." Slíbí mu Takeshi a udělá ukázkové čelem vzad. Stejně si nedopustí krátký nenápadná pohled přes rameno, ale to Uru čeká a vyplázne na něj jazyk.
"Vidím tě, jdu do koupelny." Pohodí s hranou hrdostí hlavou a zapluje za dveře.
Yuki chvíli stojí jen tak a pak zaboří ruce do kapes a nejistě přešlápne z jedné nohy na druhou. Když Aoi prohodí otázku, kterou by rozhodně nečekal, zvedne k němu překvapené oči a neuhlídá svůj výraz, když se uculí.
"Hm, docela dost. Vlastně začínám přemýšlet, že jsem si dost zavařil, když jsem vzal tuhle práci." Naznačí mu, že těch lákavých kousků je tu víc. Pak zase trochu rudne a pokrčí rameny s výrazem, já nic neřekl. Pravdou je, že se mu Uru líbí a možná o to víc ho jeho reakce mrzí. Popojde kousek a usadí se nedaleko od Aoiho do křesla. Sem tam očima těkne na dveře, jestli se náhodou neotevřou. Zatím se nic neděje. Nakloní se trochu blíž, když Aoi začne mluvit a už tuší, že to bude něco o Uruhovi. Vypadá hodně zvědavě, ale nepřerušuje ho.
"Aha." Pronese jen obyčejné slovíčko a zapře se zpátky do opěrky křesla. Prsty si promne bradu a vypadá, že je hodně zamyšlený. Nechce si úplně domýšlet, co by mohl mít za problémy, aby mu třeba nekřivdil, ale dá si pozor, co říká a jak se chová. Možná na to přijde sám teď, když ví na co koukat.
"Mě se nechce odcházet. Je mi tu skvěle. Není to pro mě tak úplně práce." Přizná Aoimu, že ho to s nimi baví a že by tu byl klidně zadarmo. No ono by to tak úplně zadarmo nebylo, ale myšlenku to příliš neovlivní. Znovu se podívá ke dveřím, když ho Aoi pozve na minigolf, ale asi má pravdu, mohli by tu na ně čekat taky do nekonečna a tak kývne.
"Bude mi potěšením. Ale vyhraješ, vůbec to neumím." Uculí se a začne se zvedat. Zarazí se uprostřed pohybu, když se dveře od Uruhova pokoje otevřou a vyjde Takeshi a v závěsu za ním Uruha. Vypadá jinak než před chvíli, dokonce se mírně usmívá. Na sobě lehkou světle zelenou košili, kterou před chvíli rozhodně neměl. Celkově vypadá upraveně a taky oči jsou pronikavější.
"Podívej, oni nám chtěli utéct na ten golf sami." Neodpustí si poznámku Takeshi.
"Já bych se jim ani nedivil." Prohodí Uru trochu posmutněle, spíš zahanbeně.
"Omlouvám se, ujely mi nervy." Prohodí k oběma a už pomalu sklápí oči.
"Hodně jsem to přehnal a mrzí mě to." Mírně se ukloní a pak opatrně vzhlédne, aby se podíval první na Yukiho, který se na něj rozzářeně pousměje. Uru se nezlobí a je za to rád.
"Nic se nestalo." Broukne s úsměvem a pak se podívá na Aoiho, jestli teda půjdou všichni nebo ne.
Aoi
Aoi tu Yukiho poznámku nejdřív nepostřehne, ale jakmile si všimne, jak se na něj Yuki dívá, dojde mu to, zrudne a chvíli přemýšlí, že po něm něco hodí. Co mu má na tohle říct? Připomenout mu, že je zadaný? To Yuki moc dobře věděl a očividně mu to zase tak moc nevadilo. Horší bylo, že to nevadilo ani Takeshimu a pak tu byla ta věc se ztrátou paměti… "Řekl bych ti, že teď tu máš mnohem dostupnější objekt, ale když jsem viděl jeho reakce… nejspíš by to bylo jako dobývání pevnosti Boyard." Rozesměje se. Po očku Yukiho pozoruje, když se odejde posadit do křesla a očividně přemýšlí o tom, co mu Aoi o Uruhovi řekl. Neví, co se mu honí hlavou, jenom ví, že si zaslouží vědět alespoň kousíček. Teď už se podle toho zařídí. Buď to vzdá hned nebo si k němu začne hledat cestičku a třeba mu Uruha sám řekne časem víc? Nakonec se znovu zasměje a pokývá hlavou.
"Ani pro mě to není v podstatě práce, i když si myslím, že s tím, jak to dopadne předem, Takeshi trochu počítal dopředu. Podle něčeho si nás vybírá a najednou mu to klaplo..." Práskne na sebe a zase začne rudnout. No jo, nechal se jím utáhnout, ale taky už ví, že s ním to není stejné, jako se všemi těmi předešlými. S ním chce Take doopravdy zestárnout a umřít. Co bude dělat Aoi potom, to doopravdy neví. +Možná zavolám Yukimu...+ To by byl vážně gól. Raději své myšlenky nechá být nebo zase vyprskne smíchy. Yuki souhlasí s tím, že na hřiště vyrazí alespoň společně a Aoi se odlepí od baru, aby si konečně oblékl tričko. Všechny věci má v kajutě, ale část je společná s Uruhovou a teď tam vůbec nechce lézt. Musí si vystačit s tím, co má s sebou teď.
"Taky jsem to hrál jenom párkrát a už je to dlouho. Začátek je snadný, ale ty poslední jamky jsou trochu o nervy." Řekne mu. Klidně nemusejí počítat body, hlavně když se odreagují. V tom se dveře otevřou a nevyjde z nich jenom Takeshi, ale dokonce také Uruha a vypadá… no skvěle. Aoi na něm chvíli visí pohledem s mírně pootevřenou pusou, než konečně polkne a spěšně se rozhlédne po ostatních. Nečekal by, že se z trochu strhaného Uruhy s hodně nepříjemnou náladou během chvilky stane zrovna tohle. Zajede si dlaní do vlasů, když je Take nařkne, že jim chtěli utéct, ale Uru k tomu doplní cosi, co je prostě pravda. Omluvu by ale Aoi doopravdy nečekal a koutky rtů mu jdou samovolně nahoru. Když se podívá na Yukiho profil a vidí, jak září, nechá ho, aby se kolem Uruhy motal hlavně on, ale sám je za tu proměnu doopravdy rád. Mírně se Uruhovi ukloní.
"Nic se nestalo." Řekne klidně a upřímně a doopravdy si oddechne. Take to zachránil, no ale… však to Aoi říkal, no ne? Yuki řekne to samé a pak se všichni vydají směrem ke golfovému hřišti. Je doopravdy tak dech beroucí jako na letáčku. Jednotlivé jamky jsou vkusně navržené, všechno souvisí s mořskou tématikou, což tady možná není originální, ale to ani nikdo nečeká, ale především ten výhled! Jeden má doopravdy pocit, že odpálí míček rovnou na moře nebo že snad létá. Ještě před vstupem vyfasovali hole, tablety pro záznam bodů a jamek a další výbavu, ale Aoi to málem všechno upustí, jak nad tím mořem pořád žasne. Všechno odloží na nejbližší lehátko a míří rovnou k zábradlí. Jakmile ho poltí podobné výhledy, mohou klidně hrát sami, protože tomuhle prostě nedovede poručit.
"Jak to udělali, že tady nefouká?" Rozhlíží se kolem a nad hlavu. Vítr jim míčky rozhodně brát nebude a stejně… když se vykloní přes zábradlí, málem mu to vezme všechny vlasy. Úžasné!
Takeshi, Uruha, Yuki
Yuki se musí nutně zasmát nad Aoiho zmínkou ohledně Uruhy a pevnosti. Upřímně, po tom, co se stalo, mu přijde, že má prostě pravdu. Nikdo přece nereagoval podobným způsobem, přece se nemohl tolik splést? No Uruhovy možné problémy asi vysvětlují všechno. Musí se tím trochu prokousat, aby zjistil, co se děje a mohl se podle toho zařídit. Vzdávat se mu to úplně nechce. Zasměje se podruhé, když se dostanou k tématu Takeshi. "Mám z něj vlastně pocit, že všechno má promyšlené až do konce a přesně ví, co se stane." Pokrčí rameny. Opravdu na něj tak působí, i když přece není možné, aby někomu něco takovým způsobem vycházelo.
"Ale nikdo by se ti nemohl divit. Má neskutečné charisma." Ujistí ho, že na něj samého to působí. Ostatně snažil se ze začátku, dokud nebylo jasné, že ti dva to spolu táhnou. Pak už mu bylo jasné, že tam žádnou šanci mít nebude. Třeba by se měl opravdu snažit o pokoj vedle.
"Pro mě bude o nervy úplně všechno. Jak mi to nejde, tak mě vždycky přepadne smutek." Přizná se mu ke své vlastní neschopnosti ovládat podobné emoce.
"Můžu být jen rád, že se u takových věcí nevztekám." Dodá s tichým smíchem. Pomalu vstane a počká, až se Aoi oblékne. Jakmile se dveře otevřou, je mu jasné, že netrefí už vůbec nic. Uru zůstane koukat na Aoiho a když vidí jeho pohled…Nerozumí tomu, proč se na něj tak dívá, ale uvnitř něj se objeví pocit, že je to vlastně hrozně příjemné a že je rád, když se na něj někdo takovým způsobem dívá. Koutky se mu malinko pozvednout ve skoro stydlivém pousmání a dokonce by i zčervenal. Naštěstí make-up skryje opravdu všechno. Ten jeho je rozhodně velmi účinný, používal ho hlavně na kruhy pod očima, které teď nejdou skoro vůbec vidět. Yuki zatím není schopný posbírat slova. Takeshi si všimne reakce obou a ohlédne se na Uruhu, který je zrovna teď opravdu roztomilý. Uru zvedne oči, když ho Yuki ujistí, že se nic nestalo a usměje se. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se díky tomu Yukimu roztřesou kolena. Aoimu oplatí úklonu a pak už všichni vyrazí na minigolf. Takeshi s Aoim jdou vepředu. Yuki se snaží s Uruhou mluvit a ten mu odpovídá. Oči má však upřené před sebe na Aoiho záda. Pořád si v hlavě přemítá jeho pohled, na který jen tak nezapomene. Jakmile jsou u hřiště a mají hole, Takeshi vypadá opravdu nadšeně. Je to všechno velmi dobře propracované a ten výhled…Už mohl tušit, že Aoiho od vody někdo jen tak nedostane a tady je to opravdu nádhera. Začnou s Yukim probírat jamky a pravidla, která dostali společně s holemi, ale Uru je poslouchá jen na půl. Pomalu přejde k Aoimu a opře se dlaněmi o hrazení vedle něj.
"To nevím, ale je to dobře, zničilo by mi to vlasy." Pokusí se o něco jako vtip a zároveň to samozřejmě myslí vážně. Nesl by špatně, kdyby byl jen pramínek někde jinde.
"Ale je to nádhera." Broukne sotva slyšitelně a vůbec by ho nenapadlo, že je právě Takeshi sleduje, stejně jako po očku Yuki.
"Máš rád vodu?" Zeptá se ho se zvědavým podiem a mírně se pousměje.
"Vážně mě to mrzí, nechci vám zkazit dovolenou." Prohodí ještě s pohledem sklopeným na své ruce a je znát, že ho to opravdu trápí.
"Take-san." Ozve se Yuki tichým hlasem tak, aby ho slyšel jen on.
"Co bys dělal, kdyby Aoi odešel s někým jiným?" Zeptá se ho, protože když se na ty dva dívá, prostě si musí pomyslet, že jim to hrozně sluší. Takeshi vypadá, že chvíli nad jeho otázkou přemýšlí a pak je zlehka pokrčí rameny.
"Popřál bych jim štěstí a nejspíš jim koupil dovolenou." Odpoví mu úplně jednoduše a pak se na Yukiho podívá.
"V tu chvíli nemůžeš dělat nic jiného, protože nemá smysl být s někým, koho táhne srdce jinam. To nejlepší, co pro něj můžeš udělat, je nechat ho jít a pokud někoho máš opravdu rád, chceš, aby byl šťastný. Pak už by nemělo záležet na tom, jestli s tebou nebo s někým jiným." Usměje se na něj trochu pokřiveně a krátce položí ruku na Yukiho rameno, než se zase ohlédne k těm dvěma.
"Tak si asi zahrajeme společně." Pobídne Yukiho, aby začal, a pak se uvidí, jestli se ti dva přidají. Mají za sebou polovinu hřiště a vypadá to, že to nakonec celé odehrají sami. Takeshimu to ani v nejmenším nevadí. Jen ho začínají dohánět myšlenky na to, že si svým prohlášením možná opravdu předpověděl budoucnost.
Aoi
Aoi si musí v duchu přiznat, že ta první Yukiho věta ho trochu znejistěla. Kdyby měl Takeshi skutečně všechno tak moc promyšlené a naplánované, mohlo by se vůbec jednat o spontánní city? Je mu ale jasné, že podobné pochybnosti do něj Yuki zasít nechtěl a tak to raději hodí za hlavu. Místo toho si chvíli připadá, jako když se nechal lacino chytit, protože Takeshiho charisma bralo snad všechny bez rozdílu, až to bylo divné. Byl malý, nijak hezký, mladý už taky nebyl… Aoi se mimoděk zamilovaně usměje a tím by dobrého pozorovatele ubezpečil, jak moc je ztracený a zamilovaný. Když mu Yuki svěří, že je smutný, pokud mu něco nejde, doopravdy ho to překvapí. O ničem takovém snad nikdy neslyšel. "Tak to mě spíš přepadá ten vztek." Řekne mu po cestě. Nebylo to tak, že by byl cholerický a se vším hned bouchal, ale když bylo něčeho moc, uměl vylítnout jako čertík z krabičky a zejména nesnášel nespravedlnost, když se někdo označoval za talentovaného a vůbec takový nebyl. Pak už jsou ale na hřišti a když se Aoi opírá o zábradlí a slyší za sebou kroky, myslí si, že je to Takeshi, aby si s ním užil romantický výhled a připomněl mu, že tady nejsou sami a mají něco hrát. Zaskočeně se ohlédne přes rameno, protože hlas patří Uruhovi. Pousměje se jeho slovům a přikývne, ale co se vlasů týkalo, jemu osobně to bylo dost jedno. A Uruhovi by to jistě slušelo i rozcuchanému. +Možná ještě víc...+ Pomyslí si. Dlouze se nadechne a prohlédne si oceán před nimi, než přikývne.
"Ano, moc. Narodil jsem se u moře a celé mladí jsem plaval a surfoval. Nemůžu si pomoct, ale moře má pro mě neodolatelné kouzlo. Trochu se u něj zapomínám a je to můj nejmilejší druh relaxace. Když nemám moře nebo jinou vodu, tak ležím alespoň ve vaně." Trochu nervózně se zasměje a víc sevře zábradlí v dlaních.
"Taky rád chodím na ryby..." Dodá ještě, ale pochybuje, že by to Uruhu zajímalo. Ryby navíc smrděly. Když se mu Uruha začne znovu omlouvat, zaskočeně, ale vážně se podívá do jeho tváře a pak se potká i s jeho očima.
"Já vím, že ne." Řekne po chvíli.
"Nedovedu si ani představit, co tě do téhle situace dostalo, ani jak to musí být všechno těžké. Když jsem nastupoval na tuhle loď, byl jsem jenom průvodce, placená síla, stejně jako Yuki nebo kdokoliv jiný. Takeshi si mě ale vybral kvůli různým věcem a nakonec to dopadlo tak, jak doufal." Odhrne si pramen vlasů z tváře.
"Od té doby už nepracuju, jenom si užívám neskutečnou dovolenou a pomalu si rovnám v hlavě, jak budu žít a co řeknu rodičům. Přijal jsem fakt, že cestuju kolem světa a asi je ze mě bohatý člověk, ale to neznamená, že sedím na obláčku a nepřipouštím si životní kotrmelce. Tím nechci říct, že jím jsi, jenom… Tohle nejsou líbánky a nikdy být neměly. Nic nám nekazíš." Řekne. Asi to zní všechno hrozně neobratně. Aoi si sice nějakou dobu maloval, že to bude romantický výlet, ale tak to v životě moc často nechodilo a Uruha byl živý, z masa a kostí a potřeboval pomoc. Nemohli a nechtěli se k němu otočit zády. A Aoi mu nemůže říct do očí, že to je chvílemi těžké. To prostě nejde. Ohlédne se na kluky a když si všimne, že hrají a kde už jsou, úplně se vyděsí.
"Cože? Nejde vám to nějak moc dobře?" Rozeběhne se k nim.
"Neříkal jsi, že budeš smutný?" Udeří na Yukiho, protože hraje snad jako profesionál a zrovna je na řadě. Míček dopluje do jamky a Aoi se zamračí.
"Tak to ne." Utíká k první jamce, aby je dohnal. Však oni se někde u konce zaseknou!
Takeshi, Uruha, Yuki
Uruhu trochu znejistěl Aoiho zaskočený pohled. Dojde mu vzápětí, koho nejspíš čekal a možná by opravdu měl vyklidit pole a dát jim víc prostoru. Do teď se o něj starali a asi by si chtěli užít i chvilku pro sebe. Společně s tou myšlenkou ho však přepadne pocit žárlivosti. Musí si podobné myšlenky rychle vyhnat z hlavy. Mohl by dát šanci Yukimu, jen má prostě pocit, že by to od něj nebylo fér, když má v hlavě někoho jiného. Takový on nebyl, i když si to kde kdo myslel. Aoi se ale vzápětí usměje a jemu se uleví. Kdyby mu tady překážel, asi to na něm už pozná. Aoi se zrovna přetvařovat neuměl, když ho něco štvalo, tak na to sází i teď. Musí pořád dokola žasnout, jak mu to sluší. Aoi vypadá rozhodně spokojeně, když kouká na moře a málem by si povzdechl. Není to proto, že tu jsou spolu, ale proto, že ho sem vzal Takeshi a ukázal mu, jaký život by mohl mít s někým, kdo ho má opravdu rád. Je to hrozně hezké a zároveň to v něm vyvstává zvláštně smutný pocit. S ním by tohle nezažil, akorát by k tomu nic, co má mohl přidat kopu problémů. Jen na vteřinu se mu v očích odrazí to, co si myslí, ale hned se zase usměje. Poslouchá něco z Aoiho minulosti a vidí, jak moc mu svítí oči, když o tom povídá."Já neměl to štěstí, ale když to šlo, tak jsem byl na pláži, hlavně večer, když tam nikdo nebyl. Když pozoruješ vlny a paprsky zapadajícího slunce v nich, dobře se u toho přemýšlí." Vysvětlí mu svůj pohled na věc.
"Ale ve vaně bych se klidně válel i několik dní v kuse." Přizná se mu. Podobné vymoženosti jako vířivka, to bylo něco pro něj. Na vteřinu se zarazí, protože mu dojde, jak by to mohlo znít. Totiž, že by tam klidně šel s ním, ale zas to rychle pustí z hlavy. Tohle Aoiho určitě nenapadne, a kdyby to začal komentovat, akorát by se do toho zamotal.
"Na rybách jsem ještě nebyl." Zamyslí se nad tím, jaké by to bylo. Vypadá, že ho to zaujalo, i když asi nedokáže domyslet důsledky, totiž typický zápach. Aoi ale začne o tom, co se stalo. Na moment mu oplatí pohled, než ho odvrátí a sklopí hlavu. Trochu se pousměje, když mu řekne, že jim žádné líbánky nekazí. Slyší to rád, a přesto tam nějaké pochybnosti jsou. Vždycky tam asi budou a jen tak se jich nezbaví. Pro něj je důležité se jimi nenechat strhnout. Občas to jde, ale většinou se s tím, spíš nedokáže poprat. Chvíli převaluje v hlavě myšlenku, že se Aoimu svěří, co všechno se stalo a co ho k tomu dohnalo. Jenže s tím příliš dlouho otálí a Aoi už se ohlédne na ty dva, kteří s minigolfem řádně pokročili. Zase to všechno spolkne a uzavře ve své hlavě. Ještě chvíli zůstane stát opřený o zábradlí, než se pomalu vydá k nim. Nasadí úsměv, aby bylo jasné, že už se opravdu nic neděje, i když má hlavu plnou roztodivných myšlenek.
"Určitě podvádí, aby byli lepší." Ozve se i on. Takeshi se na něj podívá a tiše se rozesměje.
"Vy tam vrkáte, tak se přece nebudeme nudit. Rozhodli jsme se vám ukázat, jak to má vypadat." Škádlí je trochu. Uru vypadá na vteřinu zaskočeně, než nafoukne tváře.
"Ne, vy jste prostě sobecky nepočkali, tak je to." Brání se po svém, aby dostál své typické povaze. Tentokrát se rozesměje Yuki.
"Zahraju si klidně s vámi druhé kolo." Dodá a kouká spíš na Uruhu. Ten ho mávnutím ruky odmítne.
"Ještě jste mě neviděli hrát, za chvíli vás máme." Pozvedne hrdě bradu a setká se s pohledem Takeshiho.
"Tak dobře, jestli někdo z vás dvou vyhraje…" Na chvíli se odmlčí, aby vymyslel odměnu.
"Může od nás do obou chtít jednu věc…Jakoukoliv." Nabídne jim možnou sázku. Na to Uru slyší a hned přikývne.
"Tak dobře, ale aby ses pak nedivil, co si na vás vymyslíme." Blýskne se mu v kočičích očích a je jasné, že to bude něco pikantního. Yuki vypadá chvíli trochu nejistě, ale nakonec kývne taky. Bude doufat, že to přežije.
Žádné komentáře:
Okomentovat