Hromadné - Ty máš vůbec všude podezřelé známé. - část 2.

(loď)

Takeshi, Uruha, Yuki

Aoi se všeho chytí úplně z opačného konce a Takehsimu to kouzlí úsměv na tváři. Je vážně roztomilý, jak mu některé věci vůbec nedochází, ale pro něj vlastně dobře. Sice by mu nebránil, kdyby se rozhodl odejít za Uruhou, ale nějaké utajované ego si radostně poskočí, když Aoi zůstane tady a nechá Yukiho klidně jít. Nečekal to, ale je to příjemné. A k tomu mu ještě dělá drink. Hm, co víc by si mohl přát, než příjemnou společnost a ještě k tomu alkohol, ať už Aoiho míchání dopadne jakkoliv. 

"Víš, právě vidím v jednom zorném poli ty nejlepší věci na světě. Alkohol, cigarety a na první příčce a opravdu vysoko jsi ty." Opře se pohodlně o bar. Ještě se krátce ohlédne na Yukiho, který zmizí za dveřmi, než stočí plnou pozornost na Aoiho.

"Možná by ses mohl ještě svléknout. Třeba jen triko a pak už si můžu říct, že jsem byl opravdu hodný člověk a dostal jsem se do nebe." Provokuje ho. 

"Nikdy jsem zrovna tam nechtěl, ale když to tak vidím, asi si dám říct." Zálibně si ho prohlíží a pak sáhne po drinku. Už jen to množství alkoholu, by ho mělo vyděsit, ale to je zase něco, čeho se zrovna on nikdy bát nebude. 

"Hm, tak já ti to probuzení myslím hned ráno pěkně oplatím. Nenechám dluhy, nemohl bych pak klidně spát." Pozvedne drink na jeho zdraví a opravdu se napije. Není to špatné, je to jako by si dal spíš jen čistý alkohol, ale to mu nikdy nevadilo. 

"Nečekal jsem, že mě budeš chtít opít a zneužít. Vlastně ně, ty mě chceš porazit." Dodá pobaveně, protože ten minigolf a hladina alkoholu mluví za vše. 

"Ale rozhodně je to něco, co láká i mě. Rád si s tebou zahraji. Zeptáme se Uruhy nebo ho necháme…" Odmlčí se na moment a ještě se trochu napije.

"Odpočívat?" Zablýskne se mu v očích a pravý koutek dává jasně najevo, na co naráží. Trocha soukromí by jim asi neublížila, pokud se jim v jednom pokoji zalíbí.

"Ale na balet už bych vzal oba. Po cestě zařídím místa." Ujistí ho, že to pro něj není problém a Yukiho tak nějak automaticky bere taky. Co by tu chudáček sám seděl, když může jít s nimi. 

"Opatrně s tím alkoholem." Dobírá si ho malinko. 

"Nerad bych nakonec tím míčkem dostal já." Natáhne se přes bar pro jeho dlaň a navede ho podél baru, aby si ho mohl přitáhnout do náruče. 

"A kdyby nás to třeba trochu nebavilo, pořád je tu ještě bazén. Určitě tam zrovna v tu dobu nikdo nebude." Láká ho dál, než kývne hlavou ke dveřím na znamení, že můžou vyrazit. 

Yuki už je mezitím v pokoji s Uruhou. Ten do této chvíle jen seděl na svém kufru a do vybalování se mu zrovna nechtělo. Celou dobu jen hledí před sebe a přemýšlí, jestli nakonec nebylo lepší jít do té léčebny. Tahle plavba nakonec nebude taková pohoda, jak si původně myslel. Nešlo o cestu samotnou, ale spíš o to, že začíná mít problém dívat se na Aoiho jen v přátelském duchu. Je tu s Takeshim, měl by si to zapamatovat. Yukiho vlastně přehlédl, i když před vstupem zaklepal. 

"Líbí se ti hodně že?" Zeptá se tiše příchozí. Uruha k němu zmateně těkne očima. 

"Ne to určitě ne, Aoi tu je s Takeshim." Brání se rovnou a sleduje mírný úsměv na tváři barmana. 

"Co je?" Prskne po něm trochu. 

"No já jen neřekl, koho mám na mysli." Yuki pokrčí nenuceně rameny. Uruha se mu tak nějak přiznal a ni to nechtěl. Uru vypadá na vteřinu přistiženě, než složí hlavu do dlaní. 

"To je to tak vidět?" Zeptá se ho zoufale.

"No trochu ano, ale neboj, Aoi to nevidí a Takeshi, se tváří, že to nevidí." Ujistí ho Yuki, že se nic tak strašného přece neděje. Ne z tohoto pohledu. Přejde pomalu k posteli, vedle níž Uru na kufru sedí, usadí se vedle něj a položí mu ruku na rameno. 

"Asi není nic, co bych řekl, aby se ti ulevilo." Začne pomalu, než se nakloní dopředu a pohladí ho po tváři. 

"Ale můžu ti aspoň pomoct s tím vybalováním a budu ti dělat společnost, jestli chceš. Zatím mám volno." Nabídne mu s úsměvem. 

"Co ruka bolí?" Zeptá se ho se starostí v hlase. Uru jen zavrtí hlavou a pousměje se, i když je to pořád trochu smutné. 

"Už je to celkem v pohodě. Děkuju." Zatím nevypadá, že by se mu moc chtěl svěřovat. Vždycky to pro něj bylo těžké. 

"Anebo se můžeme natáhnout a povídat si, jestli ti to pomůže. Mám tam taky kopec zmrzliny." Dodá a vůbec ho nenapadlo, jakou reakci tím způsobí. Uru se na něj podívá skoro vyděšeně a už prudce vstává. 

"Ne, to je dobrý, díky. Pustím se do toho vybalení, je toho docela dost." Začíná panikařit, sáhne po kufru a zvedá ho, aby ho přetáhl blíž ke skříni. Jenže s jeho tíhou moc nepočítá a madlo mu nakonec vyklouzne z ruky. Ozve se hlasitá, dutá rána. 

"Promiň." Omluví se Yukimu a jeho panika už nemůže být větší. Takehsi se zarazí, protože mu rána neujde a trochu se zamračí na dveře Uruhova pokoje. Je znát, že má starost.

"Co to bylo?"

Aoi

Aoi se musí Takeshiho slovům zasmát. S těmi cigaretami propadli oba dva stejné závislosti, alkoholu pil výrazně méně, ale už znal Takeshiho a on sám… už si zvykl, že je jeho posedlostí a to uvědomění je velmi příjemné. Nabídka na svlékání na sebe nenechá dlouho čekat a Aoi je doopravdy v pokušení, ale ti dva jsou kousek odtud a mohli by kdykoliv vyjít ven. Aoi už je mnohem odvážnější a otrkanější, než býval na začátku, ale stejně… no ale tak tričko… vždyť jsou v soukromých prostorách a k tomu opravdu silně pálí slunce. Nakonec pokrčí rameny a skutečně si ho přetáhne přes hlavu a odhalí tak pěknou mladou postavu. Sice se netrápí v posilovně tak, jako někteří jiní kluci v jeho věku, ale stejně nikde nepřebývá nic navíc. Aoiho to stojí dost odříkání, vždycky přibíral sám od sebe snad i ze vzduchu, ale poslední dobou je spokojený. S Takeshim toho spořádají víc, než kdy jedl dřív, ale taky jsou pořád na nohou. Snaží se nečervenat a působit pořád stejně sebevědomě, když tričko pověsí na háček se síťkou na pomeranče a loupne po Takeshim vykutáleným pohledem. Sleduje ho, jak upíjí drink, a na rozdíl od něj se vůbec nezakucká. Trénování dělá mistra a platí to i v tomto případě. 

"Proč až ráno?" Nadhodí, že to oplácení by mohlo přijít mnohem dřív, ale pak se rozesměje opravdu nahlas. Možná to uslyší i kluci vedle. Prý zneužít a vyhrát. 

"Já vyhraju i bez toho alkoholu, co jsem do tebe nalil. Je mi jasné, že snobští ředitelé firem jako jsi ty, nedělají celé dny nic jiného, než že ve svých kancelářích trénují právě minigolf, zatímco jim sekretářky nosí kafe a skotskou, ale i tak tě porazím a o to sladší to vítězství bude." Dál ho špičkuje a vzápětí vyprskne smíchy do dlaně, když dojde na Uruhu a odpočívání. Asi už ten alkohol začíná působit. Pokrčí mírně rameny. 

"Co myslíš ty?" Nechce Uruhu odstrkovat, takže by nechal tohle rozhodnutí raději na Takeshim. On ho znal lépe. Chce Uruha odpočívat nebo by ho Takeshi raději vzal s nimi? Aoi se prostě přizpůsobí a když tak na nějaké pletky zapomene. Jednou tu byli tři, tak to hold neslo svoje. Nevadila mu ani jedna ta verze a chápal by to. Přikývne, když Take v podstatě rozhodne a nechají klukům soukromí, stejně jako sobě samým. Opravdovou kulturu stráví společně, to znělo fér. Znovu vyprskne, když dojde na míček, kterým by Takeshiho mohl trefit, ale odloží sklenku i cigaretu, nechá se vzít za ruce a pomalu projde kolem baru až k němu. 

"No jasně." Broukne na ten údajně prázdný bazén. Kdyby byl soukromý, tak ještě možná, ale jinak v nich byl pořád někdo. Loď byla plná lidí. Zblízka shlíží do jeho očí a natáhne se pro polibek, než přikývne, že mohou vyrazit. Jenže ve stejnou chvíli uslyší i tu ránu z kajuty opodál a oba dva se tam honem podívají. Neslyší odtamtud žádné hlasy nebo cokoliv jiného a pomalu se zase podívá na Takeshiho. 

"To nevím. Nepřipadalo mi, že by měl Uruha tolik energie, aby zrovna bourali pokoj." Prohodí, kdyby se na sebe kluci snad doopravdy rovnou vrhli. Někdy se to stávalo, že se člověk potřeboval vybít nebo si s někým tak moc padl do oka a Aoi sám měl zrovna hlavu plnou podobných myšlenek. Ještě jednou si s Takeshim vymění pohled. Měli by tam jít? 

"Co když je přistihneme při něčem soukromém?" Řekne, ale přece jen… když vědí, v jakém je Uru stavu? Jinak by ho to ani nenapadlo a na ten golf by poklidně odešel.

Takeshi, Uruha, Yuki

Takeshi nestačí věřit vlastním očím. Je to vidět i v jeho pohledu, jak je překvapený Aoiho chováním. Triko vážně šlo dolů a on začíná mít opravdový problém, protože na ten golf nejspíš nedojdou. Nepamatuje si, kdy byl naposledy tak nedočkavý, ale je to vlastně osvěžující. Jeden koutek mu jde nahoru a v očích se mu zablýskne, když si ho pořádně prohlédne. Tuší, že ze začátku, kdy se poznali, by Aoi nic podobného neudělal a klidně si bude sebevědomě myslet, že je to díky jeho vlivu. To jsou věci, kterých se upřímně nebojí, ale zároveň se to na jeho povaze nepodepíše. V tomto ohledu byl velmi vyrovnaný. Nemá v plánu od něj odvracet pohled a užije si možnost na něj koukat, i když je chvíli částečně schovaný za barem.

"Mám obavy, že nakonec prohraju." Narazí na ten golf. 

"Už teď mám opravdu velké problémy se soustředěním." Odmlčí se na chvíli a pak se rozhodne mu sdělit myšlenku, která ho napadla. 

"Dokonce začínám přemýšlet nad tím, že bych ti pořídil nějaké hezké nové plavky. Tak bych si klidně mohl prohlédnout i zbytek." Nestydí se, to vůbec ne. Dokázal by si představit, že by tady v nich Aoi chodil. Trochu zapomíná, že v tomto apartmánu nejsou sami, ale pánové prominou. Z druhé strany by si to nejspíš užili taky. U Yukiho nepochybuje a jak si všiml, tak Uruha by se taky nejspíš nebránil. Takže schváleno celým osazenstvem. 

"Narážel jsi na probuzení se svým drinkem. Tak nějak jsem předpokládal, že po probuzení, by některé věci mohly být velice zajímavé." Samozřejmě je jasné, o čem mluví a vidět Aoiho ospalého…Lepší pohled by si nejspíš nevybral. Zamyslí se, jestli má Aoi dobrou představu o ředitelích a jejich volně strávených dnech. 

"Vlastně na tom něco bude. Pár takových dní jsem si užil." Vypadá pořád dost zamyšleně. 

"Ale myslím, že své zaměstnance jsem nikdy takto netrýznil.Trávili se mnou čas dobrovolně a nosili sklenku sami od sebe." Pokrčí nenuceně rameny. Bral si sebou společnost a většina z nich se o něj vážně dobře starala. Prostě to dělali proto, že to chtěli. Žádné přesčasy ani podobné nemysly. Byl asi jediný šéf, který nenutil své lidi s ním chodit pít. Moc dobře věděl, že by ho neodmítli a pokud někoho opravdu pozval, dával si dobrý pozor, jestli čas opravdu má a aby to nedělal jen z povinnosti. S takovou společností, by si večer rozhodně neužil. Uruhu nechají na pokoji, podle něj bude radši za trochu soukromí a odpočinku, co ho ale neuklidní je následná rána, která se ozve zpoza dveří. Uruha už jednou upadl, ostatně je to vidět na jeho ruce a on má obavy, aby se to nestalo znovu. Přece jen i cesta na loď byla náročná. Podívá se na Aoiho, když ho napadne možnost, že by je mohli přistihnout. 

"Tak to asi přežijeme všichni snad. Ale upřímně rád bych se tam podíval, kdyby náhodou." Je znát, že o něj má opravdu starost. 

Vedle v pokoji se zrovna Uru snaží zvednout kufr, ale moc mu to nejde. Nemá vůbec žádnou sílu a tak mu nakonec pomáhá Yuki. Společnými silami se jim podaří kufr zase zvednout a chvíli o něj zůstanou opření oba dva. Když Uru pomalu vzhlédne, má nos kousek od barmanova. Chvíli si navzájem koukají do očí, než je Uruha sklopí. Očividně je z jeho blízkosti nervózní. 

"Nemusíš se stydět, moc se mi líbíš." Broukne Yuki tichým hlasem a opatrně zvedne dlaň, aby mu ukazováčkem pozvedl bradu a donutil ho, se na něj podívat. 

"Možná bychom společně mohli strávit trochu volna. Já vím, nejsem Aoi, ale…" Nabídne Uruhovi a ten na něj hledí s pootevřenými rty, jak kdyby nechápal, co mu to vlastně říká. Má strach, že se minulost bude opakovat, i když Yuki nevypadá jako ten typ, který by toho byl schopný. Možná proto mu hned neucukne.

"Já nevím…" Začne mu pomalu odporovat, ale nechce ho odmítnout nějak hrubě. Nestačí to však ani doříct a cítí na svých rtech ty Yukiho, když ho velmi opatrně políbí. V tu chvíli se otevřou dveře do pokoje. Jakmile Uruhovi dojde, co to bylo za zvuk, odskočí od Yukiho a vyděšeně se podívá na Takeshiho vzápětí mu dojde, že je tu i Aoi a to ho vyděsí ještě víc. 

"Co tu děláte?" Vyjede po nich, protože klepání rozhodně nesylšel.

"Slyšeli jsme ránu, měli jsme obavy." Vysvětlí Takehi se svým vědoucným úsměvem. Jenže Uru se na něj ani nepodívá a jen kouká na Aoiho.

"Nic se nestalo." Ozve se Uruha příkřeji, než by možná měl, ale začíná mít nervy na dranc. 

"Chci spát." Pohodí panovačně hlavou a vyhazuje rovnou úplně všechny s rukama založenýma na hrudi. Vypadá to, že je jen nezdvořilý a neváží si toho, co pro něj Takeshi dělá, ale tak to není. Už jen ten postoj značí, jak moc se brání všemu a všem. Má strach zůstat s Yukim v místnosti. Má strach mít s kýmkoliv cokoliv. Už jen proto, že kdyby si s někým začal a pokročilo to dál musel by se třeba svlékat.

Aoi

Dřív by se Aoi bránil, vrtěl by hlavou a schovával se a teď se mu nedaří ovládnout vlastní výraz plný zadostiučinění, když Takeshiho dostane na svlečené tričko. Jisté zdravé sebevědomí najednou nebyla vůbec špatná věc a on aby se začal hlídat, aby toho nezneužíval. Ten golf bude samozřejmě hrát oblečený, aby pak Take nevykládal klukům, jak Aoi hraje nefér, ale stejně je to pěkné. Jakmile dojde na plavky, Aoi je zase v úzkých, okamžitě zrudne a protočí očima. Samozřejmě moc dobře ví, na co přesně Takeshi naráží a jak si ho pak prohlížel, když chodil v těch mokrých plavkách a nic si neuvědomoval. Co má na tohle pro pána říct? Někdy bylo lepší neříkat nic a rovnou konat, ale to by jim do toho nesměla vstoupit ta rána. Když Takeshi začne vykládat, jak mu zaměstnanci nosili skleničky sami od sebe, nejradši by ho praštil. No jistě, samí mladí kluci, co potřebovali zachránit. Především z finančního hlediska. Aoiho myšlenky jsou trochu kousavé, žárlivé a dobře věděl, že Takeshi by se nenechal snadno zneužívat, ale stejně. Aoi rozumí tomu, proč se Takeshi potřebuje přesvědčit. Přikývne a se starostí ve vlastních očích ho následuje ke dveřím kajuty. Možná měli zaklepat, ale Takeshi je rychlejší. Asi chce na vlastní oči vidět, co se tam děje a to musíte udělat bez varování. Chlívák jeden! Aoi si myslel, že když se baví o Uruhovi a o Yukim, jsou to spíš jen takové žertíky, ale oni je vážně najdou v docela intimní situaci a i když neví, jak se tváří Takeshi vedle něj, on sám na to zírá se zaskočeně pootevřenou pusou. Ucítí, jak znovu červená, dnes už asi posté, a když je Uruha okamžitě sprdne, trhne sebou a zapluje zpátky za dveře. Neodchází, jenom se zády opře o stěnu vedle nich a odfoukne si. Tohle asi s Takeshim přehnali. V tom rozčilení si snad Uruha alespoň nevšiml, že Aoi neměl tričko. 

"Omlouváme se, my jenom..." Houkne ze svého místa, ale co mu vlastně chce říct? Když ho našel naposled, Uruha málem vykrvácel a teď to měli riskovat? Musí to přeci sám vědět… ano, byl tu Yuki, on by nic takového nedopustil, ale co kdyby jim oběma spadl na hlavu strop nebo tak něco? 

"Neměli jsme sem vůbec chodit. Yuki by vyběhl ven, kdyby se stalo něco vážného." Řekne Takeshimu polohlasem, ale asi to bylo dovnitř slyšet. Když po nich Uruha štěkne, že chce spát a mít klid, Aoiho obočí vyskočí nahoru. Odlepí se od stěny, opatrně zase nakoukne dovnitř a najde pohledem Yukiho. On s jejich vpádem přece nemá nic společného, tak proč se Uruha zlobí i na něj a nechce ho tu, když si před chvílí užívali očividně pěkné chvilky? Aoi je z toho pořádně zmatený, protože by ani za nic nevymyslel, že by Yuki mohl jednat proti Uruhově vůli. Už ho přece jen trochu znal a Takeshi mu věřil. 

"On za to přece nemůže." Rozhodí rukama a trochu se zamračí, ale copak k tomu můžou Uruhu nutit? Vrhne po Yukim omluvným pohledem. Tohle mu nesplatí ani pořádně drahým dárkem. 

"Bude nám říkat kazišuci..." Řekne tiše Takeshimu a samozřejmě myslí Yukiho. Ach jo, dlouho si nepřipadal, že něco tolik podělal. Yuki okolo něj projde ven a on ještě jednou rozhodí omluvně rukama. Teď, aby ho vzali s sebou, aby tady nebyl sám a trochu jim to vrátil, že když žádné soukromí, tak nikdo z nich. Pak se přece jenom ještě jednou vrátí do dveří Uruhovy kajuty. 

"Později chceme jít na balet. Bude to krása. Chtěl bys jít taky? Máme na tebe zaklepat?" Nabídne mu, ale očekává, že ho nějaká neviditelná síla vyrazí ze dveří ven a přistane až někde na dně Mariánského příkopu.

Takeshi, Uruha, Yuki

Takehsi nic neříká, což je samo o sobě podezřelé a jen si prohlíží Uruhu a jeho postoj. Zná už nějakou dobu, ví, že umí být panovačný a pro zlá slova si nejde daleko, když ho něco naštve, ale tohle podle něj není ten příklad. Něco se stalo a Uruha se brání, ale čemu? Má nutkání na to přijít hned, ale musel by s ním mluvit o samotě a není si jistý, že zrovna v tomto rozpoložení by mohl mít úspěch. Ohlédne se přes rameno, ale Aoiho už nevidí, asi odešel, jen není daleko, protože ho vzápětí slyší. 

"Možná neměli, ale na tom už teď nezáleží." Odpoví Aoimu a vrátí pomalu pohled k Uruhovi, který se snaží tvářit pořád stejně. Snaží se netěkat očima ke všem přítomných a jediné, co si přeje je, aby všichni šli pryč a nechali ho aspoň na chvíli propadnout jeho strachům. Žije s nimi tak dlouho, že ho nenapadne, že by to mohlo být jinak. Trochu se napřímí, když dojde na to, že za to Yuki nemůže a už mu začíná docházet, jak to vypadá. Jenže ono to bylo celé jinak. Nebrání se, jen se mu obočí trochu stáhne a vůbec ho nenapadne, pod jakým drobnohledem právě je. Yuki už v pokoji není a zůstává tu jen Takeshi a Aoi za dveřmi. Všiml si i toho, že neměl triko a náladě mu to nepřidá. Určitě je tím vším vyrušili od něčeho…+Hodně důležitého.+ Proběhne mu hlavou kysele a ano žárlivě. Ne, tahle plavba vážně nebyl dobrý nápad a jeho psychice to rozhodně nepomáhá. Bude s tím muset hodně rychle něco udělat, jinak to všem jen pokazí. Uzavře se ještě víc do sebe a vzdorovitě pohodí hlavou, aby se obrnil. Obrátí oči k Takeshimu, který pořád ještě pořádně nic neřekl a on sám nedokáže odhadnout, co si myslí.

"Slibuju, že už mi nic neupadne, je to tak v pořádku?" Zeptá se ho, spíš na něj trochu prská, ale je to jeho jediná obrana, aby se v tom nikdo nezačal vrtat. Aoi mu ještě nabídne večerní program a on by hrozně rád šel, ale…

"To je v pohodě, udělám si hezký večer tady, užijte si to." Spíš to zní, jen běžte a už se nevracejte a na mě prostě zapomeňte. Rozhodně není v pořádku a Takeshi sprostě ví. Ustoupí ke dveřím, ze kterých vyhlédne a očima najde Aoiho. 

"Za moment jsem u tebe. Počkej na mě chvilku." Požádá ho s mírným, téměř neznatelným pousmáním a zavře se s Uruhou v pokoji. Yuki to všechno pozoru od baru a tváří se, jak kdyby za sebou měl pohřeb. Sáhne po jednom z koktejlů a na jeden zátah sklenici vyprázdní. 

"Já se hrozně omlouvám, vůbec nevím, co mě to napadlo." Zajede si do dlaní do vlasů a chvíli si je nahoře podrží. Ani mu nedochází, že právě práská sám sebe a říká, jak to skutečně bylo. 

"Chvíli jsme si povídali a pak jsem to prostě zvoral. Možná bych měl…odejít. Musel jsem ho hrozně naštvat." Vypadá rozhodně provinile, když se na Aoiho podívá. Vůbec netuší, jak moc složité je to s Uruhovou psychikou. 

Za to Takeshi už nejspíš ví, co se děje, a proto ho nenechával samotného. Udělá několik kroků do místnosti a setká se s Uruhovým trochu překvapeným a zároveň vyděšeným pohledem.

"Uru-chan." Osloví ho měkce a pořád se přibližuje.

"Já si chci vážně jen lehnout a trochu odpočinout." Brání se jmenovaný, ale vypadá to, že mu to bude k ničemu.

"Ano, odpočinek rozhodně potřebuješ, ale první mi povíš, co se stalo." Nenechá se Takeshi ukecat, a jakmile je u něj vezme ho za ruce a jemně je sevře. 

"Nebude to jednoduché, to víš sám nejlépe. Jen nás od sebe neodháněj, přece ti chceme pomoct." Snaží se mu domluvit měkkým tónem v hlase. Pak si ho prostě přitáhne do náruče a nepustí ho, dokud mu v ní trochu nepovolí a nezaboří hlavu do jeho ramene.

"Já se vážně snažil." Prohodí Uru tiše, ale v Takeshiho náruči se cítí o něco lépe. 

"Já vím, že ano, ale nepůjde to hned. Dej tomu čas. Oba dva jsme tu pro tebe." Šeptá mu Takeshi, aniž by ho pustil. S jeho slovy se Uru cítí ještě víc provinile, hlavně proto, jak kouká na Aoiho. 

"Je mi to líto." Broukne Uru trochu plačtivě a nakonec se od Takeshiho odtáhne.

"Budu v pořádku opravdu, moc děkuju." Sklopí provinile oči.

"Těm dvěma se omluvím později, teď už to nezvládnu." Ujistí Takeshiho, že na to nezapomene. 

"Pomůžu ti alespoň s tím kufrem." Nabídne se Take a rozhodně nechce slyšet žádné námitky. Třeba se Uruhovi trochu uleví, když si všechno zabalí a poskládá. Takeshimu by to možná tak vyhnalo vrásku, ale Uru se tím vyloženě baví.