Uruha, Kamijo, Shinya, Zyean, Inoran, Tora, Tamaki
Tamaki asi tuší, co se Boogiemu prohání hlavou a je na něm, aby mu z ní podobné myšlenky dostal. Ne, nikdy to nepůjde úplně, to je mu jasné, ale rozhodně se o to bude snažit každý den po celý svůj život. Boo se mu svěřil do rukou, opustil Hyda a je tu s ním. Chápe jeho důvody, proč to udělal a zároveň pořád nemůže uvěřit tomu, že se to stalo. Přitiskne ho k sobě víc, když Boo nechá víčka klesnout. Tama se rozhlédne kolem, aby zjistil, kde vlastně jsou. Ještě se trochu projde, ale dostali se kousek od města. Na noc zůstanou tady a pak se rozhodne co dál. Třeba si Boo nakonec rozmyslí, že tady žít nechce. Na tom ale nezáleží. Důležité je, že budou spolu."Už to nikdy použít nemusíš, Boo-chan." Pošeptá mu s dalším polibkem do vlasů.
"Jsem jen člověk, pamatuješ? Budeme žít obyčejný, dlouhý a pokusím se o to, aby to byl ten nejkrásnější život, jaký bys mohl mít. Zasloužíš si to." Ujistí ho, že svá slova myslí vážně. Dojde až k jednomu z domků na předměstí, který patřil Hydovi a u kterého ví, kde je klíč. Uvnitř nic jeho nenajdou, Hyde za sebou dost dobře zahladil všechny stopy, když ho začali hledat, ale pořád je to celkem útulný domeček, který by mohli použít. Postaví Boogieho na zem, aby našel klíč a jakmile odemkne, vezme ho znovu do náruče a překročí s ním práh.
"Vítej doma, Boo-chan." Dodá, protože tady by mohli být opravdu doma. Jakmile se za nimi dveře zavřou, je to vlastně konec jedné velké kapitoly jejich života a Tama doufá, že to bude začátek nové, kterou by mohli opravdu napsat společně.
Uruha upadá do spánku už při letu. Stíny mu dodávají sílu a zároveň přestanou tvořit pro ostatní nepříjemný zvuk. Uru se usmívá, protože jsou to opravdu jako jejich děti. Máma je nemocná, tak se o ni postarají, i když po zbytek roku hrozně zlobí. Vlastně je má rád, už se dokázal smířit s tím, kým vlastně je a kam patří. Je to příjemné uvědomění, které mu teď proplouvá myslí a společně s přítomností Kaoru ho zvláštním způsobem uzdravuje. Bude to trvat dlouho, než se plně zotaví, ale ne, nejspíš tady jeho cesta neskončí a ten zbytek nepůjde sám. Ucítí známou vůni bytu Kaoru, kde už společně byli. Víčka má pořád zavřená, ale nepotřebuje se dívat, aby to poznal. Není rád, když měkoučké peří zmizí a jeho tělo se prudce pohne, ale vzápětí se ocitne u Kaoru v náruči. Spokojeně se zavrtí, zaboří tvář do jeho krku a jen velmi ztěžka se jednou dlaní přichytí za jeho rameno. +Nemám tu nic na sebe.+ Proběhne mu hlavou. Jeho mysl je otevřená a on si není jistý, jestli Kaoru jeho myšlenky slyší nebo ne, ale přísahal by, že se ozve tichý, trochu ukvílený smích stínů kolem. Když se dostane do postele, nepustí Kaoru, aby mu dal jasně najevo, kde přesně má být. Pohodlně se uvelebí na jeho těle a konečně se nechá ukolébat ke spánku. Vyhrál…vyhrál svůj život, vyhrál svou svobodu a v neposlední řadě vyhrál svůj osud, který už se k němu třeba nikdy neotočí zády. První se mu v mysli objeví obraz jednoho jeho snu. Je to už dlouho, kdy se mu zdál a konečně pochopí, co to bylo za stín na obloze, který měl křídla a připomínal ptáka. Nebyl to jeho pronásledovatel, jak si myslel, byla to jeho možná trochu podivná láska, která dokáže přežít i v Temnotě.
Kamijo cítí i ve svém stavu, že Mana nemá daleko k tomu, aby mu zmizel, stejně jako zmizel Hyde. Nemíní to dovolit. Brání se tomu i jeho podvědomí, které je s Manou spojené a taky díky citu, který pro něj má. Jeho tělo se napne a doluje z jeho nitra další a další zbytky sil, které mu ještě zůstaly. Říká se, že lidské tělo má hranice o hodně dál, než si vůbec dotyčný dokáže přestavit. On ale není člověk a chce ho za každou cenu zachránit. Buď odejdou společně nebo přežijí oba dva. Jeho runy, které má díky Manovi začnou tlumeně zářit a dávají okolí znát, že svůj boj rozhodně nevzdal. Ostatně nebyl z těch, kdo by umřel bez toho, aby s tím souhlasil. Mana mu začne odpovídat a koutky se mu v tu chvíli zřetelně pozvednout, jak se chce pousmát. Ještě není zcela při vědomí, ale už je tomu blízko. Užívá si Manův hlas ve své hlavě. +Já jsem rozhodně pro. Dáme si dlouhou dovolenou, na které tě budu každý den žádat, abys zůstal se mnou. Po svém samozřejmě.+ Bude žádat i o něco jiného, ale tento boj je oba vyčerpal natolik, že budou muset ještě nějakou dobu počkat. V tento okamžik otevře oči i Kamijo a podívá se rovnou do Manovi tváře.
"Nezeptal ses mě, jestli můžeš odejít a nechat mě tu." Vyčte mu, co se mohlo stát, aniž by za to mohl. Je pro něj těžké se pohnout, přesto to zkusí. Jed už v jeho těle není, Shinya ho vyléčil a sám je teď…
"Ten malý démonek toho vlastně dokázal hodně." Pošeptá Manovi s krátkým povzdechem, který naznačuje, že mu jeho svým způsobem líto. Zároveň vnímá energii, kterou způsobil Inoran, když se rozhodli s Kaiem odejít.
Ino by rád Aoimu všechno vysvětlil, ale na to není příliš času, pokud chtějí Shinovi pomoci. +Později si promluvíme, musím jít, dokud je čas.+ Pošle mu svou myšlenku a Tora nakonec možná bude rychlejší, i když by to Aoimu řekl rád sám.
"Dokázali. Konečně bude na světě zase trochu líp. Tedy do doby, než se vrátí tvé mrzoutství." Poznamená Tora, který se usadí vedle Aoiho a přitáhne si ho k sobě. Kai už je pryč a on se o něj vážně bojí.
"Doufám, že se v pořádku vrátí." Do jeho hlasu se snad poprvé v životě dostane patrná stopa strachu o někoho, na kom mu záleží.
"Ale Ino je sexy….Musíš si ho pořádně osahat." Snaží se Aoiho přivést na jiné myšlenky a podívá se na Taijiho se Zyeanem.
Zye malém utekl, když se na něj Hide hnal, ale samozřejmě to chápal. Neměl se do toho plést a z druhé strany prostě musel. Sklápí hlavu k zemi a až je to možné, přitiskne se k Taijimu.
"Je mi to líto." Dodá a doufá, že se Kai společně s Inem vrátí i se Shinyou. Pak se opatrně od Taijiho odtáhne a posune se k Hidemu.
"Přivedou ho zpátky, uvidíš." Rozhlédne se kolem sebe.
"Svět se vrací k normálu, všechno bude v pořádku." Dává na odiv svůj optimismus a víc stiskne Tajiho dlaň, když se k němu posune zpátky. Mezitím Ino čeká, jestli Kai přijde s nějakou možností. Sám si není jistý, jestli vůbec nějaká je. Shin vypadá hrozně smutně, když dojde na to, jak se bude Hide cítit.
"Já vím, že ano. Nikdy jsem nechtěl, aby to tak dopadlo. Musíte mi věřit." Skoro to vypadá, že se každou chvíli rozbrečí. Lidský Shin už opravdu brečí, ale jen potichu. Inoran se podívá trochu káravě na Kaie, protože tok jeho myšlenek snad i vycítil. Jen zlehka zavrtí hlavou, protože ani v tuto chvíli by posednutí jiného člověk nedovolil. Ovšem další Kaiova možnost ho rozhodně zaujme.
"To je pravda. Vrátíš mu vzpomínky a mohl by si mu dát ty své. Pokud sám ucítí, jak moc mu na Hidemu záleží, třeba se opravdu vyléčí oba navzájem." Ani teď nepřestal věřit v sílu lásky, i když mu podivný hlásek napovídá, že smrt je mnohem silnější. Na tu je láska krátká. Ne však v tuto chvíli. Oba jsou o tom přesvědčení. Démonická zlatavá očka se rozsvítí, protože oba mají pravdu. Sám odejde, ale nechá na světě kus sebe a bude moci alespoň nějaký způsobem zůstat s Hidem. Shinyovi, kterého uvěznil, to vlastně dluží.
"Máš pravdu." Kývne na Kaie a pak si přitáhne lidského Shina blíž dotkne se svým čelem toho jeho.
"Zasloužíš si lepší život, než jaký jsem ti vzal. Děkuju, že jsem mohl být na světě, bez tebe by to nešlo. Teď jsi na řadě." Zlehka se pousměje, ale jeho hlas zní přiškrceně. V jeho dlani se zhmotní temná dýka, kterou si odřízne pramen vlasů a zaplete ho do malého copánku, je na něm jeden z korálků, které nosil. Omotá ho Shinovi kolem zápěstí a pak vezme obě dlaně do těch svých a nechá víčka klesnout. Během pár vteřin mu věnuje všechny své vzpomínky na Hideho a taky lásku, kterou k němu cítí, stejně jako pocit pouta mezi nimi. Pak se vyčerpaně odtáhne a jeho tělo se vinou toho začne pomalu rozplývat. Nebolí to a ani to není nepříjemné. Prostě zmizí.
"Hodně štěstí Shin-chan. Přeje ti to démon a to není málo. Dejte na něj pozor." Řekne těm dvěma a naposledy se usměje, než zmizí s Hideho jménem na svých rtech.
"Tak pojď." Zašeptá Ino a gestem dlaně pozve zmateného Shina k sobě. ten se jen opatrně pohne a neví, co si s novými pocity a vzpomínkami počít.
"A kam vlastně půjdu? Domů?" Zeptá se jich, když je u nich. Tady se mu rozhodně zůstávat nechce. Ino jen přikývne.
"Ano půjdeš tam, kde jsi teď doma." Vezme oba dva za ruku a vrátí se zpátky k ostatním.
Zye je uvidí jako první a rychle poklepe Hidemu na rameno. Ve chvíli když se Hide podívá tím směrem, nejsou si Shinovy oči ty jeho a v ten okamžik se v něm probudí úplně všechno, co mu Shin předal.
"Hide-chan." Broukne měkce. Stočí oči ke svému novému náramku, ale neví, odkud jej má. Na démona si už ani nevzpomene, prostě to nedokáže.
"Hrozně si mi chyběl." Po tvářích už mu zase stékají slzy. Ani neví, proč to řekl, ale cítí to tak. Bez váhání se rozejde k němu a objeme ho kolem pasu, když si přitiskne tvář na jeho hruď. V tu chvíli štěstí démona dokoná své a něco kolem nich se zlehka rozzáří slabým světlem. Ino se jen zlehka pousměje a vrátí se k Aoimu. Tím propustí Toru a ten se zase vrátí ke Kaiovi, aby si ho přitáhl k sobě. Už od něj nechce být ani o milimetr dál.
"Na párty to nevypadá." Prohodí Tora pobaveně a zabloudí očima k Manovi opodál. Trochu se ušklíbne, ale moc nenávisti v tom není.
"Jsi v pořádku?" Zeptá se Kaie starostlivě. Ino se postaví za Aoiho a přitáhne si ho zády na své tělo.
"Víš, možná nakonec upustím od té bílé." Nechá víčka klesnout a pošle Aoim do mysli svůj vlastní vzhled.
"Snad tě tím moc nezklamu. Rád bych s tebou zůstal a už ani smrt nás nerozdělí, Aoi-koi." Dojde na vtipkování, které mu pořád nejde, ale pouto je neopustilo, jen je trochu jiné, než doposud.
Mana, Hide, Taiji, Aoi, Kai
"Je škoda, že když může anděl padnout a stát se démonem, nejde to s démony opačně. On by si to zasloužil." Řekne něco velmi kajícného a podívá se na Tajiho opodál. Ten přikývne, ale sám o ničem podobném nikdy neslyšel. Prostě to nešlo. Jejich jediná šance byli Kai a Inoran uvnitř říše mrtvých. Mana už ale dobře cítil, že se Shinya nevrátí a jeho tělo bylo průsvitnější stále víc. Brzy zmizí úplně a už nikdy nikdo nepozná, že tady kdy byl.
Aoi sedí a opírá se o Toru a ve chvíli, kdy zmíní mrzoutství, se po něm s nafučenými tvářemi podívá.
"Tak to říká vážně ten pravý..." Odfrkne si a pohodí vlasy.
"Je dobře, že už zase vypadáš jako dřív. Skrze Inorana jsem tě chvíli viděl, byl jsi jako almara. Jsi i normálně, ale teď to bylo trošku horší." Připomene mu jeho nevšední vzhled díky lektvarům, o kterém jim vůbec neřekl. Tora zvážní a projeví strach o jejich miláčky. Aoi přikývne a snad by byl raději, kdyby to ani nepřipomínal. A pak prohodí, že je Ino sexy. Cože, tohle řekl Tora? Nasadí nevěřícný výraz a pokusí se na něj znovu podívat.
"Můžeš mi ho prosím tě pořádně popsat? To už je něco, když to řekneš ty… o něm..." Dovysvětlí. Cítí Inoranovy emoce, ale ještě neměl možnost si ho ve vší kráse prohlédnout. Tohle bylo na slepotě vážně k vzteku. To on by měl být ten první!
Hide sedí bez hnutí nad Shinyovým tělem. Vidí, jak se mu pod rukama rozplývá a ztrácí, zatímco náramek na jeho zápěstí sílí. Nerozumí tomu, proč se objevuje, ale nedovede vnímat nic z toho, co se děje kolem něj až do chvíle, kdy na něj Zye promluví. Zvedne k němu krví podlité oči, chvíli si jeho pohled podrží a pak je zase sklopí. Měl by mu možná něco odpovědět, ale co by mu měl říkat? On svého anděla má. Taiji Zyeana pohladí po zádech v konejšivém gestu. Nebyl by to Zye, aby se nesnažil a nepokusil se Hideho nějak povzbudit, ale tady to nejspíš vůbec nemělo smysl. Poslouchá ty dva, jak se navzájem špičkují, aby všemu trochu odlehčili, stejně jako po očku sleduje Manu s probouzejícím se Kamijem a ví, že ti dva se na dlouho stáhnou někam do ústraní. Asi podobně jako Uruha a Kaoru. Na okamžik se podívá k nebi, jako by tam mohl spatřit Yoshikiho, ale nebylo tomu tak. Skončil tak rychle a tak zbytečně a dokonce se musí dívat na to, jak přišel o svou lásku… Pomalu ze sebe setřese poslední zbytky své andělské podoby i zbroje, meč také zmizí a zůstane prostě jenom obyčejný Taiji. Nemůžou dělat nic jiného, než čekat.
Mezitím v jiné dimenzi Kai pomalu přikývne.
"My ti věříme, nemáme důvod, aby ne." Přece viděli, jak se Shin snažil pomáhat jim a ne Hydovi, i když byl vlastně také zdrojem Torova zranění a Aoiho slepoty. Jenže podle Uruhy jim pomáhal dokonce i tehdy tam v tom tunelu. Vyloženě ho překvapí, když Shinya s jeho návrhem souhlasí tak snadno a pousměje se. Je to hodně smutný úsměv, jenže když si Shinya démon bral tělo lidského Shinyi, bral si něco, co mu nikdy nemělo patřit, užíval si život v jeho kůži a to hezké prostě už vyčerpal. Teď byl čas to vrátit a oplatit zase jeho hostiteli tuhle zápůjčku. Dát mu možnost prožít zbytek svého života. Jednoduše démon si užil a teď se musel vystřídat. Pak už jsou s Inoranem oba dva svědky toho, jak se Shinya démon loučí se svou schránkou, děkuje jí a propouští jí. Asi nikdy se nestalo, aby se démon vrátil dobrovolně a člověk to přežil. Mimoděk ho napadne, koho asi obsadil Mana, nebo dokonce Hyde… Kaoru… prostě všichni… Oba sledují, jak Shinya vytváří podivný náramek, věnuje ho člověku a pak se prostě rozplyne. Rychle a nečekaně. Kai se ani nestačil nadechnout a říct sbohem. Není schopný ovládnout slzy, které mu na chvíli vhrknou do očí, ale prudce skloní hlavu a když ji zase narovná, už tam nejsou. Když se Shinya zeptá, jestli půjdou domů, Kai se na chvíli Inorana podívá. Kde je Shinyi domov, máma, táta? Jenže Inoran už mu naznačuje, že to bude někde jinde a asi je to tak lepší.
Hide sedí s hlavou skloněnou a očima zavřenýma nad tělem Shinyi, ale když mu zmizí pod rukama a on hrábne dlaněmi do prázdna, prudce je otevře, ještě prudčeji nadechne a jeho hruď se sevře tak silně, že nedovede ani vykřiknout, i když moc chtěl. Dokonce i Mana odvrátí tvář. Jenže pak mu Zye poklepe na rameno, on se ohlédne a dlouze zůstane hledět na přicházející postavu. V Shinyových očích není ani známky po zlatých kruzích. I Hide o ně přišel. Přišel o pouto s démonem, ale neničí ho to tak, jako Boogieho odchod Hyda. Nebylo to násilné a Shinya kus sebe poslal zpět. Hidemu chvíli trvá, než mu dojde, že nehledí na svého démona, ale na člověka, kterého krátce potkal. Nevidí do jeho mysli ani pocitů, je to nezvyklé a podivně prázdné. Dotkne se náramku na zápěstí. Je skutečný. Když ho Shinya osloví a rozejde se k němu, automaticky nastaví náruč a pevně jej sevře, ale přes jeho hlavu už očima hledá Inorana a Kaie a září v nich otázky. Moc dobře ví, že tohle není Shin… tedy ne démon, ale člověk. Jenže ten člověk si ho pamatuje a tiskne se k němu, jako by se znali a žili spolu. Je to bolestné a zároveň ví, že ho nezradí a neopustí.
"Ty mě taky." Šeptne, aby človíček nic nepoznal a všimne si démonových vlasů na jeho zápěstí. Je to poslední kouzlo, poslední dar. Hide pevně semkne víčka a vzlykne. Potrvá mu, než si na ty vlasy zvykne. Přítomnost člověka mu však brání propadnout žalu a beznaději a nechat svou moc řádit. Přesně tak, jak Kai doufal.
Když Tora prohodí, že na párty to nevypadá, Taiji se usměje.
"Ne, to ne. Půjdeme domů. Všichni." Řekne a kývne na ně hlavou. Mana přikývne, vrávoravě vstane a podá Kamijovi ruku. Půjdou domů. Hide půjde se Shinyou a oni všichni nejspíš spolu. Nejspíš ještě k Inoranovi.
"Nechceš jít s námi?" Nabídne Taiji Hidemu a Hide se jemně kousne do rtu. Mají si se Shinyou co říkat a na co si zvykat, ale…
"Rád." Řekne nakonec. Tázavě se ohlédne i po démonovi, ale Mana jemně zavrtí hlavou. Ne, není schopný se s nimi přátelit a chce jít s Kamijem někam, kde budou jen oni, ale…
"Nebudu vaším nepřítelem." Řekne jim a mírně se jim ukloní na rozloučenou. Ostatní mu to oplatí a pak už jsou na skále sami. Kai se přitiskne k Torovi a přikývne. Bude mu to všechno vyprávět, ale až doma. Aoi se přitiskne k Inoranovi a jakmile se mu před očima proběhne obraz jeho vzhledu, šokovaně otevře ústa a obrátí k němu tvář. Taiji mu zespodu klepne do brady.
"Zavři pusu nebo ti do ní nalítají mouchy. Zavrkáte si doma. Jdeme." Zavelí a zasměje se, jinak tady vážně budou ještě týden. Aoi je ještě celý tumpachový z té náhlé náklonnosti k černé a vlastně i ke smrti, protože teď jsou pro sebe vážně jako stvoření, ale…
"Aoi prodělal úraz lebky." Vtipkuje Kai. Aoi se konečně zamračí, pokouší se ho zezadu kopnout a společně scházejí ze skály...
Žádné komentáře:
Okomentovat