Boogie, Mana, Hide, Taiji, Aoi, Kai, Kaoru
Kaoru krouží nad bojištěm, vrhá se střemhlav na stínové vlky a přemýšlí, kdy bude nejlepší chvíle otočit strany. Ještě ne, Hyde je ještě příliš silný, ale přestává se mu líbit, co vidí. Kamijo je na kolenou, Mana toho má očividně taky dost a Hide se Shinyou se rozhodli do bojů nezapojovat. Ne tak, jak si Hyde představoval. Možná nakonec vůbec nebude vhodné, aby se mu postavil a mnohem lepší bude předstírat, že to nikdy udělat nechtěl, ale když vidí Uruhu, jak se s ním rozlíceně rve na život a na smrt, uvědomí si, že k němu doopravdy cítí něco, kvůli čemu ho nemůže Hydovi jenom tak předhodit a prostě mu musí nějak pomoci. Při svém kroužení vidí Shinyu, jak hledá raněné a začíná je nosit na bezpečné místo a taky vidí Hideho, že utíká směrem k Hydovi a Uruhovi a nepochybuje o tom, komu jde na pomoc. Jinak by Shinya nechal anděla a upíra ležet jenom tak. A tak obratně změní strany a začne bitevní pole čistit pro změnu od Hydových stvůr. Zatím si nevšímá těch, které jsou okolo Boogieho nebo ostatních, ale vybíjí pouze ty, které se pletou do Hydova a Uruhova souboje a snaží se tak ovlivnit výsledek. Zdařile tím Uruhovi pomáhá, takže se může soustředit jenom na úhlavního nepřítele. Nářek jeho duší Hydovi nijak neublíží, takže se jej pokusí utlumit co nejvíc, aby se jejich původním protivníkům ulevilo. Duše se chtějí mstít, nerozumí tomu a začínají se mu stavět na odpor a i když je Kaoru silný démon, momentálně musí nejvíc bojovat sám se sebou, se svou podstatou a se všemi, které chránil, kterým slíbil pomstu a kteří si teď myslí, že je zrazuje. Později jim to vysvětlí, ale teď je musí utišit.Mana se zmenšuje stále víc. Je to díky všem zásahům, které od Inorana dostal, ale také díky tomu neskutečnému útoku andělskou krví, který proti němu vyslal upír. Kdyby se ho Kaoru nezbavil, Mana by možná doopravdy zemřel, vrátil se do démonické říše a společně s ním by tady dnes padl i Kamijo. Jeho sen o tom, že by se stal démonem, by se rozpadl v prach a už nikdy by se nesetkali. Vlastně má obrovskému ptáku být opravdu za co vděčný. Kromě toho ho ničí také to, v jakém stavu je jeho láska. Díky svazku, který mezi nimi je, Mana přichází o další a další energii a jakoukoliv chuť bojovat. Nikdy by si nepomyslel, že zrovna on takto skončí, ale přestává ho zajímat, co se děje kolem něj. Nemůže se ani zbavit své stínové podoby a stát se zase člověkem a tak nad ním kvílí doslova jako hromádka neštěstí. A pak se objeví Shinya. Mana k němu zvedne napůl rozlícenou a napůl nešťastnu tvář. Neví nic o tom, že by měl Shinya nějaké léčitelské schopnosti, ale ještě tu taky byl ten vlk. Kdyby ho zachránili… Prudce se ohlédne k místu, kam Shinya odnáší raněné a pak se zlostně podívá do jeho tváře. Nesnáší, když mu někdo dává ultimáta. Nesnáší, když si někdo myslí, že si to k němu může dovolit, ale on jeho pomoc potřebuje. Ohlédne se po Hydovi. Vem ho samo peklo. Přikývne. Žilo se jim dobře a i když si neuvědomuje, že láska právě vítězí, cosi v něm se uklidní, konečně se dostane do své lidské podoby a objeví se stínová křídla. Opatrně vezme Kamija do náruče a začne se s ním zvedat na oblohu, kde krouží Kaoru a pere se s létajícími monstry. Pomůže mu bezpečně se dostat na vyhlídku, kde Mana opatrně odloží Kamijovo tělo vedle andělského a upířího. Anděl je při vědomí. Mana se ušklíbne a pohodí hrdě hlavou, ale neřekne nic.
Taiji nikdy nezažil tak děsivý pocit, jako ve chvíli, kdy mu hrozil bezprostřední konec a zároveň vnímal Zyeanovo zoufalé volání a cítil jeho téměř praskající kosti. Nemohl nic dělat. Byl stovky let starým andělem, neschopným jakkoliv zakročit a to je něco, na co už nikdy nezapomene. A pak ho Tora strhl stranou od portálu, zatímco se stalo hned několik věcí najednou. Když se mu podaří zase postavit a pevně uchopit meč, svět okolo nich se projasní, naplní životem a radostí, sluncem a zpěvem ptáků a boj okolo nich, jako by na chvíli utichl. Ovlivnilo to úplně všechny, dokonce i Hydovy nestvůry, než se všechno dalo znovu do pohybu a rvačka vypukla na novo. Oba doběhnou k Zyeanovi a Boogiemu. Zye se mu snaží domluvit, ale není to k ničemu dobré. Zatím se do toho ani jeden nepletou. Boogie stojí proti Zyeanovi, je běsný a nevnímá nic ze všeho, co se kolem děje, kromě Zyeanových drzých slov.
"Ty snad nikdy neumřeš!" Šlehne naprázdno malým portálem po Zyeanovi, ale ten se mu hravě vyhne. Jakmile si Boo uvědomí, že může pohlcující díry i metat, na tváři se mu objeví zlověstný úsměv. Stačí se trefit a je po nich!
"Lžeš! Jdete po mě už od mého narození! To vy pronásledujete ostatní! Namyšlení andělé, co si myslí, že mohou ovládat chod světa!" Hodí dalším portálem, zatímco Zye září pořád víc. Jeho životní síla v Boogiem probouzí něco dávného, co dobře zná, ale co Hyde málem zabil. Mate ho to a rozptyluje, ale ještě to není dostatečně silné. A pak po něm ten vlk z ničeho nic vystartuje a Tamaki tu ještě není, aby ho bránil. Následuje výbuch energií, které do sebe narazí, až Taiji na chvíli oslepne. Stačil jenom vykřiknout, aby to Zye nedělal. Zacloní si oči předloktím a skloní se stranou. Nechce si ani domýšlet, co tohle udělalo s Torou. +Druhého slepého upíra už ne, prosím.+ Pomyslí si ještě. Boogie se doslova taví v Zyeanově objetí. Neví, jak se to stalo, ale jeho sok už není vlkem. Má lidské tělo, v podstatě se objímají a snaží se jeden druhého přemoci svou silou a energií, ale na oba je to snad příliš. Chvíli to trvá, než si Boo uvědomí, že je s ním i Tamaki a dělá mu štít. V hlavě mu zní myšlenky, které mu posílá, stejně jako jeho vyznání. Čím víc na něj působí Zyeanova moc, tím víc z něj mizí Hydova temnota a on se stává zase sám sebou. Uvědomí si, že to není Hyde, kdo je teď s ním a dobrovolně nasazuje svůj život jenom pro něho, bez ohledu na cíle nebo ideály. Je to Tamaki. Hyde jej miluje, díky poutu to vnímá, ale zároveň je sobecký a taky příliš povýšený. Je tak přesvědčený o Boogieho moci, že se poblíž něj neobjevil ani na chviličku. Neudělal nic, aby ho ochránil v této bitvě. A tak se Boogie rozhodne během jediné vteřiny. Je otevíračem portálů… Když se Taiji může konečně pořádně podívat do světla, které kolem vyzařovali Boo se Zyeanem, najednou je tam Zyeanovo tělo samo. Boogie i jeho had prostě někam zmizeli a svět na malé mýtině se zdál být zase normálním. Taiji nechápe, co se to stalo, ale nejspíš jim to nedovede vysvětlit už nikdo. Opatrně udělá několik kroků dopředu a pak se rozeběhne ke své láce, poklekne na zem a převrátí ho tváří nahoru.
"Zye-chan, jsi v pořádku? Ty jsi to dokázal, přemohl jsi ho." Pošeptá mu a ohlédne se po Torovi.
Boogie se v poslední chvíli rozhodl přemístit i s Tamakim v náručí. Nevěděl kam, jenom myslel na bezpečné a klidné místo. Pokud uměl otevírat brány a portály do démonické říše, jistě se uměl dostat i jinam. Zhmotní se bez úrazu, celý a zdravý a když se podívá do klína, už neobjímá hada, ale nahé Tamakiho tělo. Je v bezvědomí. Boogie se hrozně lekne, že je po smrti. Okamžitě mu vytrysknou slzy.
"Nééé, prosím, teď né..." Přitiskne ho k sobě a skropí jeho tvář slanou tekutinou. Rozhodl se během chvíle, rozhodl se zachránit ho a nejspíš i být s ním a teď to skončí takhle? To neunese. Energie uvnitř něj začne znovu vířit a hrozí její neřízená exploze, ale už tu není nikdo, koho by tím mohl zranit, kromě sebe.
Hide konečně doběhne na louku, kde je i Hyde s Uruhou. Jeho moc začne pracovat sama od sebe a Hydova maska, pečlivě vybudovaná schránka, se okamžitě začne rozpadat. Odhaluje ho až na dřeň, ale ne jen fyzično, ale i to, co je uvnitř něj. Všechny jeho slabiny. Hyde se mu začne vysmívat, ale Hideho oči ztvrdnou.
"Nemyslím si." Řekne mu tiše. Nenávidí ho z celého srdce a chce ho zničit úplně stejně jako Uruha. Nikdy by si nepomyslel, že se setká s někým, s kým ho bude pojit něco tak silného, kromě Shinyi. Jeho vnitřní magie se začne opírat do Hydovy Temnoty a díky tomu pomáhá Uruhovi Hyda porazit. Je svědkem toho, jak se Uruha stává stínem, který Hyda ničí zevnitř, jak společně mizí a zase se objevují a pak mu dojde, kde přesně leží jeho moc. Vnímá věci takové, jaké doopravdy jsou. Kniha Smrti… Jakmile na ni pomyslí, je velice snadné ji přivolat, i když leží schovaná v Hydově domě. Kdyby tohle Hide věděl dřív… Nejraději by si teď nafackoval. Kniha se mu objeví v rukou, ale nezačne ho vysávat. Sama se prudce otevře, stránky se nalistují na Hydovu kapitolu a pak z knihy vyšlehne obrovská moc. Je to ve stejnou chvíli, kdy zmizí Boo, který tak uleví všemu kolem a oslabí Hyda. Kai, pobíhající po bojišti a honící přízraky, se zastaví na místě a prudce ohlédne, když vycítí smrt. Pak zakloní hlavu a zavyje tak, jako ještě nikdy žádný vlk. Mezi stromy začnou konečně přicházet vlčí strážci. Díky uvolněné pozitivní síle na bojišti se mu to konečně podařilo. Přicházejí, útočí na nestvůry i na Hyda a společně s nimi jim nad hlavami krouží i Kaoru. Přivedlo ho Uruhovo loučení, jeho rozpadající se podstata. Chce mu pomoc, zachránit ho… Střemhlav se snáší na Hyda i všechno kolem, drásá je spáry i svou mocí a společně tak útočí na nepřítele. A pak Kaoru ucítí něco, kvůli čemu musí se zakvílením odlétnout stranou a přistát mezi stromy. Z nebe sem prudce míří světelný paprsek, pocházející snad z vesmíru. Je jenom uzoučký, ale velmi silný, prudce si razil cestu atmosférou, stejně jako nebem a korunami stromů a nakonec se dotkne Hydovy hlavy. V ten moment všechno zahalí bílá záře.
"Yoshiki-san!" Vydechne bojující Taiji. Zřetelně svého přítele cítil, ale když se rozhlédne, nikde ho nevidí. Není tady a přece… jako by cítil, co se děje s jeho láskou a udělal to jediné a poslední, co doopravdy mohl. Kaoru to ví a vnímá a přesto doufá, že to je jediná forma, ve které se anděl může objevit. Ne pro výsledky na bojišti, ale pro svou sobeckou touhu nechat si Uruhu pro sebe, pokud to přežije. Jenže teď nemůže, než se choulit stranou a sledovat, co se to děje.
Hyde, Uruha, Kamijo, Shinya, Zyean, Inoran, Tora, Tamaki
Shin si všimne, že velký pták jim začíná pomáhat. Ne Hydovi, ale jemu a Uruhovi, který se zatím pasuje s Hydem. Není mu z toho dobře, obzvlášť ve chvíli, když všimne, že tam míří i Hide. +Dávej na sebe pozor prosím, nevím co bych bez tebe dělal.+ Pošle mu myšlenku, aby věděl, že na něj ani na vteřinu nezapomněl a že o něj má strach. Nikdy nezažil podobné pocity, ale teď je jich plný a sám neví, jak je to možné. Možná si ze své schránky opravdu zachoval mnohem víc a možná je to tím, že ho má pořád uvnitř sebe. Je mu jasné, že Manovi se jeho jednání nelíbí a je mu to líto. Podívá se na něj, když přikývne a mírně se pousměje. "Omlouvám se." Dodá, aby bylo jasné, že mu nic z toho nedělá radost. Už jsou nahoře, podařilo se mu obratně nakreslit pentagram a teď je to na něm. Je to už dlouho, když používal podobný rituál. Sahá do dob, kdy se ještě válčilo a on tohle odkoukal od ostatních. Nikdy nic podobného neprováděl a není si jistý, jestli tím neohrozí sám sebe. Mana mu sice dodá sílu, ale půjde to hlavně přes něj a může ho to zničit. Nemají však na výběr, jestli chtějí zachránit všechny. I Kamijo na tom je dost špatně. Není čas na cokoliv čekat. Vezme Manu za ruku, než začne odříkávat slova řečí démonů a cítí, jak skrze něj prochází temná energie. Je to jakoby se ho snažil roztrhnout zevnitř a nejvíc na ni reaguje Ino, jehož tělo se začne zmítat. Musí to risknout, i kdyby to anděli ublížilo, třeba zachrání alespoň ty dva.
Zye vůbec není schopný domyslet, co se vlastně stalo. Ještě před vteřinou byl vlkem a teď je ve své lidské podobě a přijde mu, že je ještě silnější, než předtím. Je to tím, že Boogieho opouští Temnota a díky tomu už Zyemu nic nebrání, aby do něj posílala plnou dávku své životní energie. Uvnitř sebe má pocit, že musí nutně každou chvíli explodovat, kolik jí je, ale tentokrát se to nestane. Jediné, co mu ubližuje je hadův štít, kterým brání Boogieho a taky díky tomu ho nerozmete na prach. Když se probere, je na zemi a v náručí Taijiho. Teprve v tu chvíli začne pomalu odlepovat víčka od sebe. Uvědomí si, jak hrozně rád vidí jeho tvář a jak moc díky němu dokázal. Ne kvůli své síle, ale kvůli lásce, kterou k němu cítí a naději, kterou mu dal. Zvládli to společně.
"Tai-chan." Broukne tichým hlasem a nepřestává se usmívat. Toru jeho energie srazila kam si do listí. Má pocit, že vnímá jen jiskřičky, ale Zyeho síla na něj neměla takový vliv. Jen díky lektvarům, které odrážely magii, to přežil bez úhony, jen je zbitý, jak pes. Pomalu vstane a začne se oprašovat. Lektvary už přestávají působit a tak se cítí vážně mizerně.
"Kai-chan." Křikne do lesa, aby ho našel.
Tamaki vnímá Booigeho blízkost, už přišel o všechnu svou energii a jeho tělo se postupně rozpadá. Kletba ho dohání a tím, že vyčerpal své hadí tělo a vrátil se do lidského, se začne pomalu rozpadat. Uvědomí si, že na tom nezáleží, a když otevře oči a podívá se na Boogieho, který je zdravý, vlastně už může klidně odejít. Splnil, co chtěl a jediné, na čem záleží, bylo Boogieho bezpečí. Podívá se mu do očí, ty jeho pořád připomínají hadí a trochu unaveně se pousměje.
"To je v pořádku, Boo-chan." Broukne tiše a zvedne ruku, aby ho pohladil po vlasech.
"Vrátil jsem ti tvůj život a to je to podstatné." Odkašle si.
"Jen se uklidni." Dodá ještě, protože cítí jeho energii.
"Teď už vím, že jsem díky kletbě dostal svůj úkol a splnil ho. Jsi v bezpečí a neovlivněný Temnotou." Pozvedne mu tvář a podívá se mu do očí.
"Zamiloval jsem se do tebe a chtěl bych ti poděkovat za to, jak ses ke mně choval. Kdybys věděl, jak jsem žil předtím…Vlastně si to vůbec nezasloužím." Mírně se nadzvedne a políbí ho. Dává mu pocítit všechny city, které se uvnitř něj projevily. Stačí jen první dotek rtů a jejich energie se vzájemně propletou. Tamakiho štít brzdí Boogieho sílu, i kdy je hodně slabý. +Zůstanou s tebou napořád.+ Ozve se v jeho hlavě Tamakiho hlas a pak se mu rozplyne v náruči. Tak moc chtěl zůstat s ním, ale nemůže. Propadne se mezi světy a snad by tam i zůstat viset, kdyby ho něco netáhlo zpátky. Nakonec přece jen umřel, ale proto, aby se znovu narodil. Jemu to připadá jako věčnost, než se dostane skrze portály, ale pro Boogieho, to bude jen pár minut, než se jeho tělo objeví mezi stromy. Vypadá hodně podobně, hadí kresba mu zůstala, jen to vypadá spíš jak tetování. Stejně jeho nelidské oči, kterými hledí na postavu opodál. Dokonce na sobě má oblečení. Jen díky Boogiemu a jeho citům se mohl vrátit zpátky a možná mu bude přáno prožít zbytek lidského života.
"Boo-chan." Prohodí tiše, ale tak aby ho slyšel.
"Ještě pořád si mě nechceš nechat, i když nemám dvě hlavy?" Dodá s tichým smíchem.
Tora se Zyem, Tajim a Kaiem bojují proti zbytku Hydových monster. Ještě pořád nemají úplně vyhráno. Rádi by pomohli Uruhovi, ale zatím toho vůbec nejsou schopní. Je tam Hide a ten dostane do ruky knihu, o kterou vlastně původně přišli. Nakonec se přece jenom dostala do jejich rukou.
Zye stočí tvář směrem k vyhlídce a slyší něco podobného bouřce. To je Shin, který nemá dost síly, aby je všechny vyléčil. Jednoho možné, ale Inova andělská energie mu brání, aby jim pomohl.
"Musím tam, musím jim pomoct." Napadne ho jako první. Má přece životní energii. Je tam sice Mana, ale nepochybuje o tom, že je to kvůli Kamijovi. Jen díky zraněným by se z nich mohli stát spojenci. Rozeběhne se tím směrem a vůbec si nevšimne, že Hydovy stvůry ho oddělily od Taijiho. Jakmile se dostane na vyhlídku, vidí, že Shin už je na pokraji svých sil. Aoiho a Kamija opravdu léčí, ale Inovi spíš ubližuje. Rychle vezme Shina za ruku. Inovo tělo se uklidní a konečně to přestane být nesnesitelné. Podstaty spojenců v kruhu se sice přetahují jedna přes druhou, ale zároveň tvoří něco nevídaného. Kolem nich proudí temná aura a pojí se s tou poháněnou životem. Je to nádherný podívaná, skoro jako polární záře. Když dokončí rituál, něco se změní. Shinya padne na kolena, sotva se zapírá na chvějících se pažích, z jeho těla odchází démonická energie. Strašně to bolí, má pocit, že se mu rozskočí hlava a nemůže to vydržet. Za to Ino je na nohu první. Má na sobě šrámy způsobené Manou, ale na tom nezáleží. Přesune se po kolenou k Aoimu a honem si ho přitáhne na svůj klín. Jak vysílením křídla zmizela, znovu se objeví, ale už nezáří svou bílou barvou, ale jsou černá a jizvy, stejně jako obrazce na jeho těle jsou krvavě rudé. Žije, pořád je andělem, ale nebe mu už nikdy nebude nakloněno. A pak to uvidí i on. Bílou záři, která osvětluje louku dole. Ví, co to znamená a koutky se mu zvednou v upřímném pousmání. Je tu ale něco, co ho vyděsí. Už necítí andělskou energii. Kdyby tu záři neviděl, nezjistí, že je tady.
Hyde vypadá potěšeně, když před ním Uruha padne do trávy. Ublížil mu, cítí uvnitř sebe rozpadající se chaos, ale nakonec by to nejspíš přežil. Dokonce si všiml Kaoru, který se řítil střemhlav k němu. Pořád byl přesvědčený o tom, že i s ním by si poradil. Kniha však začne vysávat jeho moc a společně s ním do něj udeří Yoshikiho světlo. Nedokáže snést jeho dotek. V ten samý okamžik se kolem rozprostře světlo a to je chvíle, kdy Tora strhne Kaie sebou mezi stromy. Není si jistý, jestli by mu to neublížilo, ale jeho kůži už to začíná pomalu pálit.
"Oni už si poradí. Ale já bez tebe ne." Prohodí k němu trochu ztěžka.
Hyde má pocit, že se mu hlava rozskočí a první ho přepadne myšlenka na Boogieho. Potřebuje ho vidět, ujistit, se že had svůj úkol splnil a je opravdu v pořádku. Ten pocit uvnitř ho snad roztrhne ještě víc, než Yoshikiho paprsek. Až v tuto chvíli si uvědomuje svou sobeckost a taky, že se uvnitř něj něco změnilo. Je na pokraji svých sil a přesto je smutný z úplně něčeho jiného. +Měl jsem být víc s tebou.+ Proběhne mu hlavou, než krátce rozpřáhne ruce a zvedne svou tvář k nebi. Je čas odejít. Už je na tomto světě příliš dlouho a ten kdo ho přiměl se vzdát, byl nakonec opravdu Boogie a jeho láska k němu. Pořád to není to, co by cítila jiná entita nebo snad člověk, ale ví, že víc citů by k nikomu chovat nemohl. Klesne pomalu na kolena a nechá se spálit Yoshikiho paprskem, který ho nejspíš pošle na věčnost. Ne, nevrátí se do své dimenze, pro něj jeho cesta právě skončila. Kolem něj se otevře obrovská černá díra, která pohltí jeho tělo a uvnitř ho roztrhá na milión kousků. Ještě společně s ním začne drásat i Uruhovo tělo. Už se nemůže ani nedechnout, stíny kolem něj krouží a kvílí, jak přicházejí o svou spřízněnou duši. Uru hledí na nebe a po tváří mu stékají slzy. Pohřbil Yoshiho a mrtvý nebyl. Nechal se přesvědčit, že už neexistuje a nebyla to pravda. Nemá to Kaoru za zlé, jen ho podporoval v tom, co si myslel. Stejně už ví, že to tak mělo být. Miluje ho pořád, jenže je to jeho lidská stránka, která už nemá takovou moc. Temnota si vybrala někoho jiného a on je mnohem víc stín, než člověk. Vždycky to tak bylo a teď už to ví. Nepatří sem, ani k Yoshikimu. Patří ke Kaoru a jediné co ho může uzdravit je démonická dimenze. +Promiň, Yo-chan, ale nepatřím světlu. Nikdy jsem nepatřil. Byl jsem jen tvůj, alespoň na krátkou chvíli. Už na tebe nezapomenu, slibuju, ale musím jít. Třeba se jednu potkáme.+ Neví, jestli ho slyší, ale třeba ano, aby se mohl alespoň rozloučit.
"Kaoru-san." Zašeptá tiše.
"Musím domů." Vydechne z posledních sil. Jestli ještě chvíli zůstane na tomto světě a pod Yoshiho světlem promění se na prach a zůstane uvězněný někdo v prostoru mezi dimenzemi.
Boogie, Mana, Hide, Taiji, Aoi, Kai, Kaoru
Jakmile Mana odloží Kamijovo tělo na tvrdou skálu, je už ve své lidské podobě a jeho tělo na mnoha místech stále krvácí vinou útoku andělské krve. Ohlédne se za sebe dolů na bojiště, kde stále probíhá zápas mezi Uruhou a Hydem a kde pořád pobíhají Hydovy bestie a vlčí přízraky. Vidí tam i Taijiho meč a taky moc dobře cítí, že Hyde prohrává. Na okamžik to byl hezký sen, kdyby vládli společně říši, která by patřila jenom démonům, ale museli by být oba ochotni obětovat to nejcennější a to nakonec nebyli ani jeden. To Manovo leží u jeho nohou a ještě dýchá. To Hydovo před chvílí zmizelo ze světa. Mana to zřetelně cítil a společně s Boogiem zmizela i obrovská dávka temné energie. Všemu okolo jako kdyby se ulevilo, ale to nemůže říct sám o sobě, protože on jako potravu potřebuje zdroj strachu a čirého děsu. Teď tu nikdo takový není a on strádá a není si jistý, co se s ním stane, jestli Kamijovi dá až příliš mnoho své energie. Možná ho zachrání a sám bude z tohoto světa muset odejít a pak bude Kamijo muset hledat někoho jiného, díky komu by se stal démonem. Kdyby se mu to snad podařilo, třeba by se za stovky let setkali v jejich říši nebo někde jinde, ale tou dobou už dávno nebude vědět, kdo Mana pořádně je… I tak chytne Shinyu za ruku a nechá ho vést rituál, který bolí je oba. Snaží se mu věnovat co nejvíc ze své nemalé moci, dokud se vůbec drží na nohou a hledí při tom do tváře toho jediného, kterého má u kotníků. Moc dobře vnímá, jak se anděl brání, jak mu světlo nedovolí, aby ho léčila démonická síla. Další pokrytecké zřízení jejich rasy… Démon by využil všeho, aby přežil, ale on nesmí, raději proto zemře. Ví, že ho zničí, ale ani jeden nepřestanou, protože je tu Kamijo a taky Aoi.Tamaki se konečně probudí a Boogie prudce otevře oči, nadechne se a na okamžik přestane plakat. Vážně si myslel, že je mrtvý, ale Tamaki na něj promluvil. Zní ale příšerně, jako kdyby ho bolel každý pohyb rtů a to, co říká, zní jako loučení. Boogie to odmítá přijmout, zavrtí hlavou v odmítavém gestu a jeho slzy se znovu na plno spustí, až přes ně skoro ani nevidí. Cítí tu úlevu, ví, že Temnota z něj odešla a i když už nikdy nebude jako dřív, protože nic z toho nezapomene a o svou moc nepřijde, je zase sám sebou. Jenže to opravdu bolí, když si uvědomíte, že za to mohl někdo, koho milujete a o kom skrze pouto víte, že i přes všechno, co dělá, vás miluje taky. Hyde byl tam někde, bojoval o život a Boogie ho opustil, protože si nakonec vybral toho upřímnějšího a čistšího, ale to neznamenalo, že by se za to nenenáviděl. Trhal na kusy sám sebe a čím víc Tamaki pohasíná, tím se to stává skutečnějším. Oplatí Tamakimu polibek a mezi zuby drtí pláč. Nezajímá ho, kým byl před tím a co prováděl. Zajímá ho, co se mezi nimi stalo teď. A pak o něj prostě přijde. Najednou se jeho ruce prudce pohnou proti sobě, jak sevřou vzduch místo těla a Boogie zůstane sám. Chce vykřiknout, jeho síla se nebezpečně nahromadí, jenže pak se stane něco s Hydem a to Boogieho na několik dlouhých minut vyřadí z provozu. Jejich pouto se přetrhlo, zřetelně to ucítil a ten šok a nenadálá bolest způsobily, že ztratil vědomí. Když se znovu probudí, chvíli netuší, kde je a co se děje. Uvnitř srdce cítí šílenou díru, prázdno a beznaděj, ale nemůže si hned vzpomenout proč. Je v šoku, ale pak na něj promluví známý hlas. Zvedne oči a když spatří Tamakiho, jak k němu kráčí přes mýtinu, málem se přerazí, jak se snaží vyhrabat na nohy a rozeběhnout k němu do náruče. Už ví, že Hyde není, sotva lapá po dechu, ale Tamaki se vrátil. Neví jak, ale jestli ho hned neobejme, patrně klesne k zemi a už nedovede vstát. Krvácející srdce je to nejhorší, co může být a nikdy se nezahojí.
Taiji se mezitím hlava nehlava rve se vším, co mu doslova přijde pod ruku. Vlčí bratři i jeho upíří přítel mu stojí po boku a Mrtví vlčí Strážci obracejí dění na bojišti v jejich prospěch. I on vnímá, že se na skále děje něco zvláštního, ale zatím neměl čas věnovat tomu zase tak velkou pozornost. To až když na něj Zye promluví a chce tam běžet, konečně se ohlédne a dojde mu, co vidí. Dva démoni, z toho jeden z nich jejich úhlavní nepřítel, začali s rituálem, který má pomoct. Nechápe to… upřímně to nechápe. Očividně je láska doopravdy mocnější, než cokoliv jiného a mohou být jenom rádi, že Manovi vstoupila do cesty. Inorana však rituál ničí a Taiji cítí, že by brzy mohl přijít o dalšího andělského přítele. Nakrčí trochu nešťastně čelo, ale pak Zyeanovi pokývne.
"Tak běž!" Dovolí mu, ale musí ještě s Torou a s Kaiem bránit bojujícího Uruhu a Hideho.
Aoi o sobě neví po celý čas. Prožívá zmatené sny, kdy padá a jeho tělo se láme o větve stromů zas a znovu, ale není schopný se z nich probudit, vnímat bolest nebo cokoliv jiného. Když navíc tělo toho, se kterým má pouto, zachvátí bezmála smrtelná agónie, touží zemřít společně s ním, vzdává se a jeho mysl na uzdravení odmítá spolupracovat. Už jednou si zažil šok ze zmrzačení a nalezl chuť žít jenom díky Inoranovi a díky tomu, co je pro něj schopen dělat. Bez něj nemá nic smysl a i když si Aoi plně neuvědomuje, co se s nimi děje ani jestli by tomu dovedl zabránit, prostě se vzdává společně s ním. Až do chvíle, kdy je něco začne tahat z hluboké vody zase nahoru. Inoran jde k hladině mnohem rychleji, velmi intenzivně a Aoi ho následuje jenom líně a váhavě, ale ta energie je příjemná a hřejivá a volá ho do světla, které si upír pamatuje ze svého života a marně po něm touží. Je snadné jej následovat a když se nakonec nadechne a prudce posadí, je naprosto dezorientovaný. Ucítí kolem sebe pevné, známé sevření. Chce se rozhlédnout, ale jeho postižení bohužel nezmizelo ani s podobným rituálem. Oči byly nenávratně poškozeny. Vnímá ale Inorana, pevně ho rukama sevře za předloktí a zády se k němu tiskne. Vlasy má mokré potem. Jeho tělo je už uzdravené, kosti srostlé, ale ten zážitek, kdy padal, nezapomene nikdy. Mana si musí přiznat, že to je docela podívaná, když se dívá na Inoranova křídla, stejně jako vnímá změnu jeho podstaty, ale pak poklekne vedle Kamija. Neprobouzí se. Starostlivě se jím pokusí zatřást a přimět ho k reakci. Tohle všechno přece nemohlo být zbytečné? A pak přijde Hydův konec a je to tak silné, že to Manu srazí k v bolestivé křeči k zemi. Svírá Kamijovu hlavu v náručí a snaží se to přežít, ale má dojem, že jej nakonec přece jen bude následovat.
Když se Zyean chce rozeběhnout nahoru na skálu, zastaví se v boji i Kai a tázavě se podívá na Taijiho, ale ten mu to dovolí a tak Kai prostě bojuje dál. Už nemůže, vyčerpal všechnu svou moc, padlí vlci se vracejí a noví nepřicházejí. Vůbec neví, jestli nezašel za hranici svých možností a proto si zprvu ani nevšimne, co se kolem nich děje. Jenom díky Torovu včasnému zásahu nedostane přímý zásah explodující energií, když Hyde nadobro zmizí ze světa a společně s ním i všechny jeho bestie. Několik dlouhých minut otřeseně leží v Torově náručí, snad ani nedýchá, už není vlkem, ale zase člověkem a všechny svaly na těle se mu chvějí. Kolem je podivné ticho. Má pocit, jako by slyšel šustění peří. Jako by se nějaký velký pták snášel k zemi. Posadí se a spatří Kaoru, který míří do středu zčernalého kráteru. Došel si pro Uruhu nebo pro to, co z něj zbylo. Volným krokem k nim dojde taky Taiji a podá jim oběma ruku, aby je dostal zase na nohy. Je po všem. Hyde je pryč a nahoře na skále už je taky ticho. Trochu zlověstné ticho. Opodál klečí na kolenou Hide, těžce dýchá a hledí před sebe. Je maximálně vyčerpaný. Na zápěstí ho cosi zalechtá a když se tam podívá, uvidí náramek od lidského Shinyi. Zamrká, aby si vytřel pot z očí, ale když se ho dotkne, fyzicky tam stále je. Nechápe, jak je to možné, ale když se podívá nahoru na skálu, je mu jasné, že je zle. Ohlédne se za sebe, kde slyší pohyb. Chtěl by jim říct, aby mu tam pomohli, že nemá sílu vstát, ale nemůže ani promluvit. Jeho pouto s démonem je nějaké slabé a ničí i jeho. Taiji nic slyšet nepotřebuje. Moc dobře chápe, přikývne a přejde k Hidemu, aby ho tam vynesl v náručí. Kai s Torou už to zvládnou sami.
Kaoru dosedne na prázdné bitevní pole a smutně obejme křídly Uruhovo tělo. Je slaboučký jako list sakury, umírající v odcházejícím jaru. Má strach, že ho zabije jenom tím, že se ho dotkne. Hydův odchod byl nečekaný, bolestivý pro ně pro všechny. Kaoru si to přál, ale myslel si, že se ho zbaví a vrátí ho do jejich říše, ne že zmizí definitivně. Kdo ví, co se odehrává uvnitř Many nebo Shiny tam nahoře? Cítí Uruhovo volání. Je to až divné, že ho nevyhání, teď když ví, že to anděl přežil. Yoshiki se nezhmotnil, nesvede to a možná k tomu nedojde už nikdy, ale zasáhl, nevykašlal se na ně a způsobil tak Hydův pád. Možná Uruhu dokonce zachrání… A přesto ho Uruha volá. Neuvěřitelné. Kaoruova radost je však velmi opatrná. Nic není jisté… Uruhovo přežití není jisté. Obrátí hlavu ke Kaiovi a Torovi. Potřebuje, aby Uruhu někdo naložil na jeho záda, protože sám nemá ruce, pokud chtějí letět. Ti dva tam pořád jsou a pozorují jejich malou, soukromou tragédii. Oba dva mu však pomohou, opatrně zvednou Uruhovo tělo a položí ho do peří. Všechny duše Kaoru i Uruhy se částečně zhmotní, obejmou tělo, aby nespadlo a pak se obrovský pták opatrně zvedne a odlétne do noci.
Kai na to hledí se staženým hrdlem, objímá Toru po celý čas a přemáhá pláč. Nevěděli, že byl Uruha živý, že si nějak poradil a získal nového spojence. Nevěděli dokonce ani co se stalo Yoshikimu. Kaiovi to přijde strašné. To se na ně teď jeho vědomí dívá? A přežije to Uruha vůbec? Uvidí se s ním ještě někdy? A kde je Boogie? Taky zemřel? Tak jako Hyde? Ohlédne se na skálu, kde jsou ostatní. Je tam divné ticho. Najde Torovu dlaň a pevně ji sevře.
"Pojďme." Hlesne a společně se tam z posledních sil rozeběhnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat