Aoi x Tora - Žádné koktejly, teď ne. - část 3.

(Hydův klub)

Tora

Musí se prostě zasmát, když Aoi, který na netopýra nadával ze začátku, úplně zapomněl, že tu nějaký byl. Píše si za to plusové body, protože ho očividně zaměstnal natolik, aby na něj nemyslel. Krátce díky tomu sklopí hlavu, aby mu nakonec ještě Aoi nevynadal, že se mu směje. Pomalu ji zvedne a zamyslí se nad tím, co říká. Je to ostatně možné, že by mu vykvákal úplně všechno. Sám byl několikrát nachytán jen díky němu. 

"Dokážeš ho přimět, aby na něj zapomněl, když zmizí?" Nadhodí možný plán útoku na netopýra, který jim otravuje život a bude dál, jestli se ho nezbaví. To by pak nemohli dělat vůbec nic, když by poletoval v Hydově domě a hlásil mu, kde se co šustne. Musí se rozesmát podruhé, když si představí, jak berou na veterinu a snaží se člověku vysvětlit, že netopýr práská, co se kolem děje. Nakonec by na tu psychiatrii zavřeli je. 

"To zmizení bude asi jednodušší." Dodá nakonec, ale je v pokušení Aoiho nápad minimálně vyzkoušet. Vůbec mu nedochází, jaké by z toho mohly být problémy, ale to jemu nikdy. Koutky se mu zvednout a připomíná to zamilovaný úsměv, když vypadá Aoi zase stydlivě. Už jen to jak po Torově komplimentu odklání hlavu stranou. Musí si to pečlivě zapamatovat, aby podobné věci dělal častěji, hrozně se mu líbí, jak u toho jeho milenec vypadá. Vyčkává, jestli na ten drink dojde nebo ne. Ještě ho však chvíli Aoi nechá být takto nad ním a už ho přemůže další chuť se na něj vrhnout. V tomto měli upíří výhodu, zas tolik odpočívat nemuseli. On by si klidně představil ještě jedno kolo a pak možná na ten drink? +Nech ho trochu odpočinout nebo ti zdrhne.+ Připomene si v duchu, že by možná na první společné hrátky nemusel být tak hrr. No na to už je nejspíš pozdě, když si uvědomí, jak se na něj nakonec vrhnul. Obočí mu jde nahoru s jistou dávkou překvapení, když ho Aoi pevně chytí, takže mu dojde, že asi vstávat nemá. Je natolik vyvedený z míry, že se vůbec nebrání a ještě mu pomůže, aby se Aoi dostal nahoru. U kohokoliv jiného, by se asi začal bránit, protože dolů on se vážně nechystá. Tady však jen poslušně čeká, co se bude dít dál. Zkoumá Aoiho výraz, aby zjistil, co má v plánu, ale to co se opravdu chytá udělat, by ho prostě nenapadlo. Možná taky proto, jak se celou dobu bránil. Pomalu stoupá po jeho těle, až k očím, kdyže na něj tak hezky usadí. Dlaněmi mu automaticky stiskne boky a krátce si povzdechne. Už jen ten pohled zařídil, že může klidně znovu. Aoi si snad vůbec neuvědomuje, jak moc s ním dokáže zamávat a tohle…A zase by si pomyslel, že je to to nejlepší, co v životě zažil. Začíná mít obavy, že si to bude říkat pokaždé, co budou spolu. 

"Nepotřebuju pít, nepotřebuju myslet a jakmile mi jednou řekneš, že už se mnou nechceš mít nic společného, už nemusím ani nežít." Vypadne z něj něco, co by za normálních okolností asi vážně neřekl, i když je to něco, co si opravdu myslí. Jenže když na něm Aoi sedí, hladí ho po hrudi a ještě na něj takovým způsobem kouká, prozradil by mu úplně všechno a nejspíš by se přiznal i k tomu, co neprovedl. Objeví se nepřítomný úsměv, když mu Aoi řekne, že je zajímavější, než obsah Hydových skříní. Aoi to podle něj říká jen proto, že je ještě neviděl, ale stejně je to příjemné a zvedá to jeho sebevědomí nahoru. Zvedalo by to i něco jiného, ale víc už to vážně nejde.

"Aoi-koi." Prohodí hlasem podbarveným touhou. Dlaněmi mu sklouznou na jeho pozadí, se kterým pohne proti sobě, aby si způsobil další příjemné pocity. 

"Je mi jasné, že mě chceš trápit a klidně můžeš, ale mnohem lepší to bude, když…" Pohne s ním proti sobě znovu. 

"S těmi pohyby přestávat nebudeš." Snaží se ho pobízet, aby s ním mnohem víc zacloumal. Nakonec jednou rukou nechá jeho pozadí být a přesune ji dopředu do jeho klína, který první jen hladí a pak ho víc sevře a začne mu oplácet všechno, co od něj do této chvíle dostával. 

"Nemám v plánu tě odbývat." Dodá na svou obranu. Pravdou je, že to prostě chtěl udělat a žene to jeho vzrušení ještě dál.

Aoi

Aoi se musí na chvíli zamyslet, když se ho Tora tak zeptá. 

"Nikdy jsem nezkoušel vzpomínky mazat natrvalo. Hypnóza zařídí, že dotyčný udělá, co chci, ale později se zase vzpamatuje. Mívají okno na to, co se dělo a co dělali, ale aby úplně zapomněl, že kdy netopýra měl? To nemám ani ponětí… Nerad bych mu ublížil." Zasměje se. Co kdyby se třeba přihodilo, že by mu v té hlavě něco pomíchal nebo přeházel a už to nešlo vzít zpět? Znal případy lidí, kterým trochu přeskočilo, slyšeli divné zvuky a tak podobně. Za tohle by mu Gackt asi moc nepoděkoval. Na druhou stranu by to bylo vážně legrační pozorovat. Jen by Aoiho asi sebrala upíří rada za porušování tisíce zákonů a skončil by mnohem hůř, než Hyde se svým obojkem nebo Tora s hlídáním, o kterém ani neví. Když se pak usadí na Torově klíně, stojí ho to velké odhodlání a potlačování vlastního studu. Nikdy neměl zrovna moc vysoké sebevědomí a myslel si, že něco jako svádění, je mu dočista cizí. Připadá mu, že když se o něj pokouší, vypadá spíš směšně. Ale první pohled do Torovy tváře, když se na něj nahoru podívá, mu hned prozradí, že to tak není. Zvedne jeden koutek nahoru ve spokojeném úsměvu, ale to Torovo vyznání mu doopravdy vyrazí dech. Zastaví pohyby svých rukou a dlouze se podívá do jeho tváře. Pak nakloní hlavu k rameni a zamilovaně se usměje. 

"Myslel sis někdy, že budeš takhle mluvit?" Zavrní. Určitě ne, ale to si on sám o sobě taky nemyslel. Jakmile ho Tora znovu osloví, z tónu jeho hlasu už dobře pozná, že si přestává vládnout a je nejvyšší čas zase pokračovat. On sám po tom taky touží a líbí se mu, jak to zní. 

"Řekni to ještě." Požádá ho, když ucítí jeho velké dlaně na svém zadku. Řekl by, že do nich padne akorát, ale pak by si musel přiznat, že nejsou velké jen dlaně, ale i ten zadek a to se mu moc nechce. Tiše se zasměje jeho nadrženým slůvkům a zavrní v dlouhém hmm…. Ano, opravdu by ho rád trápil, ale to by se sám nedočkal, takže se pohne v bocích a už s tím nepřestane. Nakonec to není tak složité, jen prostě musíte zapomenout na stud a nacpat si do palice, že váš milenec vás zbožňuje. Nechává se vést spíš vlastními pocity, jak je mu to příjemné, ale Tora nevypadá, že by se cítil upozaděný. +Já tě upozadím a to doslova… bude se ti to líbit.+ Pomyslí si pobaveně. Tora nakonec nic nevydrží a prostě mu sáhne do klína. S tím Aoi zase tak moc nepočítal, myslel si, že budou mít mnohem víc času, ale jestli toho Tora nenechá, tak se udělá dřív, než na něj vůbec nasedne. Dlouze si zavzdychá a na chvíli nechá hlavu v záklonu. I jeho touha letí raketově nahoru, a ať už bylo jeho přesvědčení jakékoliv, vzalo za své. 

"Dobře… tak já s tím nepřestanu." Řekne a opatrně se zapře za jeho břicho, aby se mohl pozvednout a vysednout na něj. Jde to mnohem snáz a příjemněji, než před chvílí a i když je jeho tělo přecitlivělé, překvapí tím sám sebe. Je to jen malá chvilička, než ho zaplaví neskutečná slast v dalším a intenzivnějším kole. Tohle je vážně skvělé, když si můžete dělat, co chcete. Trochu sobecké, ale skvělé. Jen má strach, aby se nepohnul nějak, aby mu třeba neublížil. 

"Raději mi trochu pomoz..." Řekne starostlivě. Myslí tím případnou korekci, kdy by se třeba moc rozdivočel. Tora ovládá jeho klín a společně s ním i celého Aoiho a tak si zajede jednou dlaní do vlasů na spánku a druhou na hrdlo a nechá se dokonale pohltit slastí. Je to tak skvělé, že když ucítí svůj přicházející vrchol, nejraději by udělal všechno proto, aby ho ještě odehnal.

Tora

"Až mě jednou Hyde opravdu naštve, už vím za kým jít." Stihne jen říct. Nemyslí to tak úplně vážně. Hyda má rád a poslední, co by chtěl je, aby mu vážně přeskočilo. Z druhé strany by se u toho asi hodně pobavili. Tohle nesmí klukům vůbec říkat, jinak se to vážně stane a nakonec by možná přišel sám Tetsuya a spráskal by je na hromadu i s Gacktem. Představa skvělá, provedení…Radši ne. Stejně mu ta myšlenka vyžene koutky nahoru a nejspíš si kvůli tomu bude dělat z Hyda aspoň legraci. Aoiho spokojený úsměv, který se objeví, mu napovídá, že se mu to tak opravdu líbí. Měl by se vidět v zrcadle, aby si uvědomil, jaký pohled to je. Uvědomí si ale taky vzápětí, že Aoiho už trochu zná a jak dlouho mu trvalo, než to celé vůbec připustil a je mu jasné, že podobné věci si bude muset ještě chvíli odpustit. Možná to taky chápe i kvůli sobě a svým vlastním, menším problémům. Ostatně kdyby se měl dávat na sebe…Ne, samozřejmě by to natočil jen na Aoiho a bylo by po problému. Dál už ani uvažovat nedokáže. Aoi si bere plnou pozornost jak jeho těla, tak i mysli, která se zvládá soustředit jen na věci spojené s jejich společným prožitkem. Je nedočkavý, ale zase ne tak moc hrr, jako na poprvé. Zarazí se trochu, protože mu v tomto rozpoložení chvíli trvá, než sis uvědomí, co vlastně řekl. Je to znát na výrazu, že je v první vteřiny prostě a jednoduše zmatený. Pak mu to dojde a možná se opravdu poprvé dostane do rozpaků a může si za to sám. Jenže už taky ví, že nikoho jiného, kromě Aoiho nechce, tak asi nemá smysl zapírat. 

"Řekl jsem toho už hodně, ale tohle by mě nikdy nenapadlo. Od té doby, co tě znám, jsem si ale jistý, že je všechno možné." Ujistí ho, že pokud po něm bude Aoi cokoliv chtít udělá to. Bude klidně vymýšlet romantické věci, počká si, až Aoi bude mít náladu a i když z toho bude možná mrzutý, prostě to nevzdá. Stejně jako teď, kdy ho svírá v klíně a snaží se ho přinutit ztratit hlavu podruhé. Podle výrazu ve tváři nad ním se mu to celkem daří a tak klidně pokračuje. 

"Nic jiného bych si přát nemohl." Odpoví mu nedočkavě a vychutná si opravdu pořádně pohled na něj, když se mu zapře o břicho a pozvedne se. Už jen to ho nutí si povzdechnout, a jakmile ho znovu ucítí, už neovládne své hlasivky a ozve se další z jeho zasténání. 

"Hm, tvé přání…" Vydechne omámeně, když ho Aoi požádá o pomoc. Pustí tedy jeho klín, sevře ho pevně v bocích a posílá ho proti svému tělu v podobném tempu, jaké měl Aoi a postupně ho zrychluje. Možná si to měl Aoi řídit sám, protože Tora se není schopný ovládat. Už jen to, jak se dotýká sám sebe… Ne, to se prostě nedá vydržet. Nechá se tím pohledem natolik unést, že pustí jednou rukou jeho bok, položí svou dlaň doprostřed hrudníku a vyjede dlaní na tu jeho. Kousne se do rtu, když si uvědomí, že právě svírá jeho hrdlo, do kterého by se nejraději znovu zakousl. Tempo tím trochu zpomalí a díky tomu vydrží ještě chvíli. Zlehka stiskne prsty, jen pro pocit, že to vážně udělal, protože Aoi dýchat nepotřebuje. Stejně je to vzrušující. Dosyta si užije ten pocit, ale ještě by mu rád dopřál jednu věc. Vyhoupne se za ním do sedu, dlaní z krku sklouzne na jeho šíji, kterou podobně sevře a pak nakloní hlavu na stranu, aby mu víc zpřístupnil svůj krk. Přitáhne si jeho hlavu k němu, kdyby náhodou chtěl protestovat, ale nemyslí si, že by to nechtěl. Ostatně je to jejich podstata, to si přece musí užít každý a obzvlášť s osobou, na které vám opravdu záleží. Jakmile ucítí jeho špičáky, zasténá znovu a rukou, která doteď svírala Aoiho bok, ho obejme kolem pasu a přitiskne víc k sobě. Trochu mu tím znemožní se pohnout, ale jen na chvilku, aby to celé ještě chvíli protáhl. Je mu jasné, že když mu povolí, nevydrží to ani jeden. Jakmile uvolní své sevření a dovolí Aoiho tělu, aby se pohnulo, stačí mu jen pár pohybů a s hlasitým zasténáním naplní jeho nitro.

Aoi

Když Aoi ucítí Torovu dlaň na svém hrdle, malinko to odvede jeho myšlenky od vrcholu a tak si může dovolit ještě chvíli na něm tančit. Torova ruka trochu stiskne, on otevře oči a zadívá se do těch jeho s malou otázkou a stisk ještě trochu zesílí. Není to nic nepříjemného, ale je to nezvyklé a nejspíš na hraně nějaké té bolístky. Než se ale naděje, Tora se vytáhne do sedu, až svaly na jeho břiše zahrají a přitiskne se k němu. Místo polibku uhne tváří stranou a nastaví mu tak svůj vlastní krk. Aoi ví, co by měl dělat, je to tak přirozené jako pro lidi dýchání a nic jiného snad upíra při pohledu na hrdlo ani napadnout nemůže. Mírně se pousměje, skloní se, pošimrá ho nosem a pak svoje špičáky zvolna nechá proplout jeho pokožkou. Nevrhá se na něj s dravostí jiných upírů, je spíš elegantní a možná trochu vášnivý, ostatně jako většinou, když se nechá ochotně strhnout a přestane se hlídat. Několik doušků Torovy krve ho dokonale pohltí a pak ho napadne, že přece není v pořádku, ale není schopný si ani vzpomenout, co přesně o něm říkal Tetsuya. Něco o útoku… Jenže Tora ho k sobě tak tiskne a vrchol tak silně klepe na dveře, zatímco se on sám ztrácí v labyrintu jeho krevních destiček, že už ani neví, že kdy s nějakým Tetsuyou mluvil. Nikdy není zrovna nejlepší dát někoho hlídat někomu, kdo je do něj blázen. Jsou chvíle, kdy prostě vypínáte. Jakmile Tora trochu povolí sevření jejich těl proti sobě, okamžitě si ho vezme druhý vrchol, stejně jako jeho milence. Nechá se jím dokonale unést, pustí Torův krk a trochu zakloní hlavu a pak se spokojeně schoulí do jeho náruče. Tak… teď toho mohou chvíli nechat. Aoi byl sice upír, ale i tak by se rád posadil. Užívá si jeho blízkost, tváří se mazlí s jeho krkem i vlasy a dlaně má položené na jeho ramenou. Po delší chvíli se přece jenom pozvedne, aby se opatrně posadil vedle a najednou mu už jeho nahota nepřekáží a nestydí se. Ono se to zase vrátí, až se bude muset zvednout a trochu se před Torou producírovat, ale zatím je všechno v nejlepším pořádku. Rozhlédne se po Hydově budoáru a uvědomí si, že netopýr toho konečně nechal. Na chvíli se doopravdy lekne, že by tady někdo mohl být, respektive Hyde, ale ne, není to tak. Jiného predátora by okamžitě vycítili. 

"Ty se mu chceš doopravdy hrabat ve věcech?" Prohodí nakonec, pousměje se a zajede si dlaní do vlasů, aby si zahrnul pramen vlasů za ucho. 

"Máme několik možností, kde přespat. Buď vyrušíme Uruhu s Rukim, nebo vyrušíme Hyda s Gacktem nebo tady zůstaneme a budeme riskovat, že nás tady nenačapá, až budeme klidně oddechovat." Zrovna o to moc nestojí, ale zároveň se mu nikam nechce. Není to jejich postel, není nejspíš ani čistě povlečená a kdo ví, co tady Hyde dělal a s kým, ale stejně by si do ní nejraději lehl. Začíná být unavený, mají toho za sebou hodně. Všechno to hlídání, Manu, Aquiho, tenhle zážitek… Jeho příjemnou představou je, že si půjdou lehnout, budou si chvíli povídat a pak usnou...někdy uprostřed dne se probudí, vyzkouší vířivku a znovu usnou a až se bude rodit nová noc, vyrazí společně domů, aby se přestěhovali. Něco mu říká, že Torova představa vůbec spánek není a nejspíš ani klidné povídání. Kdyby byl doma ve svém, navrhl by, co by mohli dělat, ale teď se najednou cítí podivně nejistě. Jak kdyby se znali první den a on si nebyl jistý, že nebude vypadat blbě, když navrhne něco trapného. 

"Má tady kytaru..." Prohodí nakonec a doopravdy vstane, aby k ní přešel a podal ji. Maličko spěchá, protože už se přece jen zase stydí a jakmile s ní zahučí zpět, už ji má na stehnu tak, že není nic moc vidět.

Tora

Vyčkává na okamžik, kdy ucítí Aoiho špičáky. Je to zvláštní pocit, se takto někomu vydat. Ještě nikdo to neudělal, ale ani na vteřinu toho nezalituje. Je to příjemné a v něm to jen podporuje důvěru v Aoiho a taky v sebe samého. Vždycky se snažil vypadat, že žádnými komplexy netrpí, ale opak byl pravdou. Teď najednou během vteřiny všechny zmizí a on si připadá naprosto skvěle. Snad ještě nikdy se tak necítil. Užívá si Aoiho tělo ve své blízkosti, chvíli ho tiskne k sobě a když jeho stisk povolí, a oba si užijí vrchol, už by vážně nemohl být šťastnější. Trvá mu to nějakou chvíli, než začne vnímat cokoliv jiného, než jen hučení v uších a hvězdičky před očima. Dostal se společně s ním mezi hvězdy a dolů se mu vážně nechce. Aoi by jistě jako romantiku navrhl pozorování hvězd, jenže Tora tu má teď svou vlastní oblohu a jednou mu řekne, že jiné pozorování v noci prostě nechce. Usměje se úplně pitomě nad vlastními myšlenkami. Přijme Aoiho do své náruče a opatrně se s ním svalí na pohovku, aby si taky chvilku odpočinuli. Problém nastane, až se Tora víc vzpamatuje a bude si chtít dát další kolo. To asi jeho milenec už nepřežije, jenže podobných zážitků bylo těžké se nabažit. Aoiho doteky jsou víc než příjemné a kdyby nebyli upíři asi řekne, že jeho dlaně hřejí. Stejně mu to tak připadá, to si asi jeho hlava vymýšlí, ale teď ji klidně nechá. Aoi ho však možná až příliš brzo opustí a on se na něj trochu zamračí. Hned ho to přejde, když si uvědomí, jak ho může hezky sjíždět očima. Ano, tohle se mu taky líbí a i jeho tělu. Ne, jejich běžná noc už nebude nikdy normální. 

"Hrozně ti to sluší, nechceš se zase vrátit za mnou zpátky." Natáhne k němu ruce a tváří se skoro jako dítě, které našlo v obchodě hračku, kterou hrozně chce. Dovolili mu hrát si a jemu to rozhodně nestačí. Ještě chvíli a asi vážně začne natahovat. Aoiho otázka ho zaskočí a tak na chvíli svěsí ruce a vzápětí se natáhne po krabičce cigaret, která se tu válí na stolku opodál. 

"Jasně, proč by ne. Hyde je na své hračky hrdý, určitě se nebude zlobit. Spíš se zeptá, co na to říkáme." Zazubí se přesvědčený o své pravdě. Podle něj byl Hyde dokonalý exhibicionista, a pokud by mu je dostatečně pochválili, problém nebude. 

"Tady jsou věci, které jsi určitě ještě neviděl a já taky ne." V očích mu zvědavě zasvítí. O to víc, když dojde na možnost, že by tu zůstali.

"Sem nikdo jen tak nepřijde. A pokud to bude Hyde, budeme o tom vědět s předstihem, on není zrovna nejtišší." Skoro by nad tím mávnul rukou, protože vyrušení od jeho patrona mu rozhodně nevadí. Ostatně nebylo by to poprvé, kdy by ho při něčem nachytal. 

"Můžu napsat Gacktovi, ať nám dá echo, až půjde ven." Pokrčí ještě rameny, protože to je to nejjednodušší. Ohlédne se, když Aoi zmíní kytaru. Ví ještě o několika kouscích, které tu jsou. Přetočí se na bok a pozoruje ho při chůzi. Koutky mu jdou nahoru a už se zase hladově usmívá. Tohle mu nemůže dělat, jinak se zblázní. Přesto se pro tuto chvíli opravdu zkrotí, jinak by ho přepadl ještě na půl cesty. Znovu si pomalu potáhne a pak naposledy, než típne cigaretu do popelníku. Zvedne se, aby se mohl posadit za Aoiho. 

"Můžeme hrát společně." Pošeptá mu do ouška a věnuje několik polibků na rameno. Vzápětí mu na ně položí dlaně a sklouzne po jeho pažích. Jednu ruku si odloží na jeho bok a druhou hrábne do strun. 

"Půjde nám to skvěle, uvidíš." Ujistí ho a teď nemyslí jen hru. Tiskne se na jeho nahá záda svým tělem a opravdu si to užívá. Nic lepšího vymyslet nemohl. Počká až tam Aoi nahodí nějaký akord a znovu hrábne do strun, tentokrát rychleji. Nemá problém pozorovat jeho durhou ruku, aby přizpůsobil tu svou a zahrál na určité struny. Za chvíli přejdou i na vybrnkávání a Hydovým pokojem se rozezní příjemná melodie. 

"Pak si můžeme zahrát společně. Třeba mi k tomu i zazpíváš." Pobízí ho, aby to pak skutečně udělal. Věří, že si jeho hlas užije.

Aoi

Mohl si myslet, že ho Tora počastuje nějakým podobným přáním a komplimentem, ale Aoi si i jako upír potřebuje alespoň na chvíli sednout na stranu. Pak protočí očima nad tou předpokládanou Hydovou reakcí. To si dovede dost dobře představit, ale co si představit nedovede je, že v posteli používá něco, co je někoho jiného a ten někdo už to pravděpodobně taky zkoušel. Ne, jisté věci by vážně měly zůstat soukromé už jenom pro hygienické důvody a tak raději nic neřekne na to, že je nejspíš ani nikdy neviděl. Lhal by, kdyby měl tvrdit, že není zvědavý, ale stejně by se ustyděl k smrti. Možná by to zvládl, kdyby u toho byl úplně sám, ale takhle? Přikývne, když Tora nabídne, že se domluví s Gacktem, aby jim dal vědět, až bude Hyde opouštět dům. Nikdy dřív by to neudělal, ale Tora s ním navázal dost blízký vztah a pochybuje, že by Gackt tohle Hydovi hned běžel vyslepičit. Spíš pak sám bude z Tory dovolovat, co tady dělali a co všechno našli. Aoi se jenom bojí, že mu to Tora všechno ochotně prozradí. Je rád, že nakonec nikam nemusí a vyspí se tady. Někdy byl hrozně líný a to se právě teď rychle blížilo. Jakmile Aoi dosedne zpět na postel s kytarou v ruce, trvá to sotva pár vteřin, než se Tora ocitne přímo za jeho zády a dotkne se jeho pokožky celým tělem, až mu naskočí husí kůže. Usměje se a mírně podívá přes rameno, zatímco Tora pokládá ruce na kytaru a jeho bok. Nejspíš pochopí správně, že ta jeho poznámka nesouvisela jenom s hraním, i když si není úplně jistý a v jeho nitru se rozhoří cosi velmi příjemného. Ano, je o tom také přesvědčený, teď už ano. Najednou je nějaké těžké soustředit se na to, co chcete hrát, ale přece jenom mu na mysli vyvstane balada, kterou budou jistě znát oba dva. Začne a Tora se okamžitě připojí, i když nejdřív jenom zlehka a sem tam.

"Už hrajeme společně, zapomněl jsi?" Broukne, když ho hudba začne pohlcovat, i když ho napadne, jak to Tora myslel. Takhle kytara asi nebude jediná nebo je tu někde nějaký jiný nástroj. Na to zpívání nic neřekne. Vlastně zpívá rád, ale je to jako s čímkoliv ostatním. Stydí se za barvu svého hlasu, která mu není moc příjemná. Tora je na ni sice zvyklý a to před chvílí by se taky dalo označit za zpěv, ale stejně. Nakonec se ale nechá přemluvit a doopravdy mu konec písně i zazpívá. 

"Tohle se mi líbilo." Řekne mu něžně, když se po něm nakonec pořádně ohlédne a nechává ruku na těle kytary. 

"Něco bych si dal." Mlaskne nakonec jazykem o horní patro. 

"Stačilo by pivo..." To tady Hyde bude mít určitě, stejně jako spousty jiného alkoholu. Pořád to byl hlavně club a bar. Tentokrát nechá Toru, aby vstal a obsloužil ho a jistě se neplete, když se domnívá, že se Tora nebude ani trochu stydět a klidně se mu předvede v celé kráse. Aby neřekl, že je na něj Aoi jako na cizího, odloží kytaru zvolna stranou a opře se o jednu dlaň. Vypadá teď na pohovce trochu jako předloha pro nějaký akt a doufá, že je alespoň trochu sexy. Ne, v tomhle prostě neumí chodit, ale naučí se to. Chce ho dostávat do kolen a nechce, aby se kdy Tora podíval na někoho jiného. 

"Máš pěkný zadek. A tygří tetování." Pokouší se ho trochu provokovat, ale copak to jde, dostat ho do rozpaků? Bude to krásný večer… popijí, zahrají si, pomilují se, usnou, zase se pomilují a pak prostě odejdou domů… Aoi nejspíš nikdy nebyl šťastnější.