Aoi x Tora - Žádné koktejly, teď ne. - část 2.

(Hydův klub)

Aoi

Aoi povytáhne obočí nahoru, ale víc toho mezi polibky a povzdechy nestihne. Tora mu tady slibuje nějaká další kolečka ve sprše a rozhodně to zní, že jich bude docela dost. Není si jistý, jestli ho to nezačíná děsit, ale zároveň si nepřeje nic jiného, než se utápět v jeho náručí a jestli ho při tom bude zahrnovat tolika pozornostmi? Asi to bude slastná konečná smrt. A pak že ho zabije jenom oheň, světlo nebo vlkodlačí smrad… +Ještě Mana, až zjistí, co jsi mu napovídal.+ Doplní si na seznam. Ne, tohle je rozhodně nejhezčí smrt ze všech. Nečekal by, že Toru jeho další věta tolik potěší, ale když vidí ten neskutečný úsměv, jaký dovede jenom on, sám se usměje velmi podobně a trochu na stud zapomene. Jakmile si ho trochu vezme vášeň a on zaboří prsty do jeho vlasů, ucítí okamžitou odezvu v podobě něžného kousnutí. Tiše sykne a nejspíš je to jeho vlastní krev, co se promísí s tou, kterou na něj Tora nanáší. Je teplá, nikoliv z ledničky a snad Torovi i mnohem víc chutná? Když se posléze podívá dolů, nic tam není, ale těžko říct, zda bylo nebo ne, když se upíři tak rychle hojí… Torovi ta chvilka jeho přemýšlení stačí na to, aby se napil krve a prudce ho políbil a Aoi mu polibek okamžitě vrátí, jen nečeká, že se mu něco dostane do úst. Je to osvěžující a zvedne mu to koutky nahoru. Pevně ho obejme okolo krku a přitiskne k sobě a v další okamžik už ho Tora pokládá na záda. Teď už mu nevadí že spěchají. Otálení už bylo dost, oba dva to chtějí a jakmile ucítí jeho klín proti svému, dlouze si povzdechne. Tora s trápením nepřestává, dopřává jeho fantazii plno představ o tom, jaké to za chvíli bude a on se tím nechává unášet a strhnout. Snaží se ho hladit konečky prstů všude tam, kde dosáhne a oplácí mu stále divočejší polibky, i když všechno nechává v jeho režii. Nevadí mu podvolovat se mu a nechat se vést tím, co by Tora rád. Sám se snaží nezůstávat za ním v ničem pozadu, ale zatím si nechává diktovat dění i tempo. Jakmile se od něj Tora oddálí a složí mu kompliment, Aoi si povzdechne a přiloží si jednu dlaň k tváři. Jeho oči jsou ponořené do roztoužené mlhy a mnohem černější. Krátce se podívá na svoje zakrvácené tělo, ale jeho oči mnohem víc láká tělo nad ním. Košile už je nějakou dobu pryč, ani si nepamatuje, kdy mu ji dovysvlékl a on konečně vidí na jeho svaly i tetování. Tora se zdá být moc daleko, ale má to dobrý důvod a jakmile mu začne svlékat kalhoty, Aoi se zachvěje a naskočí mu husí kůže snad všude po těle. Ne, zima mu opravdu není. V duchu ocení jeho něhu, když míjí jeho klín, ale jakmile se kalhoty proletí vzduchem, musí se pousmát a začne si namotávat pramen vlasů na ukazováček. Jako kdyby snad Tora potřeboval ještě trochu víc provokovat. Nakonec před ním skončí zcela nahý, ale stud je najednou tem tam. Spíš se pase pohledem na výraz jeho milence, když ho vidí. 

"Doufám, že nejsi zklamaný." Broukne tiše. Mrzelo by mě, kdybys na mě tak dlouho čekal a pak jsi zjistil, že to pod oblečením není ono…“ Dodá a myslí to upřímně, tentokrát žádné podceňování, prostě se to mohlo stát. Má ale dojem, že se mu líbí. Snad se neplete. Mimoděk si volnou rukou začne rozmazávat krev po hrudi, jak začíná být nervózní z protahující se chvilky, ale Tora už zase sahá po sáčku s krví. Aoi sebou trochu cukne, když se studená kapka dotkne jeho kotníku, ale pak už cestička pokračuje nahoru a když se blíží ke klínu, zatají dech i zatáhne břicho. Krev mu stéká po stehnu směrem dovnitř, brzy ji čeká i v klíně, ale to se nestane a místo toho ucítí Torovy horké rty. Asi za to může krev, kterou sám průběžně popíjí. On by si taky dal, ale trochu jinou… je teď docela daleko a jak se přibližuje směrem vzhůru, nechce ji rušit v činnosti. Místo toho natáhne ruce, aby se ho dotkl alespoň ve vlasech.

Tora

Unikne mu tichý povzdech, když si ho Aoi tak přitáhne k sobě. Každý sebemenší pohyb v něm nakopává touhu, kterou za chvíli nebude moci ovládat. Je to jako když bublá sopka a je jen těžko říct, kdy opravdu vybuchne. Nechce na něj být příliš hr, ale stejně má obavy, že to nevydrží a nakonec to bude nejspíš rychlejší, než si Aoi představoval. Pochybnosti o sobě samém ho rozhodně doženou později, protože v podobné chvilky, úplně vypíná mozek. Povzdechy už pomalu opouštějí jeho rty a k tomu mu stačí se jen dotýkat Aoiho kůže, která snad i hřeje. Není to možné, ale připadá mu to tak. Pak, že si upíří nedokážou užít teplo těla. I takto to jde, i když je to jen iluze, stejně je to skvělé. Prohlíží si ho opravdu dlouho, aby si užil každý jednotlivý detail jeho těla. Když si k tomu začne namotávat vlasy na prst, už to nejde jinak, než si spokojeně povzdechnout. Obočí mu jde nahoru, když se ho Aoi zeptá, jestli není zklamaný. Opravdu ho ta otázka překvapila, protože mu něco podobného vůbec nepřišlo na mysl. 

"Ještě jednou se zeptej a přísahám, že se odtud nedostaneme minimálně týden, abys opravdu pořádně věděl, že zklamaný rozhodně nejsem." Pomalu stoupá po Aoiho těle, rty ž od kůže neodlepuje a nechává Aoiho, aby se mu probíral vlasy. Je to hrozně příjemné a jeho víčka díky tomu pravidelně klesají. Jakmile dojde nahoru, mírně se odtáhne, aby se mu podíval do očí, které ho přitahují snad ještě víc, než předtím. Ta touha v nich je hmatatelná, a kdyby se nechal, tak ho snad úplně pohltí. 

"A pak budeme pokračovat v našem pokoji u Hyda." Dodá ještě ke svým předchozím slovům, protože má pocit, že mezi lidi nebude moct ještě dlouho. Ne, Aoi se mu nikdy neokouká. Dlaň položí na vnější stranu jeho stehna a vystoupá s ní nahoru v pomalém pohlazení. Je znát, jak moc si užívá každý dotek a jak ho svým způsobem fascinuje, že vůbec může. 

"Jsi to nejkrásnější, co jsem kdy viděl." Prohodí a je znát, že si vůbec neuvědomuje, co říká. Podobný styl komplimentů ve slovníku moc často neměl. Dlaní, kterou putoval po těle, zamíří do Aoiho klína, aby mu oplatil to, co dělá on s ním. Pevně ho sevře a dopřeje mu několik pohybů tam a zpátky po jeho chloubě. Chtěl by pokračovat, ale nevydrží to dlouho. Nasliní si prsty, hřbetem dlaně víc odtáhne jeho nožku stranou, aby měl lepší přístup, a zamíří rovnou dozadu. První ho jen škádlí kolem místa jejich budoucího spojení, než se rozhodne dobývat dovnitř. Jakmile do něj proklouzne jedním prstem, přidá vzápětí druhý a klínem se natiskne na svou dlaň a Aoiho klín, aby svými pohyby posouval svou ruku a prsty uvnitř něj. V tu chvíli už se znovu sklání k jeho rtům, aby si je dostatečně užil a mohl pořádat další a další vášnivé nájezdy. Je znát, jak moc už se neovládá a krev v sáčku je momentálně zapomenuta. Mezi rty má něco totiž mnohem lepšího. Při jenom z polibků se mu podaří protrhnout Aoiho kůži a užít si první doušky jeho krve. Je to jiné, mnohem lepší, než cizí krev. Uvědomí si, jak moc správné je, že je tu zrovna s ním. Jeho chuť i vůně momentálně prožitek ještě zintenzivní. Jak kdyby byla Aoiho krev, dělaná přímo pro něj. Specifické odstíny chuti se mu zarývají hluboko do hlavy i do všech buněk v těle a on už ví, že si nikdy takovým způsobem neužije nic jiného. 

"Aoi-koi." Podaří se mu zašeptat ve chvíli, když na vteřinu opustí jeho rty.

"Protahovat to budeme tak po dvacátém kole." V podstatě se mu omluví, že své prsty vymění za něco úplně jiného, jenže déle už by prostě vydržet nemohl. Znovu se přitiskne na jeho rty a zároveň s tím začne vstupovat do jeho nitra. Zvládne se krotit a tolik nespěchá, aby mu způsobil co nejméně nepříjemných pocitů. Už pravidelně a hluboce oddechuje do jeho rtů, protože vzrušení začíná být opravdu neúnosné. Jakmile je uvnitř, tak chvíli počká. Není to jen kvůli Aoimu, ale dělá to i kvůli sobě, aby nebyl příliš brzo. Pak už se začne první jen pomalu pohybovat a s každým dalším přírazem své tempo stupňuje.

Aoi

Aoi se musí tiše zasmát a uhne tváří trochu na stranu, když mu Tora slibuje týdenní soulož, jen aby uvěřil tomu, jak ho vidí. Je v tom cosi stydlivého, ale zároveň mu v duchu slíbí, že už o tom tedy pochybovat nebude. Tora mu připomene i jejich blížící se nový společný život v Hydově domě a Aoi cítí, jak začíná zase červenat. Ne snad proto, že by si něco rozmyslel nebo se zdráhal s ním žít, ale spíš proto, jak je to opravdové a že už je to opravdu za dveřmi. Tak dlouho si namlouval, že nic podobného nepotřebuje, ale teď to přišlo a on si bude muset zvyknout, že už tam není sám. Bude to krásné zvykání. Stočí pohled za Torovou dlaní, která jemně a svůdně hladí jeho stehno, ale že se dočká tak krásného vyznání, s tím vůbec nepočítal. Hledí do jeho tváře, hledá v ní odpovědi na nevyřčené otázky a nedává příliš pozor na to, co Tora dělá, ale Tora jej vůbec nevnímá. Místo toho mu sáhne do klína a začne jej dráždit a Aoi musí všechny myšlenky nechat odplout v přívalu slastných pocitů. Dlouze si povzdechne a zavře na chvíli oči. Tora se jen za malou chvilku dostane ještě dál a Aoi se prudce napne, ale nechává víčka zavřená a zvyká si na pocit v nezvyklých místech. Je to tak zvláštní… Musíte se zbavit jistého studu a předsudků a vsugerovat si, že váš milenec je z toho místa stejně na větvi jako z kteréhokoliv jiného. Ona to byla pravda, ale v Aoiho hlavě se to občas těžko přijímalo. Torovi se tam zdá se hodně líbí, protože ho dráždí pořád víc, přidává a nutí Aoiho, aby se mu podvolil, aby se uvolnil a nechal mu dostatek prostoru. Jde to snadno, když je zamilovaný a přesto musí potlačit jisté nepříjemné pocity, které jsou na začátku vždycky přítomné. Možná to bude časem lepší nebo se na sebe budou vrhat rychleji a Aoi o tom nebude stíhat přemýšlet. Brzy ucítí v klíně celou jeho hřejivou dlaň a společně s ní i přímočaré pohyby a musí se ho pevně chytit kolem krku. Snaží se držet kolena od sebe a zároveň má potřebu tisknout nohy co nejvíc k sobě. Je to hrozné myslet si na to, jenže Tora ho vážně rozpaluje. Nikdy by si nepomyslel, že by se mu zrovna tohle mohlo tolik líbit a nejspíš by mu to stačilo, ani by nemusel vstupovat. Ne snad, že by se na něj netěšil, ale tohle ho vzrušovalo. Jejich polibky se stávají stále rychlejšími a intenzivnějšími a brzy ho Tora trochu kousne. Aoi to snad ani nevnímá, dokud si neuvědomí chuť vlastní krve na jazyku, ale kde by ho napadlo, co se právě odehrává v Torovi? Jak moc mu chutná, jak moc mu připadá, že se k němu Aoi hodí a nikdo už nebude nikdo lepší? Nejspíš by se z toho na místě rozplynul na věčný popel a bylo by po románku, takže je možná dobře, že mu nevidí do hlavy. Jakmile uslyší to něžné oslovení, zavrní do jeho rtů jako mazlivé kotě a ten zvuk vyjadřuje všechny jeho zamilované emoce. Ví moc dobře, co ta Torova poslední věta znamená, ale šťastně se usměje, připraví se na to a se zavřenýma očima ho nechá vstoupit. Nejspíš nikdy nezažil nic krásnějšího, než spojení s někým, koho tolik milujete. Splývá s jeho pohyby, zapomíná na svou pozemskou přítomnost a ocitá se v nějakém světě, kde jsou doopravdy jedno. Má dojem, že jsou jejich těla propojena v jediný pohyb, nechává se unášet instinktem a jeho ruce si dělají, co chtějí, když kloužou po Torově těle, kam jenom dosáhnou, hladí ho a mnou jeho svaly. Tiskne se k němu, pevně ho objímá rukama i nohama a dokonce zapomněl na odvěkou upíří potřebu neustále kousat a ochutnávat krev. Tora je jeho, chutná mu, ale zároveň jako by to najednou nepotřeboval. Jako by dovedl být úplně jinou bytostí. Možná živou. To jeho láska ho oživila. 

"Tora-koi..." Oplatí mu jeho oslovení v tichém povzdechu a začíná mít pocit, že toho krásného je tolik, že to nevydrží. Samou slastí a láskou mu začnou téct slzy z koutků očí a při tom mu ve tváři sedí pořád ten samý zamilovaný úsměv.

Tora

Je rád, že Aoimu se jeho slova líbí. Tak nějak by od něj mohl čekat, že mu začne nadávat a přehání to. Jenže Tora si byl jistý, že jakmile s Aoim budou spolu poprvé, už mu odolat nedokáže vůbec nikdy a může se vztekat a bránit, jak chce. Ne nebude to s ním mít vůbec jednoduché a asi by ho na to měl připravit. Ne, to dělat nebude. Nakonec by to mohlo dopadnout tak, že si to ještě rozmyslí a uteče. Mnohem později mu nejspíš dojde, jak moc upřímné jeho vyznání bylo a nejspíš by nemusel ani pochybovat o tom, že mu to Aoi připomene, až bude po všem. Jen teď má plné ruce práce a zaměstnanou hlavu Aoiho tělem a jeho reakcemi. Snaží se spěchat a zároveň to zbytečně neurychlit, aby mu neublížil a zároveň mu dopřál ty nejlepší pocity, které jen dokáže. Hraje si a přitom je znát, jak moc nedočkavý je. Teď je to chvíle, kdy dokáže vnímat jednotlivé náznaky, aby se vracel k místům, na která Aoi reaguje mnohem intenzivněji. Ostatně je to důležité proto, aby se jim to líbilo oběma. Sem tam se ho snaží rozptýlit polibky. Spokojeně si povzdechne, když ucítí Aoiho paže kolem krku a nechá na chvíli víčka klesnout. Každý jeho dotek je pro něj jako elektrický výboj, který nakopává jeho touhu a připravuje ho a vůli to všechno déle oddalovat. Největší zkouška odolnosti je okamžik, kdy se ocitne uvnitř jeho nitra svým přirozením. Tam už pokulhává dost znatelně a musí to pořádně rozdýchat, aby vůbec něco vydržel. Dokonce i po prvních pohybech si dává pauzu, aby nebyl konec příliš brzo. Nechává čelo na chvíli spočinout na Aoiho hrudi. S dalším výraznějším pohybem ho na kůži v těch místech políbí. První jde jen o lehké polibky, ale s každým dalším přírazem se jeho chuť zajít trochu dál stupňuje. Hrozně moc to nechce zkazit a zároveň už ví, jak chutná jeho krev a to je něco na něj. Vždycky měl slabou vůli a teď se to projeví nejvíc. Zlehka ho potrápí zuby, než jako nic protne jeho kůži a dopřeje si dalších pár doušků. Tiše a spokojeně si zamručí, když dojde na oslovení, které mu Aoi věnuje, ale nedokáže mu na to odpovědět. Opustí trochu neochotně místo na jeho hrudi a posune se výš. Olízne si rty, když se mu podívá do očí a pak zraní sám sebe, aby si Aoi mohl vyzkoušet, jak moc skvělé to je. Jeho výraz je naprosto úchvatný a je mu jasné, že ho bude mít před očima pořád a stejně není schopný si ho déle užít. Nutně potřebuje cítit jeho rty a brzo sladí polibky s prudšími a rozhodně rychlejšími pohyby proti Aoiho tělu. Nebylo by ani v lidských silách tohle vydržet příliš dlouho. Jeho tempo je vyloženě vražedné a pomáhá si taky tím, že Aoiho nožku svírá pod kolenem a posílá si tak jeho tělo proti sobě. Jeho tlumený hlas, díky Aoiho měkkým rtům, se nese pokojem a pak se ozve mnohem hlasitěji, když naposledy přirazí a nechá se unést vrcholem. Je to mohutná exploze a později si vynadá, že si vůbec neuvědomil, jestli Aoi došel na vrchol taky. Ani jeho upíří síla neovlivní fakt, že se mu třesou ruce i celé tělo. Je rád, že se může přidržet pohovky. Jednou rukou opěru a druhou už nezvedá Aoiho nožku výš, ale pořád ji má podvlečenou pod ní a zapírá se o sedačku. Shlédne na Aoiho břicho, aby se ujistil, že nakonec nic nepodcenil. Naštěstí ne, to by si asi vyčítal dlouho. Jediné co ho v jeho prožívání dozvuků jejich milování ruší, je netopýr, kterého je najednou schopný vnímat. Pomalu se ohlédne přes rameno a protočí očima v sloup. 

"Zabije mě Hyde když tu krysu vycpu?" Prohodí jako první, což asi není nejlepší, když před chvílí skončili. Pomalu stáhne ruku z opěry a pohladí Aoiho po tváři, pak sklouzne dál a odhrne mu černé prameny dozadu. 

"Pohled na tebe mě jednou vážně zničí." Nakonec dojde i na ten kompliment, jen je trochu jiný a přesto opravdu upřímný. 

"Drink a průzkum Hydovy ložnice?" V očích se mu provokativně zablýskne. Teď už by mu možná stihl prolézt alespoň jednu skříň.

Aoi

Cítí, jak Tora zraňuje jeho kůži svými zuby, ale není to nic, co by mu jako upírovi vadilo. Mají práh bolestivosti někde trochu jinde a kromě toho to dělá jeho láska v zápalu vášně. To bylo v jejich rase velmi běžné, klasický projev náklonnosti a erotický prvek. Aoi se pod ním propíná a je na něm vidět, že si to užívá. Už o sobě moc neví, neřeší, jak vypadá nebo co provádí a díky tomu je velmi uvolněný. Odevzdává se mu, nechává ho dělat si s ním, co chce a věří mu celou svou osobou. Jakmile se jejich rty setkají a Aoi ucítí v ústech Torovu krev, zorničky se mu prudce smrští, aby se vzápětí zase divoce rozšířily, Aoi si ho k sobě pevně přitáhne, div ho neumačká a oplácí mu náhle velmi divoké a náruživé polibky. Očividně to nakoplo jeho touhu nebo spíš rozvášněnost. Má obrovskou chuť něco udělat, ale už to nestihne. Tora ho drží příliš pevně a s jeho posledním mohutným přírazem ucítí, jak jeho nitro naplňuje horká tekutina. Je to velmi zvláštní pocit, ale zároveň je to příjemné a uspokojivé. To uvědoměním, že váš milenec dosáhl extáze díky milování s vámi mu při vší zamilovanosti samo o sobě stačí na to, aby ho rychle následoval. Chvíli to trvá, než se oba proberou z extáze, Aoimu se lepí vlasy na čelo, po kůži mu stékají kapičky potu a drobné pramínky krve a dokonce si ani nevšimne, jak si ho Tora honem prohlížel, jestli něco nezanedbal. 

"Cože?" Vypadne z něj omámeně, když se ho Tora zeptá na netopýra. Nikdy by si nepomyslel, že je to možné, ale přestal ho vnímat a ještě chvíli by ho neslyšel, kdyby mu to Tora nepřipomněl. 

"Chce letět práskat, proto je tak nepříčetný." Prohodí. Co by teď asi Hydovi pověděl? 

"Je na tom závislý, vlastně patří na psychiatrii. Zajímalo by mě, co by řekl veterinář, kdybychom požadovali léčení pod dozorem statného ošetřovatele." Dodá ještě a zašátrá rukou po pytlíčku s krví, ale už v něm nic není. Ledová voda by teď asi i stačila. Trochu ho zaskočí, když po řečech o netopýrovi Tora přejde na mnohem romantičtější gesta a odhrne mu vlasy z tváře. Upře pohled do jeho očí a zvíře je znovu dokonale zapomenuto. Voda taky. Udělá cosi jako eh, když mu Tora složí ten kompliment, očima konečně uhne do strany a cítí, jak zase začíná červenat. Mohl by lhát, že je to tím, jak hicuje, ale některé věci prostě neokecáte. Něžně se usměje a je vidět, jak moc ho to hřeje na srdci. Vzápětí na to mu Tora skutečně nabídne nějaký drink a Aoi by jej neměl odmítat, ale… pořád je tu to něco, co chtěl udělat. Hydovu ložnici ke štěstí vlastně vůbec nepotřebuje, i když ho začínají brát Rukiho a Uruhovy manýry. Pevně se Tory chytí a pokusí se ho dostat pod sebe. Tora se chvilku brání, jak nečeká, co mu Aoi chce, ale Aoimu se brzy podaří usadit nahoře na jeho klíně. Nakonec to bude on, kdo si nedá pokoj, ale to je jako se vším, o čem tvrdíte, že to nepotřebujete. Stačí správná osoba a z Aoiho bude neodbytná nymfomanka. 

"Příště tě budu varovat, že pitný režim musíš doplňovat před vstupem do ložnice, protože teď tě ještě nikam pustit nemohu." Řekne mu skoro omluvně a pohladí ho dlaněmi s roztaženými prsty po celé hrudi. Sleduje ten pohyb vlastníma očima a hodně se mu líbí. Trochu se pohne v bocích při prvních pohybech, ale nemá ambice si s Torou měnit místo, jen se mu prostě najednou líbí nahoře. 

"Hydovy skříně jsou jistě velmi zajímavé, ale nejspíš nikdy nebudou tak zajímavé jako ty." Řekne mu upřímně. Aoi si myslí, že je nepotřebuje, možná to není pravda, ale teď v jeho hlavě ještě nemají místo. Ozvláštňovat život jim mohou později.