Taiji x Zyean - Myslíš, že máme naději? - část 5.

(jezírko)

Taiji

Podobných komplimentů nebylo nikdy dost. Kdo by nerad poslouchal, že jeho zadek stojí za nadzvukovou rychlost? Taijimu nikdy nepřipadal lepší, než jiné zadky, i když si dával pozor na svou váhu, ale když to Zye takhle pěkně říká, tak určitě lepší je! Má na něm rád, že se neurazí kvůli každému rýpavému komentáři a stejně je tomu i teď, když dojde na ten obojek. 

"Dole budeš ty. Ty schytáš všechny štípance a teď je ještě brzy na komáry, takže já budu v pohodě." Řekne mu, i když by pro něj samozřejmě nic podobného nechtěl. Musí se zasmát, když se Zye k těm obojkům postaví tak odmítavě. Vlastně by se divil, kdyby to měl opačně. Samozřejmě znal tuhle specifickou sexuální vášeň, ale aby k ní tíhlo divoké zvíře, které ze všeho nejraději běhalo po lesích, to mu přišlo velmi nepravděpodobné. Kdyby potkal vlkodlaka, co to má rád, asi by si myslel, že byl v dětství týraný nebo tak něco. Je tak zahleděný do jeho očí, že příliš nevnímá, kam šlapou nebo jak blízko už jsou břehu. Nikdy neviděl tak studenou modř, která hřála takovým teplem. Buď už mu z něj přeskakovalo nebo měl Zye to slunce prostě v sobě i přes svůj stříbrný vzhled. Málem zahučí za ním pod vodu, skoro si klekne a oba dva jsou okamžitě zase úplně mokří, ale smějí se tomu a nakonec se jim nějak podaří dostat na břeh do trávy, ačkoliv jsou jejich rty dávno spojené. Jakmile jsou tam, Taiji okamžitě začne klesat na jedno koleno, zatímco ho celkem automaticky pokládá pod sebe. Víčka má zavřená, vychutnává si chuť jeho rtů a z konečků vlasů a kratších pramenů tvořících ofinu mu odkapává voda přímo do Zyeanovy tváře. Slunce ho pálí do zad a rychle suší jejich těla, zatímco si udělal příjemné místo mezi jeho stehny a dráždí jeho klín rozvláčnými pohyby svých boků. Zatím nikam nespěchá a nikam se netlačí, spíš doopravdy odpočívá, zatímco mu nedává ani na chvíli pokoj a užívá si jeho blízkost. Jsou to okamžiky, kdy dovede naprosto zapomenout na to, co se děje kolem nich a částečně za to může Inoranovo kouzlo, ale to mu nevadí. Alespoň si pořádně odpočinou. 

"Zye-chan, ani nevíš, jak tě miluju." Řekne mu spontánně, aniž by nad tím jakkoliv přemýšlel a posune se po jeho těle trochu níž, aby mohl rty začít trápit jeho bradavky. Oči mu na chvíli zavadí o ty jizvy a připomenou mu jisté předsevzetí, ale je to jenom chvilička, než se zase nechá pohltit chutí jeho těla. Nikdy by si nemyslel, že si po všech těch letech nechá pobláznit hlavu bytostí tak mladinkou, že je dělí celé stovky let. Nikdy by si nemyslel, že sám tou dobou bude ještě příčetný nebo schopný udržet si mladistvé přemýšlení, ale ty roky mezi lidmi mu očividně v jistém směru docela pomohly. Jiné bytosti na jeho místě už slušně bláznily. Nakonec ho napadne, že jisté věci velmi rád přijímá, ale vlastně je moc neposkytuje a že by si je Zye docela zasloužil. A tak si začne razit cestičku svým jazykem přes střední linii jeho břicha ještě níž, na chvíli zakotví v pupíku a pak pokračuje k citlivému břichu. Nejdřív se vydá doleva a rty i jazykem si pohraje s jeho kyčelní kostí, než udělá to samé i na druhé straně. A pak se konečně dostane až k tomu nejlepšímu. Nejdřív se o něj otře nosem, trochu se pomazlí, ale dlouho na nic nečeká a vezme jej do úst. Nezačne rovnou s tou jízdou, ale chvíli ho laská tak a chvíli ho jen tak olíbává. Najednou má pocit, že má všechen čas světa. Nevynechá vůbec žádná místa a dostane se rty dokonce i hodně dozadu, než se konečně odhodlá začít s přímočarými pohyby, kterých už nenechá.

Zyean

Zye na něj vytřeští oči, když si uvědomí, že má s těmi štípanci pravdu. Úplně zapomněl, co je za denní dobu a že jim komáři ještě nehrozí.

"Tak výborně. V tom případě se bude starat ty o můj zadek. Snad ti to nebude proti srsti." Obrátí svůj vlastní přešlap v něco pozitivního. Má to hluboce zakořeněné v povaze, takže se ani za to dobírání nedokáže nafouknout. Vždycky měl nadání vymyslet způsob, jak to celé proměnit na bod pro sebe samého a to by Taijiho starání rozhodně bylo. Jen by se asi daleko nedostali. Tedy doufá v to, že by to Taiji nevydržel. Asi to bude muset vyzkoušet, jako takový test andělské odolnosti. Ne, tohle mu taky říkat nebude, aby náhodou něco neprozradil a neměli by po legraci. Je to věc, kterou si podle něj užijí oba. Taijiho smích je nakažlivý, i když se oba dva málem přerazili, ale stejně jsou brzo u polibků a Zye se nechá už celkem bezpečně dovést na břeh. Debatu o obojku radši nechá vyplynout do neznáma. Ale stejně si pro legraci jeden pořídí, jen nějaký obyčejný, aby viděl, jak se Tai bude tvářit. Takový menší vtípek ještě nikoho nezabil a snad ani po tom neuteče. Když neutekl doteď, tak se to snad už nestane. Klesne pod tlakem jeho těla do trávy, aniž by opustil jeho rty. Dlaně má na Taijiho bocích, za které si ho pomalu přitahuje k sobě. Nedokáže myslet na nic jiného, ani na možnost, že by je tu mohl kdokoliv z jejich přátel najít. Asi by se nedočervenal nikdy a zároveň by nebyl schopný přestat. Už asi trochu z té lásky blázní, ale vůbec mu to nevadí, hlavně ať s tím Taiji nepřestává a ještě na pár ukradených chvil ho nepouští. Přivírá víčka pod jeho polibky, stejně jako pod kapkami vody, které ho snad nabíjí energií taky. Už sám není schopný odhadnout, co všechno se v jeho těle mění. Teď to rozhodně zkoumat nebude, stačí mu pocit vzrušení, který má z Taijiho blízkosti a z pohybů jeho boků. Je to vražedná kombinace, která nutí jeho srdce běžet jako splašené. Dech se mu začíná pomalu prohlubovat a trochu má pocit, že je znovu pod vodou. Překvapeně otevře oči, když se mu dostane vyznání, které prostě nečekal. Je to tak spoutání a krásné, že přijde o všechny myšlenky v hlavě a naprosto okouzleně se pousměje.

"To možná nevím, nejsem na světě tak dlouho, ale věř mi, že tě miluju tak, jak jsem jenom schopný." Věří tomu, že nikoho na světě by nemiloval víc, prostě to ví. Klidně si každý může myslet, co chce, nezáleží na tom. Důležité je to, jak to cítí a že to Taijimu řekl, aby to taky věděl. Už už by mu chtěl na ten zadek sáhnout, ale to se mu nepovede. Tai začne po jeho těle klesat níž a jeho rty už začínají pomalu opouštět tiché povzdechy. Nutí ho mírně zaklánět hlavu vycházet mu svým tělem vstříc, i když moc prostoru nemá, ale stejně se o to pořád pokouší. Brzo ho nejspíš uslyší i mnohem dál, i když se snaží krotit sám sebe. Jenže když se podívá dolů, jak rty klesají po poznamenané kůži, je s ním konec rovnou. Praští hlavou zase do trávy, trochu se u toho bouchne a může bát rád, že tam není žádný kámen, jinak by si tu hlavu vážně rozbil. Ruce má položené první na Taijiho ramenou, do kterých zlehka zatíná prsty. Když je příliš nízko přesune se do jeho vlasů a už dává kolena podvědomě od sebe, aby mu nic nebránilo si to naplno užít. Má pocit, že tohle je to nejlepší, co v životě zažil, ale nemůže se mýlit víc. Tai se posune ještě dál a stačí mu jen první dotek v těch místech a jeho hlas se rozezní naplno. Cítí, jak se v něm všechno vzrušení kumuluje a jeho energie už proudí celým tělem. Je to příjemné brnění, které mu proudí až do konečků prstů. Něco ho pořád trochu krotí, aby nakonec nikomu neublížil nebo nezpůsobil nějakou další explozi. Asi za to může Taijiho přítomnost, to je tak jediné co ho napadá. Plácne dlaněmi vedle těla a chce něco sevřít, ale spíš jen trhá trávu kolem sebe, jam co je to příjemné. 

"Tai, já už…" Rád by mu řekl, že tohle dlouho vydržet nemůže a přesto se o to pokusí. Nechce promrhat ani jedinou vteřinu, co si může podobnou starost užívat. 

"Nevadí, bude mi pak stačit pár minut." Ujistí sám sebe a ani si neuvědomuje, že to řekl nahlas, i když mu asi moc rozumět nebylo, jak už je zadýchaný a sem tam se mu do toho vloudí hlasitější sten.

Taiji

"Já už se o něj přece starám." Stačí mu Taiji ještě říct, ale s plnými plnými ústy se vede konverzace dost těžko, takže to je celé. Navíc jeho mozková kapacita přestává stíhat více úkonů najednou a Zye by asi nebyl rád, kdyby zrovna tohle zpackal. Zyeanova odpověď na jeho vyznání se mu líbí a víc slyšet nepotřebuje. Najednou se mu navrací ztracená jistota, že by měli být spolu. Jak o tom mohl pochybovat? On přece není obyčejný, Zye taky není obyčejný a tohle je osud. Taiji je tu proto, že dovede vést jeho energii a pracovat s ní a vůbec… Je opravdu tak pošetilý, že potřebuje hledat podobné důvody? Neujde mu, když sebou Zye tak práskne do trávy a napadne ho něco podobného, totiž především to, že bude muset myslet za oba dva na jeho bezpečnost. To ten pravý… Nebesa mu ho očividně poslala taky proto, aby se konečně začal chovat zodpovědně. Je to docela roztomilé, když se Zye pokouší zachytit rukama každého stébla trávy jako ten pověstný tonoucí, ale Taiji ho zemřít rozhodně nenechá a to ani slastí ne. Postará se o to, aby naopak obživl až moc a líbilo se mu to. Jakmile Zyeanova pokožka začne jemně vibrovat proudící energií, Taiji zalituje, že ještě není uvnitř něj. Určitě to vydrží i do té doby, ale bude to něco jako erotický doplněk, který si ani nemůžete nikde koupit. Jeho velmi soukromé a jedinečné peklo. Brnění v ústech je trochu zvláštní, docela to lechtá a on má problém se soustředit a nezačít se smát, ale Zye je naštěstí dost mladý, aby to nevydržel moc dlouho a Taiji brzy ucítí jeho vrchol úplně všude. Nějak se mu to vinou toho rozptýlení nepodařilo všechno zachytit. Nevadí mu to, jen jim to oběma všude teče. +Jezírko proběhne ještě jednou.+ Řekne si v duchu. Pro sebe se zasměje, když se Zye oběma tak trochu omluví, že byl moc brzy a že to rozhodně nevadí. Taiji se na chvíli natáhne vedle něj na bok a nechává ho odpočinout. Probíhá se konečky prstů po jeho těle a přísahal by, že to jiskření snad i vidí. Sluníčko se začíná trochu sklánět, maličko mu svítí do očí a hřeje jejich kůži a on ví, že nevydrží dlouho jen tak nečinně hledět na jeho tělo. On sám ještě v klidu není. Nakonec se natáhne po jeho dlani, proplete s ní svoje prsty a navede si ji do svého vzrušeného klína. Docela rád se dívá na reakce, které se pak promítají v jeho tváři. Trochu se stydí, ale líbí se mu to a je hrozně roztomilý. Přisune se ještě blíž a skloní se pro jeho rty a to je tak celé, co dovede odkládat. Horní polovinou těla ho trochu zalehne a po chvíli se nad něj přesune úplně celý. Díky předešlému laskání není potřeba Zyeana dál trápit a rovnou se opře špičkou svojí pýchy proti jeho nitru. Je trochu nedočkavý, už je na něm znát, jak moc se celou dobu drží a jak se na něj těší a proto je jeho vstup možná rychlejší, než by měl, ale doufá, že Zye už dostal jisté rozptýlení, které mu v tom pomůže. Nerad by mu způsobil jakékoliv nepříjemné pocity. Dlouze vydechne a na chvíli zůstane jenom tak zblízka hledět do jeho očí, když se zapírá o obě předloktí. Konečky vlasů se dotýká jeho čela. Musí si dát chvilku, aby toho nebylo moc. Pousměje se, ale pak se poprvé pohne a lapí sám sebe do sítě slastné extáze. V ty okamžiky už nejde příliš přemýšlet nad tím, co dělá. Je to hodně spontánní a dokonale se v něm ztrácí. Teď už by ani on nepoznal, že kolem nich někdo chodí nebo na ně mluví a kdyby je snad chtěl vyrušit, možná by se setkal s Taijiho ohnivou povahou, kterou vlastně ještě nikomu nepředvedl. Vypadal, že to v něm ani není, vyprovokovat ho vlastně docela dlouho trvalo, ale jakmile to jednou nastalo, bylo to opravdu zlé.

Zyean

Začíná být úplně mimo jen díky tomu, co s ním Tai provádí. Je toho na něj najednou moc a doufá, že opravdu v okolí nikdo není, protože by se nejspíš nedostyděl nikdy. Zvládne jen občas otevřít oči, aby se na něj podíval, a u toho už většinou nemá daleko, aby došel na vrchol pomalu dřív, než se něco začalo dít. Tohle je vážně nebe, do kterého se dostal ani neví za co. Někdo se nejspíš trochu spletl, ale ať si té chyby ještě dlouho nevšímá. Pitomě se usmívá nejen díky tomu, co cítí, ale taky kvůli občasné myšlence, která je dost podobná těm, které mu hlavou proběhly před chvílí. 

"Staráš se hodně dobře." Dostane ze sebe po dlouhé chvíli a to je pravděpodobně poslední, co zvládne říct. Musel to udělat, aby si Tai náhodou nemyslel, že je cokoliv špatně, i když to jde asi vidět na tom, jak se kroutí a vychází mu svým tělem vstříc. Sám si příliš neuvědomuje vibrace vlastního těla a už vůbec je nedokáže ovládat. Ví, že už svůj vrchol dál odkládat nedokáže a omluva je tak to poslední, co stihne. Měl by se cítit provinile, když se přes něj přelije to nejintenzivnější a konečně otevře oči, aby se na Taijiho podíval. Kousne se do rtu a trochu zavrtí na místě, jakmile si všimne, kde to všechno skončilo, ale vlastně mu to není líto ani trochu. Budou nakonec asi hrozně ulepení oba, ale vodu mají kousek, takže ani nebudou muset do domku, to už by asi bylo hodně usvědčující. Představa, že by v tu chvíli potkali zrovna třeba Toru s Kaiem…Ne, to si ani nechce představovat. Stočí k Taijimu pohled a pozoruje ho, jak si lebedí vedle něj. Jeho prsty na Zyeho těle jsou víc, než citelné a je jasné, že nebude potřebovat příliš času, aby mohli klidně pokračovat. Spokojeně se uculí, když se dostane společně s Taijiho dlaní do jeho klína, který zlehka sevře a začne mu alespoň trochu oplácet jeho péči. Nikam nespěchá, aby měl trochu víc času na vzpamatování, protože prožitý orgasmus byl dost intenzivní. Chyběly mu asi tři vteřiny, než by se na něj vrhl sám, ale Tai je rychlejší a brzo cítí jeho rty a vzápětí i tělo. Ruce už přesouvá na Taijiho boky a pomáhá mu, aby se dostal mezi jeho stehna a mohli konečně pokračovat. Sám už víc nepotřebuje, aby byl znovu vzrušený. Tenhle věk má spoustu výhod, hlavně jednu, kterou si uvědomuje právě teď. Dýchá mělce, když se nad ním Taiji sklání. Může mu upřeně hledět do očí, a jakmile do něj začne vstupovat, musí se trochu prohnout, aby příjemné pocity nějakým způsobem ventiloval. Zatne prsty víc do jeho kůže na bocích a začne si ho přitahovat blíž. Prostě ví, že mu neublíží a na jeho milenci je vidět, jak moc se těší, až bude uvnitř. To Zye taky a dává to dost patrně najevo. Brnění Zyeho těla opět zesílí a je to on, kdo nevydrží dlouho nečině ležet. Pohne Taijiho boky proti sobě s jistou nedočkavostí a pak už ho nechá, aby si tempo řídil sám, ostatně víc není schopný, jen si to na svou povahu, až příliš sobecky užívá. Nakonec se neovládne a zvedne nožky, aby mu byl ještě blíž a Taijiho přírazy byly ještě intenzivnější. Jeho tělem už zase pulsuje energie, která ještě znásobuje prožitek a vůbec mu nedochází, že by to Taijimu mohlo být víc než příjemné. Celý se chvěje, jeho kůže jemně vibruje díky přibývající slasti a jeho oči se spokojeností jenom třpytí. 

"Tai-chan." Broukne měkce a dost udýchaně, aniž by si uvědomil, že jeho dlaně už se přesunuly právě na zadek, který si patřičně užívají. Když už to zase začíná být k nesnesení, mírně se povytáhne a utlumí ty nejhlasitější steny v jeho rtech. To už je na jeho ovládání prostě příliš, a i když byl teprve před chvílí, stejně se znovu vyhoupne na vrchol. Není to o nic méně intenzivnější, než ten první a exploze v jeho nitru je snad i vidět. 

"Budu potřebovat obojek." Dostane ze sebe jen stěží. 

"Ale na to, abych odehnal všechny lidi." Podaří se mu dokončit. Pochybuje o tom, že se přinutí odtud vůbec odejít.

Taiji

Snaží se teprve chvíli, ale reakce Zyeanova těla je stále intenzivnější. Ne, on mu asi nikdy nebude moct lhát o tom, jestli se mu to líbí, protože jakmile tohle brnění pomine, Taji bude mít okamžitě jasno. Teď ale všechno naopak zesiluje a začíná to být docela neúnosné. Jak má něco vydržet, když se jim děje tohle? To budou hotoví okamžitě po prvním zasunutí už napořád. No a co? Stejně nikdy nic lepšího nezažil. Jakmile Zye zvedne nohy a pustí ho díky tomu ještě dál, má pocit, že už asi vybouchne. Ještě nikdy se nemusel tak moc snažit, aby neskončil předčasně. Chlapi se většinou honili zatím, aby už to bylo, některým to ani nešlo, občas to skončilo fiaskem nebo pomocí ruky a on má co dělat, aby se zvládl alespoň párkrát pohnout. Jakmile ho Zye osloví, přiměje se otevřít oči a podívat se do těch jeho. Stříbrná barva ho zaskočí a skoro oslepí, ještě si na to nezvykl. Je to jako koukat na hvězdy moc zblízka. Z čela mu občas odkápne pot nebo možná ještě voda, kdo ví, ale nepřestává, dokud neucítí nový příval Zyeanovy horkosti na svém břiše. Teprve potom si konečně dovolí povolit a nechat se tím vším smést. Měli tady načerpávat energii na další boj, ale on jako vždycky vůbec nedělá, co má, nádherně se vyčerpal a teď půjde spát a jestli ho Hyde vzbudí, bude hodně zle. +Jak kdyby si taky nemohl s někým někam zalézt a nechat ten konec světa na někdy jindy...+ Zlobí se na něj v duchu. Svaly na pažích se mu zřetelně chvějí, takže ze Zyeana musí vystoupit a na chvíli se svalí vedle něj na záda. Zajede si dlaněmi do vlasů nad čelem a chvíli tak zůstává a vydýchává se. Všechna ta brnící energie byla při vrcholu skoro nebezpečná. Taiji měl pocit, že mu to snad spálí chlupy na těle, ale zároveň si začíná připadat, jako by mu někdo do těla vpravil nějakou energetickou injekci. Jak kdyby mu Zye daroval kus toho svého života. Neuvěřitelný pocit. Konečně dá dlaně stranou, rozrmká se a spokojeně se na něj podívá. 

"Tohle jsme prostě potřebovali a jestli Inoran spí, tak ať se propadnu." Prohodí. Vůbec by se nedivil, kdyby měl Tora toho svého známého někde za rohem a jenom předstíral, že jim to s Kaiem trvá, aby si mohli někde užít podobně, jako ostatní. Konec konců zase tolik místa tady nebylo, mohli by se vzájemně třeba slyšet? Zbytek odpoledne tráví tím, že se jen tak válí v trávě a povídají si a taky ještě jednou skočí do toho jezírka. Nakonec je čas se vrátit, ale domek je tichý. Inoran s Aoim asi doopravdy odpočívají a Tora ještě není zpátky, ale nic nenasvědčuje tomu, že by se mu něco mohlo stát. Zye pro jistotu poslal Kaiovi smsku a pak se Taiji nadrzo pohrabal Inoranovým domem, jestli nenajde ty spacáky. Našel jeden, ale taky spoustu dek a polštářů. Některé nechal na rozloženém gauči v obýváku, aby ti dva měli kde spát, až se vrátí a zbytek vzal s sebou ven na tu terasu. Když se zavřou dveře a zatáhnou roletky, budou mít se Zyeanem noční soukromí pod hvězdami. Pro sebe se usmívá, zatímco jim chystá ležení. Nejměkčí spacák rozepne a dá pod ně. 

"Tohle jsem si představoval už od začátku. Je to asi tak poprvé, co mi podobná představa vychází. Doufám, že za chvíli neumřu." Prohodí ironicky, protože tohle je prostě podezřelé, ale paradoxně nemá žádný strach. Chce si prostě jenom užít romantiku se svým přítelem. Ostatní by měli být rádi, že spaní na zemi vzali bez řečí na sebe! Hnízdo je brzy hotové a chybí tomu už jenom nějaké občerstvení. A taky trocha zlobení… Taiji se usadí na spacák do tureckého sedu a z malého váčku vytáhne marihuanu. 

"Zariskujeme nebo budeme přesvědčeni, že se z toho vyspíme?" Ani jedna odpověď není Ne.

Zyean

Pozoruje Taijiho, jak si užívá vrchol a ví, že by nemohl pozorovat nic krásnějšího. Ani už si nevzpomene na to, jak rychle oba dva byli. Jestli jim to takovým způsobem půjde dál, ani se zlobil nebude, protože mají stejný problém a to ho vlastně těší. Jeho optimismus mu nedovolí nic jiného, než být přesvědčený o tom, že se to Taijimu tolik líbilo. Zvedne dlaň, aby mu odsunul několik zpocených pramenů z tváře, a ví, že jsou na tom úplně stejně. To jezírko jen oba uvítají, možná jim trochu zchladí hlavy, ale Zye je přesvědčený o tom, že to stejně nebude mít dlouhého trvání. 

"Na světě není nikdo lepší, s kým bych tu mohl být. Ani v jiné dimenzi." Ujistí Taijiho, že je všechno v naprostém pořádku a jak ho vidí. Měl prostě nutkání mu to říct a ve svých vyznáních už se nechce krotit. Kdo ví, kolik jich vůbec ještě stihne. I přes nejasnou budoucnost v jeho očích nejdou vidět obavy ani chmury. Teď je neskutečně šťastný a toho se prostě bude držet. Přetočí se na bok, aby se na něj mohl podívat, a prohlédne si ho v té trávě. Možná by měl chtít ho pozorovat v nějaké pohodlné posteli, něco jako jim vytvořil Yoshiki, ale tady se mu prostě líbí nejvíc. Když všechno dobře dopadne, vezme ho na pár míst, která zná jen on. Je to v horách, daleko od všech, ale jsou tam krásné mýtinky s výhledem dolů. Nejradši by tam s ním jel hned, ale to nejde. 

"Potřebovali." Souhlasí s ním, než se rozesměje. 

"Ne, podle mě rozhodně ne. Možná Aoi, ale taky mu to dlouho nevydrží." Prohodí pobaveně a pak už se nechá pohltit dalšími příjemně strávenými chvilkami po Taijiho boku. Dělá různé pitominky a několikrát skončí v objetí a Zye…Vždycky kolem sebe potřeboval rodinu, ale najednou ví, že hlavní, koho potřebuje je Tai. 

Když se vrátí a Tai se o všechno postará, nestačí na něj koukat. Usmívat se nepřestane ani na chvilku a najednou ho vidí v trochu jiném světle. Staral se o něj od samého začátku, ale přece jenom je to o trochu jiné. Najednou mu přijde dospělejší. Neví, proč ho to napadlo právě teď a je mu jasné, že by se mu Tai vysmál, ale stejně ho pozoruje s jistým nadšení. Nebýt toho, co bude následovat, nemělo by tohle období vůbec žádnou chybičku. Tuší, že to mají všichni dost podobně. Vzpomene si i na Yoshiho a Uruhu a doufá, že se všechno nakonec v dobré obrátí a oba se k nim znovu na pár okamžiků připojí, aby později mohl společně žít spokojeně. Opravdu si to přeje. Vyjde na terasu u Inoranova domu a nestačí koukat. Trochu se v domě snažil rozdělit věci, aby později nic nehledali. Vůbec nečekal, co jim Taiji mohl připravit. Když to všechno uvidí, úsměje a jeho tváře je...Sám si není jistý, jak to nezvat. Zůstává stát opodál a pozoruje ho, jak všechno urovnává a chystá. 

"Já si to nepředstavoval. Nenapadlo by mě, že by se něco takového mohlo stát zrovna mě. Arigato, Tai-chan." Usměje se na něj zamilovaně, než se posadí za něj, protáhne paže kolem jeho pasu a odloží si hlavu na jeho rameno. Chvíli kouká jen tak před sebe a je znát, že spokojenější, už by nemohl být. Má nádherného přítele, který jim zařídil krásný večer venku a to je něco na něj. Možná je to úplně obyčejné, ale pro něj o to krásnější. Shlédne na jeho dlaně a tiše se zasměje. 

"S tebou risknu úplně všechno i cestu do pekla." Odpoví mu a vlastně není daleko od pravdy. 

"Dej to sem, všechno se má jednou zkusit. Doufám, že nás Kai pak nerozčtvrtí oba." Dodá pobaveně. Za poslední dny má spoustu věcí, které zažívá poprvé. Nemohl si představit lepší možnost jak trávit čas, než se polovinu noci řehtat, jak největší blázen a pak spokojeně usnout pod hvězdnou oblohou v náruči někoho, koho neskutečně miluje. Nezáleží na tom, co je čeká zítra nebo v dalších dnech. Důležité je, že tyto okamžiky už jim nikdo nevezme. Ani Hyde ani jeho Temnota. Zye je prostě přesvědčený, že to co zažívají, bude jejich záchrana. Naděje, ochrana svých blízkých a láska, to bude to, co je nakonec zachrání.

Taiji, Aoi, Kai

Taiji se po Zyeanovi musí na chvíli s úsměvem ohlédnout, když mu řekne, že podobnou věc ani nečekal. Jeden by si skoro myslel, že tady připravuje prezidentské apartmá. 

"Někde spát musíme." Trochu to zlehčí. Ostatní měli postel a pohodlnou pohovku v domě a on je vzal dobrovolně ven. Každý by to nevzal jako pozitivum. On ale málokdy mohl hledět na hvězdy takhle pod širákem a připadalo mu, že by to mohlo být vlastně to nejhezčí místo v domě. 

"Jakmile tohle Inoran ráno uvidí, určitě to po nás hned okopíruje." Řekne pobaveně a nechává Zyeana, aby si k němu přisedl a přitulil se, zatímco jim chystá tu laskominu. Zasměje se, jakmile mu to Zye sebere jen, co to hoří. Stihl to trochu roztahat a to je asi tak všechno. Docela si Kaie dovede představit. Byl to takový ten velký, dospělý a někdy hrozně vážný bratr, co bral všechno dost zodpovědně, ale na Kaiovi byly vidět ty plamínky v očích. A pokud chodí s někým jako je Tora? Tohle se změní a oni z něj tu nezodpovědnost vykřešou, tím si je jistý, Alespoň v soukromí ano a na pana Bezchybného si může hrát před svojí smečkou. Chvíli Zyeana pozoruje, jak mu to jde a pak se přece jenom zvedne, aby zašel do domu trochu Inoranovi vybílit ledničku. Na krev všude možně už je zvyklý od Tory, strávili spolu dost času, ale i tak najde spoustu příjemných věcí jako jsou nějaké lepší salámy a sýry a taky pivo v plechovce. K tomuhle by šlo spíš asi víno, ale na to on moc není a podle něj vlastně ani Zye. Nikdy se ho nezeptal, ale připadal mu jako pivařský typ, než vinařský. Po chvíli se se vším vrátí, na tácu to odloží před ně na zem a sebere Zyemu kouření, než bude pod obraz během pěti minut. 

"Dej si chvíli oraz." Řekne mu a sleduje, jak se mu krásně rozjíždějí zorničky v těch stříbrných očích. Konečně si sám pořádně potáhne a v tu chvíli uslyší kroky uvnitř domu. Nastaví uši. Aby to tak byl Kai a Tora? Už teď? Vypadá to, že to jsou ti druzí dva a Inoran vede Aoiho čůrat. Jenže jak je upír slepý, tak se mu nějak podezřele zlepšil čich a za chvíli už Taiji slyší, jak si stěžuje, že tu cítí trávu. 

"Zapomněli jsme zavřít okno?" Postěžuje si Taiji, ale když se ohlédne, všechno je zavřené. Tedy do chvíle, než Inoran otevře posuvné dveře a zírá na ně, co to dělají… O několik dlouhých desítek minut později sedí venku všichni. Když se Tora s Kaiem vrátili a kupodivu s dobře pořízenou, Aoi už se hlasitě chechtal kde čemu, co mohl vidět jenom on a kupodivu díky Inoranovi a jeho poutu, byly vize násobeny. Jeden by si myslel, že se nebude soustředit a neuvidí nic, ale ono to bylo naopak a jakmile se začal smát i Inoran a měl vlastní vidiny, posílal je Aoimu a všechno bylo ještě šílenější. Většinu jídla dávno snědli a hádali se o to, kdo dojde pro další. Aoi se toho chtěl chopit a nedal si vymluvit, že nejde dovnitř, ale do rybníka a že si stejně akorát tak uřízne prsty. Kai si nejdřív myslel, že špatně vidí… O další minuty později stál Kai široce rozkročený na molu a křičel na celé kolo, ať si Hyde přijde, že teď ho odsud požene jako houf koček. Místo, aby se mu v tom snažili zabránit, hlasitě se tomu smáli. Jakmile Kai skončil v jezírku, už se nikdo nesmál, protože jeho záchrana najednou vypadala jako neřešitelný problém. Když nad tím tak Taiji nad ránem přemýšlí, nikdy nezažil lepší odpoledne a večer. Bylo to lepší, než táborák, ale ten si příště udělají a vezmou si k tomu i nástroje. Někdo ho kopne do žeber, jak se otáčí ze strany na stranu. Ani neví, kdo to je. Nějak tady postupně odpadli. Brzy bude svítat. 

"Upíři!" Strká do nich. 

"Hej upíři!" 

"Co je? Copak hoří?" Ozve se nevrle Aoi. 

"Mohlo by… jdi se schovat." Prohodí pobaveně Taiji. Nikdy neviděl Inorana rychleji vyskakovat na nohy a hystericky vláčet klejícího upíra do domu. Tora za nimi málem nedošel, protože se lámal v pase smíchy, ale nakonec byli se Zyeanem přece jen sami. Sice už na nebi nebyly hvězdičky, ale východ slunce byl taky romantika. Škoda, že ho zaspal.