Sena x Reita - Očividně ve mně umíš dobře číst. - část 3.

(Senova vila)

Reita

Tiše se uchechtne na Senova slova. Tak nějak doufal, že to celé vydrží do konce, ale popravdě to příliš nedomyslel. Seny se může dotýkat jen příliš krátkou chvíli, než aby si něco podobného mohl odpustit. Není jisté, kdy budou mít další příležitost a tak se této nechce vzdát. 

"To je moc dobře, kdyby tě to unavovalo, nejspíš se sebou nebudu moct žít." Je to částečně takové vtipkovaní, ale z druhé strany na tom něco bude. Nechtěl by pro něj být nudný, ani teď ani za dvacet let. Klidně se bude celý život snažit a vymýšlet nové a nové způsoby, jak mu říct, že mu na něm záleží. Bude to skvěle strávená doba. Zdá se, že i nápad s dovolenou měl úspěch a až bude mít chvilku, začne se rozhlížet, kde by bylo nejlepší místo, aby tam strávili své volno. Chce to něco speciálního, to je mu jasné. Nenechává ho ani na chvíli v klidu, a když se mu dostane chtěné reakce, koutky mu jdou nahoru. Přestává pomalu přemýšlet nad tím, co je kolem nich a kde jsou. Dokáže vnímat jen Senovu blízkost a jeho reakce. Už jen ten hlas, který zaslechne je něco, co by mohl poslouchat roky. Trochu se lekne, že by Sena mohl něco namítat, když na něj sahá tímto způsobem a v kuchyni, ale to se nestane a jemu se uleví. Možná by měl teď jednu malou myšlenku na to, že by se měli přesunout do bezpečí ložnice, ale Sena je rychlejší. Musí o krok ustoupit a s mírně pozvednutým obočí ho pozoruje. Ta slova o dezertu mu napovídají, že se bude dít něco, co se mu rozhodně bude líbit. Vezme ho kolem pasu a nakonec se i poslušně otočí, přesně jak chce Sena. Ucítí za svým pozadím hranu stolu, o kterou se opře. Jen tiše vydechne, protože ten příslib je…Bude se potřebovat opírat? No tak honem. Málem by sám nad sebou protočil očima, jak nedočkavý je. Oplácí Senovi pohled a přistihne se, že vůbec nedýchá, když před ním klesá do podřepu. Na to, že jsou v domě, kde jsou kamery, úplně zapomíná. Najednou nechce nic jiného, než aby Sena dokončil to, na co to vypadá.

"Sena-chan, já…" Chtěl něco říct, ale v tu chvíli přijde o kalhoty a ten pohled je…Zavrátí hlavu dozadu, když si dlaní zajede do vlasů. 

"No kruci." Musí nějak ventilovat své vzrušení nebo bude do vteřiny po akci a Sena to bude mít minimálně v obličeji. Připitomělý výraz ve tváři na sebe nenechá dlouho čekat. Stačí jen, aby se ho Sena dotkl a je tam. Nejspíš jen tak nezmizí. Jeho rty opustí první tiché zasténání, a jakmile ho vezme mezi rty, musí se nutně chytit za kraj stolu, jinak půjde k zemi. Přesto neovládne mírný pokles v kolenou. Nakonec se trochu zkoncentruje, aby to vydržel, co nejdéle. Jendou dlaní se pořád drží za hranu stolu a druhou si promne obličej. Musí se na něj chvíli nedívat, ale stejně to jeho oči znovu přitáhne a vidět Senu zrovna v této situaci…Vůbec netuší, jak kdy bude přemýšlet nad čímkoliv jiným. Pravděpodobně si tu pak někde sedne na židli a bude zírat do zdi aspoň měsíc, než se z toho, jak je to skvělé vzpamatuje. Jediné, co zvládne kromě pravidelného sténání, je to, že se začne zlehka probírat Senovými prameny. Ještě několikrát se koukne do stropu. Ne, není vůbec zajímavý, ale díky tomu, že se nekouká na něj, svůj vrchol ještě maličko oddálí. 

"Sena-koi, já…" Nezvládne ani doříct větu, ale má potřebu ho varovat, že už to dál prostě nevydrží. Během dalších pár vteřin si ho vezme vrchol s takovou intenzitou, že se musí znovu chytit oběma rukama stolu, aby neskončil na zadku na zemi. Nevnímá ani to, že nejspíš nějaké nádobí na stole posunul. Naštěstí nic nerozbil. Trvá to dost dlouho, než začne před svýma očima zase vnímat obrysy. V uších slyší jen svůj zrychlený dech a už dokáže vnímat i chvějící se svaly. Tohle bylo prostě skvělé. 

"Tohle bylo…" Jen zlehka rozhodí rukama, protože jakékoliv slovo by bylo prostě málo. 

"Slovní zásoba mi to na vážně nestačí." Vydechne znovu.

Sena

Sena moc dobře viděl ten Reitův výraz, když mu začalo docházet, co s ním chce udělat. Viděl to neskutečnou natěšenost, kterou špatně maskoval, stejně jako milé překvapení, že se to vůbec bude dít. Sena se podobných věcí nikdy nebál. Měl to rád a v tomto u něj Reita nikdy strádat nebude. Možná čekal, že na to půjde pomaleji nebo podle nějakého tradičnějšího vzorce, ale to by zase nebyl Sena, aby tomu nepřidal trochu svého koření. Očividně to funguje, protože Reita vypadá, že se mu hlava odpálí do vesmíru a z krku bude místo krve stříkat ohňostroj. Jsou to trochu podivné představy, když Sena uváží, co právě dělá, ale stejně ho to pobaví. Raději si je ale nechá pro sebe. Jakmile s Reitou začne cvičit vzrušení, je to hrozně roztomilý pohled. Sena se čas od času musí podívat nahoru do jeho tváře nebo stočí oči za jeho rukama. Vypadá to, že z toho stolu zbudou jenom třísky, jak silně ho Rei svírá a on se musí co chvíli nepatrně usmát. V jednu chvíli zahlédne i to, jak si mne tvář a pak se občasně potkají očima. V ty okamžiky je v Senově pohledu hotové peklo plné provokativního vzrušení a slibující stejně žhavé pokračování. Jeho varování chápe moc dobře, ale nic na světě ho nepřinutí, aby toho nechal a ucuknul. Přesto ho ve chvíli jeho vrcholu uchopí oběma rukama, část spolkne do úst a pak si jeho chloubu úmyslně namíří proti krku a hrudníku a nechá se pokropit, jako by si uprostřed parného dne stoupl pod vodní rozstřikovač a užíval si příjemné osvěžení. Přesně tak se u toho tváří. Normálně by se nebránil ani obličeji, ale ne teď, když je tak precizně nalíčený. Udělá cosi jako Ach, když je konečně po všem a zvolna, elegantně vstane. Spoustě mužů se takové obscénní pohledy líbí, třeba to Reitu potěší? A jestli ne, příště už to zkoušet nebude. Natáhne se kolem jeho těla pro ubrousek a dává si záležet, aby se o něj skoro opřel a důkladně se mu podíval do očí. Pak se zase narovná a začne se decentně osoušet. 

"Sena-chaaaan!" Ozve se z ničeho nic domem a v tu chvíli Sena vypadá, jako by do něj uhodil blesk. 

"Cože? Co tady dělá?" Vyhrkne Sena a začne zmatkovat. Byl to ženský, vyzrálý hlas a chvíli po něm se ozve další zavolání, tentokrát mužské. 

"Naši!" Sena skoro křikne, když rve Reitovi kalhoty nahoru, ale skončí asi tak v půlce. Páska?! Kdo ví, kde ji Rei má. A on? Vypadá, jak zrovna vypadá! 

"Co tady dělají?!" Zajíkne se Sena a sáhne po džbánu s vodou. Jeho obsah si vyšplíchne na prsa, pak sáhne po látkovém prostírání a to si tam přitiskne taky, aby zamaskoval skvrny od něčeho úplně jiného. Kdo ví, kde všude je má? Samozřejmě existovalo velmi jednoduché vysvětlení, proč rodiče jen tak vstoupili do super zabezpečeného a sledovaného domu bez číkoliv reakce. Protože o ničem nevěděli a dozvědět se to ani nesměli. Celý tým měl pokyny, jak vypadají a v tu chvíli museli zmizet a být doslova neviditelní. Teď se asi schovávali někde nahoře, namačkaní v jednom pokoji nebo někde v zahradě na stromech a ani nedýchali. Máma měla samozřejmě klíče i všechny kódy od Senova domu. Ještě, že byli na téhle večeři, protože je Reita v civilu a nemá ani služební zbraň. Tedy… rozhodně není vidět. A než se oba nadějí, jsou rodiče v kuchyni a zaskočeně zírají na ně dva, Reitův úraz i prostřenou tabuli. Otazníky v jejich očích jsou snad i vidět. 

"Mami!" Zašvitoří Sena a přikluše, aby maminku políbil na tvář. Pak se přivítá i s tátou a s ubrouskem na hrudi se ohlédne na Reitu. 

"To je můj přítel. Zrovna večeříme." Řekne, aby je nějak představil. 

"Musím se jenom skočit převléct, zrovna jsem měl nehodu." Ukáže na svůj vzhled a vyběhne z kuchyně. Rei to musí nějak přežít. To, že řekl přítel, rodiče nijak nevykolejí, protože to prostě pochopili jako kamarád. 

"Nikdy jsem vás tady neviděla." Pronese maminka a popojde dopředu, aby Reitovi podala dlaň. Otec vypadá přísnější, ale ne odmítavý. +Není nějaký starší?+ Pomyslí si.

Reita

Nikdy si nemyslel, že uvidí v Senových očích něco podobného. Ten pohled se skoro nedá snést a má obavy, že jen díky tomu by skončil mnohem dřív. Ostatně ani tak to nejde vydržet příliš dlouho. Ne, nikdy se mu nestalo nic podobného, ale ví, že nad tím bude přemýšlet pořád dokola. Začíná mít obavy, že se nedokáže soustředit na nic jiného. Když po vrcholu a jakmile odezní ta největší slast, shlédne dolů a vidí, co způsobil…Na tváři se mu objeví naprosto mimo úsměv, která značí, jak moc se mu pohled na něj líbí. Ne, vážně doteď netušil, že by si něco podobného vůbec mohl užít ale…

"Sena-koi." Broukne měkce a pořád dost udýchaně. 

"Začínám mít pocit, že jsem sám sebe do této chvíle vůbec neznal." Prozradí mu, jak se právě teď cítí a nad čím přemýšlí. 

"Já…" Přemýšlí, co by měl říct nebo jak to popsat. 

"Měl bych se ti omluvit, co jsem ti způsobil." Začne jako první, než se na jeho tváři objeví všehoschopný úsměv.

"Ale vlastně se mi vůbec nechce." Promne si rty o sebe.

"Vlastně teď přemýšlí jen o jedné věci a to je to, kdy to uděláme příště." Nebyl by to on, kdyby se bál podobné věci vyslovit. Sena vypadá, že proti tomu nic nemá a on už vlastně taky ne. Nic lepšího snad nezažil. Na kamery si ani nevzpomene, ale až se to stane, asi poběží do technické místnosti, najde záznam právě z této chvíle a než ho smaže, tak si ho hezky uloží. Možná ho taky napadne hříšná myšlenka, že by si to později mohl pustit společně. Vezme ho opatrně kolem pasu, aby si ho mohl přitáhnout k sobě.

"Víš, Sena-chan, jsi ta nejvíc sexy a…" V tu chvíli se domem rozezní pro Reitu neznámý hlas a dojde mu, že tady vlastně nejsou sami. Ani v tom nejděsivějším snu by ho ale nepadlo, kdo by to právě teď mohl být.

"Kdo?" Stačí se jen zeptat a odpověď je snad jako z nějakého hororu. Pár vteřin jen konsternovaně stojí a pak mu začne konečně pomáhat s vlastními kalhotami. Snaží se zachránit své vlasy, které jeho vlastní vinou dostaly dost zabrat, ale je to marný boj. Srdce mu zběsile tluče a brzo asi vážně uteče. Už jen proto, co tu před chvíli dělali a kdyby přišli dřív…No kruci. Rei oplácí Senovým rodičům zaskočený pohled, než se trochu sebere. Střelí po Senovi skoro vyděšeným pohledem, když ho označí za přítele, ale vzápětí mu dojde, že to vlastně může znít úplně jinak. Je to horší, jak při akci, tam se dokáže uklidit, teď to moc nejde. 

"Dobrý den." Sebere se aspoň troch a využije úklonu, aby se víc zkoncentrovat. Vyděšeně se podívá na Senova záda, když zmizí z kuchyně a on s nimi zůstane sám. Ani nemá pásku, kruci. Jeho rozhozenost nejspíš nemá konce. 

"Uhm no." Začne koktat, jak středoškolák a honem vymýšlí výmluvu. 

"Pravdou je, že se neznáme dlouho. Potkali jsme se nedávno na jednom kurzu kvůli natáčení. Kamery a podobné vybavení je můj koníček a taky trochu i práce." V duchu si na hlavu posadí korunu, protože má pocit, že z toho právě skvěle vybruslil. 

"Jsem Reita, těší mě." Nasadí svůj společensky přijatelný výraz a v duchu si pamatuje, že to je jako práce a toto jsou klienti, které musí přesvědčit, že se o všechno postará. Brnkačka, no ne. Bože, může jen doufat, že se mu nepotí dlaně. 

"Omlouvám se, že jsem narušil vaše plány. Probírali jsme zrovna možnosti dalších kurzů, které by byly mnohem detailnější." Pokusí se vysvětlit i přítomnost tady. 

"Sena má naprosto úžasný talent na zachycení okamžiku, mohl bych se od něj učit, to je věc, která mi vůbec nejde. Jsem spíš přes tu techniku. Trochu jsme probírali menší projekt, který bychom spolu mohli vytvořit, ale to hodně v plenkách." Mluví dál a dál a jen počítá vteřiny, než se Sena objeví, aby ho zachránil. Celkem se mu podařilo nadhodit možnost, že by ho tu vídali a snaží se odhadnout, jestli to má úspěch nebo ne. 

"Já myslím, že bych možná měl radši…" Naznačí rukou, že by je měl asi nechat o samotě, když právě přijeli. Bude muset nějak objetí dům, aby to vypadalo, že odchází a zároveň se mohl vrátit k ostatním a dál je všechno hlídat. 

"Zrovna jste přijeli a jistě si budete chtít povídat a tak…Nerad bych váš rušil, i když mě opravdu těšilo." Vydoluje ze sebe, co nejlepší úsměv a snaží se nemyslet na to, že kruci nemá pásku a jak na ně asi musí působit tím, jak vypadá.

Sena

Sena vběhne do svého pokoje a už po cestě rozepíná knoflíčky košile. Honem všechno prádlo pohodí na křeslo, což obvykle nedělá, pokud zrovna nevyndává čisté věci ze skříně a nemůže se rozhodnout, co si obléct. Teď to má úplně jiný důvod. Vzápětí na to vypluje z kraťásků. Je to trochu úleva, protože jeho klín rozhodně nebyl v klidu po tom všem, co se dělo a on může jenom doufat, že si rodiče ničeho nevšimli. Při tom šoku na to zapomněl a podobné kalhoty odhalovaly až moc, když přes ně neměl tričko. Na rychlo si narazí na hlavu koupací čepec, aby si nenamočil vlasy a skočí pod sprchu. Snaží se vyhnout obličeji a při tom myslí na Reitu. Ale ne na to, co teď asi chudák dole dělá s jeho rodiči, ale na to, jak se tvářil, když se na sebe po všem podívali. Na to, jak řekl, že by se mu měl omluvit, ale nechce a taky a taky na to, jak řekl, že sám sebe asi neznal. Senovi se moc líbí, že díky němu – někomu tak mladému a nezkušenému – objevil svou třináctou komnatu. Má dojem, že je tak pro něj zajímavější. Prý omluvit… byl to on sám, kdo se úmyslně postříkal jeho touhou… Cukne sebou, protože tady zasněně stojí a nic nedělá a honem se namydlí. Brzy už zase vylézá ze sprchy ven a navléká na sebe župánek, aby se nemusel sušit ručníkem. Rovnou přeběhne ke skříni. 

"Prý je to zdravé na pleť." Prohodí sám k sobě s myšlenkami pořád jenom u toho jednoho a navléká se do úzkých bílých kalhot a a černého topu bez rukávů s mašlí pod krkem. Vypadá to docela elegantně a zároveň to není moc slavnostní. Za chvíli už zase sbíhá schody dolů, ale jakmile se přiblíží ke kuchyni, zastaví se a natáhne uši, jestli se nedozví, co se tam právě děje. Kluci za kamerami se musí vážně skvěle bavit! Mezitím si Senovi rodiče poslechnou všechno, co jim chce Reita na uvítanou říct a že je toho vážně hodně. Aniž by se ho ptali, dozví se jeho jméno i povolání a když dojde na vysvětlení právě toho, dává dokonalý smysl, proč tady je. Samozřejmě oba dva vědí, čím se jejich syn pokouší živit. 

"Ne to je v pořádku." Řekne pan Ageiwa, když odsouvá své ženě židli, aby ji usadil za stůl a ta se zatím potichu elegantně posadí. Je jasné, po kom tohle Sena zdědil. Maminka se co chvíli pokradmu dívá na Reitovu nevšední tvář a v hlavě jí víří všechny možné otázky, jak se to stalo, ale ptát se na podobné věci je společenské tabu a tak předstírá, že nic zvláštního nevidí. Ten mladík měl tedy dost kuráže jen tak s tím chodit po světě. To její manžel si s tím zase tolik vrásek nedělá a tohle je zase jiný kousek Senova dědictví. 

"Vy jste sloužil v armádě, mladý muži?" Zeptá se ho na přímo a v jeho hlase je znát jistá hrdost, kdyby to tak bylo. Rozhodně by si tím Reita šplhl. Odvaha a čest! Sám si zrovna sedá a paní Agwiwa ho honem plácne dlaní po předloktí, protože tohle se prostě nehodí. Její muž se na ni ani nepodívá. 

"Kde je služebná?" Rozhlíží se, protože se sem nehrne nikdo, kdo by jim připravil čaj nebo kávu a když vidí všechno to jídlo, nejraději by se na něj sám vrhl. Paní Ageiwě je to samozřejmě jasné a už si schovává tvář do dlaně. Tohle je ostuda! Sena se za dveřmi objeví ve chvíli, kdy Rei chválí jeho talent na zachycení okamžiku. On by o jednom takovém věděl. A ty detailnější kurzy mu taky způsobují jenom samé nemravné myšlenky. Musí si je na chvíli zakázat nebo se usvědčí. Paní Ageiwa se na jejich práci zrovna chce zeptat víc, když se Sena objeví v kuchyni. 

"Služebná tu není, poslal jsem ji dneska domů. Už dlouho neměla volno." Řekne na vysvětlenou, co před chvílí zaslechl a mimoděk obejde stůl tak, aby mohl rodičům nalít šampaňské, které tady s Reitou pili. Je mu úplně jasné, že jeho táta má hlad, takže zajde k lince, kde vezme nějaké čisté nádobí a sám obslouží i jeho. Teprve potom se na Reitu podívá a nenápadně na něj mrkne. Vypadá to, že mu to s jeho rodiči jde skvěle.

Reita

Rei se vážně snaží nemyslet na to, co se tu dělo před chvíli. Vždyť se o ten stůl opíral, když…Málem by sám nad sebou protočil očima. Tohle není fér, měli si toho užít mnohem víc, teď by byla řada na něm, aby Senovi jeho starost oplatil a zatím to vypadá, že se bude muset akorát schovat. Dokonce mu dojde, že všechno bude na kamerách i s tím, co se tu děje právě teď. No výborně, tohle bude mít na talíři ještě hodně dlouho. Kluci mu to dají pěkně sežrat a jakmile se to dozví Tora….Ne, to se nesmí stát. Pozvedne opatrně koutky, když ho rodiče ujistí, že je všechno v pořádku. Vlastně se mu dost uleví, protože ho odtud neženou třeba s vařečkou nebo něčím podobným. Senova mamka je dost taktní, aby se ho na jeho tvář nevyptávala, i když by jí odpověděl i na toto. Neměl s tím problém, jak by se mohlo zdát. Ukloní se jim oběma jako poděkování, že odcházet nemusí. Ohlédne se na Senova otce, když se ho zeptá na armádu. 

"To je v pořádku, klidně odpovím." Ujistí Senovu mamku, protože s tím nemá problém. 

"Mám za sebou základní výcvik a jednu krátkou misi." Přizná jim oběma. 

"Víc jsem bohužel nestihl." Osvětlí jim celou situaci. Bylo to v období těsně po škole a předtím, než poznal chlápka, který mu dal příležitost se zařídit pro sebe. Tohle Senovi nevyprávěl. Ono podle něj nebylo co. Přemýšlí, jestli jim lhát a svést to na zranění, které přišlo mnohem později nebo jim říct pravdu. 

"Musel jsem odstoupit těsně po ní kvůli situaci doma. Bratr potřeboval pomoct, tak jsem se vrátil domů." Proč by se měl za to stydět? Tora měl tehdy hromadu problémů a on mu je pomohl vyřešit a dal mu snad mnohem lepší směr, než byla ulice. 

"Pak došlo na zranění a nebylo reálné, aby mě vzali zpátky." Doplní i tohle, aby bylo jasno, co se dělo později. Je to trochu upravená verze, protože už dávno dělal něco jiného. Detaily vynechá a doufá, že se dál na původ jeho zranění nebudou vyptávat. To už by opravdu musel lhát, jak k němu přišel. Nadechne se, protože otázku na služebnou vážně nečekal, ale od odpovědi a lži ho zachrání Sena, který přijde s vlastním vysvětlením. Ještě že tak. Rei už má pocit, že zpocený až…No úplně všude. 

"Počkej, pomůžu ti." Usměje se na Senu a využije toho, aby mohl na chvíli mizet od stolu. Začíná toho na něj být nějak příliš.

"Dělal jsem hodně, ale tohle je snad nejhorší nápor na nervy. Myslím, že po tomhle bych si s radostí dal nějakou přestřelku." Sdělí mu šeptem, u toho trochu vtipkuje, když kolem Seny zrovna prochází a nese ještě nějaké nádobí a k tomu i pár talířů se zákusky a různými drobnostmi, které měl v zásobě. Sami by se k tomu ani nedostali a teď to aspoň nepřijde nazmar. Dobře, vypadá to, že to nějak přežije. Teď už se může jen modlit, že se Tora a Ru nevrátí dřív, to by byla situace k popukání už opravdu. Gestem se zeptá, jestli si může přisednout, obsadí volné místo a po očku, hlavně nenápadně pozoruje Senu. V duchu si přehrává momenty Senových rodičů, a jaké uspořádání u nich panuje. To, že jeho otec ani nezareagoval na upozornění své ženy…Nechce nikoho soudit, ale on by podobným způsobem žít nechtěl. Něco málo viděl doma a nikdy si na to nezvykl. Ale třeba to není tak, jak to vypadá, no ptát se rozhodně nebude. 

"Musíte být na svého syna opravdu pyšní." Začne jen tak a dojde mu, že možná na tohle téma mluvit tak nějak neměl. Ale chtěl.

"Viděl jsem jeho práci, stejně jako fanoušky, kteří jsou na něm snad i závislí. Myslím, že v dnešní době a v podobném odvětví se chytne jen málokdo. Hlavně si na to málokdo troufne. A kolem něj se pohybuje dost známých lidí." Bez váhání se pousměje a je jasné, že jeho obdiv opravdu má. Však už mu to říkal. 

"Je obdivuhodné, jak dokáže přesvědčit lidi, aby šli za ním a sdíleli jeho názory." Sáhne po hůlkách, po vzoru ostatních, aby se taky mohl pustit do jídla.

"Dobrou chuť." Popřeje jim bez váhání.