Sena x Reita - Očividně ve mně umíš dobře číst. - část 4.

(Senova vila)

Sena

Senovi rodiče vypadají oba dva zaujatě, když se Reita rozhodne vyprávět a dokonce jim řekne, že se nestydí mluvit o svém zranění. Otec pokývá hlavou, protože podle něj by měl mít výcvik každý a ta mise je takové příjemné plus. Zvážní, když Reita načne, že musel skončit, ale jeho důvod se zdá jako dobrý důvod. 

"Rodina na prvním místě, tak to má být." Řekne a vymění si důležitý pohled se svou ženou. 

"Ach, to je hrozné." Řekne Senova matka lítostivě. 

"A jak se to přihodilo?" Teď už je zvědavá i ona, ale je to ten moment, kdy vstoupil do dveří Sena, ukradl si jejich pozornost a zachránil tak Reitu před odpovídáním. Oba rodiče si Senu pořádně prohlédnou a neshledají na něm nic zvláštního, než jindy. Táta vypadá spokojeně, když dostane svoje jídlo a hned se do něj pustí, zatímco maminka se otáčí za Reitou, když vstává a jde pomáhat. Je to milé a hezké. Jakmile Sena zaslechne tu Reitovu poznámku, zachichotá se a přitiskne si dlaň na rty. Maminka se zatváří zaraženě, protože ji na dvě vteřiny napadne, že jim to sluší, ale pro pána, takový nesmysl! S rudými tvářemi se obrátí k vlastní skleničce a na chvíli zmlkne jako pěna. 

"Je to škoda." Pokračuje tatínek v armádní debatě. 

"Určité roky nebrali ani lidi s brýlemi, ale teď je jich už tolik, že to ani jinak nejde." Prohodí konverzačním tónem. Sena vůbec netuší, která bije, vojsko ho nezajímá a brýle taky ne, pokud nejde o módní doplněk a radši mamce předvádí sérii výběrových bublinek v různých třpytivých obalech. Každému musí být jasné, že Sena není zrovna typický mladík a že má preference někde jinde. Jeho otec ho za to nepersekuoval, spíš někdy dělal, že to nevidí. Nakonec všichni čtyři skončí u jednoho stolu a Sena se hodně diví, co všechno na něm ještě vidí. Tohle měli společně jíst? Tedy… pokud by se vůbec k dalšímu jídlu dostali. Věnuje Reitovi zamilovaný úsměv a rozloží si ubrousek na klíně. A jakmile dojde na hrdost na Senu a jeho práci, všichni tak nějak zmlknou a zaskočeně si vymění pohledy. Dokonce i Sena. Cítí, jak ho zaplavují rozpaky a jak mu rudnou tváře. Skloní oči do klína a teď je to on, kdo by si dal tu přestřelku. 

"No..." Prolomí nakonec ticho právě otec. 

"Byl bych mnohem raději, kdyby se Sena začal trochu starat o rodinný podnik." Řekne upřímně. Sena žmoulá mezi prsty lem ubrusu. 

"Víte, máme síť hotelů, je to velké jmění, byznys a odpovědnost a jednou to všechno bude jeho. Měl by vědět, jak s tím nakládat." Do hovoru vstoupí maminka. 

"Sena je ještě hodně mladý, tak ho necháváme dělat, co ho baví." Chce dát najevo, že ho násilím do ničeho netlačí, ale ve skutečnosti prostě čekají na moment, kdy Sena dospěje a konečně se chopí svojí práce. Tohle, co dělá, je pro ně dočasný koníček. 

"Ano, tento talent by přesně mohl využít, ale nedělá to." Řekne otec a Sena se dívá pro změnu na strop. Není to nijak dotčený nebo vzdorovitý výraz, jenom se mu do hotelnictví nijak nechce. Je to něco úplně jiného, než co dělá teď. 

"Dobrou chuť." Popřejí si všichni navzájem a Sena zapíchne oči pro změnu do jídla. Nemá to svému tátovi za zlé, chápe jeho obavy i fakt, že to, co vybudoval, nechce dát někomu cizímu. Jednou ho to stejně nemine. +Daruju to Rukimu.+ Pomyslí si. Táta se zase chopí slova. 

"Třeba byste toho mohli využít ve vaší spolupráci a natočit pro nás nějakou vhodnou reklamu? Když má na to Sena to oko, velký vliv a zná všechny ty lidi?" Prohodí a Sena se zamyslí. 

"Vlastně by to nebylo špatné." Řekne, ale byl tu jeden problém. Reita nebyl kameraman. Byl někdo úplně jiný a Sena nebyl v situaci, kdy by měl jít ven a na cizích místech mezi kopou cizích lidí natáčet reklamy.

Reita

Rei trochu čekal, co bude dít, když jim o některých věcech poví, ale zdá se, že u Senova otce si udělala celkem dobré oko, dokud ani ten důvod nezpochybňuje. Doufá, že se vyhne tématu jeho zranění, ale Senova máma to nenechá jen tak být. Naštěstí už se rozhovor stočí jinam a je za to hodně rád. Nenápadně si úlevně vydechne a dál bude doufat, že už se k tomu vracet nebudou. Rei se chvíli věnuje vlastnímu jídlu, než se debata vrátí k armádě.

"Je pravda, že už nároky nejsou takové, jako byly dřív." Souhlasí s ním, že v dnešní době je to jiné.

"V mém ročníku už ani nebyl takový zájem jako jindy. Když jsem se díval na statistiky před zkouškami, bylo to snad o polovinu méně, než dřív. Podle mě má hodně kluků strach, že to nezvládne a tak to radši ani nezkouší a další část se vidí spíš v kanceláři, než v terénu." Sám viděl své spolužáky, které si přesně takovou cestu naplánovali. V podstatě to byl klidný život, který jim dával jakousi jistotu až do důchodu. Na to Rei ani Tora nikdy nebyli. Navíc jeho by z té kanceláře brzo vyhodili a s bratrem by to nebylo lepší. Krátce skloní hlavu, protože mu koutky cukají, když si představí Toru v obleku v nějaké malé kanceláři, jak se probírá hromadou papírů. Reiovi je jasné, že svým komplimentem uhodil na citlivější notu. Mohl si to odpustit a neříkat podobné věci, možná je pak říct jen Senovi, ale měl nějaké nutkání s tím přijít zrovna teď. Jsou věci, které si prostě nedokázal odpustit. Jakmile vidí výraz Senova otce, je mu jasné, že nejsou zrovna nadšení z toho, co právě dělá a jeho kroky by se měly ubírat úplně jiným směrem. Jen krátce pokývá hlavou, že jim samozřejmě rozumí. Je mu jasné, že doufají, jak to jednou převezme a taky tuší, že Sena není ten typ, co by to chtěl. Rei už radši nic neřekne, protože si o tom myslí své. Možná kdyby nad tím nepřemýšleli takto, ale způsobem, který by dokázal spojit všechno dohromady, Sena by třeba našel chuť se do toho pustit. Ale s tím proslovem, že je to jeho dědictví a jednou bude muset…Nechce je soudit, ale jemu by se do toho tímto způsobem taky nechtělo. Obzvlášť ve chvíli, kdy by měl úplně jiný zájem. Je teď mnohem lepší, když se začne věnovat jídlu a bylo by neslušné mluvit s plnou pusou. Senův táta má, ale zdá se hlavu plnou nápadu a Rei na něj trochu vytřeští oči, když jim nabídne reklamu. 

"No upřímně…Nejsem žádný profesionál, spíš opravdu amatér." Nakrčí trochu obočí, s technikou kolem kamer měl nějaké zkušenosti, ale spíš s těmi nejmenšími, které se daly schovat. Leda by to pojali podobným způsobem. Teď už mu jeho výmluva nepřipadá jako dobrý nápad. S tímto prostě nepočítal. Sena se toho ale chytí a teď pro změnu civí zase na něj. Ano, samozřejmě je tu ještě fakt, že nemají Senova pronásledovatele a že by neměl nikam odcházet. Jenže to chce brzo vyřešit. 

"Zní to hodně lákavě, ale rozhodně bych k tomu využil své známé, protože při úpravě hotového materiálu ještě nemám tolik zkušeností. Pokud na to nespěcháte…Nejspíš bychom to mohli vyzkoušet." Podívá se na Senu a pousměje se. No tak bude po večerech najíždět výuková videa a dá si nějaký rychlo kurz. Se Senovými nápady to jistě nějak zvládnou. Stalkera se mu snad brzo podaří dopadnout. Bude si muset pospíšit, ale stejně už chtěl jít do boje velmi brzo. 

"Sena tím nápadem vypadá hodně nadšený a mě bude potěšením se toho účastnit." Ukloní se jeho rodičům a pak se podívá na Senu s širokým úsměvem. Aniž by si to uvědomil, položí mu ruku na rameno a krátce ho po něm pohladí.

"Zatím jsem tě při tvorbě neviděl, jistě to bude stát za to. Už jen podle výsledků si to troufám odhadnout." Dojde na další kompliment a zároveň souhlas s tím, že to můžou zkusit a pak rychle ruku stáhne, když si uvědomí, co udělal. On v tom vidí úplně něco jiného, než budou nejspíš jeho rodiče.

Sena

"Mladí kluci už nejsou to, co jsme bývali za mlada my." Řekne otec, ale není to proto, že by chtěl všechny mladé házet do jednoho pytle. Je to prostě fakt. Za časů jeho nebo jeho dědy probíhaly ve světě války, o jakých se těmto klukům ani nesnilo. Vyrůstali v mnohem horších podmínkách, zvyklí na něco úplně jiného. Dneska jsou lidé prostě změkčilí, zvyklí na svoje pohodlí. Nechce se jim snášet žádné nepříjemnosti, takže proč by se hrnuli do služby? Horší bude, až zase k něčemu dojde a nikdo v téhle zemi nedovede ani udržet zbraň. Upřímně nechápal, proč se vláda po válce zapřisáhla, že už bude armádu používat jenom k sebeobraně. Chápal provinilost z Druhé světové války, ale tohle bylo čiré šílenství. A když se podíval na Senu… Už dávno ho vnímá spíš jako dceru s pánskými výsadami, než jako… no… muže. Sena a zbraň? Musel by se smát vlastnímu synovi. Řeč se přesune ke kamerám a Reita si najednou vůbec nevěří a couvá. 

"Ale no tak, mladý muži. Měl byste si mnohem víc věřit. Neříkal jste před chvílí, že je to váš koníček a dokonce trochu práce? Podle mě se jenom zdráháte." Dá najevo, že už se rozhodl a Sena se musí zevnitř kousnout do tváře, aby se nerozesmál. Jeho otec byl paličák. Jakmile si něco vzal do hlavy, těžko se mu to vymlouvalo. Když dojde na časové úlevy, zatváří se otec trochu nespokojeně, ale maminka se rozhodne vložit do hovoru. 

"Nech je nejdřív, ať společně všechno proberou. Zatím placenou reklamu máme. Věřím, že Sena se do toho pustí hned, jak to bude možné. Přece by neodkládal zbytečně něco, co je pro jeho rodinu, že?" Řekne a usměje se na oba mladé muže. Sena přikývne a trochu se ukloní. 

"Hai, samozřejmě. Učíme se oba. Pokud kurz nestihneme, požádáme Reitovy známé, aby nám pomohli. Reklama bude." Ubezpečí je a táta se konečně zatváří spokojeně. Zrovna dojedl a otírá si koutky ubrouskem. Jakmile se Reita dotkne Senova ramene a nedá ruku hned dolů, ale ještě ho pohladí, je to gesto, které mezi sebou mladí muži nebo muži obecně prostě nedělají a otec na chvíli ustrne v pohybu s očima na tom místě. Samozřejmě, že má celé roky podezření ohledně Senovy orientace a tohle… Dlouze se nadechne a vymění si pohled se svou ženou. Dívá se do desky stolu a předstírá, že nic nevidí nebo to opravdu neviděla. Pak maminka z ničeho nic promluví. 

"Už jsme vás zdržovali dlouho. Nevěděli jsme, že má Sena návštěvu, takže jsme se jen chtěli ubezpečit, že je všechno v pořádku. Je, zlato?" Podívá se Senovi do tváře. V tu chvíli, kdy k ní Sena zvedne oči, mu zvláštně zatrne, pootevře rty a celý strne. 

"Totiž..." Slyší sám sebe, jak mu stékají slova ze rtů. Ta otázka ho podivně zasáhla a najednou se všechno začne znovu hroutit jako domeček z karet. Je to jeho máma a on se cítí na dně. Nešťastný, vydeptaný a zahnaný do kouta. Odříznutý od ní, neschopný jí cokoliv říct a se strachem, že jí jde o život. Reita ho držel nad vodou, díky němu občas na všechno zapomněl, jako před tím, než rodiče přišli, ale pravda byla taková, že to s ním šlo rychle z kopce. Nejraději by se jí schoval do náruče, všechno jí řekl a pak se rozplakal a nechal se zavřít na psychiatrii. Několik vteřin si není vůbec jistý, jestli dokáže být silný a předstírat, že se má skvěle. Nakonec stočí oči na Reitu, usměje se a znovu se podívá na ni, aby přikývl. 

"Nic mi nechybí." Řekne překvapivě pevným hlasem, i když je bledší, než obvykle. Maminka ten pohled pochopí úplně jinak a podezření ohledně jich dvou jenom zesílí. Prostě tu někoho má a chtějí být spolu. Nejradši by zjistila víc a dnes večer bude mít se svým mužem hodně co probírat. 

"Tak my půjdeme." Řekne jenom a začne se zvedat a Sena společně s ní.

Reita

Rei při prohlášení jeho otce jen sklopí hlavu a nic neřekne. Z jedné strany má pravdu z té druhé…Kdyby nebyli, Sena by nebyl takový a je jich mnohem víc, které zná a ví, že by v jiné době prostě nepřežili nebo by se museli schovávat. Ne, tohle mu nepřišlo jako nejlepší řešení a rozhodně si nemyslí, že by dřív takoví kluci nebyli. Sám zažil na škole spoustu věcí, které by nejradši neviděl, a i když byl ten, kdo se podobných typů vždycky zastával, nemohl být všude. I Tora to dělal, ale mnohem agresivněji, což se málokdy setkalo s porozuměním. U učitelů rozhodně. 

"Není to takové, jaké to bylo." Řekne nakonec, ale sám ví, jak to přesně myslí a že s ním nesouhlasí v tom, že by to bylo lepší. V jistém ohledu ano, v dalším vůbec ne. Sám si zažil to, jak dokáže být společnost odsuzující a vlastně i kvůli tomu se naučil nosit pásku. Trvalo to dlouho, než si zvykl na to, jak vypadá, a že to není nic, za co by se musel stydět. Přesto ty pohledy zrovna v lásce nemá, i když už mu tolik nevadí jako dřív. Pozvedne oči a váhavě se usměje a nakonec přikývne. 

"Ano, to máte nejspíš pravdu, mám trochu obavy, abych vás nezklamal." Ujistí ho pokorně, že přesně tady je ten důvod. Nelže, jen je to z trochu jiného důvodu, než nedostatek sebevědomí ze své práce. Tím zas tolik netrpěl, ale dělat dobře něco, co neumíte, to už je jiná. 

"Vynasnažím se, aby výsledek byl co nejlepší." Dodá ještě, když Sena souhlasí taky, aby bylo jasné, že ho rozhodně podpoří. 

"Přesně tak." Souhlasí se slovy Seny. Požádá je pravděpodobně, co nejdřív. Někteří z nich jsou blíž, než si rodiče myslí a pozoruj té, co se děje na kamerách. Ví totiž, že někteří z nich si pohled přes kameru užívají mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. +A to, co se tu dělo před chvíli, si užili ještě mnohem víc.+ Nejradši by se plácl do čela, že si to neuvědomil a nechal se strhnout Senou. Jenže kdo by mu mohl odolat, to podle něj nebylo možné, obzvlášť když byl tak…Přesvědčivý. Nesmí na to myslet nebo si užene trapas ještě tady u stolu. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by někdo u stolu mohl odhadnout, co se tu děje. Dojde mu to vzápětí, když se ohlédne na jeho rodiče a vidí pohled mamky, která mu snad vidí i do žaludku. No kruci, on se tu vážně začne červenat. Ten dotek prostě neuhlídal a dává si to za vinu. Jen se snažil senu ujistit, že to bude v pořádku a že to zvládnou. Ostatně měl tu potřebu vždycky od samého začátku, jenže teď se to projevilo ve chvíli, kdy se to moc nehodilo. Podívá se na Senovu mamku, když prohlásí, že je zdržovali příliš dlouho. Podle něj jí to prostě došlo a není to pro ni příjemné. Cítí se opravdu provinile, tohle dělat neměl. Podívá se do desky stolu a skoro to vypadá, že je jeho výraz přistižený, když se zeptá Seny, jestli je všechno v pořádku. +Ještě není, ale brzo bude, slibuju.+ Pomyslí si něco, co nemůže říct nahlas. Rád by, ale nejde to. Jak kdyby měl nutkání jim slíbit, že se o Senu postará. Sena mlčí poměrně dlouho, ale nakonec je ujistí, že je všechno v pořádku a oni se začnou zvedat k odchodu. Rei sám se zvedne a oběma se ukloní, než si s nimi podá ruku. 

"Opravdu moc mě těšilo." Ujistí je oba s hlubokou úklonou a sleduje je, jak odchází z kuchyně. Nepůjde s nimi, přijde mu to nepatřičné, aby tam byl, když se budou loučit. Jakmile mu zmizí z dohledu, začne se starat o úklid stolu. Je mu jasné, že by to nemusel dělat, ale zaměstná tím ruce a nechá hlavu lítat mezi různými myšlenkami. Když zaslechne, jak se Sena vrací, stočí za ním oči a omluvně se pousměje.

"Promiň, některé věci jsem říkat ani dělat neměl." Řekne mu, aby věděl, že si své přešlapy uvědomuje a je mu to líto. Naznačí rukama otevřenou náruč, kdyby náhodou chtěl obejmout. Muselo to být pro něj těžké se tvářit, že se nic neděje. Dobře si to uvědomuje.

Sena

Sena si uvědomí, že rodiče mu opravdu chybí a rád by s nimi býval strávil víc času. Ještě před touhle aférou to takhle nevnímal a byl rád, že je jim z očí a dělá si co chce. Mámě občas zavolal a tím to zhaslo. Jenže teď, když mu jde o život a on si uvědomil, jak málo stačí a už by je nikdy nemusel vidět, má najednou nutkavou potřebu všechno si vynahradit. Kousne se jemně do rtu, ale vstane společně s nimi, počká, až se s Reitou rozloučí a pak s nimi jde ke dveřím. Chvíli to trvá, než se dostatečně obejmou, otec ho poplácá po rameni a matka na něj vrhne zvláštní, ale divně účastný pohled, jako by mu snad něco chtěla říct a pak je v domě zase klid. Tedy… alespoň na oko. Sena se na chvíli opře o dveře zády a posmutní. Potřebuje svých pár vteřin o samotě, aby se zase sebral. Až tohle všechno skončí, naplánuje si s nimi nějakou dovolenou. Nakonec oči zvedne pomalu zase nahoru a dojde mu, že se dívá přímo na kameru. A v ten samý okamžik mu taky dojde, že ty kamery jsou všude, kromě jeho ložnice a koupelny, tam se dívá jen Reita. A tím pádem… Zčervená a znovu se kousne do rtu. Všichni mají ve smlouvě mlčenlivost, ale stejně se to nahrálo a kdyby chtěl být někdo hajzl a dal to třeba na sociální sítě, Sena už by šíření nezabránil. Protočí očima a zadoufá, že Rei ví, s kým pracuje. Jenže jeden člověk z personálu už tady od Tory do zubů dostal. Spěšně se vrátí do kuchyně. 

"Musíš hned jít a ten záznam smazat. A až budeš při tom, odpoj bazén v suterénu." Řekne mu a potutelně se usměje. V tomto domě je plno možností, ale jeho život jako by se smrskl jenom na ložnici. Nikde jinde nemá soukromí. A už toho má dost. Dojde až k Reitovi a položí mu ruce kolem krku. 

"Zvládl jsi to skvěle, jak se cítíš?" Zeptá se ho s úsměvem a krátce se k němu přitiskne celým tělem. Reita musel čelit jeho rodičům, aniž by s tím počítal. To bylo samo o sobě dost hrozné. A k tomu ještě jejich obrovské tajemství, lidé v domě a v neposlední řadě jeho tvář. Sena měl rodiče rád, vycházel s nimi dobře, ale nebyl si jistý, že si s Reitou povahově úplně sednou. Tedy… neměl strach, že by jeho rodina byla konfliktní, spíš má obavy, aby ho Rei nechtěl chránit až moc. Zatím měl ale z této návštěvy skvělý pocit. Možná to změní Reitův názor, ale snad ne. 

"Sejdeme se tam." Řekne mu a podruhé ho opustí, ale tentokrát proto, aby Rei mohl vyřešit ty dva úkoly a případné pracovní povinnosti a taky proto, aby se sám mohl nachystat. Chce tam mít soukromí, žádná nezvaná kamera. Ve své ložnici si na počítači najde ovládání místnosti s bazénem, nastaví potřebné teploty a rozsvítí a uvede do provozu všechno, co je tam k dispozici. Pak se znovu převlékne a zahalí svoje tělo do měkkého županu a papuček. Vlasy si musí vyčesat nahoru. Staví se ještě jednou v kuchyni, kde vezme další bublinky a dvě sklenky a přesune se pomalu ke schodům dolů. Na nich se zastaví a chvíli se tam dívá. Hraje tam hudba, je tam světlo a on… má najednou strach. Strach ze svého vlastního domu, z místa, kde byl vždycky v pohodě a v maximálním bezpečí. Co když tam dole něco je? Cítí, jak se zase začíná chvět. +Pojď už.+ Pomyslí si na Reitovu adresu. Ještě před chvílí to tady bylo pod dohledem, než Rei kamery odpojil, nic a nikdo tam není. Ještě několikrát si to v duchu zopakuje a sejde schody. Odloží všechno na malý stolek poblíž bazénu a odhalí svoje tělo. Župan položí na vyhřívanou kamennou lavičku po obvodu místnosti a zuje si pantofle. Rozhodne se na Reitu počkat ve vířivce, takže rozlije sekt do skleniček a vezme je s sebou. Na sobě má bílé tak trochu celkové plavky na šňůrky za krk, ale pořád jsou pánské. Teplá voda okamžitě začne hýčkat jeho tělo. Sedí částečně zády a dokazuje sám sobě, že se nelekne a že se nebojí. Marně.