Sena x Reita - Očividně ve mně umíš dobře číst. - část 5.

(bazén)

Reita

Rei přemáhá nutkání za Senou jít. Dveře už klaply a je mu jasné, že rodiče tam už nejsou. Přesto Sena pořád nejde a jeho to nutí stáhnout obočí a trochu se mračit. Začíná tušit, že na Senu má celá tato událost ještě větší dopad, než se na první pohled mohlo zdát. I přes všechny své myšlenky tam nejde a dá mu trochu prostoru, aby to celé nějak vstřebal. Rei má trochu rozporuplné pocity z celé návštěvy. Z jedné strany si říká, že to zvládli celkem dobře, z té druhé mu před oči skáče vědoucný výraz jeho mamky, která snad poznala, co mezi sebou mají. To ten dotek na rameni, měl se prostě ovládnout. Musí si povzdechnout sám na sebou. Trochu sebou trhne, když se Sena objeví v kuchyni a zastihne ho uprostřed myšlenek a trochu mimo. Podívá se na něj s pozvednutým obočím, než mu dojde, proč ho posílá mazat záznam. Trochu rozpačitě se poškrábá ve vlasech, ale rychle kývne. 

"Zařídím to, neměj strach." Pokusí se ho uklidnit, i když se asi bude červenat, když přijde do oné místnosti a všichni na něj budou koukat. Tohle vážně nedomyslel, měl nechat odpojit kamery už předtím. Jenže kdo měl tušit, že se Sena tak rozjede? Ne, že by za to nemohl taky. Rozhodně si s tím začal, takže to padá celé na Reitovu hlavu. Nadechne se, aby ho ještě ujistil, než mu dojde, co vlastně řekl potom. Koutky mu jdou nahoru a v očích má už zase hladovější pohled.

"Vaše přání, je mi rozkazem, můj pane." Uculí se a pak na něj mrkne. Výraz mu malinko opadne, když se vrátí k neočekávané návštěvě a první jen pokrčí rameny.

"Arigato, Sena-chan. Ještě to pořád trochu vstřebávám a jsem ve stavu, když hodnotím, co jsem řekl dobře a co jsem vůbec zmiňovat neměl. Asi bych se ti měl omluvit za některé věci, hlavně ten dotek." Prohodí, aby bylo jasné, že si uvědomuje, jak moc to bylo přes čáru a že si to měl odpustit.

"Vážně bych nerad, abych na tvé rodiče udělala špatný dojem." Je vidět, že mu na tom záleží. Nadechne se, aby se ho zeptal, jak se cítí on sám, ale to už mu Sena zmizí a tak si to uloží do hlavy a zeptá se ho později. Vykročí vyřešit to, co dostal za úkol a přede dveřmi do technické místnosti se několikrát dlouze nadechne a pak vstoupí. Snaží se tvářit, že se nic nestalo, ale jako první se mu dostane hlasitého potlesku. Protočí nad tím očima. 

"Nechte toho." Napomene je rovnou. 

"A ani slovo." Dodá ještě, aby bylo jasné, že nic dalšího slyšet nechce a začne se rovnou starat o to, aby záznam zmizel. Trhne s sebou, když se k němu jeden kluk natáhne a podá mu flash disk. Rei na něj nechápavě kouká. 

"Já nevím, ale nebyla by to škoda úplně to mazat?" Uculí se na něj. 

"Ty se úplně zbláznil ne?" Vyjede po něm trochu a sleduje, jak kluk rozhazuje rukama a odsouvá se na židli s výrazem, nic jsem neřekl. Rei chvíli kouká do monitoru, než po disku sáhne a přece jen si to celé uloží, než záznam smaže. Tohle musí hodně dobře schovat. Když už je u toho, odpojí rovnou i suterén, kde je bazén. Rozdá ještě několik instrukcí, zkontroluje pohyb hlídek kolem domu a pak se vydá do svého pokoje. Tam chvíli přemýšlí, jestli si vzít plavky nebo ne. Nakonec vyjde ve svém županu a zamíří rovnou dolů. Když vejde k bazénu, očima hned vyhledá Senu. 

"Všechno je zařízeno." Prohodí a sleduje, jestli se ho lekne nebo ne. 

"Je v pořádku, že máš strach, Sena-chan." Prohodí rovnou. Přejde k němu a přidřepne si za jeho záda. Položí mu dlaně na ramena a začne s jemnou masáží. 

"Sluší ti to." Prohodí měkce. Už jen tak odhalená ramena mu nedají spát. Počká si, až se na něj podívá a až se zase podívá zpátky před sebe a pak z ramen shodí župan, pod kterým nic nemá. Ty plavky mu nakonec přišly jako zbytečnost. Pustí jeho rameny a pomalu sklouzne do vody za ním. Nečeká na nic a už ho bere za boky, aby si ho přitáhl k sobě mezi svá stehna a mohl se o něj opřít zády. Teď Senovi asi dojde, že se Rei na ty plavky vykašlal. Konečky prstů ho pohladí od zápěstí až na rameno a pak se dostane ke šňůrkám za krkem, se kterými si začne pohrávat. 

"Co kdybych…" Nedořekne to a za jednu z nich zatahá, aby se rozvázaly.

"Uhm, promiň…asi."

Sena

Minuty se natahují a čas tu najednou plyne neskutečně pomalu. Sena vidí na digitální hodiny na stěně, takže číslice doslova tlačí očima, aby se konečně přepnuly a ono pořád nic. Dotkne se konečky prstů svého čela a přemítá nad tím, co mu Rei v kuchyni řekl o rodičích. Bylo dobře, že Reitovi záleželo na dobrém dojmu a že si mnohem víc starostí dělal s tím, co řekl nebo neřekl, místo aby řešil svůj obličej. Dřív by si mohl myslet, že mu to jenom nechce říct, ale teď si troufá říct, že se jejich vztah hodně posunul. Bylo to skoro legrační, za tak krátkou dobu, ale vzhledem k tomu, co se stalo, to ani nebylo divné. Stejně tak je rád za to, že Rei šel bez řečí vyřešit jejich malý kuchyňský přestupek. Sena za to všechno mohl úplně rovným dílem a stejně se mu pořád omlouval… byl sladký. Pousměje se nad tou myšlenkou a díky tomu na chvíli zapomene na svou ostražitost. Ve stejný okamžik uslyší za sebou pohyb a prudce sebou trhne, ale vzápětí se ozve Reitův hlas a on má chuť zajet hlavou pod hladinu vody. Skutečně na to všechno na chvíli zapomněl a v ten okamžik jako by mu realita chtěla nafackovat, že usíná na vavřínech. Na ramenou ucítí Reitovy hřejivé dlaně. Vždycky jsou takové. Někdy má pocit, že by byly, i kdyby bylo venku minus dvacet stupňů. Tohle by mohl dělat celé hodiny a Sena by se nejspíš stal pěnou na hladině této vířivky, jak by se rozpouštěl blahem. +Nesmím si odpočinout ani na chvíli, dokud nebude po všem?+ Povzdechne si v duchu a pak už za ním otáčí tvář. Je to v okamžik, když už má Rei pas pod hladinou, takže přehlédl jednu velmi zajímavou skutečnost. 

"Bylo to tolik vidět?" Řekne mu, ale pak se usměje. 

"Díky." Dodá ještě na to, že je o všechno postaráno. Ihned ucítí na bocích jeho ruce a nebrání se přesunu do jeho objetí. Jen si v ten okamžik moc dobře uvědomí, jakou část jeho těla cítí a že tomu nebrání žádná látka. Na chvíli vytřeští modrý pohled před sebe a pak se mu na obličeji usadí trochu vlčí úsměv. 

"Proč jsi mě připravil o svůj příchod?" Vyčte mu. Vzápětí na to povolí šňůrky jeho plavek za krkem a svezou se dolů. Dívce by odhalily prsa. Jemu vlastně taky, jenom se to tak nebere. 

"Víš, jak rád bych tě sledoval celou tu cestu?" Nijak na to nereaguje a dál pokračuje v tom svém. Jeho vypracované tělo lákalo oči, ten zadek by sledoval celé dny, ale ze všeho nejlepší byla ta jeho specifická, trochu frajerská chůze. Jako by se Reita celý život živil profesionálním fotbalem, při tom o něm z jeho úst neslyšel vůbec nic. Zeptal by se ho, ale Reitovi by hned došlo, kam tím míří a teď ho škádlit nechce. Ne takhle. Uvelebí se o něco pohodlněji a chvíli převrací v hlavě možná témata. Nechce se už bavit ani o rodičích ani o tom úchylovi. 

"Tora s Rukim skutečně vypadají, že si padli do oka, že?" Prohodí z ničeho nic. Kdyby tušil, jak věci zpočátku byly, nebo že Ru s Torou měli ještě před pár hodinami maličkou krizi… Jemu připadali zamilovaní. Byli pořád spolu. Vytáhne z pod vody ruku a chvíli si prohlíží nehty, ale nedovede vedle něj jenom tak relaxovat. Ne tak dlouho a nic neudělat, takže si obě ruce odloží na jeho stehna a na chvíli je sevře jako područky křesla. Vydrží to sotva minutu a povolí stisk, aby jimi mohl začít přejíždět nahoru a dolů. Tohle vydrží ještě kratší dobu a začne do něj střídavě zatínat svoje nehty. Dech se mu prohlubuje v závislosti na tom, jak moc to s ním cloumá a nejspíš se rozteče na místě. 

"Taky jsi mi padl do oka." Řekne něco, co Reita už moc dobře ví. 

"Miluju tě." Dodá vzápětí a ohlédne se po něm s pootevřenými rty, aby mu viděl do tváře.

Reita

"Asi nebylo, ale já vím, na co mám koukat." Dělá přece bodyguarda už nějaký ten čas, musí i podobných věcí všímat, aby mohl předcházet chybám. Bylo to trochu o psychologii, i když to se trochu vylučovalo s tím, že to dělá taky Tora. On se s tím v tomto ohledu vůbec nepáral, ale kupodivu to fungovalo, takže do toho Rei zase tolik nerýpal. Jakmile se Sena přesune k němu, je to na jeho sebeovládání už zase trochu moc. Kdyby za sebou neměl jedno kolo, asi by to dlouho nevydržel. Takto se zatím drží, i když ho to stojí hodně přemlouvání. Je vážně zvědavý, jak Sena zareaguje na to, co na sobě má, teda spíš nemá. Nechtěl, aby to viděl příliš brzo, takové menší překvapení. Zase je rád, že Sena má na sobě plavky, to je zas takové menší, větší překvapení pro něj, s radostí si ho vybalí a řádně si to užije. 

"Zkazil bych ti překvapení. Chtěl jsem ti to nechat, až to ucítíš sám." Koutky mu povyskočí nahoru ve frajerském pousmání. 

"Ale neboj, já ti to zase někdy vynahradím, přece tu nejsme naposledy ne?" Nakloní hlavu víc dopředu a přitiskne rty na Senovu šíji, kterou několikrát políbí. 

"Udělám úplně cokoliv, co mi řekneš. Klidně se tu budu promenádovat týden v kuse." Šeptá mu do hebké kůže a tiše se zasměje. Pokračuje dál ve svém hýčkání a začíná čím dál víc vnímat ruce na svých stehnech. Nečekal však, že se rozhovor stočí tímto směrem, a když Sena zmíní Rukiho s Torou, uvnitř něj se něco pohne. Ještě neměl čas si to pořádně přerovnat, i když si to vyříkali. Jde spíš ale o to, že má strach, aby Tora Rukimu neublížil. Znal svého bratra, věděl, jak podobné věci řeší, tedy spíš neřeší. Taky si však všiml, jak se k Rukimu chová, což u něj zase tak typické není. Musí s Torou mluvit, aby zjistil, co se tam vlastně děje a co má v plánu dál. 

"Upřímně jsem nečekal, že by se něco podobného mohlo stát." Prozradí mu a na chvíli se odtáhne od jeho krčku, protože nad tím opravdu přemýšlí. 

"Je fakt, že to s Torou dost zamávalo, v podobném rozpoložení jsem ho dlouho neviděl. Až mám trochu strach, jaké to může mít následky." Uchechtne se. Potřebuje ho k práci, aby měl oči na stopkách a to by mohl být trochu problém, kdyby přemýšlel jen nad Rukim.

"Ale byl bych pokrytec, kdybych mu cokoliv zakazoval, i když je v práci. Jestli má Rukiho rád, bude mu víc než záležet na bezpečí jeho i tvém. Jste nejlepší přátele ne? Myslím, že Ru taky nic jiného nedovolí, a když nebude Tora dávat dostatečně pozor, šlápne mu minimálně na nohu." Trochu si z nich udělá legraci, ale Ru by Torovi klidně střelil, kdyby to bylo potřeba a ne, jeho bratrovi by to rozhodně neuškodilo. Chtěl říct, aby se teď o nich nebavili, ale Sena dodá něco, co rozhodně rád slyší. 

"Opravdu a od první chvíle?" Vyzvídá. Tohle by bylo něco na jeho ego. On sám byl chycený hodně rychle, to už ví. Sena ale všechny další věci odpraví do neznáma svým vyznáním. Prostě to nečekal.

"Sena-chan." Broukne měkce a je znát, že on zamilovaný už dávno je. 

"Nic krásnějšího jsi mi říct nemohl." Pošeptá mu do ouška s tichým povzdechem. Jeho dlaně ho prostě příliš rozptylují. Oplatí mu doteky těmi svými, které mu věnuje na hrudník a postupně klesá dolů, ale až do klína nedojde. Těsně před hranicí, kdy by se ho tam opravdu mohl dotknout, se zastaví a vrátí se zase na hrudník. 

"Miluju tě, nepochybuj o tom ani na chvíli." Vrátí mu jeho slova bez sebemenšího zaváhání. Cítí to tak a není ten typ, který by si to nechával pro sebe. Vezme Senu opatrně za bradu a natočí tvář víc stranou, aby ho mohl líbnout alespoň na koutek. Pak ho pustí a nechá dlaně zaplout pod hladinu, aby ho vzal za stehna, spíš skoro za zadek a pohne jím nahoru a dolů. Dopřeje si tak příjemné pocity, které způsobuje dotek v klíně zrovna tou partií. 

"Máš krásné plavky, ale brzo tě o ně připravím. Řekl bych, že je mi to líto, ale to bych lhal." Prohodí s nádechem vzrušeného pobavení a zopakuje pohyb Senova pozadí proti svému klínu.

Sena

Senu Reitova odpověď trochu uklidní. Byl by nerad, kdyby jeho rozpoložení zářilo do světa, protože by si něčeho mohli všimnout rodiče nebo přátelé, kdyby sem náhodou přišli. Pokývá hlavou a nechá to téma být. Musí se pousmát na to překvapení. Ano, to ho tedy doopravdy překvapilo, ale stejně by se rád díval a Rei mu to vzápětí také slíbí. 

"Beru tě za slovo." Řekne mu s úsměvem. Dovedl by si představit, že by klidně chodil nahý, kdyby tady společně bydleli a nikdo jiný tady nebyl. On by tak taky klidně chodil. Proč ne? Věčná provokace… Jen by bylo legrační, kdyby třeba zapomněli na to, že přijde pošťák a panikařili by pokaždé, když by někdo zazvonil u dveří. A musel by sebrat klíče rodičům!! A Rukimu taky! Sena se trochu zarazí, když mu Reita řekne, že podobné události okolo Tory nečekal. Najednou znejistí. Myslel si, že ti dva jsou zamilovaní a hotovo, ale co kdyby byl zamilovaný jenom Ruki? Sám ho zná dobře na to, aby věděl, jaká by to byla katastrofa, kdyby si na Toru myslel a pak dostal kopačky. Ne pro okolí, ale pro Rukiho samotného, jeho sebevědomí, vystupování a pro ně ostatní, co chtěli v klidu žít v jeho blízkosti. Nemá ani ponětí, že k něčemu podobnému už tak trochu došlo s Reitou, ale kdyby to tušil, musel by uznat, že to Ruki nakonec zvládl docela dobře. Reita ve své řeči pokračuje, jasně z ní vyplývá, že Tora je z Rukiho doopravdy paf, dokonce tak moc, že by mohl zanedbávat jinou práci a zase se uklidní. To bylo dobře. Rei měl pravdu. Když někoho milujete, uděláte úplně všechno proto, aby byl v bezpečí a dařilo se mu dobře, takže to samé bude dělat i Tora pro Rukiho a to už musí vědět, že Ruki by neunesl, kdyby se Senovi něco stalo. Tedy… snad!!! Jakmile dojde na to šlapání na nohu, Sena se musí rozesmát. 

"Myslím, že by mu spíš vytrhl zbraň a rovnou ho postřelil do nohy." Řekne mu, ale v tomhle byli oba stejní. Raději to Reitovi říkat nebude. Nakonec se ale začnou věnovat zase jenom sobě a Sena se musí pousmát, když se ho Rei tak zeptá. 

"Ano, od první chvíle." Řekne mu a není to jen planý kompliment. Líbil se mu na první pohled, i když uvědomění, že s ním chce něco mít, přišlo o maličko později. Přece jen ho zaměstnával. I tak bylo ale všechno velmi rychlé a Sena mu propadl doslova… no na první pohled. Zase se po něm ohlédne, když mu Rei řekne, že mu nic krásnějšího, než vyznání, říct ani nemohl. 

"Přece se chceme vzít." Špitne. Snad to u večeře nepochopil zle? Ne, určitě ne, Rei mu jen chtěl dát čas, ale on si je čím dál jistější, že žádný nepotřebuje. Cítí, jak mu Reitovy dlaně kloužou po těle. Tají při tom dech jenom proto, aby ho mohl vzápětí rozechvěle zase vypustit a jakmile jsou až příliš nízko, napne se a dýchat přestane úplně. Neucítí je tam, kde by je teď nejraději chtěl, nezabrání trochu zklamanému zamručení, ale to už dlaně zase stoupají nahoru společně se sladkým vyznáním. Poslušně za ním otočí svou tvář, nechá se líbnout a stejně tak ho nechá, aby si s jeho tělem dělal, co chce. Je to vzrušující a jakmile ucítí jeho pýchu proti svému pozadí, svaly se mu zachvějí a mrazení ucítí do poloviny páteře. Je na tom něco silně vzrušujícího právě proto, že má ještě ty plavky a nemůže ho mít hned. A to ani Reita. Rei ten pohyb opakuje a při tom mu slibuje, co s ním za chvíli udělá. Sena by se asi nezlobil ani kdyby ten úzký kousek látky odhrnul stranou a udělal to hned. Sice by to jednoho nebo druhého asi trochu tlačilo, ale mohlo by to být zajímavé koření. Většinou se mu rád dívá do tváře, ale dnes ho vyloženě vzrušuje, že na něj nevidí a vlastně neví, co přesně má očekávat. Zajede si oběma rukama do vlasů a najde gumičku, která je svazuje. Nechá je spadnout na záda a pak si do nich zajede znovu, aby je mohl zvednout vlastními dlaněmi.

Reita

Rei se tiše zasměje, když mu Sena potvrdí, že se po domě bude nakonec promenádovat nahý. Nikdy by si nepředstavil, že by něco podobného navrhl, ale nemá zábrany v tom, aby to udělal. Pokud budou opravdu doma sami, bude se bavit tím, že bude Senu nahánět po celém době a jsou místa, která rozhodně musí v určitých ohledech vyzkoušet. Není si jistý, kdy začal mít podobné pubertální nápady, ale vzít si je rozhodně nenechá. Vzápětí mu před očima vyvstane představa, jak je Ru naštvaný a to už je pak jen krůček do toho, aby ho viděl se zbraní v ruce a Toru tancujícího na místě, když se mu ty nohy snaží prostřelit. U toho by chtěl jednou být a jeho úsměv to říká taky. Tora to nejspíš nebude mít jednoduché, ale Rei si je jistý, že zrovna jemu to neuškodí, když bude chvíli přemýšlet, co může udělat a co ne. Rozhodně jsou ti dva dost třaskavá kombinace a může jen doufat, že nakonec se Senou nebudou soudci při jejich konfliktech. To už by byl trochu střet zájmů. Úsměv mu patřičně zněžní, jakmile mu Sena připomene svatbu. Je rád, že o tom mluví, protože jemu to připadá pořád hrozně nereálné, aby si ho chtěl vzít někdo jako on. Nejspíš se ho sem tam zeptá, jestli si to náhodou nerozmyslel nebo připraví podobné chvíle, aby se ho ptát nemusel. Ta druhá varianta bude rozhodně lepší. 

"Já vím, ale stejně mám pořád pocit, že se mi to jenom zdá. Někdo jako ty...se mnou." Pošeptá mu do ouška, aby Sena byl neustále ujištěný, jak v jeho očích vypadá. Celou dobu ho dál hladí a zatím se vyhýbá jeho klínu. Při dalším pohlazení po hrudníku se však nezastaví na bříšku a pokračuje dál až do jeho klína. Boky sice musel na chvíli pustit, ale k nim se taky brzo vrátí. Zlehka ho stiskne a ještě trochu víc nakopne jeho vzrušení. Ten dotek netrvá dlouho, vzápětí už ho zase svírá za boky, aby ho mohl znovu nadzvednout, tentokrát si vystačí jen s jednou rukou. Druhou se dostane k jeho polovičkám a zlehka odsune látku stranou. Nějak se mu tam zalíbilo a zatím ji nechce svlékat úplně. Dráždí ho představa, že ji tam nechá a svlékne ho úplně až někdy na konci. Pozoruje Senu, jak si rozpouští vlasy a tiše vydechne, když je zvedne nahoru a na chvíli mu odkryje šíji. Je dokonalý, nemůže se na něj vynadívat a povzdech na sebe nenechá dlouho čekat. Vklouzne prsty pod látku a dostane až mezi Senovy polovičky, kde ho zlehka pohladí a nakonec s drážděním nepřestane. Dlaní z boku sklouzne víc na jeho stehno a posune Senovu nožku víc do strany přes tu svou, aby ho nemusel celou dobu držet, ale byl o něco výš a měl prostor ho víc provokovat v určitých partiích. 

"Ještě druhou." Pošeptá mu roztouženě a vymění své ruce mezi jeho polovičkami. Přehodí i druhou nožku přes tu svou, aby se Sena musel pořádně rozkročit. Tím mu dává víc prostor i v předu, takže se tam taky trochu zdrží, zatím zůstává jen u hlazení přes látku. Tohle si užijí vážně oba dva. Prsty mezi jeho polovičkami se zatím pomalu dostávají do jeho nitra. Reitovy rty se mu to celé snaží zpříjemnit, když olíbávají kůži na šíji a vychutnávají si i jeho lalůček. Jeho růžové prameny odsouvá stranou a ne, vůbec mu tam nepřekážejí, užívá si to, že ho může po každém odsunutí jemně pohladit a protahuje tyto doteky přes ramena až na paži, pak se vždycky protáhne kolem boků a zavítá znovu do klína. 

"Promiň, Sena-chan, chtěl jsem na to jít pomalu, ale už to nevydržím." Přizná se mu k vlastních neschopnost oddalovat jejich spojení. Vezme ho za bok, mírně ho pozvedne. Volnou dlaní odsune látku plavek z určitých míst trochu stranou a nechá ho velmi opatrně dosedat na svůj vlastní už víc než připraven klín. Jeho rty opustí první delší zasténání, které nedokáže ovládnout. Jakmile je uvnitř něj alespoň na kousíček, už ho drží dlaněmi za oba boky a pomalu mu pomáhá proti sobě. Látka plavek se dotýká i jeho a mnohem víc ho dráždí.