Sena x Reita - Očividně ve mně umíš dobře číst. - část 2.

(Senova vila)

Sena

Bylo to zvláštní a moc hezké, když mu Reita přiznal tu nervozitu. Už jen proto, kolik mu bylo a jak byl zkušený a jaké pískle byl proti němu Sena. Nikdy by si nemyslel, že by mohl mít na někoho takový vliv, ale jejich city mu tak připadají ještě mnohem intenzivnější. Vážně pokývá hlavou, když Rei načne trochu vážnější téma. Má samozřejmě pravdu, ale Sena poslední dobou nemyslí na nic jiného, než na to, co se kolem něj děje a jak to ovlivňuje i jeho přátele. Podle něj nebyl v bezpečí nikdo z nich a tohle je chvíle, kdy by na to chtěl alespoň maličko zapomenout. Alespoň na chviličku. Jakmile dojde na laškování ohledně postele a především Reitovo tajné přání, Sena se zasměje, ale pomalu červenající tváře ho prozradí. Je to něco jiného, když točíte video pro lidi, které nevidíte a vlastně tak ani netušíte, jestli existují a tak podobně. Až donedávna si myslel, že je to vlastně lepší a bezpečnější a nemohl se mýlit víc. Nicméně když po vás chce někdo milovaný, na kom vám záleží, abyste něco udělali jenom pro jeho oči, najednou je nervózní až hrůza a má pocit, že nic podobného nesvede. Namotá si pramen vlasů na prst a chvíli se dívá jinam, ale pak se podívá přímo do jeho očí. 

"Budu se cítit mnohem bezpečněji, pokud budeš přímo v mojí posteli. Už napořád, Rei-chan." Řekne. Ten dovětek teď ani neměl v plánu, chtěl mu jenom říct, že by jejich vztah rád bral vážně i po tom, až tohle všechno skončí a tím ho přestává vnímat jako zaměstnance, ale jako partnera. To se sice už děje, ale chtěl, aby to bylo řečeno oficiálně. Nicméně se mu tam vkradl i ten malý dovětek ohledně toho, že hloubka toho vztahu by mohla být ještě mnohem vážnější. Byl velmi mladý, možná to byla hloupost. Možná by mu měl říct, že to byla hloupost. Co když to přehnal? Najednou se na něj skoro bojí podívat, ale rozhodne se počkat na jeho reakci a pak se uvidí. Kromě toho to asi není jediné téma, kterým se mu povedlo šlápnout vedle, protože když vidí Reitův výraz, jakmile dojde na pásku, možná měl prostě mlčet a nepřipomínat mu to. Kousne se do rtu a pomalu odloží hůlky. 

"To nic." Špitne jenom a dál se dívá jinam, protože mu připadá, že Reitu zahnal do úzkých a že to neměl dělat. 

"Kvůli mně ji určitě sundávat nemusíš, kdo jiný by to měl chápat víc?" Krátce se usměje, ale na jídlo najednou nemá ani pomyšlení. Možná byl sám moc egoistický, když si myslel, že se o tom mohou bavit jako by nic. Jak by bylo jemu, kdyby mu něco chybělo a někdo se ho na to ptal? Chvíli je mezi nimi ticho a nepříjemně se natahuje, ale pak Reita najednou řekne něco, co Senu přiměje zvednout oči a pořádně se podívat do těch jeho. Trochu sebou trhne, když Rei vstane, ale chystá se jenom nandat další jídlo. Nejspíš si ani nevšiml, jak se Sena najednou cítil. Možná to bylo dobře. Trochu zmateně sleduje jeho ruce a to, co dělají, ale všechnu pozornost má u jeho slov. Trochu se mu uleví, když mu Rei řekne, že to bez pásky není zase takový problém. Nechtěl by, aby se musel zhnuseně dívat na svůj odraz jenom proto, aby splnil nějaký Senův rozmar. Tohle ho až do teď prostě nenapadlo. Když Rei dokončí svůj proslov, Sena upřímně neví, co říct. Zůstává doslova bez dechu a musí si na chvíli položit dlaň na prsa. 

"Je toho hodně, co bych teď mohl říct, ale… Vlastně sis odpověděl úplně sám. Nejsi žádný chudák. Proč bys nemohl myslet na někoho jako jsem já?" Usměje se opravdu vřele.

"Možná jsem jenom nafoukaná princezna, co si trochu přilepší make-upem. Nemusím se nikomu líbit, můžu jim připadat protivný nebo hloupý. Jsem rád, že mě vnímáš jako něco tak krásného, je to vlastně můj pracovní cíl." Nervózně se zasměje. 

"Ale… Pro mě nejsi žádný kluk z ulice. Jsi někdo, kdo vykonává práci, na kterou bych koutkem mysli nikdy nepomyslel. Jsi velmi inteligentní a odvážný a obětoval jsi doslova kus sebe pro druhé. Myslím, že nikoho lepšího bych si nikdy vybrat nemohl. Tak to zůstane." Už zase začíná znít moc osudově. Znovu se rozesměje s dlaní před ústy. 

"Zní to jako svatební slib, co?" Směje se dál. Ale ne, teď Rei určitě uteče. Znovu sebou trhne, když mu připomene jídlo a honem sáhne po hůlkách. Páni, tohle je samé faux pas. Takhle ho ještě nikdy nikdo nevykolejil. A je tu horko!

Reita

Sena je naprosto kouzelný, když se začne červenat. Kdo ví, proč na něj působil tak hrozně sebevědomě, že ho ani nenapadlo, kdy by se to mohlo stát. Teď je toho sám příčinou a nemohl by být spokojenější. Rozhodně doufá, že se mu to ještě někdy podaří. V ten okamžik má totiž sto chutí vstát, vzít ho do náruče a už ho nikdy nepustit. Myslel si, že nic podobného k nikomu cítit nedokáže, ale teď se to děje a on se zatvrdí ještě víc v tom, že se mu nic nestane. Prostě se o to postará a může přes něj někdo zkusit přejít. To odhodlání mu snad musí být vidět v očích. Oplatí mu pohled do očí, když se na něj Sena podívá a koutky mu jdou velmi pomalu ale jistě nahoru. Nevěděl, že by si to přál slyšet, ale teď, když to Sena řekl, by nic jiného neslyšel raději. 

"Bude mi potěšením v ní zůstat, Sena-koi." Prohodí jako první a po krátké odmlce přijde ještě jedno slovíčko. 

"Napořád." Tím mu potvrdí, že to myslí stejně vážně. Nedělá mu problémy to říct narovinu. Od chvíle, kdy si uvědomil, že to tak opravdu je, řekne úplně všechno. Měl sice trochu strach, že by mohl Senu vyděsit, ale už se toho nebojí. Je to právě naopak. Má obavy, že když nebude dost upřímný, prostě mu zmizí ze života a už ho neuvidí. Trochu se zarazí, když si uvědomí, jak to celé mohlo znít. Chtěl mu to říct narovinu, ale dokud to nedopověděl celé, nejspíš to nevyznělo nejlíp. Nechtěl, aby se Sena cítil špatně, protože tak to ani v nejmenším nemyslel. Právě naopak. 

"Promiň, měl jsem to podat trochu jinak. Nechtěl jsem, aby ses cítil nepříjemně." Prozradí mu to, co se mu prohnalo hlavou. Koutky se mu pozvednout, když vidí, jak se Senův výraz mění. Vypadá to, že to nakonec dopadne dobře a řekl všechno, co měl na srdci a tím správným způsobem. Někdy to chvíli trvá, než ze sebe dostane to, co chce říct, ale k tomu samému výsledku se po chvíli přece jen dobere. 

"Možná kdybys viděl to, co vidím já, tak to pochopíš." Složí mu kompliment. Bylo to tak od první chvíle, nedokázal ho vidět jako někoho jiného, než tu nejdokonalejší bytost. Nejde jen o to, jak vypadá, ale i to jaký ve skutečnosti je. Sena ale pokračuje a teď je to on, kdo se vážně začne červenat. Nikdy si o sobě nemyslel ani polovinu z toho, co mu teď řekl. 

"Já…" Teď je to on, kdo je absolutně beze slov. 

"Děkuju." Ukloní se, co mu jen stůl a taky jídlo dovolí, aby si v něm nenamočil vlasy. Narovná se pomalu, a když dojde na řeči o svatbě, vážně se zarazí. Ale ne kvůli tomu, že by ho to děsilo. Děsí ho, že ho to vlastně vůbec neděsí. Rozesměje se společně s ním. 

"To zní. Líbí se mi to. Napíšeš mi to na papír, abych si to vždycky mohl číst. Slibuju, že i já napíšu to, co jsem řekl, když budeš chtít." +A jednou to použiju.+ Dojde mu, že uvažuje podobným způsobem. Jenže Sena je ještě hodně mladý, rozhodně pochybuje o tom, že by to myslel v tomto ohledu. Pozoruje, jak Sena rychle sáhne po hůlkách a sám se tiše zasměje. Vlastně ho to těší, že kvůli tomu, co si povídali, zapomněl i na jídlo. Sám se pomalu zvedne a přejde za jeho záda. Ruce mu pomalu položí na rameny a krátce ho po nich pohladí. 

"Až bude po všem." Začne pomalu, když se skloní k jeho oušku. 

"Začneme opravdu randit. Víš, všechno co si zasloužíš a co se běžně dělá. Žádné večeře doma, ale pěkně venku. Cokoliv ti uvidím na očích, to uděláme." Šeptá mu, aniž by jeho ramena přestal hladit. 

"Po tom všem se tě zeptám, Sena-chan, jestli jsi svůj názor nezměnil." Ještě trochu se nakloní, aby se mohl rty dotknout kůže na jeho krku. To jídlo už ho zase tolik nezajímá, i když si předtím slíbil, že to vydrží mnohem déle. 

"Začínám mít obavy, že po tom, co jsi mi řekl, budu mít problém tě nechat najíst." Nasadí trochu provokativnější podtón. 

"Možná tě u toho budu malinko rozptylovat. Doufám, že ti to nevadí?" Vydechne na jeho kůži a pak sáhne po jeho dlani, ve které svírá hůlky, aby si je převzal. 

"Anebo ti prostě pomůžu." Nabere malé sousto a pozvedne hůlky, aby si to mohl sena převzít. 

"Já už hlad zrovna nemám, spíš chuť." Jeho sebeovládání bere za své a nejradši by ho na ten stůl vysadil.

Sena

Jakmile mu Reita odpoví na jeho trochu jinak míněné pozvání do postele kladně, honem k němu na okamžik zvedne oči a s pootevřenými rty se ho pohledem ptá, jestli to myslí vážně. Pak pohled zase sklopí, ale usměje se a jeho výraz dostane spokojený nádech. Reita ho ujistí, že se ho doopravdy ničím nedotkl a jakmile mu řekne, jak ho vidí, usměje se ještě o něco víc. Asi je teď jako pivoňka, ale rozhodně ta nejspokojenější pivoňka pod sluncem. Sleduje jeho úklonu. Působí velmi elegantně a on si pomyslí, že takto by ho měli vidět jeho rodiče. Jednou, až tohle všechno skončí, je společné setkání s nimi čeká. Mohlo by to dopadnout všemi možnými způsoby. Sena byl ještě velmi mladý na to, aby se podle nich vázal, tím spíš se šéfem vlastní ochranky. Sena jim ale upřímně nemíní prozradit, co se tady celou dobu dělo. Nikdy by nepochopili, proč nevyhledal jejich pomoc ani je nenechal do všeho zasáhnout a pomoci s jeho ochranou. Nejspíš by to celé dali za vinu právě Reitovi a nejen oni, ale i Rukiho rodiče. Sena si pořád nedovede představit, že by se jim tohle povedlo ututlat, nějak toho dotyčného musí předat policii a tak podobně, ale stejně v to stále tajně doufá. A každý den se vlastně bojí i o rodiče, protože ten blázen by mohl cokoliv udělat i jim, kdyby si myslel, že mu to nějak pomůže Senu dostat. Už se přece vyjádřil, že když to nepůjde po dobrém, udělá to klidně po zlém. Co když ho bude chtít zlomit a přinutit tak, aby přišel? Uvědomí si, že se začíná topit v myšlenkách, které si pro dnešek zakázal a které doslova ničí tak krásnou chvíli jako je tato večeře a okamžitě se je pokusí vytěsnit z hlavy, než Reita něco pozná a bude si myslet, že to patří jeho slovům nebo mu přímo dojde, o co jde. To teď Sena prostě nechce. Jakmile však Reita začne reagovat na jeho poslední slova, všechno zlé je definitivně zapomenuto. Cítí, jak mu pomalu klesají ústa, když si to vyznání chce nechat napsat, stejně jako slibuje, že napíše zase své. To se na svatbě doopravdy dělá. Čte se to u oltáře všem zúčastněným. Cítí, jak se mu do tváří hrne horkost trochu odlišného charakteru, než doposud. V rukou už drží hůlky a chystá se něco sníst, když Reita z ničeho nic vstane. Jeho žaludek udělá několik kotrmelců a zřetelně cítil, jak to s ním cuklo. Vnímá každý jeho krok, dokud se nezastaví za jeho zády a v ten moment má pocit, jako by se ho dotýkal poprvé. Zachvěje se a na šíji mu naskočí husí kůže. Krátce stočí pohled za jeho rukama a pak se podívá před sebe, aby mohl naslouchat jeho hlasu. Reita vykresluje jejich společnou budoucnost, jeho hlas mu zní přímo u ucha a Sena si dovolí na chvíli zavřít oči. Vidí to přímo před sebou, jako nějaký film, který si upřímně přeje. Nedovede si představit důvod, kvůli kterému by změnil názor, ale moc se mu líbí, že mu Reita chce dát všechen čas a seznámit ho se sebou o hodně víc. V běžných situacích. Ne ve chvílích, kdy jde Senovi o život a přirozeně se upíná na svého ochránce. Znovu se silně zachvěje, když se Reita dotkne rty jeho krku a oči zase otevře. Před nimi stydne to jistě skvělé jídlo, ale on je myšlenkami někde na obláčku. 

"Už máš problém nechat mě najíst." Připomene mu po jeho větě a tiše se zasměje. To rozptylování zní rozhodně zajímavě. Stočí pohled za jeho rukou, když mu bere hůlky a pak se po něm konečně ohlédne. Otevře poslušně ústa, ale dává si záležet, aby byl opatrný a vypadalo to co nejlépe. Jedno fotografické pravidlo říká Nikdy nefoť lidi, když jedí, protože to nikdy nevypadá dobře. Sena bude mít co dělat, aby se před jeho očima sofistikovaně najedl a to ani nemluví o té jeho poslední poznámce, která ho začíná rozpalovat. Jak oni dva kdy něco vážně dokončí, to opravdu neví.

Reita

Když vidí, jak na Senu působí to, co řekl, je hned o kousíček spokojenější. Je fakt, že se bránil tomu, aby do něčeho podobného, kdy spadl, už jen kvůli své práci a faktu, že často nebýval doma. Když už se to však stalo, myslel všechno upřímně a vážně. Se Senou to bylo ale jiné, mnohem intenzivnější a teď už ani práce nebyla překážkou. Až tohle celé skončí, klidně s tím sekne a najde si něco jiného, kde sice možná vydělá méně, ale bude víc doma. Ostatně vyhazovače už dělal, není to špatná práce a uživit se tím dá. Když se bude hodně snažit, možná by trochu mohl změnit pozici ve svém vlastním podniku. Sice mu bude svým způsobem líto, že tomu bude jen šéfovat a nebude v akci, z druhé strany by měl podstatně víc času, hlavně by mohl spoustu věcí řídit z jednoho místa a od počítače. Vůbec ho nezaráží to, že už přemýšlí nad tím, jak kvůli Senovi bude převracet svůj dosavadní život vzhůru nohama. Jenže i to podle něj ke vztahu patří, pokud je to potřeba. Koutky se mu pomalu zvednou, jakmile uvidí, že Senu svým prohlášením dostal. Je rád, protože se mu taky mohlo dostat odmítavé reakce, ale ta nepřijde a to je dobře. Po tom všem co si prožili a má obavy, že ještě prožijí…Už zažil, jaké to je, když Senovi hrozí nebezpečí a on bude rád, když se bude moc po zbytek života starat o to, aby se to nedělo. Skloní se ještě o kousek níž, aby mohl zabořit nos do jeho pramenů, a nadechne se vůně, které mu obstojně plete hlavu. Bylo to tak od první chvíle. 

"Jsi hrozně návykový." Pošeptá mu do nich, ale pak už je čas, aby se soustředil na hůlky ve svých rukách a neposlal jídlo Senovi třeba do nosu. To by mu asi moc nepoděkoval. Když vidí, jak se snaží elegantně brát jídlo z nich, tím spíš. Nejhorší na tom je, že má problém se ovládnout. Na rtech má pořád chuť Senovy kůže a nejde s tím příliš bojovat. +Nech ho najíst.+ Upozorní sám sebe, ale je to trochu marný boj. 

"Tak moc jsem se o tebe chtěl postarat. Abys náhodou neměl hlad, víš." Povzdechne si nad sebou samým. Podaří se mu vydržet pár soust, ale příliš se neoddaluje. Mohl by ho asi při všem pozorovat hodiny a stejně by jím byl stejně fascinovaný. 

"Jen je ti těžké odolat." Přizná se bez váhání s nepatrným pousmáním. Znovu mu vloží kousek mezi rty. Volnou dlaň má jeho paži, po které zlehka přejíždí. 

"Až to celé skončí, vezmu tě někam do hezkého hotelu a uděláme si piknik v posteli. V ideálním případě z ní nevylezeme celý den." Odmlčí se na chvilku, než se krátce zasměje. 

"Možná spíš celý týden." Prozradí mu, co se mu prohání hlavou. Možná tím Senu přivede do rozpaků, ale to vlastně chce. Je pak hrozně roztomilý, i když si tím vůbec neusnadňuje jeho krmení. Nechá ho dožvýkat poslední sousto, pak už odloží hůlky, vyjede dlaní po jeho paži, přes krk, až na bradu a pootočí jí směrem k sobě. 

"Vím, že ještě nejsi po jídle, ale já už na svůj dezert vážně nevydržím čekat." Vydechne do jeho rtů a skloní se k nim, aby ho mohl políbit. Dlaně přesune na jeho ramena a pak jimi začne pomalu klouzat přes jeho hrudník až na stehna a zase zpátky. Uvědomuje si, že je tu kamera, ale taky ví, jak je nasměrovaná a že momentálně bere jen jeho záda. To se vlastně dost dobře hodí. Prohloubí své polibky a započne novou cestičku po jeho těle, tentokrát skončí na vnitřní straně stehen, která jemně sevře a zlehka promne. Unikne mu tichý povzdech, kterým dá jasně najevo, jak moc příjemné to pro něj je. Když absolvuje třetí cestu po Senově štíhlém těle, už nezamíří na stehna, ale jednou dlaní drze dojde až k jeho klínu, který sevře podobným způsobem jako jeho stehna. 

"Možná bych tě mohl zkusit krmit právě teď." Pošeptá mu do rtů, když se mu od nich podaří na chvilku odtrhnout. Stisk přejde v pomalé pohlazení a už s tím nepřestane. 

"Minule jsme začali s masáží, dneska to můžeme klidně udělat stejně." Uchechtne se, protože teď úplně nemyslí nožky, které mohl hýčkat na terase.

Sena

"Ten záměr ti věřím." Prohodí Sena mezi sousty a laškovně se na něj podívá, protože teď to nevypadá, že by Reita všechno svoje úsilí dotáhl do konce. Chystal tohle všechno, jistě to dalo hodně práce, ani si kvůli tomu nešel odpočinout a stejně se nedostanou dál, než k pár soustům. Později to budou moci vyhodit, protože některé věci, hlavně dary moře se pak už jíst prostě nedaly. Sena stihne několik soust, vlastně asi polovinu porce a ještě štěstí, že obecně moc nejí a jeho žaludku to bohatě stačí, protože kdyby byl někým jako je Tora, nejspíš by mělo jeho tělo pocit, že teprve začíná jíst a probudil by se jeho hlad. Pak by byl asi nepříjemný. Takhle…? Nic podobného mu prostě nehrozí. 

"Všechno se to moc hezky poslouchá." Řekne mu na jeho další komplimenty a pro sebe se trochu culí, když sahá po ubrousku. Je to spíš z nervozity, než že by ho potřeboval. Zasměje se, když mu Reita sdělí svoje představy ideální dovolené. Naštěstí je sám hodně náruživý, takže mu rozumí a nevadí mu to. Blýskne se mu v očích, když ho napadne, jak všelijak by Reitovi takový pobyt v posteli mohl okořenit, ale zatím si všechno nechá pro sebe. Jaké by to potom bylo překvapení? A navíc nesnese být předvídatelný. Jakmile polkne poslední sousto, které měl v ústech, Reitova ruka se odváží mnohem dál a v tu chvíli Sena ví, že dojedli. Na jediný okamžik ho napadne, že by si nejraději utíkal vyčistit zuby, ale pak už se líbají a ta myšlenka se zase hodně rychle vytratí. To, že je tu kamera, a někdo by je tak mohl pozorovat, si v tuto chvíli neuvědomuje vůbec. Vnímá jenom Reitovy ruce, které kloužou po jeho těle sem a tam. Pokaždé to trvá nekonečně dlouho a když se dostanou na stehna, Sena se napne a tiše si povzdechne, ale to je zatím všechno. Trasa Reitových doteků se změní a přinutí Senu, aby se ozval mnohem výrazněji. Očividně je to nesnesitelné i pro Reitu, protože ho také zaslechne. Když se ho pak konečně dotkne v klíně, Senův hlas vyzní naplno a na chvíli musí zaklonit hlavu. To krmení mu vnukne ďábelskou myšlenku. 

"Nemáš volné ruce na to, abys mě mohl krmit, ale možná je doopravdy čas na dezert." Řekne mu a odežene jeho ruce pryč. Je to odříkání, když jeden uváží, kde zrovna jsou, ale než stačí Reita protestovat, Sena sklouzne ze stolu, položí dlaně na jeho prsa a tím tlakem a taky svým pohybem ho přiměje, aby si vyměnili pozice. Stačí mu však, když bude Reita stát. 

"Klidně se na to trochu opři." Řekne mu, protože sjede dlaněmi s roztaženými prsty po jeho prsou dolů a zároveň s tím jde do dřepu. Celou dobu si drží jeho oční kontakt, ale Senovy oči už nejsou něžné a romantické. Teď jsou jenom hříšné. Dává si záležet, aby byl stále elegantní a kolena měl pěkně od sebe, ale na nic nečeká a když se jeho ruce dotknou pásku Reitových kalhot, začne je ihned rozepínat. Pásku se pak zbaví, aby se mu nepletl a přezka ho neobtěžovala u tváře. Jezdec zipu je najednou hlasitější, než by si kdo myslel, když jde dolů. O pár vteřin později už tahá poměrně těsné kalhoty dolů a spolu s nimi i prádlo. Na rozdíl od Reity pořád nemá nejmenší tušení, že teď kamera míří na to nejlepší a vidět bude naprosto všechno, ale nedává mu žádnou šanci mluvit nebo stihnout cokoliv jiného. Jeho klín už je příjemně vzrušený, Sena jej několikrát pohladí, když k němu přesune plnou pozornost a pak ho prostě vezme do dlaně. Políbí jej na špičku, ale to se mu zdá málo, takže rovnou stáhne předkožku a vezme ho do úst v té nejcitlivější podobě. Reita si jeho nejlepší péči maximálně zaslouží!