Sena x Reita - Očividně ve mně umíš dobře číst. - část 1.

(Senova vila)

Reita

Rei strávil zbytek noci i polovinu dopoledne s Torou v jejich malé kanceláři. Probírali společně všechny věci, které se jim zatím podařilo nasbírat a zároveň dávali do kupy plán na vylákání toho zmetka ven. Nesmělo se nic pokazit, protože druhou šanci už nedostanou. Není vůbec jisté, jestli se to celé podaří, ale oba tomu věří a pracují na tom, aby ta šance byla velmi malá. Není divu, že kluci vyjdou z pokoje až po poledni. Reitovi se nakonec podaří usnout na stole, když si Tora jde pro kafe. Poplácá ho po rameni, aby ho vzbudil a poslal do pokoje se prospat. Rei ho ale neposlechne. Měl v plánu něco udělat pro Senu. Rozhodl se pro něj, přesně jak řekl v noci Rukimu. Když ho tam nechal uprostřed kuchyně stát, nevěřil, že se to vůbec stalo. Byl to zvláštní pocit, když ho viděl tak rychle odcházet, ale už vlastně nebyl důvod, aby ho zastavoval. Nejspíš bylo řečeno všechno, co potřebovali a víc se do toho zaplétat by neprospělo nikomu. Pokusil se to ve své hlavě uzavřít a dál nad tím nepřemýšlet. Ru souhlasil s tím, že je mezi nimi všechno v pořádku a dál se tím zabývat nehodlal, to samé by měl udělat Rei. Sice si všiml, že se mu trochu vyhýbá, ale nechal to plynout. Po tom, co si řekli v noci, to asi oba museli vstřebat. Torovi o tom samozřejmě neřekl, měl pocit, že by mu to spíš ublížilo, než aby to bylo k užitku. Nevidí důvod, proč se v tom dál pitvat. Nakonec se domluví s Torou, protože ten chce vzít Rukiho ven. Věří mu, že se nic nestane, navíc Ru není prioritní cíl a budou oba doufat, že se to celé nezvrtne. Tora ale navrhne, že ho zamaskují jako člena ochranky a propašují ho z domu. Rei s tím souhlasí a rozhodne se, že Senovi trochu zpříjemní den, tedy pokusí se o to. Stojí ho to několik telefonů, aby sehnal nějaké dobré jídlo pro ně oba. Pošle hospodyni domů a sám se ujme přípravy. Sena potřeboval chvilku pro sebe a díky tomu on dokončí svůj plán. Na stole už je kompletní menu. Celou tabuli se snaží trochu doupravit, ale co si budou, je prostě chlap a tohle mu zrovna dvakrát nejde. Je to hodně jednoduché, nic přehnaného a možná i trochu obyčejné. Skepticky si prohlíží vlastní dílo, než si konečně přizná, že lepší už to nebude. Dojde i na svíčky, které snad trochu zlepší celý dojem. Dojde ještě ke kuchyni, kde má svůj počítač a k němu připojený reproduktor. Jindy by asi volil něco mnohem rychlejšího, ale to se zrovna dneska nehodilo. Ani pořádně neví, co má Sena rád za hudbu, tak vybere něco neutrálního, při čem si klidně můžou popovídat. Přichystá ještě vybrané filmy, hlavně žádné akční kousky nebo nedej kami horory, to by mu asi Sena vážně utekl. Zkontroluje posledním pohledem, jestli je všechno připraveno. Má bublinky i víno, ještě několik druhů silnějšího alkoholu, kdyby měli náhodou později chuť, dokonce i pár lahví na nějaký ten koktejl. Dělal vyhazovače v baru, samozřejmě, že se naučil, jak některé z nich míchat. Nepochybuje o tom, že Sena tu má taky nějaké zásoby, už jen kvůli jeho večírkům, takže mu klidně namíchá, cokoliv bude chtít, nechal si přivézt i shaker. Kvůli němu se i oblékl. Nic přehnaného, ale košile nesmí chybět. Není růžová, to mu snad promine. Poupraví se a jako poslední odloží svou pásku. Je to jen gesto, necítí se bez ní úplně nejlíp, ale na čase odhodit své malé strašáky. Třeba to Senovi pomůže, aby se cítil lépe. Snad to tím celé nezkazí. Vyjde do patra, aby zaklepal na dveře jeho ložnice.

"Sena-chan." Prohodí. 

"Můžeš na chvilku, něco pro tebe mám." Dodá a ustoupí, aby počkal, až mu otevře, pak ho vezme za ruku a veder s sebou dolů.

"Až budeme dole ze schodů, zavři oči." Požádá ho, když se k němu nakloní a nakonec neodolá pokušení ho líbnout na tvář.

Sena

Sena spal dlouho, opravdu dlouho a neměl při tom ani ponětí, že Ruki v noci vstal a odešel z pokoje. Kdokoliv mohl chodit kolem něj, ale když byl vyčerpaný, netušil o tom a to bylo vlastně děsivé. Kdyby býval věděl, že byl Ruki v kuchyni s Reitou a o čem tam mluvili, asi by doopravdy žárlil. Měl Rukiho rád, ale taky uměl být majetnický a vědět, cosi říkali a jak se na sebe dívali, prostě by měl strach, že se to v budoucnu zlomí. Co by pak dělal? Vyhnal svého kamaráda? Ne, to rozhodně nikdy, ale trápilo by ho to. Nakonec je to on, kdo se probudí jako první, ale vstávat se jim nechce ani jednomu. Ani nemusejí, protože kluci jsou stejně kdo ví kde, možná pracují nebo šli taky konečně spát. Válejí se s Rukim v posteli, dívají se na televizi a povídají si o hloupostech. Ani jednomu se nechce vzpomínat na to, co se včera přihodilo. Rukiho navíc maličko tíží svědomí, že zná plán a Sena ne a tak se nechtěl do ničeho zamotat. Je už po poledni, když oba projdou koupelnou a obléknou se a záhy na to Ruki odjede s Torou pryč. Sena si po včerejším dni na pláži není jistý, jestli je to dobrý nápad. Nemyslí si, že by z něj teď jeho stalker spustil oči a šel raději za Rukim, ale podle něj už prostě nebylo na místě být neopatrný. Všichni ale zase věděli víc, než on a tak mu nezbylo, než je nechat být a trápit se tím jenom v duchu. Ru byl paličatý jako mezek, když něco chtěl, nedalo se s ním pohnout a i kdyby se pětkrát spálil, udělá to po šesté zase po svém. Sám se vrátí do svého pokoje, protože má za to, že Rei dál pracuje. Už se samozřejmě viděli i pozdravili, ale moc toho spolu nestačili prohodit. Posadí se před zrcadlo, trochu se upraví a oblékne se do džínových kraťásků a bílé košile, kterou si zaváže nad pupíkem do uzlu. Vlasy si uvězní do rozvolněného drdolu v týle a na rty nanese lesk. Prostě jenom tak ze zvyku, i když se nikam nechystá. Nemá žaludek bloumat na svých sítích, protože v každé fotce každého fanouška uvidí potencionální nebezpečí a to nechce. Nechce si tohle celé nechat znechutit, nechce v lidech vidět bestie, když jimi nejsou. Potřebuje nějaký detox, možná prostě vypnout mobil i wifi a několik dní existovat na místě, kde nic podobného neexistuje. Nemá ponětí o tom, co bude vlastně dělat. Možná si přečte něco jiného, než Cosmopolitan a podobné časopisy, ale všichni říkají, že to funguje. Když někdo zaklepe a za dveřmi se ozve Reitův hlas, usměje se a hned mu dojde otevřít. Jeho vzhled ho okamžitě zaujme a hned je mu jasné, že to není jenom tak. Oči mu kloužou nejdřív po jeho košili, ale pak to v něm hrkne, když mu dojde, že nemá pásku. Je na ni tak zvyklý, že ji vidí, i když tam žádná není a najednou mu to plně dojde. +To mě chceš požádat o ruku nebo co?+ Proletí mu hlavou, ale už se usmívá. Opře se ramenem o rám dveří a začne si namotávat pramínek vedle tváře na prst. 

"Copak chcete, pane?" Dělá drahoty. Reita mu odpoví jenom tak, že pro něj něco má a jeho srdce se rozbuší. Nechá se vzít za ruku a odvést dolů a když dostane pokyn, aby zavřel oči, skutečně to udělá. 

"Miluju překvapení." Řekne mu honem. Poslušně nechá víčka klesnout, na tváři ucítí jeho rty a s důvěrou se nechá odvést na místo. 

"Neměl bys někdy odpočívat? Není to pro tebe důležité?" Pokouší ho, ale co si budou povídat, o tohle se nechce nechat překvapit. Jakmile smí oči otevřít, padnou mu na nachystaný oběd i se svíčkami. A ano, na první pohled pozná, že tohle nevařila ani neservírovala jeho hospodyně. V tu chvíli už se decentně usmívá a pak mu zcela nemístně a velmi hlasitě zakručí v břiše. Honem se za něj chytí oběma dlaněmi a provinile se na Reitu podívá. Takový trapas, zrovna teď! Jenže po tom včerejšku do sebe nic nedostal a dneska ráno taky nesnídali. Nejedl dvacet čtyři hodin, jenom trochu pil a hlad se jasně přihlásil. 

"Očividně ve mně umíš dobře číst." Zasměje se a zní to rozpačitě. Přesně tak, jak se cítí. 

"Rei-chan, arigato." Řekne mu a honem ho obejme. Zakručení se ozve po druhé. 

"Jdu se utopit. Alespoň ti skončí směna." Vzdává se.

Reita

Rei na chvíli vážně neví, jak se mluví. Oči mu pomalu kloužou po Senově těle, když mu konečně otevře dveře. Klesá jimi opravdu pomalu, zastaví se na některých místech, která přitahují jeho pozornost a pak zase pomalu vyjíždí nahoru, než se zastaví v jeho tváři. Koutky mu jdou samovolně nahoru, když se Sena takovým způsobem opře do dveří a ještě si namotává pramínek. To všechno trhá jeho pozornost, že zapomíná na to, co vlastně chtěl. 

"Copak chci?" Zopakuje po něm otázku a vzápětí se mu blýskne v očích. Teď chce momentálně jen jedinou věci a asi nebude mít problém mu to říct. 

"Když vás tak pozoruju, tak mi naskakuje jen jediná věc. Hodně souvisí a tou posteli za vámi. Možná ji k tomu ani potřebovat nebudu." Pravý koutky s emu pozvedne, ale stejně se na chvíli přemůže. Ostatně k tomu se můžou vrátit potom anebo dole. No dole asi ne, když je všechno po kamerami. To by musel vyhodit z domu většinu svých mužů. Nejde o to, že by je někdo viděl, ale hlavně o to, že by někdo Senu viděl. To nedopustí, na to je příliš majetnický. Vede ho sebou a na jeho otázku zavrtí hlavou. 

"Teď jsi důležitý ty a zasloužíš si trochu rozmazlovat." Ujistí ho, že na odpočinek teď nemá ani pomyšlení. Pak si najde chvilku, kdy si zdřímne, ale to přijde později. Sena si zaslouží trochu pohody, a jestli se mu to aspoň trochu podaří, bude rád. Když dojdou do kuchyně, vpadá Rei trochu nejistě. 

"Promiň, není to asi to, na co jsi zvyklý. Nevařil jsem to já, to bychom nejspíš nepřežili, ale snažil jsem se to nachystat, co nejlépe." Odmlčí se na chvíli. 

"Nikdy jsem nic podobného nechystal, proto to tak vypadá." Snaží se to trochu okecat, jen má pocit, že se mu to příliš nedaří. Byl by rád, kdyby si to Sena užil, a přitom má pocit, že by si zasloužil mnohem víc. Senův žaludek na to má svůj vlastní názor. Reita se upřímně rozesměje. Nesměje se vyloženě jemu, ale je hrozně roztomilý. Vůbec by ho nenapadlo, že se něco podobného stane.

"Hm, je dobře, že jsem přišel právě včas. Doufám, že kvůli tomu, jaký máš hlad, přehlédneš všechno ostatní." Vezme si z toho to nejlepší a zároveň stahuje obočí k sobě protože…

"Měl jsem se o to postarat mnohem dřív." Paradoxně nebylo kdy, ale stejně se o to měl postarat. Minimálně snídani do postele. Ano, to udělá hned zítra. Usměje se znovu, když mu Sena poděkuje a pak se ozve další kručení. 

"Na to zapomeň. Nechci, aby mi končila směna." Vezme ho za pas a přitáhne k sobě. 

"Kdyby ti nezakručelo v břiše, vážně bych pochyboval, že jsi člověk Sena-chan, hrozně ti to sluší." Pomalu se k němu skloní, pozorujíc jeho rty, než ho políbí. Nejradši by s ním do té ložnice zacouval zpátky, ale vzpomene si na to, že má hlad. Pomalu se od něj odtáhne, pohladí ho po tváři a pomůže mu se usadit k připravenému stolu. Sám zůstane na nohou a začne servírovat předkrm. Dává si záležet, aby nic nevysypal ani nepřevrhl. Celkem se mu to daří, a když se opravdu stane, že drcne do prázdné sklenice, reflexy díky tréninku se projeví a on ji zachytne těsně předtím, než spadne a rozbije se. 

"Příště to zařídím i s obsluhou." Povzdechne si sám nad sebou. Nalije jim i bublinky a pak se konečně posadí naproti němu. Automaticky si povolí první knoflíky košile, protože už teď je mu příšerné horko, jen z toho, aby nic nezkazil. Je znát, že mu na tom záleží. 

"Dobrou chuť, už tě nebudu dál trápit hlady." Vyhne se nějakým proslovům nebo přípitkům a pozvedne sklenku na jeho zdraví. Během svého obsluhování si několikrát promnul nos a teď to udělá znovu. Není to ta nepříjemné, jak to bylo kdykoliv jindy, ale pořád se cítí zvláštně, když pásku nemá. Tolik si na ni zvykl a zároveň to s ní nikdy nebyl úplně on. To je asi pokaždé, když se člověk za něco schovává. Právě proto si ji dnes sundal, aby byl tím, kým skutečně je. 

"Doufám, že ses vyspal alespoň trochu dobře." Podívá se na něj se starostí v očích. 

"Omlouvám se, chtěl jsem být s tebou." Podívá se mu do tváře. 

"Vynahradím ti to hned, jak to bude za námi." Ujistí ho s úsměvem. Nepochybuje o tom, že jejich plán vyjde a pak už bude po všem a vezme si delší volno.

Sena

Celou cestu znělo Senovi v hlavě to Reitovo krásné přiznání, když ho viděl ve dveřích do ložnice. Způsob, jakým se na něj díval i to, jak otevřeně to řekl, způsobil, že vypadal velmi roztomile. Sena měl rád upřímnost. Připadala mu na mužích vyspělá. Asi bylo legrační, že si to myslel někdo tak dětinský, jako je on sám, ale nemohl si pomoct. Kdyby nad jeho mužností měl přemýšlet víc, asi by se do té ložnice opravdu vrátili. To radši nebude Reitovi říkat nahlas, jinak by ho snad něčím praštil, že to nepřiznal hned nahoře. Jakmile dojdou do kuchyně a Rei se mu začne omlouvat také za nedokonalost tohoto pohoštění, jenom to potvrdí všechny Senovy předchozí myšlenky. Je opravdu hrozně roztomilý, když mu tak vysvětluje, proč všechno vypadá tak, jak to právě vypadá. 

"Jsi přede mnou nervózní?" Zeptá se ho z ničeho nic. To on byl většinu času nervózní z Reity. I když spolu měli milostný vztah a Reita Senu zachránil před útočníkem, stejně měl pořád pocit, jako by se teprve poznávali. Všechno bylo tak nové… Jaký byl vlastně člověk v běžném, klidném životě? Nechá se jím přitáhnout za pas směrem k němu a opře si jemně dlaně o jeho prsa. Na oko stydlivě skloní oči, ale jeho úsměv prozrazuje, jak moc se mu ten kompliment líbí a že v něm vyvolává něco úplně jiného. 

"Arigato." Řekne mu jednoduše a nechá se od něj také políbit. Reitova kolínská mu nikdy nepřestane plést hlavu, jenom ještě nepřišel na to, co je to za značku. Asi něco o maličko levnějšího, než by koupil Sena, ale vonělo to skvěle a tak neměl potřebu experimentovat a darovat mu nějakou jinou. Musí si přiznat, že se mu maličko přehraboval v kosmetické taštičce, ale tam tu lahvičku nenašel. Nechá se usadit, přehodí si pramen vlasů přes rameno a opře lokty o desku stolu, zatímco přes spojené prsty se zájmem sleduje Reitovo počínání. Řekl by, že se mu malinko chvějí ruce. Když na někoho míří zbraní, tak se mu nechvějí a teď ano? I tohle mu připadalo naprosto roztomilé a žádostivé. Je do něj po uši zamilovaný, to by poznal i slepý. Když Reita zavadí o sklenici a pak ji reflexivně chytne, Sena zatají dech, vystřelí očima k těm jeho a zaleskne se v nich obdiv. 

"Páni." Vydechne a vlastně doufá, že ho tím dostane ještě o trochu víc do rozpaků. Jakmile se Rei usadí, připije si s ním a sáhne po hůlkách, aby se mohli pustit do jídla. Je to skvělé a když má člověk hlad, nejraději by všechno zhltl rekordní rychlostí. Sena se musí hodně snažit, aby vypadal stále stejně elegantně a nehltal tady jako hladový pes. Jeho bystré oči si všimnou knoflíčků i mnutí nosu. 

"Dneska… překvapivě hluboce. Poslední noci jsem se stále budil. Možná za to může Ruki a fakt, že jsem v posteli nebyl sám." Řekne mu, aniž by měl tušení, že Ruki postel opustil, měl malé dostaveníčko s jeho novým přítelem a cosi si tam vyříkávali, ba dokonce ušili plán, o kterém neměl ani ponětí. Vážně si myslí, že se celou noc tulili k sobě. 

"Asi už sem si příliš zvykl, že spíš na rohožce u mé postele..." Je to samozřejmě jen malý vtípek ohledně jejich rozhovoru, když se seznámili. Maličko se začervená, když mu Rei slíbí, že mu postel vynahradí, až bude po všem. To si docela dobře umí představit. Kupodivu je to on, kdo dojí předkrm jako první a podívá se při tom na Reitovu mističku. 

"Jak se cítíš?" Má na mysli jeho sundanou pásku. Nedovede si představit, jaké to asi je. 

"Jak se cítíš, když jsi se mnou?" Nechtěl, aby se kvůli tomu Rei víc styděl, chtěl by, aby to bylo přesně naopak. Asi to bylo těžké, když se Sena živil zrovna vzhledem a on vypadal takto, ale Sena to vlastně ani vidět nedokázal. Možná to bylo špatně a měl by víc vnímat realitu a možná to bylo přesně naopak a dovedl vnímat jeho krásu. Rád si bude myslet, že je to to druhé.

Reita

Malinko se zarazí, když se ho Sena zeptá, jestli je před ním nervózní. První si to příliš nepřipouštěl, ale teď když se nad tím zamyslí, musí uznat, že to tak nejspíš bude. 

"Jsem." Přizná se narovinu. 

"Možná ještě víc, než to vypadá." Pousměje se trochu. Teď to jde asi hodně vidět, když je tak nešikovný. 

"Stačí se na tebe jen podívat a už si nejsem jistý, jak se jmenuju." Prozradí mu bez váhání, jak moc na něj působí. Jakmile ale nad věcmi tolik nepřemýšlí, jeho reflexy pracují za něj. Je to vidět i na té sklenici, kterou chytí a vyslouží si tak Senův obdivný výraz. Trochu mu tím stoupne ego, ale naštěstí pro Senu to není nic hrozného. Kdyby si to naplánoval, tak tu sklenici rozhodně rozbije, tím si je jistý.

"Kdybych věděl, že si vysloužím takový obdiv, asi bych vymyslel mnohem lepší představení." Prozradí mu tok svých myšlenek. Ale vzápětí se v jeho hlavě objeví úplně něco jiného. Totiž to, nad jakým představením by se rozplýval on. Zatím si to nechá pro sebe, ale už teď ví, že se neudrží a řekne mu to. Třeba jim bude přáno a dostanou se k obhlídce Senovy ložnice. Ostatně pochybuje, že bude Ru s Torou dnes večer doma. Jestli jsou na tom alespoň trochu stejně, tak si budou chtít užít soukromí. Vlastně jim to trochu závidí, protože tento dům je hlídaný a o chodbách pořád někdo prochází. Trochu se zarazí, když dojde na Rukiho, ale vzápětí si nepostřehnutelně oddechne. Sena si nevšiml, že byl Ru pryč, což je dobře a vyhnou se tím dalšímu vysvětlování, kde byl a podobně. Mohli by se do toho oba, možná všichni tři zamotat a to by jejich plánu neprospělo. Nechce Senovi lhát, ale má obavy, že by to nedovolil a podle Reity je to jediná možnost, jak uspět. 

"To jsem rád, že se ti spalo dobře. Je potřeba, abys byl odpočinutý, pak se věci kolem lépe snášejí." Řekne jako první, když si začne vychutnávat předkrm. Jemu to chutná, ale důležité je, aby to chutnalo Senovi, je přece jen zvyklý na vlastní kuchyni a třeba se netrefil do jeho vkusu. Naštěstí to zatím vypadá, že je všechno v pořádku. Zvedne k němu oči, když dojde na jeho místo na rohožce. 

"Hm, vidíš. A já doufal, že si večeří vysloužím místo přímo u tebe v posteli." Koutky mu cuknou nahoru. 

"Dokonce mě napadlo, že po mém malém představení bych mohl jako odměnu dostat jedno od tebe. Ne na videu, ale v přímém přenosu." Vrátí mu provokaci a trochu ji okoření. Na vteřinu se cítí mnohem jistěji, ale Sena ho vzápětí malinko uzemní, když mu připomene pásku, kterou nemá. První odloží prázdnou misku stranou a vypadá to, že nad odpovědí vážně přemýšlí. 

"Já vlastně nevím. Trochu mě mate to, že ji v tvé přítomnosti nepotřebuju." Prozradí mu prví věc. 

"Je to pro mě zvláštní jí nemít. Už jsem si na ni zvykl a zároveň bych si připadal ještě hůř, kdybych ji před tebou měl." Nakrčí troch obočí.

"Promiň, jestli to není k pochopení, nejsem zvyklý o podobných věcech mluvit." Přizná se mu i k tomuto. 

"Když jsem s tebou, Sena-chan….Já…" Krátce sklopí hlavu, než ji znovu pozvedne a pousměje. 

"Cítím se sám sebou, vlastně skoro stejně, jako předtím, než se to stalo." Odmlčí se ještě na chvilku, než vstane a začne servírovat hlavní chod. 

"Víš, pořád mi přijde zvláštní, že můžu být s tebou." Pohladí ho po ramenou, když kolem něj projde a usadí se zpátky. 

"Nejde o to, že bych měl problém se podívat do zrcadla. To bylo dřív a přes to jsem se dostal. Jsem smířený s tím, jak vypadám. S páskou se cítím líp, ale bez ní to není extrémní problém. Spíš mě hodně štvalo, jak na mě ostatní koukají. Nejsem chudák, přežil jsem to a to je to podstatné." Je pro něj těžké to celé vysvětlit, ale přijde mu to důležité. 

"Jen by mě nepadlo, že bych se kdy mohl přiblížit k někomu, jako jsi ty. Jsi krásný, máš kolem sebe spoustu lidí, kteří vypadají úplně jinak, než já. Já jsem jen kluk z ulice, který měl prostě štěstí." Usměje se na něj vřele. 

"A proto se chci snažit, abys toho ani na chvíli nelitoval, víš." Pokrčí jen zlehka rameny. 

"Dobrou chuť." Popřeje mu a ještě jim nalije víno, které dokreslí chuť jídla.