Hromadné - Myslíš, že máme naději? - část 4.

(jezírko)

Taiji, Aoi, Kai

Aoi už má hlavu položenou na polštáři, když se ještě zasměje Torově poznámce. Ano, Inoran se nezdál a momentálně tím asi vyvádí z míry všechny kolem. Usíná s jeho krásnou tváří pod víčky a za chvíli už je v ložnici úplné ticho. Když se Tora zase objeví v pokoji, pověsí se na něj Kai očima s jasnou otázkou, co se tam dělo a o čem si povídali. Taiji našpulí rty. 

"To není fér, všechno ti řekne, až budete sami a co my? My ty drby taky chceme slyšet." Založí si ruce na prsou. Torově poznámce se ale zasmáli všichni a jakmile dojde na odpočinek, Taiji pokývá hlavou. Se Zyeanem před chvílí vstávali, spát se mu nechce ani trošku, ale jen ať si všichni hajnou a usnou, jemu to vůbec vadit nebude. Má v plánu odnést si na terasu věci na spaní, možná spacák, jestli tady Ino nějaký má a spát se Zyeanem tam. Byli by venku sami, drželi hlídku, koukali na hvězdy, Zye by byl spokojený, že spí na rohožce před domem jako pes a Taiji zalituje, že mu nemůže pořádně číst myšlenky. Místo toho se Tora rozhodne odejít i s Kaiem ven i přes to, že sám u sebe tuto myšlenku jen před malou chvílí zavrhl. 

"To není dobrý nápad." Řekne honem. Rozdělit se je podle něj pitomost, teď, když dostali Yoshikiho, ale jestli ta osoba jinak najít nejde, pak to asi nejde a stejně tak není dobrý nápad, aby šel Tora s Taijim, protože by Tai měl raději zůstat tady a ne jako nejsilnější někam zmizet. Kai by měl rozhodně zůstat, ale Tora si očividně myslí, že ho potřebuje mít na očích. Taiji pořád odmítavě vrtí hlavou, ale Kai si nedá říct, seskočí ze židle a samozřejmě vloží ruku do dlaně Torovi, aby šli. Mají úkol, důležitý úkol. Nechce tady jenom tak sedět. Taiji si se Zyeanem vymění ustaraný pohled. +Myslel jsem si, že je z vás dvou ten rozumnější.+ Pomyslí si. Ino se odebral za Aoim do ložnice a oni dva jsou najednou sami. Ještě před chvílí si myslel, že sami nebudou, dokud tohle celé neskončí, ale to se doopravdy spletl. 

"Já vím." Hlesne tiše na tu hranici, ale stejně by nejraději obalil tenhle dům všemi možnými kouzly. To je jediný, kdo to nakonec nebere na lehkou váhu? A co se stalo se světem? Přikývne a podá Zyeanovi svou dlaň, aby se šli maličko projít. Okruh není velký, ale stačí na to, aby všem zmizeli z očí a Zye se maličko srovnal. Je to tu bujně zarostlé, ale cestičky jsou udržované. Jako nějaká složitá botanická zahrada v okolí Inova jezírka. Vážně krásné místo. Jako by za tím vším už nic jiného neexistovalo. 

"Nikdy jsem na podobná místa nebyl, ale za jiných okolností bych si relaxaci tady asi dost užil." Řekne mu v odpověď na tu flašku a popelník. Tohle místo skutečně nabíjí pozitivní energií a sluncem, stejně jako Inoran celý. Je znát, že tohle je jeho domov a místo, kde se cítí dobře. Když uváží, jak vypadá jeho brloh… Je vůbec andělem? A vydrží s ním Zye, když vidí tohle a porovná si to s Taijim? Taiji nebyl zrovna… přírodní typ. Neměl takhle krásný domov, nedovedl to zařídit a udržovat útulno, byl… +Pijan a povaleč?+ Není to moc příjemné, postavit sám sebe před pravdu. +Teď je rozhodně ideální doba na to, abys o sobě začal pochybovat. Přece víš, co jste prožili a co jste si řekli. Ještě tu není ani jeden démon a temnota a už se necháš nahlodat?+ Vynadá v duchu sám sobě a pevněji sevře Zyeanovu dlaň. Zye se zastaví, on s ním a jak se začne otáčet a osloví ho TÍM tónem hlasu, na chvíli mu spadne žaludek do kalhot. Teď mu to řekne a Taiji umře na místě. Oplatí mu krátké políbení a jakmile ze Zyeana vypadne, že by se chtěl jít koupat, musí si kecnout na zadek do trávy a otřít si zpocené čelo dlaní. Je na něm vidět, jak zbledl a něčeho se lekl. 

"Půjdeme se koupat." Je zrovna v rozpoložení, kdy by si ho na místě i vzal, jen aby o něj nepřišel. Měl by poznat, že Zyeana něco trápí, měl by ho mít na prvním místě, ale dokopává i tohle a ani o tom neví.

Zyean

Zyeho trochu berou obavy o to, že Kai s Torou odešli pryč. Dokáže si uvědomit, že to nejspíš bylo nutné, ale stejně cítí podivné prázdno, když ví, že už jsou zase od něj dál. Hlavně Kai. Poslední dny s bráškou nestrávil tolik času, jak byl zvyklý a začínalo mu docházet, že tak to nejspíš bude, pokud se jim podaří Hyda porazit. Oba dva mají někoho, na kom jim záleží a budou s ním chtít trávit čas. Je šťastný, že má Taijiho a že Kai našel Toru, ale stejně mu to na pocitech zrovna nepřidává. Obrní se proti tomu a uklidí si to do nitra své hlavy, aby jim nezkazil chvilku, kdy jsou tady s Taijim a nikdo kolem nich není. Očka přesune na Taijiho, když mu řekne, že by si podobné místo rozhodně užil. To je skvělá zpráva, pro Zyeho určitě, protože by ho občas rád táhl na podobné místo, aby oba nabrali energii. Zye si připadá, že už jí teď má dost a to je tu jen chvilku. Les je klidný, kolem se ozývají jen typické zvuky zvěře a to je pro něj jako ta nejlepší hudba. Teď ano, když se potřebuje pořádně uklidnit. Ani v nejzazším koutku mysli by ho nenapadlo o čem Taiji přemýšlí a že by mohl mít strach. V Zyeho očích je prostě dokonalý, takový jaký je a ani na vteřinu by si nepomyslel, že by Tai mohl mít pochybnosti o sobě samém. Ano, líbilo se mu na takovém místě, ale mnohem víc se mu líbilo u Taijiho v náruči a hlavně ráno, když se společně probouzeli. Kolem mohl být klidně kráter po výbuchu, bylo by mu to jedno. Bohatě mu stačí, když Taijiho jednou za čas vytáhne někam mezi stromy, kde se pořádně proběhne. Prostě potřebuje občas vyvenčit. Někdy mu to vážně řekne, až bude mít příležitost, třeba ho tím pobaví. Překvapeně vyjekne, když si před ním Taiji kecne do trávy. Vůbec nechápe, proč se to stalo a třeští na něj oči z výšky, jak kdyby ho viděl poprvé a ještě ve své pravé podobě. Okamžitě k němu přiklekne, napasuje se mezi jeho nohy s dlaněmi na ramenou. Po tom všem, co se dělo, už má vážně strach, jestli se mu i tady náhodou něco nestalo. Je teda pěkně vycukaný, to si dokáže uvědomit, ale kdo by nebyl po tom všem, co jim Hyde provádí.

"Tai-chan, jsi v pořádku? Stalo se něco?" Vyzvídá se starostí v očích. 

"Jestli se nechceš jít koupat, tak nemusíme, můžeme se jenom jít projít." Zkusí to i tímto směrem. 

"Já jen…" Trochu se zakoktá a u toho už sklápí oči dolů a do strany, jak kdyby se za svoje přání styděl. Asi by se vážně měli věnovat spíš problému, který mají, než nějakému jezírku a procházkám. 

"Myslel jsem si, že bychom si mohli trochu odpočinout." Ino a Aoi taky odpočívají, vážně byl přesvědčený o tom, že by oni mohli taky a ano, chce s ním být chvíli sám a prostě se přitulit. Přesune dlaně na jeho tváře a pomalu se mu zase podívá do očí. Tai zase nevypadá, že by mu nějaká temnota ubližovala. Zye si trochu vydechne. 

"Promiň, jsem z toho všeho trochu mimo." Omluví se mu. 

"Věřím, že to dokážeme, ale stejně se bojím. Mám strach, že ti někdo ublíží a já nebudu moct nic udělat." Kousne se do rtu a pomalu svěsí ruce. 

"A taky…Je to jen hloupost." Zapře se daněmi o trávu, jakoby se chtěl zvedat. 

"Vlastně mám strach, že jakmile to všechno skončí, rozběhneme se každý někam úplně jinam a já…" Odmlčí se znovu. Samozřejmě, že myslí i na svůj sen, ale tohle ho tíží ještě mnohem víc. 

"Byl jsem zvyklý na smečku, i když jsem tam nikdy pořádně nepatřil. Nemyslím si, že pak zůstaneme v jednom domě, to bych ani nechtěl, ale bude mi líto, když někteří odejdou daleko." Přizná se mu k věcem, které má ve své hlavě, některé si ale pořád nechává pro sebe. Pomalu dosedne na paty s tichým povzdechem.

Taiji

Teprve když se podívá do Zyeanových očí, dojde mu, jak tohle celé musí působit a že ho nejspíš vyděsil. Taijiho oči trochu změknou, na prázdno se nadechne a pak se usměje. Zavrtí hlavou. 

"Ne, nic mi není." Ubezpečí ho a přemýšlí, za který konec to vzít, aby mu vysvětlil, co ho napadlo, ale Zye je rychlejší a vypadá to, že se mu chce sám s něčím svěřit. Už to přece před chvílí nakousl. To, co mu nakonec řekne, mu nepřipadá jako to ono, co chtěl, ale přikývne. 

"Odpočineme si. Teď stejně nemůžeme nic dělat, dokud se Tora s Kaiem nevrátí. Potom se vypravíme za démonem. Nejspíš to udělám já." Asi by bylo nejlepší, kdyby s nimi šel někdo, kdo v tom tunelu byl, ale Tora je na výpravě teď a vodit kamkoliv do nejistoty Aoiho… to nepřipadalo v úvahu. A Uruhu už neměli. Nějak Shinyu přesvědčí, musí. Utáhne ho na hezký úsměv nebo tak něco. +To nejde, někoho máš a on taky.+ Připomene si, že všechno nepůjde tak snadno, jako dřív a konečně tím pobaví sám sebe a vrátí se mu jeho optimistická nálada. Je vidět, že vyčerpaní jsou opravdu všichni. Aby ne, když před chvílí cítil umírat archanděla? 

"Taky jsem z toho všeho mimo a myslím, že dneska je to na mě hodně vidět. Vlastně mi přijde, že je to vidět i na tvém bratrovi. Jenom Inoran a Tora vypadají jako na dovolené." Tiše se zasměje. Když dojde na Zyeanovy obavy, Taiji si povzdechne a na chvíli nechá sklopený pohled, zatímco si natažené paže opírá o kolena. 

"To se může stát. Může se tam stát cokoliv. Nikdo z nás na to není připravený." Řekne mu. 

"Lhal bych, kdybych měl tvrdit, že já strach nemám. Nikdo z nás tam nechce jít nebo vidět umírat naše lásky, ale umřeli bychom tak jako tak, kdybychom nic neudělali." To všichni vědí, je to jenom konstatování. To další přiznání ho přiměje oči zase zvednout a naklonit hlavu trochu k rameni. Nejdřív to pochopí špatně, jako že se Zye bojí, aby si svoje city snad všichni nerozmysleli, ale pak mu dojde, co tím přesně myslí. Vlče si z nich všech poskládalo novou rodinu a odloučení by pro něj bylo velmi bolestivé. Není si jistý, jestli by všichni dokázali žít na jedno místě, není si jistý, že to vůbec chtějí. Neměli by soukromí, každý jsou jiní a mají jiné představy… 

"Kai chce smečku obnovit. Chce bojovat, až tohle vyhrajeme." Řekne mu tiše. Budou mít zase vlčí rodinu, ale to nebylo stejné. Nemůže mu za ostatní slíbit bohužel vůbec nic. Ale až tohle všechno skončí, bude je spojovat tolik, že s tím možná ještě někdo přijde. Jemu bylo jedno, kde bude žít. Jestli v Torově sklepě nebo v Inoranově lese nebo v nějakém podivném hybridu toho všeho. Zvedne k Zyeanovi dlaň a pohladí ho po tváři. 

"Nevím proč mě napadlo, když jsem to tady všechno viděl, že ti dojde, že k sobě možná nepatříme. Že by sis představoval někoho jiného se zálibou v jiných věcech. Možná víc, jako je Inoran..." Rozhlédne se všude kolem. 

"Asi si musím zchladit hlavu." Řekne mu nakonec a začne pomalu vstávat. Na nic nečeká a rovnou si začne přetahovat tílko přes hlavu. 

"Už jsi měl být dávno ve vodě a nemysli si, že tam skočíš oblečený." Popohání, zatímco si zouvá boty. Potom vykročí směrem k jezeru, po cestě si začne rozepínat kalhoty a nakonec mu ukáže i holý zadek. První kroky ve vodě jsou velmi studené, ale hýčkají pokožku. Několika rychlými kroky se dostane ještě dál a pak tam zapluje po hlavě v elegantní šipce. Je si jistý, že Zye si teď právě láme obě nohy, aby ho nějak dohonil. +Jestli mi skočí na hlavu obří pes!!+ Varuje ho v duchu.

Zyean

Zye si oddechne, když ho Tai ujistí, že mu nic není. Tady jeden nikdy nevěděl, co se může stát. Obzvlášť ve chvíli, kdy jim dýchá na rameno Hyde. Má strach o Kaie i o Toru, ale snad oba ví, co dělají a že si musí dát pozor. Inoran nic nenamítal, takže nejspíš potřebují, aby tam zašli. Nesmí nad tím víc přemýšlet nebo se z toho už za chvíli zblázní. Zarazí se během vteřiny, když mu plně dojde, co Tai řekl. On sám půjde za Shinem? To ne. Jeho dech se trochu zrychlí a je jasné, že se mu to ani v nejmenším nelíbí.

"Půjdu s tebou. Nemůžeš tam jít sám." Zkouší se s ním hádat.

"Pořád by na tebe byli dva. Neříkám, že jsem schopný ti pomoct, ale samotného tě jít nenechám." V očích má nefalšovaný strach, že by se mu něco mohlo stát. Nechápe, co Taijiho tak pobavilo, ale samotnému to vyžene koutky trochu nahoru. Asi má nějaký plán, který by měl vyjít. Tahle myšlenka Zyeho trochu uklidní. Jemu obecně k lepší náladě stačí jen Taijiho úsměv. Nesmí mu dělat takové věci, jako sedat si na zadek do trávy. Nakonec budou mít z hrozby Hyda tiky všichni. Rozesměje se podruhé, když mu připomene to, jak se tvářil Ino a Tora.

"Myslím, že Tora by byl na dovolené mnohem víc nervózní, než je teď." Ani neví, proč si to myslí. Možná proto, jak je v pohodě v prostředí, které zná. Podle něj by ho vyvedlo z míry hlavě to balení. 

"Inoran zase věří, že to zvládneme. Z něj to vyloženě cítíš." Ne, že on sám by tomu nevěřil, ale je to spíš doufání, že se nikomu nic zlého nestane. Odloží si dlaň na jeho kolena, když mu připomene, co je čeká. 

"Já vím, že ne." Ujistí ho, že není naivní a ví, že se může stát úplně cokoliv. 

"Nemůžeme jen sedět a čekat, jak to dopadne. Je tu spousta lidí, kteří se bránit nedokážou vůbec." Ano, je ten typ, který myslí i na ostatní, i když si přiznává, že prvořadý je strach o jeho nejbližší. 

"Nemusíš mě uklidňovat, já vím, že tu ostatní možná nezůstanou, jen mi to je líto." Pokrčí rameny a usměje se. Překvapeně se na něj podívá, když dojde na Taijiho pochybnosti o sobě samém. Kouká na něj s doširoka otevřenýma očima a rty mu jdou pod sebe. Tohle nečekal ani v nejmenším, ne od někoho jako je Tai, který většinu vypadá, že si z ničeho nedělá hlavu. On se vážně bál, že by ho Zye nechtěl nebo si to rozmyslel? Přivře spokojeně víčka, když ho Tai pohladí a pak zavrtá hlavou.

"Na podobné věci vůbec nemysli. Bylo mi u tebe dobře od první chvíle. Nic to nikdy nezmění. Potřebuju někoho, kdo zvládne mou ztřeštěnou povahu a zároveň někoho kdo bude blbnout se mnou." Uculí se na něj. Nebylo to typické vyznání, ale podobné věci zvládají oba. Zůstane ještě chvíli sedět a kouká na Taijiho, jak vstává a svléká se.

"To budu muset taky, když tě teď pozoruju." Prohodí dřív, než si stačí pořádně promyslet, co říká. Hbitě vyskočí na nohy, jak kdyby byly všechny chmury během vteřiny překonány. Začne se po Taijiho vzoru klidně svlékat. Tai už ho viděl a to mu stačí, aby s tím neměl vůbec žádný problém. Zarazí se s kalhotami v půli stehen, když Tai stáhne zrovna ty svoje. Nakloní hlavu na stranu a málem se přerazí, protože v ten okamžik balancoval na jedné noze. Jenže neprohlédnout si tak výstavní zadek, to by byl teprve hřích.

"Na břehu bych nevydržel už ani chvilku. Mám dobrou motivaci, i kdyby to bylo jako led." +No to by možná byl trochu problém.+ Zasměje se sám sobě v duchu. Během vteřiny je bez oblečení a za dalších pár už je vodě a stejně jako Tai zapluje pod vodu, aby se vynořil kousek od něj.

"Tohle přesně jsem potřeboval." Ozve se jeho spokojený hlas, když si odrhne vlasy z čela dozadu. Kousne se do rtu, jakmile se na něj podívá a pak zlehka máchne rukou, aby na Taijiho poslal pár kapek vody. 

"A co teď? Plavat se tu moc nedá." V očkách mu zasvítí. 

"Nadechni se." Poruší mu měkce, než se mu pověsí kolem krku a stáhne ho s sebou pod vodu. Ani pod hladinou ho nepustí a rovnou se přitiskne rty na ty jeho. Za chvíli sice budou muset nad hladinu, ale tohle si užije.

Taiji

Taiji úmyslně neodpověděl, když se s ním Zye začal hádat, že půjde za démonem s ním, ale nejspíš mu to z hlavy ani nevysouloží. Jeden by si myslel, že za chvíli zapomene úplně na všechno, ale ono se to tam zase vrátí a upřímně… Kai teď taky odešel s Torou. Tora mu dostatečně věřil, aby ho vzal s sebou a on dostatečně riskoval, aby mohl být se svou láskou. Tak se to přece říká, v dobrém i zlém, v životě i ve smrti nebo ne? Takže on udělá to samé se Zyeanem. Povzdechne si, ale je to tak. Nemůže ho schovávat v šuplíčku jako nějaký klenot. Sám se rozhodl, že půjde a taky ho nikdo nezastavuje a nebrání mu. Zye není jeho dítě, je jeho partner a pokud chce jít, tak půjde. Povzdechne si podruhé. Ohledně těch dvou má pravdu a musel se tomu zasmát. Taiji byl rád, že Zyeanovi na osudu světa a ostatních lidí záleželo. Sám si dlouho namlouval, že jemu samotnému už je to jedno, ale nebylo. Pořád byl andělem a ne s nízkou hodností. A Zye byl sám život. Jak by mohl nechat lidi padnout? Udělá všechno, co bude moci, aby se to nestalo. Ohledně Taijiho obav… v první chvíli mu chtěl říct, že takových kluků je spousta, že to není nic speciálního a našel by tucet lepších, kteří by splňovali tento požadavek, ale pak se na to prostě vykašle. Žít okamžikem, tak se to říká. Teď bylo teď a co přijde, je stejně ve hvězdách. Už se tím nebude trápit! Zye se do vody dostal ve chvíli, kdy byl Taiji pod hladinou, takže ho neslyšel, ale jakmile se vynoří a rozhlédne se, uvidí ho jen malý kousek od sebe. 

"Jsi nějaký rychlý, ne?" Zasměje se a přiblíží se víc k němu. Zye na něj cákne a on ucukne tváří do strany, ale usmívá se. 

"Ty jsi hrozný. Chtěl jsi plavat a pak mi řekneš, že plavat se tady nedá?" Vyčte mu na oko a když ho Zye vyzve, aby se nadechl, čeká nějakou lumpárnu. Ona to částečně lumpárna je, ale úplně jiná, než by čekal a když pod vodou ucítí jeho rty na svých, hned ho k sobě přitáhne oběma rukama. Brzy toho cítí mnohem víc a jak se snaží polibky prohloubit, nateče jim plno vody do úst, takže se chtě nechtě prostě musí vynořit, pokud nechtějí vypít a vdechnout polovinu jezírka. Inoran by se asi hodně divil, kdyby se probudil a ono najednou zmizelo a v bahně na dně by se plácali jenom kapři. Nad hladinou se prudce nadechne, ale už si ho přitahuje ještě víc k sobě. Dlaně mu kloužou po mokré pokožce a jsou nenechavější, než jindy. Jde to samo, když to tak pěkně klouže a jeho musí nutně napadat, co ještě by mohlo klouzat. Brzy ho k sobě tiskne za jeho pevný zadek a tiše vzdychá do jeho rtů, ale ani když mu hlavu plete tohle všechno, nedovede zapomenout na Zyeanovy jizvy, kterými je jeho tělo poseté. Vůbec se jeho bratrovi nediví, že ho to tolik žene za pomstou a v duchu si slíbí, že ji vykoná s ním. Nejsou to zrovna andělské myšlenky, ale on byl andělem války a ti byli vyhlášení svou krutostí, pakliže byla potřeba. A ona byla. Za všechno, co si tito bratři prožili a nejspíš ne jen oni. Za všechen ten teror ve smečce. Spravedlnost musela existovat. Možná ho stihne trest za to, že ji svéhlavě bere do vlastních rukou, ale jinak to nebude. Není si jistý, jestli by ho celou dobu udržel v této hloubce na rukou a vlastně ani nemá odvahu to zjišťovat. Ještě by si pak o něm Zye myslel, že nic nevydrží. Proto si ještě nějakou dobu užívá laskání ve vodě a jeho osahávání, než ho svým tělem pomalu začne tlačit ke břehu. Je krásný slunečný den a trocha stínu pod korunami vrby dodá nejen příjemnou atmosféru, ale také trochu té romantiky. 

"Víš, že prodávají obojky s ultrazvukovým odpuzovačem hmyzu? To by se nám teď hodilo." No to bylo vyloženě romantické!!

Zyean

Zye nechá všechny obavy stranou. Za prvé za to může fakt, že se s ním Taiji nepřel o tom, jak půjde s ním a doufá, že to ani nepřijde. Za druhé na něj působí tohle místo a taky první dotek vody na jeho těle. Vždycky byl na podobné věci zatížený a dost za to mohla jeho podstata. Nejspíš se k tomu přidal i fakt, že v sobě má víc života, než kdokoliv jiný. Příroda kolem něj ho nabíjí příjemnou energií a tentokrát je v takovém rozpoložení, že se v něm přehnaně nehromadí a nehrozí, že něco provede. Za třetí tu je tu osoba, ke které má teď velmi blízko a doufá, že se mu podařilo mu vyhnat všechny obavy z hlavy. Vůbec nechápal, jak mohlo Taijiho napadnout, že by ho kdy opustil. To spíš Zye by měl mít strach, že se něco podobného stane, protože Tai byl…Prostě někdo. Když by pominul jeho andělskou stránku, už jen to vystupování a nadhled by Zyeho okouzlili, někoho podobného prostě potřeboval, aby podporoval jeho věčně dobrou náladu, se kterou štval všechny už od malička. Rozesměje se, když Tai okomentuje jeho rychlost.

"A ty se mi divíš? Promenáduješ se tu s holým zadkem. Tohle bylo minimálně na nadzvukovou rychlost." Zasměje se znovu a je jasné, že pro tuto chvíli jsou všechny chmury zažehnány.

"Ještě jsem byl hrozně pomalý." Je to vlastně taky kompliment, ale tyhle mu šly mnohem líp, než ty klasické, které říká každý druhý. Možná i proto mu Tai vyhovuje, podle něj je asi jediný, který si je dokáže přebrat tím správným způsobem. Zatváří se naprosto nevině a jen pokrčí rameny. 

"To víš. Můj plán vyšel, chtěl jsem tě rychle svléknout. Měl jsem strach, že bych tě tak rychle nepřemluvil." Samozřejmě je to lež. Vůbec nepochybuje o tom, že kdyby Taijimu řekl, aby svlékl, nemá na sobě oblečení během vteřiny a klidně uprostřed přeplněného náměstí. To co si myslí na něm snad musí být i vidět. To je taky důvod proč neuměl příliš lhát. Všechno na něm bylo hned poznat. Tai se mu nebrání, když se společně s ním potopí a dokonce prohloubí polibky, což by pod vodou rozhodně dělat nemohli. Zye nad tím ale nedokáže přemýšlet a nejspíše by se utopil, kdyby je Tai nevytáhl nad hladinu, aby se oba mohli nadechnout. No měl by mu vidět do hlavy, aby mu konečně bylo jasné, jak moc s ním mává. Tohle si zatím nechá pro sebe, protože by si jeho přítel asi vážně začal klepat na čelo a nejspíš utíkat. Ano, i takto bez oblečení. Nebrání se vůbec, když ho Tai přitiskne k sobě. Jednou dlaní zabloudí do mokrých pramenů. První na spánku a snad poprvé se mu je daří odsunout víc dozadu. Teď už ho konečně poslouchají a stejně ho vždycky bavilo se o to snažit pořád dokola. S Taijim zapomíná úplně na všechno i na to, že je jeho kůže poznamenaná. Začíná se ztrácet v jeho polibcích, stejně tak na něj působí jeho dlaně na pozadí. Povzdechne si do jeho rtů a nechává se tlačit ke břehu. Moc dobře ví proč a poslední, co by chtěl, je se tomu bránit. Podívá se na něj vykolejeně, když mu připomene obojky a pak se rozesměje.

"Ten tu asi po kapsách nemáš co?" Není ten typ, které by ho to urazilo nebo mu snad zkazilo atmosféru.

"Takže víš, co to znamená?" Zeptá se ho s podzvednutým obočím. Stáhne dlaně z jeho krku a protáhne je kolem boků, aby mu oplatil dotek na pozadí. 

"Večer budu sedět nad tvým zadkem a mazat ti všechny štípance." Zarazí se a v očích mu svitne. 

"Žádné obojky, to už by pak nebylo ono." Nařídí mu hravě a za zadek ho táhne dál ke břehu. Nejedenou se málem přerazí, protože dno samozřejmě není rovné a málem skončí pod hladinu oba dva.

"Tohle je vlastně dost rizikový sport." Prohodí pobaveně, ale nevydrží mu to dlouho a už se znovu natahuje pro jeho rty. Ať se klidně přerazí i stokrát, tady se jim stejně nic nestane a maximálně si trochu loknou. To je romantika přesně pro ně dva.