Hromadné - Myslíš, že máme naději? - část 1.

(Torův byt)

Zyean

Pro Zyeana bylo posledních pár dní neskutečně náročných. Byl plný energie a zároveň hrozně vyčerpaný. Vůbec nechápal, jak je to možné, ale když dorazili do Torova domu a ujistili se, že se z toho dostane, odpadl na několik hodin a nebylo možné ho probudit. Chvíli vnímal teplo Taijiho těla a pak už nevnímal vůbec nic, jen hromadu snů, které se motaly dohromady a jeden nevěděl, kde mají konec a kde začátek. Co mu však nejvíc vrtalo myslí, byl obraz muže, kterého nedokázal nikam přiřadit. Vnímal, jak je tělo ztuhlo i ve spánku a měl pocit, že se nedokáže nadechnout. Ve snu stál před neznámým, prohlížel si ho a chtěl se ho zeptat, co je zač a proč tu stojí, ale prostě to nešlo. Když se k němu muž začal přibližovat, chvíli chtěl opravdu utíkat. Jenže jakmile shlédl na své nohy, všiml jsi, že jsou uvězněné. Úponky rostlin se po nich natahovaly a uzamykaly ho na místě. Několikrát sebou trhl, což se projevilo i na jeho těle v realitě, ale víc nic. Nenajde svůj hlas, dokud k němu nepřijde muž opravdu blízko. Prohlíží si rysy jeho tváře a něco mu na nich přijde hrozně povědomé. 

"Jsem rád, že tě konečně můžu vidět." Promluví hluboký hlas a Zye už krčí obočí. Muž ho očividně poznal, ale on jeho vůbec.

"Měl bych se ti asi omluvit, stejně jako tvému bratru za to, co se vám právě děje. Tví rodiče nepovažovali za nutné vám o tom všem říkat. Nejspíš nečekali, že se na světě objeví Asmodeus. Měli vás připravit na všechno, i já jim to říkal, když jste byla ještě malá štěňata. Ale neposlouchali mě. Nejste vůbec připravení a budete muset bojovat. Vaše podstata nic jiného nedovolí." Zye pořád nechápe vůbec nic a jen na něj vyděšeně kouká. Nakonec mu přece jen hrdlo trochu povolí.

"Kdo jsi?" Zeptá se ho chraplavě. 

"Proč mě nepustíš, chci zpátky." Trhne sebou několikrát, aby se osvobodil, ale je to marná snaha. 

"Za tím svým andělem?" Ozve se hlas muže a je v něm slyšet jisté opovržení. 

"Ani on tě nezachrání, to nemůže nikdo, jen ty sám společně s Kaiem." Zye už vypadá dost naštvaně.

"Co ty o tom víš? A vůbec, co je ti do toho?" Oči mu začnou zářit a síla se kumuluje, něco ji však řádně svazuje.

"Odvádí tvou pozornost od podstatných věcí, Zye-chan. Měl bys ho nechat být a věnovat se přípravě na boj, který tě čeká. Na ničem jiném nezáleží." Přesvědčuje ho muž a Zyemu se nelíbí,

čím dál víc.

"Pleteš se, díky němu mám dost síly." Ohradí se Zye a jako odpověď přijde první jen hlasitý smích.

"To je nesmysl. Svou sílu máš jen díky dědictví tvé rodiny. Oba s Kaiem pocházíte z dlouhé linie vlčích strážců. Dlouho jsme spali, ale teď je čas se probudit a bojovat. Omezuje tě, copak to nevidíš? Tvá síla je mnohem větší." Přesvědčuje ho dál a Zye se cuká čím dál víc.

"Nevíš nic o tom, jak jsme žili a co nás popohání. Nech mě na pokoji a Kaie taky. Kdo jsi, že nám chceš říkat, co máme dělat a kým jsme?" Brní ho konečky prstů a je jasné, že za chvíli se neovládne.

"Jak myslíš, štěně. Počítám, že brzo si na mě vzpomeneš. Rodina je vždycky na prvním místě a krev není voda." Usměje se na něj trochu opovržením v očích. 

"Jakmile bude po všem a možná z toho vyváznete živí, anděl už tě potřebovat nebude. Opustí tě, dělají to tak všichni, jen všechny kolem využívají k vyšším cílům. Jsou stejní jako démoni, jen to maskují za dobro." V Zyeanovi s každým dalším slovem roste vztek.

"To není pravda, Tai takový není." Brání ho.

"Neznáš ho. A vůbec proč ti na tom záleží?" Snaží se dostat odpověď na své otázky, ale muž se začíná vzdalovat.

"Varoval jsem tě, Zye-chan. Záleží mi na vás. Jak by taky nemohlo, když jste má velmi nadaná vnoučata. Ještě se uvidíme. Popřemýšlej o tom, už moc času nezbývá." V ten okamžik muž zmizí a Zye se prudce probere na posteli v ložnici, kterou s Taiem obývají. Má pocit, že nemůže dýchat, jeho kůže se rosí kapkami potu a on je v prvních chvíli úplně mimo. Tai tu nikde není a jemu je z toho ještě hůř. Pomalu se vyškrábe z postele a s pobledlou tváří se vydá do kuchyně, aby se aspoň napil a vyhnal z hlavy všechno, co právě viděl a slyšel.

Taiji

Taiji nepotřebuje spát zdaleka tak dlouho, jako Zye. Je velmi silným andělem, jehož moc se právě probouzí, kdežto Zye je pořád tak trochu dítě ve vývinu, které navíc spotřebovalo nesmírné množství energie. To je důvodem toho, že se probudí o hodně dřív, než on, ale ten důvod není jediný. Ze spánku ho vytrhla událost, která ho málem roztrhala na kusy a nepochybuje o tom, že Inoran to cítil taky. Ani by se nedivil, kdyby se jim do pár hodin objevili s Aoim na prahu. Něco strašlivého se přihodilo. Něco hrozného se stalo Yoshikimu. Je to podivné, skoro jako by měl být mrtvý, ale zároveň jako kdyby v něm přece jen zůstával slabý pramínek naděje. Velmi dlouho sedí na posteli, jednou dlaní se drží za srdce a snaží se to celé rozdýchat. Má pocit, že snad omdlí, že se udusí, že nebude schopen snad ani vstát na chvějící se nohy. Jakmile odezní to nejhorší, nastane ještě děsivější ticho. Taiji chvíli hledí před sebe, jeho tělo a tvář se rosí studeným potem, zatímco jeho pokožka žhne a očekává, že se sem slétnou důležití andělé nebo dokonce Nejvyšší. Jenže nic takového se zatím nenastalo. Další, koho očekává, je Uruha, ale když stočí koutky očí k oknům a posléze i dveřím, panuje za nimi úplně stejný klid. Zyeanovo tělo vedle něj sebou ve spánku prudce hází. Když se ho dotkne, necítí žádnou zvýšenou teplotu a jeho puls je taky normální, ale je velmi neklidný. Taiji netuší, jestli by mohl něco z toho vnímat, ale spíš ne. Možná jde jenom o zlé vzpomínky a reakce na prožitky, které mají za sebou. Ani upíři to neucítí a Kai taky ne, ale rozhodně to ucítí všichni démoni. Taijimu je jasné, že je hrozně zle a že bez Yoshikiho pomoci se jejich šance nesmírně zmenšily. Tak trochu spoléhal i na Uruhovy schopnosti, ale kde byl on, pokud byl Yoshiki pryč? Nejspíš na kolenou vinou přetrženého pouta nebo také dávno mrtvý. Celý bledý se vymotá z postele a dojde do kuchyně, kde si napustí do sklenice vodu. Nijak mu nepomůže. Pořád se mu chvěje celé tělo a tak se raději posadí a na stole najde vzkaz, který jim tu nechali Kai s Torou. Znaky vidí dvojmo, ale jakmile se zkoncentruje a dozví se, že odešli, všechno se ještě zhorší. Kromě toho, že se jim v těchto neklidných časech, kdy po nich šli mocní démoni, mohlo něco stát a lepší by bylo zůstat pohromadě, neměli ani ponětí, k čemu došlo teď a on je neměl jak přivolat během chvíle. Nedokázali procházet dimenzemi jako andělé nebo démoni. Co když je někdo loví úplně všechny? A začal tím nejmocnějším. A podařilo se mu to. Taiji nebude lhát, má to obrovský efekt na morálku a to nemluví o ostatních, až se to dozví. Druhý v pořadí je on sám. Honem se vrátí do ložnice. Najde svůj telefon a pošle smsku Torovi, aby se okamžitě přesunuli do Inoranova domu. Připojí taky adresu, ale oba by to nejspíš našli i po čichu, když už jejich přátele dobře znají. Připojí také vysvětlení, že se stalo něco zlého Yoshikimu, aby to Tora nevzal na lehkou váhu. Další zprávu napíše Inoranovi, aby počítal s tím, že se u něj brzy všichni sejdou. Potom z ní zase vyjde, aby obešel byt, přesvědčil se o tom, že jsou ještě stále v bezpečí a začal balit důležité věci. Jakmile se mu podaří spojit s Torou, nechá si od něj diktovat, co všechno má přinést z jeho laboratoře, protože se sem nejspíš už nedostanou. Je to pěkně na nic, když si to nemůže vzít sám a pár okamžiků je docela adrenalin kvůli všemu, co tady dole žije. Jakmile se vrátí do kuchyně, Zye je už vzhůru. Nevypadá moc dobře. Taiji má ještě telefon u ucha, ale rozloučí se a odloží ho.

"Musíme hned pryč. Něco se strašně podělalo." Řekne mu, mimoděk mu vlepí pusu na tvář a zahučí do ložnice pro oblečení. 

"Sbal si to nejnutnější a jdeme k Inoranovi."

Zyean, Tora, Inoran

Zye vůbec netušil, co děje, tedy kromě věcí ve vlastní hlavě. Kdyby jen tušil, co se všechno kolem děje, nejspíš by si začal vyčítat, že tak dlouho spal. Ten sen mu v hlavě zůstane asi ještě dlouho. Vůbec neví, proč to přišlo až teď, ale má hodně o čem přemýšlet. Jejich příbuzný se mu do hlavy snažil zasít pochybnosti a Zyemu přišlo, že to není nic, co by jim v tuto chvíli mohlo pomoct. Byl přesvědčený o tom, že jen díky Taijimu má svou sílu a energii se všemu postavit čelem. Kai a teď už i Taiji byla jeho jediná jistota v životě, kromě nich totiž nemá vůbec nic, už ani v podstatě domov, protože by ho smečka zpátky nepřijala a on…K nim ani zpátky nechce. Ani ve snu by ho nenapadlo, že tady Kai ani Tora nejsou. Je natolik zabraný do vlastních myšlenek a proto si nevšiml, že necítí přítomnost svého bratra.

Tora zatím poklidu odpočívá s Kaiem v náruči. Z té postele vlastně ani nevylezli a jemu se rozhodně nikam nechce. Nebýt toho, co se kolem nich děje a neustálé hrozby v podobě Hyda, asi odtud nevylezou ještě tak měsíc. Byly to bláhové myšlenky, protože to byl příliš světlý dům, ale najednou by si dokázal představit tady žít, kdyby byl člověkem samozřejmě. Z pozitivních myšlenek ho vytrhne zpráva od Taijiho. První jen krčí obočí, jakoby mu nedocházelo, co vlastně čte, ale jakmile to jeho hlavě pořádně doteče…

"No do prdele." Okomentuje to po svém. 

"Že si vždycky dokážou vybrat chvíli." Zavrčí nepříjemně a dává tím najevo, jak ho zpráva o Yoshikim zasáhla. Ani jeden z nich nic necítili, ale teď už je nejspíš oběma jasné, že je vážně zle. Kaiovi dal samozřejmě zprávu přečíst a pak mu zavolal. Tai musí sbalit minimálně polovinu laboratoře, ale Tora je přesvědčený o tom, že by se jim to všechno mohlo hodit. Pomůže Kaiovi na nohy i s oblékáním a ještě než vyjdou z domu, přitáhne si ho k sobě do náruče a dlouze ho políbí. 

"Zůstaň na živu, prosím." Řekne mu právě teď, protože má pocit, že už snad jindy nebudou mít čas. Sám do sebe pošle jeden z lektvarů, aby byl rychlejší a stačil Kaiovi i po svých a pak se společně vydají na cestu k Inoranovi. 

U Inorana doma to vypadá úplně jinak. On moc dobře cítil, co se děje a měl problémy se vůbec nadechnout. Byl zrovna na cestě k Aoimu do postele s pytlíkem krve, protože byl čas snídaně. Krev zůstala na zemi, stejně jako on sám. Prostě a jednoduše se zhroutil. Ta bolest byla neskutečná, už dlouho podobnou nezažil. Jak kdyby se ho snažilo něco vnitřně roztrhat. Ví, že Yo není mrtvý, ale je hodně daleko, pravděpodobně už s nimi bojovat nebude. Hyde získal další důležité body a oni přišli…Myslí, že většina by s ním souhlasila, kdyby myslel na přítele. Jako první si vzpomene na Uruhu a přemýšlí, jestli skončil společně s Yoshikim. Měli pouto, musel to nutně cítit a nejspíš ho to zničilo taky. Podle toho, co mezi nimi Ino viděl, je to velmi pravděpodobné. V hlavě mu zní nebeské smuteční tóny, které ohlašují tragédii. Nedá se to skoro snést a po jeho tváři steče několik slz, dokonce se objeví křídla a rozvíří vzduch kolem. Pak mu dojde, že Aoi to ucítí taky. Jeho mysl byla zastřená bolestí, že si to v první chvíli neuvědomil. Podaří se mu dostat na nohy a pak se přesunout k Aoimu, které si přitáhne do náruče.

"Promiň." Omluví se mu, i když to není jeho chyba a podá mu jeho snídani. Teď je mnohem důležitější, než cokoliv jiného, aby se neoslabovali navzájem. Sáhne po telefonu, který oznámí příchozí zprávu.

"Za chvíli jsou všichni tady, měli bychom se připravit." Snaží se myslet racionálně, ale v jeho hlase je patrný smutek a taky náznak strachu.

Zyean zrovna svírá v ruce sklenici, do které si natáčí vodu, když se Tai objeví v kuchyni. Ohlédne se na něj, aby mu mohl popřát…No dobré ráno asi ne. Jakmile uvidí jeho výraz, je mu jasné, že je něco hodně opatrně a nemusí ani nic říkat.

"Co se stalo?" Vyhrkne na něj a pak mu dojde, že necítí přítomnost Kaie.

"Kde je Kai, proč tu není?" Ptá se na věci, které nutně potřebuje vědět. Tai ho ale snad ani neposlouchá, jen dostane pusu na tvář a zmizí v ložnici. Zye moc dlouho neváhá, než se přidá k němu a začne mu pomáhat s balením. Pak popadne druhou tašku a zamíří i pro věci Kaie a taky Torovi zabalí. Jak se zdá, oba se sem už nedostanou. Bere s sebou i nějaké jídlo, které by se jim mohlo hodit. Inoran toho asi doma moc mít nebude a z něčeho žít musí téměř všichni. Pořád neví co se děje, ale Kai je podle jeho hlavy a duše v pořádku, což ho aspoň trochu uklidní. Kdyby se něco stalo Torovi, asi to ucítí taky, skrze Kaiovy pocity. Připadá si jako robot, když skládá věci do tašky a jeho tvář je ještě bledší než obvykle. Nakonec odloží všechno na pohovku v obýváku a počká až se Tai objeví. Potřebuje nutně vědět, co se děje, prostě je podivně tichý. Je to na něj už vážně moc a neumí si s tím poradit.

Taiji, Aoi, Kai

Když se Kai dozvěděl o tom, co se stalo, nemohl tomu uvěřit podobně jako Tora. Přišlo mu příliš nepochopitelné, že by mohl být v jednu chvíli tak šťastný a žít v podstatě normální život a ve druhou se vrátit do pekla, kterým bylo Hydovo pronásledování. Jejich společný odpočinek ho naplnil energií, ale nedalo se říct, že by se zahojila jeho mysl. Byl mladý a silný, dovedl sesbírat fyzické síly velmi rychle, ale to ostatní, co viděl…? Toru bez paže, slepého Aoiho a teď byl jeden jejich přítel a spojenec mrtvý. Možná dva. Pokud šlo Yoshikiho takto zničit, kdo byli oni, aby to všechno přežili? Tora si to očividně uvědomoval taky, protože mu před odchodem popřál tu velmi konkrétní věc. Kai nedostal strach, ten přijde, až se objeví Hyde, ale na okamžik se snad i smířil se smrtí. Ne, to se nesmí stát. On byl smrt, on rozhodne, kdo zemře a kdo ne! Tak snadné to samozřejmě nebylo, ale nenechá se tím pohltit. Aby byli u Inorana rychleji, vezme na sebe svou vlčí podobu. Tora dovede běžet vedle něj a za normálních okolností by si to užil jako skvělé rande, ale teď na to bohužel neměli čas a už ani myšlenky. 

V Inoranově domě v podstatě začínal nový den, protože se oba probudili. Měli denní dobu pěkně rozházenou, protože jeden byl zvyklý žít ve dne a druhý v noci a do toho usínali vyčerpáním podle potřeby. Trénink taky nebyl nejjednodušší, ale Aoiho pokroky byly velmi rychlé. Ještě leží v posteli, když se Ino rozhodl dojít mu pro krev, ale pak už nedošel. Jako první vnímal cosi, co ho zasáhlo, ne ten důvod samotný, protože zatímco Ino ten vjem dostal hned, jemu byl skrze něj teprve zprostředkován. Aoi stihl jenom odhodit peřinu a chtít se vyhrabat na nohy, ale pak se to opřelo i do něj. Všechen Inoranův šok a bolest. Aoi se popadne za hlavu, sesune se z postele na zem a málem si ještě ublíží. Když nevidíte, je všechno mnohem horší.

Skrze Inoranovy myšlenky cítí, že jde o Yoshikiho a že je to velmi zlé. Snaží se vyhrabat zpět nahoru a jen co se mu to podaří, Inoran se objeví v ložnici. Pořád je silně otřesený a Aoi taky. Nevidí ho, takže dokud nepromluví, hledí někam půl metru od něj. 

"Co se stalo?" Podaří se mu položit otázku, ale to už je Ino u něj a do dlaně mu vtiskne sáček. Aoi natočí tvář za zvukem smsky a dozví se, že zbytek je na cestě. Tohle je ono. Přišlo to. Tím si je jistý. 

"Co když se jim po cestě něco stane..." Řekne…

Mezitím se Taijimu podaří objednat velké taxi, kam všechny věci uloží. Nedovedl by s tím vším letět nebo se přesouvat a v rukou to nepoberou. Navíc auto bude rychlejší a bezpečnější. Je rád, že se ho Zye zatím na nic nevyptává a prostě balí společně s ním. Měl by s ním mluvit, ale sám se potřebuje otřepat ze šoku. +Kruci, nechce se mi umírat.+ Pomyslí si, ale jestli je Yoshiki už pryč? Nakonec odloží všechny věci u dveří, zatímco čeká na taxi a konečně se na Zyeana pořádně podívá. 

"Kai je v pořádku. Odešli s Torou, když jsme spali. Nechali tady vzkaz. Jsou v Kaiově domě. Jenže zatímco jsi spal, stalo se něco… nedovedu to popsat, Zye-chan. Něco se stalo Yoshikimu. Cítím slabý otisk jeho přítomnosti. Jako by jeho existenci něco rozmetalo do vesmíru." Ani neví, jak blízko je teď pravdě. 

"Nepřipadá mi, že naprosto a definitivně zmizel, ale je daleko, celé světelné roky a je velmi slabý. Mohlo by trvat taky celá staletí, než se vrátí, pokud mu tam někdo nepomůže." Má na mysli vesmír samotný. 

"Někdo mu to musel udělat a jestliže ho Uruha miloval, bude to pro něj a jejich pouto to samé, jako by zemřel. Jsou od sebe moc daleko. Pokud je ještě na živu, nejspíš je na tom hodně zle a my nemáme ani ponětí, kam ho Yoshiki mohl odnést. Nevím, kde měl hnízdo a jestli zase postavil nějakou dimenzi, je Uruha pryč tak jako tak." Rozhodí mírně rukama. Jeho telefon se rozezní a je to taxikář. 

"Máme dole auto. Ostatní na nás budou čekat. Myslím, že Kai už tam bude, až přijedeme." Ujistí ho a gestem ruky ho popožene ke dveřím.

Zyean, Tora, Inoran

"Omlouvám se." Broukne tiše Ino k Aoimu, jako kdyby mohl za to, co se právě stalo. Toto byla bohužel daň za to, že Aoi skrze něj mohl vidět. Pokroky byly hmatatelné, protože jim pouto pomáhalo, aby na sebe byli více napojení. Jenže s tím přicházeli i ostatní věci, jako právě teď. Ino se snaží uklidnit, ale uvnitř něj se začíná rozpínat zvláštní prázdno. Jakoby se ze světa vytratila část naděje. Vždycky byl na podobné věci citlivější, než ostatní, teď ho to zasáhlo plnou silou. Bez Yoshikiho…Musí ho nějak dostat zpátky. Uruha by jim mohl pomoct, je si jistý, že jejich pouto by ho mohlo pomoct dostat zpátky, pokud tedy Uruha neodešel společně s Yoshikim. Bylo to dost pravděpodobné. 

"Yoshiki je daleko, hodně daleko. Nevím, jestli je způsob, jak ho přivolat zpátky. Možná Tai bude vědět." Pokusí se Aoimu dát alespoň nějakou naději.

"Nestane." Ujistí ho se svým typickým optimismem. Pohladí Aoiho po tváři s posmutnělým pousmáním. Pak vstane, odejde pro mapu, kterou rozloží na stůl a taky vytáhne z ozdobné krabičky kyvadlo. Pak si dojde pro Aoiho a pomůže mu ke stolu. Sám pak kontroluje pohyb všech. Nejblíže jsou Tora s Kaiem. Jejich rychlost je vážně obdivuhodná a brzo se rozrazí dveře do jejich malého domečku. Tora se s klepáním vůbec neobtěžuje. Proč taky, když ví, že dorazí. 

"Já vám říkám, že Hyda rozpráším jenom kvůli tomu, co jsme právě dělali." Prskne nahlas a dost nevraživě, ale v očích mu sedí zvláštní stín. Může za to Yoshikiho odchod a taky jistý strach. Hlavně o Kaie, ale přidává se k tomu i strach o ostatní. Inovi jeho prohlášení zvedne koutky na chvíli nahoru.

"Jsem rád, že jste tady a v pořádku." Ujistí je oba a gestem pozve ke stolu. Sám se znovu skloní nad mapu. 

"Zye a Tai tu budou za chvíli." Prozradí jim, co ví sám. Snaží se vyhledat i Uruhu, ale to se mu nedaří, kyvadlo se v tu chvíli chová jako splašené, ale nedokáže označit místo, kde by mohl být. Nenapadlo by ho, že je to kvůli Temnotě, kterou kolem něj víří Kaoru. Má za to, že odešel společně s Yoshikim. Tora přejde krátce k Inovi, kterého poplácá po zádech a stejně tak i Aoiho, i když toho trochu jemněji, aby ho náhodou neshodil ze židle. Pak bez váhání projde dům a hledá alkohol, tohle potřebuje trochu zapít. 

"Nic tu nemáš?" Ohlédne se nevěřícně na Inorana a už si připaluje.

"Co je tohle za barák?" Maskuje své rozpoložení za nepříjemné brblání. 

Zye po očku pokukuje po Taijim, které se sem tam mihne kolem, ale dál se zatím nevyptává. Je mu jasné, že má hlavu plnou starostí a nechce ho rušit, i když se uvnitř trochu skládá, že neví, co se děje. Co když se vážně něco stalo Kaiovi a jejich nově objevené schopnosti blokují jejich spojení. Je to hloupost, ale najednou vymýšlí hrozné kraviny. Vůbec ho to neuklidňuje, právě naopak. Jakmile se dostanou ven, Tai konečně začne mluvit. Skoro to vypadá, že se někam stěhují, kolik toho mají a Zye má obavy, aby se to do toho auta vůbec vlezlo. Uklidní se trochu a dokonce se mu koutky mírně pozvednou, když se dozví, že je Kai v pořádku a byli s Torou v jejich domě. Napadne ho, jak se mu tam líbilo, ale to jsou v této situaci dost nepatřičné myšlenky. Je mu jasné, že se muselo stát něco jiného a tak jen přikývne a nechá ho mluvit dál. 

"Cože?" Vydechne vyděšeně. Ne, že by nevěřil ostatním, ale bez Yoshikiho mu to najednou připadá hrozně beznadějné.

"Jak je to možné?" Zeptá se ale vzápětí mu dojde, že je to pitomá otázka, Tai neví. Nikdo nejspíš neví, co se stalo.

"A Uruha?" Zeptá se, jak kdyby to mohl vědět, ale třeba má aspoň ponětí, co se s ním mohlo stát, snad…Dostane se mu odpovědi i na tohle. Stěží zadržuje slzy v očích a u toho skoro jako robot pomáhá s věcmi do auta. Pak už se usadí vedle Taijiho a hned se přisune blíž, aby se o něj mohl trochu opřít.

"Myslíš, že máme naději?" Broukne sotva slyšitelně s doširoka otevřenýma očima. Má opravdu strach o všechny i o tento svět. Jak to vypadalo nadějně, je to najednou všechno pryč.

"Mám strach." Neměl by Taijiho trápit vlastními pocity, ale nemůžeš pomoc. Celou cestu svírá jeho dlaň a je podivně tichý. Jakmile dorazí na místo, nejradši by se rozběhl k domu, protože už moc dobře cítí Kaiovu přítomnost na konci lesní cesty. První to ale musí všechno vzít a odnést. Ani trochu si nepostěžuje. Když projde dveřím, doloží všechno na zem a rozběhne se rovnou ke Kaiovi, vedle kterého stojí Tora a oba dva naráz obejme. 

"Jste v pořádku." Vydechne úlevně a vůbec nevnímá zaraženost Tory, který tam stojí trochu jako idiot a nechává se objímat, nakonec se v něm přece jen něco pohne a obejme je oba zpátky. 

"Uruhu nemůžu najít." Ozve se Ino se starostí v hlase.