Hide x Aki x Uruha - A co přesně říkají tví poradci? - část 3.

(palác)

Aki, Uruha

Aki se na Hideho podívá a vyslechne si, co mají udělat. To je ten nejmenší problém, ale chce to zařídit rovnou, aby nepromarnil další drahocenné minuty. Podle něj záleží na každé z nich. Nechá si tedy zavolat dalšího sloužícího a přetlumočí mu Hideho příkaz a odešel ho hned za svým úkolem, aby byl splněný bez prodlení. Zarazí se trochu, když ho Hide pokárá. Vlastně už to vážně dlouho nezažil, opravdu nejspíš jen jako dítě od svého otce, možná i matky, i když i ta si na to dávala pozor. Nepatřičně mu to vyžene koutky nahoru, ale v jeho očích není nic veselého. Bedlivě poslouchá Hideho slova a nakonec přikývne. 

"Máš pravdu, Hide-san, nedokážu si ani představit, co by se mohlo stát. Jen bych byl opravdu rád nápomocný." Jeho uvědomění zdá se nemá konce. Je znát, že se klidně nechá poučit o věcech, kterým tak úplně nerozuměl, i když mu všichni kolem přitakávali, že rozumí všemu. Ne, byl pořád člověkem, který se celý život pečlivě učil. Nikdy si nemyslel, že by byl všemocný nebo něco podobného. Podobným velikášstvím nikdy netrpěl, stejně jako jeho otec. Hyde mu vždycky říkal, že si byli podobnější, než si vůbec myslí a Aki tomu rád věřil. Mlčí a vyčkává, jestli se Hide rozhodne mluvit nebo ne. Mohl by ho přinutit, i kdyby nechtěl, ale neudělal by to. Už jen proto, jaký respekt k němu chová. Složí dlaně na stůl a pozoruje ho snad bez mrknutí, jakoby mu díky tomu mohl nahlédnout do hlavy. Je to nesmysl, ale stejně to zkouší. Je opravdu zvědavý, co si Hide v sobě nese a teď to není kvůli tomu, že potřebují pomoct, ale čistě z osobních pohnutek. Rád by řekl, že by chtěl vědět, co jeho přítele trápí, ale není si jistý, jestli by to nebylo příliš troufalé, i když to tak vnímá. Hide se nakonec rozhodne mluvit a Aki na něm visí očima. Je rád, že se rozhodl mu svěřit a je nad slunce jasné, že zrovna tento příběh ještě nikdo neslyšel. Poslouchá ho pečlivě a při přirovnání sklopí pohled k zemi. Asi toho muže chápal, on by se nejspíš rozhodl stejně, ale něco mu říká, že Sena by to nikdy nedovolil. Otázkou je, jestli by se Aki ptal. Měl velmi hluboce zakořeněný smysl pro povinnost, ale nejspíš by ji odsunul stranou, kdyby věděl, že může Senu zachránit. Ano, je o tom přesvědčený. 

"Říkáš, že jeho duše tu možná ještě někde je a nenašla klidu?" Zeptá se ho a ne, nedokáže si představit, jaké to může být. Jenže pak mu něco dojde a zamrazí ho z toho uvědomění podél páteře. Napadne ho totiž, že možná Sena tu díky němu a jeho neutichajícím vzpomínkám bloudí pořád stejně. Co když kvůli Akimu a možná i Aquimu zůstává někde mezi světy a nemůže zpátky? Byl přesvědčený o tom, že díky vzpomínkám a věcem, které pro něj po smrti udělal, dokazuje svou nikdy neutuchající lásku, ale co když mu tím spíš ubližuje? Sklopí oči do desky stolu a je jasné, že má hodně věcí, nad kterými bude přemýšlet. Hide začne mluvit o zárukách a teprve v tu chvíli Aki zvedne oči a přikývne.

"Zahrávat si se silami přírody by neměl nikdo. Měnit osud taky ne." Souhlasí s tím, i když je to bolestné uvědomění. Kdyby stál před podobnou volbou...Je to hrozné ale i jako císař by se nejspíš rozhodl stejně. 

"Dobře, nebudu tě o nic podobného žádat." Ukloní se mu s respektem, než vstane pomalu i on. 

"Děkuji za tvůj čas i ochotu a schopnosti. Myslím, že jsi mi dal spoustu věcí, o kterých musím popřemýšlet a mám trochu strach, že jsem svým chováním způsobil něco, co nikdy nebudu moci vzít zpátky." Ukloní se mu znovu. 

"Udělám všechno, co potřebuješ, Hide-san." Dodá, než vykročí ke dveřím. Jakmile prochází kolem něj, položí mu ruku na rameno. 

"Arigato, za to, že jsi mi to řekl, opravdu si toho vážím." Ujistí ho, že to nebere jen jako obyčejné povídání. Napadlo ho samozřejmě, že by mohl Senu zkusit přivolat zpátky, ale Hideho slova na něj hluboce zapůsobila. Má pravdu, nikdy neví, co by se mohlo stát. Co kdyby se Sena vrátil, ale byl bez duše? Nenáviděl by Akiho za to, že ho probral. Aki sám by si nikdy neodpustil, kdyby se to zvrtlo a Senu by tím mučil. Jak se asi cítí ten, za kterého vyměnil život Hideho přítel? A ví vůbec, jak dotyčný dopadl? Ani ve snu by ho nenapadlo, že jeden z hlavních aktérů, je mu po většinu času dost blízko. Vydá se sám osobně vydat rozkazy, aby všichni postupně navštívili salónek a mluvit s Hidem. Sám se vydá do Uruhových komnat. Najde ho sedět u své velké truhlice a ukládat šperky, které si dnes nakoupil. Akimu se dostane elegantní, hluboké úklony a taky překvapeného výrazu, že za ním přišel osobně. 

"Uru-san, rád bych tě požádal, abys šel se mnou." Je s ním v místnosti sám, svůj doprovod nechal za dveřmi. 

"Je tu člověk, který by ti měl dokázat pomoci, stejně jako všem kolem. Prosím, buď k němu otevřený a upřímný." Uru chvílí kouká do země s nechápavým výrazem, ale prosí ho sám císař, nesmí odmítnout, i když by opravdu moc chtěl. Nakonec se přece jen zvedne, upraví si vlasy a vykročí v uctivé vzdálenosti za císařem. Hrdlo se mu svírá s každým krokem a pak musí čekat ve vedlejším salónku, než ho neznámý pozve k sobě. Nenápadně si okusuje spodní ret, i když sedí zdánlivě klidně a vyrovnaně. Aki musel odejít, byl si žádán jinde, ale slíbil mu, že se vrátí hned, jak to bude možné.

Hide

"Jsou místa, kde ani císař nic nesvede." Řekne Hide umanutě a dál ignoruje fakt, že si dovolil něco, co rozhodně neměl. Jakmile vypoví svůj příběh a Aki mu položí tu otázku, Hide přikývne a vzápětí pokrčí rameny. Možná tu Yukihiro byl a nešťastně se díval, jak jeho láska žije s někým jiným. Možná byl dávno démonem, propadl jinému světu a už se nedovedl vrátit a možná se reinkarnoval v něco podřadného, protože si dost nevážil života. Možností bylo mnoho. Ani nemělo smysl všechny Akimu jmenovat, časem ho stejně napadnou samy a jemu je úplně jasné, že bude přemýšlet i nad Senovým osudem. Sena nebyl ani démon ani nezmizel, jinak by tehdy nemohl dát signál Aquimu, ale očividně neodešel. Znovu přikývne, protože je to přesně tak, jak Aki říká. Nikdo z nich neměl právo na to, aby měnil běh osudu nebo času. Šlo to zařídit, ale vesmír pokaždé věděl, jak to potrestat tím nejvíc odstrašujícím způsobem. Ví o lidech, kteří si nedali říct a proměnili se nebo jinak zatratili, ví o prokletých předmětech a zlých místech… Lidé se nepoučí nejspíš nikdy. Tak to prostě bylo. Ukloní se Akimu nazpátek, když mu dá ten slib, ale stejně mu něco říká, že to zkusí. Že mu úvahy o Senovi nedají spát. Aki ho poslouchal pozorně, ale jeho myšlenky nebyly u Hideho a jeho ztráty nebo u Yukihira. Byly u Seny. Hide to ví, měl zasněné oči a v podstatě nic mu na to nakonec neřekl. Rozhodně nic osobního. Hide si povzdechne. +Na stará kolena chceš politovat?+ Od toho má doma Hitomi… Snad… Byla stejně volná jako on a jemu hrozí, že by mu to poprvé v životě mohlo začít vadit. Trochu starostlivě se na něj podívá, když mu děkuje za všechno, co se dnes díky němu dozvěděl. Někdy bylo lepší nechat věci spát. Jeho příchod až moc otřásá palácem a to ještě ani nezačal. Někdy nebylo lehké zachovat se tak, jak vesmír žádal. Nebylo lehké přijmout něčí smrt a dál naplněně žít. Někomu se to nepodařilo nikdy. Spíš většině. Znovu se mu ukloní, když mu Aki poděkuje i za příběh, ale nakonec to Hide neměl říct kvůli sobě, ale kvůli němu. Jak příznačné pro osud… Jako kdyby přímo na Hideho nikdy nemyslel. Jako by byl na věčnost odsouzený mu jenom sloužit. Jakmile ho Aki opustí, zůstane chvíli sám a ještě popíjí, než mu jiní sloužící přijdou říct, že jeho pokoje jsou nachystány a že první by mohl jít k Uruhovi, protože ostatní buď pracují nebo bydlí dál od paláce a chvíli potrvá, než sem přijdou. Hide se nepotřebuje nijak zabydlovat ani si vybalovat věci, které stejně nemá, takže jakmile se dozví, že přijímací salónek je taky připraven, zase se přemístí a pálenku bere s sebou. Bylo to hrozné, ale někdy to vážně trvalo, než to jeden začal cítit v hlavě. Příchod Uruhy trvá jenom chviličku, ale ví o něm už ve chvíli, kdy vstupuje do prvních dveří. Ten pocit od brány je zpět a jakmile je dělí už jenom jedna stěna, zesiluje. Přesto se nezdá, že by tady ta věc byla právě s ním. To bylo dobře, protože by to nemělo ovlivňovat Uruhovu zpověď. Nakonec ho pozve k sobě a je docela zvědavý na výraz v jeho tváři, až mu dojde, na koho se dívá. Totiž komu to u brány vynadal a čí oblečení zkritizoval. Hide sám oplýval silnou aurou, Uruha by ji měl být schopný vnímat a jeho nezvaný host ještě víc. Nebude se mu s ním asi líbit nebo se ho naopak bude snažit lákat na svou stranu. Hide se dívá přímo na dveře, když Uruha vstupuje a jakmile je tu, podívá se i přímo do jeho očí. Je opravdu krásný, jeden by měl chuť říct, že se Hydovi povedl nebo že je celý Gackt, ale kdo ví, odkud tohle dítě přišlo? 

"Posaď se." Pokyne mu gestem dlaně na zabutony u malého stolku. 

"Máme si prý o čem povídat, i když jsi vypadal, že s lidmi jako já slovo neztratíš." Nalije si pálenku a jeho klidně přehlédne. Má kruhy pod očima, velké a temné. A na nich make-up, ale nepomáhá to. 

"Prý špatně spíš. Možná bys mohl začít tím, o čem se ti zdá?"

Aki, Uruha

Aki se na Hideho ani v nejmenším nezlobil za to, co řekl. Ani ho nenapadlo, že by ho měl napomínat. Proč taky, když má pravdu? Byl sice císař, ale to neznamenalo, že byl všemocný. Byly tu síly, kterým nerozuměl a to byl holý fakt, o tom se přát rozhodně nebude. Nejradši by se za Hidem vrátil a probral s ním spoustu věcí. Začal by už jen tím, co mu povídal a co prožil. Viděl na něm, jak moc ho to trápí a jeho zase trápilo, že byl sobecký a myslel jen na Senu. Jenže v podobných chvílích to prostě nedokázal ovládat. Naštěstí to vypadá, že tu Hide nějakou chvíli zůstane a Aki doufá, že bude mít ještě příležitost to s ním pořádně probrat. Doneslo se k jeho uším, že někteří se setkání s Hidem vyhýbali a tak jim ostřeji nařídil, aby tu návštěvu nedokládali a aby byly vlastně výslechy hotové ještě dnes, i kdyby je měl na pár hodin osvobodit ze služby. Sám měl povinností až nad hlavu a tak se o nich ponořil, aby bylo všechno do večera hotové a on si mohl dát s Hidem ještě kalíšek a probrat s ním i ten zbytek. Mohl by to nechat být, neměl povinnost do toho víc zamotávat, ale takto to nechce. Není to poprvé kdy mu Hide pomohl a on by mu rád jeho ochotu vrátil. 

Uru už začíná být hodně nervózní, když vyčkává před salónkem a nakonec je přece jen pozván dovnitř. Pohodí hlavou, jak kdyby se tím gestem dokázal obrnit proti všemu a všem, zvedne se ze svého posedu a vyrazí dovnitř. Trvá mu asi dvě vteřiny, než mu dojde, na koho kouká, že už ho viděl a kde přesně. 

"Ty?!" Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit. 

"Omlouvám se." Dodá a ukloní s emu, protože už ví, že je to někdo, koho císař zná a že by se k němu měl nějakým způsobem chovat. Dokonce mu předvede i pečlivě naučenu úklonu. Něco v něm se najednou rozvíří, když se na něj podívá znovu, jak kdyby se to bránilo tomu, aby k němu šel blíž nebo s ním byl v jedné místnosti. Ukloní se ještě jednou, když je vyzván, aby se posadil. Jeho chůze i gesta jsou opravdu elegantní a je znát, že každý pohyb roky trénoval. To je výchova Hyda. Usadí se ke stolu naproti němu a klopí oči dolů, pozorujíc desku stolu. Mohl by se omluvit tím, že nevěděl, kdo je ale to mu přijde hloupé, skoro jako dětská výmluva. 

"Nemyslím si, že je o čem mluvit." Odbude to rovnou, protože se mu nechce o věcech, které se kolem něj dějí mluvit. Usadil si do hlavy fakt, že je to jen velká shoda náhod a že noční můry jsou jen…Prostě se to děje a brzo to samo zmizí. Nevěří na podobné věci, modlí se jen proto, že to po něm chtějí. Podle něj dokáže svůj vlastní osud ovlivnit jen on sám a nikdo jiný. Je přesvědčený, že to byla jen náhoda, že se dostal do domu Hyde a Gackta, nic jiného. Nejlepší věc, která se mu v životě stala, to je jasné, ale pořád jen náhoda a velká dávka štěstí. Odvrátí tvář trochu stranou, když dojde na jeho sny. 

"Každý člověk občas špatně spí. To přece není nic, co by se muselo víc rozebírat." Utrousí tichým hlasem, než si promne prsty o sebe. Uvnitř něj se něco začíná bránit mnohem víc. Cítí v sobě hromadící vztek a je to samozřejmě jen kvůli tomu, že se někdo cizí ptá na soukromé věci. To se přece nesluší říkat, nikomu do toho nic není. 

"Jsem velmi vděčný císaři, že má takovou starost o mou osobu, ale jsem si jistý, že to časem přejde samo. Jsou to jen špatné sny, nic víc. Jistě to vyřeší nějaký odvar." Zvedne k němu na chvíli oči a usměje se, jak nejlépe dokáže. Upřímný úsměv to ale není a maskuje za ním úplně všechno, co si teď myslí. Vztek v něm začíná narůstat, i když by ho za normálních okolností Hide tolik neštval. 

"Pokud je to všechno, mám ještě spoustu povinností." Není příliš slušný, ale už chce být zase zpátky v bezpečí svého pokoje. Necítí se zrovna nejlépe. Naskakuje mu husí kůže ze svých vlastních pocitů, a když se na stole zachvěje kalíšek a vzápětí se převrhne, rozechvějí se mu dlaně a má tendenci se zvedat k odchodu.

Hide

Hide maličko pozvedne obočí nad tou reakcí a trochu se ušklíbne, ale Uruha se mu vzápětí omluví a předvede úklonu a on je rád, že se s ním nebude muset handrkovat stejně jako u brány. Daleko horší by bylo, kdyby ho dál nazýval neuctivě a ohrnoval nad ním nos, ale očividně si dokonce i on umí vážit věcí, které sem pošle přímo císař. Aki měl opravdu velký vliv, to se muselo nechat. Jakmile se cosi uvnitř Uruhy pohne, Hide to hned ucítí. Ta věc tu není, ale pořád je na něj navázaná a cítí ohrožení i z dálky, takže mu bude velet, aby rychle utekl, když tady není, aby mohla vést jeho kroky. Hide zachová naprostý klid, jenom Uruhu propálí vědoucným pohledem, který patří někomu jinému. To ale neznamená, že to uvnitř něj netancuje stejně jako když Uruhu viděl tam venku. I přes to všechno ho Uruha poslechne a skutečně přijde do jeho v podstatě těsné blízkosti a posadí se. 

"Ne? Tvůj císař a pán si myslí něco jiného." Pronese a upije ze svého kalíšku. Tím mu dá najevo, že by mluvit rozhodně měl, jestli nechce Akiho moc namíchnout. Kdyby to bylo jenom na něm, zase by se zvedl a odešel. Nebyl typ, co strkal svoje služby tam, kde někdo nechtěl ani nebyl ten, kdo někomu nařizoval, aby mluvil a hned. Ale taky něco Akimu slíbil a Hyde a Gackt si to nejspíš zasloužili… +Měkneš.+ Řekne sám sobě. Uruha si nedá říct a dál si vede svoje odmítavé poznámky. Hide zatím mlčí. Místo toho cítí silnější víření emocí nebo jakési energie, které vyhání Uruhu pryč. Začíná to trochu panikařit, tak by to Hide nazval. +Jen seď a vychutnej si mě.+ Pošle té věci myšlenku. Jen ať dostatečně ochutná jeho přítomnost a to, čeho už se nezbaví. 

"Odvar, jistě. Můžeme to zkusit, pokud souhlasíš. Večer ti ho přinesu." Řekne mu po chvilce přemýšlení. Pokud si chce Uruha hrát s odvary, má to mít. Hidemu je jedno, jakou cestu zvolí. Pak mu pokyne, ať tedy jde. Je to velmi krátké setkání, ale jemu stačilo. Vypadá to, že jsou to snad dvě vteřiny, co Uru zmizel, jak moc odtud peláší. Hide se s Akim neuvidí celé zbylé odpoledne, ale na večerní setkání s ním bohužel nemá čas zase on a udělá další neslýchanou věc – pošle po služebné své pokorné odmítnutí. To se Akimu asi taky ještě nestalo. Na jeden den toho je docela dost. Jenže Hide strávil odpoledne výslechy sloužících a další hodiny přípravou jistého velmi konkrétního odvaru. Není to to, co by nejraději použil, na to by potřeboval celé dny, ale je to něco, co mu teď pomůže, aby se dostal o krok dál. Nalije tu věc do líbivé lahvičky a vyrazí rovnou do Uruhových pokojů. Žádné ohlašování, žádné salónky, ale ryzí moment překvapení. Zabuší na jeho dveře, přiběhne otevřít zmatená služebná a než mu stačí zakázat vstup a někoho zavolat, Hide ji pohybem paže odtlačí stranou a projde pokoji rovnou do jeho ložnice. Jestli u toho bude zrovna sedět na záchodě, koupat se nebo souložit, je mu vlastně docela jedno. +Vypadáš pořád tak dokonale i v posteli?+ Napadne ho pobaveně a skutečně ho tam nejde. Uruha už nejspíš skoro hajinkal. Bylo brzy, ale kdo by se mu divil. Jestli celé noci blouznil a neměl odpočinku, musel být doslova strhaný a nejspíš honil čas, než to další noc zase vypukne. Jeho trápení bylo vlastně hrozné. Měl by se chtít uzdravit. 

"Ještě, než půjdeš spinkat." Řekne mu rovnou a zakývá lahvičkou ve vzduchu. Dojde k nohám jeho postele a prostě se tam posadí. Uruha ani nemusí nic říkat, protože jeho poloha ho usvědčuje. Do ložnice vzápětí vběhne i služebná, aby se svému pánu omluvila, ale Hide ji zarazí gestem ruky. 

"Nech nás." Řekne a v tónu jeho hlasu zní něco, čemu se nedá příliš odmlouvat. Pak natáhne ruku s lahvičkou k Uruhovi. 

"Bumbej."

Aki, Uruha

Uru se zarazí, když mu Hide připomene, že je tu kvůli císaři. To je asi to jediné, co na něj momentálně trochu platí a stejně se pořád bude snažit kličkovat, protože se mu o tom mluvit nechce. Ostatně co je jim do toho, co se mu zdá nebo ne? Jediný, u koho trochu krotne je Hyde a Gackt, protože ví, že o něj mají starost a stejně se jim nechce svěřovat, protože by je tím trápil. Krátce po tom napomenutí sklopí oči a je jasné, že to kouše dost těžko. Proč ho napomíná zrovna on? Kdo je, že si to dovolí? Zase se v něm zvedne, co se Hidemu brání a rádo by ho to napadlo za to, že se do jejich věcí plete. Trochu tomu brání Uruha a jeho odhodlání chovat se tak, že se nic neděje. K jeho překvapení s ním Hide souhlasí a slíbí mu, že mu večer přinese odvar. Kývne hlavou, když už je na nohou. 

"Dobře, můžeme to vyzkoušet." Souhlasí s ním, ale kdo říkal, že už v tu dobu nebude spát. Přece ho kvůli tomu nebude budit, to je jasné. Nechá si ten plán v hlavě, předvede mu další dokonalou úklonu a v podstatě mu uteče ze salónku. Jakmile se za ním zavřou dveře, značně se mu uleví. Co to bylo, to netuší, ale je rád, že je pryč a může si užívat dne. Aki nevypadá překvapeně, když Hide setkání s ním odmítne. Ne, že by to čekal, ale Hide je asi jediný člověk na zemi, který si to může dovolit. Je tu totiž z jiného důvodu, než aby mu dělal společnost, a doufá, že ho odmítl díky tomu, aby s tím vším trochu pohnul. Podle toho, co slyšel s ním Uruha v jedné místnosti příliš nepobyl. Má trochu obavy, aby se mu podařilo s tím něco udělat, ale bude doufat a modlit se, že je to v Hideho silách. Opravdu věří tomu, že je jediný, kdo jim může pomoct. Možná proto ho nechává, aby se volně pohyboval po paláci, i když to všem není po chuti. Sám ve večerních hodinách přijme Hyda a dlouho spolu řeší téma Uruhových problémů a taky přítomnost Hideho. Hydovy obavy tím trochu klesnou, ale opravdu si oddechne, až bude po všem.

Když se začne stmívat, je Uruha už v bezpečí svého vlastního pokoje. Nechá se svléknout, umýt a pak taky obléknout. Nechává se rozmazlovat, aby trochu tlumil černé myšlenky z následujícího spánku. Má je každý večer a pak nemůže usnout. Strach ho ochromuje čím dál častěji a většinou nakonec odpadne vyčerpáním. Neví proč to tak je, ale silně pochybuje, že mu zrovna osoba, kterou na něj poslal císař, pomůže. Prostě tomu nevěří. Zabalí se do látky, ve které rád spí a která odhaluje jeho štíhlé nožky možná až příliš, ale za co by se styděl? Vždyť moc dobře ví, že vypadá dokonale a tady stejně nikdo není, kdo by to mohl hodnotit. Jde jen o jeho vlastní pocit, který trochu zahání chmurné myšlenky. Zavrtá se spokojeně do postele, kde má konečně trochu klidu a nechá víčka klesnout. Rozhodl se prostě, že dneska v noci bude mít klidný spánek a ať si to zkusí, ho zase otravovat. Podél páteře ho přejede mrazení a je to tak vteřinu předtím, než uslyší hluk z vedlejší místnosti. Otevře oči a sotva se naděje, už je u něj Hide, sedne si přímo na postel a chová se, jako by tu byl doma. To je něco na něj. 

"To nemyslíš vážně?" Vyjede na něj podrážděně. Je to jeho pocit, který má a zároveň je podporován něčím dalším. Vystřelí do sedu a posune se od něj co nejdál. Tím z něj spadne pokrývka a odhalí víc, než by bylo slušné. Jeho klín naštěstí zůstane schovaný. 

"Kdo ti dovolil sem jen tak přijít? Už jsem chtěl spát." Prskne po něm ještě a nedůvěřivě se podívá po lahvičce. Nelíbí se mu jeho chování, má to ke slušnosti, na kterou je zvyklý hodně daleko. Nejspíš proto reaguje tak, jak se právě stalo. Hide vyhodí i služebnou, což Uru nese ještě hůř. Vůbec se mu nechce od něj tu lahvičku brát. 

"Dobře já si ji vezmu a můžeš jít." Natáhne se po ní a s pohozením hlavou mu jí vyškubne z ruky. 

"Spokojený?" Pozvedne obočí. 

"Díky a dobrou noc." V podstatě ho vyhodí. Nikdo přece neříkal, že to musí předtím vypít. Pak to v klidu vylije a bude po problému. Ne, prostě mu nevěří, už jenom kvůli tomu chování, na které není zvyklý.