Hide x Aki - A co přesně říkají tví poradci? - část 2.

(palác)

Aki

Kývne hlavou jako poděkování, když mu Hide taky nalije kalíšek. Pomyslí si něco o tom, jaké je to překvapení, ale zatím nic neřekne. Podobné vtipkování si nechá na jindy. Možná až dojde na větší množství alkoholu. Proč se taky jednou za deset let neopít? Je si téměř jistý, že na to později, možná večer dojde. Nechá Hideho, aby si chvíli přebral v hlavě to, co mu právě řekl a vlastně jen doufá, že opustí téma jeho života. Podle něj to v tuto chvíli nebylo důležité a stejně s tím nikdo nic neudělá. Leda by mu vrátili Senu a to se nestane. Do konce jeho života po něm zůstane prázdné místo, které naplňují už jen vzpomínky. Byla to krásná doba a velmi rád na to vzpomíná, když má tu příležitost. Všichni kolem ho však dost zaměstnávají, tak se k nim neuchyluje příliš často. Teď, když je tu Hide by si dokázal představit, že si sedne a balkónek své ložnice a bude tam vzpomínat. Obočí mu jde nahoru, když se Hide zeptá na názor jeho poradců. 

"Podle nich jde jen o náhody a není potřeba s tím nic dělat. Samo se to prý srovná. Možná nějaké to vykuřování a hromada modliteb. Ne, že bych nevěřil v sílu víry, ale myslím si, že tady bude potřeba úplně jiný zásah." Prozradí mu svůj vlastní názor na věc. Byla to spousta událostí najednou a vždycky se týkaly okolí jen jediné osoby. To už podle něj o něčem vypovídá. 

"Možná mají v plánu ho později vyhnat, pokud nic nezabere a to bych opravdu nerad." Dodá ještě, co by mohlo následovat, pokud se to celé bude stupňovat. Nedokáže si představit, že by Hyde s Uruhou odešli do jejich sídla, které mají společně s Gacktem a tam by se s něčím podobným potýkali sami. Minimálně by z toho nemohl spát. Usměje se vřele, jakmile mu Hide přitaká a je rád, že se k tomu víc nevrací. Mohl mu říct, já vím, ale to mu přijde neuctivé. Hide si očividně pamatuje opravdu hodně, když mu ani Tamaki neunikl a pak prohodí něco, po čem už se Aki neovládne a rozesměje se taky. Je to osvěžující, už dlouho se takto nezasmál. Zas tolik příležitostí k tomu neměl. Očividně ale už netrpí rozpaky nad tím, že by se o podobných věcech bavil. Je mu úplně jasné, na co Hide naráží. 

"Myslím, že opravdu budou. Druhá otázka spočívá v tom, co přesně." Neměl by jako císař a Aquiho otec o podobných věcech vtipkovat, ale…to nešlo ovládnout. Někde v hloubi je pořád ten samý kluk, jako byl tenkrát. 

"Aqui si zaslouží prožít něco hezkého, než dojde na plné převzetí povinností. I když si nejsem jistý, jestli je Tamaki ta správná osoba. Ale jeho zájem vypadal upřímný. Nakonec by to nemuselo být tak zlé. Vlastně to nechávám volně plynout. Jsou věci, kterým nechci bránit, byla by to škoda." Kdyby Aki tušil, co se na něj chystá, asi by mluvil jinak. Sám se odmlčí, když vidí, jak Hide zírá na desku stolu. Je mu jasné, že podobným věcem je lepší se vyhýbat, ale v paláci se dějí zvláštní věci a jestli to dojde do vážnějšího bodu, bude s tím muset něco udělat. Byl by radši, kdyby se to nestalo. 

"První šlo jen o drobnosti, kterým nikdo nevěnoval pozornost. Rozbité věci, velký průvan, i když bylo bezvětří, vypadnuté dveře z pantů. Všechno se svým způsobem dalo nějak vysvětlit. Pomalu se to stupňuje. Většina sloužících odcházela od Uruhy se šrámy, které si nedokázali vysvětlit. Jen drobné oděrky, ale bez příčiny." Odmlčí se na chvilku a je to on, kdo se napije. Je čas pokračovat dál. 

"Ta zatím nejhorší událost přišla asi před týdnem. Jednu sloužící jsme našli pod schody v bezvědomí. Já vím, mohla zakopnout, ale šrámy na její ruce nebyly obyčejné. Byl to nějaký znak, který neznám a nikdy jsem ho neviděl. Pochybuji ale, že by to bylo pádem nebo si ho způsobila sama. Když se probrala, nepamatovala si nic od chvíle, kdy opustila Uruhuovy komnaty." Dojde na další odmlku. Už se tváří opravdu vážně a je znát, že nad tím přemýšlí opravdu často a dělá mu to vrásky. 

"Mluvil jsem o tom s Hydem a od chvíle, kdy se to všechno začalo dít, trápí jeho syna noční můry. Vídá postavu bez tváře a beze jména. Postupně se prý jeho rysy vyjasňují, ale pořád není schopný říct, jak vypadá. Vlastně o tom poslední dobou nechce vůbec mluvit." Prohrává si s kalíškem na stole a pak Hidemu podsune pytlík skvělého tabáku. 

"Hide-san. Nemůžu dovolit, aby to něco mělo nakonec na svědomí životy možná i duševní zdraví Uruhy. Myslím, že Hyde už přišel o hodně. Pokud by přišel ještě o syna…Mám strach i o něj. Proto žádám o pomoc tebe, nikomu jinému tolik nevěřím. Jsem ochotný zaplatit opravdu hodně, kdyby byla jen nepatrná naděje, že to bude v pořádku. Nakonec by se to mohlo týkat i ostatních, mých dětí nebo ženy." Sdělí mu i své další obavy.

Hide

Celá ta záležitost s poradci měla jednu zásadní díru. Pokud si Aki myslel, že to nestačí, tak to prostě nestačilo. Aki byl tak trochu kopií svého otce. Někde uvnitř byl chlapec, který dovedl dovádět, ale navrchu to byl klidný a velmi rozvážný muž, který své okolí často překvapil ještě rozvážnějším názorem, který třeba nikoho jiného ani nenapadl. Aki a jeho okolí by se asi hodně divili, kdyby Hide nebo Hyde někdy doopravdy vyprávěli. A pokud Aki říkal, že tady jde o něco víc, než o cosi, co samo zmizí, tak to tak nejspíš beze sporu bylo. Hide si zamne kořen nosu, protože v tomto případě dovede asi opravdu pomoci jenom on. Tím spíš, že je to dítě někoho velmi důležitého. Hydova role byla dávno naplněna, už by na něm nikomu záležet nemuselo, natož jemu samotnému, ale zrovna on si opravdu nezasloužil přijít o jediného syna. To už se mu v životě totiž přihodilo, když ztratil Senu. Nejen Aki zažil krutou bolest ze ztráty, ale vedle něho se o Hydovi vůbec nemluvilo a Hyde si všechno nechával jenom pro sebe a svého muže. Povytáhne obočí nahoru, když dojde na možné vyhnání z ráje. Jen tak proti vůli císaře, vrchního generála a významného lékaře by se to snad nestalo, no ne? Naprosto ho vykolejí, když ho Aki kvůli svému synovi nenapomene a ještě se sám rozesměje, jako by šlo o ten nejlepší hospodský vtip široko daleko. Jde přece o jeho syna a k tomu následníka a měli by mu vybírat někoho vhodného a důležitého, no ne? A on se tu směje tomu, že bude spát s nějakým korzárem? Protože ať už chtějí nebo ne, tak se Tamaki často choval. Tedy podle toho, co Hide slyšel… Teprve s jeho dalšími slovy mu to dojde. No jo, tyhle lidské záležitosti mu někdy trvaly dlouho. Aki zažil se Senou pravou lásku a moc by si přál, aby jeho děti zažily to samé. Hide si nebyl jistý, jestli je to možné, ale pokud si tady všichni mysleli, že to bude s Tamakim, kdo je on, aby ho vyháněl z něčí ložnice? Ať každý souloží kde a s kým ho napadne! 

"Hm, hm..." Pokývá Hide hlavou, ale jestli si Aki myslí, že Tamaki zůstane s Aquim na vždy sedět v paláci, tak snad nikdy neměl na nose růžovější brýle, když zrovna nepočítá Senu. Téma se zase pomalu vrátí k Uruhovi a jakmile Aki začne s výčtem podivností, je jasné, o co jde. Takhle to začínalo vždycky. Neznámé síly si oťukávaly terén, zkoušely, kam až mohou a jestli je to vhodné místo a čím víc nad dotyčným získávaly moc, tím byly silnější a víc toho dovedly. To všechno mohly být náhody, stejně jako to Uruha mohl dělat schválně. Pochybuje, že by všichni ti lidé tajili, že je Uruha šikanuje a trestá je. To se podle něj dlouhodobě nedalo, ale i to byla varianta. 

"Kde jsou všichni ti lidé? Pořád slouží v paláci? Potřeboval bych je vidět." Řekne tiše. A tím už v podstatě souhlasí. A pak dojde na tu poslední nešťastnici a na podivný znak. V tu chvíli už si Hide znovu mne obličej a sklání hlavu. Jejich země disponovala několika znakovými abecedami a velká část opravdu starých znaků pocházela z říše, která dávno zanikla. Většina těchto bytostí jimi komunikovala, protože byla stejně stará. Hide uměl některé číst, ale ne všechny. U spousty z nich se i ti nejpovolanější dohadovali, co přesně znamenají. 

"Ta dívka je kde? A jak se chová? Je možné, že ten znak nepřečtu. Na tvém místě bych kontaktoval Taijiho. Jeho rodina bude vědět, který mnich ve kterém klášteře znakům nejvíc rozumí. Ať s ním Taiji přijede." Řekne velmi tiše. Nakonec se tu potká s budoucím tchánem a ani nebude mít odvahu mu říct, že je dítě na cestě. 

"Nikdy nemají tvář ani jméno. Často mívají kápi. Pokud mu svoje jméno řekl, Uruha by ho o to musel požádat, tak by se dostal do tohoto světa, možná do jeho těla. To bych rozhodně nedělal." Řekne, jako by to bylo tak snadné. Po stole se k němu přesune první úplateček. Natáhne po něm ruku už jenom za svoje rady a konzultaci a zase si těžce povzdechne. Ano, to má Aki pravdu. Mohlo by se to týkat i jeho rodiny, až to tady začne řádit ve velkém. Kdo ví, co je jeho cíl, Uruha bude jenom prostředek. 

"Nedovedeš si představit, jakou cenu bys mohl platit..." Řekne a před oči se mu přivolá obraz té poslední. Od té doby se podobným věcem přísně vyhýbal. 

"Yukihiro..." Splyne mu velmi tiše ze rtů jméno, o kterém si je jistý, že ho nikdy nikdo neslyšel. Prudce zamrká a zase se plně probere. Tohle musí zapít. A hodně.

Aki

Začíná mu být jasné, že musí Hidemu dát chvíli, aby si to všechno přebral v hlavě. I když tomu příliš nerozuměl, je mu jasné, že tady se bude dít něco mnohem vážnějšího a podle toho, jak Hide přemýšlí, by to i pro něj mohlo být nebezpečné. Nechce ho do ničeho nutit, ale věří jeho schopnostem a taky umění. Upíná se na něj celou svou myslí, jak kdyby ho tím mohl přesvědčit. Aki sám si moc dobře uvědomuje, jak těžce by Hyde nesl, že by přišel i o Uruhu. Nakonec si povídali o Senovi spolu, jen Akimu chvíli trvalo, než byl vůbec schopný o tom mluvit. Dozvěděl se něco ze Senova pobytu u Hyda a tak náznakem zjistil, jak moc blízko měl Hyde k jeho otci. A o něj taky přišli společně. Některé věci je rozhodně spojili víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Staral by se tak o všechny, je přece císař, ale na tomto má opravdu velký zájem a rád by zjistil důvod, proč se to děje zrovna u nich. Hide zdá se rychle pochopí směr, kterým se ubírají jeho myšlenky ohledně Aquiho. Kdyby zažil jen něco málo z toho co Aki, hlavně co se těch veselejších a zamilovanějších částí života týká, podle Akiho mu to dá opravdu hodně. Jak můžete milovat svůj lid, když jste nikdy nepoznali pravou lásku, která hýčká a chrání. Podle něj je to důležité a nerad by o to Aquiho připravil. Proto když viděl zájem v Tamakiho očích a touhu jeho syna bránit…Kdo ví, co jim osud připraví o cesty. Bránit tomu nebude. Ano, je tu riziko, že díky Tamakimu bude chtít Aqui úplně jiný život, ale taky sází na to, že něco z něj má a ctí jistou povinnost. Nemůže ho pořád vést, je čas, aby se Aqui rozhodoval sám. 

"Někteří ne, odešli, když událostí začalo přibývat. Hlavně ti starší, kteří na podobné síly věří. Ovšem ti mladší tady pořád jsou. Několik z nich slouží v kuchyni. Nechám ti je klidně zavolat, aby ti pověděli víc." Ujistí ho, že udělá, cokoliv bude Hide chtít a potřebovat. Koutky se mu trochu zvednou.

"Arigato, Hide-san. Vážím si tvé pomoci." Ukloní se mu znovu, aby svým slovům dodal váhu a bylo jasné, že se mu vlastně trochu ulevilo. Ne, sami by si s tím neporadili, ale s Hidem mají podle něj velkou naději všechno zase dát do pořádku. 

"Ta dívka je zatím v rekonvalescenci. Zůstává v pokoji své tety a podle mých lidí příliš nemluví. Jen občas řekne něco, co nedává úplně smysl. Jinak reaguje jen na jednoduché otázky." Osvětlí mu celou situaci a na Hideho doporučení přikývne. Přivolá své sloužící a pošle pro písaře, aby napsal zprávu pro Taijiho. Nadiktuje ji za Hideho přítomnosti a pošle ho k dívce, aby obkreslil znak, který má na ruce. Díky tomu, že ho k dopisu přidá, se mu snáze bude shánět povolaná osoba, která znak přečte a třeba jim tím pomůže osvětlit situaci. Aki sáhne po svém kalíšku, když ho z Hideho slov o ceně zamrazí. 

"Mám obavy, že bych mohl platit tu nejvyšší, Hide-san. Tyto síly jsou nad lidské možnosti a upřímně, nejsem rád, že do toho zatahuji zrovna tebe." Ujistí ho, že na něj pohlíží jinak, než jako ostatní, ale to už Hide jistě dávno ví. Zatváří se nechápavě, když padne jakési jméno, které mu nic neříká.

"Prosím?" Zeptá se ho nechápavě, jak kdyby čekal, že je to někdo, pro koho může poslat, ale Hideho výraz mu napovídá něco úplně jiného. 

"Je něco, co bych měl vědět, než se do toho pustíme, Hide-san? Co všechno nám vlastně může hrozit?" Má nějakou představu, ale začíná tušit, že ho Hide vyvede z omylu a bude to ještě mnohem horší. 

"Pokud bys chtěl mluvit přímo s Uruhou, nevidím v tom problém. Je přímo v paláci a podle jeho rozvrhu by měl být právě v pokoji. Můžu vás tu chvíli nechat o samotě, třeba ti rozhovor s ním řekne víc." Nabídne mu ještě. 

"I Hyde je v paláci a zatím nemá v plánu nikam odjíždět, dokud se to nevyřeší. Nepochybuji o tom, že ti bude k dispozici i on." Sám se chopí lahve, aby mu dolil, a pokračuje i u sebe. Tohle nakonec budou potřebovat zapít nejspíš oba dva.

Hide

+Staří mají zkušenosti a dost rozumu.+ Pomyslí si, jakmile se dozví, že odsud odešli, dokud je čas. Mladí bývali pošetilí a všechno si museli zažít na vlastní kůži, ale byly věci, které zažít prostě nechcete. Přikývne na Akiho nabídku, aby sem přišli lidé z kuchyně. Nechce s nimi mluvit, bohatě mu stačí vidět jejich šrámy. Jakmile dojde na tu dívku a její podivné chování, Hide se o něco prudčeji nadechne. Chvíli se dívá Akimu do očí a nakonec se napije a zase zhasne do své předešlé polohy. Lékař samozřejmě řekne, že je to následek úrazu, pád ze schodů, možná na hlavu, změny se buď samy časem upraví nebo dívka zůstane poznamenaná. Podle něj už je hostitelkou něčeho malého. Vymítání bude snadné, ale je to tam a přesně takhle se ta věc bude šířit. Takže má přisluhovače, to není moc dobré… 

"Ať z toho pokoje teta odejde a nevrací se, dokud sám neřeknu. Ať tam odteď nechodí nikdo. Všechno zamkněte a zavřete pevně okna." Řekne a jeho hlas začíná znít ponuře. Aki přivolá sloužící, aby všechno zařídil a on poslouchá jeho instrukce ohledně otisku. To byl dobrý nápad, rozhodně to věci urychlí a usnadní. 

"Opravdu?" Vypadne z něj, když jsou zase sami a Aki vysloví, že by mohl platit nejvyšší cenu. Uvědomuje si vůbec, co je ta nejvyšší cena? Podle něj ani trochu ne. 

"Neříkej podobná slova. Už nikdy." Napomene ho a nejspíš je to poprvé od Akiho dětství, co to někdo udělal. Kromě toho, že Aki byl tak vzorný, že to snad ani nikdy nepotřeboval. A pak dojde na Yukihira a Aki se toho samozřejmě chytí. Hide se zahloubá ještě víc do sebe, jako pták, který hřaduje na stromě v hustém dešti a snaží se zahřát ve svém peří a chvíli zachmuřeně hledí do desky stolu před sebou. O tomhle nikdy s nikým nemluvil. Die od té doby neviděl. Vlastně o tom mluvit nikdy ani nechtěl a navíc má strach, že by se to nějak doneslo k Toshiyovi. Jenže Aki je císař. Vládce téhle země a zaslouží si po tom všem vědět o trošku víc. Měl by ho k sobě pustit? A co když ho tím zabije tak, jako kdysi zabil Yukihira? Pokývá hlavou na znamení, že slyšel jeho slova o Uruhovi a Hydovi, ale ještě chvíli nijak nereaguje. Nepodívá se na něj, když začne mluvit. 

"Před několika léty jsem měl přítele. Vídali jsme se jenom málo, ale znamenal pro mě hodně. Když se objevil naposledy, měl s sebou někoho, koho chtěl zachránit. Byl zraněný, ale nešlo o to zranění. Kami s ním měli úplně jiný záměr a můj přítel… to nějak vycítil. Chtěl po mě, abych změnil osud té osoby, za jakoukoliv cenu." Začne svoje vyprávění. Pak se na dlouho odmlčí. 

"Nebyl ten typ, co se do někoho zamiluje, ale propadl někomu stejně jako ty Senovi. V tu chvíli byl schopný provádět cokoliv, jen aby ho vykoupil. Je to stejné, jako kdybys poznal, že jde Senovi o život a nabídl bohům cokoliv, abys to dokázal změnit. Tehdy jsem souhlasil. Ani já jsem nečekal, jak to dopadne, Aki-chan. Někdy…" Hrdlo se mu stáhne, ale žádnou slzu nepustí. Sám ví dobře, jak to bylo a co Yuki chtěl a stejně má pocit, že je to jeho vina. Nedopoví tu větu. Nechce se obhajovat nebo tady fňukat. 

"Tu noc zaplatil. Ne mně, ale kami. Nevím, jestli si uvědomuješ, co je nejvyšší cena, Aki-chan. Nebyla to obyčejná smrt. Ani ne proto, že byla násilná nebo z čích rukou přišla. Tu noc u mě v domě si z něj Kami vzali mnohem víc a kdo ví, kde bloudí teď…" Musí se zase na chvíli odmlčet. 

"Byl jsem zrovna u jeho přítele, když se to dělo, ale ty zvuky byly slyšet až do mého domu a to, jak potom vypadal…" Neví, jak víc by to popsal. Do detailu zacházet nebude, ale Yukiho duše byla roztrhaná a jen těžko kdy dojde klidu. 

"Hříčkou toho všeho je, že nikdy nemáš záruku, že zachráněná osoba bude žít dlouho nebo dobře. Mohl mu zachránit život a uvrhnout na něj desetiletá příkoří, stejně jako mohl zemřít někdo nevinný. Stát se může naprosto cokoliv a já jsem to tehdy dovolil. Umožnil. Byl jsem ten prostředek. Už to znovu nikdy neudělám." Řekne a vstane. 

"Ať přijdou ti sloužící a po nich Uruha. Dostanu odtud pryč tu věc. Nic víc." Je mu jasné, že teď už Akiho nesmysly se Senou napadat musí. A pak tu bylo ještě to spojení s Aquim.