Epilog 3.

(Hydovy pokoje)

Hyde

Už předtím pokoji si všiml, že Senovi budou v očích zářit hvězdy, když mu nabídne nové věci. Už jen to, jak si prohlížel obsah truhlic, nebylo k přehlédnutí. Tím mu dá Sena dobrý návod, jak by se k němu mohl přiblížit a později ho učit. Začne s blýskavými věcmi, možná oblečením a postupně se doberou k ostatním aspektům. Není to vůbec složité s ním pracovat a za to je Hyde rád. Nechtěl by, aby se ho Sena hned ze začátku bál a musel by si k němu hledat cestu o hodně obtížněji. Nevzdal by to, to ani náhodou, ale v jeho momentálním psychickém rozpoložení, které mu vydrží opravdu dlouho, by to bylo o to náročnější. Předtím, než se odebrali do koupele, mu nachystal ještě další oblečení, na které Senovi padly oči nejvíc a rozhodl se mu ho věnovat. Později mu pořídí vlastní, je mu jasné, že nezůstanou bez prostředků a Sena se musí naučit, jak se oblékat a jak se v podobných kouscích pohybovat. Snad se mu podaří, aby si podobných věcí dostatečně vážil a zároveň je uměl nosit s hrdostí. Není snadné to vyvážit a už viděl ty, kteří to nedokázali, ale nemyslí si, že by Sena byl ten případ. Má něco v očích, co nutí Hyda tomu věřit. V koupelně zjistí, že je jeho nový svěřenec i dost odhodlaný, když se před ním klidně svlékne. Mohl se před ním cítit špatně, nebylo to jen o studu, ale to se nestane. Hydovi tím ukazuje další část své povahy, se kterou se bude dát pracovat. Musí ho dobře odhadnout, kdyby to neudělal, a může později udělat nějaký špatný krok a tím pošlapat jejich křehkou důvěru. Až nějakou budou mít samozřejmě. 

"To bylo oblečení určené na noc. Vím, že na podobné věci nejsi zvyklý, ale to se brzo změní. Uvidíš, jak se ti v tom bude hezky spinkat." Ujistí ho, že si to na spaní opravdu obléknout může. Látka byla opravdu jemná, hladila kůži a spát v ní bylo něco, co si Hyde vyloženě užíval. Sám se trochu přehrabuje v lahvičkách, aby našel ještě nějaké, které by se Senovi mohli líbit. Je toho tu opravdu hodně a sám měl co dělat, než si všechny vůně zapamatoval. Některé z nich v životě necítil. I to bude muset Senu naučit, aby se v tom patřičně orientoval a věděl, co která vůně obsahuje a s čím se míchá. Byla to trochu alchymie, protože některé přísady mohly dost ovlivnit výslednou vůni a s něčím se míchat nemohly, ale na to mají ještě dost času. Sena ho dost vyvede z míry, když sáhne po lahvičce, kterou odkládal. Tiše si první povzdechne, ale vzápětí se usměje. Bolí to pořád stejně, ale Sena je jen zvědavý, nemůže za to. 

"To je granátové jablko, Sena-chan." Vysvětlí mu a lahvičku mu podá, aby si mohl přivonět.

"Někteří lidé a já to tak taky mám, si přivoní k něčemu, co dobře znají a vybaví se jim věci, které se staly. Některé jsou příjemné, jiné třeba ne. K této vůni mám ty nejkrásnější vzpomínky a přitom…To je jedno." Nechá to být, protože na podobné věci je Sena stejně ještě příliš mladý.

"Kdyby sis třeba jako malý rád hrál v lese a pak za pár let si k podobné vůni dostal, můžeš si ty okamžiky připomenout. Rozumíš tomu?" Zeptá se ho, když se trochu nakloní přes jeho rameno, aby mu viděl do tváře. Sáhne po jeho dlani s lahvičkou a opatrně kápne pár kapek do lázně. Je to pro něj mučení, ale pokud se Senovi líbí, zvládne to.

"Nikdy nedávej moc, mohla by se ti z toho zamotat hlava." Upozorní ho na vedlejší účinky. Pak už lahvičku odloží a sáhne po kousku látky.

"Jen odpočívej, máš za sebou náročný den. Já tě teď trochu omyju ano?" Poukáže na látku ve své dlani, která je taky velmi jemná. Opatrně začne na jeho ramenou a přes krk.

"Je to příjemné že? Mně se po tom chce vždycky spát. Byl bych schopný v té vodě usnout a klidně se i utopit." Vtipkuje, i když mu do smíchu není. Má plný nos vůně z lázně a před očima ty nejkrásnější okamžiky s císařem, které se mu zároveň zarývají do srdce jako dýka. Trvá to jen pár minut, než se jeho mednický hlas rozezní kolem. Chce moc zpívat, ale něco smutného, jenže to Senovi udělat nemůže. Vybere si úplně jinou o nekonečných dálkách a nádherných místech, je to jako pohádka. Tahle má alespoň šťastný konec. Doufá a moc si přeje, aby ta Senova měla taky. Pro něj už je příliš pozdě.

 Sena

Sena tomu pořád nemůže uvěřit. Oblečení určené na noc z takové látky a pro něj? Ale proč? V hlavě ho pálí čím dál tím víc otázek a pomalu se přestává bát nějakou položit. Hyde mu k tomu zatím nedal důvod a jako dítě nedovede přemýšlet nad tím, že by to snad mohla být nějaká past. Vždycky ho všechno zajímalo a když se před ním někdo něco pokoušel schovat, očividně to bylo nějak důležité a to znamená cenné. Stejně jako tahle speciální lahvička, ve které je ukryto granátové jablko. Sena neví, co to je, nikdy nic podobného neviděl, ale rozhodně to pěkně voní a po drahém kamenní to není pojmenované jenom tak. Hyde si povzdechl a on moc dobře ví proč, ale nezlobí se na něj a dokonce se na něj vzápětí usměje a tak je ještě spokojenější, když se v té vůni může sám koupat. Připadá si, že i on sám je nějakým způsobem hodně vzácný, když smí. Poslouchá jeho vysvětlení ohledně vzpomínek a zvedne k němu oči, když Hyde řekne, že je něco jedno a odmítne pokračovat. Má plné ruce práce s vytahováním lahviček z košíčku a voněním si ke každé z nich a trochu ho z toho začíná bolet hlava. Přikývne na jeho slova. Tohle se dá pochopit celkem snadno. Když přijdete ke stánku s rybami, taky to už nikdy nezapomenete. Ani to, jaké ryby se tam prodávaly, kolik much tam bylo a jak smrděl majitel stánku. Vzápětí na to ho Hyde varuje před přílišným množstvím éteru z lahviček a on je nucený košíček nechat být. Ach jo… Trochu se zarazí, když mu Hyde řekne, že ho omyje. Nikdy ho nikdo nemyl, spíš s tím musel pomáhat on sám a k tomu je pro něj Hyde cizí a měl by se ho dotýkat, ale nedovolí si mu odmlouvat a tak ho nechá to udělat. Příjemné to opravdu je a tak přikývne, ale stejně se z toho cítí podivně na rozpacích. 

"Mě se spát vůbec nechce." Řekne mu docela paličatě a natáhne se pro jiný košík, ve kterém jsou nějaké mořské houby, taky na mytí a masáže. Tím se na chvíli dostal z Hydova dosahu a myšlenky má stále plně zaměstnané všemi novými věcmi. A pak se prudce otočí a upře modré oči do Hydovy tváře, když začne zpívat. Houby při tom tiskne k sobě jako cenný majetek, ale je to podvědomá reakce. Nikdy nikoho neslyšel takto zpívat, je to něco neskutečného a nádherného a jemu se najednou nechce poslouchat nic jiného. Nevyruší ho do poslední notičky a teprve potom okouzleně vydechne. Jak je možné, že ho nikdo nenutí, aby někde seděl a celé dny jenom zpíval? 

"Proč mám spát v látkách, které hladí kůži?" Řekne z ničeho nic. Očividně se prolomila hranice jeho nedůvěry. Proč mě sem přivezl, proč zrovna mě a k čemu je to všechno dobré?“ Nechce, aby to vyznělo špatně, nechce se mu odtud pryč, ale i jako dítě je dost přímočarý a ještě svoje slova neumí učesat a zaobalit, aby zněla jinak. Hyde mu neodpoví hned. Sena se pomalu přisune v lázni blíž a mokrýma rukama se dotkne jeho nohou, skrytých pod yukatou. Pořád se mu odspodu dívá do tváře. Z lázně to jde hodně snadno. 

"Proč jsi kvůli němu tak smutný a proč už se nesmíte vidět?" Osmělí se ještě víc. Slyšel všechno, co si říkali, ale pořád mu to nedávalo žádný smysl. 

"Když jsme sem jeli, nebyl takový. Jeho oči byly spokojené." Prozradí mu kousek z toho mála času, které s císařem směl strávit aniž by tušil, že to bylo to jediné, co jim kdy osud dopřeje. 

"Neměl jsi ho posílat pryč." Řekne mu po delší chvíli ticha. 

"Je to císař, mohl ses mít dobře." Rozhodí rukama. Vidí všechno tak jednoduše. To Hyde byl přece ten, kdo to začal a císaře to očividně trápilo. Proč chtěl někdo dobrovolně od takového bohatého muže?

Hyde

Hyde se Senovým mytím postupuje opatrně. Kdyby viděl jen větší náznak toho, že se mu to nelíbí, přestane. Nechce k němu pouštět nikoho cizího, ale Sena si bude muset zvyknout, že na něj někdo sahá. Zatím se o to postará sám Hyde, ale brzo to budou sloužící, kdo ho bude oblékat. Neměl by se jich bát a být odolný vůči cizím dotekům. Teď opravdu nemyslí na to, k čemu je v budoucnosti předurčen. Ostatně, pokud všechno vyjde, jak má, bude to jen jediná osoba, která na něj bude sahat. Sena nakonec vlastně vyhrál loterii, co se harému týká. Samozřejmě taky záleží na tom, kolik štěstí bude mít. Ne, nad tím přemýšlet nebude, prostě se to podaří. Mile se pousměje, jakmile mu Sena řekne, že se mu spát nechce. Vlastně se mu vůbec nediví, je toho tolik nového, co si může prohlížet a vychutnávat všemi smysl. On sám by spát nemohl. 

"Ano, s tím jsem tak nějak počítal. Nemusíme jít brzo spát. Záleží na tobě, kdy budeš unavený. Přesto tě v určitou dobu vyženu do postele, abys neměl ospalé oči." Dá na něj pozor i v tomto ohledu a zároveň bude dost benevolentní a přihlédne i k jeho prosbám. Je mu jasné, že jakmile se Sena víc otrká, přijde hromada otázek, na které bude odpovídat. Z jedné strany se těší, až ho bude učit a z druhé doufá, že se vyhnout tématu císaře. Teď ho drtí jen myšlenky na něj, kdyby měl mluvit, nejspíš to Sena všechno pozná. Když vidí, jak reaguje na jeho zpěv, nemohl by být spokojenější. Vždycky rád zpíval a úplně nejradši císaři. Jsou to další vzpomínky, které se mu objeví v hlavě a ví, že si svůj hlas nechá jen pro určité osoby. Nepřestane, protože se Sena chytil a začíná mu být jasné, že tohle bude něco na prolomení ledů. Nakonec to bylo vážně mnohem jednoduší, než si původně myslel. Je přesvědčený o tom, že je to díky jeho odvaze, která se postupně probojovává ven. Nikdy nebude příliš zdrženlivý, ale naučí se to předstírat, to společně zvládnou. Jakmile skončí, nadechne se, aby se zeptal, jestli mu má před spaním zazpívat ukolébavku, když se mu jeho hlas líbí, ale vzápětí se ozve příval otázek, které asi nebudou mít konce. První jsou celkem neškodné, na ty by mu rád odpověděl, i když trochu po svém, ale pak přijde i na císaře a to je něco, co ho opravdu moc zabolí. +Proč? Protože spolu být nemáme. Očividně.+ Povzdechne si v duchu a do očí se mu tlačí slzy. Tohle nevydrží, není schopný o tom mluvit, aby se nerozbrečel. Přesto se na chvíli odmlčí. Poslední věta mu nepatřičně vyžene koutky nahoru. 

"Na světě jsou pořád důležitější věci, než majetek a blahobyt. Na všechno ti odpovím, ale první tě osuším a obléknu." Sáhne po nahřívané látce a popožene ho z lázně, brzo by stejně byla studená. Zabalí ho do ní pečlivě, osuší každé místečko a pak ho začne oblékat. 

"Hebkost látky je důležitá. Jiné materiály by mohly poškodit tvou kůži a to by se později projevilo. A ta druhá věc…Prostě nechceš spát v něčem, co tě škrábe, když nemusíš." Tiše se zasměje a už jen upravuje lemy, aby hezky seděly na svém místě. Vezme Senu za ruku, odvede ho k posteli, do které ho popožene a sám dojde s tácem dobrot, aby si mohli udělat malý piknik. Ano, přímo v posteli. Hyde se pohodlně uvelebí a je ten pravý čas, aby mu na všechno odpověděl. 

"Jsou věci, které pořádně pochopíš, až budeš starší, přesto se ti pokusím nějakým způsobem odpovědět." Odmlčí se na chvilku a nalije si kalíšek pálenky, teď ji nutně potřebuje, tohle nebude příjemné, v jistých ohledech vůbec. 

"Kdybych měl říct, co si myslím a proč tu jsi, tak je to osud. Císař tě potkal a zalíbil ses mu. Očividně si myslí, že je tě pro obyčejný život škoda a já si to už myslím taky. Jsi dokonalé poupátko, které jen potřebuje příležitost se pořádně rozvinout." Usměje se na něj a znovu ho pohladí. 

"Zatím je tvůj největší úkol se učit a nosit pěkné věci. To není zas tak zlé. Navíc ta postel taky stojí za to." Trochu pohodlněji se opře. Jsou věci, které mu prozradit nemůže a tak trochu ani nechce. Nejde o to, že by měl mít nějaká tajemství, ale spíš o to, aby to celé nezakřikl. 

"A co se týká mě a císaře…." Odmlčí se na chvíli a přemýšlí, jak by mu to vysvětlil.

"Víš, na světě nejsou jen dobří lidé a v tomto paláci už vůbec ne." Kdyby ho někdo slyšel, bude mít vážně problém. 

"Tím, jak moc byl císař spokojený a jak moc jsem byl spokojený já…Někteří lidé prostě jen závidí a snaží se to celé pokazit. Je to jako když jedno dítě něco postaví a druhé mu to zbourá." Podívá se na něj, jestli mu rozumí. 

"Kdybychom zůstali spolu, ohrožovali bychom na životě jeden druhého, právě díky těmto lidem, kteří jsou ale pro tuto zemi důležití. A právě proto musím odejít. Kvůli němu a tomu, aby mu nikdo neublížil a aby nikdo neublížil tobě. Někteří lidé by mohli vycítit, jak moc jsi pro osud důležitý a nepřáli by ti to." Znovu mu dá na chvíli čas, aby si to celé probral v hlavě. Není si jistý, že mu to vysvětlil správně a nechce ho děsit, ale je důležité, aby si dával pozor na to, co se kolem něj děje. 

"Víš, Sena-chan. Když jsou si dva lidé velmi blízko…Uděláš všechno proto, abys druhého ochránit. Je to jako když vidíš slunce, které tě hřeje a svítí jen kvůli tobě. Ani za nic nechceš, aby kvůli tobě svítit přestalo, protože by tím trpěli ostatní lidé, klidně celý svět." Znovu se na něj s lehkým pousmáním podívá. 

"A to je další důvod, proč musí všechno, co si povíme zůstat mezi námi."

 Sena

Sena vrhne po Hydovi zkoumavým pohledem. Proč by tady mělo kohokoliv zajímat, jestli má ospalé oči? Byl cizím dítětem v cizím domě. Je to ten druh pohledu, který jasně ukazuje, co se mu prohání hlavou, ale zároveň nepotřebuje další odpovědi a po chvíli ho zase skloní. Jak by mu taky mohl odporovat? Jenže pak svojí otázkou způsobí něco nečekaného, totiž Hyde začne skoro plakat a Sena si uvědomí, že to nechtěl. Obvykle mu bylo jedno, jak se ostatní lidé cítí, když je k nim chladný a povrchní, s ním se taky nikdy nikdo nepáral, ale teď, po tom všem hezkém chování, si dokonce i dítě jako on uvědomuje, že ťalo do živého. Nejraději by se za to omluvil a nějak to celé odčinil, ale Hyde se rozhodne mluvit. Ta první věta není úplně to, co chtěl slyšet, ale je to slib a tak poslušně vstane a nechá se jím osušit a zamotat do ručníku. V hlavě mezitím převrací Hydovo tvrzení, že majetek a blahobyt nejsou to nejdůležitější, ale to se Senovi nechce ani trochu věřit. Jak můžete být šťastní, když nemáte nic a v břiše vám kručí hlady? To nedokáže nikdo. Zasměje se jeho slovům o spaní v kousavých látkách, ale… 

"Proč záleží na tom, jestli to poškodí moji kůži? A jak by to mohla taková obyčejná látka dokázat?" Copak Hyde neví, jak chodí lidé všude po světě? A nikdo z nich s pokožkou nic nemá. Jenže taková kůže si zvyká, zpevňuje se ztrácí svou jemnost na všech místech, která se více opotřebovávají. Jenže to on vůbec netuší. Nechá se za ruku odvést až k posteli. Je obrovská a měkké podušky doslova lákají, aby do nich Sena skočil a tak to bez okolků udělá. Zahučí tam rovnou po kolenou a chvíli jen tak poskakuje a pohazuje si s polštáři, dokud k němu nedojde Hyde s tácem. Zatímco se Hyde pohodlně usazuje, on sám už natahuje ruce po všem, co nezná a na přeskáčku si to cpe do úst, aby všechno ochutnal. Po chvíli nakousané věci zase odkládá a ví, že se to nedělá, ale nemůže si pomoci. Teď je to ryzí spontánnost. Hyde pokračuje ve vysvětlování. Je to taková obvyklá dospělácká věta, to pochopíš, až budeš velký. Kdyby jenom tušil, co přesně tím myslí… Pak ale dojde na osud, Sena zvážní a stočí za Hydem koutky očí. Pomalu odloží ovoce, které má v ruce. Na osud v téhle zemi věřili asi všichni, ale proč si zrovna jejich vládce myslel, že Sena je ten nejdůležitější mezi všemi, které potkal? Hyde tím získal jeho plnou pozornost. A navíc si to myslí taky, ale Sena neudělal vůbec nic speciálního. Chová se spíš nevhodně, to si dovede přiznat sám a jestli jde o jeho nevšední vzhled, tam mu Kami hodně nadělili, pokud po vás lidé zrovna neházejí kamenním, protože jste jiní, ale copak to je k něčemu dobré? Rozhlédne se kolem sebe a koutky mu cuknou, když dojde na vtípek s postelí, ale on že je nějaké poupátko? Co tím chce Hyde říct? Nedá se říct, že by mu Sena rozuměl. Proč po něm chtějí, aby se učil a proč má u toho hezky vypadat? Hyde bohužel dané téma ukončí, aniž by byl Sena byť jenom o trochu moudřejší, ale začne o sobě a o císaři a to je hodně zajímavé. Ano, on moc dobře ví, že lidem je lepší se úplně vyhnout, ale že i tady v paláci? Myslel si, že ti, kdo řídí zemi, jsou ti nejlepší, ti vyvolení, ti správní a spravedliví… 

"Tak proč je tady císař má? Proč je nevyhodí a nenahradí takovými, kterým můžete věřit? Vždyť to nedává žádný smysl. K čemu je mu potom všechna jeho moc?" Zavrtí nad nimi hlavou. Kdyby ho někdo slyšel, asi by rovnou přišel o hlavu. Kdyby ho slyšel císař… nejspíš by se rozesmál. Řekl by, že dětská mysl je úžasná a že by se z ní měli poučit. Všechno mu to připadá postavené na hlavu a jako nedostatečný důvod k tomu, aby ti dva nemohli být spolu, když kvůli tomu tak brečí… Raději se zaposlouchá do jeho slov o tom, že když se dva lidé mají rádi, udělají pro sebe cokoliv. 

"Když se máte rádi, zbavte se těch, co vás otravují a prokážete si největší službu." Prohodí a raději toho už nechá. Pohrává si se střapcem od polštáře a najednou ho něco napadne. 

"Vy se milujete? Vždyť není holka..." V očích mu zajiskří zakázaným dětským tématem o pusinkách za rohem a začne se nebezpečně uculovat. Hyde ho vzápětí požádá, aby o tomhle s nikým nemluvil. Sena se na něj zase zkoumavě podívá. Nikoho jiného tady ani nemá. I jemu je jasné, že informace jsou cenné zboží, ale tenhle Hyde to s ním myslí dobře. Asi… A tak přikývne. 

"Nebudu s nikým jiným mluvit." Slíbí mu, ale až bude starší a pochopí, že jistá slova vám otevírají jisté dveře, pokud je věnujete správným lidem, je žhavým adeptem na to to všemožně využít. Teď ale nemá nikoho jiného, než tohoto muže a pokud se jej rozhodl chránit, slíbí si v duchu, že pro něj udělá to samé.

Hyde

Sena je naprosto kouzlený, když se rovnou vydá na postel a začne na ní skákat. Ta dětská radost je vyloženě nakažlivá a Hyde upřímně zasměje. V nitru se cítí malinko provinile, protože teď není doba, kdyby se měl takovým způsobem smát. Je to ale vlastně dost uvolňující, i když smutek uvnitř se vrátí, když se smát přestane. Usadí se zase v očích a tam ho zamkne tak, jako předtím. Pohodlně se uvelebí a pak se znovu usměje, když se ho Sena zeptá, proč na látce záleží. 

"Jednou, Sena-chan, budeš tou nejkrásnější ozdobou, které císařství, kdy vidělo. Ale také tou nejchytřejší, o to se postarám. Udělám všechno proto, abys jí byl a jemné látky k tomu patří. Musíš si chránit své tělo ale i svou mysl a udržovat je ve zdraví." Vysvětlí mu to, ale stejně si myslí, že to mnohem víc k pochopení bude časem, až pozná, co se kolem něj děje. Sám si sem tam něco z hostiny v posteli vezme, ale nemá hlad, je to jen proto, aby zaměstnal ruce. Nechutná mu jíst, vlastně ani pít a už vůbec nechce spát, protože se bojí, co za sny přijde. Sleduje ho, jak všechno ochutnává a koutky se mu zase tlačí nahoru. 

"Opatrně. Můžeš si dát, cokoliv chceš, ale aby ti nebylo špatně." Ve tváři se mu objeví starost, které rozhodně není hraná. 

"Cokoliv ti zachutná, můžeš si dát kdykoliv budeš chtít, stačí mi to říct." Dodá ještě, aby bylo jasné, že se Sena nemá opravdu bát, ho o cokoliv požádat. Ohledně jídla….To je vlastně to nejmenší. Hyde si zlehka povzdechne, když se ho zeptá na zlé lidi v paláci. 

"Je to trochu složitější, Sena-chan." Osloví ho měkce a je jasné, že s emu o tom nemluví vůbec snadno. Přesto se rozhodne mu odpovědět. 

"Ti lidé jsou důležití pro zemi. Císař má ve vedení jen samé velmi schopné lidi, ale to neznamená, že pochopí i lidskou stránku věci. Pro ně je nejdůležitější, aby země správně fungovala. Pokud mají pocit, že císaři v tomto hledu něco brání, budou bránit zemi." Smutně se pousměje. 

"Císař musí prioritně myslet na svou zemi, ne na sebe. Jeho postavení sebou nese moc, to ano, ale taky mnoho povinností a závazků. Tím, že bychom spolu zůstali, by ohrozil všechno, co za roky vybudoval a možná by to zasáhlo i budoucí generace. Vlastně bych si ho nemohl vážit, kdyby se rozhodl jinak. Rozumíš tomu?" Podívá se na něj. Kdyby mohl, nejradši by si pro Isseye doběhl, zabalil by ho do kusu látky a odvezl s sebou. To ale nejde. Krátce se zasměje, jakmile Sena narazí na pohlaví. 

"Ano, rozhodně to není holka." Asi by se neměl smát, ale přišlo mu to legrační. 

"Víš, možná to bude znít nadneseně, ale srdce si nevybírá. Jen málokdo v životě má tu možnost, aby někoho opravdu miloval a bylo to vzájemné. Jsou o tom krásné pohádky a většina z nás si přeje, aby to byla pravda. Po večerech ti je budu s radostí vyprávět. Pokud se ti však tohle poštěstí, nezáleží na tom, jestli jsi muž nebo žena a jakého je ten druhý pohlaví. Pokud ho opravdu miluješ, nestojí ti v cestě vůbec nic. Budeš dotyčnou osobu bránit do posledního dechu. A obětuješ úplně všechno, pokud víš, že to tak má být." Krátce kývne hlavou na znamení, že mu věří. 

"Je to dobré, že?" Narazí na jídlo kolem. 

"Ještě vyzkoušel tohle." Natáhne se pro jeden ze zákusků a podá mu ho.

"Úplně se rozplývá na jazyku a přitom je jen příjemně sladký. Myslím, že by ti mohl chutnat. A navíc má hezkou barvu. Růžovou." Usměje se na něj. 

"Zítra nás čeká hromada práce. Musíme dohlédnout na to, aby sbalil všechno, co mají. Pomůžeš mi to pohlídat?" Nabídne mu možnou spolupráci, pokud bude chtít. Snaží se mu tím dát najevo, že podle něj jsou si rovnocenní, i když je Sena jen dítě. Na tom teď nezáleží, je důležité, aby si vybudoval jisté sebevědomí, které se mu později bude hodit. Samozřejmě musí vědět, kdy a jak ho použít, ale to se taky naučí. 

"Čeká nás toho ještě opravdu hodně, ale myslím, že většina věcí, tě bude bavit. Některé jsou naopak hrozně nudné, ale i z toho se dá udělat zábava. To mi šlo vždycky skvěle." Uchechtne se krátce. Nejhorší bude chvíle, kdy opustí zdi tohoto paláce a Hyde bude vědět, že už císaře nikdy neuvidí. Tady by měl možnost ho alespoň zahlédnout. Jenže to nejde.

 Sena, Issey

"Ale proč? Proč mám být tou ozdobou? Ještě jsi mi na to neodpověděl." Řekne mu, ale líbí se mu, že může jíst co chce a kdy chce a tak mu zajiskří v očích a svou otázku maličko hodí za hlavu. Alespoň na chvíli, než mu to Hyde zase něčím připomene nebo si nevzpomene sám. Cpe si pusu všemi dobrotami a hrozí mu, že mu doopravdy špatně bude. Mezitím poslouchá Hydův pokus vysvětlit mu, proč musí od císaře pryč. Najednou se to zdá o něco pochopitelnější, i když je ještě moc malý, aby rozuměl tomu, z jakých důvodů by měl mít tenhle Hyde na císaře přehnaný vliv. Císař měl přece rodinu a děti a plno dalších lidí, kteří jej měli rádi nebo on je. To je pošlou všechny pryč? Divil se, že se k císaři ještě někdo přiblíží, když je to všechno takto a najednou mu ten muž, který řídí zemi a kterému všichni závidí připadá jako ten největší chudák na světě. 

"To musel provést něco špatného, že se narodil do této role." Řekne polohlasem vlastně pro sebe. Ale císař není sám, kdo nemá rodinu a vlastně kohokoliv. Takových lidí bylo mezi chudáky plno, zvlášť když se válčilo nebo přišla nějaká pohroma. Těch sirotků na ulicích… stejných jako on sám… Podívá se dlouze do Hydových očí. Rád by mu řekl, že tomu rozumí, ale pravdou je, že asi jenom částečně. Pokrčí rameny a zatváří se trochu nešťastně. Možná nebude tak bystrým žákem, jak si Hyde myslí a pozná to hned teď. Sklopí trochu provinile oči jako by něco zlého provedl a nechá je tak, dokud se Hyde nezačne bavit jeho prohlášením o pohlavích. Opatrně se na něj podívá a když Hyde začne mluvit o pravé lásce a o tom, co všechno by pak jeden pro danou osobu udělal, má dojem, že se jeho oči probudily, naplnily hvězdami a skutečným citem, že tak trochu září a maluje si vzdušné zámky a vlastně mu to hrozně sluší. Mnohem víc, než před chvílí. Usměje se na něj a přikývne, že tomuhle rozumí. Nedovede si představit, že by měl sám stát o něco podobného, ale vypadá to jako něco prima. Tedy do doby, než musíte v zájmu říše odejít na druhou stranu světa. Poslušně otevře ústa na ten dortík, ale pak už se do něj nevejde opravdu vůbec nic. 

"Uhm." Přikývne, protože je to opravdu výtečné, on slastně přivře oči a pak se prostě svalí na polštář do polohy, ve které by měli jít spát. Najednou na něj padá hrozná únava z cesty a všeho nového a nejspíš to také bude přejedením. 

"Ano. Pohlídám je opravdu dobře." Broukne a dlouze si zívne. Sice vůbec netuší, co by si oni dva měli zabalit, ale to mu teď nepřekáží. Zasměje se pro sebe, když mu Hyde řekne, že z nudy jde dělat zábava. Vypadá to na spoustu zakázaných skopičin a to je něco, na co slyší každý malý kluk. Mohl by být Hyde opravdu takový? Mohl by se Senův život změnit v pohádku? Zdráhá se tomu uvěřit, ale všechno tomu nasvědčuje. Jestli mu Hyde v několika příštích dnech nic neprovede, pak je to skutečný sen, který bude žít. Usíná s úsměvem na rtech a v polospánku povystrčí dlaň, aby našel tu jeho a mohl ji sevřít. Pěkně hřeje a najednou mu připadá důvěrně známá. To jediné, co teď Sena má.

Roky plynuly a nastal den, kdy měl Aki dojet do své provincie. Přípravy byly dlouhé a nákladné a on se svým synem strávil plno dní, kdy mu stále dokola trpělivě opakoval, proč je to nutné. Aki byl jako malý často pryč, když si léčil plíce, ale teď byl zdravý jako řípa a zase musel od otce. A nechtěl. Dobře si rozuměli a Issey věděl, že je opravdu jeho vyvoleným nástupcem. Jen si to musel ještě oficiálně zasloužit. Byl přesvědčený o tom, že jeho dílo ponese ovoce. Samozřejmě, měl zprávy z květinového domu. Dar, který roky cvičil už byl taky na cestě a byl údajně tak dokonalý jako jeho mentor. Issey Hyda od té doby už nikdy neviděl. Mnohokrát držel v ruce papír a brk, ale všechny dopisy, které mu napsal, zůstaly v jeho šuplíku. Jednou se možná dostanou do jeho pozůstalosti, ale nejspíš je prostě spálí. Z jeho lásky se nevytratilo nic. Uvnitř vyhasl a jeho vnitřní požár zůstal jen hřejivým domácím krbem. Jeho děti nic nepoznaly, jeho žena předstírala, že nic nevidí a jeho milenka všechno pochopila a zhrzeně se odebrala do ústraní. Nikdy nemohla nad Hydem vyhrát. Issey už k sobě nikdy nikoho takto blízko nepustil. Jednu věc však nikdy nezjistil. Nemohl si s Hydem psát sám, ale Hydovi párkrát do roka psávala jeho žena a skrze tajná hesla a dopisy plné podivných básní se Hydovi snažila dát najevo, že je císař zdráv a při síle. Mohlo se zdát, že císař po letech skutečně zapomněl. O Hydovi se nemluvilo, prostě časem zmizel a Issey věděl, že až nastane den, kdy se mu bude muset zase podívat do očí, nechá to tak. Žádné slzy a vyznání, slova lítosti nad ztracenou láskou… Jen by v Hydovi rozdmýchal nové naděje, lítost a všechny pohřbené emoce. Ale on doufal, že není Hydovým konečným osudem. A proto se k němu musel chovat chladně a obyčejně. Aby nikdo nikdy nepoznal, že umírat bude jenom s jeho tváří před očima. Bude to osamělé umírání plné všeho, co by mu chtěl říct a nikdy nemohl, ale… bylo to nutné. 

"Sayonara, moje jediná lásko. Nikdy se o ničem z toho nedozvíš. Jen srpek měsíce, svítící mezi mraky, bude mou věčnou vzpomínkou na tebe." Říkalo se, že Isseye jen tak něco nezdolá, že se v bitvě bije jako tygr a v politice je moudrý jako drak. Kdo by si pomyslel, že se muž jako on může utrápit obyčejným žalem po někom, o kom svět už ani neví…

Hyde

Není to tak, že by Hyde jeho otázku přeslech anebo nechtěl odpovědět. Uvědomoval si, že mu nemůže dát úplné a pravdivé vysvětlení a tak pečlivě rozmýšlel, co mu na to má říct. Pak ale Sena prohlásí něco, co ho donutí stočit oči na něj a chvíli na něj koukat s mírně pootevřenými ústy. Issey měl pravdu, je dokonalý, jak svou povahou, tak svými myšlenkami. Už teď o věcech víc přemýšlí, než kdokoliv jiný. Koutky se mu nakonec pozvednou do smutného pousmání. 

"Musíš to brát tak, že kdyby se narodil jinak, třeba by nic podobného neprožil. Já jsem vděčný za chvíle strávené s ním, i když to není do konce života. Každá jednotlivá vteřina za to stála." Ukáže mu zase trochu ze svého pohledu na svět. Bolí to, ale taky ví, že je ještě naživu. To je něco, s čím vydrží opravdu dlouho a může dál žít. Má na to skvělou motivaci a ta je právě vedle něj. 

"Sena-chan, nemusíš to úplně chápat. Jsi ještě dost mladý a chápeš podle mě víc, než kdokoliv jiný. Někteří lidé podobné věci pochopí až na sklonku života. Možná je ani nechtějí pochopit. Neměj obavy z toho, co tě teprve čeká." Usměje se na něj vřele a chce, aby věděl, že neudělal nic špatně, právě naopak. Je bystřejší, než si sám myslí. 

"Výborně." Dá mu najevo, jak moc je rád, že jeho úkol přijal a nechá ho, aby se pohodlně uvelebil na posteli a mohl konečně pořádně odpočívat, byl to náročný den pro ně oba. Hyde neusne, jen leží na posteli a kouká do stropu. Má pocit, že kdyby zavřel oči, vytratily by se mu z hlavy všechny vzpomínky. Překvapeně se podívá na Senovu dlaň, který najde tu jeho a sevře ji taky. Pocítí zvláštní příval klidu, který mu napoví, že opravdu udělali správný krok. Neochvějně tomu věří a nakonec se mu podaří nad ránem tak y usnout, i když jeho spánek není tak klidný.

Ráno je ve znamení shonu a příprav. Hyde úkoluje všechny, aby se nic nezapomnělo a Sena mu v tom zdatně pomáhá. Je vidět, že si umí najít své místo a Hyde je už teď na něj neskutečně pyšný. Když po poledni usedají do kočáru, nechá první nastoupit Senu a sám se ještě naposledy ohlédne na palác. To nejšťastnější a zároveň nejsmutnější místo v jeho mysli.

"Hodně štěstí, můj živote." Popřeje císaři šeptem.

"Zůstaneš navždycky v mém srdci." Dodá ještě s tichým povzdechem, než nasadí svůj nejlepší úsměv a nastoupí za Senou. 

Za pár let už Hyde skutečně vypadá, že se v paláci vůbec nic nestalo a že tam nenechal nic důležitého. Strávili se Senou nádherné roky v květinovém domě a on ho trpělivě učil všemu, co ví i něčemu navíc. Jediný kontakt s palácem byly dopisy od Isseyovy ženy. Věděl, že se jeho císař má dobře, ale on sám mu nenapsal. Byl to zvláštní pocit, když si to uvědomil. Věděl, že nemůže a že bytím otvírali staré rány a stejně…Sám ho měl zavřeného hluboko uvnitř sebe a dostál svému slovu. Nikdy nikdo nepoznal, jak moc mu na něm záleželo. Dokonce i Sena zapomněl, co viděl. Byl ještě malý a vzpomínky vytlačily nové a věci, které se naučil. Bylo to tak dobře, nikdo nesměl vědět, jak moc císaře miloval. Sena se před pár dny dozvěděl, že budou muset odjet a proč se to bude dít. Vypadal nervózně a Hydovi mu ho bylo líto. Byl jako jeho syn…Ne, Sena byl jeho syn a nedovolil nikomu, aby něco podobného vůbec zpochybnil. 

"Zítra je tvůj velký den, konečně zazáříš." Řekne mu, když společně sedí na malém balkónku nad hvězdným nebem. Dělali to často a povídali si, někdy Hyde zpíval. Sena byl kromě císaře jediný, kdo jeho hlas slyšel v takovém rozpoložení. Nikdo jiný neměl, tu možnost. Zítra odejdou do provincie za Akim. Hrozně se na něj těší, i když ví, že si ho nebude pamatovat. Ani on se nikdy nedozví, jak byl jeho otci blízko.

Když ráno nastupují do kočáru a vydávají se na cestu, Hyde se opět ohlédne na dům, který opouštějí. Přeběhne mu mráz po zádech, protože je to až příliš podobné tomu, když odjížděli z paláce. Opět opouští místo, které mu bylo domovem a ví, že se sem už nikdy nevrátí. Jeho srdce touží po místě, kde by byl opravdu doma a už ho nemusel opouštět. Nejde jen o místo, ale i náruč, do které by se mohl schovat, až toho bude příliš. Nikdo se nikdy nepřiblížil tomu, co cítil, když byl s Isseyem a má obavy, že už se to nikdy nestane. Jeho úkol v tom celém pomalu končí a on může jen doufat, že to znamená nový začátek. Cesty osudu jsou pár nevyzpytatelné, a pokud má jeden pocit, že už ho nic dalšího nečeká, třeba mu ukáže, že to není tak úplně pravda. Naděje a otevřená mysl, možná to bude opravdu stačit k tomu, aby zažil něco, v co už nedoufal. Císařská láska je jen jedna, ale jednou třeba Hyde zjistí, že jeho srdce není úplně rozbité a je dost velké na to, aby dokázalo ještě jednou opravdu a upřímně milovat. Dveře kočáru se za ním zavřou, a když se za bránou nádvoří Akiho nynějšího sídla otevřou, Hyde jen doufá, že to tím začne nová životní kapitola i pro něj. Ostatně naděje umírá poslední, a dokud vychází slunce, je vždycky nějaký důvod ráno vstát a pokračovat na své cestě, i když není rovná ani snadná.