Epilog 2.

(císařovy komnaty)

Issey, Sena

Věří každému Hydovu slovu o Senově výchově stejně jako o tom, že se postará o jeho odkaz, i kdyby z tohoto světa snad Issey předčasně odešel. Doufá, že ne, že toho stihne ještě hodně a ponese břímě vlády tak dlouho, aby dětství jeho dětí mohlo trvat co nejdéle, ale život byl vrtkavý a kdykoliv se mohlo něco stát jako tehdy Ichirovi. Možná, že se jeho záměru nikdo z nich ani nedožije… Stojí u okna, hledí z něj ven a přemýšlí, kdy se to tolik pokazilo. Když sem přijížděl, hrály v něm emoce šťastného shledání. Představoval si, že seskočí z koně, ukáže Hydovi jejich nový poklad a pak spolu odejdou do jeho komnat, kde se šťastně pomilují. Představoval si, že chvilku potrvá, než všechno připraví na Hydův odjezd, než zařídí jeho nový šlechtický dům, všechny pravomoci, všechno, co budou potřebovat s sebou, hlavně důvěryhodné služebnictvo… Představoval si, jak se za ním rozjede pokaždé, když bude na cestách nebo bude mít jenom trochu víc času a najednou tady stojí, oba pláčou a nad nimi se stahují ta nejčernější mračna. Možná měl Senu schovat, zamknout, nic neříct a počkat ještě alespoň tuto jednu noc, ale tolik mu ho chtěl ukázat a pak… nechat tady to dítě úplně samotné, ve tmě a cizím pokoji? Issey uměl být nelítostný, ale ne takto. Snad poprvé v životě se naprosto spletl v tom, co se tady právě odehrávalo. Když mu Hyde řekne, že ví o tom, jak moc se stal všem v paláci trnem v oku, popadne ho zlost jako tehdy, když mu ublížili a on jej našel zmláceného. Pořád se mu všichni pletli do života, tvrdili, že pro něj chtějí to nejlepší a při tom mu vyrvali z rukou to nejmilovanější pokaždé, když něco takového získal. Ichiro, Hyde… kdo další? +Třeba už tolik času ani nemáš a kdybys zemřel a Hyde tady zůstal, mohl by rovnou spáchat seppuku, jinak by se ho zbavili během chvíle, ani by ho řádně nepochovali.+ Projdou mu hlavou hořké myšlenky. Byl císařem, podle všech snad oblíbeným a ctěným a přesto… nemohl si pro sebe ponechat opravdu vůbec nic. Dokonce i jeho děti budou jednou odvedeny. Najednou tenhle život z duše nenávidí, ale je to jen chvíle, než si vzpomene na svůj lid a na jiné národy, trpící pod nadvládou tyranů. Zatímco přemýšlí, slyší za sebou jemný pohyb, ale nevěnuje mu pozornost. Sena zvedne oči, když k němu neznámý muž přejde a dotkne se jeho vlasů. V jeho očích sedí nedůvěra a přesto dovede zůstat klidný a nehybný. Sleduje Hydovy oči, aniž by sklopil vlastní zrak. Neměl by to dělat, ale nebojí se. Slovům o tom, že se má něco učit nebo časem chápat, vůbec nerozumí a po pravdě jsou mu zatím ukradená. Tihle lidé mají svoje plány, na nic se ho neptají, ale on má zase silně vyvinutý pud sebezáchovy. Zatím s ním nikdo nejedná zle a je to tu samý luxus. Byl by hlupák, kdyby se bránil a plakal, že chce domů. Kam domů? Tady ten muž o kousek dál byl jejich císař. Nikdy nad ním nepřemýšlel. Nikdy by si nemyslel, že ho potká nebo že nějak ovlivní jeho život. Byl moc malý na to, aby k němu cítil cokoliv jiného, než co k jiným lidem. Samurajové a šlechta uměli být zlí, bylo lepší se jim vyhýbat, ale už byl tady. A neměl hlad. Otáčí za Hydem svou tvář i ve chvíli, kdy vstává a kráčí k císaři. Sleduje je pozorně, slyší všechno. Issey sebou mírně trhne, když se ho Hyde dotkne, tolik byl ponořený do myšlenek. Mírně za ním natočí svou tvář a naslouchá jeho slovům. Jakmile je takto blízko, jeho nitro se uklidní a usadí. On ví, zná jeho oddanost a už jenom proto tomu musí sám zabránit. Cítí, jak se mu Hydovy slzy propalují látkou oděvu a mrzí ho, že je způsobil. +Nejen pro něj a pro mě, ale taky pro tebe a tvůj život.+ Řekne mu alespoň v duchu. Hyde si to časem uvědomí. Nechá se otočit čelem k němu a shlédne do jeho očí. Už nepláče, ale červeň víček ho usvědčuje. A pak Hyde řekne něco, co s ním otřese jako to nejsilnější zemětřesení. Nic takového nečekal. Nejen, že mu nikdy nikdo neřekl, co bude nebo nebude dělat, ale ještě ke všemu by se už neměli vidět? Krátce se přes jeho hlavu podívá na Senu. Pořád se ho může zbavit a vzít všechno zpět. Riskovat Hydův život, ale být s ním dál. Skutečně o tom uvažuje. 

"Takhle to být nemusí." Řekne tiše, hluboko posazeným hlasem. Tohle nechtěl a nesouhlasí s tím. Možná Hyde chrání sám sebe, aby se z toho všeho nezbláznil. Možná ho odhání, aby si zachoval zdravý rozum. Když poslouchá, co si budou myslet ostatní, zařezává se to do jeho uší jako dýky. Nechce to poslouchat. Je jen malý kousek od toho, aby odtud odešel. 

"Nedělej to, nedávej mi sbohem." Řekne mu ještě, naposledy se podívá na Senu a v očích mu sedí odhodlání udělat s ním cokoliv, ale pak se zadívá do Hydových očí, které ho vtáhnou a už nepustí. Jejich rty se spojí a Issey má pocit, že umírá. Že poprvé v životě něco nemůže vydržet.

Hyde

Hyde je teď trochu sobecký, protože nedokáže příliš myslet na Senu. Kami mu jistě odpustí, že si to dovolil, ale s ním bude trávit většinu svého života. Chce si ukradnout poslední chvilky s císařem, i když ví, že to bude bolet. Zažil už hodně, polámaná žebra byla neskutečně bolestivá, ale fyzická bolest nikdy nepředčí tu psychickou. Ztráta někoho, koho milujete je velmi těžká, o to těžší, když se s ním loučíte vědomě. Ví, že by mu byl Issey byl na blízku, kdyby to jen šlo a možná právě proto to řekl. Oba dva by byli jen u myšlenek na toho druhého a počítali by vteřiny do jejich setkání. Oba by byli hlavou někde v oblacích a to by mohlo být fatální. Nechce to dělat, tak hrozně se tomu brání každou buňkou těla a zároveň ví, že to je jediná šance, jak by to mohli dotáhnout do konce a pomoci osudu a taky Akimu. Je to obrovská sázka do loterie, je jen malá šance, že to tak skutečně bude, ale přesto udělá všechno, co je v jeho silách, aby toho dosáhl. Každý den bude svou hlavu upínat jen na jediný cíl a všechno ostatní musí jít stranou. Bohužel i jeho láska. Je to neskutečná bolest a zároveň odhodlání, které ho tlačí dál. Jinak by se tu nejspíš sesunul na kolena k zemi a rozpadl by se na milión kousíčku. To se totiž právě děje s jeho srdcem, když je Isseyovi tak blízko a zároveň ví, že s každý další vteřinou je dál a dál. Mohl by být sobecký a říct, že je mu jedno, co se stane s Akim a že není pravděpodobné, aby to dopadlo tak, jak si Issey naplánoval. Tím by byla jejich láska zachráněna a mohli by žít společně, i když by ho možná Issey opravdu uklidil někam stranou, ale…Ne, takto to prostě nejde. Císařovi rty se mu vtiskávají hluboko do hlavy. Ten polibek je stejně krásný, jako bolestný a Hyde na vteřinu najde ztracenou rovnováhu, i když mu po tvářích zase stékají slzy. Sevře látku jeho oděvu o hodně silněji, jak s ním zacloumají všechny emoce, které teď není schopný vstřebat. Bude mít problém i další roky a přesto ví, že zvládne splnit svůj úkol a postarat se o Senu. Issey bude mít zase spoustu dalších starostí se svou zemí a díky tomu budou pro ostatní mnohem lepší. Nebudou mít totiž už nic jiného, možná jen vzpomínky. Čím víc podobných myšlenek se mu prohání hlavou, tím víc ho srážejí na kolena a to nejhorší je, když ho Issey začne žádat, aby to nedělal. Teď už slzy ovládnout nedokáže. Prostě to nejde.

"Musím, jinak to nejde." Je přesvědčený o své pravdě a má to ještě jeden podstatný důvod. 

"Kdybys za mnou jezdil, někdo by si toho všiml. Vždycky si někdo všimne. Teď už si myslí, že ovlivňuji tvou mysl a vůbec netuší, že jsi to ty, kdo mi dává důvod, abych se každý den vůbec probudil a nadechl. Myslí si, že tě ovládám já, přitom jsi to ty, kdo má každou mou myšlenku. Pokud se budeme dál vídat, potvrdí o jejich myšlenky a budou chtít zakročit." Hlasitěji polkne, aby znovu ovládl hlas, už to nejde a začíná do toho vzlykat. Nepouští ho ze sevření a pak si opře čelo o jeho hruď. 

"Je mi to hrozně líto, tak moc to nechci říkat a zároveň musím." Už se nedokáže ovládat. 

"Jednou by sis to hrozně vyčítal. Jednou by tě dostihlo to, že jsi upřednostnil sebe, před svým synem. Vím, jak ho máš rád. Možná by to nebylo za rok ani za dva, ale jednou ano." Stojí si za svým, že tohle je jediný možný způsob. Pustí jednou rukou jeho oblečení a přitiskne si ji na rty, aby utlumil své vzlyky a nebyly slyšet dál. 

"Vždycky bude na světě někdo, kdo tě opravdu miluje. Až ti bude nejhůř, prostě si na to vzpomeň. Vím to já a budeš to vědět ty. Nikdo jiný. Promiň, snad mi to jednou odpustíš." Šeptá sotva slyšitelně a pak se pomalu narovná a podívá se mu do očí.

"Sbohem, Issey-chan." Dovolí si něco, co by rozhodně neměl.

"Tygři se nevzdávají, ani když jsou zranění. A ty jsi ten nejsilnější, kterého kdy svět viděl. Změnil jsi toho hodně a já mohl být u toho. Je ještě hodně věcí, které musíš udělat, ale bohužel to se mnou nepůjde." Promne si rty o sebe. 

"Dal jsi mi kousek duše, já ti dal tu svou celou a zůstane tu s tebou." Pokusí se pousmát, ale prostě to nejde. Měl by jít, aby to celé neprodlužovat a stejně se nemůže ani pohnout. Ještě pár vteřin si užít jeho vůni, vnímat jeho dech a slyšet tlukot jeho srdce. Jen ještě malou chvilku.

Issey, Sena

Nikdy necítil nic tak rozporuplného, když někoho líbal. Tolik lásky, citu a náklonnosti a zároveň bolesti a vnitřního umírání. Napříč desetiletími existovalo mnoho písní a básní o lásce a mnoho z nich bylo žalostných a smutných, když milenci nakonec dopadli podobně, jako oni dva. Issey někde uvnitř ví, že by jim stejně nebylo přáno. Že by Hyda nakonec uštvali, vymysleli si cokoliv a kdyby to nestačilo, snažili by se ho zbavit jinak. Byl císařem, věděl to a stejně tomu nedovedl zabránit. Nedovedl ochránit jednu jedinou osobu, kterou miloval. Najednou si připadal jako loutka, která je neschopná, která tu jen sedí a čeká, co jí ostatní nadiktují a velmi se obává, že až Hyde odejde, propadne svojí depresi a nebude schopný dál nic dělat. To se nesmí stát minimálně do doby, než Aki vyroste, ale… jak jen to dokáže? Cítí pevnější sevření Hydových rukou a tím spíš se mu do očí tlačí nové slzy. S každým dalším Hydovým slovem ví, že on se zamilovat nikdy nesmí. Je to proti všem pravidlům jeho života a vlády. Vnucují mu celý harém, manželku, ale pravou lásku mu nikdy nedopřejí. Vždycky by nakonec tvrdili, že ho ta osoba příliš ovládá a ovlivňuje. Dívá se do jeho nádherných, velkých očí, ví, že má Hyde pravdu a zároveň ví, že by už stejně nikoho jiného nikdy nedovedl milovat tak jako jeho. Bude už navždycky úplně osamělý, dokud jako stroj nedokončí svůj úkol, ale kdyby měl Hyde někdy potkat někoho, kdo by podobný úděl změnil, udělá všechno proto, aby byl šťastný. Byl tak mladý a krásný… Nenechá si ho jako klenot v pokladnici jenom pro vědomí, že se ho nikdo jiný nedotýká. Naopak… byl by mnohem raději, kdyby věděl, že není sám, že se má o koho opřít a s kým dožít svůj ještě dlouhý život. Možná by se měl časem postarat o to, aby Hyde získal pocit, že to všechno vyšumělo. Kdyby s ním přišel do styku, být ryze formální a přinutit jeho srdce, aby na něj skutečně zapomnělo… Ale jak jen tohle sám zvládne? Už teď ví, že mu bude činit velký problém strávit s kýmkoliv noc, že se tomu bude vyhýbat a že jeho jediným životem budou povinnosti a budoucnost jeho dětí. Ano, nejspíš by si to vyčítal, ale ne víc, než tohle všechno. Měl být mnohem rozumnější a nikdy nedovolit, aby k němu kdokoliv pocítil totéž, co Hyde. Právě ho zničil a zničil taky sebe a přesto těch chvil nedovede litovat. Kdyby je neprožil, jeho životu by něco velmi podstatného scházelo. Nechá si od něj políbit dlaň, snad ani nemrká, jak ho celou dobu pozoruje a poslouchá. +Ano, já vím, ty.+ Pomyslí si. Ale nemělo by to tak být. +A snad moje děti...+ On mu nemá co odpouštět, to Hyde by měl odpustit jemu. Kdy se to stalo, že se spolu loučí? Mohl za to příjezd Seny? Jen těžko… Ale proč teď? Proč tak náhle? Proč nyní, když spolu měli prožít další krásnou noc? Protože později už by to nedokázali? Už zase se mu chce litovat, že o toho chlapce kdy zavadil očima, ale přivezl by jiného… měl to v plánu už dlouho. Měl by něco říct, Hyde mluví neustále, vyznává mu svoje city a on jenom stojí a mlčí, ale kdyby promluvil, rozplakal by se a nebyl schopný se sebrat. A ta poslední slůvka sbohem, ho donutí na prázdno polknout a nechat si vyrvat srdce z těla. Musí na několik dlouhých vteřin zavřít víčka a pevně je k sobě tisknout, aby vůbec zůstal stát. +Ne, nedal, ještě si jí kousek schovej pro někoho jiného. Taky by si ji zasloužil.+ Pošle mu další myšlenku, kterou nedovede vyslovit. Nedovede ani ukončit jejich vzájemné týrání, tak jaký tygr? Jeho hlavě ještě pořád nedošlo, že se právě rozloučili, že už se nejspíš nikdy neuvidí, že se to prostě stalo, neočekávaně a náhle, jako když se dozvíte, že váš přítel zemřel někde daleko a vy jste to vůbec nečekali… Dovede jenom jediné… zvolna klesnout na kolena a opřít čelo o podlahu v uctivé úkloně těsně u jeho nohou. Tolik je mu za všechno vděčný.

Hyde

Issey dlouho mlčí, ale Hyde to chápe. Pokud cítí jen z poloviny to, co Hyde, o čem už vůbec nepochybuje, tak je mu jasné, že kdyby promluvil, hlas by ho prozradil. Dívá se do té nádherné a neskutečně smutné tváře a nejradši by ho objal a řekl mu, že nic z toho dělat nemusí. Představoval si život po jeho boku, kdy sice bude pořád trochu stranou, ale pořád šťastný už jen proto, že ho může vidět. To se ale stát nemá. Cítí, že je to tak správně, přesto to neskutečně bolí. Je přesvědčený, že takovýmto způsobem je možné milovat jen jednou za život a někomu se to nestane, ani jedinkrát. On měl to štěstí, že to mol zažít a poznat. Snaží se myslet jen na to a na chvíle, kdy byli společně a sami. Třeba když se koupali při měsíčku. Nejde to, jak by si přál. Slzy a bolest ovládnout nedokáže. Bude to hrozné, až odtud budou odjíždět, ale mnohem horší je pohled na muže, který byl vždycky hrozně silný a najednou vypadá neskutečně zlomeně. Slyšel už tolikrát, jak je láska krásná a že taky často dost bolí. Netušil, že to může být až takové, ale už mu dochází, že podobnou bolest už nikdy nezažije. Je to ochromující, má pocit, že se nedokáže nadechnout a uprostřed jeho hrudi se otvírá obrovská rána, která se nikdy nezahojí, ne úplně. Bylo by jednodušší, kdyby se nikdy nepotkali a zároveň by Hydovi jeho život připadal nekompletní. Ten pocit, že má někde svou polovinu, jej bude hřát napořád, to ví. Zamkne to v sobě úplně všechno a nikdy nikdo nepozná, jak velkou část tady nechává. Naskakuje mu z toho všeho husí kůže a cítí, že ještě chvíli a neudrží se na nohou. Pohladí ho po pažích, když zase sebere trochu sil. Už mu jich moc nezbývá. Neví, na co ještě čeká, ale nedokáže se pohnout z místa. Trápí sebe a trápí Isseye tím, že to prodlužuje. Moc dobře si to uvědomuje a stejně není schopný toho nechat. V hlavě mu dokola zní slova o tom, jak moc ho miluje a že nechce odcházet. Prosí všechny kami, aby udělali něco, co jim dovolí zůstat spolu. Nikdy si nepřál žádný zázrak, měl po boku své císaře úplně všechno, ale teď by nějaký zázrak opravdu uvítal. Je to marné, není jim přáno. Dostali svůj společný čas a ten jim vypršel právě teď. Pootevře rty, aby řekl ještě aspoň něco, ale najednou mu slova přijdou úplně zbytečná. Issey se pohne a stane se něco, co Hydovo zlomené nitro rozdrtí na milión miniaturních kousíčků, které snad už nikdy nikdo nemůže slepit. 

"Issey-koi." Unikne mu ze rtů, když ho vidí, jak si před něj kleká a opírá čelo o podlahu. Neví, co si počít. Nesnese pohled na něj na zemi a přesto je to nádherné a zničující. Nikdy nebyl tak moc rozpolcený. Teď, když nevidí jeho tvář, by měl odejít, to by byla chvíle, kdy to dokázal a přesto…Klesne na kolena před něj. Zaboří ruce do jeho vlasů a s dalšími potoky slz jej do nich políbí. 

"Miluju tě." Pošeptá mu. 

"Pokaždé, když se podívám na hvězdy, uvidím tam tvoje oči. Pokaždé když půjdu na slunce, bude mě hřát stejně jako tvá blízkost. Pokaždé když ucítím vítr, připomene mi tvou duši, která mě stejným způsobem smetla. Všechno do jednoho jsi ty. Nejlepší císař, nejlepší muž, pro mě takový vždycky budeš." Dokončí svá slova a konečně ho pustí. Zvedne se elegantně. Naposledy se na něj podívá, než vykročí ke dveřím. Jeho chůze vypadá jistá, ale není to tak. Zachytí se o rám dveří, než už je blízko a chvíli to vypadá, že ho dožene vyčerpání z toho všeho, ale to se nestane. 

"Sena-chan, pojď. Je čas." Na pár vteřin opravdu ovládne svůj hlas a dokonce se pousměje. Je na čase dodržet svůj slip a stejně ví, že několik desítek nocí propláče. Nikdo to neuvidí, ale stane se to. Počká, až k němu Sena dojde, popoženě ho ze dveří a sám se naposledy ohlédne. 

"Sbohem, má lásko." Zašeptá, a pak skutečně opustí místnost a nechá tam úplně všechno, hlavně své srdce.

Issey, Sena

Issey-koi… to oslovení mu rezonuje v hlavě a ví, že to nikdy nikdo nevysloví stejně jako právě Hyde. Bude si to pamatovat navždy, jenom by byl rád, kdyby si jeho hlava vzpomněla na štastnější tón hlasu, než je ten dnešní. Pořád zůstává čelem opřený o chladnou zemi, když si nad něj Hyde klekne a on ucítí ve vlasech jeho ruce a rty. Je to naposled, co je cítí, naposled, co má možnost být blízko jeho teplu. Není schopný se zvednout a podívat se mu do očí, není schopný jej přivinout do své náruče. Už by ho pak nepustil nikdy. A proto zůstává tak jak je. 

"Také tě miluji. Nikdy už nikoho jiného milovat nebudu." Řekne tiše. A pak se Hyde zvedne a on slyší jeho vzdalující se kroky. Má pocit, že se dusí vlastní duší, že se mu kyslík příčí v hrdle a chce shořet. Slyší, jak Hyde vybízí Senu, aby odešel s ním a posléze slyší i jeho kroky. Ještě chvíli bude v paláci, ještě chvíli by ho mohl zadržet a všechno změnit. Musí se zvednout a začít vydávat potřebná nařízení. Poslat ho se správnými lidmi do správného domu. Jenže jakmile dveře klapnou, konečně se naplno a nepokrytě rozpláče jako snad nikdy v životě. Pěsti zatíná bezmocně do sebe, vrývá svoje nehty do vlastních dlaní, aby bolest alespoň malinko přehlušila tu, kterou cítí v srdci a ví, že ty chvíle potřebuje, aby se mohl za chvíli zvednout a předstírat, že se nic z toho nikdy nestalo. Až do vlastní smrti. Jen kami nad ním budou vědět, jestli to nebude součástí jeho předčasného odchodu. Jen kami vědí, že on a jeho syn spolu budou mít jednou možná společného víc, než si teď Issey myslí… Sena je tichý jako pěna a sedí nehnutě v rohu, dokud tohle všechno neskončí a není vyzván, aby odešel. Nerozumí ničemu z toho všeho, ale je mu jasné, že tohle není běžné chování císaře a jeho konkubíny. Neměl se dívat, měl mít sklopený zrak, ale nešlo to jinak, než že na nich opatrně visel očima a ty jeho se posléze samy naplnily slzami. Několik z nich steklo po jeho tvářích a způsobilo jeho rudé oči. Sena nikdy nebyl moc citlivý k cizím lidem, ale když vám před očima běží něco podobného, plného tolik upřímného citu, prostě to s vámi otřese, tím spíš, že jste ještě dítě. Nejde to neprožívat s nimi. Jako kdyby se ho dotýkaly jejich společné emoce. I tohle všechno se mělo stát, aby to prožil s nimi, aby jednou tím spíš věděl, jak důležitý je jeho úkol, jak důležitá bude jeho láska, pokud nějakou zahoří. Ví, že takto císaře nikdy nikdo neměl vidět, ale i když byl jinak vždycky schopný zneužít čehokoliv ve svůj prospěch, o tomto nikdy nepromluví. Prostě to nechce. Jsou věci, které nemůže znát nikdo kromě těch, kdo je sami prožili. Sena už nikdy neuvidí tak mocného muže na kolenou, ale ani na vteřinu by si pro to nepomyslel, že je to slabost. Spíš naopak. Cítí k němu velký obdiv a hlubokou úctu. A jestli je pro něj tenhle Hyde tak důležitý, kdo to vlastně je? Měl by se stát jeho mentorem, učit ho, měli by společně žít. Tiše proklouzne dveřmi v jeho stopách. Drží se o dva kroky za ním a kromě šustění látky o sobě nedává znát. Nechce ho rušit, ale není si jistý, jestli s ním v následujících dnech vůbec promluví slovo. Co když se už nikdy nesebere? Co si Sena počne pak? Naposledy se ohlédne do zlaté uličky, kde za sebou nechávají císařské dveře. Netuší, že ji vidí naposled na dlouhou dobu, možná taky navždy. Znovu upře oči na v podstatě drobná záda před sebou. Lidé se mu všude po cestě uctivě uklánějí. Sena má ale pocit, že vnímá jisté tíživé ticho. Císař ještě nevydal žádný pokyn, ještě se neotevřely jeho dveře a nepřijal žádné sloužící, takže budou asi čekat. A kam pojedou potom? A s kým?

Hyde

Isseyova slova se do Hydovy hlavy zarývají hodně hluboko. Věří mu každé slovo a ví, že to tak bude. Uloží si jeho hlas i tón jakým to říkal do hlavy a nikdy na to nezapomene. Naposledy se na něj podívá, když společně se Senou jsou u dveří a pak opravdu odejde. Kdyby na něj koukal ještě o vteřinu déle, asi by už nikdy odejít nemohl. Tolik se milují a tak moc si musí ublížit. Nebylo to fér, ale on tu není od toho, aby cokoliv soudil. Doufá jen, že neobětoval úplně všechno pro nic a že to bude mít svůj důvod. Za dveřmi počká na Senu a pak mu okamžitě dá ruku kolem ramen a přitáhne si ho ke svému boku. Nesluší se to, měl by jít za ním, ale na tom mu teď nezáleží. Chce mu dát pocit bezpečí, i když sám ví, že dokud budou tady, opravdu v bezpečí nebude. Jejich odjezd nebude hned a ty noci nebude spát a bude kontrolovat všechno jídlo a pití, aby se mu nic nestalo. Nespustí ho z očí ani na vteřinu a s tím je spojené i opatrnost vůči vlastní osobě. Pokud by se Hydovi něco stalo, Sena by nepřežil ani hodinu, to je jasné. 

"Kdy jsi naposledy jedl?" Zeptá se ho po cestě s mírným pousmáním. Oči jsou pořád zarudlé, ale tvář nutí se malinko uvolnit a jeho výraz je upřímně vřelý. Zamiloval si ho od první chvíle. Všiml si, že se nebojí a zároveň si dává pozor na to, co udělá. To se mu bude hodit, jen ať takový zůstane. V očích vidí, že není hloupý ani v tomto věku. Issey vybral opravdu skvěle. Má svého císaře pořád před očima, ale musí být opravdu silný, aby se znovu nerozbrečel, Nikdo z paláce nemusí poznat, co přesně se v onom pokoji událo. 

"Možná spíš první koupel. Teplá voda ti udělá moc dobře. Cesta určitě nebyla úplně pohodlná." Sám moc dobře ví, jak umí být cestování náročné. Za pár minut už jsou v Hydových komnatách a on nařídí, aby jim připravili koupel. 

"Musím pro tebe vybrat vhodné oblečení. Pojď." Pobídne ho znovu.

"Něco hezkého si vybereš. Věřím, že se ti něco bude líbit." Položí mu dlaň mezi lopatky a vede ho k truhlám, které jednu po druhé otevře. Jsou tam drahé látky, ale i obyčejnější. 

"Vyber si, cokoliv chceš, zítra se do toho oblékneš. A na večer, hmm…" Sáhne po jedné látce, která má blankytně modrou barvu.

"V tomto se ti bude odpočívat samo. Líbí se ti?" Zeptá se ho s úsměvem. Skoro to vypadá, že se před chvílí vůbec nic nestane, a jen vyhaslý pohled je důkazem toho, jak moc ho loučení bolelo. Oznámí mu, že koupel je připravena a Hyde pošle všechny sloužící z pokoje pryč.

"Je pár věcí, které si musíš zapamatovat. Rozhodně o dobu, co jsme tady." Upozorní ho a jeho výraz zvážní. 

"Je to opravdu důležité, aby se ti nic nestalo." Přidřepne si, aby mu byl blíž a mohl mu koukat do očí.

"Když budeme sami, říkej mi, jak chceš. Je to na tobě, ale kdykoliv bude někdo kolem nás, tak jedině Hyde-san." Podle něj je Sena dost chytrý, aby to dodržel.

"Budu tvým mentorem v očích ostatních, ale doufám, že ti budu mnohem blíž, když budeme sami. Na nikoho se příliš nedívej, pokud tě vyloženě nevyzvu. Pokud budeme sami, zeptej se mě klidně a cokoliv, co tě zajímá a já ti odpovím." Mile se na něj pousměje a pohladí ho po tváři. Pak ho vezme za ruku a vede do vedlejšího pokoje, kde mají připravenou lázeň. 

"Tak šup dovnitř, jestli se stydíš, otočím se." Tiše se zasměje a počká, co na to, aby to případně vážně splnil. Jakmile je v teplé vodě, přiklekne k němu a natáhne se po košíku, který je plná laviček. Na chvíli se zahledí na jeho obsah a hlasitěji polkne. Bude trvat dlouho, než mu věci nebudou připomínat společně chvíle s císařem. Sáhne po jedné z lahviček a odzátkuje ji. Když si jí zlehka přiloží k nosu, nechá víčka klesnout a nadechne se oné vůně. Tuhle měli nejradši. Cítí v něm hlavně granátové jablko…Už zase by se nejradši rozbrečel. Nechá ji stranou a znovu se obrní proti všemu, než sáhne po další. 

"Myslím, že tato by se ti mohla líbit." Odzátkuje ji a podá ji do drobné dlaně

"Vypadáš jako kvítek sakury, ještě spíš poupátko. Co myslíš?" Zeptá se ho, jestli se mu líbí nebo ne.

 Sena

Sena se zatváří trochu vyděšeně, když si ho ten cizí muž z ničeho nic přivine k sobě, ale nebrání se ničemu z toho, co Hyde dělá a dál poslušně jde vedle něj, dokud nejsou sami za dveřmi jeho komnat. Ihned se začne zvědavě rozhlížet a je znát, že dětské oči zajímají spíš to, co je kolem k vidění, než to, co se děje okolo za události. Nemá k nim zatím žádný vztah a i když mu to všechno bylo líto, pořád to pro něj byli cizí lidé, kteří ho sem odvezli neznámo proč. Za to tady v těchto pokojích je vidět plno bohatství a nevídaných věcí a krás a Sena neví, kam dřív s očima. Nakonec na něj Hyde promluví a když se k němu Sena obrátí čelem, vidí, že jeho oči jsou vlídné a snad upřímné. Už viděl hodně očí a žádné se na něj nedívaly takovým způsobem. 

"Starali se o mě dobře, děkuji." Řekne mu a neobratně a příliš rychle se mu pokloní. Tak nějak to lidé tady dělají a on by měl asi taky. Císař dohlížel na to, aby pravidelně jedli celou cestu a Sena nikdy nepotřeboval moc. Chvílemi toho bylo až dost. Podívá se na sebe a svoje vzezření po cestě. Nevypadalo to zase tak hrozně, koneckonců na koni jezdit neuměl a většinu cesty se kodrcal v obyčejném kočáře, ale stejně byl zpocený a od prachu. Hyde měl pravdu, měl by se vykoupat. Jakmile se v komnatách objeví sloužící, aby všechno připravili, Sena se po nich zvědavě ohlédne, ale Hyde ho vyzve, aby ho následoval a tak nemůže okounět dlouho a prostě jde. Udiveně na něj hledí, když mluví o tom, že on sám si vybere, co by chtěl nosit, ale tomuhle by se bránil jenom blázen a pak už Hyda sleduje, jak otevírá truhly plné pokladů, nad kterými by Sena dovedl klečet celé hodiny. Oči se mu okamžitě rozšíří úžasem a zaplanou nadšením, spěšně k nim přejde a poklekne. Zdráhavě se po Hydovi ohlédne, ale pak už malé ruce zaplují na první látku, opatrně ji pohladí a posléze vytáhnou kousek ven. Zálibně si o ni otře tvář, aby si vyzkoušel jaké to je, ale Hyde ho nenechá žasnout dlouho. Už sám něco vybral. On bude dnes nosit něco jiného, než zítra? Dívá se jasně planoucíma očima na látku v jeho rukách. Není o nic méně krásná. Jeho výraz je plný života a probouzejícího se štěstí, přesný opak toho Hydova. Přikývne na jeho otázku, jestli se mu oblečení líbí. 

"To se smí ničit na noc?" Dovolí si konečně promluvit. Má ještě dětský hlásek, ale už teď je znát, že jednou bude hlubší, než by se mohlo zdát. Znovu se ohlédne po sloužících, dokud neodejdou a pak Hyde začne s vážnějším tématem. Sena látky pustí a poslouchá ho, i když mu k nim co chvíli ujíždějí oči. Hyde si přidřepne k němu a skoro ho tím vyděsí. Dívá se teď pozorně do jeho očí. Co by se mu mělo stát? Mimoděk látku v rukách víc přitiskne k sobě, jako by se s ní mohl bránit. Svým způsobem to časem bude štít. Honem přikývne na jeho varování ohledně oslovování a do hlavy si uloží jeho nezvyklé jméno. Znovu se dozví, že bude jeho mentorem, ale když Hyde zmíní, že by rád i bližší vztah, Sena sklopí oči. Nerozumí mu, neví proč to chce, ani co přesně tím myslí, ale ani teď se nijak nepře s jeho přáním. Přikyvuje na každé další jeho slovo. Nedívat se bude těžké, ale zvládne to. Před dotekem maličko ucukne, ale je to hlavně proto, že na ně není zvyklý. Pak se ale nechá odvést do vedlejší místnosti. Ta lázeň ho zaskočí. Nikdy nic podobného neviděl. Vypadá to úžasně, lákavě a on už chce být uvnitř. Všechno kolem je drahé a luxusní a neskutečně to voní. Vlastně ani neví, jestli se stydí. Lidé v jejich zemi si s nahotou hlavu zase tolik nelámali, ale Hyde byl přece jen cizí. Nakonec se rozhodne ostych odhodit, jsou přece oba stejného pohlaví. Vysvlékne se ze svých starých věcí a honem zapluje do horké vody. Pocit blaženosti jej zaplaví okamžitě. Neubrání se chvilkovému zavření očí, ale Hyde má nějaký košík a to znovu přivábí jeho zvědavost. Přisune se blíž a natahuje krk, aby do něj viděl. Číst zatím neumí. Hyde do vody očividně nejde, ale pořád je těsně u něj. Když Sena zvedne oči nahoru, zřetelně vidí jeho pohled, který se znovu plní slzami. Nedovede s tím nic udělat. Neví, co by měl říct. Pohledem sleduje odkládanou lahvičku a poprvé se projeví naplno jeho povaha, protože Hyde mu nabídne jinou, aby si přivoněl, ale on natáhne obě ruce po té původní, prostě si ji vezme a sám si přivoní. Proč mu ji odpírá? Zvedne k němu zvědavé oči.