Epilog 1.

(císařovy komnaty)

Issey, Sena

Ten rok byl pro Isseye plný štěstí. Jeho vládu nic nenarušovalo. Na hranicích bylo neklidno, ale invaze do země se nekonala a on nemusel nikam odjíždět. Bylo potřeba tam pořád hlídat, pokoušet se navazovat diplomatické styky a hlavně neusnout na vavřínech, ale jinak se nedělo nic, co by nebylo v jeho životě doposud běžné. Jeho lenní páni byli klidní, svou touhu po boji si vylévali při hranicích a jemu se dařilo držet si podporu drtivé většiny z nich. Ti zbylí si netroufali. Interní život v jeho paláci byl dlouho klidný. Dalo by se říct, že trvalo téměř půl roku, než se zapomnělo na trest Yuriko a nikdo nenamítal nic proti ničemu, s čím Issey přišel. Byly týdny, kdy měl tolik státnických povinností, že zcela zapomínal na slůvko harém, ale tak to prostě bylo. Oproti tomu byly i takové, kdy si mohl dovolit malý výlet. Hyde naštěstí chápal, proč bylo důležité neupozadit jeho vlastní ženu a některé další konkubíny a opravdu se snažil s nimi vycházet. Isseyova žena byla moudrá a rozvážná, přijala Hyda jako přítele a dalo by se říct, že si hodně rozuměli. Dovedli se spolu radit i o státních záležitostech a společně Isseyovi radit, ať už přímo nebo v dopisech. Jeho první konkubína tak otevřená nebyla. Byla to krásná žena, opak jeho manželky, trochu primadona a Hyde jí postupně sebral její místo. Postupem času jí došlo, že to on je teď ten první. Vnímal to tak Issey i jeho manželka a dokonce ani děti, které císaři dala, to nezměnily. Nesla to těžko, ale byla dost chytrá na to, aby nenásledovala osud Yuriko a tak všechno snášela tiše a uvnitř sebe. To však neznamenalo, že nenašla v paláci mnoho takových, kterým se Hydův vzestup také nelíbil a kteří nesdíleli její názor. Hyde byl ale velmi opatrný a tak zatím neudělal krok vedle. Nenastěhoval se do císařského patra natrvalo, nezakazoval císaři setkávání s jinými, dokonce sám organizoval zábavu a výlety, kde byly další konkubíny a mnohdy některou z nich poslal do císařské ložnice nebo k nim dvěma, aby nikdo nemohl nic říct. Všechno dělal až příliš chytře a sám získával moc a vědomosti. Tak velkou, že někteří státníci zapomínali, že je otrokem a jednali s ním jako s rovným. Hyde bohatl, rozdával svoje peníze harému i chudině, dal postavit nemocnici ve městě a jeho hvězda zářila silněji, než bylo zdrávo. Začínalo se šeptat, že má císaře omotaného kolem prstu a protože byl císař milován, možná by bylo lepší začít mu pomaličku otevírat oči. Přece nemůže skákat tak, jak konkubína píská? Věděli, že Issey by je neposlouchal a tak bylo třeba začít naznačovat, že Hyde by neměl být tolik vidět. Hyda milovaly i všechny Isseyovy děti. Jenom s Akim se po oslavě jeho narozenin tolik neviděl, protože odcestoval se svou matkou na letní zámeček na jih provincie, kde si léčil dýchací potíže. Lékaři o něj měli obavy, aby se mu nerozvinulo astma, ale vypadalo to s ním dobře. Brzy se zase vrátí. To trochu nehrálo Isseyovi do karet, protože před ním potřeboval cosi schovat. Jenže to cosi měl opatrovat někdo, o kom by nesnesl, aby byl daleko… Buď jak buď nikdo jiný to být nemohl. 

"Jdi a řekni Hydovi, ať všeho nechá a hned přijde." Řekne Issey, když se ocitne neplánovaně brzy v paláci, oblečený do jezdeckého a očividně po dlouhé cestě. Netuší, jestli je Hyde vůbec tady, není někde ve městě nebo nevede nějaké jednání, kterými ho Issey občas pověří, ale to bylo jedno. Nutně mu musel ukázat, co přivezl. Sám se postará o to, aby to bylo dopraveno do jeho komnat a nedovolí nikomu se na to příliš podívat. Vážně se těší, co na tohle Hyde poví. O ničem neví, ale Issey musí myslet na všechno. Podvědomě už má jasno ve zřízení své země, až tu jednou nebude. Může se to stát kdykoliv a i když princové ještě nepředvedli své kvality, měl jisté preference. A ty musí ochránit za každou cenu. Úplně za každou. Nikdy nedovolí, aby se rozpadlo, co vybudoval, nikdy nedovolí pád své dynastie a taky další smrt svých dětí. Těsně před tím, než Hyde přijde, stačí přijmout ještě jednu návštěvu. Mladý velitel si vedl skvěle a bylo potřeba ho odměnit a vyznamenat hned, aby ho mohl poslat zpět na bojiště. Když vycházel ze dveří, Hyda už si nevšiml, protože měl hlavu skloněnou a mířil na opačnou stranu dlouhým a rázným krokem, ale ve tváři mu seděl lehký úsměv a modré oči zářily pýchou nad tím, co dnes dokázal.

Hyde

Hyde měl pocit, že dny utíkají neskutečně rychle. Za dobu, kdyby byl s císařem se toho musel tolik naučit a zároveň si každý den dávat pozor úplně na všechno, co dělá. Bylo to náročné, ale byla to nádherná doba. Ne, neměl nikomu za zlé, že se musel o císaře dělit. Pro něj byl nejdůležitější fakt, že se Issey vždycky s radostí vracel k němu a když byly spolu sami…Najednou nebyl v paláci, ale někde úplně jinde, kde nezáleží na tom, odkud pocházejí. Dělali různé hlouposti a bylo jim skvěle. Takové okamžiky Hyda nabíjely pozitivní energií a i když už měl občas málo sil, našel v sobě další, aby pokračoval v tom, co začal. Nechtěl se tolik drát nahoru, ale jeho nápady měly nakonec větší úspěch, než původně očekával a tak se toho směru držel. Isseyova žena ho brala jako někoho sobě blízkého, stejně jako jejich děti. Vrásky mu však přidělávala konkubína, která ho na jeho místě neviděla ráda. Vzal jí to její a Hyde tušil, že se to jednou zvrtne takovým způsobem, že někdo přijde k úrazu. To bylo asi jediné, co ho trápilo, jinak si každý další den užíval s úsměvem a těšil se, o mu přinese. Měl pár plánů, které chtěl uskutečnit a taky se mu většina z nich vydařila. Třeba ona nemocnice. Nikdy nezapomněl na místo, odkud pocházel a co dělal předtím, než se dostal do paláce. Podle něj nebylo zdravotní péče nikdy dost, obzvlášť u chudších obyvatel. Sám se tam často objevoval, i když to taky mělo svá pravidla, ale i ta dokázal tak trochu obejít, aby se mohl postarat o někoho, kdo to potřeboval. Bylo mu líto, když musel Aki odjet, ale samozřejmě chápal důvody. Věděl, že se za pár týdnů vrátí, jen…Prostě mu bylo smutno. Nedalo se však nic dělat, jeho zdraví bylo přednější. Zrovna se vrací od jednoho postaršího senseie, který trpěl bolestmi hlavy. Byl to dlouhodobý problém, se kterým mu Hyde pomáhal a výměnou za to ho sensei učil věcem, které se mu hodily. Starší pán byl skvělý muž, věděl toho opravdu hodně o všech z paláce a díky tomu, jak si povídali, se Hyde dozvěděl kde jaký drb, který by mu mohl usnadnit žití tady. Už pár týdnu věděl, že se situace přiostřuje, a že se šušká, jak moc velký vliv má na císaře. Kohokoliv jiného by to potěšilo, ale jemu to způsobovalo trochu zachmuřený výraz. Ví, že takto to dál nepůjde a brzo se stane prioritním terčem, jestli už jím není. Je rozhodnutý si o tom s Isseyem promluvit, jakmile budou spolu, ale císař ho očividně předběhl, když si ho k sobě nechá zavolat. Hyda odchytí právě v jeho komnatách. Spěšně se oblékne a upraví, než se vydá za císařem. Musí to být něco důležitého, když ho takto volá. Kráčí po chodbě elegantně, ale spěšně, aby byl co nejdříve u něj. Už mu chyběl, teď tu nějakou dobu nebyl a jemu bylo vážně smutno. Už se těší, až ho uvidí. Ve dveřích se potká s mladým velitelem. Je v předklonu, do tváře mu nevidí, ale stejně si na něm podrží pohled o něco déle. Nezahlédne však nic navíc, škoda. V duchu se uculí and svými myšlenkami, opatrně ho obejde, aby se nesrazili, a pak stane v Isseyových komnatách. Jen na pár vteřin se střetne s Isseovým pohledem, kde si dovolí provokativní mrknutí, protože sloužící a doprovod jsou za jeho zády a nic neuvidí. Teprve potom předvede dokonalou úklonu. 

"Můj pane. Jsem tady na vaše přání." V hlavě má asi dvacet myšlenek na úplně jiná přání, která by mohl mít, ale tak je to vždycky a podle něj to Issey moc dobře ví. Nahlas samozřejmě nic neřekne, dokud nejsou sami. Stejně tak je zvědavý, co se děje, že si ho nechal volat tak narychlo. Narovná se až po vyzvání, ale stejně zůstane koukat do země, pořád je tu hromada lidí kolem a jsou věci, které prostě nikdy nepřestřelí. No dobře, občas se na něj snaží po očku kouknout, ale jen ve chvílích, kdy se je jistý, že ho nikdo neuvidí.

Issey, Sena

Jeho sloužící jsou trochu zaskočeni z toho, že si císař nejdřív nechce odpočinout, dát si lázeň a převléct se do vhodnějšího, ale Issey byl pro jednou velmi netrpělivý a natěšený a kromě toho se domníval, že Hyda zastihne v podobném úboru, protože sám někde pracuje. Kromě toho spolu zažili chvíle, kdy vypadali oba dva ještě mnohem hůř, neměl před ním, co skrývat a na co si hrát. Když se však Hyde objeví, Issey si musí přiznat, že se spletl, protože vypadá stejně skvěle jako jindy. Upravený je velmi, sluší mu to a on se nad ním musí spokojeně usmívat. +Začínáš být o krok napřed i přede mnou, má lásko.+ Pomyslí si a oplatí mu pohled. Sám sobě nedovede poručit, aby se pořád neusmíval a jeho oči nebyly plné jiskření. Gestem dlaně všechny odežene a pak k němu konečně přejde, aby mohl dlaněmi sevřít jeho paže a přimět ho narovnat se. Nepočká ani na to, až to bude a už si krade jeho rty. 

"Jsem špinavý." Prohodí, jako by se snad bránil on jemu a ne naopak, ale stejně ho nepustí. Netrvá to však tak dlouhou jako obvykle nebo jak by mohlo. 

"Mělo by to celé probíhat úplně jinak, ale nevydržel bych to. Musím ti někoho představit." Řekne mu, najde jeho dlaň a vede ho za sebou do vedlejšího pokoje. Na pohodlné polstrované stoličce tam sedí drobná postava v pěkné, ale poměrně obyčejné yukatě s hlavou pod průsvitným růžovým šátkem. Její rysy však příliš vidět nejsou a její tvář je skloněná dolů. Dlaně má volně položené v klíně a vypadá to, že snad ani nedýchá. Issey se nepřevlékal ani kvůli němu, protože na cestách se tak viděli každý den. Ani ho nenapadne, že by se Hyde mohl zpočátku leknout, že jde o nějaký nový klenot do harému. Ono vlastně šlo, jenom ne pro něj. Hned se ho očima ptá, co na to říká. Přejde až k postavě, vezme mezi prsty cípy šátku a přetáhne je zvolna dozadu. Ve stejný okamžik se tvář začne narovnávat a do Hydových očí se opře nezvyklá blankytný modř korunovaná záplavou jemně růžových vlasů.

"Tohle je Sena-chan." Řekne Issey. Nikdy nic podobného neviděl, podle něj už ani nikdy neuvidí a byl z něj u vytržení. Bylo to vlastně dítě, ale tak unikátní, že vypadalo jako nějaké Kami. Sena byl maličký, drobný a bylo jasné, že nikdy moc nevyroste ani nenabere. Byl ještě malým chlapcem, ale v jeho očích sedělo cosi velmi odvážného, co si zkoumavě prohlíželo svoje okolí a teď především elegantního muže naproti sobě. 

"Sena-chan, tohle je Hyde. Tvůj nový mentor." Řekne a nejspíš tím Hyda maličko šokuje. Podívá se do Hydovy spanilé tváře, hluboce se nadechne a zvážní. A teď ta nepříjemná část. 

"Pojďme se všichni posadit." Vede je za sebou na polštáře pod oknem. Sena chvíli váhá, ale jakmile se oba muži pohnou, sklouzne ze stoličky a přejde k nim. Posadí se trochu dál od nich, skoro do rohu a celkem obstojně dovede být „neviditelný“. 

"Omlouvám se, že jsem tě se svým plánem neseznámil předem. Vlastně jsem nečekal, že na něj narazím tak brzy." Začne Issey se svým vysvětlováním. 

"Také jsem doufal, že Aki bude mimo palác trochu déle, i když mu samozřejmě nepřeji nemoc." Krátce se zasměje. 

"Chtěl bych, aby byl Sena jeho oporou a společníkem, až přijde den, kdy bude muset Aki z paláce a nastoupí svou cestu za to stát se mým nástupcem." Vyjeví mu svoje preference ohledně budoucí vlády v zemi. Jako otec mnoha dětí by neměl žádné upřednostňovat a rozhodně to nesmí dělat viditelně, ale Hyde ví odjakživa všechno. 

"Chtěl bych, aby pro něj jednou byl tím, kým jsi pro mě ty." Upřesní to celé. Chce, aby se milovali, chce aby byl Sena cvičen stát mu tajně po boku. Chce, aby byl tím, kdo ho povede, kdo mu poradí, kdo bude pořád s ním. Aki měl ještě Ricka, ale to nebylo stejné. Nikdy nebudou milenci. Dlouze na Hyda hledí a snaží se z jeho tváře vyčíst reakci. 

"Nikdo to nesmí vědět. Nikdo by ho neměl ani vidět. Rozhodně ne Aki. Až do toho dne..." Dodá a tím vyvozuje ještě další důsledek.

Hyde

Hyde by se na něj nejradši podíval, ale nemůže. Pak by se pravděpodobně rozběhl a skočil mu do náruče. Čím déle musí být od něj dál, tím víc si uvědomuje, jak moc ho miluje. Ten pocit je nádherný a naplňuje ho, i když Issey nemůže být s ním. Chápe to, ví, že to jinak nejde a díky tomu to dokáže přežít. +Počkej, až budeme sami, Miláčku.+ Dojde na hříšné myšlenky a byl by rád, kdyby mu císař mohl vidět do hlavy. Vážně by byl zvědavý, jak by se v tu chvíli tvářil před ostatními a jestli by byl schopný držet se dál. Slyší za sebou kroky a ví, že brzo sami opravdu budou. Jakmile ucítí Isseovy dlaně na svých pažích, poslušně se zvedne a stačí mu jen vteřina, aby se k němu netiskl a neužil si pořádně jeho rty. Jeho polibky jsou smyslné a dávají císaři tušit, jak moc se mu stýskalo. 

"Chyběl jsi mi." Není to ani v nejmenším výčitka, jen prostě chce, aby věděl, že na něj myslí pořád, i když u něj není. Hyde vypadá opravdu překvapeně, když dojde na to, že tu očividně nejsou sami. 

"Představit?" Nechápe to ani v nejmenším, ale…

"Dobře, nechám si ukázku toho, o co jsi přišel na později." Uculí se rozverně a následuje ho do vedlejší místnosti. Když uvidí malého chlapce, jak sedí a ani se na ně nepodívá, na žárlivost nedojde ani na vteřinu. Dostihnou jej úplně jiné pocity, které by ani v nejmenším nečekal. Vzpomene si sám na sebe, když sem poprvé přišel. Byl rozhodně starší, ale příšerně vyděšený a vůbec nevěděl, co ho čeká. Když se střetne s pohledem Isseye nahodí hraně vyčítavý pohled a očima se ho zeptá, jestli ho che vyměnit. Dlouho mu to nevydrží a zase se usměje. 

"Ahoj, Sena-chan." Jeho hlas je přívětivý a konejšivý, stejně jako jeho úsměv, a když se na něj podívá, Hydovi v očích vřele zasvítí. V jeho nitru se objeví něco, co doteď znal jen v nemocnici. Ta starost o ostatní je snad i hmatatelná, a když Issey řekne, že by měl být jeho mentor, pocit v něm ještě zesílí. Na pár okamžik vypadá opravdu vykolejeně, a když se oči stočí na Isseye, ptá se ho jimi, jestli to myslí opravdu vážně. Pak jen přikývne a zatím nic neřekne, dokud se neusadí vedle. Očima pořád kouká na Senu a neustále si ho prohlíží. Má nutkání si sednout k němu a přitáhnout si ho do náruče, aby ho ochránil před celým světem. Ještě ale pořád neví, co to má všechno znamenat. Issey po chvíli začne všechno vysvětlovat a Hydovi jdou rty od sebe. Je to vlastně neskutečné, co Issey pro svého syna dělá. Nutně ho napadne, jestli je to i kvůli tomu, co spolu zažívají právě oni dva. Možná opravdu ano, ale chápe jeho pohnutky, protože tohle by měl nutně zažít každý. 

"Nic se nestalo." Prohodí s jisotu pokorností. Za prvé ví, že císař není ani trošičku povinný mu o svých plánech říkat a taky věděl, že kdyby měl možnost, řekne mu o tom mnohem dřív a to ho znovu zahřeje. Podívá se Isseyovi do očí, když dojde na to, aby mezi Senou a Akim bylo to samé, co mají oni. 

"Chceš, aby poznal, co je to skutečně milovat." Broukne melodickým hlasem. Není to úplně upřesnění, spíš vyznání od něj, že ho skutečně a opravdu miluje. 

"Nic neudělám raději." Ten cit, který má jen pro něj mu sálá z očí. 

"Postarám se o něj, jak nejlépe dovedu. Budu ho chránit, budu mu oporou a naučím ho všechno, co by mohl potřebovat." Slíbí císaři a zároveň malému Senovi, na kterého už se zase dívá s úsměvem. Trvá to přesně vteřinu, než mu úplně doteče, co to znamená. Prudce otočí hlavu k Isseyovi a hrdlo se mu sevře. Jistě, neměli na sebe tolik času, ale pořád si byli nablízku, tedy většinu času. Jenže tohle…Do očí se mu nahrnou slzy a ztěžka polkne. Zasáhne ho to opravdu nepřipraveného a je to znát. Hledí na něj, oči už jsou vlhké a je jasné, že to dlouho nevydrží. Nechce je pustit, ale nejde to. Přijde o něj, bude daleko, ale zároveň se bude celou dobu starat o klenot, který později pomůže Akimu. Ví, jak těžké to bude mít a tohle mu může opravdu pomoct. 

"Hai, postarám se o něj, jak nejlépe dokážu. Arigato za důvěru ve mně." Hlas se mu občas trochu zlomí, ale snaží se to ovládnout. Hluboce se mu ukloní a v ten okamžik, kdy na něj nevidí, mu ukápne první slza a okamžitě se vsákne do látky jeho oděvu. Není schopný se narovnat. Na tento okamžik by se nedokázal připravit nikdy. Bude v sobě muset všechno zamknout a svou lásku nechat vzpomínkám.

Issey, Sena

Issey se na tu ukázku velmi těší a ani on se o ni nenechá připravit. Stejně tak ho pobaví ten Hydův pohled, když si myslí, že si za něj Issey přivezl náhradu, ale… témata, která před sebou mají, jsou velmi těžká a on si není jistý, jestli kdy budou schopni ty kameny ze svých prsou shodit. Musí… nějak oba musí. Jiná cesta není. Pečlivě ho pozoruje, když si Senu prohlíží, snaží se odhadnout, co se mu honí hlavou a jemně přikývne, když ho Hyde ujistí, že se nic nestalo. 

"To a ještě mnohem víc. Hydo-koi, musíš pochopit, že vládnu už několik let a taky jsem tady vyrostl a za tu dobu mám poměrně jasnou představu o tom, kdo by mohl vládnout po mně a kdo ne. Aki je jasný favorit, i když je ještě tak malý. Není jediný, nakonec se to nemusí stát, ale brzy na to přijdou i ostatní. Všichni mu nebudou jenom stát po boku. Pokusí se mu jít po krku, zbavit se ho jako konkurence. Musí mít někoho, kdo ho bude chránit a mít oči tam, kde je on mít nemůže, tak jako to pro mě děláš ty. Kdybych tě neměl..." Na chvíli se odmlčí. 

"Tohle je naposledy, co o tom před Senou mluvíme. Bude k tomu vychováván cíleně, ale ne tak, aby si všechno uvědomoval a o všem věděl. Nechci, aby ho znal, aby na něj byl připravený. Chci, aby uměl to, co ty, aby byl tím nejlepším, ale taky chci, aby mezi nimi přeskočilo něco skutečného, pokud to půjde. Když bude žít s vědomím, že bude Akiho společníkem, nebude to ono." Trochu vědoucně se pousměje. Snad ani nemohlo být možné, aby tento jeho smělý plán, ohýbající budoucnost, kdy vyšel. On se o to ale pokusí. 

"Moje dynastie, všechno, co jsem vybudoval a v co věříme, nesmí nikdy padnout. Před námi tu byly jen války a chaos a já vím, že až nebudu, lenní páni se o to zase pokusí. To se nestane, lid nebude znovu prožívat desetiletí válek, už ne." Řekne rozhodně. Je znát, že teď myslí jako císař, jako někdo, komu je jeho země přednější, než on sám a jeho milovaní. Musí to tak být. Obětuje je oba pro vyšší dobro. Hyde souhlasí a řekne mu, že to udělá rád. Issey si vnitřně trochu oddechne. Pak se natáhne, aby se dlaní mohl dotknout jeho předloktí. 

"Vím, že po tobě nemohu nic podobného chtít, víme oba, co to pro nás znamená, ale nikomu jinému nevěřím." Není to jediný důvod. Kolem Hyda se utahují smyčky, nemůže být všude, často jezdí pryč. Když ho nepošle dvoru z očí, mohl by ho tím zabít. A to se nikdy nestane. A pak to Hydovi konečně všechno dojde a podívá se na něj způsobem, který donutí jeho nitro zakolísat, jako by na něj zaútočila celá armáda. Nikdo nikdy neviděl v Isseyově tváři větší lítost. Nedokáže ji a nechce ovládnout, dokonce ani před Senou ne. Do očí mu začínají stoupat slzy a nitro se plní bolestí z odloučení dokonce už teď, když jsou ještě spolu. Vidí ty jemné krůpěje i v Hydových očích a nesnáší se za to, ale nejde to jinak. Osud si začíná sedat na své místo. Takto se to mělo stát. Hydova slova jsou teď formální, sleduje ho, jak se ohýbá, jak se mu klaní a neujde mu ani to mokré místo na látce jeho oděvu. Co mu to jenom udělal? Hyde se nenarovnává a on ví proč. Oba by se potřebovali na chvíli někam zavřít a vyplakat a pak zase pokračovat. Sena sedí tiše v rohu a hlavu má skloněnou. Všechno slyší, ničemu nerozumí a nedovažuje se je rušit. Nikdy neviděl dva muže takto plakat. Issey znovu sevře Hydovo předloktí. 

"Zavraždili by tě tady." Zašeptá. 

"Je to čím dál horší, mí zvědové mi nosí příšerné zprávy. Musím tě schovat. Musím… Nikdy nedopustím, abys kvůli mně zemřel dřív, než já." Mluví velmi tiše. Sena je jen polovinou důvodů toho všeho. 

"Budu za tebou jezdit tak často, jak to jenom půjde. Nikdy nezapomenu, přísahám. Budete mít všechno a budete žít beze strachu o život. Za chvíli bys nemohl v noci ani spát. Trhá mě to na kusy, myslel jsem si, že budeš vládnout vedle mě..." Snad poprvé v životě se hlas zlomí i jemu, prudce vstane a přejde k oknu. Ani Hyde ho neuvidí na kolenou. Nikdy.

Hyde

Poslouchá císaře a vnímá, jak se mu každé jeho slova zarývá do srdce. Ví moc dobře, proč to celé musí být, ale není mu z toho o nic lépe. Tak rád by se věnoval Senovi a ujistil ho, že se nemůže ničeho bát. I když ho Issey neprosil, aby se o něj postaral a on se dostal do jeho blízkosti, udělá to. Jen jeho úkol je teď trochu jiný, i když ve starosti spočívá. Zvedne k němu na vteřinu oči a věnuje mu letmé pousmání. +Kdybych já tě neměl…+ Vrátí mu to alespoň svou myšlenkou, ale v očích je mu to všechno vidět. Není schopný promluvit, protože má strach, že se mu hlas zlomí. Nikdy se tak necítil, ani když ho tehdy zmlátili, nebolelo to tolik. Něco silného trhá jeho nitro na kousky a zároveň ví, že to zvládnout prostě musí. Nesmí ho zklamat, to by si nikdy neodpustil. Udělá všechno proto, aby přání císaře splnil do puntíku. 

"Dobře, nebude o tom vědět. Věřím tvému úsudku a tomu, že se to jednou stane. Vychovám Senu, jak nejlépe dokážu. Nebude jako já, bude mnohem nadanější, odvážnější a vzdělanější, než já." Slíbí císaři, že mu dá mnohem víc, ostatně budou na to mít spoustu času. 

"Nedovolím, aby tvé dílo padlo, to se nikdy nestane." +Dal jsi kus své duše a já tu svou dal tobě. Zůstane ve tvém synovi a bude pokračovat dál v tom, co jsi zvládl vybudovat. Postarám se o to.+ Některé věci říkat nehlas nebude, ale ví, že Issey v něm dokáže číst. Byli spolu jen krátce, ale i tak věří tomu, že to stačilo. Když má pohled sklopený ke svým dlaním, nedokážeš přemoci slzy. Dotek Isseovy dlaně v něm vyvolá jemný třes a v tu chvíli se chtějí slzné kanálky zbláznit. Dovolí jim jen trochu a doufá, že to nebude stačit. Plete se a má chuť brečet ještě víc. Isseyův lámající se hlas mu v tom ani v nejmenším nepomáhá. Tak moc ho miluje a stejně s ním nemůže být. Není to fér a zároveň cítí, že tak to mělo být. Není jim souzeno být spolu, až do konce jejich dní, ale možná je to daň za to, aby mohl být Aki šťastný se svým kvítkem. Pokud je to tak, není důvod proč se tomu protivit i za cenu ztráty něčeho…Oni jsou ti, kteří se musí postarat o své děti, Hyde má teď Senu a nepochybuje o tom, že si k sobě najedou cestu, aby si byli tak blízko. Kousne se do rtu, protože Issey mu prozradí ještě něco, co Hyde už chvíli ví. I k němu se pár podobných zvěstí dostalo. Poslední dny se snažil držet zpátky, ale už bylo příliš pozdě. 

"Vím o tom." Přizná se mu, že o tom s ním nemluvil, aby mu nepřidělával další starosti. Hlasitě polkne, ale hlavu zatím nezvedne. Uvědomuje si totiž ještě jeden fakt, který se bude muset stát a to ho pošle na kolena snad ještě víc. Issey mu sice slibuje, že se uvidí, ale…Ohlédne se na něj, když tak prudce vstane a chvíli ho pozoruje s uslzenýma očima, ze kterých se najednou vytratilo úplně všechno. Částečně se do nich vřelé jiskry vrátí, když se odívá na Senu. Pomalu se zvedne i on a elegantně k němu přejde. Přidřepne si k němu a dlaní ho jemně pohladí po vláscích.

"Vím, že tomu příliš nerozumíš, ale neměj strach, jednou to všechno pochopíš. Do té doby tu budu já a ukážu ti všechno, co sám znám." Usměje se na něj. 

"Počkej na mě chvilku, za moment jsem u tebe." Ujistí ho, že daleko nepůjde. Pomalu se zvedne a políbí ho zlehka do vlasů. Pak vykročí k císaři. Sena je sice uvidí, ale...Zastaví se za zády Isseye a pak ho objeme kolem pasu a přitiskne se k němu zezadu rty přitiskne k látce jeho oděvu a nechá víčka klesnout. 

"Kdybys mi řekl, že mi hrozí nebezpečí a proto mám odejít, nešel bych." Pošeptá mu tichým, smutným hlasem. 

"Zemřel bych pro tebe, bylo to tak od samého začátku." Nechá pár slzy, aby opustily jeho koutky. Musí se vždycky na chvíli odmlčet, aby ovládl svůj hlas.

"Udělám to proto, že vím, jak moc důležité je mít někoho, na kom mu bude záležet. Bude to tak, vím to." Řekne něco, co nemůže vědět, ale věří tomu. 

"Pro tvého syna a pro tebe, protože vím, jak moc ti na tom záleží." Dokončí prozatím svou myšlenku, než ho vezme za bok a jemným tlakem ho donutí otočit se k němu čelem. Věnuje mu mírné pousmání. 

"Arigato, vím, že bys jezdil, jak jen by to bylo možné, ale to se nestane. Jakmile odjedeme z paláce, už se neuvidíme." Hlas mu vázne v hrdle, přesto se mu zvládne dívat do očí. Ukládá si do hlavy každý jednotlivý rys jeho tváře, nechce ji nikdy zapomenout. 

"Ohrozil bys tím nás všechny, hlavně jeho." Kývne hlavou k Senovi. 

"Jakmile odsud odejdu, nikdy nikdo nepozná, jak moc mi na tobě záleží. Nikdo se nedozví, jak moc tě miluju, přísahám. A ty mi slíbíš to samé." Už zase brečí. U toho už zvedá ruce k jeho tváři a nechá je tam. 

"Všichni si budou myslet, že jsem tě přestal bavit. A tak je to správně. Budeš v bezpečí i ty, když to tak bude." Nesnáší sám sebe za to, že to říká, ale jinak to nejde. Povytáhne se, aby byl blíž jeho rty, od kterých ho dělí jen milimetry.

"Děkuji ti za všechno. Hlavně za to, že jsem tě mohl poznat, že jsem tě mohl milovat. Prosím, dávej na sebe pozor." Zašeptá a pak ho políbí. Naléhavě, procítěně a nejspíš naposledy.