Die x Zyean - Hej! Já jsem se nedokoukal! - část 6.

(altánek)

Zyean

Jen se pousměje a nic neřekne na to Dieho ujištění, že se nebojí. Samozřejmě, že ne, to viděl i on i můry. No nic, nebude ho dál provokovat, to si nechá na jindy. Je překvapený, když se Die nechal odvést do altánku. Tak nějak počítal, že pro ně dva už noc dávno skončila a půjde k sobě. Na jeho otázku o tom, že je to rande, vážně dlouho váhal, ale už to řekl a tak nakonec jen přikývne a je znát, že se i ve svém věku stydí. Usměje se na něj, když si poručí vodu a hned mu jednu donese. Sám si dá taky. Energetický nápoj by do sebe rvát neměl a pivo už vůbec ne. Má už celkem čistou hlavu a rád by, aby to tak zůstalo. I když po téhle noci se nejspíš opije a bude filozofovat nad tím, co se tu vlastně stalo. Oči mu krátce těknou na lem župánku, který je hodně vysoko a sám sobě pogratuluje za výběr. I když neměl tušení, že se dostanou zrovna sem, stejně to byl naprosto skvělý nápad. Sice látku prosí, aby se vyhrnula kousek výš, ale to se nestane a je to dost škoda. Zazubí se, jakoby Die věděl, na co zrovna myslí, ale nic neřekne. Třeba bude mít nakonec ještě štěstí a uvidí mnohem víc. Vážně by si ten pohled užil. Usadí se na polštáře a na chvíli se zaposlouchá do hudby. Je to příjemný relax a líbí se mu tady. Vždycky sem rád chodil. Pozvedne obočí, protože Die začne mluvit jako první a překvapí ho tím, co vyjde z jeho rtů. První úplně nechápe, koho má na mysli, než mu to začne dávat smysl. Zye počítal s tím, že ho pošle s nějakým randem do háje a on začíná s něčím, co zní jako tajné chození. Samozřejmě mu dochází, jak moc šílené by to bylo a kdyby na to kdokoliv přišel, nejspíš by ho doma zabili. 

"Byla to dlouhá doba." Souhlasí s ním. Samozřejmě, že zná ten příběh, vlastně byl celkem legendární, stejně jako smrt Krále a Uruhy. Jeho tátové se starali o to, aby se na to nikdy nezapomnělo. Chvíli kouká jen tak před sebe a v prstech mne sklenici. Je jasné, že nad něčím přemýšlí. Trvá to celou skladbu, než se rozhodne promluvit. 

"Víš, Die-chan." Odmlčí se znovu a kouše se do rtu. Někde v koutku mysli ho třeba napadne, že by to mohl být vtípek a pak to ten zbytek zase zavrhne. Prostě nevěří, že by toho byl schopný. Napřed má pocit, že by mu měl říct, aby se na to vykašlali. Měli by si nejspíš najít někoho, s kým budou moci být, ale vlastně proč? Jejich životy byly stejně pořád dost nebezpečné. Nebylo by to plýtvání, když Zye chce vyzkoušet být s ním? No tak, je přece nejlepší hacker v Tokyu a pravděpodobně i v celém Japonsku. Tohle utajit dokáže nebo ne? Nejvíc ho trápí asi to, že bude muset lhát rodině. Na to nikdy nebyl moc stavěný. Možná jim nebude muset lhát, jen nebude tak úplně říkat všechno. Ostatně Die ho může mít za týden plné zuby a bude po starostech. 

"Táta mi říkal, že nemám vzdávat věci, které opravdu chci." Začne jako první. V podobných větách byl Rei jako doma. On sám se nevzdal jen tak snadno. 

"Já nevím jak ty, ale já to chci zkusit. Stejně si myslím, že mě minimálně za měsíc budeš mít plné zuby." Nechce to zlehčovat, ale tohle prostě musel říct. 

"Upřímně. Něco mě k tobě táhne od první chvíle a já nevím, co to je. Nejsem schopný se tomu dostat do hloubky, ale jedno vím jistě. Pokud o to budeš stát, chci to zkusit. I když to znamená, že se třeba hodně dlouho neuvidíme. Vlastně mě to bude vyhovovat." Uculí se znovu. 

"Aspoň budu méněkrát chodit pozdě." Prozradí mu jednu ze svých příšerných vlastností. 

"Když ti teď řeknu, že se mi hodně líbíš, je mi jasné, že odpovíš, že to víš." Pokrčí rameny s mírným pousmáním. Nakloní se k němu a ukradne si ještě jeden polibek. 

"Pokud to chceš zkusit, já jsem jenom pro. Ostatně nemusím se chlubit všem okolo, nikdy jsem neměl tu potřebu. Mě stačí pocit, že budu mít sexy kluka, i když jen tajně. Co víc by si moje ego mohlo přát?" Mrkne na něj s nádechem rozvernosti.

Die 

Byla to dlouhá doba. Víc toho Zye neřekne a ticho se natahuje. Die vlastně ani neví, co si celou tu dobu myslet. Řekl něco velmi spontánního, zachoval se tak, jak by od sebe sám nikdy nečekal. Neví příliš proč, zatím se jen stěží dá mluvit o lásce, ale cosi silně osudového v tom je. Není to proto, že by byl věřící a měl v podobných věcech jasno tak, že je to dané vesmírem. Tomu nikdy nevěřil. Jenže Zye začne mluvit a v podstatě si myslí to samé, co on. 

"To zní jako něco, co by řekl tvůj táta." Reita byl v jejich světe dost známá postavička. Byl to takový Mirek Dušín mezi mafiány, což bylo vlastně dost na hlavu, ale nějakým způsobem tak dokázal celý život fungovat. Mafie si obecně ráda hrála na vnitřní vznešené ideály a čest, které Japonsko ztratilo s odchodem samurajů. Die tím vždycky opovrhoval. Podle něj to bylo pokrytecké alibi, nic víc. Ne snad, že by měl Reitu za pokrytce, jemu to snad i věřil, že je to od srdce. Těm ostatním ne. Musí se zasmát, když mu Zye řekne, že ho bude mít za měsíc plné zuby. Pokrčí rameny a ohlédne se po něm, ale spíš ho popichuje. Kdo ví? Nikdo z nich neviděl do budoucnosti. Třeba se poznají a zjistí, že to vlastně moc nejde. Nebude mu teď slibovat nehynoucí lásku na věky a Zyean to taky nedělá. Na to, jak je mladý, má vlastně docela dost rozumu. Od začátku mu říká, jak moc se mu líbí, ale není dočista zaslepený. Pořád by dovedl vycouvat, kdyby Die nechtěl. Nepověsil by se mu tady na kotník a neškemral. Na slova o tom, že mu to bude vyhovovat, Die pozvedne obočí hodně vysoko a znovu se na něj podívá, ale Zye to vzápětí upřesní. +To máš taky štěstí.+ Pohrozí mu v duchu. Znovu se usměje a na chvíli skryje tvář za svoje vlasy, jak ji skloní, když mu Zye řekne, co by mu sám odpověděl. Teď by to tak úplně neřekl, ale dneska už to slyšel tolikrát, že je to vlastně pravda. Pomalu se na něj podívá a dlouze zůstane viset pohledem v jeho očích. Ještě jednou zvažuje jejich možnosti a všechna pro a proti. Ne, Zye je neprozradí. Byl génius a měl hodně možností. On sám má zase železnou vůli a umí být dost studený na to, aby zvládl delší odloučení. Jestli je tohle osud, tak jim něco konkrétního chce a stejně tomu neuniknou. Jestli ne, udělají, co chtějí a jasně vědí, jaké jsou následky. Die se nechce umírat, nechce se mu přicházet o prsty, nechce se mu zrazovat a taky se mu nechce sklonit hlavu a do smrti dělat jen poslušného pejska. Chce právě jeho a taky to udělá. Buď ho karma vezme jako odvážného nebo bude tím, koho potrestá za opovážlivost. Jinak to stejně být nemůže. 

"Dobře, uděláme to." Řekne mu nakonec vážně a teď je to on, kdo se natáhne k Zyeanovým rtům, aby ho na ně políbil. Je to volnější a procítěnější, než před tím. Je dost starý na to, aby si už uvědomoval, koho chce nebo ne, ale stejně… Kdyby nedošlo na to setkání u křoví, jeho hlava by si tuhle možnost ještě dlouho nepřipustila, pokud vůbec někdy. Zye udělal první krok. V podstatě ho ulovil. +Příšerné...+ Pohorší se sám nad sebou. Ani nesbalil on jeho. Na chvíli se od něj oddálí a podívá se ještě jednou do jeho tváře. Sluší mu to, takhle zblízka. 

"Dokonce ani nemám moc pocit, že je to sebevražda." Nedovede vysvětlit proč, ale uvnitř se cítí poměrně klidný. Vždycky si hodně věřil a věří si i teď, že tuto situaci zvládnou. Konečně… někdo před nimi to už dokázal a on neprohraje. Možná, že kdyby se na něco přece jen přišlo, mohl by to být právě Miyavi, kdo ho před Mirai zachrání.

Zyean

Je to pro něj vlastně hrozné, když tak dlouho mlčel, ale někdy to prostě bylo potřeba, aby si utříbil myšlenky. Tady to bylo obzvlášť na místě, protože podle něj stačilo jediné slovo, které by řekl špatně, a nějaká naděje, by byla ten tam. Tak moc se na to upnul, až ho to vlastně děsí, i když navenek nic nepustí. Co se týkalo vlastních myšlenek, byl tišší, než se na první pohled zdálo. Některé věci prostě prozrazovat nechtěl a tohle byla jedna z nich. Řekl Diemu, že by to tak chtěl a že se mu líbí, ale kdyby do toho šel příliš po hlavě, nejspíš by ho nepřesvědčil, že to stojí za to. Takto má alespoň malou naději, že by ho mohl brát vážně. Taky je nejspíš nejvyšší čas, aby se v určitých ohledech přestal chovat jako malý kluk. Tedy na chvilku. Ricko by ho zabil za podobné myšlenky, ale s ním stejně bude pořád blbnout. Ohlédne se na Die ve chvíli, kdy se usměje a pak skloní hlavu. Ten závoj je vážně nádherný a hrozně mu sluší. Na tu jeho hřívu bude mít brzo velkou obsesi a bude ho to stát hodně přemáhání, aby mu na první pořádné rande nekoupil gumičky a sponečky. +Zabil by tě, kdyby ti viděl do hlavy.+ Ujistí se, že toto taky říkat nahlas nebude. Jen pochybuje, že odolá pokušení to udělat, čistě proto, aby ho potrápil. Ne Die to s ním vážně nebude mít jednoduché, buď si na podobné kousky zvykne, anebo to odpíská rovnou. Ani ho nenapadne, že by se měl začít třeba chovat úplně jinak. Ostatně, co by z toho pak bylo, kdyby byl kvůli němu někdo jiný? Překvapeně se na něj podívá, když s tím nakonec Die souhlasí a než stačí cokoliv říct, vezme mu veškerá slova z úst svým polibkem. Vydechne si spokojeně do jeho rtů a na chvíli mu položí dlaň pod vlasy na šíji, aby si užil jeho kůži i dotekem. Tiše se zasměje, když dojde na slova o sebevraždě.

"Já taky ne, ale můj názor neber moc v potaz. Většina bych ti řekla, že jsme stejně šílený jako můj otec nebo bratr." Je to další menší vtípek, který pronese s nepatrným uculením.

"Páni, mě se ten dnešní vtípek vážně povedl." Prohodí první trochu zaraženě, jak kdyby mu to začalo docházet až teď. Na chvíli se zarazí a vypadá to, že nad něčím přemýšlí.

"Dej mi pár minut, hned jsem zpátky." Vystřelí na nohy a během vteřiny je fuč. Netrvá to dlouho, než se vrátí.

"Za chvíli bude svítat, já vím, ale něco mě napadlo." Protočí v rukách malé zařízení.

"Tohle už se většinou nepoužívá, ale nám by se to mohlo hodit. Je to starší kódovací zařízení. Šifruje zprávy i hovory a každé má svůj unikátní kód, který tvoří ten, co ho vyrobil. Pro větší množství lidí to není použitelné, musel bys programovat každé zvlášť, ale nám by se to mohl hodit. Má univerzální konektor, takže to půjde i na tvůj telefon. Není funkční, dokud ho nepřipojíš, protože nemá napájení, ale jakmile to uděláš, v tu chvíli nebude nikdo schopný přečíst zprávu nebo odposlouchávat hovor. Taky tomu nikdo jiný kromě mě rozumět nebude, protože dekodér mám jen já a ty." Je jasné, že když mu to vysvětluje je ve svém světě, kterému opravdu rozumí. Pak mu dojde, co to celé vlastně znamená.

"Já jen…" Vypadá najednou rozpačitě, když se usadí na polštáře vedle něj.

"Kdybys mi chtěl napsat nebo se sejít. Když ti něco napíšu já, bude to vypadat jako klasická spamová zpráva, něco jako reklama. Hovor bude od nějaké obyčejné společnosti. Dokud to nepřipojíš, bude se to tak tvářit." Dovysvětlí ještě. 

"Říkal jsem si, že by bylo divné, kdyby si někdo všiml, že si třeba píšeme. No ne, že bych čekal, že mi budeš psát nebo tak něco." Pusa už mu zase jede a ano teď je z toho trochu nervózní a na rozpacích, aby si Die nemyslel, že od něj čeká zamilované zprávy.

Die 

Musí se na Zyeana o něco vážněji podívat. Tohle myslel vážně a doopravdy ho jenom hodně nezná a ještě se bude divit, s kým si to vlastně začal nebo je to jenom takové popíchnutí? Rozhodně se mu ho podařilo znejistět. Co by dělal, kdyby Zyeamu doopravdy přeskakovalo? Drak byl pověstný změnami nálady a jeho druhém synovi se to taky říkalo. Prý je to ještě mnohem horší, než to bylo s Hidem. Hide se v klíčové momenty dovedl ovládat a kontrolovat, někdy působil dojmem, že to dělá spíš naschvál, ale Ricko jako by občas vůbec nebyl sám sebou. Špitalo se, že to je puberta a hormony, ale možná jeho rodina jenom chtěla zamést pod kobereček jistá fakta. Protočí očima, když si Zye pochválí to, co mu v pokoji prováděl, ale když vyskočí na nohy a najednou mu uteče, hledí na něj dost překvapeně. Tedy spíš na jeho záda, která vyběhla do noci. Zůstane v altánu úplně sám a není si jistý, jestli je to žert nebo co? Vstane na nohy a přejde ke dveřím. Opře se dlaní o rám a chvíli vyhlíží do tmy a popravdě čeká, kdy se zblázní repro soustava nebo se stane něco podobného, ale nakonec uvidí, jak se k němu jeho bledá postava zase vrací. Musí si přiznat, že mu na chvíli zatrnulo a kdyby to nebyl on… +Co kdyby tě udal...+ Ne, nemyslí si to ani na chvíli, ale kdyby to Zye chtěl, past by sklapla hladce. Tak moc Die myslí klínem a už asi i něčím jiným. Honem se podívá na setmělou oblohu, když ho Zye upozorní na svítání. Má pravdu. Ještě se nerozednívá, ale ptáci se začínají probouzet a je to otázka doslova pár minut, než tma začne ustupovat novému dni. Sklopí oči k jeho rukám a snaží se identifikovat podivný předmět, ale nejde to tak snadno. Připomíná mu to hodně věcí, ale na techniku není žádný odborník. Jakmile dojde na unikátní kódy a jejich autory, je mu jasné, že tento tvořil Zye osobně a tudíž by to měl být pro všechny velký oříšek. Dojde mu, proč to přinesl, ještě o několik vteřin dřív, než se dostane i na vysvětlení. Jediný způsob, jak by si někdo mohl přečíst jejich zprávy je, že by jim ukradli telefony i s tímhle. Samozřejmě si bude dávat pozor na to, aby to netahal zapojené do sebe nebo v jednom pouzdříčku. To bylo šikovné. Pochybuje, že jejich předchůdci a průkopníci podobného vztahu, měli tohle v minulosti k dispozici. Jejich situaci to rozhodně výrazně usnadní. Je to na nic, když někomu nemůžete ani napsat nebo ho třeba varovat. Zye se z ničeho nic zatváří rozpačitě a zvedne k němu svoje oči. Die poklidně opětuje jeho pohled a když z něj konečně vypadne, o co jde, hlasitě se rozesměje. Tak hlasitě, že by tím mohl kohokoliv přivolat, ale teď už spolu alespoň nesouloží. Pokývá hlavou na to, jak pozná jeho zprávy a hovory a že to nemá hned naštvaně vypínat a posílat telefonisty do háje, ale ještě chvíli Zyeana dusí v nejistotě, jestli psát vůbec bude chtít. Před chvílí se domluvili na vážném vztahu a on se bojí, že ho nikam nevezme? Kouzelné. +Máš opravdu příšernou pověst.+ Pomyslí si hrdě na svou vlastní adresu. Zye se v tom zamotá znovu a on se pořád opírá ramenem o rám dveří, zatímco si dekodér přehazuje v dlaních. 

"Kdybych chtěl chodit se svou pravou rukou, tak to dělám jako doposud a neslibuju ti tady nesmysly." Ujistí ho, místo nějakého romantického vyznání a protočí nad ním očima. Pak po něm natáhne ruku a ještě jednou si ho přitáhne k sobě k polibku. 

"Musím jít." Řekne mu, protože nebe už se projasňuje a on musí být nalezen ve svém pokoji. Ideálně vymydlený a převlečený. Není si jistý, kdy Mirai ožije, ale mohlo by to být rychleji, než by si představoval. Tyhle odchody budou příšerné, nepříjemné, ale nedá se nic dělat.

Zyean

Ani ho nenapadlo, jak by celý jeho odchod mohl vypadat. Prostě měl momentální nápad a tak ho uskutečnil. Většinou byl podobně rozlítaný, a pokud Die opravdu chce, měl by si na to rychle zvyknout, aby tím příště nebyl zaskočený. Když se vrátí zpátky a uvidí Dieho pohled na oblohu, je mu jasné, že trochu ztratil pojem o čase. Vyžene mu to koutky nahoru, protože to znamená, že se s ním nenudil a nepočítal minuty do svítání. Ano, v tomto měl taky jedinečný pohled na svět a dokázal patřičně ocenit každou pitomost. Tady to zas bude mít Die hrozně snadné, kdyby mu snad chtěl udělat radost. Bude chtít? Ne, na to se ho asi ještě chvíli nezeptá, leda by to bylo ve chvíli, kdy nebude přemýšlet. Dobře, takže to bude pravděpodobně při dalším sexu. Málem by zčervenal nad tím, co se mu prohání hlavou, ale nestane se to. Jen to celé maskuje za svůj typický úsměv, který je rozhodně upřímný. Pozoruje Die, jak si prohlíží mašinku ve svých rukách a snaží se odhadnout, jestli to byl dobrý nápad nebo ne. Zatím tu reakci moc odhadnout nedokáže a na pár minut vypadá opravdu nejistě. Nechtěl to řešit rovnou, ale když má nějaký nápad, jen těžko se ovládá a musí to udělat hned. V tomto je jeho povaha dost nevyzpytatelná, ale většinou ty nápady řeší danou situaci mnohem lépe, než původní plán. Teď by to tak taky mohl brát. 

"Technika je moje." Pokrčí rameny.

"Na některé věci jsem zase úplný pitomec." Přizná se rovnou, jak kdyby to Die chtěl vědět.

"Dochvilnost, úklid a tak…" Mohl by dodat ještě vaření, ale od toho jsou tu restaurace, takže to nevidí jako problém. Možná spíš ta spotřeba jídla, ale tím ho radši děsit nebude. Potřeboval být plný energie, aby mu to myslel a proto toho spořádal tolik, i když na postavu si rozhodně stěžovat nemohl. Za to zas mohly jeho ranní tréninky a oblíbené skákání přes ploty a na domy. Většinou to ani nevyužil, když neustále seděl za počítačem, ale dost se tím bavil a někdy se to vážně hodilo. Třeba když potřeboval se dostat někde na střechu a dotud vše řídit. Die se najednou rozesměje a Zye na něj chvíli nechápavě kouká. Jenže jeho smích je prostě nakažlivý a tak se rozesměje taky.

"No co, mám ještě málo roků, jsem před tebou nervózní." Přizná se klidně. 

"Ano, i potom, co jsme spolu spali." Protočí nad tím očima v sloup. Die mu ale brzo vyrazí dech svým prohlášením. 

"Na tom něco bude." Uchechtne se krátce. 

"Tak dobře, já se budu tvářit, že je všechno úplně normální a ne, že mám kluka, o kterém jsem si myslel, že by si o mě nikdy neopřel ani kolo." Prohodí klidně, jakoby neřekl nic divného.

"Máš vůbec kolo?" Pusa mu už zase jede, ale slova mu dojdou, když si ho Die přitáhne k sobě. Klidně mu protáhne ruce kolem krku a užije si poslední polibek, na který dneska mají nárok. Škoda, že je noc tak moc krátká. 

"Já vím, já taky." Povzdechne si, když je polibek u konce. Odtáhne se od něj a vykročí společně s ním do noci a doprovodí ho až k jeho pokoji. Cestou ještě zkontroluje telefon, aby věděl, že se tu zatím ještě nikdo nepromenáduje. Pohybové senzory jsou prostě všude.

"Mělo by mi být líto, že ses moc nevypsal, ale vlastně není. Pravděpodobně se uvidíme u snídaně. Třeba si ji příště dáme jenom spolu." Dodá ještě s nádechem pobavení, než se vytáhne na špičky a líbne ho na tvář. 

"Tak hezké ráno, Die-chan." Uculí se na něj, než vykročí zpátky do svého domu. Tam se usadí rovnou do pohodlného křesla u počítače a chvíli to vypadá, že se pustí do práce. Po pár vteřinách se ale na křesle pootočí a podívá se na rozházenou postel. Koutky mu vyběhnout nahoru, než sáhne po svém telefonu a připojí k zařízením v Dieho pokoji. Rozsvítí mu světýlka na cestu do koupelny a uvnitř ní mu pustí pohodovou hudbu, aby si mohl užít sprchu.

"Neboj, vtípky ještě přijdou." Slíbí mu a pak se sám vydá do sprchy, aby se dal dohromady. Přece jen je za chvíli čeká snídaně a spát už by nemělo smysl. Co si budou, poslední na co Zye myslí, je spánek, možná spíš bude potřebovat studenu sprchu, když si vzpomene na jisté detaily z dnešní noci. +Ty jedna potvoro.+ Proběhne mu hlavou na adresu Die, protože se mu do hlavy dostal až příliš snadno.