Die x Zyean - Hej! Já jsem se nedokoukal! - část 5.

(altánek)

Die 

Prý Půjdeme… Zye ani moc nezaváhal, takže to znamenalo, že si je buď velmi jistý, že nikoho nepotkají nebo ví, kam ho vzít, aby se to nestalo. Existovala ještě možnost, že chtěl pokoušet osud stejně jako Die a ta by se mu líbila nejvíc, ale odpověď na tuto otázku se nejspíš nikdy nedozví. 

"Dobře." Řekne mu nenuceně a předstírá, že si nevšiml toho, jak si skousl rty, ale opak je pravdou. Moc dobře vidí i to jeho zaváhání, když se chtěl zvednout a nakonec ten pohyb nedokončil, ale nakonec vyprskne smíchy, když Zye prohlásí to s tím vstáváním na nohy. 

"Už jsem se lekl. Tohle celé by bylo špatně vynaložené úsilí a večer by skončil jinak, než si představuju, což by mě silně rozladilo." Prohodí a po očku ho sleduje co on na to. Vypadá to, že Zye doopravdy vstane, ale místo toho se jen znovu přesune do jeho těsné blízkosti a nakloní se nad jeho tělo. 

"Huš." Udělá na něj, ale není mu to nic platné, protože Zye už posouvá svou ruku středem jeho těla a jakmile hrozí, že dorazí až do klína, Die zatáhne podbřišek v očekávání. Bohužel to je všechno, ale vinou jejich polibku se Die ani nestačí rozzlobit a pak už Zye opravdu vstává a on se dívá na jeho nahý zadek, jak se vlní při každém kroku. Nedělá to úmyslně, ale stejně mu to sluší, stejně jako velké tetování na zádech, které si Die ani neměl možnost pořádně prohlédnout. Nějak na to nezbyl čas ani jeho mozková kapacita. Zyeanovi to slušelo, měl mladou, ještě klučičí, ale pevnou postavu a Die měl pocit, že by mohl být jedním z prvních, kdo ho mají možnost kazit. Už zase se mu do hlavy dostávají myšlenky na to, že to s ním Zye podezřele umí, protože vždycky udělá něco, co Die zastaví v jeho obvyklém jednání přesně vteřinu před tím, než se to doopravdy stane. A to je děsivé. 

"Otevřít..." Zopakuje po něm trochu uštěpačným tónem, protože pán jeskyně teď vypadá jako nějaký kouzelník, ale pak se taky konečně začne zvedat do sedu a na nohy. Natáhne ruku po županu a přetáhne si jej přes ramena, aby do něj zahalil své tělo. Je příjemný, z drahého materiálu a ano, sahá mu jen o něco málo níž, než pod zadek. 

"Určitě máš i dlouhý a nechceš mi ho půjčit." Odpoví mu na oko nafučeně a předstírá, že přeslechl tu jeho ohýbací poznámku. To by mu asi slezly vlasy, kdyby si Zye něco zkusil a Die nebyl připravený. Vlastně byl ten typ, který by k tomu za určitých okolností svolil. Měl rád svoje chvilky velké královny, ale na to se vážně moc málo znali. Když ho Zye vezme za ruku, dokonale ho tím vykolejí, ale nestačí toho mnoho říct nebo udělat. Prostě ho následuje ven – tam se přeci normálně pustí. Čerstvý noční vzduch je velmi osvěžující, nebe jasné a plné hvězd a měsíc nesvítí zase tak jasně, takže panuje celkem slušná tma. 

"Pokud budeme běhat nazí, tak rozhodně ne na tajných místech, o kterých víš, že na ně nikdo nepřijde, ale někde pěkně vpředu před domem." Řekne mu a tím si otestuje terén, co je pravda z toho, co si prve myslel. Dává si pozor na to, kam šlape, protože tady není doma jako Zye a moc si nevidí pod nohy, ale Opičák ho vede neomylně až k docela romantickému místečku. Die udělá cosi jako ohoh a snaží se přeprat jistý úšklebek, ale má to svoje kouzlo, to rozhodně ano. Na jazyk se mu tlačí milión poznámek na téma Co tohle znamená, ale Zye je zase rychlejší a pronese poznámku, po které se rozesmějí oba. 

"Tolik by sis to chtěl zkusit?" Broukne Die a poukáže na jejich stále spojené dlaně bradou. To bylo všechno před tím, než malá lucernička přitáhla tu největší můru na světě a ta mu proletěla blízko obličeje a vlasů. Die sebou prudce trhne, mávne rukou a nabere ji hřbetem, což ho utvrdí v tom, že ji má… 

"Mám ji ve vlasech!" Vyjekne jako holka a začne mávat rukama, aby se té nechutné věci zbavil, až jeho vlasy létají všude kolem. 

"Kruci…!" Na vteřinu vypadá snad i vyděšeně.

Zyean

"Budeš se divit, ale poslední, co bych chtěl je…tě rozladit." Uchechtne se Zye ještě po cestě, protože tuhle poznámku si rozhodně nemohl nechat od cesty. Kdyby na to nic neřekl, nejspíš by byl nemocný. Ještě pár věcí převaluje v hlavě a nakonec některé z nich přece jen pustí. 

"Co máš proti moderní technice? Tlačítka už jsou sto let za opicemi." Protočí nad tím očima v sloup. 

"Proč nevyužít toho, co je k dispozici?" Pokrčí nenuceně rameny. On by bez těchto maličkostí prostě nemohl žít a pomalu si na to zvyká i zbytek domu, tedy až na pár výjimek. Die měl však v něčem pravdu. Mohl mu dát jiný župan, který by byl rozhodně delší, ale do toho se mu příliš nechtělo. Sám má ten svůj dostatečně dlouhý, i když Diemu by byl právě pod ten zadek. Přesto ze svého šatníku nevytáhl jiný, který by mu jistě sahal minimálně nad kolena. Byl by idiot, kdyby sáhl právě po tomto. Jeho poznámku přešel jen pokrčením rameny. Zye měl většinou jeden malý problém, nerad lhal, proto radši mlčel. Svírá jeho dlaň, jak kdyby to bylo něco úplně normální, že drží někoho, koho ještě před pár dny vůbec neznal. Některé věci dělá prostě úplně přirozeně a ano, chce ho trochu vyvést z míry, aby nevěděl, co si o tom myslet. Sám Zye neví, kam by to celé měl zařadit a brzo myšlenky na podobné věci vzdá, nemá to stejně smysl. Je to skvělá noc a očividně ještě nekončí, ale s ránem přijde hranice, za kterou už se prostě nepodívá, je o tom přesvědčený. Kruci, neměl by se za ni chtít podívat! Zatřepe maličko hlavou, aby přestal o podobných věcech uvažovat, a už vůbec si nechce držet pocit, že by mu to bylo líto. 

"Před ten dům klidně můžeme jít." Vypálí na něj bez přemýšlení a ano, zase se nechal v podstatě vyhecovat. Pořád si ale drží neohrožený výraz. Když na to přijde, tak by pořád mohl tvrdit, že byl opilý. Sice by mu to úplně neulehčilo, ale rozhodně by to bylo lepší, než kdyby tvrdil, že se to stalo za střízliva. Koutkem oka ho pozoruje a snaží se odhadnout, co bude Die říkat na jezírko. Nebylo to prvoplánově romantické, ale zase se mu tady prostě líbí, proto ho sem vzal. Ne, tohle mu taky neřekne. Zamyslí se nad jeho otázko, ale nakonec zavrtí hlavou. 

"Asi bych se ve výsledku nebránil, ale jsem spokojenější s tím, jak to bylo. Jen jsem ti chtěl pochválit zadek, ten výhled by se mi rozhodně líbil." Upřesní, jak to celé myslel a vlastně se asi trochu červená, ale tady nic nejde vidět, naštěstí. Nadechne se, když shlédne na jejich spojené dlaně a přidal by ještě další poznámku, ale to už má Die můru ve vlasech. Musí nutně pustit jeho dlaň a začít se z plna hrdla smát. Nečekal, že někdo jako Die se lvem na zádech, který je mimochodem majestátní, bude tak hysterický z jedné můry. Není sice malá, ale i tak. 

"Prosím tě, uklidni se." Dusí se smíchy a snaží se s tím přestat, ale vůbec to nejde. Po tomhle s ním, už Die nepromluví, tím si je jistý. 

"Když přestaneš mávat tou rukou, pomůžu ti." Dodá už o něco klidně, protože ta největší vlna smíchu se přes něj už přelila. Vezme ho za obě zápěstí a stáhne je dolů, než se mu podívá zblízka do tváře. Vlastně se mu líbí, že k němu musí trochu zvedat oči. 

"Dostanu ji ven. A pak si vyberu odměnu." Prohodí přidrzle. Pustí jeho ruce a vztáhne prsty k jeho pramenům. Velmi opatrně z nich začne můru vyplétat, jak kdyby pořád leželi v posteli a po sexu se v nich něžně přehraboval. Nechce ublížit ani můře, ani Dieho vlasům. Byla by to škoda. 

"Už to bude." Broukne se soustředěným výrazem, když balancuje na špičkách. Po pár minutách klesne na paty a zvedne dlaň, kde má prsty skrčené do takové malé klícky, aby můře neublížil. Zvedne ji k očím a usměje se. 

"Tak leť, vetřelče. Co si to vůbec dovoluješ mu sahat na vlasy? To nemůžu ani já." Prohodí pobaveně, než ji vypustí. Doufá, že ještě poletí a nakonec ano. Otočí se na Dieho a zveden ruku, aby mu mohl vlasy zase upravit. 

"V pořádku?" Zeptá se s trochou starosti. 

"Už můžeme před ten dům nebo tu chceš zůstat?" Pobídne ho. 

"Tedy až po tom, co dostanu svou odměnu. Zachránil jsem tě." Hravě se pousměje.

Die 

+To je dobře.+ Stačil si ještě Die pomyslet na to o rozladění. Byl rád, když si ho lidé předcházeli, dělalo mu to dobře na srdíčko. S těmi tlačítky má Zye možná pravdu, ale přesto si Die ještě nezvykl na domy ovládané hlasem. Mezi smetánkou to bylo populární, ale on měl rád normální kliku. Čím víc elektroniky, tím víc šancí, že se vám něco podělá v tu nejméně potřebnou dobu. Stačí masivní výpadek proudu a najednou jste jako v jeskyni, děkuji pěkně… Odfrkne si, když mu Zye tak lehkovážně řekne, že mohou jít před dům. Je si stoprocentně jistý, že by ho tím dostal do extrémních potíží a ten kluk se klidně nechá vyhecovat. Ještě před hodinou by ho v tom s radostí vymáchal a jenom se pobaveně díval, jak se všechno obrací vzhůru nohama, ale po pár slovech s ním a dokonce v tom ani není ten sex, ho toho najednou chce ušetřit. Není to snad proto, že by vyměkl a nebyl by sám sebou, spíš i on vlastní žebříček lidí, kteří si nějakým způsobem zaslouží jeho uznání nebo pozornost. Zye může být syn Draka, ale v jeho očích zatím vypadá neškodně a dobrácky. Nedovede si představit, jak bude zrovna on jednou vládnout městu železnou rukou. Někdy bylo potřeba vybrat jedno ze dvou zel, někoho zavraždit, i když si to nezasloužil a tak podobně a on z něj nemá pocit, že by to dokázal. Nebylo to o podceňování. Buď jste byli psychopatické prase a nebo ne a jemu přišla pravděpodobnější ta druhá varianta. Když mu pak Zye řekne, že se mu víc líbí dole, spokojeně pokývá hlavou. Jemu se to takhle taky líbilo víc, ale bylo dobré vědět, že jsou oba schopni prohodit si role. Tedy… kdyby na tom snad záleželo a mělo se to někdy opakovat, což nebude, takže… Jenže to bylo všechno před tou můrou. Samozřejmě si uvědomuje, jak moc se mu Zye směje, stejně jako si uvědomuje, že to přehání a je to jenom velký brouk, ale nedovede to ovládnout. Je to prostě nechutné, asi jako když vám v polévce plave tlusté maso nebo tak něco a kromě toho můra vydává velmi nepříjemný hlasitý, bzučivý zvuk. Když to máte přímo u ucha, plácá se to a kroutí a ještě je to tak masité, je to prostě hnus a nedá se to zastřelit jinak, než že si rovnou sami vystřelíte mozek z hlavy. Prostě šílenost. Die má pocit, že to trvá snad věčnost a dokonce ani nestačí Zyeanovi nadávat za to, že tam jenom stojí a nic nedělá. Naštěstí se rozhodne sám od sebe, že k němu bude milosrdný a je to poprvé po dlouhé době, co musí Die s pokorou přijmout něčí pomoc, protože ji prostě kruci potřebuje! 

"Nikomu o tom neříkej." Říká mu, zatímco se snaží stát klidně, ale chřípí má rozšířené a dýchá s námahou. Na tváři je mu vidět, jak moc ho to stojí, aby tu můru nějak ignoroval, když ji Zye vyndává z jeho vlasů. 

"Nikdy." Dodá pro jistotu, protože kdyby tohle prasklo, hned zítra by po něm někdo hodil hrst můr a bylo by. Asi by se vyboural, kdyby třeba zrovna řídil. Ten Zyeanův bratr vypadá přesně jako někdo, kdo by se ho s radostí zbavil podobným způsobem, obzvlášť kdyby věděl, co spolu prováděli. Nakonec Zyean ruku s můrou od jeho hlavy oddálí. Cítí, jak mu prokluzují vlasy mezi jeho prsty a jakmile je můra pryč, honem si protřepe prameny. Má pocit, že ji tam pořád má a že je má stále od jejího pylu. Snaží se nasadit svůj hrdý postoj i výraz, ale nejde to. Jak by mohlo. Kupodivu ho nechá, aby mu s úpravou vlasů pomohl, tak moc rozčarovaný je. To o odměně původně snad i přeslechl a teď k němu stočí svoje šelmí oči. 

"Nechci tady zůstat." Skoro vyhrkne a prudce zamrká. Tohle je přesně to místo, kde bude těch můr milión, protože tu jiné světlo není. Trochu se zase uklidní a rozpačitě si začne namotávat pramen vlasů na prst, než přikývne. 

"Ano, jsem." Řekne mu a tiskne rty. Bohužel tohle už nikdy nezakecá. 

"Tak honem, co bys ode mě rád?" Musí to splnit, ať je to cokoliv. Nechce, aby tohle Zye komukoliv vyprávěl.

Zyean

Nemůže si pomoct, aby Die neviděl jako roztomilého, jak se můry bojí. Nečekal by, že takto malý tvor ho dokáže takovým způsobem rozhodit, ale vlastně mu to dává úplně jiný pohled na něj. Die vystupoval sebevědomě a tohle z něj dělá člověk a trochu bližšího k ostatním i k němu samotnému. Jen se mírně usmívá, když si pohrává s můrou. Stejný výraz má, když mu srovnává vlasy. Dělá to o hodně déle, než by bylo nutné, ale potřebuje si ten okamžik užít. Podívá se mu do tváře s mírně pozvednutým obočím, když mu řekne, aby to dál nešířil. První jen zavrtí hlavou a krátce sklopí oči. Když je znovu zvedne, je v nich upřímnost a taky podivný klid. 

"Neboj, nemám důvod to komukoliv říkat." Ujistí ho jako první. 

"Každý máme něco, co se nám nelíbí nebo čeho se bojíme, není to nic, co bych měl chuť šířit dál." Dodá ještě. Sám má spoustu věcí, kterých se bojí. Není to zvíře ani nic podobného. Je to spíš strach ohledně jeho vlastní osoby. Ta představa, že jednou něco zkazí…Měl by na svědomí několik životů a pravděpodobně i život svého bratra. Nebyl ten, který by se ve svém životě vyloženě vyžíval, tedy v tom, co dělá. Měl úplně jinou motivaci. Pokud totiž bude po boku Ricka a krýt mu záda, je snad větší pravděpodobnost, že se mu nic nestane. Nikdy nikomu neřekl, jak to vnímá a ani teď to neudělá. Tohle nejsou věci, které by měl kdokoliv jiný vědět. Sice má pocit, že by to zrovna Diemu říct mohl, po tom co právě viděl, ale nepustí to ven. Nechá si své tajemství pro sebe. 

"I kdyby mě mučili, nikdo se to nedozví." Pousměje se mile, když se na něj znovu podívá. Ještě chvíli pozoruje můru, jak se od nich vzdaluje, ale je jich tu víc a Zyemu začíná být jasné, že tady dlouho nevydrží. Ne, pokud má Die k těmto tvorům takový odpor. 

"Půjdeme jinam." Odsouhlasí mu to bez váhání a už vymýšlí, kam by ho mohl vzít. Nejhorší na tom je, že se nemůže moc soustředit. Jediné možné místo, které ho napadá, je tak možná jeho dům a hlavně jedna konkrétní místnost, kde už spolu byli. +Tohle nebude tak snadné.+ Koutky mu jdu znovu nahoru, když ho vidí, jak si namotává pramen vlasů na prst. Tohle gesto by od něj rozhodně nečekal, ale tím spíš ho dostává do kolen. Mohl by si říct cokoliv jako odměnu, měl by toho využít, odkud má možnost. Přece jen je to záruka, že bude mlčet, ale nakonec jen zavrtí hlavou. 

"Nebude tě to stát moc." Prohodí jako první s nic neříkajícím výrazem, než ho vezme za lemy županu na hrudi, přitáhne si ho k sobě a vyhoupne se na špičky, aby ho mohl políbit. Ztratí se v chuti jeho rtů a nakonec je to mnohem delší, než měl původně v plánu. Když se odtáhne a došlápne i na paty, vypadne z něj něco, co sám nečekal. 

"Můžeme zajít na drink nebo na jídlo…Někdy, třeba." Zarazí se, hned jak to dořekne a vzápětí se rozesměje. Stačil jediný polibek a už zase říkal věci, které rozhodně říkat neměl. 

"Nebo ne. Odměna byla ten polibek." Vysvětlí mu to a je znát, že je nervózní. 

"Víš co, radši pojď nebo řeknu ještě pár věcí, které rozhodně nechceš slyšet." Prohodí tichým hlasem a znovu ho vezme za ruky, aby ho vedl dál zahradou a před ten dům to vážně není. Zanedlouho dojdou k částečně prosklenému altánku. Protáhne ho dovnitř, kde je vytvořené posezení na zemi s hromadou polštářů. Na jedné stěně je obrovská televize a v rohu repro soustava. Zapne právě ji, aby tu nebylo úplně ticho a kývne hlavou k polštářům. 

"Je tu i bar, kdybys chtěl, já už radši pít nebudu." Uchechtne se krátce, protože už i tak toho řekl dost. 

"Ale jestli chceš, můžeš jít klidně zpátky." Navrhne mu, že tohle celé nemusí absolvovat a taky tím trochu zkoumá terén, jestli by třeba mohlo…Ne to nejspíš ne, ale stejně to zkusil. 

"Hudbu klidě můžu přepnout, podle toho, co máš rád." Připadá si trochu neohrabaný, ale to by proti Diemu vypadal asi každý. Sám Zye sem chodí často a je to znát na hudbě linoucí se z reproduktorů. Rozhodně je to kvalitní nářez, i když potichu. Má to místo rád, je to skvělý výhled na celou zahradu a na nebe, když se jeden svalí do polštářů.

Die 

Zyeanův tón hlasu a slova ho nejprve uklidní, ale asi tak na dvě vteřiny, než se naježí. 

"Já se nebojím!" Prskne po něm, ale zase hned přikrotne a uhne pohledem někam do strany. Pousměje se a stočí k němu koutky očí, když ho Zye ujistí, že by nic neprozradil ani na mučení. Neví sice proč, ale je to příjemné vědět. Netuší, kde se mezi nimi vzala tahle divná důvěra, tedy Zyeanova důvěra v něj a Dieho potřeba ho nepotápět a možná ho i trochu chránit. Rozhodně to nebylo na místě a vlastně si to ještě ani moc neuvědomuje, ale jeho chování je velmi odlišené od chování ke komukoliv jinému kromě Mirai. Přikývne, když mu Zye řekne, že tedy půjdou jinam, ale ještě před tím, než se pohnou, ho vezme za lemy županu a přiblíží se. Die má ještě většinu pozornosti u můr v okolí a klidně by se nejdřív přemístil. Zye by měl dostatek času na vymýšlení a tak… Neřekne nic, jenom stiskne rty a snaží se nevypadat tak úzkostně. Nic z toho mu moc dlouho nevydrží, protože ho Zye políbí a na chvíli ho přiměje zapomenout na to, kde zrovna stojí. Těžko ten polibek popsat. Je z něj znát, jak moc Die Zyeana přitahuje a zároveň je zvláštně vyrovnaný. Jako mezi dvěma lidmi, co se dlouho znají. Když se od sebe zase oddálí, Die klesne pohledem do Zyeanových očí a vzápětí mu jde obočí nahoru. On s ním chce jít na jídlo?

"To je rande?" Vypadne z něj. Samozřejmě, že je to rande a podle Zyeanovy další reakce je mu jasné, že si Zye plně uvědomuje riziko, stejně jako moc dobře ví, že mezi nimi dvěma k ničemu podobnému dojít nesmí. Nikdy… Dlouze se nadechne a chvíli se dívá někam nad jeho hlavu. Místo aby se mu vysmál, je znát, že nad něčím hodně přemýšlí. Nechá se vzít za ruku a společně s ním vykročí zahradou někam do jejích dalších částí. Tady žádné lampičky nejsou, ale jestli do něj něco nabourá, vážně se sebere a zavře se v ložnici, zabalený do moskytiéry. Nejde ani tak o to, že by nechtěl slyšet, co Zyeana napadá… Jde prostě o to, že zná plány své paní a to je v podstatě přímá zrada jeho momentálního milence. Do tohohle ho přece nechce zatahovat? A existovala šance, aby Zye změnil strany? Ne, dokud budou ostatní Draci dýchat, takže to je ještě na spoustu let, pokud se nestane nějaké neštěstí… Jakmile se před nimi začnou rýsovat stěny altánku, Die se pousměje. Je to hezké místo, je to uvnitř a není to Zyeanova ložnice. 

"Stačí voda." Řekne a usadí se na polštáře. Žádná postel tady samozřejmě není, k tomu altán neslouží. Po předešlém výkonu ho dohání žízeň. Dá si nohy do tureckého sedu, ale velmi rychle zjistí, jak nedostatečnou délku župánek má. Pokouší se to celé nějak naaranžovat, než Zye zapne hudbu a nalije jim pití. No… když se nebude vůbec hýbat, tak to asi vydrží. Výběr hudby mu nevadí, sám poslouchá podobnou, ale ne pořád. Kupodivu měl rád i popovější věci. Udělá odmítavé gesto dlaní, když mu Zye nabídne, že může odejít nebo přepnout hudbu. Převezme si sklenici a pořádně se napije. Až doposud nijak nezareagoval na jeho nabídku, aby si vyšli. 

"Teď řeknu něco, co bych ti vlastně vůbec říkat neměl." Řekne a na chvíli se odmlčí. 

"Existuje někdo, koho si velmi vážím. Asi je jasné proč. Moje paní má k němu ten nejlepší možný vztah a kromě toho zažil něco velmi podobného jako já." Zase tak podobné to nebylo, zajetí na Sibiři bylo nejspíš tvrdší, ale zase tam nebyl tolik let. Zye už možná tuší, o kom mluví. 

"Ten někdo žije s kýmsi, o kom si myslel, že s ním nikdy nebude. Velice dlouho všechno pečlivě tajili, celé roky, aby na to jejich rodiny nepřišly, protože by je čekala jistá smrt. Teprve odchod Krále Démonů zapříčinil, že Kami svedli jejich cesty dohromady. Trvalo to víc jak deset let…" Zye už musí tušit, kam tímhle vším míří. Jenom tak by byl jejich vztah možný. Tajně a občas, s trvající oddaností především jejich pánům, neustále připraveni na smrt, kdyby na cokoliv došlo. Existovala naděje… velmi malá naděje… Tamtěm to vyšlo. Die pochybuje, že by se to stalo znovu. Uruha taky přeběhl. Zemřel… Ale Miyavi ani Sugizo nikdy nepřeběhli, prostě se to stalo.