Boogie
Boogieho myšlenky přeskakují vteřinovou rychlostí od jednoho k druhému. Hodit něco na Tamakiho, zabalit si... Na to není čas. Kde jsou dveře? Nebo skočí rovnou oknem? Prudce se rozhlíží po pokoji, ale Tamaki je najednou u něho a prudce ho přitahuje k sobě. Ono se to snadno řekne, ale jak si Boogie vzpomněl na ten šílený strach, když ho Hyde ještě naháněl ve zlém, nejde tomu vůbec poručit. Tamaki mu šeptá, že mu Hyde nikdy neublíží a nejspíš má pravdu. Přece s ním žil, viděl, jak se k němu teď chová, copak nic z toho nebylo opravdové? Proč o tom tolik pochybuje? Protože ho Hyde přinutil zapomenout a k tomu musel mít opravdu velký důvod. Podívá se přímo do Tamakiho očí a pak ty svoje zavře, aby nějak opanoval svoje nitro. Má pravdu, mají spolu pouto a to se nikdy nezmění. On prostě nemá kam jít. A nejspíš to ani není potřeba. Pořád uvnitř svého nitra hrozně panikaří, ale když mu Tamaki šeptá, že je tady s ním a vždycky bude, zaryje prsty do jeho paží a přikývne. Naléhavě se podívá do jeho očí, ale pak se jejich rty znovu spojí. Tentokrát ho had nekousne, ani se mu nezatočí hlava jako minule. Je to jenom polibek, ze kterého si bere nějaké potřebné jistoty. Tedy do chvíle, než mu neviditelná síla vyrve Tamakiho tělo z rukou. Hyde je tady a Boogie se na něj vyděšeně podívá, ale on si ho zatím nevšímá. Všechna jeho pozornost jde upřena na Tamakiho a pohled na něj je děsivý. Nejspíš si ani neuvědomuje, jak silnou auru strachu jeho emoce vyvolávají a i když s ním je Boo spojený poutem a sám je už dost silný, stejně ho stojí hodně přemáhání, aby neschoval hlavu do rukou a nekrčil se v nějakém koutě. Tohle nikdo příčetný nemůže dlouho snést. Zdá se, že mnohem víc, než pravda, kterou Boogie viděl, Hydovi vadil ten polibek. Boogie s úděsem v očích sleduje Tamakiho let přes místnost. Musel to být šílený náraz, protože z nábytku nezůstane snad vůbec nic. Tohle přece nikdo nemohl přežít! "Ne!" Vykřikne Boogie a zní to trochu hystericky, ale na tohle se nechce dívat! Hyde ho naštěstí konečně vezme na vědomí a stočí svou pozornost přímo k němu. Boogiemu trochu zatrne, protože neví, co po tom všem čekat, ale vydrží stát na místě a nakrčí nešťastně čelo.
"Já myslel, že si věříte." Hlesne. Hyde může mít pravdu, ale možná je to jenom jeho strach a žárlivost. Těžko říct, kterému z nich věřit, démonovi nebo hadovi, to vyšlo nastejno. Boogie si mohl hodit kostkou a pořád mohl být jenom hloupou loutkou v jejich rukách nebo mohl věřit klidně oběma. A to se dělo právě teď. Hyde mu zatím nic špatného neprovedl a jestli to ani není jeho záměrem, to si otestuje právě teď. Tamaki se totiž pořád nezvedá a možná se mu něco stalo. Boogie vyrazí po obvodu místnosti směrem k jeho ležícímu tělu a po očku kontroluje, jak na to Hyde bude reagovat. Nechce stranit ani jednomu z nich, ale stejně tak nechce, aby se komukoliv něco stalo a už vůbec ne kvůli němu. Všechno to odhodlání, že bude pro Hyda zabíjet vzalo s odchodem temnoty dost za své a on by najednou našel deset lepších řešení, jak ho chránit, aby mu tamti neublížili. Přiklekne si nad Tamakiho a pokusí se najít jeho tep. I když je i hadem, teď je to lidské tělo. Pak se jej pokusí obrátit, ale nemá dost síly a brání mu sutiny.
"Pomoz mi." Řekne měkce Hydovi.
"Jste přece přátelé. Říkal to." Naléhá na něj. Hyde nejspíš nemá ani tušení, co to slovo doopravdy znamená, ale třeba na to konečně přijde.
"Nemusíte spolu bojovat. Potřebuješ všechny." Snaží se mu maličko domluvit. Ohlédne se přes rameno a upře na něj ty nejprosebnější oči.
Tamaki, Hyde
Tamaki na vteřinu nevnímá vůbec nic. Hydova síla je něco, co se nedá jen tak vstřebat a náraz do nábytku v rohu, byl vážně šílený. Zatmí se mu před očima a tělem mu projede nepopsatelná bolest. V hadím těle by to nejspíš bylo snesitelnější, ale takto…Pokusí se otevřít oči, ale nejde to tak snadno. Ještě chvíli je nechá zavřené, ale snaží se natahovat uši k tomu, co se děje opodál. Možná kdyby měli ještě pár vteřin navíc, nejspíš by Boogieho dokázal schovat. Nebylo to kvůli Hydovi, ale kvůli sobecké touze mít ho jen pro sebe. Nepovedlo se, ale to prozatím nevadí. Možná, že po bojí, bude mít nakonec příležitost se o něj postarat. Už jen ten polibek a to, že se Boo nebránil, mu dává naději, že by to jednou třeba šlo. Trochu si přeje, aby Hyde řekl něco, co Boogieho naštve a už mu nebude věřit. To by byla taky cesta. Hyde už zase kouká na Boogieho, když mu připomene, že had byl jeho společníkem dlouhá léta. Ušklíbne se trochu na jeho slova o tom, že si věří. Oni dva se možná respektovali, ale tím, co Tamaki udělal, se odsunul někam na dno společnosti. Hyde je o tom ve svém vzteku a zaslepený žárlivostí přesvědčený. "Jemu mám věřit?" Prohodí znechuceně.
"Chtěl mi tě vzít." Prohodí něco, co je pro něj očividné. Jeho vztek je pořád na vysoké úrovni a tím kazí vzduch v místnosti. Je těžké tu jen dýchat, ale kupodivu se trochu uklidní, aby Boogiemu neublížil on sám. To je to poslední, co by chtěl. Top radši naporcuje Tamakiho. Hadí maso je prý velmi jemné. Možná je čas to vyzkoušet.
Tamaki prudčeji vydechne, když se mu konečně podaří otevřít oči. Nejvíc ho asi bolí rameno, ale i zbytek těla. Nechce se mu vůbec zvedat a jen Hyde ví, co si na něj ještě chystá. Má pocit, že mu něco těžkého leží na hrudníku a ona je to nakonec pravda. Je pod tím vším zaklíněný a nejde to odsunout. Hyde si zakládá ruce na hrudi, když vidí, jak se k němu Boo žene. Vztek a žárlivost je během vteřiny zpátky.
"Já?" Zabodne ukazováček do své hrudi.
"Proč bych měl? Snažil se tě sbalit a odvést tě pryč." Vypadá pořád jako uražené dítě, ale démoni se prostě někdy chovají podobně a rozhodně si víc hledí svého, než by někomu pomáhali.
"Stejně nemůže umřít." Protočí očima v sloup a odfrkne si. Možná bude hodně potlučený, ale stejně mu to ve výsledku neublíží, tak proč by měl?
"Aspoň od něj bude klid." Dodá ještě o něco tišeji, ale z druhé strany má Boo pravdu. Had je tu hlavně proto, aby byl štítem pro Boogieho a tím nejspíš i pro Hyda samotného.
"Tak dobře." Přikývne nakonec a rozmáchne se rukama. Rudý oblak se posune k Boogiemu a Tamakimu a osvobodí ho, aby s ním Boo mohl manipulovat.
"Ale jen proto, že jsi mě požádal, Boo-chan." Upřesní důvod, proč to celé dělá. Rozhodně ně kvůli tomu zrádci. Sutiny a nábytek se pohne a pak odsune úplně stranou. Hydovi se blýskne v očích, když nechá jeden kousek projet po Tamakiho těle a škodolibě se ušklíbne, když se ozve zaúpění.
"Není to tak jednoduché, jak to vypadá." Rozhodí rukama, jak kdyby za to vůbec nemohl. Tamakiho tělo se nakonec taky zvedne a nechá ho dopadnout až na pohovku v rohu místnosti.
"Já bych z toho zas takové drama nedělal, má jen vykloubené rameno." Prohodí s výrazem, že Tama je vlastně děsný simulant. Ten na pohovce konečně pořádně otevře oči a podívá se rovnou na Hyda.
"Ty mi ho ani nezkoušej nahazovat zpátky." Varuje ho rovnou, protože je mu jasné, že by si to vážně užil.
"A kdo jiný to udělá?" Prskne po něm Hyde a konečně se na Boogieho podívá.
"Boo-chan. Říkám ti pravdu. Nebylo v plánu, by ses to celé dozvěděl takto." Pomalu se vydá k nim a natáhne ruku k Boogieho paži, aby ji pohladil konečky prstů.
Boogie
S tím prohlášením má Hyde pravdu. Tedy… Boogie si není jistý, jestli to Tamaki dělal přesně kvůli tomu, aby ho odtud odvedl, ale začíná si být jistý jeho city, které se musely projevit už když byl hadem a on kvůli nim zatoužil být i člověkem. Jak by se tvářil on sám, kdyby se objevil někdo, kdo by mu chtěl odvést jeho lásku? To neví. Vůbec se do té situace nedovede vžít. Byl úplně jiný, než Hyde, nejspíš by nedovedl nutit někoho, aby s ním byl, pokud sám nechce, takže by ho prostě nechal odejít, kam by ho srdce táhlo, ale to neznamenalo, že by tím nezničil sám sebe. Musí si dát ruku před nos a ústa, jak míří k Tamakimu a vzduch je čím dál tím těžší, ale není to k ničemu. Není to to samé jako když třeba hoří a vy filtrujete kouř. Tohle je úplně všude, zamořuje to plíce a vy s tím nemůžete nic dělat a jakmile vaše tělo získá pocit, že se dusí, váš mozek začne panikařit a vymýšlet způsoby, jak se odtud dostat, protože na ničem jiném pak už nezáleží. Boogie se po Hydovi vyčítavě ohlédne a tomu to naštěstí dojde a přestane s tím. Stejně to trvá, než se vzduch zdá zase o něco čistší a Boogieho z toho rozbolí hlava. Mohl být jakkoliv nadaný, ale pořád byl jenom člověkem a kyslík byl jeho základní potřebou. Hyde tohle moc dobře ví, už ho tím jednou málem zabil, ale stejně na to očividně stále zapomíná. Už klečí nad Tamakim, když Hyde prohlásí, že stejně nemůže umřít tak co. Ohlédne se po něm s dotčeným a podmračeným pohledem, ale sedí v něm především lítost a hrozí nastupujícím zklamáním. Hyde nakonec povolí a sutiny se přece jenom zvednout. Boo by tomu nejraději pomohl vlastníma rukama, ale raději se zvedne na nohy a kus odstoupí a sleduje letící trosky vzduchem. Tamaki bolestně zasténá, ale Boogie si nevšiml, že mu Hyde něco udělal schválně. Sleduje let jeho těla k pohovce, na kterou dopadne hruběji, než by muselo, ale už se s Hydem nemůže víc přít. Je rád, že Tamakimu pomohl alespoň takto a tak si povzdechne a pomalu k němu přejde. "Cože, vykloubené rameno?" Prudce se po Hydovi ohlédne. Nebyl žádný medik, ale věděl, že vykloubení velkého kloubu je krajně bolestivé a jeho špatné nasazení zpět může mít trvalé následky. Dotyčný musí vždycky do nemocnice, kde se to provede profesionálně a kromě toho při nahazování člověk může omdlít bolestí. Každý sebemenší pohyb s vykloubeným kloubem hrozně bolí a po navrácení je nutná fixace a klid. A všechno tohle vědomí se mu odráží v očích. Tamaki se začne bránit, aby to nedělal Hyde, ale kdo jiný by mu mohl pomoci? On sám? Rozhodně to neumí ani nedovede udělat něco, co by ho takhle bolelo.
"Musí do nemocnice." Prohlásí svoje nové rozhodnutí a ignoruje pohledy jich obou. Jenže Tamaki má na pobyt v lidském těle jenom málo hodin a co se stane, pokud se promění v hada pochroumaný? Dojde mu, že takto to nepůjde.
"Musí to udělat on." Poukáže na Hyda a pokrčí nešťastně rameny. Ve stejnou chvíli se ho Hyde dotkne a on k němu zvedne oči. Snaží se mu omlouvat a vlastně je to milé. Boogie skloní hlavu. Nejdřív musejí vyřešit Tamakiho a pak to, co se tady dělo.
"Věřím ti." Řekne nejdřív.
"Ale musíš mu pomoct. A být na něj hodný." Dodá vzápětí svou podmínku a pomalu vstane.
"Jenom když mu odpustíš a budeš na něj upřímně hodný, budu vědět, že jsou všechna tvá slova a city pravdivé a pak už nebudu nic chtít." Řekne a ani netuší, jak obrovské ultimátum Hydovi dává a co by díky své moci mohl způsobit. Totiž jeho obracení ke světlu a ztrátu démonických schopností.
Tamaki, Hyde
Hyde se málem rozesměje, když se na něj Boo tak vyčítavě podívá. Bylo to těžké se ovládat, nikdy se sebou nemusel takovým způsobem pracovat, jako ve chvílích, kdy je s ním. Musel ovládat svou podstatu a na chvíli ji vždycky utlačit do pozadí. V běžné situaci to šlo, ale ne když byl tak rozčilený. Zlehka pokrčí rameny s jasným vzkazem, že to určitě neudělal schválně. Je to taková forma omluvy a už to je vlastně dost velký pokrok. Nikdy se nemusel nikomu omlouvat, proč taky? Rozhodně s tím nehodlá pokračovat u Tamakiho a tiše si užívá, jak trpí. Jeho skučení je vážně návykové. Kouše to hodně špatně, když vidí, jak si Boo k Tamakimu kleká a očividně o něj má starost. Neměl ho k němu vůbec pouštět, ale kdyby mu ho teď vzal, tak se s ním už asi vůbec bavit nebude. Tohle je zapeklitá situace. Tamaki pořádně otevře oči a snaží se nekřivit tvář bolestí. No bude rád, když dalších dvacet let zase nebude muset být člověkem, tohle vážně hodně bolí. Koutky mu mimoděk vyběhnou nahoru, když Boo Hyda napomene pohledem. Chudáček, tohle asi dlouho nezažil, možná spíš nikdy. Pak stočí hadí oči k démonovi a ten se za Boogieho zády trochu šklebí a vlastně se mu napůl vysmívá. Ne, tady už to lepší vážně nebude. Tamaki od něj odvrátí pohled a zdravou ruku položí na Boogieho předloktí. Je v tom trochu provokace a je mu jasné, že se Hyde bude muset hodně krotit. Mohl by si to užít mnohem víc, ale to by to nemělo tak bolet. Hyde protočí očima, když dojde na nemocnici.
"Vážně musí? A co jim řekneme, že je zač? Je ti jasné, co najdou, když ho proskenují." Prozradí Boogiemu, jak se věci mají. Tamakimu musí být jasné, že jediný, kdo mu může pomoct je právě Hyde a tomu se zrovna nechce. Tamaki tiše zaúpí, protože poslední, koho by k sobě chtěl pouštět, je Hyde. Jenže je mu taky jasné, že nic jiného mu ani nezbývá.
"Vážně to nechceš udělat ty?" Zeptá se Tama Boogieho.
"Určitě to zvládneš líp jak on." Nejde o to, že by měl strach, ale Hydovi zas tolik nevěří. Navíc je mu jasné, že si to hodně užije, jen aby pořádně trpěl. Nakonec teda přikývne, aby to udělal Hyde, ale moc dobře mu z toho není. Měl by se připravit na nejhorší. Musí mít rameno zpátky, než se promění, nechce vědět, co by mohl mít pochroumaného jako had.
"Copak, snad se nebojíš? Měl jsi dost odvahy, že jsi zkoušel vlézt k němu do postele." Sykne Hyde, když pomalu vykročí k nim.
"Já v té posteli byl." Prozradí Tamaki a vzápětí mu dojde, že by ho asi moc provokovat neměl. Stačí se jen na Hyde podívá a je mu jasné, že tohle úplně nedomyslel. Hyde se zarazí uprostřed kroku a podívá se na Boogieho, když dojde na podmínku, kdy mu opravdu odpustí. Mírně na něj přivře oči a je jasné, že uvažuje. Ani on nedomýšlí důsledky toho, co by se mohlo stát, když Tamakimu opravdu pomůže a Boo mu odpustí. Nevěřil nikdy na sílu podobných gest a emocí a teď se to projevuje.
"Tak dobře." Souhlasí s ním.
"Slibuju, že se k němu budu chovat dobře a že…" Odmlčí se na chvíli a už zase špulí rty a kouše se, ze vnitřní strany do tváře. Tak moc se mu to říkat nechce.
"Budu ho mít rád." Dodá a pak prudčeji vydechne. Něco uvnitř jeho hrudí protne Temnotu v něm a snaží se jí zatlačit do pozadí. Stojí ho to hodně sil, než se dá zase dohromady.
"Ty mě jednou zničíš." Ozve se směrem k Boogiemu, ale v tuto chvíli je mu o něco lépe. Vůbec netuší, že tento slib na něj bude mít daleko větší vliv, ale bude to postupné a ne hned. Cítí se zvláštně slabě, ale připisuje to zatím jen vzteku, který měl před chvíli, a který už je z větší části pryč. Pomůže Tamakimu se posadit do správné polohy. Vezme ho za předloktí a za rameno a chystá se trhnout. Předtím se mu však podívá do tváře.
"Jako hada jsem tě měl radši." Musí si do něj aspoň trochu rýpnout. Když Tama otevře pusu, aby mu něco peprného odpověděl, trhne s jeho rukou a vrátí mu rameno do správné pozice.Tamakiho hlas se v tu chvíli rozezní doma s bolestným výkřikem a pak se napůl zhroutí na pohovku. Jeho čelo se rosí potem a je možné, že brzo omdlí.
"Taky nic nevydrží." Utrousí Hyde, když od něj bez dalšího zájmu vstane.
Boogie
Ano, však on ví. Stačily už jen Tamakiho oči. Sice by se dalo lhát o tom, že si to nechal udělat schválně v nějakém šíleném tetovacím salónu, ale jakmile by ho vzali na kontrolu sítnice, bylo by po pohádce. Když ho Tamaki požádá, jestli by si to nerozmyslel, vážně by mu na to chtěl kývnout, ale prostě nemůže. Nemá na to potřebnou sílu ani dovednosti. Hyde provádí všechna ta kouzla s lidskými těly, musí anatomii rozumět. On by Tamakimu jenom ublížil, tím si je jistý, a ani nechce domýšlet, na kolik pokusů by se to mohlo odehrávat. Když Hyde Tamakiho popíchne, jestli se ho snad nebojí, Boo by jeho odvahu nejraději podpořil i slovy o tom, že kdysi se nebál paktu s démonem a všech těch jejich proměn a rituálů, tak teď přece přežije jedno rameno, jenže Tamakiho jazyk je rychlejší a popíchne Hyda tak, že i Boogie musí zalapat po dechu. No tak, on se tu snaží, přemlouvá Hyda k pomoci a Tamaki to těsně před úspěchem takhle zkazí? Dělají si z něj srandu oba dva? Jak by teď kdy Hyde mohl souhlasit s Boogieho podmínkou? Jediné, na co může hrát je fakt, že v té posteli opravdu byl. Jako had už mnohokrát před tím. A to Hyde sám dovolil dávno před tím, než Boo vůbec tušil, že Tamaki není obyčejný had. A pak se stane něco, v co nejspíš ani Boogie nikdy nedoufal. Nejspíš vůbec nikdo. Nikdy… Hyde souhlasí a když to sám vysloví takto nahlas, zní to prostě neuvěřitelně. Boogieho obočí jde pomalu nahoru, třeští nestejné oči na Hyda a začíná se mu v nich odrážet nastupující pochopení a také velké štěstí. On souhlasil, udělal to, i když je démonem. "Ty mě přece jen miluješ!" Vykřikne Boogie, vyskočí na nohy a padne Hydovi kolem krku. Nemá nejmenší ponětí, co Hydovi zrovna provádí, protože i když s ním má pouto, cítí jenom vlastní spokojené emoce a světlo, rozpínající se mezi nimi a nahrazující předchozí hrůzu, strach a temnotu. A co víc, místo, aby to Hyda sráželo na kolena, vypadá sám docela spokojeně a klidně a jeho tvář a oči jako by se projasnily. Jako kdyby se někde za tou černí schovávala tmavá modř, krásný úsměv a mnohem čistší rysy. On je tedy krásný ve všech svých podobách, ale tohle působí velmi uklidňujícím dojmem. Pak musí Hyda pustit, aby Tamakimu konečně pomohli. Jakmile bude rameno na svém místě a znehybněné, přestane ho bolet a konečně se mu uleví. Když Boogie vidí, jakým způsobem ho Hyde bere za ruku, je mu z toho špatně už teď. Dá si obě dlaně na obličej, ale pozoruje je skrz škvíry mezi prsty. Jen je připravený je semknout k sobě a zavřít oči, až to bude moc. +Hlavně moc nekřič. Křik nesnáším dobře.+ Když někdo křičel, skoro se mu z toho otáčel žaludek, jak ho to snad i fyzicky bolelo za něj. O vteřinu později Tamaki opravdu vykřikne a Boogie málem omdlí s ním, ale je to jenom chvilka a když oči otevře, aby se na něj podíval, je ruka na svém místě. Boogiemu se neskutečně uleví, vrhne po Hydovi děkovným pohledem a líbne ho na tvář a pak už se shání po něčem, co by Tamakimu pomohlo s fixací. Musí si pomoct jenom svými tričky s dlouhými rukávy, ale má jich tu dost. Přisedne si k Tamakimu a konečně ukončí všechno jeho trápení. Dlouze se zblízka podívá do jeho očí a… těžko by popisoval emoce, které v něm jsou. Zamiloval si ho za ten krátký čas, doopravdy ho začal mít rád, ale pravý zájem jeho citů pořád stojí za jeho zády a teď si to uvědomuje velmi silně. Hyde to nejspíš sám cítí skrze jejich pouto. Boogiemu je to podivně líto, neví, co si s nimi oběma má počít a jak Tamakimu pomoci, ale nakonec musí vstát a vrátit se k tomu, kterému náleží.
"Nechci, aby byl pořád jenom hadem." Hlesne tiše.
Tamaki, Hyde
Tamaki vážně počítal s tím, že ho po jeho prohlášení Hyde zabije nebo se o to alespoň pokusí, když už to nejde. Nic takového se ale nestane a jemu začíná docházet, jak moc velký vliv na něj Boo může mít. Není divu, i on sám po několika letech pocítil touhu se s ním víc seznámit a to už bylo vážně co říct. Opustit hadí podobu pro něj nebylo snadné, ale udělal to. Lepší důkaz už asi být nemůže. Celou dobu čeká, jestli s Boogieho podmínkou souhlasí. Je to hodně velká sázka do loterie a on si není vůbec jistý, jestli to byl dobrý nápad. Čert vem bolest, to nějak přežije, ale jestli Boo přežije to, že se snaží zrovna Hydovi klást podmínky a ještě takové...To on je na tom s tou postelí vlastně ještě dobře. Hyde se první jen ušklíbne, když vidí, jakou radost udělal svým slibem Boogiemu. Vážně měl na vteřinu nutkání se na to celé vykašlat. Jenže něco uvnitř něj se bránilo a bylo to silnější, než Temnota. Zatím se nad tím nepozastaví, jen se pousměje, když Boo tak krásně vykřikne a ještě se mu vrhne kolem krku. Přitiskne ho bez váhání k sobě a užívá si tu chvíli. Tamakiho to bude bolet o to víc, protože kvůli němu musel Boogieho pustit příliš brzy. Sám si neuvědomuje, jak moc se změnilo, i když to brzo pocítí, to je jasné. Zatím všechny nepříjemné pocity připisuje tomu, že musí Tamakimu pomoct. Hyde vypadá nadmíru spokojeně, když Tama tak vykřikne a je to pro něj alespoň nějaká satisfakce. Jen to bohužel nevydrží dlouho. Už si zakládá ruce na hrudi a jen kývne, jakmile ho Boo políbí na tvář a už je zase u toho hada, aby mu pomohl. Nakonec ho bude ještě krmit nebo co. Naštěstí v hadí podobě by už fixace měla být jedno a tak to nebude dlouho trvat. "Díky, Boo-chan." Ozve se Tamakiho hlas, když je u něj blízko a pomáhá mu zafixovat ruku. S tímhle si už v lidské podobě moc neškrtne. Když se Boo k němu naklání, Tama se pohne víc k němu a schválně Hyda ještě provokuje. Ten na to celé zírá a přemýšlí, jestli mu nevykloubí ještě druhé. Má hada rád, ale momentálně tak na grilu. Tamaki úlevně vydechne, když má ruku konečně v pevné poloze a přestává to pomalu bolet.
"Něco vám řeknu, tohle mi vážně nechybí." Postěžuje si oběma.
"Mohl jsi dopadnout hůř." Vrátí mu Hyde v stylu menší popichování, a i když Boogiemu slíbil, že ho bude mít rád, trochu mu to trvá. Tama Boogiemu oplácí pohled a u toho se zlehka usmívá. Očividně vůbec nevnímá to, že Hyde stojí kousek od nich a sleduje je. Zvedne k Boogieho tváři zdravou ruku a pohladí ho po ní, aby mu naposledy poděkoval. S ne moc šťastným výrazem sleduje, jak Boo vstává a míří k Hydovi, který se vítězoslavně usměje. Samozřejmě to Tamaki musí pořádně vidět, aby to mělo ten správný efekt. Podobného špičkování se asi oba nezbaví. Hyde první Boogieho obejme a pak se odtáhne na délku paží, aby na něj viděl.
"Jako had je milejší." Prohodí jako první a pak si povzdechne.
"Zatím neznám způsob, díky kterému by Tamaki mohl být člověkem a nedostihla ho kletba. Zvířecí tělo ho chrání před jejími účinky, ale není to tak, že by to časem vymizelo." Prozradí Boogiemu část. Tama už pomalu vstává, i když se mu motá hlava a jde si pro další pivo.
"Jakmile vyhrajeme, bude mít větší moc, možná by pak bylo možné, s tím něco udělat." Motivuje Boogieho, ale zároveň nic neslibuje, protože to není jisté. +Pokud vyhrajete.+ Proběhne Tamakimu hlavou, ale tentokrát tu myšlenku uzamkne ve své hlavě. +Vidíš, Boo-chan. Jakmile vyhrajeme budu mít povolení.+ Vtipkuje bezostyšně a pozoruje ho z povzdálí, jak se na to tváří. Hyde si toho samozřejmě všimne a ohlédne se na něj.
"Cos mu poslal?" Ptá se a trochu skřípe zuby.
"Nic podstatného, jen že ho mám taky rád." Tama si očividně nedá pokoj a baví ho to.
"Jdu stříhat metr, abych věděl, jak dlouho tě tu budu ještě trpět." Zavrčí Hyde ne moc příjemně, políbí velmi intenzivně Boogieho a pak se vydá pro lahev, ze které se napije sám. Vteřinu se rozmýšlí, než ji pak podá Tamakimu.
"Bohužel jsem to slíbil." Sykne po něm, potká se s jeho očima a vzápětí se rozesmějí oba. S těmi magory na tom asi budou dost podobně.
Žádné komentáře:
Okomentovat