Boogie
To měl Tamaki asi pravdu. Lidské tělo bylo vlastně velmi křehké a zranitelné, mnohem víc, než to hadí, které bylo navíc chráněné kouzlem. Jenže kdyby s ním Hyde impulsivně nehodil přes celou místnost, nikdy by se to nestalo. Copak tohle bylo normální? To nedělali ani žárliví manželé, když našli svoje manželky v postelích s milenci. +Ne, tam jen někdy došlo k vraždě.+ Projde mu hlavou, ale raději nad tím mávne rukou a pustí to z hlavy, než si to Hyde nějak přečte a napadne ho, že to celé vlastně nedotáhl. Pak se ale začnou bavit o Tamakiho kletbě a Boogie sklopí oči se zklamaným povzdechem. Pokud nezná způsob Hyde, tak ho nemůže znát asi vůbec nikdo. Kdyby to bylo tak snadné, jako že si sednete nad nějaké knihy a budete celé dny hledat, tak by to Boogie udělal, stejně nemá většinou vůbec nic na práci, ale o tom to nebylo. "Ten, kdo to kouzlo seslal, přece nemohl být mocnější, než ty, ne? Musel to být nějaký člověk nebo čaroděj. Jestli se to dovedl někde naučit, tak to musíme zvládnout taky." Polemizuje Boogie, který se toho zjevně nechce vůbec vzdát. Za pár hodin, už zítra, bude Tamaki zase hadem a pak s ním celé roky nepromluví. Jediné, co mu zůstane, jsou ty stejné oči. A ty jistě nejsou pravé, jsou hadí. Jak asi vypadají jeho pravé oči? Umanutě dosedne na židli a založí si ruce na prsou.
"A co Kamijo?" Co kdybychom ho poslali za ním, než se zase promění? Zná kouzla hodně a žil s jiným démonem, třeba by ho napadlo, jak mu můžeš pomoci.“ Podle Boogieho to může udělat jedině Hyde, protože má z nich všech největší moc. Tamaki na to zatím nic neřekne a jde si pro další pivo. Boogie se po něm ohlédne a zaskočeně si uvědomí, že slyší jeho myšlenky v hlavě. Pinkají si je tady mezi sebou, i když je všichni dovedou skrýt, takže nikdo před nikým nic nezamlčí jako kdyby si povídali normálně. Boogie si na to ještě nezvykl. Za to ale pořádně zčervená, když mu konečně dojde, co přesně tím Tamaki myslel. Povolení na to, aby spolu mohli být víc? To jako že by žil s nimi oběma? Honem uhne očima a nejradši by se sám stal hadem, alespoň na chvíli, než to vyšumí. Zrudne ještě víc, když Tamaki na celou pusu řekne, že ho má rád a navíc mu dojde, že tohle tedy Hyde neslyšel. Ty jejich schopnosti, jednomu z toho jde hlava kolem. Sám neví, jak by měl udělat, aby mohl myšlenku poslat jen jednomu z nich a ten druhý o tom nevěděl. Podle něj to nejde už jenom kvůli poutu. Hyde by minimálně poznal, že to provádí a chtěl vědět obsah. Musí protočit očima, když se Hyde začne těšit, až bude Tama zase hadem, ale kupodivu je to jeho jediná reakce. On se doopravdy rozhodl začít plnit jeho přání? Žádné házení přes pokoj, vyhazování, vyhrožování, prostě se jen přátelsky smějí jeden druhému? Takhle hned? Jak je to možné? Boogie je z toho celý užaslý, ale taky velmi šťastný a na jeho obličeji se usadí trvale spokojený úsměv. A když si pánové ještě navzájem podají lahev a pak se rozesmějí, má sice pocit, že má halucinace, ale asi nikdy nebyl šťastnější. A to i přes to, že si před chvílí vzpomněl, že má rodiče a že umírají strachy o něj, aniž by jim něco řekl.
"Musím domů." Řekne z ničeho nic a nejspíš je tím oba odešle z pomyslné židle k zemi.
"Máma má strach. Ani nevím, kolik je to dní. Divím se, že mě nikdo nehledá, ani policie..." Rozhodí rukama a netuší, že i oni zapomněli na něj. Vzpomněli si jako on nebo vůbec ne? To Boo netuší.
Tamaki, Hyde
S Hydem to divně pohne, když si všimne, jak jeho prohlášení Boogieho dostalo. On by Tamakimu vážně chtěl pomoct, to pozná i Hyde, který do této doby poklidně ignoroval pocity všech. Ale teď mu to není jedno. Věděl by o způsobu, jak Tamakimu pomoct. Dostal by ho do své dimenze a nechal propadnout Temnotě, ale je jen malá pravděpodobnost, že by se Tamaki vrátil a to asi Boo nebude chtít slyšet. Ani není jisté, že by se vrátil v takovém stavu, jako je právě teď. Ne, tohle očividně nebude možnost, i když on by ji svým způsobem uvítal. Kdyby se Tamaki vrátil, mohl by mít nové schopnosti, které by pobyt tam objevil. Ne, říkat mu to nebude, ještě by ho podezříval, že se ho chce zbavit. Hyde se na něj ohlédne, když to Boo začne rozvíjet a očividně se nedá jen tak odbýt. +Tohle bude nakonec hodně drahé.+ Pomyslí si, ale nechá si zrovna tuhle myšlenku jen pro sebe. "Tyto kletby většinou fungují tak, že je může odvolat jen ten, který je způsobil." Pokrčí Hyde rameny, a když se podívá na Tamakiho, je mu jasné, že taky doufal v jinou odpověď. Ne, vůbec mu není líto, jak se teď tváří. Boo mu dal novou naději a Hyde ji vzápětí zase rozstřelil. To se jednomu asi špatně tráví. Oba dva popíjí alkohol a jak to tak vypadá, tak Boo ještě neskončil. Hyde vypadá zamyšleně a nevnímá pohled Tamakiho, který ho podbízí, aby cokoliv řekl. Očividně doufá, že by to mohla být možnost.
"Chceš být zase člověkem?" Zeptá se ho Hyde, když se na něj podívá.
"Jsi užitečnější a silnější jako had." Připomene mu holý fakt. Předtím neměl vůbec žádné schopnosti, byl opravdu jen obyčejným člověkem, který zkřížil cestu špatné osobě.
"Rád bych, ale až to celé skončí." Tamakim jim oběma připomene, co je čeká.
"Pak už mě nebudete potřebovat." Dodá a v očích se mu posmutněle blýskne. Pochybuje, že s nimi bude moci zůstat i kdyby byl člověk. Z druhé strany už ho unavuje život, který mu diktuje, kdy má kým být. Neměl by žádné schopnosti, ale byl by sám sebou. Hyde si povzdechne.
"Můžu zkusit s Kamijem promluvit, třeba bude vědět, kde najít potřebné informace." Ne moc nadšeně přizná, že ani on sám neví všechno. Přece jen to nikdy nepotřeboval, tak na co by mu taková informace byla?
"Ale měl by ses připravit na možnost, že něco takového má většinou fatální následky. Málokdo přežije." Začíná uvažovat nad tím, že se za Kamijem staví rovnou, aby Boogiemu dokázal, že mu na něm opravdu záleží a že svůj slib dodrží. Samozřejmě, že to dělá jenom pro něj, Tamaki je mu úplně jedno. Jenže by je tu musel nechat samotné, nebude je tahat s sebou, tady mají potřebný prostor a taky kumulující se temnou sílu, která by mohl kouzlu pomoct. Právě proto si postavil dům právě tady. Kdo ví, co by Tama mohl vymyslet, když bude pryč. Boo ale najednou zmíní něco úplně jiného, po čem se na něj oba podívají a jako první se pohne Hyde. Během vteřiny je u něj, popadne ho za ramena a podívá se mu do očí.
"Domů nemůžeš Boo-chan." Řekne mu jako první.
"Proč by nemohl?" Vloží se do toho Tamaki a je jasné, že kdyby to bylo na něm, klidně ho tam vezme.
"Chceš pokousat celou rodinu, jen aby si vzpomněli?" Střelí po něm vražedným pohledem Hyde a pak vrátí oči k Boogiemu.
"To je jediný způsob, jak by si mohli vzpomenout, stejně jako ty. Temnota má vliv na celý tvůj život Boo-chan. Není to tak zlé." Dodá ještě.
"Netrápí se, nikdo jim nechybí." Je zase znát, jak moc jdou emoce mimo něj. Nenapadne ho, jak by podobný informace mohla Boogieho zranit.
"Ty jsi idiot Haido-kun." Ozve se Tamaki, kterému už neočividně dobře, když řekne něco podobného.
"Ani netušíš, jaké to je, když na tebe všichni zapomenou. Nebyl ani nejsi člověk, nemůžeš to pochopit." Prohodí dál bez známky strachu. Hyde se na něj ohlédne podruhé a tiše zavrčí.
"Můžu pochopit úplně všechno, co chci." Zdá se, že ho urazil.
"Jen nevidím důvod, proč by se tím Boo měl trápit." Uzavře to celé, jak kdyby to bylo nad slunce jasné.
Boogie
Boogie se rychle podívá na Tamakiho, ale nemusí se ani zeptat nahlas, aby vytušil, že ten černokněžník už nejspíš nežije. I kdyby žil, nikdo nejspíš neví, kde ho hledat. Hyde se Tamakiho zeptá, jestli chce být člověkem, když je jako had užitečnější a Boo trochu nafoukne tváře, ale když odhlédne od osobní roviny, Hyde má asi pravdu. Měl věčný život, nečekané schopnosti, takový svůj svět, kdy si lidskou stránku zase tolik neuvědomoval, ale byl tohle opravdu život? A když se Tamaki vysloví, že ano a když a dodá, že jim už bude k ničemu, Boogieho opravdu ostře píchne na hrudi. Prudce se nadechne, skloní pohled a v něm se odrazí jistá bolest. Už si je jistý možnými Tamakiho city a ví moc dobře, jak to myslí. Rád by mu řekl, že to bude jinak, ale taky moc dobře ví, že sám Hyda miluje. Že ho neopustí. A chtít po Tamakim, aby se na to všechno díval a byl jenom jejich přítelem? Dá se něco takového vůbec snést? Jenže on přece musí žít nějaký normální život. Bude se s tím muset vyrovnat. "My tě přece neopustíme jenom proto, že bude po boji." Řekne mu a je mu jasné, že ještě před pár hodinami by to pro Hyda bylo to nejvtipnější, co kdy kdo vyslovil, ale to by nesměl dát jistý slib… Hyde po chvíli slíbí, že s Kamijem promluví, ale není třeba, aby to řešili teď hned. Navíc, kdo ví, kde asi s Manou jsou a co dělají. Když Hyde zmíní, že zbavení se podobné kletby může být smrtelné, Boogie se oklepe a honem se na Tamakiho zase podívá. Možná to nebyl zase tak dobrý nápad? Ta poznámka mu září z očí. Lepší hadem, než mrtvým člověkem? Ano nebo ne? To je na Tamakim. Možná do toho nikdy neměl šťourat. +Co jsi to zase způsobil...+ Povzdechne si sám nad sebou. Jakmile vysloví svoje přání vidět rodiče, Hyde k němu přiskočí tak rychle a popadne ho za ramena tak silně, že se ho doopravdy lekne. Otevře pusu a chvíli na něj zírá, než se do toho vloží Tamaki a on po něm kmitne pohledem. A pak se dozví šokující pravdu. Jeho rodina a všichni známí taky zapomněli. Jeho maminka prostě zapomněla, že má dítě, že ho někdy chovala a starala se o něj a… je to pro něj tak nepředstavitelné a tak bolestné, že udělá krok dozadu a zavrtí odmítavě hlavou. Slyší a vnímá jenom Tamakiho hlas a cosi v jeho očích se začne zatahovat. Tamaki má pravdu a dovede se do toho vcítit, protože sám kdysi matku měl, ale Hyde je vlastně bytost z jiného světa. Co když o lásce nic neví? Jak může milovat Boogieho, když nedovede pochopit, jak mu může chybět rodina?
"Proč jsi to vlastně udělal?" Hlesne a chytí se za spánky.
"Proč jsi mi vymazal paměť a jim taky? Proč jsi mě přivedl sem?" Konečně mu začnou docházet všechny otázky, na které nezná žádné odpovědi. Je figurkou v něčem velikém a došlo mu to vážně až teď! A začíná mít hroznou zlost.
"Co jsi mi to provedl?" Zamračí se ještě víc, udělá další dva kroky dozadu a nepředstavitelná moc uvnitř něj, kterou Hyde přivolal k životu, se začne probouzet a zvedat. Jenom trochu v jinou dobu a na jiném místě, než asi čekal. Boogieho modré oko se zabarví do ruda, energie kolem začne divoce vířit a když rozpřáhne ruce, zvedne se kousek do vzduchu, jeho černé vlasy se rozletí kolem jeho hlavy jako divoká koruna a pak se z jeho těla oddělí velká tlaková vlna, která smete všechno v tomto bytě včetně Hyda a Tamakiho k zemi.
"Proč jsi mi všechno vzal a tajil to přede mnou? V čem všem mi lžeš?!" Rozkřikne se na Hyda a už si nevládne. Ovládá ho jeho skrytá podstata, ale není dobrá, jako měla. Je destruktivní a zlá, tak jak ji pozměnil Hyde sám. Ještě před chvílí byl Boogie o jeho lásce přesvědčený, ale jestli ten pocit nezíská zpátky, doopravdy ho za to zabije.
Tamaki, Hyde
Tamaki se na Boogieho podívá, když řekne, že ho neopustí. Hledí na něj dost vykolejeně a samozřejmě mu brzo dojde, že to není to, co by úplně chtěl. Některé věci si uvědomoval i jako had a teď se city k Boogiemu prohlubují s každým slovem. Jenže nesmí. Je tu Hyde, Boo ho miluje a tím to pro něj všechno končí. Ano, zůstane s nimi, ale za cenu toho, že je bude dnes a denně pozorovat, jak se k tobě mají a sám bude stát stranou. Když si promyslí tohle a k tomu přidá i možnost, že by to nemusel přežít, není si jistý, že to opravdu chce. "Ne, vy možná ne, ale já vás ano." Prohodí na plnou pusu to, co se mu prohání hlavou. U svých slov se Boogiemu podívá upřeně do očí. +Tady pro mě není místo, Boo-chan.+ Pošle mu ještě jednu myšlenku, kterou můžou znát jen oni dva. Kdyby to zjistil, Hyde porušil by svůj slib a Boo by ho možná taky opustil. Tamaki nebyl svatý, neštítil se spousty věcí, ale ví, že tohle by neudělal. Ne kvůli Hydovi, ale Boogiemu, na tom jediném záleží. Nakloní lahev znovu, aby se napil, a pak se podívá na Hyda, který ho už chvíli pozoruje.
"Co vlastně chceš?" Zeptá se ho napřímo, ale není to nějak útočné, prostě jen obyčejná otázka. Na jeho odpovědi toho závisí hodně a hlavně Hydova cesta za Kamijem, až bude ten pravý čas. Mohl by si čaroděje něčím při boji zavázat, aby mu dlužil protislužbu a tím by bylo všechno jednodušší, ale nemá smysl nad tím vůbec uvažovat, dokud si Tamaki není jistý. Pak se ale stane něco, s čím oba dva napočítali. První to vypadá, že Hyde Boogieho přece jen uklidní a Tama zůstává v povzdálí, ale to se neděje. Boo je v čím dál horším rozpoložení a Tama už ví, že tohle neskončí dobře. Cítí v něm energii, která se kumuluje a rozhodně není poklidná. Hyde nečeká, že by se něco mohlo tak ošklivě pokazit. Doufá, že se mu Boogieho podaří uklidnit, ale to se neděje. Pořád mu svírá rameny a nechce ho pustit, ale brzo musí, protože od něj Boo odstoupí.
"Říkal jsem ti, že za to může moje podstata a naše pouto. Já sám jsem ti vzpomínky nevymazal." Snaží se mu připomenout, co mu řekl před chvílí, ale očividně to nemá takový dopad v jaký doufal. Jakmile ucítí jeho moc, zůstane na něj obdivně zírat. Měl pro podobné věci slabost a teď se to projevuje. Místo toho, aby měl strach, na něj jen užasle zírá a koutky mu jdou nepatřičně nahoru. Je vážně nádherný, když konečně pustí na světlo svou sílu.
"V ničem ti nelžu, vidíš mi přece do hlavy." Připomene mu i to, že své myšlenky sdílejí a že si všechno může přečíst.
"Víš moc dobře, že bych pro tebe udělal cokoliv a řekl jsem ti, že bych ti brzo vzpomínky vrátil, jen jsem čekal, až budeš silnější." Pokračuje dál ve svém vysvětlování, ale vůbec to nedopadá na úrodnou půdu a Boo zuří, čím dál víc. Hyda to stejně pořád těší, jen Tamakiho moc ne.
"Ty jsi vážně magor." Utrousí Tamaki za jeho zády, který už odložil lahev a vykročí směrem k nim, aby Hydovi pomohl, tedy spíš Boogiemu.
"Boo-chan, prosím. Všechno si jistě vysvětlíte." Zkouší na něj zapůsobit on sám, ale místo toho, aby měl úspěch, se už dneska podruhé proletí. Asi letecký den nebo co. Jeho tělo se zvedne do v duchu a pošle ho rovnou k pohovce, přes kterou tlakem nakonec přeletí a zůstane za ní na zemi. Tiše si zaúpí, protože rameno je ještě pořád citlivé a tohle by bolelo i tak. +Ten had nakonec není tak špatná varianta.+ Proběhne mu hlavou vlastně i dost pobaveně. Hyde se proletí taky, ale nedopadne tak, jako Tamaki. Jeho tělo se pohne přímo proti oknu, kterým proletí a díky jeho obranné síle je ve zdi najedou díra široká snad víc jak metr. Dopadne kousek do domu, na jednom koleni klečí a o druhou nohu, pokrčenou v koleni se opírá. Když vzhlédne, dopadnou na něj zbytky z okna společně se střepy a poškrábají mu obličej. Vlastně o tom vůbec neví. Jeho oči žhnou rudou barvou a dívá se rovnou do díry, kterou má díky Boogiemu způsobil. Pomalu se postaví a vykročí zpátky do domu. Tama už se taky škrábá na nohy a zůstane na půl viset přes opěrku pohovky, která se dost posunula, vlastně ho málem přirazila ke zdi. Ve tváři je znát, jak moc ho to bolí a přemýšlí, jestli to rameno nemá vykloubené znova. +Boo-chan, prosím. Jestli od něj chceš pryč, pomůžu ti. Tu moc mám, ale další ránu už vážně nepřežiju.+ Zkusí to Tama ještě tímto způsobem a vykročí k němu i za cenu toho, že by mu znovu ublížil.
Boogie
Za normálních okolností by se Boogie nad Hydovými slovy zamyslel a uklidnil se, ale to by ho nesměly ovládat jeho schopnosti, které rozhodně nedovedl ovládat a ještě byly podpořené temnotou. Před tím si nepamatoval vůbec na nic a stačilo mu, když ho Hyde uchlácholil podobnou výmluvou, ale teď, když si vzpomněl, jak před ním v panice utíkal, mu to najednou připadá jako zoufalé nedostatečné vysvětlení. V jeho paměti jsou velké mezery, nedovede si vzpomenout, jak bylo možné, že ho Hyde na té ulici našel, ani proč s ním mrštil několik metrů daleko. Nedovede si vzpomenout, co bylo mezitím, kdy se ho bál a tím, kdy se do něj zamiloval. Myšlenky mu divoce víří, chvílemi se mu všechno projasňuje a pak se to zase ztrácí ve tmě a temnota, kterou ho Hyde napustil, chce, aby se zlobil, ničil a mstil. Je snadné tomu propadnout. Nějaký hlásek mu dokonce našeptává, aby začal Hydem samotným. Že každý žák musí nejdřív zabít svého mistra, aby se sám mistrem stal. Jenže spolu mají to pouto a to mu brání, aby mu byť jenom zkřivil vlásek. Těká očima mezi Hydem a Tamakim, netuší, jak s tím vším naložit a ví, že chce okamžitě vidět svou matku. Vůbec nedovede čistě uvažovat nad tím, že až tam takto přiletí, vypadajíc jako démon, a všude kolem něj budou vířit šlahouny energie, maximálně ji vyděsí nebo přizabije. A pak oba dva odešle k zemi a Hyda vlastně ještě dál. Boogie hledí na vysypané sklo na koberci i prázdné okno, ale uvnitř sebe cítí, že Hydovi nic není. Jakmile se zaměří na své nitro, vzpomene si i na jeho slova o tom, že mu přece vidí do hlavy a že mu Hyde nemůže lhát. Vnímá jeho city, ale nedovede se v nich dobře orientovat. Jenom ví, že Hyda tohle celé vzrušuje, že se mu to líbí a možná ho i maličko obdivuje. Jeho hlavu naruší ještě jiné myšlenky. Patří Tamakimu a Boogie k němu pomalu obrátí svou pozornost. Uvědomí si, že mu nejspíš způsobil další bolest, ale nějak toho nedovede litovat. Ještě před chvílí se o něj hodně bál, ale teď ho ovládá něco docela jiného. Nakloní hlavu mírně k rameni. Nechce utíkat Hydovi, ale rozhodně chce jít za svou matkou. +Doveď mě k ní.+ Řekne mu a pak se obrátí k oknu. Energie ho drží pořád několik čísel nad zemí, elegantně prolétne přímo skrz díru a začne se snášet k zemi, takže zatímco Hyde poklidně stoupá po schodech nahoru, Boogie mu mizí tou nejnepravděpodobnější cestou zase dolů. Tamaki ho určitě následuje. Boogie zná cestu, potřebuje spíš ochranu. Vůbec si neuvědomuje, jaký poprask právě způsobuje dole na ulici a že takto to nepůjde. Ještě chvíli a všimnou si ho nejen chodci, ale taky policie, armáda a kdo ví co. Tamaki bude muset zakročit, aby se Boogie vzdal nově nabité schopnosti a došel domů jako obyčejný člověk. Boo letí ještě několik metrů pár čísel nad chodníkem, než se zastaví, jeho nohy se konečně dotknou betonu a ohlédne se. Tamaki je kousek od něj, spěchá za ním a Hyda nevidí. Jeho oči pořád září rudě, vlasy víří samy od sebe a okolo něj je divná aura neurčité barvy. Jako by se sama nemohla rozhodnout, jestli zčernat nebo se projasnit na bílou a zase obráceně. Netrvá to tak dlouho a ucítí i další bytosti. Začíná je přitahovat. Poměrně nedaleko je vlkodlačí smečka, ale zatím se bojí přijít blíž a taky si uvědomí dotek démonické mysli. To je asi Mana a jeho kouzelník. Zatím tady nejsou, ale už o něm vědí. Když se Boo zaměří na volání všech těchto bytostí, uvědomí si ještě něco. +Dovedu je najít. Dovedl bych najít ty, jež Hyda ohrožují. Mám to udělat?+ Zeptá se svého hadího ochránce. Pořád si není jistý, jestli chce Hyda ochránit nebo zabít. Ale dobře si pamatuje, že to jsou jejich protivníci a neviditelná stužka ho vede přímo k jejich hnízdu. Už se taky probouzejí.Tamaki, Hyde
Hyde poklidně stoupá nahoru do domu. Nedělá mu vrásky, že je Boo nekontrolovatelný. Sám věří tomu, že by se mu dokázal ubránit a že ho nezničí, jen díky poutu. Je jím vyloženě fascinovaný a dokázal by se na něj koukat dlouhé hodiny. Je nádherný a při boji, bude ještě krásnější. Nakonec to všechno bylo k něčemu dobré a oni zvítězí jen díky tomu, že má Boo vztek. Stačí ho jen správným způsobem nasměrovat, což by neměl být problém, stačí správně zvolená slova. Trochu nepočítal s tím, že by Boo opustil dům a šel hledat svou rodinu a tak poklidně kráčí nahoru druhou stranou. Jakmile dojde nahoru, vidí Boogieho, jak míří pryč. Zůstává stát v okně a pozoruje ho. Tuší, kam půjde a cítí, že by mohl jeho směre změnit. Shlédne kousek za něj, kde už je Tamaki. Ten jen krátce přikývl, když mu Boo v podstatě nařídil, aby ho dovedl k nim. Co je mu po tom vlastně? Nemá žádnou vazbu k Boogieho rodině a pokud je chce vidět, klidně ho tam dovede. Ale rozhodně nebude nejlepší, kdyby ho někdo viděl takto. +Co myslíš, že ti tvář rodina řekne, když tě uvidí takto?+ Promlouvá Boogiemu do duše, když ho dojde. +Boo-chan, chceš je vyděsit nebo jim pomoct si vzpomenout? Víš, že já tu moc mám a udělám to, ale nesmíme přitáhnout pozornost.+ Je zvědavý, jestli jeho slova budou mít nějaký dopad nebo ne. Ohlédne se přes rameno a vidí Hyda jak stojí v okně a oba dva pozoruje. Nad hlavou jim ve velkých kruzích krouží dravec, který má podivně prázdný pohled. Je jasné, že za nimi Hyde nebude utíkat, ale rozhodně jim bude v patách. Tama se trochu zarazí, když Boo začne cosi větřit. Vidí zaujetí v jeho očích a nechápe, co se v tuto chvíli stalo. Pokud ho Boo do své hlavy nepustí, je to těžké a zatím to neudělal. Uslyší až jeho otázku a vzápětí mu dojde, co přesně je za Booigeho moc. +Udělej, co chceš Boo-chan. Půjdou po Hydovi a zároveň po tobě. Nebesa nedělají rozdíly, budou tě chtít zničit, jsi příliš mocný. S tebou půjdu k zemi i já i Hyde.+ Připomene mu holý fakt, že jsou v tom všichni společně. Vůbec nepochybuje, že by nakonec našli způsob, jak Tamakiho zabít a s ním i zbytek. Ani jeho ochrana není nekonečná. Podívá se na něj s mírným pousmáním, protože je zvláštní na něj koukat v takovém rozpoložení a u toho ho vidět, když se červenal v jejich ložnici. Poslal by mu tu myšlenku, ale teď reálně hrozí, že by se proletěl potřetí. +Jen až příště budeš naštvaný, zkus mě z toho vynechat. I jako had bych to cítil.+ Je v tom jakési pobavení, kterým možná ještě trochu utlumí vztek. Čekal by, že Hyde nakonec přece jen půjde s nimi, ale to se zatím nevěděl. Stejně ví, že je sleduje a bude celou dobu. Nenechá Boogieho odejít daleko a skrze pouto ho vzápětí vystopuje. Hyde cítí, na co Boo myslí a taky čí polohu dokáže vysledovat. Trvá to jen asi vteřinu, než mu dojde, že teď by mohla být ta správná doba. Třeba ještě nejsou připraveni a oni je zastihnou ve chvíli, kdy ještě pořád sbírají síly. Jen musí Boogieho zaměřit tím směrem. Dřív by ho chtěl přemlouvat na něco v rámci Světla a záchrany světa, že oni jsou ti špatní, ale tentokrát by to podle něj nemělo smysl. Je potřeba jít úplně jiným směrem. +Vím, že se na mě zlobíš, Boo-chan a upřímně mě to mrzí. Cítíš to, že ano?+ Začne pomalu promlouvat do jeho mysli. +Nebudu ti říkat, co máš dělat, ale já nejsem ten, kdo to začal. Jsi vyvolený, ale já tě nestvořil. Nikdo se tě neptal, jestli takový být chceš. Já to v tobě jen probudil, aby ses mohl bránit a rozhodovat podle sebe. Dávám ti volnost, oni tě budou chtít svázat.+ Pokračuje dál, aniž by ho pronásledoval. Jen dál stojí v okně. +Já jsem tě našel a odvedl, v tom máš pravdu. Ale je to jen důsledek toho, co ti provedli, ani ses ještě nenarodil. Chtěli z tebe udělat jejich otroka. Je čas jim ukázat, že jsi mnohem silnější a máš právo na vlastní život. To oni ti vzali rodinu, ještě dřív, než jsem se tu objevil já. Rozhodni se podle sebe, já budu s tebou, i když o to možná nestojíš. Záleží mi na tobě od samého začátku. Kdyby to tak nebylo, už bys byl mrtvý. Jsi pro mě to největší ohrožení a zároveň něco, co mě pohání jít dál.+ Sdělí mu pravdu o tom všem a svůj vlastní pohled na věc. Během toho k němu Tama natáhne ruku. "Nemusíš nic říkat. Vezmu tě, kam si tvá mysl přeje. Stačí se jen dotknout." Ve chvíli, kdy to Boo udělá, Tama sám neví, kam je dostane, ale na tom nezáleží. Teď je to celé na Boogiem a co se bude dít, to ví jen o sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat