Boogie
Tamaki mu najednou řekne, že Hyda doopravdy rád má, i když to tak nejdřív vůbec neznělo. Boogie byl stále velmi důvěřivý, obvykle ho každý utáhl na vařenou nudli, takže po něm loupne očkem a během chvíle mu všechno začne odpouštět. Jako kdyby démoni nelhali jako když tiskne. Tamaki zní ale velmi přesvědčivě. To byla další typická démonická vlastnost, ale to si Boo odmítá připustit. "Proč se k tobě všichni otočili zády?" Jen tohle málo stačí na to, aby se Boogie začal Tamakimu zase plně věnovat a dokonce mu ho začalo být líto. Podle něj si to nezasloužil snad nikdo, pokud měl alespoň kouska citu v těle a to přece Tamaki měl, když se o něj celou dobu staral? Jestli to celé měla být legrace, tak on mu to tedy odpustí a Tamaki měl asi pravdu. Hyde by tohle přece nikomu na světě nikdy neodpustil. Na chvíli se odmlčí a pohrává si s konečky svých vlasů.
"Ale pokud se smíš proměnit jenom jednou za deset let, nebylo lepší nechat si to právě na ten souboj?" Zeptá se ho. Samozřejmě tomu vůbec nerozumí. Proč ho chce Tamaki vůbec tak moc bránit? Asi si sedí na vedení, ale…
"Jakou věc?" Tamaki to totiž nějak nedořekl. Co je to, co by ho případně mohlo zachránit? Teprve teď si připustí, že by se mu vůbec mohlo něco stát. Pořád byl přesvědčený o tom, že jeho lásce všichni jenom ubližují, ale protože se jim budou jen bránit, spravedlnost je zkrátka na jejich straně. Musí se na něj zvědavě podívat, když začne mluvit o tom, že někomu musí patřit, ale zároveň si svého majitele vlastně může vybrat. Vypadá to, že jako had je Tamaki mnohem víc zvířetem, než člověkem a kromě toho… když má zrovna tři hlavy, ony chtějí každá něco jiného? Jsou v něm najednou tři osobnosti? Jak je tohle možné?
"Takže kdyby tě někdo propustil, tak tě zabije?" Zeptá se na jednu ošemetnou maličkost. Bylo by tím pádem dost snadné se ho zbavit. Jeho majitel ho mohl neustále trýznit buď věčným životem, kdyby nechtěl žít nebo naopak věčným vyhrožováním smrtí, kdyby to bylo naopak. Boogie naštěstí neudělá ani jedno z toho, pokud bude mít pocit, že ví, co Tamaki sám chce. A pak Tamaki řekne něco, co mu dokonale zahraje na city. I kdyby to byla jenom promyšlená a vylhaná věta, tomuhle prostě nedovedl odolat a jakkoliv to zpochybnit. Tamaki chce, aby ho někdo měl rád? Chce, aby k někomu mohl cítit něco skutečného? Chudáček… pro pána, to to opravdu nikdy nezažil? Je mu ho najednou tak strašně moc líto. Nikdy ho nebude moci milovat, má Hyda a má s ním svoje pouto, takže Hyde stejně nejspíš dávno ví, co se tady děje, ale to neznamenalo, že by někoho nemohl mít rád trochu jinak. Jako nejlepšího přítele třeba
"To ne." Vyhrkne honem, když to Tamaki začne otáčet proti němu a dál mu hraje na city, že by bylo lepší být hadem. Sleduje ho, jak si jde pro něco k pití a najednou má pocit, že je všechno jenom jeho vlastní vina. Kousne se do spodního rtu. Dozví se další rozměr jeho prokletí, totiž, že daný člověk ho propustit chtít nebude a tím spíš nemůže zemřít. On ale nevypadá, že by chtěl? Zrudne, když mu Tamaki začne říkat, kdy mu to nejvíc sluší a honem uhne pohledem do strany. Je to od něj milé, ale stejně…
"Líbí se ti, když jsem nepříjemný?" Houkne po chvíli sotva slyšitelně. Asi ho vážně soudil moc příkře. Už zase trochu zapomněl na to, že je Tamaki nahý, ale když se tu začne procházet sem a tam, dost to přitahuje oči, aniž by jeden chtěl. Dvacet čtyři hodin… Pomalu zvedne oči k těm jeho.
"Ne to ne." Špitne.
"Omlouvám se." Jak ho elegantně přinutit vzít všechnu vinu na sebe? Přesně takto.
Tamaki
Krátce se podívá na Boogieho, když se ho zeptá, proč se k němu všichni otočili zády a v jeho očích, se objeví stopa smutku. Už je to vážně dlouho, ale některé věci se hned tak neztratí. Nechce o tom moc mluvit a připomínat si staré rány, i když je Boo osoba, které by to nejspíš řekl. "Na tom už přece nezáleží, je to minulost." Brání se tomu, aby si připomínal to, co se stalo už dávno. Přesto se na něj usměje a je rád, za ten zájem.
"Minulost nezměním, ale můžu ovlivnit budoucnost." Dodá ještě, aby bylo jasné, jak nad tím celým přemýšlí.
"Nebylo." Zavrtí mírně hlavou, aby ho vyvedl z omylu.
"Jsem mnohem užitečnější jako had. To je taky jeden z důvodů, proč jsem se objevil právě dnes." Natáhne k němu ruku podruhé, aby mu jeho oblíbený nápoj vtiskl do dlaně. Neušel mu ani jediný pohled, kterým ho Boo poctil a je rád, že ho už nenutí, aby se oblékal. Přece jen je mu tak dobře, a jestli se Boo bude chtít dívat, tak ať to klidně udělá, jemu to ani v nejmenším nevadí.
"Boo-chan. Kdyby se cokoliv nepovedlo, jsem tvá ochrana. Tím, že máme jisté spojení a patřím ti…Souvisí to s kletbou, kterou na sobě mám. Tím, že nemůžu umřít, nemůžeš umřít ani ty. Rozumíš tomu?" Pozvedne nepatrně obočí.
"Proto jsem užitečnější jako had. Ve své lidské podobě takovou moc nemám a spojení slábne s každou minutou. To je další důvod proč mám jen omezený čas, který s tebou můžu trávit." Vztáhne pomalu ruku a dotkne se konečky prstů jeho tváře.
"Jsem tvůj štít a ochrana, jakmile dojde na nejhorší. Nejsem si jistý, že to Hyde ví, ale je hlavní, abys to věděl ty. Ochráním tě, pokud mě nepošleš pryč. Pokud na tebe někdo zaútočí, půjde to první na mou hlavu. Snesu toho opravdu hodně, ale přesto by sis měl dávat pozor, pokud se mé tělo vyčerpá, spojení bude slábnout. Mysli na to a snaž se držet blízko u mě." Pozvedne koutky a sám se napije piva, aby trochu spláchl zvláštní pocit, který uvnitř sebe má. Tiše se zasměje a pak jednoduše přikývne.
"Vlastně líbí. Ještě jsem tě tak pořádně neviděl a jsi hrozně roztomilý, když se vztekáš." Chvíli kouká na pivo ve svých dlaních, než se zase podívá na něj.
"Nechci tě znovu naštvat, ale láká mě představa, že to uděláš znovu. Hm." Odmlčí se na chvilku.
"Tady jde vidět, že mám tři hlavy, kdo se pak má rozhodnout?" Vtipkuje dál, ale z části je to vlastně pravda. Každé části jeho duše se líbí Boogieho určitá část a dohromady je to neskutečně silné, co ho k němu táhne. Bylo to tak od samého začátku. Krátce si povzdechne, když se mu Boo ještě navrch omluví. Tohle od něj slyšet vážně nechtěl. Boo se nemá za co omlouvat, jen to na něj vybalil příliš rychle. Bohužel neměl na výběr. Sáhne po jeho tváři, vezme mezi prsty jeho bradu a palcem pohladí hranu čelisti.
"Nemáš vůbec za co se omlouvat. To bych měl asi spíš já, i když jsem na omluvy nikdy moc nebyl. Bohužel to nešlo jinak a jsou věci, které jsem chtěl probrat s tebou a ne před Hydem. Možná tuší, co se v tobě odehrává, ale to neznamená, že bych tohle chtěl řešit před ním." Pousměje se trochu a zatím ho nepouští.
"Jde mi hlavně o tebe a o to, abys byl v co největším bezpečí." Samozřejmě to může vypadat, že to dělá jen kvůli sobě, ale není to tak. Mohl by si najít kohokoliv jiného, ale to nechce. Krátce se nakloní jeho tváři, ale nakonec si to rozmyslí, přitiskne rty kousek pod jeho ouškem.
"Záleží mi na tvém bezpečí." Pošeptá mu, než ho pustí, pohodlně se natáhne na postel na bok, s rukou pod hlavou. V té druhé, kde svírá hrdlo lahve s pivem, ho hřbetem prstů hladí po paži. Nemůže si pomoct, má nutkání se ho dotýkat. Užívá si hebkost jeho kůže a taky hřejivé teplo.
"Povíš mi něco o sobě? Odkud jsi a jak se sem vlastně dostal?" Usměje se na něj se zvědavostí v očích.
Boogie
Boogiemu bylo docela líto, že mu to Tamaki nechce svěřit. Pokud si měli být tak blízcí, jako si Tamaki představoval, možná by o sobě měli vědět všechno, rozhodně takové důležité věci, které tu bolest způsobily. Jenže už ho nechce trápit a tak se dál nevyptává. Pouze sklopí oči a je mu to vidět ve tváři. Přikývne, když mu Tamaki vysvětlí, že je jako had mnohem užitečnější v boji a k tomu ještě něco navíc. Pomalu k němu zvedne oči a začne mu docházet jedna věc. Měl svoje pouto s Hydem a pokud by se něco stalo Hydovi, pravděpodobně by zemřel i on sám nebo taky naopak. Pokud tu ale figuroval ještě Tamaki a Boogieho před podobným osudem chránil, pak by Boogie neměl zemřít vůbec a Hyde by na tom vydělal. Totiž, buď by zemřel jenom on sám nebo by ho Boogieho svazek s Tamakim taky zachránil, podle toho, na kterého z nich by byl útok cílen. Takže v žádném případě nesmějí přijít o Tamakiho. Je jako jejich tajný štít. A Tamaki jde ještě dál. Všechny útoky se budou od Boogieho odrážet a budou dopadat přímo na něj? "Ale já nevím, jestli něco takového chci. Nechci, abys místo mě snášel to, co mi ostatní budou chtít udělat." Řekne mu a při tom se mu dívá do očí. Tamaki je hodně blízko a taky se ho za chvíli dotkne v něžném pohlazení. Když zmíní i to, že o tomhle všem Hyde nejspíš neví, dá si z toho snadno dohromady, že to Tamaki dělá ze své vlastní vůle a tudíž… Nemůže se stát, že by do něj byl taky zamilovaný, že ne? Tamaki naštěstí zmíní, jak je roztomilý, když se zlobí a tím odvede jeho myšlenky trochu jinam. Maličko nafoukne tváře a podívá se do jeho očí s výrazem Ale no ták, jenže Tamaki toho nechce nechat.
"Jsi hrozný." Řekne mu a odvrátí tvář. Nezůstane tak dlouho, protože Tamaki se konečky prstů dotkne jeho brady a přiměje ho se na něj znovu podívat a tak to Boogie udělá. V jeho očích se odrazí něco něžnějšího, když mu Tamaki řekne, aby se mu neomlouval. Poslouchá jeho slůvka a čím dál víc se bojí jeho citu. Nikdy nestál mezi dvěma lidmi, kteří by ho mohli mít rádi a i když je ta pozornost vlastně příjemná, nedovede si představit, že by zrovna on měl jednomu z nich ublížit. Tedy lidmi, no… to bylo teď vedlejší. Tamakiho rty se nebezpečně přiblíží a on si několik vteřin vyděšeně myslí, že to doopravdy udělá, že ho políbí. Nestane se to a pouze ho blízko ucha pohladí jeho hlas, ale Boo vzápětí vyděsí sám sebe, protože mu nijak neucukl ani se mu nepokusil vynadat, aby to nedělal, protože přeci někoho má. Tamaki se od něj sám od sebe vzdálí a zase se rozvalí na posteli a z Boogieho pomalu odpluje to podivné rozpálené horko a trochu se mu uleví. Uf… tohle bylo silné. Tamaki se ho stále dotýká, ale už to není jako před chvílí, kdy mu tak silně bušilo srdce, až krev tepala ve spáncích a hlava se mu přímo točila. Tamaki mu položí docela obyčejnou otázku. Jeden by se skoro divil, že to o něm dávno odněkud neví, ale to by mu asi musel říct jedině Hyde.
"Můj život byl před jeho příchodem úplně obyčejný a nudný." Řekne mu.
"Mám… měl jsem… já..." Chtěl upřímně začít, ale vinou Hydova kouzla si vlastně nepamatuje kdo byl a odkud pochází. Tehdy, když se milovali a on propadal temnotě, postupně zapomněl na svoji rodinu, mámu, tátu, domov i práci… Zatváří se udiveně, chtěl by mu něco říct nebo vyprávět, ale on… Ani si neuvědomuje, že to neví a měl by to vědět a díky tomu ho to neděsí. Býval by mu řekl o své rodině a práci v ryokanu, ale jediné, na co si dovede vzpomenout je, že ho odmalička odsuzovali kvůli jeho očím. Dělala to i jeho rodina? Jako by mu temnota našeptávala, že ano, že tak to určitě bylo. Mimoděk se dotkne svého rudého oka, konečky prstů mu sklouznou dolů a znovu se na Tamakiho podívá. A pak se usměje, jako by mu býval odpověděl a čeká, co na to řekne.
Tamaki
Nějak ho nepadne, jak by mohl Boo brát, že mu neprozradil, co bylo v minulosti. Nikoho to nikdy nezajímalo, ani Hyda ne. Ten chtěl jenom vědět, kdo a jakou kletbu na něj uvalil a to bylo všechno. Tamaki už docela dost odvykl od běžných lidských věcí, hlavně co se pocitové stránky a nějakého zájmu týká. Ani jako had se toho nedočkal, protože se ho většinou spíš báli. Jistě užíval si to, ale…Zarazí se a překvapeně se podívá na Boogieho, když mu řekne, že nechce, aby ho chránil. Navíc to vypadá, že mu záleží na tom, aby mu nikdo neublížil a to bylo…Hodně nečekané. Všichni ostatní by skákali radostí, že se jim nic stát nemůže, ale Boo ne. Ten dostojí své povaze, i když je pod vlivem Temnoty a nelíbí se mu to."Ty jsi vážně zvláštní úkaz, Boo-chan." Usměje se na něj. Nemyslí to zle a je to vidět na výrazu jeho tváře.
"Nemusíš mít obavy, co by se mi mohlo stát. Záleží hlavně na tom, abys byl v pořádku. Mám tě přece hlídat a taky to udělám." Kývne rozhodně hlavou a tím utne i případné protesty. Prostě už se rozhodl tím, že se k němu připoutal a hotovo. Ale vybral si vážně skvěle, to se musí nechat. Boo už začíná nafukovat tváře a Tama se musí nutně rozesmát.
"To je přesně ono, teď jsi úplně k sežrání. A tentokrát to nemyslím doslova. Lidi snít nedokážu v jakékoliv podobě." Uchechtne se ještě krátce, ale očividně si z jeho slov nic nedělá. Jen ať se klidně trochu vzteká, hlavní je, že ho už nechce posílat pryč. Boo brzo zjistí, že podobné dobírání je u něj na denním pořádku, i když to nemyslí vůbec špatně, ale nemůže si pomoct. Prohlíží si ho ze svého místa ještě chvíli a nutně musí přemýšlet nad tím, jestli by někdo jako on měl u Boogieho šanci. Samozřejmě ví, co je pojí s Hydem, ale stejně mu ta myšlenka nedá spát. Nebránil se mu, nejspíš by na ten polibek došlo, kdyby byl tak drzý a udělal to. Z druhé strany by ho možná vážně Boo poslal pryč a tak je nakonec rád, že to neudělal. Zůstane na svém místě a spokojeně popíjí pivo s klasickým úsměvem na tváři a čeká, co mu na sebe Boo prozradí. Když se ozve koktání, začíná mu pomalu docházet, co se s Boogiem děje a proč mu není schopný pořádně odpovědět. +Hyde, ty prevíte.+ Vynadá mu aspoň v duchu, protože je přesvědčený o tom, že za to může on a jen díky tomu se mu podařilo Boogieho dostat. Ne, to se mu nelíbí, prostě s tím nedokáže souhlasit, ať už byl v minulosti jakýkoliv. Ještě chvíli počká, kdyby si Boo na ně vzpomněl, ale to se nestane. Sleduje prsty, jak se dotknou poblíž rudého oka, ví, že se neplete. Pomalu se zvedne a dotkne se toho místa, kde před chvíli spočívaly Boogieho prsty.
"Jsi vážně nádherný. Jsi jiný, originální. Takový druhý na světě není. Je to dar, ne prokletí, Boo-chan. Mysli na to. Lidé odsuzují to, čeho se bojí nebo je jiné, ale to neznamená, že mají pravdu." Mírně se pousměje a pohladí ho po tváři. On sám se se svou druhou podobou smířil velmi snadno, prostě se stal takovým a bylo to. Boo to nejspíš neměl tak jednoduché, hlavně kvůli jeho povaze. Odloží pivo na zem vedle nich a podle něj je čas, aby si Boo uvědomil, kým byl a co se dělo v jeho minulosti. Je možné, že tím Hydovi zavaří, ale na tom mu teď vůbec nezáleží. Některé věci se prostě nedělají. Vezme Boogieho za obě tváře a přitiskne se na jeho rty. Chvíli to vypadá, že mu jde jen o polibek a stojí ho značné přemáhání, aby u něj jen nezůstalo, protože Boogieho rty jsou neskutečně sladké. Je to už dlouho, kdy cítil podobný pocit a přál by si, aby jenom u toho nezůstalo, ale nakonec dokončí to, co začal. Zlehka ho kousne do rtu, aby se dostal k troše krve, a vpustí do ní jen opravdu mikroskopické množství jedu. Jen trochu ho omámí, rozhodně mu nechce ublížit, ale donutí ho tak dostat se víc do vlastní hlavy a pravděpodobně si vzpomene. Oddálí se od jeho rtů a přitáhne ho blíž k sobě.
"Neboj, nebude to bolet. Nemůžu ti přece ublížit." Pošeptá mu konejšivě.
"Jen si zasloužíš vzpomenout, nikdo nemá právo ti brát vzpomínky." Dodá, aniž by ho pouštěl.
"Promiň mi to kousnutí, vždycky jsem byl spíš něžnější."
Boogie
Tamaki vypadá velmi odhodlaně ve svém rozhodnutí ochránit Boogieho stůj co stůj. Nevypadá to, že by mu to mohl nějak rozmluvit. "Hmm..." Zahučí jenom Boogie, když se mu Tamaki začne smát a dá si za úkol, že si musí dávat velký pozor, aby se v jeho přítomnosti neurážel a nepůsobil mu tím radost. Jakmile se jeho prsty dotknou poznamenaného oka, Tamaki se k němu zase přisune blíž a zopakuje jeho dotek. Boogie se vždycky snažil nedělat si s tím příliš těžkou hlavu, ale někdy to šlo špatně. Má takový dojem, jako by dřív pobýval někde, kde bylo hodně lidí a ti se na něj dívali nepříjemně, ale vážně si nemůže vzpomenout. Je to všechno jako v mlze a on si není jistý, co je pravda a co si jeho hlava jenom tak vymyslela, aby zaplnila prázdné místo. Možná měl někdy nějaký úraz a na ten si taky nepamatuje? Bylo to zvláštní. Mohl si na něco z toho pamatovat Hyde? Jak s ním je vlastně dlouho? Boogie má dojem, že snad odjakživa, ale jediné, co si opravdu dobře pamatuje, jsou poslední týdny. Kdy se vůbec s Hydem potkali a kde? Byli spolu někdy na dovolené? A proč ho až doteď nenapadlo o tom jakkoliv přemýšlet? Byl do svých myšlenek ponořený tak silně, že na chvíli na Tamakiho úplně zapomněl, ale najednou cítí jeho dlaně na tvářích a jeho rty na svých. Naprosto ho to šokuje a vykolejí, ale jenom vytřeští oči před sebe a cítí, jak se v něm zvedá pocit, který není jeho. Hyde uvnitř něj konečně ožil, cítí to, ví to a nelíbí se mu to, ale je někde daleko. Rozhodně není dost blízko na to, aby s tím mohl hned udělat něco víc. Boogie neví, jestli je na cestě zpět nebo ne, ale najednou Hydův pocit vystřídá něco ještě silnějšího.
"Au." Zvládne si povzdechnout do Tamakiho rtů, když ho had uštkne a pak na jazyku ucítí zvláštní chuť. Všechno na něj řičí, aby jed nepolykal, ale to jde při polibku špatně a tak se to vzápětí stane. Ani si neuvědomuje, že jeho rtům tak jako tak odpovídá. Tamaki se po chvíli oddálí, ale přitahuje si ho k sobě a Boogie se nechává. Začíná se mu točit hlava.
"Co mě nebude bolet? Co jsi mi provedl?" Hlesne tiše, ale pokládá se do jeho objetí a před očima mu tančí celý svět. Snaží se pohledem sledovat všechny obrazy, dokud se nezačne propadat do zvláštního spánku, snad nějaké cizí reality, ale vlastně je to jenom jeho vlastní upozaděná mysl, opředená kouzlem. Najednou vidí svoji práci, o které chtěl Tamakimu povídat. Je to nějaký dům, asi hotel a jakmile uvidí i sám sebe v uniformě, usměje se. To je ono, to je to místo s tolika lidmi. Prochází se těmi myšlenkami, v hlavě mu rezonuje Tamakiho hlas, ale když se rozhlédne, nevidí ho. U jeho nohou se plazí tříhlavý had, ale nikdo jiný ho nevidí a neutíká před ním. Jakmile Boogie uvidí první známé tváře majitelů ryokanu a jejich dcer, ucítí uvnitř sebe nečekaný příval štěstí a především světla. V tu chvíli se temnota uvnitř něj vzepře a on uslyší jak ho Hyde volá a varuje ho, aby dál nechodil, aby se vrátil k němu, jinak si ublíží. Boogie se lekne a ohlédne, ale nevidí ho a had u jeho nohou se plazí napřed. Neví, za kterým z nich by měl jít. Hyde je stále naléhavější, začíná se zlobit, dokonce hodně a Boogie dostane strach. Má pocit, jako by měl na dosah svůj domov a rodiče, jako by Tamaki šel k nim a znal cestu. Had se zastaví a ohlédne se po něm a Boogie má pocit, že mu říká, že už je to jenom kousek a bude doma u mámy. Hyde zuří stále víc, nahání Boogiemu šílený strach a když se Boogie ohlédne, najednou ho něco přenese do okamžiku, kdy se poprvé setkali. Jel na kole, když se mu postavil do cesty a pak najednou Boogie letí přes celou ulici a když bolestivě dopadne, prudce otevře oči a vymrští se na posteli do sedu. Rozhlédne se, jeho nitro doslova šílí strachy. U něho je jenom Tamaki, ale najednou ví všechno a ten šílený strach ze dní, kdy ho Hyde naháněl je zpět.
"Musíme pryč!" Vykřikne a vyskočí na nohy.
"Honem!" Začíná být hysterický a cítí, jak se v něm zvedá neznámá moc, probuzená Hydem. Boogie nechápe vůbec nic, teď ho žene jenom pud sebezáchovy.
Tamaki, Hyde
Tama se nebojí toho, co by mohlo od Hyda přijít. Ví, že to prostě musel udělat a ukázat Boogiemu to, co zapomněl. Hyde ho přesvědčil, že ho miluje, možná mu taky svým zvráceným způsobem city opětoval, ale připravit člověka o vzpomínky na jeho předešlý život, to se mu prostě příčí. Jen, ať si pak zuří, je mu to jedno. Na Boogiem mu záleží mnohem víc, než na své vlastní existenci. Ten fakt se promítne i do polibku, který mu věnuje. Cítí Hydovu moc, která se snaží prostoupit jeho tělem a odtrhnout ho od Boogieho. Podaří se mu vydržet dost dlouho, aby mu předal miniaturní kapičku jedu.
"Promiň." Omluví se mu ještě jednu s mírným pousmáním.
"Je to jen můj malý dárek pro tebe, podle mě si ho zasloužíš." Nechá víčka klesnout, když vidí, že s Boo začíná propadat do svých vzpomínek. Neustále ho tiskne k sobě, aby mu dal potřebnou oporu a taky ochranu. Sám nemá problém se k nim skrze jeho hlavu dostat. Mohl by tu zůstat a neplést se mu do toho, ale chce to všechno vidět a být tam s ním. Dlouze vydechne a zatne pěsti, jakmile se s Boogiem dostanou až k ryokanu, kde dřív pracoval. Je to velmi hezké místo s mile vypadajícími obyvateli. Tama je čím dál přesvědčenější, že na tuto stránku by neměl zapomenout. Možná za to tak úplně nemůže Hyde, ale ví o tom, jaké účinky má, takže Boogieho měl varovat. Klidně mohl uchovat jeho vzpomínky, ale Tamakimu je jasné, že se mu to velmi hodilo. Vypadá to, že jako had vede Boogieho, ale není to tak. Je to jen odraz v Boogieho mysli, který následuje, aby se víc propletl jeho hlavou. Cítí taky Hydovu nevoli, ale nedělá si s ní hlavu. Snaží se dostat, co nejdál, až do chvíle, když dojde na první setkání. Dokáže si představit, jak byl Boo vyděšený a tentokrát má vztek on, že mu to Boo dovolil. Pak ho ale prudce vrátí do reality a Tama se musí zhluboka nadechnout, jak kdyby se vynořil zpoza hladiny. Nestačí ani mrknout a Boo je na nohách. Dalo se čekat, že bude podobně vyvádět a Tamaki je na to připravený. Vstane taky a přitáhne si ho k sobě do náruče.
"Jen klid, Boo-chan. Musíš se uklidnit, nemůžeme jít pryč, najde tě. Jste spojení a to se nezaměnilo." Pošeptá mu a sevře ho pevněji. Koneckonců je had, tohle by mu mohlo jít.
"Hyde ti neublíží, to víš ty a vím to i já. Tobě ne." Konejší ho svým hlasem, aniž by ho pustil.
"Musíš ovládnout své emoce. Za chvíli by mohl být zpátky." Snaží se ho uklidnit, ale je to marné, nejspíš.
"Jsem tu s tebou, vždycky tu budu s tebou, ať se stane cokoliv." Pošeptá mu a zvolí poslední možnou taktiku. Znovu se skloní, aby ho políbil a alespoň se chvíli mohl třeba vztekat na něj. V ten okamžik dům protne rudá bouře, která smete veškerý nábytek v okolí. Tamakimu cosi narazí do zad, přinutí ho pustit Boogieho a zalapat po dechu.
"Tohle bolelo." Sykne po Hydovi přes rameno. Ten se objeví v místnosti a jeho výraz je děsivý, stejně jako rozzuřená aura kolem něj.
"Co si myslíš, že děláš hade?!" Vyjde po Tamakim a ten se narovná a postaví se mezi něj a Boogieho.
"Ukazuju mu to, čeho ty se bojí-…" Nevládne to doříct a už ho rudý opar chytne pod krkem a zvedne několik čísel nad zem.
"Kdo ti dovolil se ho dotýkat?" Sykne po něm Hyde znovu a je znát, že mnohem víc se vzteká za to, že ho vůbec políbil. Prudce mávne rukou a pošle Tamakiho do vzdáleného rohu místnosti, kde se jeho tělo ztratí v hromadě třísek z nábytku, který svým pádem rozbil. Hydovy oči planou svým vlastním ohněm, ale plameny trochu zkrotnou, jakmile oči stočí na Boogieho.
"Boo-chan." Prohodí a jeho hlas je hned měkčí.
"Dělá to jen proto, aby mi tě vzal. Nevěř mu asi slovo, je to had." Sykne na adresu Tamakiho.
"O vzpomínky jsi přišel díky temnotě. Chtěl jsem ti je brzy vrátit, ale nešlo to, dokud jsi byl slabý." Hyde vážně nechce, aby si Boo myslel, že udělal cokoliv, co by mu ublížilo, i když to teď tak vypadá.
Žádné komentáře:
Okomentovat