Boo už vypadal o hodně lépe, než ve chvíli, kdy přišli zpátky do domu v bažinách. Hyde měl radost, že se tak rychle zotavuje a samozřejmě to bylo hlavně díky němu. Vlastně neměl důvod být naštvaný. Shin dodržel, co slíbil a poslal mu knihu. Jediné, co mu způsobovalo malé nervy, byl fakt, že jí nedokázal otevřít, aby zjistil, co uvnitř je a na co by si měl dát pozor. Ještě má pořád čas na to přijít, ale musí obejít pár tvorů, kteří by mu k tomu mohli něco říct. Je noc, když se prochází po domě a přemýšlí, za kým zajít jako první. Nejspíš už tuší a koutky mu to zvedne nahoru. Je na čase ho najít a dát s dotyčným skleničku něčeho chutného. Protáhne se a přejde ke stojanu obehnaného temnou aurou, na němž je položená kniha. Tady je v bezpečí na nějakou dobu a udělá všechno proto, aby to tak zůstalo. Vlastně by měl slavit, Kaoru svůj úkol splnil a Yoshiki už není na tomto světě. Hyde ví, že se může vrátit, i když není jasné, jak rychle by to dokázal. I kdyby se mu to podařilo do konečného boje, stejně bude slabý a to mu způsobuje úsměv ještě větší. Uruhu zatím nenašel, i když ho pořád hledá. Kaoru mu neřekl, kam zmizel a zvláštně mlžil, ale to bude nejspíš tím, že to nebyl jeho hlavní úkol a očividně se o víc nestaral. Je to trochu mrzuté, ale na podobné věci bude čas později. Uru už možná na tomto světě není a Hyde se díky tomu ani necítí špatně. Proč by měl? Byla to Uruhova volba, že ho opustil, tak proč by se nad tím měl pozastavovat? Možná jen proto, že jeho výtvoru byla škoda. Byl to nádherný a nevídaný kousek. Nevadí, brzo si udělá další. Při těchto myšlenkách už je v ložnici, kde odpočívá Boo. Usadí se k němu na posteli a skloní se, aby ho mohl líbnout na rty. Je v hlubokém spánku, není šance, že by ho probudil a tak je to správně. "Jen odpočívej, můj poklade. Čeká nás ještě jedna velká událost a pak už budeme vládnout společně." V očích mu zasvítí něco úplně jiného, než je touha po pomstě nebo vztek a pohrdání. Rozhodně hřejí víc, než kdykoliv jindy.
"Brzo se vrátím a pak to celé společně doplánujeme." Slíbí mu, na stolku vedle postele nechá vzkaz a pak zamíří ven z ložnice a za chvíli po něm zbude jen obláček temné mlhy a ne příliš dýchatelný vzduch v místnosti. Dům však nezůstane bez pohybu. Po chodbách se vine hadí tělo a jeho tři hlavy se pohybují mírně nad zemí. Jazyk prozkoumává okolí, a zjišťuje, zda je všechno, jak má být. Protáhne se kolem dveří do sklepa, odkud se ozývá tichý nářek. Proplazí se kolem bez povšimnutí a míří rovnou do ložnice, kde odpočívá hřejivé tělo. Bývá u něj často, vyhřívá se na něm a spokojeně odpočívá. Hyde už v domě není a on je příjemně sytý. +Je čas na trochu odpočinku. Boo-chan, ještě spí.+ Zkonstatuje si plaz ve své hlavě a netrvá dlouho, než se ocitne na posteli u něj. Přeplazí se přes jeho nohy, částečně i přes hrudník, kde si na chvíli odpočine a nasaje příjemné teplo. Vnímá tlukot srdce, mohl by ho zabít jen jedním kousnutím, kdyby chtěl, ale nechce. A pak se prostě rozhodne, že je ten správný čas. Kolem hadího těla začne proudit energie a rozpínat se do okolí. Rudý opar zahalí celou postel, a když zmizí v posteli vedle Boogieho se spokojeně rozvaluje vypracované mužské tělo. Hadí oči mu částečně zůstaly, jen je občas zakryje pár černých pramenů, které muži spadají do tváře. Když si dotyčný oblízne rty, objeví se rozpůlený jazyk, který je jen další známkou toho, kým byl. Napovídá to i kresba na jeho předloktích. Je to odraz hadí kůže. Nikde jinde už není, a taky na sobě nic nemá.
"Dobré ráno, Boo-chan." Usměje se na probouzejícího a mírně se nadzvedne, zapírajíc se o loket a podepírajíc si dlaní hlavu. Tři hlavy naštěstí nemá, jeho rozpolcenost zůstává v duši, teď vypadá jako člověk a zbytek zůstává v jeho nitru. +Dostal jsem chuť se po pár desítkách let trochu provětrat.+ Pošle mu myšlenku, třeba díky tónu a sykotu v hlase pozná, kdo to je.
Boogie
Někde hluboko v podvědomí Boogie vnímá, že Hyde odchází, ale nezachvátí ho žádné obavy. Hyde je klidný a vyrovnaný a jde za nějakým cílem a on může odpočívat dál. Kromě toho tady nikdy nezůstával sám. Pořád s ním byl jeho had, který ho chránil a údajně v sobě měl mnohem víc síly a moci, než by si kde kdo mohl myslet. Jenom se v posteli trochu převalí a spí dál ještě dlouho poté, co Hyde odešel. Teprve po několika hodinách mu dá jeho tělo signál, že už spalo dost a on začne pomalu procitat. Ještě se mu nechce. Cítí, jak se po něm plazí něco těžkého, pomalu se to přelévá přes jeho tělo a je na to už natolik zvyklý, že ho to vůbec nevyvede z míry. Jenom ho poslepu pohladí a ještě chvíli dřímá, než se cosi změní. Ucítí silné magické zachvění, jakési energetické vlnění, které je mu cizí a přesto ho neděsí a přiměje ho konečně otevřít nestejně barevné oči s odleskem Hydovy rudé nebo černé, podle jeho nálad. Bylo to něco ojedinělého a zároveň jako kdyby to celý život znal. Cizí postava v posteli ho ale dokonale vyvede z míry a vlastně vyděsí. Okamžitě vystřelí do sedu a posune se o kousek dál, co mu peřina dovolí. Hledí do tváře, kterou nikdy neviděl, do očí mu padají dlouhé černé prameny a poslepu se snaží nahmatat cíp peřiny, protože od té doby, co spí s Hydem, na sobě nic nemívá. Jenže tohle není Hyde. Oči mu rychle kloužou sem a tam po cizincově těle i tváři a snaží se dát si věci nějak dohromady. Pořád se nemůže zbavit pocitu, že ho zná. A kde je vůbec jeho had? Proč ho nechrání a nesnaží se tohohle muže vyhnat? Nebo se mu něco stalo? Honem vyskočí z postele na druhé straně od neznámého a několikrát se sehne, jak hada hledá všude možně. Mrtvé tělo ani krev nevidí. Pak se zase narovná, hrábne po polštáři a podrží si ho před sebou. Je kruci nahý! A teprve potom mu to začne pomaličku docházet. Ty oči, jazyk, kresba… nikdy na žádném hadovi neviděl právě takovou a že kvůli tomu svému už pár encyklopedií prolistoval. "Jsi to ty?" Hlesne. Je tohle vůbec možné? A ví o tom Hyde? Boogiemu nikdy nepřipadalo, že by se k hadovi choval jinak, než jako k mimořádně inteligentnímu démonickému zvířeti se speciálními schopnostmi. Přece by mu ho jen tak nevěnoval, kdyby tohle tušil? Ale bylo vůbec možné zrovna před Hydem něco takového utajit? Jak by si mohl nevšimnou podstaty svého vlastního společníka? Nebo byl had zakletý a Hyde ho teď probudil schválně? Boogie měl tisíce otázek a muž naproti nevypadal, že by se mu chtělo mluvit, ale měl by! Je to jeho mazlíček! Tedy mazlíček… Boogie začne okamžitě červenat. Had ho nahého viděl mnohokrát. Viděl je při spoustě činností. A Boogie se nedočervená asi nikdy. Teď, když tady Hyde nebyl, temnota v něm trochu polevila a mnohem víc se projevuje jeho původní povaha. Když byl sám, dělal s hadem všechno. Studoval, jedl, převlékal se, pořád byl někde kolem, dokonce i když se Boo koupal.
"Tys mě celou dobu šmíroval a nic jsi neřekl!" Namíří na něj prstem a zamračí se. Ale… on ho to přece nechal dělat. Protočí nad sebou očima a pomalu se vrátí na okraj postele. Přitáhne si k sobě peřinu. Je to vážně divné, když někoho tak dobře znáte a zároveň hledíte na úplně cizího chlapa. Ve vaší posteli. Nahého…
"Proč mi to nikdy neřekl?" Myslí tím samozřejmě Hyde.
"Chceš… ehm… něco půjčit?" Tím zase myslí na sebe. Pořád si ho musí prohlížet. Je vlastně velmi krásný, nevšední. A co s ním teď Boogie bude asi tak dělat?
Tamaki
"Myslíš, že by Hyde dovolil, aby se k tobě přiblížil kdokoliv jiný?" Protáhne se líně a pohodlně se opře na posteli. On na rozdíl od Boogieho s nahotou nemá problém. Rozhlédne se a pak u postele uvidí krabičku cigaret. Tohle je jedna z mála věcí, co mu opravdu chybí. Sáhne po ní a rovnou si připálí.
"Spali jsme spolu tolikrát, myslím, že si ke mně můžeš klidně lehnout, Boo-chan." V očích se mu blýskne a dlaní poplácá na místo vedle sebe.
"Ale je pravda, že si pohled na tebe teď užívám mnohem víc." Nakloní hlavu k rameni a pak na něj mrkne. Potáhne si znovu a pak se na něj s pozvednutým obočím podívá.
"Asi mu to nepřišlo důležité. Co já vím, je to magor, kdo se v něm má vyznat?" Pokrčí rameny bez většího zájmu.
"Ostatně mám jen omezenou možnost proměny, takže asi nepočítal s tím, že to udělám. Ty mi za to ale stojíš, chtěl jsem s tebou mluvit." Usměje se na něj.
"Když nebudeme jenom mluvit, zlobit se nebudu. Už jsem nevylezl víc, jak dvacet let. Některé věci mi chybí." Oblízne si rty znovu a pak se upřímně, trochu sykavě rozesměje.
"A proč bych to dělal, když jsi se mnou tak ochotně sdílel úplně, ale úplně všechno?" Baví se nad tím a z Boogieho snahy o káravý podtón si pranic nedělá.
"Neříkej mi, že nám spolu nebylo dobře." Prohodí trochu smířlivěji.
"Znervózňuju tě tím, že jsem nahý? Nejsem zrovna zvyklý na oblečení." Kdyby to bylo na něm, oblékat se nebude.
"Ale jestli se ti mé tělo nelíbí, asi mi nic jiného nezbude." Nafoukne tváře a je jasné, že z toho není nadšený.
"Neříkej mi ty, jsem Tamaki." Představí se konečně.
"Už spolu spíme nějaký ten pátek, bylo by to divné." Trochu se ošije.
"Nechceš jít blíž, je mi zima a jsem zvyklý na tvé teplo. Moc hezky voníš, Boo-chan." Trhne obočím nahoru a dolů a znovu si dlouze potáhne.
"Původně jsem chtěl přijít za Hydem, ale pravda je taková, že radši tu dobu, kdy můžu zůstat v této podobě, strávím s tebou. Nebo myslíš, že tě sleduji jen tak pro zábavu?" Zeptá se ho a začne se po pokoji rozhlížet znovu.
"Něco k pití by tu nebylo?" Naráží samozřejmě na alkohol a pak se podívá znovu na Boogieho a očima sklouzne na peřinu, kterou svírá.
"Ty jsi hrozná stydlivka, já přece nejsem cizí, jsem tvůj. Dostal jsi mě." Opomíjí fakt, že kdyby nechtěl, prostě by s ním čas netrávil.
Boogie
Boogie popravdě neví, co odpovědět. Z hadovy odpovědi je patrné, že Hyde o tomhle všem věděl, ale přesto nepovažoval za nutné Boogiho varovat. A proč had s proměnou otálel až doposud a neukázal se mu mnohem dřív? Mohli si dávno povídat a trávit čas úplně jinak. A teď rozhodně nemyslí tak, jak se na něj většina mužů dívá!! Okamžitě zrudne, jakmile mu had připomene, kolikrát spolu spali v posteli a že si k němu klidně může zase přilehnout. To byla sice pravda, ale to bylo něco úplně jiného!! To bylo prostě zvíře, asi jako když máte psa! Tohle byl nahý sexy chlap, co se na něj díval… moment, jak se to na něj vlastně dívá? A jak to má poznat, když jeho oči zůstaly v podstatě stejné jako dřív? Když had označí Hyda za magora, zvedne se v něm vlna nevole a je mu okamžitě vidět na tváři a v očích, jak moc ho tím had popíchl. Boo byl zamilovaný, viděl Hyda jenom v tom nejlepším světle a rozhodně nechtěl poslouchat urážky na jeho hlavu. "Vždycky jsem si myslel, že ho máš rád, že jsi s ním rád." Řekne a je jasné, že možnost, že by tady had byl z donucení nebo pro nějaký jiný prospěch je pro něj stejná ráno, jako když se dozvíte, že Ježíšek neexistuje. Boo věděl, že Hyde je démon a nejspíš má s mnoha bytostmi nevyřízené účty, ale přesto si myslel, že alespoň někdo ho má rád tak, jako on sám. Že jsou v tomhle se svým hadem za jedno. Hyde mu věřil, svěřil mu Boogieho a takhle mu had oplácí? Mrzí ho to a hodně. Vzápětí na to se dozví jednu z odpovědí na svoje otázky. Omezená možnost proměny. Zvedne k němu dotčené oči, když mu had řekne, že s ním chtěl mluvit.
"Asi je to něco důležitého, když to přišlo zrovna teď?" Zahučí. Vzápětí na to přijde jasná pozvánka do postele, Boogie doslova otevře pusu dokořán a pak se znovu zamračí. No tohle? Rozhodně svého hada nepoznává. Je nepříjemný a protivný a on ví, že jakmile se Hyde vrátí, požádá ho, aby ho poslal pryč. Jak by mohl dál spát s někým, o kom ví, že po něm slintá a had to vůbec není? Na tu jeho nahotu při tomhle všem zase zapomněl, ale jakmile mu ji had připomene, mimoděk mu sklouzne pohledem do klína, zase nanovo zrudne a honem se podívá jinam.
"Choď si jak chceš." Řekne uraženě. Nemůže říct, že by se mu jeho tělo nelíbilo, ale nemůže říct ani že se mu líbí a tak raději neříká nic. Na jeho představení se se mírně ukloní, ale dívá se při tom pořád jinam. Proč mu Hyde nikdy neřekl jménem? Dlouze se nadechne nosem, když ho had vyzve, aby k němu šel blíž a k tomu si doplňuje, jak moc je na něj zvyklý. Pohne se zase o kousíček víc dozadu od něj a opatrně se na něj podívá. Neměl by se ho bát. Podle Hyda má velkou moc a Hyde sám taky.
"Dostal jsem hada. Zvíře. Ne bytost jako jsi ty." Řekne. Obojí je pravda, ale oba dva moc dobře chápou, jak to Boogie myslí.
"Nevím, proč se mnou zůstáváš a co si od toho slibuješ, ale blíž nepůjdu a jestli jsi mi chtěl něco pořádného, protože k tomu příštích dvacet let nebudeš mít příležitost, možná bys s tím měl začít, protože zase tolik času nemáš." Řekne mu a konečně se na něj pořádně podívá.
"Kromě všech těch přítulných nesmyslů, na které celou dobu narážíš." Začne mu vytyčovat hranice. +A pak se odstěhuješ.+ Řekne mu v duchu, protože dál takto žít nemohou. Poprosí Hyda, aby tohoto hada pustil na svobodu, to bude pro všechny nejlepší.
"Určitě bys byl daleko raději volný, tak já ti to zařídím, ale už toho všeho nech." Řekne mu a zase se trošičku zamračí.
Tamaki
Krátce si povzdechne. Postupně mu začíná být jasné, že tuhle stránku jeho povahy Boo jen tak nepřekousne. Měl by se začít trochu krotit a provokace si nechat možná na později, ale ono je to těžké, když jste zavření v hadím těle a pustí vás jen jednou za určitou dobu a ono to opravdu dlouho bylo. Nebylo mu v těle hada zle, to vůbec ne. Vlastně si to svým způsobem užíval. Když máte tři hlavy a jedové žlázy, dokážete vyděsit opravdu hodně lidí a to je jeho oblíbená zábava, nikdy si kvůli tomu nepřipadal zle. Když dojde na Hyde a jeho vztah s ním jen kývne hlavou."Mám ho rád. V jednu chvíli mi opravdu pomohl, i když to nebylo zadarmo. Jen se ke mně neotočil zády jako všichni ostatní." Upřesní to Boogiemu celé.
"Už jsem mu i řekl, že je magor, smál se tomu. Kdybych to mě nějak popsat v lidském měřítku, tak jsme přátelé. Věříme jeden druhému, a když je potřeba, navzájem se bráníme. To ale neznamená, že si z něj občas nemůžu dělat legraci. Myslíš, že kdyby mu to vadilo, necháme mě žít a být s tebou?" Pozvedne nepatrně obočí a pousměje se.
"Je to jen špičkování, známe se už dost dlouho. Navíc mu spousta lidí říká daleko hůř, je zvyklý na hodně." Zatváří se zase pobaveně, ale hned toho nechá. Boo asi přišel o smysl pro humor nebo si to nedokáže vysvětlit. Podívá se na svou ruku, kde mezi prsty dřímá cigaretu a pak přikývne.
"Bylo to důležité. Čeká vás boj, u kterého nejspíš taky budu. Za prvé, jsem s tebou chtěl mluvit pro všechny případy a chtěl jsem, abys věděl, kdo vlastně jsem. Za druhé nemám v plánu dopustit, aby se ti cokoliv stalo, takže jsem ti chtěl vysvětlit ještě jednu věc, která by tě případně mohla zachránit." Snaží se mluvit trochu smířlivěji a narovinu. Není si úplně jistý, že to zrovna pomůže a jak se zdá, Boo po něm bude prskat za každou maličkost, kterou řekl. To se mu potvrdí vzápětí. Celou dobu ho pozoruje a přemýšlí, z jakého konce to vzít, aby Boo začal být smířlivější. Přemýšlí, jestli za to může poutu s Hydem, že je takový nebo takový byl vždycky a bylo to skryté. Když ho viděl poprvé, vypadal jako někdo, kdo se ani nedokáže ozvat. Vlastně to byl jeden z prvních důvodů, proč mu zůstával na blízku.
"Asi už jsem vyšel ze cviku. Snažím se komplimenty a moc mi to nejde." Protočí očima sám nad sebou. Nakonec se vytáhne do sedu a začne vlastně od úplně konce.
"Já nikdy nebudu volný, Boo-chan. To se prostě nestane. Vždycky někomu musím patřit, ať už je to Hyde nebo ty nebo kdokoliv jiný. Dlouho jsem zůstával po jeho boku, ale to, že jsem u tebe, není rozhodnutí Hyda, ale moje." Ohlédne se na něj přes rameno.
"Jako had zas nevnímám tolik, jako člověk a věř mi, že žít se třemi hlavami není zrovna ráj na zemi." Ušklíbne se malinko.
"Ale od chvíle, kdy jsem tě viděl poprvé, jsme se dokázali na něčem shodnout. Líbil ses nám, líbila se nám tvá povaha, ale nebylo to prioritně o tom, co jsem si před chvíli dovolil, jestli mi rozumíš." Podívá se znovu před sebe a to, co řekne vzápětí, pro něj není jednoduché.
"Víš, měl jsem pocit, že by mě mohl mít někdo aspoň na chvíli upřímně rád. Nakonec by možná bylo lepší, kdybych zůstal tím hadem." Pokrčí rameny a vzápětí vstane, aby si pro tu flašku došel sám.
"Pochopím, když mě budeš chtít poslat pryč a opravdu odejdu. Stačí mi se jen přiblížit k jinému člověku a chtít s ním zůstat a má kletba zařídí zbytek." Odmlčí se na chvíli.
"Popravdě bych radši zůstal s tebou. A teď pomíjím všechny fyzické aspekty, i když ti to vážně moc sluší, hlavně když spíš nebo když o něčem přemýšlíš, to jsi nejroztomilejší. I když teď jsem viděl i tvou další stránku a ta se mi líbí taky." Ne, tímto to asi moc nevylepšil. Najde pivo, které si nakonec vybere místo alkoholu a vydá se zpátky k Boogiemu. Nenese jen to, bere i jeho oblíbené pití a podá mu ho, když se usadí na kraj postele.
"Přesněji řečeno mám dvacet čtyři hodin. Pak musím zpátky, jinak se rozpadnu." Prozradí mu ještě něco.
"Je pro tebe opravdu tak nemyslitelné, abys se mnou tento čas strávil, Boo-chan?" Nakloní hlavu na stranu.
Žádné komentáře:
Okomentovat