Yoshiki x Kaoru x Uruha - Hyde ti neměl co slibovat. - část 1.

(hotelový pokoj)

Uruha

Uru nebyl zatím schopný vyslovit, jak moc byl Yoshimu vděčný, že ho z louky odnesl. Vracelo se mu v hlavě hromadu vzpomínek, které díky Hydovi zažil a nešlo je zase zahnat zpátky. Temnota na něj měla svůj vliv. Trhala ho zevnitř a nutila ho poslouchat neustálé volání, aby se k ní vrátil zpátky. Snažil se na svého anděla nedívat po cestě, když ho odnášel. Byl při vědomí, i když to bolelo, ale odmítal se na něj podívat. Už jen proto, že nedokázal počkat, až bude Tora úplně v pořádku a Aoi taky. Potřeboval pomoc a nenesl to příliš dobře. Yo o odnesl rovnou do hotelu, kde byli spolu poprvé. Nakonec byl rád, z toho místa na něj dýchala atmosféra jejich útočiště. Vnitřně se trochu uklidnil, i když byl pořád plný výletu, který absolvovali a taky toho, že přišli o knihu. První odmítal spát a několikrát se Yoshimu omluvil, protože nedokázal svůj úkol splnit. Cítil se zničeně a hlavně neschopně. To bylo taky něco na něj. Bránil se dlouho tomu, aby ho Yoshi uspal, ale nakonec mu podlehl a nechal se dohnat do říše snů, i když se předtím pohádali. Ani neví, jak dlouho spal. Zdála se mu hromada snů, nebyly hezké a trochu sebou ve spaní házel. Jeho sny byly plné zážitku s Hydem. Přišlo mu, že snad ani není možné, aby mu tolik lezl do hlavy, ale je mu jasné, že díky poutu se k němu jen tak nedostane a že si s ním jen pohrává jeho hlava, aby ho dostala víc na kolena. Poslední, o čem se mu zdá je to, co viděl v knize. Už jen to pozorovat z pohledu třetí osoby, bylo nesnesitelné. Pořád má strach, že se něco stane a on je zradí a přidá se k Hydovi. Má strach, že to bude on, díky komu Hyde vyhraje a on tím ublíží Yoshimu a ostatním. Už si dokáže přiznat, že je mu s nimi dobře a že by byl rád, kdyby se mohli občas vidět. Jako poslední obraz dojde na louku, kde jsou všichni a mrtví. To už nezvládne. Po tvářích mu ve spánku stékají slzy a pak se s tichým vyjeknutím prudce posadí na posteli. Trochu se mu zamotá hlava, protože je pořád ještě slabý a jeho kůže se rosí potem, když složí hlavu do dlaní na pokrčená kolena. Není schopný se posbírat a rozhlédnout po pokoji. Přijde mu, že je tu ticho, snaží se na popředí v mysli dostat pouto s Yoshim, aby se trochu uklidnil a nebyl hysterický, ale nejde to. Cítí se hrozně slabý, nepoužitelný a měl by se na to celé vykašlat a někam se schovat. To jde zase do popředí jeho sobečtější stránka, podpořená temnotou, která mu šeptá podobné věci. Nesnáší ji, ale je těžké se jí bránit. Nakrčí obočí, když vzhlédne a projede očima pokoj. Yo tu není, to ví, i kdyby se nerozhlédl. Díky poutu ho moc dobře cítí, ale není daleko, nejspíš někde v prostoru hotelu. Trochu se sebere a shodí pomalu nohy z postele. Snaží se dát dohromady, aby nebyl jen další přítěží, ale jde to těžko, je toho plný. Konečně se mu podaří postavit, i když se pořád cítí hodně slabý. Natáhne si župan, složený na židli opodál a vydá se pomalu do koupelny. Tam zamíří rovnou k velké vaně, kterou začne napouštět. Pozoruje bublající hladinu vody, která pomalu stoupá a uvědomí si, že se celou dobu cítí, jak kdyby byl po vodou a nemohl se nadechnout. Je v tom i jakási provinilost a touha, tomu všemu zabránit. Už to není po pomstě, ale uvědomuje si, že je tu spousta životů, která by neměla skončit. Myslí hlavně na ty, které mají teď kolem sebe. Všichni mají svou lásku, kterou jsou ochotni bránit na život i na smrt. Všichni mají někoho, koho můžou milovat a on…Neměl by, nic podobného si nezaslouží. Dojde na pochybnosti, kdy si vzpomene na prvotní důvod, proč jejich pouto s Yoshim vzniklo. Zvedne oči, aby se podíval do zrcadla opodál a prohlédne si svou unavenou tvář. +A co když je to přece jen jediný důvod, proč se to stalo? I teď.+ Nakrčí obočí, protože on sám cítí něco jiného, i když se tomu pořád brání. Voda už je dost vysoko, hrozí, že ještě chvíli a přeteče. Nějak se prostě zapomněl. Nakonec ji však zastaví včas a stejně zvládne jen sedět na okraji vany a zírat před sebe, jakoby byl v nějakém transu.

Yoshiki, Kaoru

Yoshiki cítil volání Temnoty, které vycházelo z Uruhy. Díky poutu mohl celkem přesně vnímat, jak mu je a co se s ním děje, ale zároveň byl dostatečně silný na to, aby ho to samotného nepohltilo a aby tomu odolal. Uruha se dostal moc blízko k ryzí Temnotě, prošel se tunelem, který z ní byl utkaný a Yoshiki ho tam nejspíš neměl nikdy posílat, ale už bylo pozdě. Zároveň si tím ale dokázali jednu věc. I ze samotného srdce Temnoty Uruha pořád vyšel jako Uruha a ne někdo jiný, ne někdo, kdo se otočil na patě a odešel za svým původním pánem. Uruha si to pořád odmítal připustit, ale tohle byl jasný důkaz, že jsou všechny jeho pochyby liché. Dokázal to a tohle zjištění za to všechno stálo. Yoshiki ho tam neměl jak posilovat, jejich pouto tam nemělo skoro žádnou moc, nebyli ve spojení, takže to dokázal doopravdy úplně sám. To bylo důvodem, proč Yoshiki chodil po hotelu s lehkým úsměvem na tváři i přes to, že přišli o knihu. Pochyboval, že by v ní Hyde dokázal číst, neměl ani Uruhu ani Kaie, ale měl Boogieho a oni pořád nevěděli, jak velké jsou jeho schopnosti. Podle Yoshikiho hodně velké, ale nejspíš zaměřené jiným směrem. Hyde se svou smrt nikdy nedozví a nebude se jí moci bránit. Musí tomu všichni věřit. A ochraňovat Kaie… Byl s Taijim, ale byli tam sami a bylo na čase, aby je Yoshiki všechny svolal a společně se připravili na příchod Antikrista. Čekal jenom na to, až se Uruha trochu postaví na nohy. Zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by byl Hyde v tomto světě. Nebe mělo hodně vojáků, kteří by ho varovali. Enenra byl někde blízko, ale zalezlý a s ním i jeho kouzelník. To bylo dobře, zatím měli čas. Celou dobu, co tráví čas v hotelové kavárně nebo na jiných místech okolo, cítí Uruhovy sny. Nevidí přesně jejich obsah, jenom vnímá jejich temnotu. Hyde do něj zasel kousek sebe a ten kousek řádil v Uruhově mysli jako nádor, který bylo třeba vyoperovat. Yoshiki neměl nejmenší ponětí, jak to udělat, ani jestli zmizí, když zemře Hyde. Nebylo to tak, že by byl Hyde doopravdy uvnitř Uruhovy hlavy, ale jeho podstata tam dovedla dělat tuto paseku. Ve chvíli, kdy Uruha spatří výjev z knihy a prudce to s ním otřese, Yoshiki pocítí náhlou slabost a téměř omdlí na schodišti. Musí se pevně chytit zábradlí a na chvíli poklesnout v kolenou, ale je to jen okamžik. 

"Je vám dobře? Nechcete se posadit nebo donést vodu?" Strachuje se okolo jdoucí pár, který se mu snaží pomoci. Yoshiki se rozpačitě usměje. 

"Ne, nic mi není, arigato. Jen… tlak. Málo jsem pil." Sáhne po rychlém vysvětlení, s lehkou úklonou se rozloučí a podívá se nahoru směrem k pokojům. Raději to ale vezme výtahem. A pak ucítí ještě něco jiného. Něco se přece jenom děje. Něco velmi vážného. Jak to, že dosud necítil nic a nikdo ho nevaroval? Je to blízko, blíží se to neskutečnou rychlostí a ve stejnou chvíli se výtah otřese, zaskřípá a zastaví. Pak všechno zhasne a ponoří se do absolutní tmy. Yoshikiho to na vteřinu doopravdy vyděsí. Vyšle k Uruhovi okamžité varování toho nejsilnějšího významu. Pak se zkoncentruje a z jeho těla začne vycházet slabá záře, díky, které vidí. Najde nouzové tlačítko, ale nic se neděje. Proč se nechal chytit do tak pitomé pasti? Proč vlezl do téhle klece? Ve stejnou chvíli se výtah utrhne a řítí se šílenou rychlostí k přízemnímu podlaží. V podstatě ve stejnou vteřinu se rozletí okno v Uruhově pokoji na tisíce malých střepů a dovnitř vpadne cosi strašného. Cosi jako obrovský pták s hadím tělem a lidskou hlavou, který po dopadu na koberec získá také nohy, ale pořád je dost velký a děsivý na to, aby si s Uruhou hravě poradil. Projde ložnicí a neomylně míří ke koupelně. Je to Itsumade, démonický pták, jehož nářek vytváří nervy drásající zvuky. Ty zvuky tvoří duše těch, jenž zemřeli smrtí, kterou nikdo nepomstil nebo byla jinak ignorována a jejichž nářek celé věky nikdo neslyší. Zastaví se ve dveřích do koupelny, v podstatě už jen s opeřenými křídly na zádech. 

"Můžeš mi říkat Kaoru, Uru-chan."

Uruha

Uru by si asi hodně vyčítal, kdyby mu došlo, jak moc Yoshiho ovlivňuje tím, co se mu odehrává v hlavě. Pořád si pořádně neuvědomoval, jak moc je tentokrát pojí. Když byli blízko a viděl to na vlastní oči, věděl, že musí být opatrný, ale teď…Má plnou hlavu svých vlastních pocitů i myšlenek, aby domýšlel důsledky. Jeho vlastní slabost byla silná a zakryla opravdu hodně. Pochybností je pořád dost, ale snaží se trochu obrnit, aby mohl dál fungovat. Mají před sebou důležité věci, nemůže se skládat na podlahu, to by jim moc nepomohlo. Hyde na něj bude dorážet vždycky, to mu je jasné. Bude ho chtít zlomit, aby se k němu vrátil nebo ho bude chtít zničit. Možná by mohl jeho pozornost stáhnout k sobě a ostatní by měli volné ruce. Toho nápadu se drží ještě chvíli a začíná se mu líbit čím dál víc. Zrovna se zvedne, aby si zalezl do vany, když se začne něco dít. Kolena se mu podlomí, když ucítí příval Temnoty. Je to příšerné, stejně jako cestou z jiné dimenze. Všechno má znovu před očima a jeho odhodlání bere za své. Jenže teď cítí ještě něco jiného. Cítí Yoshiho, jak se ho snaží varovat a pak jeho pocity, při pádu výtahu. Zatmí se mu před očima a je pro něj těžké se udržet na nohou. První se mu podaří přetočit, posadit se na kraj vany, ale není schopný udržet rovnováhu. Převrátí se trochu dozadu, tak tak se zachytí druhého kraje a nakonec se sveze podél vany a zůstane sedět na zadku.

"Yo-chan." Volá ho ochraptěle a vlastně nevidí. Pořád se nedokáže dostat ven z tmy, kterou má před očima. Bolí ho na hrudníku a špatně se mu dýchá. To všechno se změní, když ucítí přítomnost někoho dalšího. Uvnitř něco vyloženě exploduje a vytlačí světlo stranou. Temnota se dere na povrch a je to znám i na jeho tváři. Je to stejně, jako když vnímá vzpomínky. Kůže i maso z její část prostě zmizí a odhalí bělostnou kost na polovině obličeje. Oči potemní a najednou uvidí hotelový pokoj. Uvnitř něj se pořád odehrává boj, ale pro tuto chvíli jde Temnota do popředí. Neví, co se stalo Yoshimu, ale jeho vliv značně oslabil a on o něj má neskutečný strach. Hledí před sebe na dveře, tiskne si dlaně na uši, aby to nemusel poslouchat. Už zase má před očima všechny vzpomínky na Hydovy rituály, kdy už podobné věci slyšel. Je to k nesnesení. Když vzhlédne, už není v místnosti sám. Hledí na postavu, která se objevila a pak začne vrtět hlavou, aniž by si stáhl ruce z uší. 

"Co tu chceš? Nech mě na pokoji." Přitiskne se zády víc k vaně. Trvá to chvíli, než se rozhodne si příchozí entitu pořádně prohlédnout. Chvíli se nic neděje, než se mu před očima proběhne jediná vzpomínka. 

"Nebudu ti říkat nijak." Temnota uvnitř něj pracuje a probouzí tu hrdější a nespoutanější stránku, i kdyby ho to mělo stát život. Několikrát zamrká, a pak mu to dojde. Už ho viděl. Při posledním rituálu a při cestě stíny, kdy se propadl do Temnoty a ve chvíli, kdy se jeho duše rozpoltila nejvíc. Už ho viděl, zahlédl ho a v jeho hlavě prostě utkvěl, i když jiná podoba. Ctí z něj, že se jejich energie už setkaly. Začne se pomalu škrábat na nohy, ale musí se přidržovat vany. Po nedávném zážitku si ještě dostatečně neodpočinul a k tomu má žízeň. Připadá si hrozně slabý a je to znát. Stejně se mu podaří vstát, ale kolena se mu chvějí. +Yo-chan.+ Zavolá ho podruhé, ale znovu se ujistí, že to teď není možné. Jedna jeho část je ochromená strachem, ani Světlo, jehož sílu od Yoshiho získal, ho nedokáže od něj ochránit. Druhá, temnější se tetelí blahem, protože cítí záchvěv domova. Díky tomu začíná být, čím dál silnější a patrnější. 

"Poslal tě Hyde? Ale já už mu nepatřím. Patřím jen sám sobě." Pokusí se narovnat, ale jde to ztěžka. Přítomnost Kaoru v něm znovu rozdmýchá touhu po pomstě. 

"Vyřiď mu, že ho zničím za to, jak moc mě chtěl využít." Podaří se mu zkoncentrovat energii, aby pozvedl hlavu a v očích se mu zablýskne.

Yoshiki, Kaoru

Pád výtahu je extrémně rychlý. Yoshiki je možná anděl, ale pokud se jeho schránka rozbije dole, dával by se dohromady celé měsíce. Musí sáhnout po extrémně vyčerpávajícím kroku a v tu chvíli ví, že tohle Hyde naplánoval schválně. Potřeboval se zbavit především jeho a povedlo se mu to velmi jednoduchým trikem. Nechal se chytit jako ptáček do klece, aniž by mu cokoliv došlo. Bylo to tak prosté, tak ironické, tak směšné… Veškerá Yoshikiho podstata se během několika vteřin převrátí z zářivý světelný výboj, který se vtáhne do jediné koule a pak zmizí. Stane se to jen malou chvíli před tím, než výtah narazí do země, způsobí zachvění snad celého hotelu a taky paniku dole v přízemí. Až se záchranářům podaří dostat dovnitř, nenajdou žádné tělo i přes to, že na záznamu z kamer bude jasně vidět, že Yoshiki vcházel dovnitř, že tam stojí a že mačkal nouzové tlačítko. To byl sám o sobě problém, ale svět teď čeká něco mnohem závažnějšího. Už nestačil jakkoliv kontaktovat Uruhu, svedl jenom poslat jasný vzkaz Taijimu a pak světelné částice jeho vědomí zamířily rovnou směrem k nebi, do samotného vesmíru, kde se propojí se všehomírem. Byl na živu, pořád existoval a nic nezapomněl, ale neměl teď tělo a byl na eóny věků daleko od nich všech. Jednotlivé atomy si okamžitě začnou razit cestu zpět k sobě, ale Yoshiki je jedním slovem rozprášen v prostoru. Nepotrvá mu to zase tak dlouho, aby se dostal dolů, ale vyčerpá na to všechnu svou vzácnou energii a místo, aby byl tím nejděsivějším protivníkem, bude možná tím nejmenším. Ale ani to mu nezabrání v tom, aby Uruhu ochránil. Je to bláhové a ovlivněné city. Yoshiki by tohle nikdy neudělal, dokonce cítí božské varování, aby se vrátil, ale nedbá na něj a poprvé za dobu své existence jde svéhlavě vstříc svému zničení jenom proto, že ho volá pouto k bytosti, která nad nimi možná neustále pochybuje. Mezitím zvedne Kaoru v koupelně jeden koutek nahoru v jakémsi pokusu o úsměv. Uruha nejspíš uvnitř své hlavy slyší jeho neustálý zoufale pomstychtivý nářek, i když se o něj zrovna teď nepokouší. Nějakým způsobem vnímá jeho podstatu a auru a podle toho se mění i jeho tvář. Fascinující… 

"Tvoje duše patří ke mě. Hyde mi ji slíbil." Řekne mu. Bylo to tak. Všechny zemřelé duše, kterým bylo ukřivděno, mu patřily, všechny se pak stávaly jeho nářkem a doufaly, že je někdo vykoupí. 

"Nejsi snad tím, kdo měl dávno zemřít? Chtěl zemřít? Nejsi tím, komu byl zmařen celý život a zoufale toužil po pomstě? Pojď se mnou, jenom já ti dovedu pomoct od toho všeho a zařídit, abys došel své pomsty." Natáhne k němu svou dlaň. 

"Anděl jako on tě nikdy nemůže pochopit. Jak by mohl? Nemá v sobě nic z toho, co tam nosíš ty. Jste každý z jiného světa, ty to volání cítíš. Víš moc dobře, kam patříš. Zbav se toho pouta, teď to půjde. Anděl je daleko, zranitelný a slabý, roztříštíš to kouzlo dupnutím podpatku a budeš volný. Už ničí nástroj, ani Hyda ani Metatrona. Kdo ví, na kom mu záleží, copak nevíš, co se o něm říká? Všechny použije pro svoje vyšší cíle a to je všechno. Nemají snad démoni mnohem víc srdce a citů, než takové bytosti?" Jeho výraz je neustále trochu soucitně nešťastný a nechá ruku pomalu klesnout. 

"Můžeš létat se mnou nad vším světem jako pták a nepatřit ani jednomu z těch dvou. Jenom já to dovedu zařídit." Pak se uchechtne.

"Ne. Dokud se nezbavíš pout s jimi oběma, nikdy nebudeš patřit jenom sám sobě." Pronese to jako fakt, nikoliv jako výsměch a mírně se rozhlédne po koupelně. Byl tu jako Hydův posel, plnil jeho vůli, ale byl také silným démonem, podobně jako Mana. Nevadilo by mu, kdyby Hyde zmizel zpět ve svém světě a nechal někoho jiného vládnout. Kaoru neměl touhu vládnout světu sám, ale jeho ptačí svoboda si nechtěla nechat nikým poroučet. Když bude tím nejsilnějším, nikdo ho už nikam posílat nebude. Takže pokud chce Uruha ničit… 

"Máš žízeň..." Natáhne k němu svoje zápěstí.

Uruha

Uru ještě chvíli vnímá přítomnost Yoshiho, díky kterému se dokáže ovládnout, aby nepropadl úplné panice. Je to jeho jediný kousek Světla, který potřebuje, aby ho úplně nepohltila Temnota. Má za to, že pokud se to stane, nedokáže se bránit. Nevěří sám sobě, že by něco dokázal změnit bez pomoci. Viděl to přece v knize, co se stane, když na to dojde. Pokud nebude něco, co ho bude brzdit, propadne části své podstaty a už to nedokáže ovlivnit. Stal by se v tu chvíli slabým, je o tom přesvědčený. Je to jako kdyby ho někdo postřelil přímo do hrudi, když Yo opustí tento svět. Chytne se za látku svršku na hrudi a sjede podél vany o něco níž i před Kaoru. Nedokáže to jinak. Upírá oči před sebe, kamsi do prázdna a se zrychleným dechem se snaží přijít na to, co se stalo. Je to marné, nepřijde na to, kam Yo zmizel, ale ví, jak hrozně to bolí. Na tváři se mu objeví několik osamělých slz, než si uvědomí s kým tu vlastně je. Tohle nemůže dopustit. Je sice slabý, ale to přece neznamená, že se vzdá tak snadno. Jenže Temnota uvnitř jeho hlavy na to má úplně jiný názor. Jamile Světlo uvnitř něj oslábne, probudí se k životu a rozbije poslední kousky klece, které ji držely v klidu. Uru má pocit, že mu exploduje hlava. Drží se za spánky a snaží se zkoncentrovat. Mezitím se mu k myšlenkám probojovávají slova Kaoru, který o láka k sobě. 

"Hyde ti neměl co slibovat. Nepatřím ti." Prskne po něm jako naježená kočka a hrdě pohodí hlavou. Temno uvnitř něj mu napovídá, že nepatří nikomu, teď už vůbec ne světlu, které mu Yo věnoval. Upře na Kaoru oči, které dostanou temnější nádech v kombinaci s rudou barvou. Má hlad a začíná být nestálý a rozhodně nepříjemný. 

"Stvořil mě, ale to neznamená, že na mě má právo. Zaplatil jsem dost velkou cenu za to, kým jsem." Sekne hlasem podruhé, aniž by z něj spustil oči. Začne se pomalu zvedat na nohy. 

"Mám jít s tebou? A proč?" Narovná se a srovná svůj postoj, i když se pořád cítí, jak kdyby měl za vteřinu klesnout k zemi. Přesto v sobě najde poslední zbytky síly. 

"Pomstít se můžu jedině tady a i s nimi. To je jediný způsob, jak poslal Hyda zpátky, kam patří a zařídit mu nudný život v Temnotě. Chci pomstu, ale udělám si ji po svém." Zamračí se na něj. I teď se mu špatně poslouchá, když mu Kaoru říká, jak ho Yo jen využívá, ale…Znovu pozvedne bradu. 

"A jak víš, že nevyužívám já jeho? Sám Hyda neporazím, to přece víš, tak proč si nepřibrat tu nejvyšší pomoc." Obrátí to na úplně jinou notu a ano, teď je to zase reálný důvod, který se v jeho hlavě rozpíná. Žádné city, jen plán temnější stránky, která si jde sobecky za svým cílem a Uru se jí nebrání. Je přesvědčený o tom, že to nejde. 

"Vážně? A nebudu tak náhodou v tu chvíli patřit tobě? Proč bych to dělal?" Obočí mu jde nahoru a pomalu si protáhne krk. 

"Vrať se k němu a dej mi pokoj." Udeří na něj. 

"Sám teď někomu sloužíš a říkáš, že ne. Jak mám vědět, že jsi vůbec schopný se od něj odpoutat? Mám lepší nápad. Vrať se při posledním boji, v tu chvíli se zbavíme Hyda a nebude nám nic bránit. To je přece lepší nápad hm?" Teď už se světlo schovává to nejzazšího koutku mysli. 

"Pak budeme skutečně svobodní oba dva." Pravý koutek se mu pozvedne. Klesne pomalu očima na nabízené zápěstí a podél páteře mu přejede příjemné mrazení. Má neskutečný hlad, který jen těžko ovládá. Nemá Yoshiho, který by ho brzdil a nabídka krve je pro něj příliš lákavá. Je příliš vyčerpaný a potřebuje sílu, aby se mohl bránit. Udělá několik kroků směrem k němu. Oči mu hladově svítí, a když je mu blízko, zvedne k němu oči. 

"Možná spolu budeme silnější, možná ne. To se pozná až při posledním boji, Kaoru-san." Na tváři se mu objeví svůdný úsměv. 

"To bude ta nejlepší možnost se Hyda zbavit. Proč toho nevyužít?" Natáhne ruku jeho směrem a proběhne se konečky prstů těsně nad jeho kůží na předloktí, zatím se ho nedotkne. 

"Proč bys měl dělat něco, co chce zrovna on? Nejsi přece poslušný mazlíček nebo snad ano?" Vyběhne mu obočí nahoru. 

"To už by nebylo lákavé." Oblízne si rty a pak skutečně sáhne po jeho zápěstí. V ten okamžik uslyší ten nářek stonásobně víc. Dokonce se mu před očima zjeví prázdné pohledy mrtvých. Má pocit, že mu z toho praskne hlava, jak silné to je. Nářek se stupňuje a jemu se podlamují kolena. Během vteřiny ho pustí a udělá několik kroků dozadu. Ze rtů se mu vydere tiché zavrčení. Zůstane částečně na kolenou, zapírajíc se dlaní o zem. Když uslyší klapnutí dveří a hlas dívky, která obchází pokoje, kvůli výtahu. Uru trhne hlavou tím směrem, predátor v něm se přihlásí o slovo a během vteřiny je u ní. Zaklapne dveře, přitiskne ji na zeď a zakousne se do hladké šíje. Cítí její bolest, je to k nesnesení a zároveň se nedokáže odtrhnout. Přitiskne jí dlaň na ústa, aby nekřičela a vysává jí až do polední kapky. Jakmile tělo začne klesat, klesá společně s ní, není schopný zastavit až do chvíle, kdy už není co pít.