Kaoru x Uruha - Hyde ti neměl co slibovat. - část 5.

(byt Kaoru)

Kaoru

Uruhova slova by mohla znamenat naprosto cokoliv. Dokonce by mu skutečně mohl být nebezpečný. Pravdou bylo, že Kaoru byl známý v démonickém světě i v tom lidském. Měl velké jméno, o kterém šly legendy a tudíž kde kdo věděl, jakými schopnostmi oplývá, ale on o Uruhovi nevěděl nic a Hyde do něj podle všeho vložil opravdu hodně. Přesto si myslí, že v jeho duši dovede docela dobře číst a že nevidí žádnou skutečně zamýšlenou hrozbu. Pokud Uruha něco provede, pak spíš nevědomky a po pravdě to Kaoru připadá vzrušující mít v posteli někoho, o kom netušíte, co vás s ním čeká. Není žádný masochista, nechce kvůli tomu dojít žádné újmy a když se nestane nic, zlobit se taky nebude, ale třeba uvidí něco, co ještě nikdy neviděl? Kromě toho vnímá Uruhův výraz a zájem. Kdyby tam nebyly, měl by se obávat víc, ale teď na něm jasně poznává, že se mu líbí a tohle celé taky. Vzápětí na to se mu dostane i slovního ujištění a nejspíš za to může jeho kompliment, ale vlastně to byla jenom přiznaná pravda. Oplatí mu ta slova úsměvem a pak už ho nechává dělat svou práci do samého konce. Cítil to vzdorovité cuknutí hlavou, ale když se podíval dolů, odpor neviděl. Jen doufá, že si tím pohybem Uruha nezpůsobil nějaké trhání, protože kaoru nepustil. Zdá se to skoro nemožné, že nikde není ani kapička navíc, dokonce ani na Uruhových rtech ne. Podívá se dolů do jeho očí a sklouzne dlaní z jeho vlasů na jeho tvář, kterou něžně pohladí. Teprve potom se dlouze nadechne nosem, jako by do teď dýchat zapomněl. Klidně od něj na chvíli odstoupí, když se Uruha začne potýkat se svým oblečením a poklidně ho pozoruje. Líbí se mu ten pohled. Udělá krok stranou k malému stolku, kde najde cigarety a jednu si k tomu připálí. Neví, jestli to Uruha snáší dobře nebo ne, ale do obličeje mu nic neposílá. Prostě se jenom kochá. Jeho výraz možná vypadá pořád stejně a trochu netečně, ale zájem v očích je jasně vidět a potlačovat ho ani nechce. Uklání hlavu na jednu nebo na druhou stranu podle toho, co se před jeho očima zrovna děje a jakmile se Uruha ocitne u něho a pevně se ho chytí kolem krku, natáhne poslepu ruku do strany, aby nedokouřenou cigaretu odložil. Trefí se na popelník a nechá ji prostě hořet. Ruku vrátí na Uruhův bok, ale nenechá ji tam dlouho. V pohlazení ho obejme a přitiskne víc k sobě. Ani by to nemusel dělat, protože Uruha je přítulný sám od sebe, ale v něm se začíná zvedat razantnější touha. Chce s ním trochu lomcovat, nechat projevit svou dominanci a líbí se mu, že si bude muset dávat pozor na to, aby to nepřehnal, protože Uruha se nejspíš nepodřizoval rád. Rovnováha byla někdy velmi tenká a teď bude taky. Cítí jeho provokativní pohyby proti svému klínu, funguje to skvěle a jeho touha se začne brzy vracet. Některé démonické schopnosti jsou výraznější, než u lidí, třeba apetit. Pousměje se, když se ho Uru opět pokusí vyhecovat slovně a pak ho nechá, aby si pohrál s jeho rty. Ucítí na jazyku chuť vlastní krve a připomene si tak, že tohle je upír a nejspíš bude kousat. Kdo ví, co s ním udělá jeho krev? Tím si Kaoru není jistý, ale je to Uruhovo riziko. 

"Jak to chutná?" Zeptá se ho se zájmem, protože tohle on nikdy nezjistí. Zároveň ho však tlakem svého těla nutí zacouvat zpět k pohovce a jakmile Uruha dosedne, opře se dlaněmi o zádovou opěru vedle jeho hlavy. Skloní se nad ním jako dravec a vezme ho útokem velmi žádostivými polibky, které jsou všechno, jenom ne něžné. Jakmile toho má alespoň trochu dost a cítí několik řezných ran na různých místech svých úst, trochu se narovná a rukama ho odešle bokem do lehu.

Uruha

Kaoru ho dokonale překvapil tím něžným pohlazením, které mu věnoval. To od něj prostě nečekal, ne od démona, kterého zná pár hodin. Něco v jeho nitru se příjemně pohne a je jasné, že by si těch doteků užil mnohem víc. Je to jen chvilka, kdy podobně přemýšlí. První se ale musí zbavit oblečení a tak na tom víc pracuje a u toho pozoruje, jak se Kaoru vzdálí a připálí si. Nevadí mu to ani v nejmenším, on sám si rád zapálil, ale zatím na to nemá ani pomyšlení. Ostatně kouření si právě užil dost. Po myšlence na toto téma se mu koutky malinko pozvednou. Kaoru ta cigareta hodně sluší, dokázal by si ho představit v křesle se sklenkou a doutníkem a on by mu k tomu klidně udělal divadélko. No možná někdy, pokud se situace nevyvine jinak. Skousne si ret, když vidí výraz v jeho očích a věnuje mu hříšné pousmání. Dává si záležet, aby se svlékal rychle, ale aby to vypadalo dobře. Nemohl by se sebou žít, kdyby to bylo jinak. Jen doufá, že když se k němu přiblíží, neřekne mu, počkej chvíli, já si to tady dotahám. To se naštěstí nestane a on za to v duchu Kaoru pochválí. Nechá se strhnout dalšími polibky, které jsou mnohem vášnivější a Uru konečně dostává to, co celou dobu chtěl. Pořád to není ono, ale nemá k tomu daleko. Vydechne do jeho rtů, když ho k sobě přitiskne a zároveň se spokojeně usměje. Cítí se v jeho náruči dobře a paradoxně bezpečně. Neměl by tak přemýšlet, ale jemu je poslední desítky minut dost jedno, co by dělat měl a neměl a bere si to, co chce. Momentálně je to pevná náruč Kaoru a jeho vzrušení, které začíná znovu cítit. Ne, opravdu by nemohl být spokojenější. Oblízne si rty, na kterých mu utkví kapka krve, když se od Kaoru na chvíli odtáhne. Moc mu chutná a je to znát na jeho očích, které dostanou trochu jiný nádech. Jsou rudé a plné touhy, která se v něm kumuluje. Po jeho otázce si promne rty, jak kdyby si to potřeboval ještě trochu vychutnat. 

"Výborně." Okomentuje tu chuť rovnou, aby ho ujistil, že nic není špatně.

"Jako drahý a silný alkohol. Asi budu muset dávat pozor na dávkování. Trochu mi motá hlavu." Zavrtí rozverněji a je to zase dvojsmysl. Může tím myslet Kaoru anebo jeho krev. Ať si klidně vybere, co je mu víc po chuti. 

"Budeš zrát s přibývajícími roky?" Trochu ho popíchne, ale nemyslí to zle. Nebránil by se tomu, kdyby ho mohl chutnávat pravidelně. Víc ho obejme kolem krku, když začne couvat, ale věří mu natolik, aby se pro tentokrát nechal vést. Čekal na chvíli, kdy to Kaoru vezme do rukou, to se právě děje a Uru si to neskutečně užívá. Usadí se na pohovku a okamžitě vzhlédne, pozorujíc ho, jak se k němu sklání. 

"Takto ti to sluší." Dopřeje mu ještě jeden kompliment, aby bylo jasné, že si to vážně užívá. Tiše si zasténá do jeho rtů, jakmile pocítí jeho vášnivé polibky. Dlaně vystřelí k bokům nad ním a pevněji ho sevře. Neovládá své vzrušení, které ho nutí být mnohem dravější a brzo pocítí další příchuť krve Kaoru. Nespokojeně si povzdechne, jakmile o jeho rty přijde, stejně jako o krev. Jeho oči září rudou, která se pomalu přelévá v černočernou tmu, jak si ho berou stíny okolo a Temnota. Nechá se odeslat na pohovku a tam se pohodlně uvelebí s nedočkavým zavrcením v bocích.

"A jak dlouho na tebe budu muset čekat tentokrát?" Zeptá se ho provokativně, než se dlaní začne zlehka hladit v klíně, jak kdyby to chtěl dokončit sám. Druhou dlaní si zajede mezi dlouhé prameny a ozve se další roztoužené povzdechnutí. 

"Už nechci čekat, potřebuju cítit tvoje ruce a tělo." Zase se objeví trochu umanutý podtón a při něm se stíny kolem nich prudčeji zavlní. Zdá se, že kopírují odraz Uruhových pocitů. Pomalu, ale jistě se stahují kolem nich, jakoby se chtěli taky podívat blíž. Prudce se natáhne po jeho zápěstí a trhne s ním svým směrem, aby se k němu konečně přidal.

Kaoru

Uruhova odpověď ho překvapí, ale také velmi potěší. Drahý a silný alkohol byl něčím, co měl opravdu rád. Daleko víc, než přeplněné kluby, si užíval malé podniky s kvalitní whisky. Jen pár stolků, příjemná, velmi soukromá atmosféra a barman, který o tom věděl věci, které jeden ani netušil, že může znát. A pokud přesně takto chutná i jeho krev, nemohl by být spokojenější. Ono to vlastně dávalo logiku, protože to bylo jeho esencí. Usměje se na znamení, že se mu kompliment líbil, ale také na to, že si Uru bude muset dávat pozor na dávkování. Nemá obavy z jeho řádění, kdyby to přehnal. Spíš si říká, aby mu pak neusnul v náručí příjemným a hlubokým spánkem, protože taková místa k tomu přímo svádějí. Hlad na jednoho padne spíš druhý den. 

"Pokud je to tak skvělé, pak nejspíš ano." Řekne mu ve stále dobré náladě. Kaoru byl na světě od počátků japonských dějin, tedy víc, než dva tisíce let. Ne vždycky byl tady, občas ho taky někdo dovedl poslat zpátky, ale v tomto období dějin se to už dlouho nestalo. Naposled to bylo v období Azuči a to už je taky pár stovek let. Jakmile je Uruha před ním na pohovce, má Kaoru možnost pořádně si prohlédnout jeho tvář. Všechny detaily odhalené kosti, stejně jako jeho oči, které jsou podbarvené tím, co se s ním právě děje. Sám na sebe prozradil, že musí jeho krev opatrně dávkovat, ale co chvíli si několik kapek ukradne. Kaoru netuší, kdy by to mohlo být příliš, jestli to počítat na kapky nebo celé doušky, ale očividně bude muset být opatrný za ně za oba. Nad tou otázkou se trochu ušklíbne a pohodí hlavou. Uruha ho provokuje svými doteky ve vlastním klíně a tím, jak při tom vypadá, ale když se ho pokusí vzít za ruku a stáhnout k sobě, prudce se mu vytrhne. Okamžitě následuje další razantní gesto, které všechny stíny odežene o několik metrů dál. S kvílením se schoulí v rozích pokoje a zatím nemají chuť se znovu přibližovat. Jenom tím dokázal svou okamžitou sílu a to je pořád nic ve srovnání s tím, co by mohl provádět Hyde. Byl mnohem starší, než Kaoru. Snad jako lidstvo samo. Kaoru se vzápětí přesune jedním kolenem na pohovku vedle Uruhova boku a druhou nohu nechává na zemi. Sklání se nad ním, rukama ho vezme za boky a prudce přitáhne k sobě. Nemíní se tam s ním mačkat, jen ať si udělá pohodlí, protože on ho chce z této dominantní dravé pozice a to hned. 

"Nebudeš muset čekat vůbec, ale jestli se ti to bude líbit, to netuším." Olíznutím si nasliní několik prstů najednou a rovnou najde vchod do jeho těla. Nesnaží se mu ublížit, ale ten drak se právě probudil a začíná mu vládnout. Nebude brát ohledy vůbec nic, nejspíš ani kdyby Uruha křičel Dost. Není ani tak uspěchaný jako spíš dravý a najednou má v očích nedočkavost. Je mu jasné, že Uruhovi se podobné zacházení z počátku zase tolik líbit nebude, ale dřív než bude mít čas nějak výrazně prskat, nahradí svoje prsty svou chloubou a v přímočarých, ale opatrných pohybech se začne tlačit proti jeho nitru. Jakmile je dost daleko, má v podstatě volné obě ruce. Jednu nechává položenou na Uruhově koleni, čímž si může sám příjemně regulovat jeho nožku v tom, jak daleko od sebe ji dá nebo jak vysoko a že to začne hojně využívat a tou druhou se opírá o opěru pohovky. Musí do ní zarývat prsty, aby je nezarýval do Uruhy. Někudy to všechno vyventilovat musí. Brzy přijde na to, jak jím posouvat tak, aby to chvíli bylo hlubší a chvíli zase intenzivnější a začíná s ním dělat doslova, co chce. Čím víc si Uruha nevládne, tím je to jednodušší a je to jen proto, že před ním leží vydaný na milost, skoro na něj nedosáhne a Kaoru si ho může upravovat, jak chce. Líbí se mu ten pohled. 

"Jsi nádherný." Řekne mu spontánně a možná potom Uru alespoň trochu zkrotne. Pokaždé, když se snaží pomoct si sám, protože to je jediné místo, kam může s rukama, Kaoru ho přesně plácne a odežene je. Ne, teď je tady pánem on!

Uruha

Uculí se s trochou rozvernosti, když mu Kaoru potvrdí, že to bude tak jak si myslí. V ten okamžik v něm naroste touha, jej opravdu ochutnávat. Nejde o to, že by měl potřebu s ním být každý den. Je mu jasné, že to se nikdy nestane, už jen proto, kým jsou. Jen si dokáže představit, že se občas ukáže a užijí si společné chvíle. Dost obratně se do toho zase motá, ale to je v jeho životě snad už normální. Měl by se odprostit od podobných vztahů, jen už jenom proto, co zažil s Hydem a stejně tomu v tuto chvíli nedokáže poručit. Pozoruje ho, jak stojí nad ním a ví, že si ho prohlíží. Snaží se vypadat, co nejvíce svůdně, aby Kaoru neodolal a přece jen přišel za ním. Jeho nově objevené já se nechce v ničem omazovat. Proto si krade každou kapku a snaží se odhadnout, kdy toho bude příliš. Stejně má někde uvnitř pocit, že i kdyby to přišlo, stejně nedokáže zastavit. Na to je to příliš příjemné a omamné. Je jako drahý alkohol, pořád si to myslí, ale teď už je v tom i něco z drogy, co ho nutí pokračovat dál a dál, prostě návykové. Vážně byl přesvědčený o tom, že se k němu Kaoru přidá, když ho k sobě stáhne. Nakrčí vzdorovitě obočí a pohodí hlavou, když se to nestane. Je znát, jak moc je mu podobné odmítnutí proti srsti a začne se v něm hromadit negativní energie, která podporuje stíny kolem. Prudce sebou trhne, jakmile přijde gesto od Kaoru a odežene stíny dál. Cítí tu sílu a moc, která v něm během vteřiny rozproudí mnohem víc vzrušení. Dokonce jej tím gestem donutí k dalšímu povzdechu. Je dokonalý ve své démonické podstatě a to, jak je odehnal…Chce to vidět zas a znovu. 

"Ukážeš mi to ještě jednou?" Pobídne ho touhou zastřeným hlasem a je jasné, že jeho moc ho silně vzrušuje. Pozoruje ho, když si k němu klekne a vzápětí je popotažen k němu. Dostane další vzduch z plic a trochu se ošije, protože ta slova se mu nelíbí. Není si jistý, co se právě stane. Jeho tělo však reaguje úplně jinak. Líbí se mu, jak s ním zachází a co s ním provádí. 

"Jestli se mi to nebude líbit, budeš mít problém." Nezarazí se, i když je hodně malicherné, vyhrožovat právě jemu, ale je to spíš jen taková hra. To, c ose odehrává v Uruhových očích, tomu napovídá. Pootevře rty, když vidí, jak si sliní prsty a začíná mu být jasné, že tohle rozhodně něžné nebude. Skoro ho vyděsí, že se mu ta představa líbí. Neví, co se stalo, ale teď se toho rozhodně vzdávat nechce. Otevře doširoka očí, když se ho dotkne rovnou na citlivých místech a propne se nahoru. V prvním okamžiku to není zase tak příjemné a snaží se chytnout jeho ruku, aby ho zastavil.

"Co to…" Snaží se ho odradit, jenže je to marná snaha. Uruhovo tělo zaplaví během vteřiny příjemné pocity a je po celém vzdoru, kterým se mu snažil ukázat, že sebou vláčet nenechá. Nechá a rád. Chce zatnout prsty do pohovky, ale nejde to kvůli kůži a snaží se opravdu nesténat, jenže to taky není reálné. Znovu se pokusí trochu převzít kontrolu nad tím, co se tu děje a možná mu i v rámci roztoužení vynadat, že se k němu takto chovat nebude, ale veškerá panovačnost se ztratí v dalším dlouhém zasténání, kdy do něj začne vstupovat. Nevydrží jeho pomalý vpád, a když je téměř u konce, pohne se proti němu, aby už ho mohl cítit v plné délce. Stíny zůstávají opodál, ale přesto se v tento okamžik znovu rozvíří jen díky tomu, jak silné pocity Uruhou zamávají. Zvládne akorát bouchnout pěstí do pohovky a tiše si zanadávat, protože to je jediné, co mu Kaoru dovolí. Je mu vydaný na milost a nejspíš ho víc děsí fakt, že se mu to líbí. Podívá se na něj se spokojeným pousmáním, jakmile přijde kompliment. To je vlastně přesně to, jak chce vypadat. Už chce dojít na vrchol, má pocit, že to déle nemůže vydržet, ale pokaždé, když si chce pomoct, je zastaven. Chvilkami už na něj vrčí a v očích mu žhne nekonečná temnota. Je jen těžko říct, co by se stalo, kdyby Kaoru nebyl silnější. Přesto všechno exploze v jeho nitru není daleko a skončí i bez pomoci. V ten okamžik místnost potemní a vzduch kolem se rozvíří a naplní těžkým vzduchem, který není k dýchání. Pro smrtelníky rozhodně. Ani si neuvědomí, že v tu chvíli Kaoru uvnitř sebe prudce sevřel a nepustil po celou dobu, kdy s ním lomcují nárazové vlny prožitého orgasmu. Jakmile se přes něj přilije to nejintenzivnější, a začne vnímat věci kolem sebe, objeví se mu na tváři nevypočitatelný úsměv. Zapře se dlaněmi o pohovky a pohne se pozadím proti jeho bokům. Ne, rozhodně ještě neskončili, i když má pocit, že jeho tělo víc nevydrží. Jenže on se nechce dát tak snadno.

Kaoru

Kaoru je momentálně velmi zaneprázdněný a proto ho překvapí, když se ho Uruha zeptá, jestli mu to ukáže ještě jednou. Na okamžik se mu musí podívat do očí. Očividně má rád mocné bytosti a jejich sílu vedle sebe, to dokazuje už jen to, kterého anděla si vybral, ale proč pro všechny démony nezůstal s Hydem? Protože se k němu Hyde začal chovat jako k věci? Nejspíš. Mnoho démonů bylo takových, neumělo nebo nechtělo hýčkat svoje svěřence. Kaoru byl jiný. Každí byli jiní… jako lidé. 

"Když budou moc dotírat..." Skoro zavrčí a pro Uruhu by to mohla být pobídka, aby to samozřejmě zkusil a stíny zase přitáhl, ale Kaoru pochybuje, že na to za chvíli bude mít čas a myšlenky. Uchechtne se, když mu Uruha hrozí problémy z jeho strany. 

"Vlastně v ně tajně doufám." Vrátí mu popíchnutí tichým hlasem. Uruhovy reakce jsou z počátku rozporuplné a on ví proč, ale není z těch, kdo by se toho lekli a ohleduplně přestali. Prostě ve všem pokračuje a Uruhovo tělo mu posléze začne říkat, jak moc se mu to líbí. Pokud má rád Uruha moc, pak se mu to líbit musí. Je jednoduché to všechno vybalancovat, pokud se snažíte trochu naslouchat a doopravdy chcete. Uruha chce být tou mocí hýčkaný, vědět, že je tím jediným a že mu ve skutečnosti nebude ublíženo, že bude ten protěžovaný. A pak pro vás udělá cokoliv. Hyde byl svou mocí natolik zaslepený, že tohle ve své mysli odmítal připustit a šel na všechno až příliš přes svou moc. Ale proslýchalo se, že teď všechno začíná být jinak. Že přišel kdosi, o koho se doopravdy stará. Podle Kaoru to ale bude mít důvod. Využít a odhodit, tak jako celé ty věky. Uruha ho k sobě doslova přirazí a tím dá jasně najevo, že se s ním nemusí jednat v rukavičkách. Kaoru by zajímalo, jak moc je spokojený s tím, že vlastně nemůže kousat. +To je lepší než náhubek.+ Pomyslí si pobaveně, ale za tento komentář by Uruha rozhodně nebyl rád a tak zůstane jenom v jeho mysli. Stíny se znovu začnou divoce vlnit, některé mají snahu trochu se přibližovat, ale zatím mají příliš velký respekt. Má ho i Uruha? Líbí se mu, jak se snaží ventilovat svou touhu, jak bouchá do pohovky a vůbec o sobě neví. Je to velmi omamný pocit, velmi návykový pocit. Nezlobil by se, kdyby to neviděl naposled. +Ten tvůj anděl byl nakonec pěkně zvrácené zvíře. Říká se to o nich, ale když tě vidím, je to jasný důkaz.+ Promlouvá k němu v duchu, protože mu ho nesmí připomínat. Čím déle tohle celé trvá, tím víc se Uruha začíná zlobit a teď přichází ta chvíle, kdy si Kaoru musí dát pozor, aby se bestie neutrhla z vodítka. Přece jenom nechce pěkné chvilky skončit tím, že s ním bude bojovat nebo ho nahánět nepříčetného po městě. Zatím nechce, aby kdokoliv věděl, že je Uruha u něj. Uruhův vrchol to zařídí za ně za oba. Objeví se v pravou chvíli snad pár vteřin před možným běsněním a tím všechno vyventiluje a posléze také uklidní. Uruha ho v sobě doslova skřípne jako v kleštích, zabrání jeho pohybům v něm a díky tomu ho odešle na vlastní vrchol, který není o nic méně intenzivní. Stíny už zběsile třeští okolo nich a on si jich nejdřív ani nevšimne, jak moc je mimo sebe. Kaoru se musí propínat v zádech a nechat vlasy spadnout na lopatky. Teprve potom mu dojde, co se kolem nich děje, nebezpečně zavrčí a prudkým gestem, které způsobí jakousi rázovou vlnu, pošle všechny stíny na své místo. Bolestivě kvílejí a choulí se v koutě, ale Uruha to přece chtěl vidět. Až nyní si Kaoru uvědomí, že se tady skoro nedá dýchat. Neví, jak moc je Uruha mrtvý nebo ne, ale jeho lidská schránka kyslík potřebuje. Dovede ji držet na živu delší dobu i bez něj, ale ne moc dlouho. Podívá se mu přísně do očí. 

"Nech toho!" Napomene ho a i on se tváří nevypočitatelně. Uruha mu odpoví po svém pohybem svých boků. Pevně je sevře a zastaví. Pak jednu ruku protáhne po jeho těle, až k jeho hrdlu a jemně jej sevře. 

"Pojď ke mně." Zavrní.

Uruha

Koutky se mu malinko zvedly, když mu Kaoru řekne, že stíny klidně znovu odežene. Bylo úžasné to pozorovat a ano, rozhodně to zkusí, až bude mít zase chvilku čas. Málem by nad jeho dalším popíchnutím protočil očima v sloup, ale ani na takovou reakci už nemá myšlenky. Je dokonale zaneprázdněný tím, co se děje a kolik síly kolem nich pulsuje. Cítí, jak se v něm hromadí energie a nemá kudy odcházet. Je to k nesnesení a zároveň by si nepřál nic jiného. Jedné jeho části se líbí, jak s ním Kaoru zachází a že nepřestával, i když se mu to úplně nelíbilo. Možná to na něj bylo spíš příliš přímočaré. Jenže tím, jak společně pokračují, ho přesvědčuje o tom, že je to to nejlepší, co kdy zažil. Těsně před vrcholem měl pocit, že se díky síle uvnitř snad roztrhne, ale nic z toho se nestane. Všechno míří k tomu, aby si řádně užil vrchol společně s ním. Do mysli se mu tlačí Kaoru a to, jak ve chvíli svého vrcholu vypadal. Ano, moc dobře ho zahlédl a líbilo se mu to. Zdá se, že přece jen umí pustit své skryté já a Uru je spokojený, že to bylo právě s ním. Po tom, co mu říkal a s vědomím, že je mu po dlouhé době tak blízko, má najednou pocit své vlastní výjimečnosti. Dokázal to z něj dostat a očividně si dost dobře užili oba, co víc si přát? Ještě není zcela při smyslech, ale zavrčení mu neujde. Ohlédne se na něj a vidí to gesto, při kterém i Uruhovi naskočí husí kůže. Je vážně neskutečný a ten pohled by ho snad nikdy neomrzel. Třeba to uvidí ještě několikrát, ale pochybuje, že to bude mít menší efekt. Koutky se mu zvednou nahoru ve svůdném pousmání, když si ho znovu prohlédne. 

"Moc hezky se na tebe kouká. Jeden by přišel o rozum." V kočičích očích se zablýskne chtíč a jsou už zase podbarvené vzrušením. Ano, opravdu to na něj má taková efekt, tím spíš, že jemu zatím Kaoru neublížil. Možná za to i trochu může to nebezpečí, které z něj sálá. V prvním okamžiku nevnímá, jak moc ztěžkl vzduch v místnosti. Dýchá stejně přerývavě jako před chvíli a dává to za vinu prožitému vrcholu a tomu, že už nastoupí na cestičku k dalšímu. Ještě pár pohybů si dovolí proti jeho klínu, než se ozve hlas Kaoru, který ho napomene. Prudce se po něm ohlédne a pohodí hlavou.

"Proč bych měl?" Prskne po něm zpátky a v očích se mu rozvíří temnota, která není ráda, když jí někdo napomíná. Koutky se mu zvednou v dravějším pousmání.

"Líbí se mi to." Je znát, že sám sobě už příliš nevládne. Sykne po něm podruhé, když jeho boky zastaví, aby mu dal najevo, že tohle už se mu rozhodně nelíbí. 

"Copak to nechceš zažít ještě jednou? Já ano." Provokuje ho, aby jej pustil a mohli pokračovat. Prudce zalapá po dechu, když ho ruka sevře kolem krku. Hned k ní vystřelí svými, jakoby ho chtěl zastavit, ale nesvírá ho příliš. Něco v něm se trochu upokojí, jak kdyby to začalo tušit, že taky může přijít o život. Podívá se na něj a svůdně se pousměje. 

"Bude mi potěšením." Zavrní jako přítulný kocourek. 

"Rád bych k tobě šel mnohem blíž, ale teď to moc nejde." Pozvedne pomalu obočí.

"Co tak vyzkoušet tu postel, co vypadá tak pohodlně?" Ozve se jeho stránka, která by si ráda vychutnala víc místa kolem sebe a taky trochu možnost si ho pořádně osahat.

"Ještě jsi mi skoro nic nedovolil. Třeba budeš překvapený." Svádí ho dál a je zvědavý, jestli mu to projde nebo o nic podobného Kaoru nestojí. Teď když ho tolik nesvírá, se boky znovu pohne proti jeho klínu a s pomalými krouživými pohyby pokračuje dál. Dlouze vydechne, když se k němu víc natiskne pozadím a ucítí ho opravdu hodně hluboko. 

"Jsem plný…" Odmlčí se na chvilku a provokativním pousmáním. 

"Energie." Dodá, aby bylo jasno, co přesně myslel.

"Jen díky tobě a rád bych ji díky tobě ještě trochu vyčerpal." Oblízne si rty. Co si budou, takto si nemůže ani kousnout a na jeho krev už má zase chuť. 

"Jsi k sežrání, víš?" Broukne s tichým zasmáním.