Kaoru x Uruha - Hyde ti neměl co slibovat. - část 6.

(byt Kaoru)

Kaoru

Jeden by se vážně zamyslel nad tím, jestli kvůli němu kdy někdo přišel o rozum. To nejspíš ne, nebyl ten typ, spíš svoje ovečky konejšil. Ale rozhodně je to velmi příjemný kompliment. +Tvému andělovi se to nepodařilo. Kdepak se potom vzalo to vaše pouto?+ Jeden nad tím musí nutně přemýšlet. Temnota zařídila hodně, ale stejně se mu ten svazek zprvu jevil silnější, než teď. Uruha ho v první vteřině neposlechne. Očividně se mu líbí, že má na chvíli navrch a ta jeho otázka je naprosto zbytečná, protože on moc dobře ví, že Kaoru kyslík potřebuje a že by bez něj mohl za chvíli dohrát. Kaoru je ale přesvědčený, že i Uruha. Jen bylo otázkou, jestli nesnese víc. Možná by se vyčerpal a trochu si ublížil, ale zabil by Kaoru. On by se samozřejmě nedal snadno, prostě by na něj zaútočil, aby svoje síly nevyužíval, ale to byly trochu extrémní myšlenky. Uruha toho za chvíli nechá sám od sebe, protože se mu podaří zaměstnat jeho hlavinku zcela jinak. Uruha ho láká k sobě a na další kolečko a i když to vypadalo, že jeho ruce ze sebe prudce strhne, nakonec se ho jenom dotkne a nechává je tam. I tohle se mu očividně líbí, když to Kaoru nepřehání. Všechno je to jenom o tom balancu mezi nimi. Kaoru pomalu stočí oči ke zmiňované posteli a ihned mu padne do oka. Proč se dál mačkat na pohovce, když to podstatné už se na ní stalo? Ano, ještě mu nic nedovolil, ale svou moc už mu přece maličko předvedl, takže nebude na škodu nechat Uruhu, aby si trochu pohrál. Uruha mu svými boky znovu připomene všechnu slast a on vrátí pohled k jeho tváři. Je to tak příjemné, že si musí tiše povzdechnout a vlastně se mu odtud ani moc odcházet nechce. Byly chvíle, kdy jeden vážně netušil, jak se rozhodnout. To prohlášení ho přiměje klesnout očima k jejich spojeným tělům a po jeho dokončení se pousměje. Plný energie… kde kdo už by dávno odpadl, alespoň na chvíli, ale tahle bytost není člověkem a očividně toho snese dost, na to, že před chvílí přišla o údajnou lásku svého života. Kaoru jejich vztahu přestává věřit. Možná nebyl takový, jak si ti dva mysleli. Škoda, bývalo by to anděla zničilo, ale ještě pořád je to možné. Třeba byl anděl zamilovanější, než kříženec? Je mu úplně jasné, na co Uruha myslí a co by si s ním chtěl ještě vyzkoušet a on se rozhodne mu to dopřát. Konečně z něj vystoupí a narovná se na obě nohy. Pak ho vezme za ruce a silou vytáhne k sobě do náruče. Počítá s tím, že by se Uruhovi moha zatočit hlava, takže ho u sebe chvíli podrží, pak jednu jeho ruku pustí a vykročí s ním směrem k posteli. Jeho krok je dlouhý, moc se necourá. Je vidět, že je zvyklý dělat věci poměrně přímočaře, když se k nim už rozhodne. U postele se zastaví a na okamžik se mu podívá do očí. Potom se na ni posadí a povytáhne se dozadu, aby se pohodlně uvelebil. 

"Tohle je tvoje kolo." Řekne mu s lehkým úsměvem. Na nočním stolku má cigarety. Ještě nikam nespěchá. Natáhne se po krabičce a nejdřív nabídne Uruhovi, kdyby si taky chtěl udělat příjemnou přestávku. Pak si sám zapálí a prostě pozoruje jeho nahé, dokonalé tělo. Možná by se mu měl omluvit, ale za co vlastně? Že se jím rád kochá? 

"Je to trochu jako v galerii. Ani se nemusím přesouvat k dalšímu exponátu." Řekne mu a vydechne obláček kouře, který na chvíli zahalí jeho tvář. Později si mohou společně dát další skleničku. Tedy pokud nebude mít Uruha otravu jeho vlastní krví. Kaoru pozvedne koutek v pousmání nad svou myšlenkou a pak udělá ukazováčkem gesto Pojď ke mně.

Uruha

Neměl v plánu mu jakkoliv ublížit, jen už příliš neovládal sám sebe. Na to si později asi bude muset dávat pozor. S nově objevenou silou, by mělo přijít i větší sebeovládání, jen si není jistý, že to vůbec zvládne. Teď by mu to nejspíš překáželo, ale nakonec by se to při boji s Hydem mohlo hodit. Kaoru mu dodává sebedůvěru, ale taky by se to nemuselo vyplatit. Pokud si bude Uruha příliš jistý, mohl by si třeba říct, že po Hydovi půjde mnohem dřív a nakonec by to mohlo skončit úplně jinak, než jak si v hlavě naplánoval. Je vlastně hodně překvapený tím, že mu Kaoru nedává příliš znát jeho sílu. Všechno se drží na příjemné hranici slasti a toho, co se mu opravdu líbí, i když se vůči Uruhovi chová dominantně. Tohle bylo přesně pro něj. Trochu omezování, ale nic přes hranici únosnosti. Pozoruje jeho tvář a je jasné, že Kaoru nad jeho návrhem uvažuje. Přece se tady nebudou tak dlouho mačkat? Byl by otlačený, mrzutý a to by bylo horší, než tisíce stínů a ztracených duší, jak nepříjemný dokáže být. Ne, tuto stránku poznalo jen málo tvorů, a pokud ano, chtěli na to velmi rychle zapomenout. Je mu jasné, že by Kaoru brzo zakročil a možná by i zmizel, protože by Uruhovu panovačnost nesnesl, ale zdá se, že dneska na to nedojde. Pohne se ještě jednou, aby jejich přesun trochu urychlil. Už si vůbec neuvědomuje, že Temnota nad tím přebrala úplnou moc a vymazává mu pomalu vzpomínky na předešlé dny i týdny. Nechává jen ty bolestné a touhu po pomstě. Jak snadné je ovládnout jeho lidskou část mysli, i když se dost dobře bránila. Kdyby se ho někdo zeptal, jak vypadal Aoi, už by si příliš nevzpomněl. Možná jen na chvíli, kdy přišel o zrak. Ostatní už by si nejspíš nevybavil vůbec. Možná tak Torovo skučení, když se vrátili ze stínů. A Yo…Cítí uvnitř sebe jakýsi pozůstatek něčeho, co bylo silné. Je to jen stopa a letmé záblesky. Jak kdyby se mu něco snažilo z hlavy dostat další a další vzpomínky. Jsou však čím dál víc zastřené temným oparem a za chvíli po nich zbude jen černočerná tma. Už téměř není člověkem. Nakonec opravdu zůstane uvězněný ve své démoničtější části. Pootočí se směrem ke Kaoru, když se narovná a nechá se vytáhnout na nohy. Přistane v jeho těsné blízkosti s dlaněmi položenými na jeho prsou. Pohladí ho a pak jej následuje k posteli. Tím, že s tím vůbec souhlasil, mu vykouzlí další děsivý úsměv na tváři. Zůstane chvíli stát u postele nad ním a prohlíží si ho, jak se na ní uvelebí. Je opravdu krásný. Když k tomu přidá sílu, která se kolem něj kumuluje, je to děsivé a zároveň nechce nic jiného, než jít blíž. 

"Opravdu mám tu výsadu?" Pozvedne sám sebe na vyšší příčku, ale zdá se, že je s tím nadmíru spokojený. Přesune se na čtyři a pak k němu, aby si převzal cigaretu. Povytáhne ji z krabičky a pak vyloví rty. Nechá si připálit, než se v čele usadí na paty a slastně si potáhne. Není to tak úplně přestávka. Kaoru se dívá a tak mu to představení klidně dopřeje.

"Žádný jiný ani lepší v okolí není." Ujistí ho, ale ten kompliment se mu líbí, je to znát na jeho očích. Potáhne si znovu a jeho dlaň už se rozběhne po bledé pokožce. Zavrtí vzdorovitě hlavou, když pozve k sobě. Zůstane na svém místě a dál pokračuje v divadélku. Sáhne si dokonce i do klína, který už se začíná pomalu probouzet k životu. Jakmile dokouří, přesune se znovu na čtyři a přes Kaoru se natáhne k popelníku, aby cigaretu velmi pomalu típnul. Chvíli kouká na své ruce, než přesune očí do tváře kousek do sebe. Nakonec se pohodlně uvelebí kousek pod klínem Kaoru a nehty se proběhne po jeho hrudi. Pořád ještě přemýšlí, co by mu provedl. Nakloní hlavu na stranu, než se skloní k jeho kůži, na které perlí pár kapek krve, od toho, jak ho poškrábal. Pomalu přejíždí jazykem po všech cestičkách, které způsobil. V jednom okamžiku stáhne svou ruku a ta zmizí mezi jejich těly. Najde své vlastní přirození a posune se víc dopředu, aby mohl sevřít i chloubu Kaoru v jedné dlani. Tohle si nakonec užijí nejspíš oba. Povzdechne si do jeho kůže, když s dlaní začne pohybovat. Už jen to mu způsobuje slastné pocity a to se ještě s každým pohybem otírají o sebe.

Kaoru

Uruha tomu říká výsada a je to velmi příjemné. Kaoru se pousměje a přikývne. Očividně si dovedou lichotit navzájem tak, jak si to přejí slyšet a to se taky nestávalo zrovna často. Jakmile se k němu Uruha začne posouvat po svém šelmím způsobu, ještě pořád si dopřává všechny pohledy na něj. Líbí se mu to. Stejně jako to, jak si bere cigaretu. Je rozhodně pro oči velmi působivý. Obratně mu připálí a nechá ho, aby si také dopřál pár svých klidných momentů, ale Uruha to nevydrží dlouho a očividně to ani moc dlouho nepotřebuje. +Ty jsi nezmar… za chvíli utaháš snad i mě nebo co.+ Pomyslí si pobaveně. Jakmile se Uruhova ruka začne hýbat, Kaoru k ní prudce klesne pohledem a maličko povytáhne obočí. Je to jako by neskončili zrovna před malou chvílí. Tohle bude hodně náruživé stvoření. S tím, jak u toho kouří, vypadá jako nějaká drahá francouzská coura, ale nemíní to nijak špatně, spíš jako ten nejlepší kompliment. Prostě jako umění. Jako když kupujete drahý obraz. Nechá si ty myšlenky raději pro sebe, protože si není jistý, jak by k nim Uruha přistoupil a teď si ještě nechce kazit společné chvilky. Dovede si to vychutnat až do okamžiku, než se Uru pohne, aby se naklonil až těsně k němu a odložil nedopalek do popelníku. Nadechne se vůně jeho vlasů a zabrní ho pokožka, když je tak blízko, ale stejně ovládne svoje ruce, aby se ho ještě nedotýkal. Pouze z bezprostřední blízkosti sleduje všechno, co vidět jde. Prudce, ale tiše nasaje vzduch do plic, když ho Uruha poškrábe, až mu na hrudi vyskočí kapičky krve. Okamžitě to ucítí ve vzduchu a je to nic proti tomu, co musí cítit predátor naproti němu. Samozřejmě, že toho Uruha hned využil, když mu Kaoru dovolil se víc přiblížit, tohle očekával. Trocha bolesti není nic, co by nezvládl. Uvidí se, co se stane dál. Na prsou ho pošimrají konečky Uruhových vlasů a vzápětí ucítí i jeho rty. Hýčkají potrápenou pokožku, nutí ji zase se hojit a on musí sám sebe hodně přemáhat, aby se ho konečně nedotkl. Ještě nechce, protože sám sobě nevěří, že by se znovu nepokoušel převzít dominantní roli. Chce, aby mu ještě Uru sám ukázal, co pro ně dva vymyslí. A ještě, že to neudělal, protože vzápětí ucítí dotek ve svém klíně a nejen Uruhovy ruky, ale i jeho chlouby. Asi dvě vteřiny mu nedochází, co přesně chce Uruha udělat, ale vzápětí na to se krátce a tiše rozesměje, nechá hlavu na chvíli zaklonit a opře ji o čelo postele. No dobře, tohle by mohlo být zajímavé. 

"Myslíš, že to zvládneš oboje najednou nebo ti mám trochu pomoct?" Popichuje ho a naprosto cíleně tam sedí jako král světa a nehne ani prstem. Je si jistý, že přesně tohle si teď přeje i jeho milenec. Nebude ho trápit a natahovat vlastní slast na nekonečně dlouhou dobu, pokud to neudělá Uruha sám, ale pravdou je, že to chvíli trvá, protože už mají dnes v noci něco za sebou. Tím spíš si však může užít jeho blízkost. Nakonec to přece jen nevydrží, vezme jeho dlaň a dá ji stranou, aby ho mohl chytit za boky a přitáhnout na svůj klín. Líbí se mu, když cítí váhu jeho těla, stejně jako se na něj může stále takto dívat. Před tím byl Kaoru ten nahoře. Teď může všechno řídit Uruha a jeho by zajímalo, jaký bude. 

"Zdá se, že dnes v noci se skutečně.. hmm… hluboce poznáváme." Řekne mu. Je to jako nějaké hodně vydařené rande. Pro oba asi velmi nečekané. Přejíždí dlaněmi po jeho stehnech nahoru a dolů, nemne je nijak silně, prostě jen hýčká jeho sametovou pokožku.

Uruha

Je nadmíru spokojený s tím, jak se na něj Kaoru dívá. Měli by opravdu problém, kdyby nedostával dost najevo, že se mu líbí a že ho ten pohled nenechává chladným. Pak by asi bylo po legraci, protože by se Uru pravděpodobně urazil. +Jak moc se ti to líbí?+ Ptá se ho v duchu, když ho tak pozoruje ze svého posedu kousek od něj. +Já jsem spokojený.+ Pokračuje dál ve své vnitřní konverzaci a náramně se tím baví. Kaoru ho nechává dělat si, co chce a tahle svoboda je po tom všem, co už se stalo, vlastně příjemná. Trochu to vyrovnává jejich vztah, nevztah a není to jen o dominantní pozici Kaoru. Bylo by to vlastně logické, vzhledem k jeho moci. Nedojde na obranu, ani když ho poškrábá a užije si chuť jeho krve. Je vážně skvělá, ale něco uvnitř něj ho nabádá, aby to nepřehnal. Je to něco jako brzda, když člověk pije alkohol, prostě ví, že má dost. Někdo ji nemá, ale Uru jí naštěstí vnímá a neskončí to tak, že to přepískne a odpadne. 

"Jen jsi čekal na někoho, kdo si to dovolí co?" Vtipkuje trochu na toto téma, protože mu přijde skvělé, jak si to užívá a žene to jeho sebevědomí mnohem výš. Klidně si bude myslet, že je jediný na světě, komu by to dovolil. Začínají mu chybět jeho ruce, byl by rád, kdyby se ho dotýkal, ale zatím si nepostěžuje. Trochu čeká, co na něj vlastně chystá a začíná mu být jasné, že to jednou přijde. Obočí mu jde nahoru, když se po jeho doteku v klíně jich obou Kaoru rozesměje. Nakloní hlavu na stranu a pohne rukou, aby mu způsobil další slastné pocity a donutil ho, se nesmát. 

"Samozřejmě, že zvládnu úplně všechno. Za koho mě máš?" Trochu se nafoukne. Umí ještě mnohem víc věcí a klidně mu je ukáže. Oblízne si rty a je jasné, že vymýšlí, co by mu ještě ukázal, aby potvrdil své postelové schopnosti. Ostatně spal s Hydem, tam se člověk naučí opravdu hodně. Ještě chvíli jim dopřává společné příjemné chvilky, než se Kaoru rozhodne jednat. Uruhovi na tváři září podmanivý úsměv, když si ho přitáhne k sobě na klín. Taky je trochu překvapený, protože čekal, že skončí tak maximálně v peřinách a ne že ho nechá udělat to po svém. Pohodlně se uvelebí na jeho klíně a pohladí dlaněmi kůži na hrudníku. Zlehka pohne boky, aby mu připomněl, na co se chystá a pak už na nic nečeká a pozvedne se, aby na něj mohl pomalu dosednout. Po jejich akci na pohovce to jde celkem rychle a jemu trocha bolesti nikdy moc nevadila. Jakmile ho cítí uvnitř sebe v plné délce, pohodí hlavu dozadu a tiše si zasténá. Koutky mu vyběhnou nahoru, když Kaoru promluví. 

"Začíná to vypadat jako celkem hluboké souznění." Doplní jeho větu a poprvé se na něm pohne. Dlaněmi se zapírá o jeho břicho a už s pohyby nepřestane. Zatím jsou jen pomalé a spíš krouživé. Je znát, že si to užívá. Dlouho to stejně nevydrží a brzo si ho bere víc a víc touhy. Stíny se zase odváží o něco blíž a tentokrát je tady nechce ani Uru. 

"Pošli je pryč." Zasténá do ticha. 

"Teď je tady nechci." Ozve se jeho panovačnější já, které si něco usmyslelo. Na chvíli ustane v pohybech, aby ho tím ještě víc vydráždil a při troše soustředění, je schopný ho mírně sevřít uvnitř sebe. Ještě chvíli vydrží narovnaný v sedu, ale pak už si zase chce užít rty Kaoru a tak se nakloní, aby vymazal všechno kolem díky dalším pohybům a polibkům. Dlaněmi mu vjede do vlasů a trochu za ně tahá, když už začíná být slast neúnosná. První bude Kaoru, o to se postará. Oddaluje svůj vlastní vrchol, dokud neucítí horkost uvnitř sebe a teprve potom pustí svůj a zhroutí se mu do náruče. Vůbec ho nezajímá, jestli se Kaoru bude chtít k němu tisknout nebo ne. Udělá si vlastní pohodlí a tváří se mazlivě otře o hranu jeho čelisti. 

"Hm, teď už bych mohl dát na chvíli pokoj." Oblízne si rty, než se jimi dotkne koutku těch před sebou. 

"Ale nejsem si jistý, jak dlouho mi to vydrží. Myslíš, že to zvládneš?" Dopřeje mu ještě trochu provokace, ale sám si krátce zívne. Dneska už toho bylo vážně dost, už si potřebuje trochu odpočinou.

Kaoru

"Vlastně by se to tak dalo říct." Kupodivu souhlasí s jeho poznámkou. Sice si nikdy vědomě nepřipouštěl, že by potřeboval existovat v čemsi jak je vztah, ale kdyby nepřišel ten někdo, kdo si to k němu dovolil, žil by tak dál. Takhle zjistil, že podobné chvilky mohou být i zajímavé a k tomu se cítí tak trochu dobývaný a doceněný a to je velmi příjemné. Zdá se, že tento pocit si dovedou dát oba dva vzájemně. Znovu se tiše zasměje, když se Uruha maličko nafoukne. Očividně si hodně věří a to je dobře, protože se v posteli nudit nebudou. Kaoru už tak nějak přijal, že tady bude Uruha nějaký čas s ním. Rozhodně do doby, než se podaří Hyda vymazat z tváře této dimenze. Pomůže mu k sobě na klín a jakmile do něj začne znovu vstupovat, musí opět opřít hlavu temenem o stěnu za sebou, aby se trochu zkoncentroval a zároveň si to plnohodnotně užil. Má rád ten pocit, když ho začne zahřívat cizí tělo a on se v něm začne ztrácet. Uruha jejich vztah přejmenuje na souznění a Kaoru nad tím povytáhne obočí maličko nahoru. To zní jako trochu vážnější závazek, než o jakém před chvílí sám uvažoval, ale teď není v situaci, kdy by nad tím dokázal nebo chtěl přemýšlet. Teď chce jenom jeho a co bude, to bude. Uruhovy pohyby jsou vláčné a vytříbené a nikam nespěchá. Oba dva už si dneska něco užili a není to ani potřeba. Kaoru má zpočátku pocit, že už té slasti snad i bylo moc, ale pak si ho znovu začnou brát všechny ty příjemné pocity a on se zase ocitne v zajetí extáze. Těch stínů by si v tento okamžik snad ani nevšiml, kdyby ho na ně Uruha neupozornil a sám si nepřál, aby je poslal pryč. Jsou tady jenom kvůli němu a kromě toho mu právě trochu rozkazuje, ale to mu nevadí, protože je vytáčejí oba dva stejně. Tentokrát už to není jenom obyčejné mávnutí rukou a odeslání všech těch zbloudilých duší do kouta. Tentokrát jde o mnohem silnější, niterní erupci, která přiměje stíny kvílet, až se dočista vsáknou do všech škvír a děr v tomto pokoji a zmizí. Pořád nejsou daleko, ale schovávají se, vsáknuté do stěn, mezi okna a dveře a do zdí. Teď si nějakou dobu rozhodně nedovolí vylézt, aby démona nepohněvaly natolik, že to s nimi skoncuje nadobro. Kdo ví, jak by se pak cítil Uruha, kdyby o ně přišel? Uškodilo by mu to nebo právě naopak? O vteřinu později si Kaoru uvědomí, že se Uruha nehýbe a že ho svírá uvnitř sebe a to ho zvláštně popudí ještě víc. Ne, že by se na něj zlobil, ale spíš jako by nestačily zlobivé stíny. On ho bude trápit ještě jeho milenec? Uruha má jediné štěstí, že se ve stejný okamžik skloní, aby se políbili a jeho boky se roztančí naplno, protože jinak by mu Kaoru sám ukázal, jak to bude a bylo by po přesvědčení, že teď ho chce nechat nahoře dělat si, co chce. Uruha mu vjede prsty do vlasů a to je něco velmi příjemného. Kaoru už zapomněl, jaké té je. Zavrní jako kocour a přivírá víčka, čímž dá všechno najevo. Ten poslední vrchol si dává na čas u nich obou, ale nakonec na něj přece jen dosáhne. Už to není tak mohutné, jako na začátku a té tekutiny je opravdu málo, ale i tak dojde spokojeného uvolnění a jeho tělo doslova přede. Uruha se schová u něj v náručí a on jej obejme. Očima zašilhá po krabičce, ale ještě z něj svoje ruce nedává dolů. Koutky mu vyběhnou nahoru, když se Uru ozve, že teď už by mohl dát pokoj. Má chuť sáhnout po peřině, strčit mu pod ní hlavu a chvíli ho přidržet, aby se unavil takhle, když to jinak nejde. Místo všeho se ale skloní a krátce jej políbí do vlasů. Kdyby svému mozku povolil uvědomění toho, co právě udělal, nejspíš by se dobrovolně vrátil do své dimenze. Takhle to jenom odsune hodně daleko, však o nic nejde. Jedna pusa… Dneska už jich bylo… 

"Já zvládnu všechno." Broukne tiše a sveze maličko níž, aby se pohodlněji opřel. I jemu klesnou víčka. Na cigaretu tak nějak zapomene. Nevadí mu usnout v této poloze a jakmile v ložnici zavládne ticho a klid, propadne se do snění velmi snadno.