Kaoru x Uruha - Hyde ti neměl co slibovat. - část 3.

(byt Kaoru)

Kaoru

To nepatrné světýlko ucítil i on. Jak by nemohl, přímo tady ve svém hnízdě? Pořád tu bylo, připomínalo Uruhovi, kdo byl před tím a koho miloval a možná mu chtělo dát najevo, že Yoshiki není mrtvý, jak si Uruha myslí. Nicméně to vypadá, že Uruha zůstává nadále slepý vůči všem těm nepatrným signálům. Musí si prohlédnout jeho nyní velmi nevšední tvář, když se mu otevřeně přizná k lásce k tomu andělovi. Upřímně nechápe, jak se něco takového mohlo přihodit zrovna k bytosti Světla, ale on nikdy zamilovaný nebyl. Nechápal ten prý ušlechtilý cit vůbec z žádné stránky. To neznamenalo, že tím opovrhoval. Jak by mohl? Jak by pak mohl konejšit všechny svoje nešťastné a po lásce toužící duše? Kde komu někdo sebral jeho lásku, třeba násilím nebo ji odloudil, takové věci se děly neustále a Kaoru tu byl od toho, aby duši utěšil a pak ji poštval proti narušiteli. Stejně jako to dělal teď. Díky jeho podstatě to vlastně nakonec myslel upřímně, dalo by se říci, že snad i dobře. Byl velmi zvláštním druhem démona a kdyby znal Shinyu, zjistili by mezi sebou jistou podobnost. Jenom Kaoru byl mnohem nemilosrdnější a emocionálně rozhodně plošší. Bude si muset trochu víc dávat pozor na slova. Zapomíná, co všechno pouto dovede, ale něco taky nedovedlo – lhát. A tak těžko namluví Uruhovi, že ho Yoshiki nemiloval. Konec konců využívat ho mohl i zamilovaný, ale ten cit zpochybnit nemůže a pokud si chce Uruhovu přízeň zachovat, už o tom nebude mluvit. Kaoru se spokojeně usměje, přejde pomalu k němu a posadí se na pohovku. Dodržuje jistou vzdálenost, nijak nenarušuje jeho osobní prostor, jenom se podívá ven z okna na černé nebe. 

"Ano. Je spoustu takových, co si svou mstu nemohou dovolit nebo na ni nejsou dost silní. Nedovedeš si ani představit, kolik duší by ti bylo neskonale vděčných." Nářek jeho aury velmi zesílí, jako by se ony duše chtěly dovolat Uruhova sluchu, říct mu, že jsou doopravdy tady a že spoléhají na jeho pomoc. Prosí a škemrají, aby to pro ně udělal. 

"Cítíš je, že ano?" Zeptá se ho. 

"Je to nervy drásající… Nikoho nemají, jenom mě. A možná tebe..." Řekne mu. 

"Ach ano." Vydechne Kaoru. 

"Viděl jsem ho tam. Cítil jsem jeho moc. Hyde už ji probouzí. Bude obrovská. Není to snadný nepřítel, to proto ho Hyde nakonec nezničil, ale chtěl. Možná, že by přece jenom neměl ujít svému osudu." Kaoru neměl tak docela jasno v tom, kdo přesně Boogie je, ale teď už bezpečně ví, že je důležitější, než by se mohlo zdát. Pomalu obrátí oči k těm Uruhovým, když Uruha naprosto změní posed a vyptá si něco k pití. Najednou z něj vyzařuje jistý sebejistota, ramena má rovná a jeden by si mohl myslet, že flirtuje. 

"Nepil jsi před chvílí? Myslel jsem si, že upírům všechno ostatní chutná jako prach." Pronese, ale vstane a pomalu se vydá ke kuchyni. Možná za to může ta jeho druhá polovina, že vnímá chuť potravin? On díky svému lidskému tělu dovede vnímat všechno to, co lidé. Pozvedne obočí, když se ho Uruha zeptá na to, jak slaví pokroky. Musí se po něm ohlédnout, zatímco hledá v baru něco příhodného. Tipne si ho na bublinky a vybere kvalitní šampaňské, ale to není to, co by chutnalo jemu. Sáhne po klasickém, silném pivu v plechu. Připraví i Uruhovu sklenku a pak se s obojím vrátí k pohovce. 

"Přiznám se, že tvůj typ aktivit to nebude. Jsem na tvůj vkus moc nudný." Řekne a vtiskne mu sklenku. Plechovka udělá typický zvuk při otevírání a Kaoru se kupodivu suše zasměje. 

"Jak kteří. Někteří si pro radost zavraždí pár obětí, jiný slaví docela jako lidé..." Napije se a pomalu se na něj podívá, protože to poslední znělo doopravdy jako otevřený flirt. 

"Opravdu chceš, abych tě do toho zasvěcoval? Já?" Pronese tónem, který slibuje cokoliv.

Uruha

Pozoruje Kaoru, když se přesune za ním na pohovku, pořád si ho prohlíží a přemýšlí, jestli ho někdy už viděl nebo cítil jeho přítomnost. Má pocit, že jednou opravdu ano. Jak kdyby díky němu slyšel svůj vlastní nářek při jednom z rituálů. Tohle setkání mělo rozhodně pozitivní dopad. Už se svých vlastních vzpomínek nebál. Poháněly ho dál a ujišťovaly ho, že tohle je správné řešení. Co taky jiného? Za bolest musí přijít jedině bolest a utrpení, jinak to ani být nemůže. Uru se díky tomu, co prožil, stal mnohem zranitelnějším, než si teď myslí. Je jednoduché ho ovlivnit, pokud si druhá strana najde tu správnou cestu. Touha po pomstě v něm byla od první chvíle, kdy si uvědomil, co se s tím stalo. Yo ho přiměl, aby o tom celém přemýšlel jinak. Ale copak chtěl jeho anděl opustit tento svět? Copak ho měl v plánu tady nechat samotného? To asi těžko. Uzamkne v sobě další zármutek a slzy a posílily tím jen temnější stránku sebe samého, která už bere plnou vládu na jeho tělem i myslí. Pomalu se ohlédne přes rameno, aby se podíval na stíny za sebou. Koutky mu vyběhnou nahoru. Dřív se jich bál, teď ale strach necítí. Je to jakoby potkal staré známé. Mají toho spolu spoustu na řešení. 

"Cítím." Pomalu stočí oči ke Kaoru. 

"Nedrásá mi to nervy, už ne." Podívá se zase na chvíli z okna a promne si dlaně o sebe.

"Brzy dostanou svou pomstu, stejně jako já." Promne si rty o sebe, než se skoro děsivě pousměje a podívá se zpátky na něj. 

"Třeba nám Boogie nakonec pomůže víc, než by sám chtěl." Je jasné, že se svého plánu využít ho jen tak nevzdá. Podle něj je slabinou Hyda, že se ho nezbavil rovnou. Ví, co říká proroctví a že to Boo by ho měl zničit, ale jak, to neví nikdo. Možná to bude tím, že on sám zničí Boogieho a jeho moc Hyda pohltí, nejspíš i s ním, ale to je jen malá daň za to, že se to stane. Pozvedne nepatrně obočí, když se na Kaoru podívá a krátce se uchechtne. 

"Já nejsem upír. Ne obyčejný upír." Nakloní hlavu mírně na stranu. Kdy si začal připadat výjimečný tím, kým je? Ne monstrum, ale něco unikátního, co jen tak někdo nevidí. 

"Krev mi dodává sílu, posiluje mě úplně nejvíc, ale přežiju i na lidském jídle. Na dlouho a ne napořád, ale cítím chuť, jako normální člověk. Takže mě nezkoušej uplatit něčím levným, poznám to." Odmávne to dlaní v povýšeném gestu, ale pak se tiše zasměje. Natáhne ruku, aby od něj s kývnutím hlavou převzal šampaňské a pohodlněji se usadí. Dlaní si podpírá hlavu a loktem zapírá o opěrku sedačky. Celkově své tělo trochu vytočí směrem k němu. Musí rozplést nožky a jednu z nich natáhne nahoru a napůl složí. 

"A jaký typ aktivit myslíš, že mě baví?" Ptá se schválně, aby zjistil, jak ho vlastně vidí a s čím by mohl počítat a s čím ne. Koutky se mu zvednout ve smyslném pousmání. Když dojde na možné dvojsmysly, na ty on většinou slyšel. Něco ho k němu táhne blíž a vůbec mu nedochází, že je to Hydovo prokletí, které mu věnoval. Dává mu pocit, že tady a s ním je doma. 

"Potkal jsem spoustu lidí, někteří nebyli úplně obyčejní v tom, co umí." Navlhčí si rty. 

"Jsou démoni lepší nebo ne?" Vrací mu jeho dvojsmysly. Kdo ví, jestli myslí nevinné slavení nebo něco úplně jiného. 

"Máš snad někoho jiného, kdo by na to byl lepší?" Odpoví mu na otázku otázkou. 

"Rozhodně jsem nikdy nepotkal démona, který si nebyl jistý sám sebou." Škádlí ho dál, i když ví, že to tak není, ale mohlo to tak vyznít. 

"Možná by mi to nakonec mohlo být líto, kdybys mě poslal k někomu jinému, když jsem to chtěl po tobě." Doplní ještě s blýsknutím v očích a pak pozvedne svou sklenku a naznačí mu přípitek. Bublinky jsou výborné, už dlouho neměl lepší a je to znát na výrazu jeho tváře, když tu chuť převalí na jazyku. Nedokáže si ani představit, že by si nemohl vychutnat tu chuť. Jenže on není upír, ne tak úplně a teď je za to vděčný. 

"Je skvělý pocit, moct si vychutnat drobné radosti." Očima sklouzne na jeho tetování na rukách. 

"Můžu?" Zeptá se, ale na odpověď nedočká. Pomalu se natáhne po jeho dlani a přitáhne si ji na svůj klín. Nářek znovu zesílí, bolí to, ale je to příjemné. Jeho zvrácená stránka se tetelí blahem a stíny za ním dostanou jasnější kontury.

Kaoru

Stalo se to vlastně velmi rychle. Uruha ještě před chvílí nemohl všechno to kvílení vystát, bylo snadné jej tím rozhodit nebo úplně vyřadit z činnosti a teď, když se objevil Kaoru, je všechno najednou o něčem jiném. Kaoru je přesvědčený o tom, že je to díky tomu, že on je pánem těchto nářků a svou přítomností dovede usměrnit jejich tok a přijmout Uruhu do rodiny, do které podle něj jednoznačně patří. Uruha se tomu může bránit, ale podle Kaoru je to jeden důkaz vedle druhého. Znovu přikývne na to o pomstě, ale jeho tvář zůstává klidná a vyrovnaná. Samozřejmě by ho na ni mohl lákat a jako pravý démon jej svádět na tuto cestu. Rozdíl mezi jím a jinými démony je však ten, že on tomu sám slepě věří, takže ani neví, že někomu škodí a nabádá ho k nepravostem. Pro něj je to životní přesvědčení, na kterém nevidí nic špatného. Možná je to psychopatický úsudek, ale to ho po pravdě vůbec nezajímá. 

"Zajímavé." Řekne o vysvětlení na téma Krev. 

"Alespoň si společně můžeme dát večeři." Prohodí. Není to flirt, něco takového zrovna on moc neumí, ale rozhodně by se to tak vzít dalo, když si jeden zvykne na jistou dávku jeho všudypřítomné netečnosti. Vlastně se od něj nic většího ani čekat nedá a buď se lidé naučí číst mezi jeho řádky nebo s ním pravděpodobně nikdy nevydrží dlouho v jedné místnosti. Musí se na něj trochu víc podívat a pořádně si ho prohlédnout, když ho Uruha vyzve, aby mu prozradil, na co ho tipuje. Uruha má pořád jednu polovinu tváře jako z hororu, ale to Kaoru nijak nepřekáží. Jednak mu to připadá normální a jednak se teď soustředí na tu druhou. 

"Jako někdo, kdo má rád společnost. Kdo se nebojí být vidět. Komu se líbí světla nočního města." Řekne mu a v duchu si doplňuje, že kromě svých duší je samotář, skrytý ve stínech a světlům se vyhýbá. Všem musí být na první pohled jasné, že jsou jako dvě strany jedné mince. Jedné mince… Mimoděk skloní pohled a krátce zvedne koutky nahoru, ale nevysvětlí mu proč a co se mu honilo hlavou. Uruha rozvine poměrně zajímavé téma plné možných lidských úchylek a preferencí a on musí pokrčit rameny, když se ho zeptá, jestli jsou v tom démoni lepší. 

"Samozřejmě, že jsou. Mají mnohem víc možností." Naráží na roztodivné démonické schopnosti, kterým se lidé jen těžko kdy budou rovnat. Jakýkoliv démon to dovede rozjet mnohem víc, než se kdy lidem zdálo. Musí jenom chtít a bude to podle jeho specifického pojetí. Uruhova další slova už rozhodně nejdou přehlédnout. Otevřeně ho popichuje a teď už si je Kaoru jistý, že s ním i flirtuje. Také se na sedačce pootočí o něco víc k němu. Není to tak, že by si nebyl jistý sám sebou. Není si jistý tím, co chce Uruha. To pro něj ten anděl upadl do minulosti opravdu tak rychle? Necítí, že někde existuje? Kaoru ví, že ano, ale pokud teď Uruhu svede a anděl to ucítí, jeho destrukce bude možná definitivní. Z ničeho nic se pousměje a přivře trochu oči. 

"Tak ty sis mě vybral? Dobře..." Řekne mu a to poslední slovo zní skoro jako nějaká smlouva. Na její stvrzení si s ním také přiťukne a napije se. Když se Uruha zeptá na jeho ruce, musí sklenku odložit, ale nechá ho, aby si je natáhl ke svému klínu a začal si je prohlížet. Je toho hodně k prozkoumání. Jemu se to vždycky líbilo. I on uvnitř sebe cítí narůstající prosby duší, ale utlumí je, aby je teď neobtěžovaly. Některé chvíle nebyly pro prosby vhodné. Vyslechne je později. Nemá s Uruhou žádné pouto, nemůže cítit, jak se změnilo jeho vnímání bolesti, jenom vidí, že je doopravdy klidný a možná začíná být spokojený. +Byl jsi před tím takto spokojený se svým andělem nebo jsi jen potlačoval sám sebe?+ Nechce mu ho připomínat nahlas. Uvědomí si, že si stále prohlíží jeho profil. Ten poničený. Možná je jediný, kdo jej dovede vnímat jako krásný.

Uruha

Kaoru směřuje tok Uruhových myšlenek směrem k Temnotě, která už ho téměř pohltila. Nejspíš nikdo si nedokázal představit, jak k ní měl blízko, jen potřeboval ten správný podnět, který by ho donutil nad tím přemýšlet jinak. Hyde to nedokázal, možná proto, že to byl on, kdo mu to způsobil a vypadalo to, že jedná ve vlastním zájmu. Kaoru bude mít nejspíš stejný úmysl a zároveň mu zvláštním způsobem věří, že kdyby opravdu dostali Hyda na lopatky, bude s ním počítat. Zase je u toho naivního chování, které se upne k prvnímu, kdo se mu nabídne a vypadá to, že se o něj postará. Tady je k tomu ještě jeden příjemný bonus a to je síla, kterou uvnitř sebe cítí. Byla tam pořád, jen ji nechtěl pustit ven. Opravdu si myslel, že je to něco špatného, co pustit nesmí, teď ale o ty mříže přišel. Obočí mu jde malinko nahoru a nakonec se i spokojeně pousměje, když dojde na jeho pití krve a Kaoru to označí jako zajímavé. Je to démon, rozhodně se nad tím nebude pohoršovat, to je mu jasné. Úsměv se mu ještě rozšíří, protože se mu jeho poznámky opravdu líbí. 

"Zveš mě na rande?" Popustí jeho směrem svou vlastní hravost, která se mu odrazí v potemnělých očích. Kaoru to nemusí vyslovit hned, Uru nemá problém se na to zeptat napřímo. Ostatně studem v podobných věcech nikdy netrpěl. Spokojeně upíjí šampaňské a vychutnává si každý doušek, který mu pohladí chuťové pohárky. Nechá ho, aby mu prozradil, jak se na něj dívá a chvíli vypadá, že nad jeho slovy přemýšlí. 

"Vlastně máš pravdu jen na půl." Pokrčí zlehka rameny a na chvíli se podívá do strany. 

"Miluju světla nočního města a společnost, která mi zajistí místo na výslunní." Začne velmi pomalu. 

"Dřív to tak rozhodně bylo." Kývne hlavou, jakoby sám potřeboval potvrdit svá slova. 

"Chtěl jsem být vyhledávanou společností." Jeho výraz sena vteřinu změní na zlomyslný. 

"Je to už ale nějakou dobu, co se část mě změnila. Už nechci být jen něčí ozdobou. Chci být ten, co si řídí vlastní život, ať už je to kdekoliv. Aby ostatní věděli, že si se mnou zahrávat nebudou, že se to nevyplácí." V očích se mu blýskne cosi nebezpečného a stíny se znatelněji rozvíří. S každým slovem, s každou svou myšlenkou se propadá víc a víc do svého nitra, které je zahaleno Temnotou. 

"Hm, vlastně chci vědět, co za možnosti bych mohl mít." Odpoví mu ohledně démonického užívání si a stočí na něj kočičí oči. Už zase je v tom trocha flirtu. Kaoru sice vypadá jako někdo, kdo si zase tolik neužívá, tedy ne v tom smyslu, jaký chápe Uru, ale třeba by ho překvapil. Možná by nebylo na škodu to vyzkoumat. Tiše se zasměje, když mu jeho slova o výběru odsouhlasí. Bylo to takové malé škádlení, ale plácnutí přes prsty nepřišlo. Odloží sklenku, aby měl volné ruce na zkoumání jeho tetování. Líbí se mu, i když on sám by si kůži ničit nenechal. Ovšem jemu opravdu sluší. Konečky přejíždí po kůži a mapuje jednotlivé linie, které tvoří nádherné obrazce. Má k nim přikované oči a konečky prstu se ho nepřestává dotýkat. Míří velmi pomalu nahoru, hezky od zápěstí. Nikam nespěchá, ostatně mají pro sebe spoustu času. Nejradši by se ho vyptal na všechny z nich, ale nakonec k němu pomalu zvedne oči. 

"Líbím se ti?" Troufne si na otázku, kterou by kde kdo označil za šílenství, vzhledem k tomu s kým tu je. Dojde na smyslné pousmání, než znovu sklopí oči k jeho pažím.

"Které máš nejraději a proč?" Zeptá se, a když pohled znovu zvedne, je v něm vidět zajem, žádné hrané divadlo. Když si prohlíží jeho tvář zblízka, musí si přiznat, že se mu líbí. Až teď má pořádně možnost prohlédnout si jeho rysy. Není jisté, jestli se mu líbil i předtím, kdyby se nenechal stáhnout jeho směrem, ale možná, že opravdu ano. 

"Máš je i pod oblečením?" Troufne si ještě víc a pozvedne obočí, jakoby ho vyzýval k tomu, aby se svlékl. 

"Pokud ano, chci je vidět. Líbí se mi." Ozve se jeho panovačnější stránka, která si chce vzít všechno, co by mohla mít.

Kaoru

Kaoru se pro sebe musí usmát, když se ho Uruha otevřeně zeptá, jestli ho zve na rande. Dlouho mu trvalo, než se rozhoupal, ale jakmile to jednou bylo, dovedl být velmi přímočarý. Trochu pohodí vlasy, aby si je odhrnul z čela a pak se podívá přímo do jeho očí. 

"Na rande už jsi." Oznámí mu. Téma trochu zvážní a on chápavě pokývá hlavou. Vždycky uměl dobře naslouchat, i když si druhá strana často myslela, že neposlouchá vůbec. Vypadal netečně, ale pamatoval si skoro všechno. Chápe celkem přesně, co má Uruha na mysli a jak si dříve představoval svůj život. Ten anděl vypadal jako někdo, kdo má rád doplňky. Mohl by to říct nahlas a trochu pošpinit jeho památku, ale lepší bude o něm nemluvit vůbec a nijak ho Uruhovi nepřipomínat. 

"Tak trochu jsi dřív sám sebe pasoval do role křehčí polovičky. Možná ti to vyhovovalo, že se o tebe musel starat někdo jiný a ty jsi s tím neměl moc práce." Prohodí svou domněnku. 

"Ale je dobře, že jsi přišel na to, že je vždycky lepší stát na vlastních nohou. Nezávislost je něco, co si nemůže dovolit každý..." Dál ho podporuje v jeho nových rozhodnutích. Skutečná nezávislost je opravdu vzácná, protože jakmile k sobě někoho připoutáme jakýmikoliv city, už je na nás svým způsobem závislý. Ať jde o lásku nebo cokoliv jiného. 

"Chce to odhodlání, samostatnost a ano, v našem světě taky velkou sílu." Prohodí. On sám ještě neví, co v Uruhovi všechno dřímá a jestli na to má. Není ten typ, co by vzal svoje zbraně a vyrazil do boje jako rytíř. Je spíš intrikář, trochu žena, nikoliv v hanlivém slova smyslu. Ale třeba si troufne i na otevřenou konfrontaci. Proti Hydovi určitě. Kmitne pohledem ke stínům na stěnách. Jsou pořád přítomné, odrážejí Uruhovo nitro a čekají na chvíli, kdy se budou moci vytrhnout z řetězů. Mohlo by se to stát velice snadno, protože Uruhovy emoce jsou rozjitřené a on jimi nevládne jakkoliv moc si to přeje nebo myslí. Kaoru nemá strach, je silnější, než ony, ale nechce se jimi teď zabývat. Vrátí pohled zase k němu. 

"Na to si budeš muset odpovědět jenom ty sám." Pousměje se. Až dojde na souboj s Hydem, Uruha jistě objeví a využije celou paletu svých schopností a pak bude mít jasno v tom, jak se bavit na věčnosti. Uruha se poměrně dlouhou chvíli věnuje jeho tetováním, hladí ho svými prsty po rukou a vyvolává pocity, které by jiní označili za příjemné a libovali si v nich. I jemu jsou, ale trvá mu mnohem déle, než se v něm zažehne nějaká jiskra. Přijde pro tuto chvilku nečekaná otázka. Kaoru zvedne oči od Uruhových rukou a maličko povytáhne obočí. 

"Ano." Řekne bez obalu. 

"Líbí se mi to. Líbí se mi ta odhozená přetvářka. Líbí se mi tohle." Zvedne dlaň a kloubky prstů se dotkne odhalené kosti. Neví, jestli to bolí, ale je to studené a tvrdé. Přesto živé. 

"Znáš mexické oslavy zemřelých? Umí tam udělat mrtvoly zatraceně sexy." Jde na to z asi úplně jiné strany, než kdokoliv jiný. Má tím na mysli, že i kosti mohou mít šmrnc, ale neví, jak přesně to vyjádřit. Musel by malovat. Pak přijde druhá otázka, mnohem očekávanější. Nadechne se a chvíli opravdu přemýšlí. 

"Ani nevím..." Je to pravda. Jeho ruce jsou posety výjevy, ornamenty a znaky a všechny souvisí s jeho světem a podstatou. Mnoho z nich má magickou moc nebo význam. 

"Mám rád ty v barvě." Poukáže na část své pokožky, které dominuje rudá. 

"Záleží na náladě." Některé z nich vypadají dokonce jako dětské karikatury, něco jako Mrtvá nevěsta. Oplatí mu poměrně dlouhý pohled, kdy si Uruha prohlíží jeho rysy a začíná se v něm probouzet pocit, že by rád věděl, co si myslí. Ta další narážka je velmi odvážná. Možná ji myslí vážně a možná jenom chce začít odkládat oblečení. 

"Tetování pokračuje na prsa, pak už nikam." Řekne mu a na chvíli se odmlčí. 

"Mám ještě podobné na břiše, ale sahá pod kalhoty." Uruha si může myslet, že je to pravda a může si myslet, že si vymýšlí, aby v tom svlékání skutečně začali. Zajímalo by ho, jakou verzi si vybere, než se na vlastní oči přesvědčí. Bez trička by toho moc neviděl, tetování začíná v místě pásku a směřuje dolů pod prádlo.