Kaoru x Uruha - Hyde ti neměl co slibovat. - část 4.

(byt Kaoru)

Uruha

Odpověď Kaoru ho překvapí. Čekal možná i pár vytáček nebo uzemnění, že rande to rozhodně není. Zůstane na něj chvíli jen tak zírat a pak se spokojeně pousměje. Vlastně to chtěl slyšet. Kaoru mu přijde jako tvor, který by na rande nikdy nešel a rozhodně ne s někým, kdo k temné straně před chvíli nepatřil. Bude si rád myslet, že změnil názor jen kvůli němu. Nemusí to být pravda, stačí, že tomu bude věřit on sám.

"Ty víš, jak lichotit." Obrátí to celé ve svůj prospěch. Ostatně v běžné konverzaci mu to šlo vždycky samo. Je ale pravda, že poslední roky na to neměl moc chuť ani náladu. Dokud k němu nepřišel Yo. Znovu mu vyvstane obraz v mysli a dojde na píchnutí Světla, které se na vteřinu probojuje na povrch. Je zvláštní, že se v něm pořád drží. Jedna jeho část, která je teď hodně utlačovaná, mu říká, aby svému úsudku nevěřil. Ta druhá, která má teď velkou moc, si je jistá, že Yo nežije. Přece cítil tu bolest, určitě je to tak. Neví nic o tom, jak moc by ho to rozervalo, kdyby to tak opravdu bylo. Nakloní hlavu na stranu, když si vyslechne něco o sobě samém. Poslouchá se to zvláštně. Ví, že je to pravda a zároveň to jeho temnější já moc poslouchat nechce. Vzpurně pohodí hlavou, jak kdyby to celé tím gestem odmítal, ale nakonec jen přikývne. 

"Já si to dovolím." Rozhodne se během chvíle. Teď se mu to mluví, dřív to ale příliš možné nebylo. Ne, pokud jste vedle někoho, jako je Hyde. Nasliboval mu, jak se o něj postará a jak to dopadlo. Ne, lepší bude, když bude věřit jen sám sobě, i když je to obtížné. Cítí v sobě však novou sílu a už mu to nepřijde tak nereálné. Mohl by to nakonec dokázat a obrátit svůj život v něco úplně jiného. Kývne krátce hlavou, aniž by cokoliv řekl. Kaoru má pravdu, na některé věci musí najít odpověď on sám a začíná mít pocit, že k tomu má blízko. Co však přijde vzápětí, ho nechá trochu vykolejeného. Hyde mu říkal, že je krásný výtvor. Něco co stvořil on, ale nikdy mu nepřišlo, že to myslí opravdu. Spíš je spokojený sám se sebou. Ale tohle mu přijde jiné. Kaoru je první, kdo ho vidí plně odhaleného a delší dobu a stejně mu přijde krásný? Koutky se mu pozvednou ve skoro něžném pousmání. Tohle je něco, co potřebuje slyšet, aby se zase dokázal postavit na nohy. Nechá víčka klesnout, když se ho Kaoru dotkne na tváři. Zvedne dlaně, aby se mohl dotknout jeho zápěstí, ale neomezuje ho, jen prodlouží ten dotek, jak kdyby si ho potřeboval nutně víc užít. Ten dotek cítil opravdu hluboko a jak kdyby jen toto gesto dokázalo upokojit jeho potemnělé nitro. Však on se mu to všechno snaží oplatit, když zkoumá jeho tetování. Hledá v nich smysl, ale začíná mu být jasné, že pokud mu to sám neprozradí, bude jen tápat. Prohlédne si mnohem víc ta barevná a pousměje se, jemu se taky líbí. Pak však dojde na odpověď na jeho provokaci a Uruhovi se zablýskne v očích. 

"Tak pod kalhotami." Zavrní měkce a už zase naklání hlavu na stranu. Posune se k němu o kousek blíž a očima zkoumá právě tu část těla, kde by mělo být. Tedy pokud nelže. Chvíli ještě přemýšlí, než se rozhodne, že to chce vidět na vlastní oči a zjistit, jestli ho jen neprovokuje. Ovšem i kdyby to lež byla, chce po něm vlastně, aby mu sundal kalhoty? To není tak špatné. Jeho myšlenky se mu odrazí v očích, než natáhne prsty k lemu jeho trika nad přezkou pásku a vklouznou po lem kalhot. Trochu je poodtáhne a nakloní se, aby tam lépe viděl. 

"Takhle to nepůjde." Prohodí něco, co už jistě Kaoru sám dobře ví. Je to jen další provokace. Podívá se mu do očí a bez dalšího prodlení začne rozepínat pásek a pak i kalhoty. Nespěchá, ale zároveň se s tím zbytečně neloudá. Ani trochu se u toho nezačervená. Proč taky? Přece chce jen vidět tetování. 

"Budeš muset vstát." Pobídne ho a nepochybuje, že to klidně udělá. Během vteřiny chytne Kaoru za boky, když už stojí a přitáhne si ho mezi svá stehna. Teprve v tu chvíli začne pokračovat a stahovat mu kalhoty milimetr po milimetru. S každým kouskem odhalené kůže, mu koutky stoupají výš a výš. Krátce k němu vzhlédne a oblízne si rty, jak kdyby měl v plánu udělat něco úplně jiného. 

"A co teď? Vymyslel bys nějaký příjemný způsob slavení?" Nemůže to nechat bez odezvy. Začíná přemýšlet, co by se dělo, kdyby tu odezvu na vlastní oči viděl. Hříšně se pousměje nad tou myšlenkou.

Kaoru

Dovede si představit, že Uruha moc podobných lichotek neslyšel, ale v tomto ohledu nelže a kdyby si to nemyslel, k podobnému komplimentu by ho nikdy nepřinutil. Když vidí ten rozněžnělý úsměv a vnímá, že není předstíraný, ví, že je velmi blízko tomu, aby se Uruhovi dostal pod kůži mnohem víc. A přesto nikam nespěchá a jeho myšlenky nejsou přeplněny touhou omotat si ho kolem prstu a ovládnout. Chce se zbavit anděla a zároveň tohle všechno nedělá jenom kvůli tomu. V jeho mysli je to celkem složitý a neočekávaný proces, ale nebrání se mu. Pořád si je velmi jistý vším, co dělá. Nechává ho, aby se dotýkal jeho ruky, zatímco ho hladí. Očividně to nebolí vůbec. Možná ta kost pozbyla nervová zakončení na povrchu a nic ji už nevyživuje. Jakmile zmíní, kde přesně tetování je, Uruha docela ožije a vypadá zaujatě. Kaoru musí trochu pozvednout koutky úst. Tohle je očividně to, co ho baví. +Andělé žádná tetování nemívají… většinou...+ Pomyslí si. Zná jednoho, který byl trochu jako omalovánky a tomu je lepší se vyhýbat, i když je prý na dlouhé dovolené mimo svoje povinnosti. Uruha mezitím natáhne ruku k jeho břichu, obratně ji dostane pod tričko a zaklesne prsty za opasek. Kaoru je v těch místech citlivý stejně jako kdokoliv jiný, takže cukne břišními svaly, ale svůj hlas drží bezpečně na uzdě. Jenom se zájmem sleduje počínaní té hravé kočky. Nejspíš bylo vidět leda tak pár chloupků z jeho kůže. Přezka pásku tiše cinká, dokud ji nemá rozepnutou a stejně tak i kalhoty. Pak ho Uruha vyzve, aby vstal a on to skutečně pomalu udělá. Je u toho trochu jako líný pták, který si není jistý, jestli má v dešti smysl někam létat. Na bocích ucítí dotek jeho dlaní a nechá se dvěma kroky nasměrovat před něj a mezi jeho kolena. Zůstává stát a shlíží dolů do jeho tváře a vlasů. Je to velmi klidný a vyrovnaný postoj, jako by se tady nedělo nic nevšedního. Kalhoty jdou pomalu dolů, s nimi nepatrně i spodní prádlo, aby odhalilo tetování a zároveň neukázalo příliš, ale stejně se linie jeho klína začínají jednoznačně sbíhat od třísel směrem do středu. Vidí to oblíznutí rtů a ví, že pokud teď bude chtít, Uruha mu neřekne ne. Mohla by to být hra, ale jsou moc daleko, Uruha moc pohlcený temnotou a tím, co mu chybělo a kromě toho by ho jistě nechtěl rozzlobit. Uruhova slova jenom potvrdí Kaoruovy myšlenky a věnují si navzájem dlouhý pohled. 

"Oba dva nás napadá jeden velmi konkrétní způsob, že ano?" Řekne mu, položí dlaně na jeho ruce na bocích a začne je silou hrnout dolů tak, aby ho Uruha nemohl pustit a zároveň ho svlékal. Ucítí drobný odpor a cuknutí, jak se Uruhovi nejspíš moc nelíbí, že se mu snaží něco diktovat, ale pak se podvolí a on ucítí, jak mu prádlo klouže pod polovičky a odhalí opravdu všechno. Jeho klín není úplně v klidu, ale ještě není ani zcela vzrušený. Shlíží dolů na svou společnost a docela by ho zajímalo, jestli ho skutečně bude zajímat jenom tetování vinoucí se kolem a sahající do třísel a dozadu na pozadí nebo si prohlíží něco trochu jiného. 

"Myslím, že na žádné oslavě by nikdo neměl stát jenom tak." Prohodí něco, co by mohl být dvojsmysl. 

"Učím se rychle." Dodá, protože by to mohla být zásluha chvilek strávených s Uruhou, ale ve skutečnosti to sedí někde hluboko v něm. 

"Jestli čekáš přehlídku speciálních efektů, mám pár známých, kteří ve své skutečné podobě vypadají spíš jako hlavonožci. Lidé podle nich rádi kreslí hentai, ale ten zážitek bude jistě velmi podobný. Jen si nejsem jistý, jestli by se v nejlepším ovládli a netrhali zevnitř." Pokrčí nenuceně rameny. Někdy se obyčejnost vyplácí prostě mnohem víc.

Uruha

Uru je čím dál víc přesvědčený o tom, že to celé je v jeho rukách a že ho nikdo neovlivňuje. Čím víc v sobě cítí síly, tím si je jistější o své vlastní pravdě. Podvědomě tuší, že to celé je jen další hra, ale část jeho samotného by tomu hrozně chtěla věřit. Je to ten kousek, který je ublížený tím, co mu udělal Hyde a taky nešťastný z odchodu Yoshikiho. Nutně se potřebuje na někoho upnout. Vždycky byl takový a nezměnilo se to ani tentokrát. Kaoru je zvláštní osoba, jak kdyby ho nic z toho, co říká, v podstatě nezajímalo a přesto z něj cítí cosi, co je natočené směrem k němu. Mohl být mrtvý, kdyby chtěl, ale Uru je pořád tady a nevypadá to, že by mu chtěl ublížit. Ne v takovém slova smyslu, jaký chápe on sám. Pozoruje ho bedlivě, jak vstává a pohled stoupá v závislosti na tom, jak se ocitne výš. Pak sklouzne k jeho kalhotám a představuje si, co by pod nimi mohlo být. Jen už tak úplně nemyslí na tetování. Proč by si to nemohl víc užít? Přestat myslet na všechno jen díky tomu, že se malinko rozptýlí s někým, kdo mu skládá komplimenty a podporuje ho v jeho vybrané cestě. Je to tak snadné, tomu uvěřit. Dojde mu až po chvíli, že zatajuje dech, když látka klesá níž. Je jen milimetr od toho, aby viděl úplně všechno. I když ho to láká, stejně ještě chvíli vydrží a pečlivě zkoumá linie jeho tetování. Nezůstane jen u očí a dojde i na prsty, které obkreslují jednotlivé linie v motýlích dotecích. Je vidět, že si to opravdu užívá. Nakloní hlavu na stranu, když k němu znovu vzhlédne a koutky jdou po jeho slovech nahoru. 

"To máš pravdu. Ještě je otázka, jak moc konkrétní jsou tvé představy." Provokuje ho ještě trochu. Zarazí se, když mu Kaoru ukáže, co přesně by teď měl dělat. Vzdorovitě pohodí hlavou, protože on by si to rozhodně víc užil a je to na něj příliš přímočaré, ale nakonec se zasekne očima v jeho klíně a trochu nespokojeně nakrčí obočí. Rozhodně by v jitých partiích mohl víc dát najevo, že se mu to líbí. S tím musí něco velmi rychle udělat. 

"Nakonec si budu myslet, že bys tu chtěl někoho jiného." Neudrží jazyk za zuby a skoro to vypadá, že by při té možnosti mohl žárlit. Jde ale spíš o jeho vnitřní rozpoložení a o to, že jeho sebedůvěra na tom pořád ještě není nejlépe. 

"Hezké…" Odmlčí se na chvilku s potměšilým výrazem.

"Tetování." Dodá ještě, aby bylo jasné, o čem mluví, i když to tak úplně pravda není. 

"Uvidíme, jak moc rychle se učíš." Oblízne si rty podruhé, než se tiše zasměje. 

"Čekám jen jeden speciální efekt, možná pár doplňujících. Jestli se to nestane, budeš mít na svědomí mé ego. Nicméně kdybych hledal něco jiného, najdu si to. Momentálně chci vidět tvé efekty." Ujistí ho, že zatím je nadmíru spokojený. Kaoru je opravdu krásný, něco z něj vyzařuje, co rozechvívá Uruhovo nitro a taky se před ním nemusí schovávat, i když kost nemizí. 

"Jsem spokojený s tím, co vidím. Uvidíme, jestli se to za chvíli změní." Dodá ještě se smyslným pousmáním, vezme ho pevně za boky a přitáhne ještě kousek blíž. Rty se dotkne blízko linie jeho tetování a kousek od klína. Zatím po jeho kůži jen zlehka přejíždí rty. Cítí dotek Temnoty, která je tu s nimi a čím déle je s ní v takovém kontaktu, tím méně se mu chce přestávat. Prsty klouže po jeho kůži na bocích a dovolí si zajet až na jeho pozadí. Trvá to celkem dlouho, než pohodí hlavou, aby se jeho vlasy dostaly spíš za ramena, a pak se opravdu nakloní, aby vzal přímočaře jeho chloubu mezi své rty. Tiše si povzdechne, protože i pro něj je ten pocit příjemný a opravdu si dává záležet, aby si to Kaoru užil taky. Ostatně má v tom dost praxe, aby něco podobného dokázal. Využije ji klidně všechno a samozřejmě, že očekává patřičnou reakci. Pokud nepřijde, pozná démon, jak nepříjemný a panovačný umí doopravdy být.

Kaoru

Uruhovy ruce nejsou ani na chvíli klidné. Dotýkají se jednotlivých linek tetování, prohlížejí si ho a nejen to. Kaoru pečlivě sleduje pohyb Uruhových očí. Nečervená se, nespěchá, nevypadá nijak hladově, jen příjemně žádostivě. Opravdu mu to sluší. Jeho zájem vypadá stejně opravdově. Jako démonovi by mu na tom nemuselo záležet, ale neměl rád příliš laciné věci. Nemyslí si, že by Uruha dokázal dlouho vzdorovat někomu, kdo by věděl, jak na něj, ale zároveň ví, že to nebude rozhoďnožka pro každého a to chlapům prostě imponuje. 

"Velmi konkrétní, ale to ty tvoje taky. Vlastně jsi jednu část už odhalil na vlastní oči a teď zbývá odvážit se to použít." Vrací mu provokace a dokonce se na něj trochu vyzývavě a vypočítavě usměje. O vteřinku později si Uruha rýpne do připravenosti jeho klína a nakonec je to vlastně roztomilá poznámka, protože vzal vinu na sebe. Taky by mu mohl říct, že to Kaoru nějak moc trvá a jestli nemá náhodou problémy s potencí. Pochybuje, že by byl tak ohleduplný a nevyužil možnosti použít svůj ostrý jazýček, takže to možná spíš souvisí s jeho sebevědomím. A on přece chce, aby se u něj měl dobře, protože se musí zbavit dvou nepřátel. Velmi silných nepřátel. V co nejkratším čase. Dotkne se konečky prstů jeho tváře a lehce ho přiměje, aby se na něj nahoru na chvíli podíval. 

"Víš, jsem vážně samotář. Mám s sebou kopu duší, ale to jsou moje děti, ne moji milenci. Vždycky mi trochu trvalo k sobě cokoliv pustit. Sebeovládání je skvělá věc, ale musíš si připustit tady, že ho v určitou chvíli nepotřebuješ." Volnou rukou si poklepe na spánek. 

"Vlastně jsi po dlouhé době jediný, koho jsem pustil do svých kalhot, tak moc se mi líbíš." Řekne mu. Uchechtne se a pohodí hlavou, když dojde na pochvalu tetování a ne něčeho jiného a pomalu jeho tvář pustí. Tak co? Bude se Uruhovi líbit jeho nedostupnost nebo si bude myslet, že to s ním bude stát za nic, když netrénuje? Bylo zajímavé sledovat, jak se vůbec neznají a jak mohou být očekávání jednoho zklamáním toho druhého. Zatím se jim to ale nepřihodilo. Usměje se na něj, když Uruha zmíní, že by mohl zničit jeho ego. To by bylo jistě neštěstí, ale po pravdě, třeba by pak řádil tak, že by se s Hydem vypořádal hned? 

"Jsem v pokušení." Prozradí mu svůdným šeptem. Podle jeho pobídky se posune ještě kousek blíž k němu a jakmile se ho dotknou Uruhovy horké rty, začnou skutečně zvolna rozpalovat jeho kůži. Pootevře rty a podívá se na chvíli někam za něj na stěnu. Je to jako by se ze sna probouzel drak, který dlouho spal pod horou a teď se chystá vylézt ze sluje. Možná by se všichni měli začít bát. Cosi uvnitř něj se zvedne, duše v takovou chvíli obvykle naříkají víc, ale teď nevyrušují. Zajímavé… 

"Nevadí ti, že vlastně nikdy nejsme sami?" Řekne mu mimoděk, ale nejspíš ne… To čekání začíná být neúnosné, Uruha si skutečně dává na čas, ale jakmile ucítí jeho dlaně na svém zadku, je to už jen krůček od toho, aby pocítil také jeho rty. Je to jako když hodíte granát do rybníka. Všechna touha vylétne do vzduchu s nečekanou intenzitou a teď už si Uruha na jeho nepřipravenost rozhodně stěžovat nemůže. Překvapí ho, že je to právě Uru, kdo si povzdechne jako první. Líbí se mu působit slast někomu jinému? Přesune dlaně do jeho vlasů. Bezmyšlenkovitě se jimi probírá a převrací je sem a tam, aby trochu ventiloval stoupající vzrušení. Chvíli se dívá dolů na něho a na to, jak mizí v jeho ústech a chvíli musí zase hledět před sebe, aby nebyl jako malý kluk. Tím vlastně nebyl nikdy, ale nerad by tak působil. Má nekonečnou míru sebeovládání a tím déle trápí sebe i jeho. Je to jako malý souboj výdrže a trýznění a na jeho konci vyhraje stejně Uruha. Nakonec se tím nechá přemoci a i když v kolenou nezakolísá, jeho tichý hlas dá jasně najevo, jak moc si ho teď bere vrchol. Je to zranitelný okamžik, kdy je na pár vteřin dokonale mimo sebe a je to vidět na jeho tváři. Mezi prsty trochu drtí Uruhovy vlasy, ale nikam ho netlačí. Stisk je ale pevný.

Uruha

V očích se mu zablýskne, když mu Kaoru vrátí jeho provokaci. Neměl by ho pokoušet, ne teď, když není jisté, že se ovládne a přesto se zatím drží v jistých mezích. Co bude dál, to neví ani jeden, přesto to vypadá, že Kaoru si je jistý sám sebou a nebojí se toho. 

"Máš pocit, že mám málo odvahy na to, abych udělal, co chci? Otázka je, jestli se ti to ve výsledku bude líbit." Snaží se znít nebezpečně, ale má pocit, že je spíš znát vzrušení z celé situace. 

"Pořád mi to odpírali, je čas se na všechno, co bych měl dělat, vykašlal." Pravý koutek se mu pozvedne v nebezpečném pousmání. Pak už si užívá jeho kůži. Zjišťuje jakou má chuť a pozoruje každou jednotlivou linii, které se jeho rty zrovna dotýkají. Kůže se krásně napíná přes kosti, svaly mu hrají, když se jakkoliv pohne a Uruha je nadmíru spokojený s tím, co vidí. Ať si říká, kdo chce, co chce, pro něj byla i tato stránka velmi důležitá. Zvedne k němu oči, když se mu rozhodne prozradit něco na sebe a na jeho rtech, které jdou od sebe je vidět, že ho tím prohlášením překvapil. Na tváři se mu objeví náznak rozněžnělého úsměvu, když mu prozradí, že je po dlouho době jediný, koho k sobě pustil. 

"Opravdu?" Zeptá se, jak kdyby se potřeboval ujistit, ale spíš to chce slyšet ještě jednou. 

"Těší mě, že jsem to zrovna já. Udělám všechno proto, abys toho nelitoval." Jiskření se do očí vrátí. 

"Brzo budeš v pokušení, toho jen tak nenechávat." Popíchne ho ještě, stejně jako své vlastní ego a pokračuje zase na chvíli v laskání jeho kůže. Otázka Kaoru je vlastně zvláštní. Uru si uvědomí, že podprahově duše vnímá, ví, že jsou tady a stejně mu nepřekáží. 

"Když budou skvělé publikum, tak mi nevadí." Narazí na to, že v určitých ohledech on se nikdy stydět nebude. Bere je jako jeho součást a tím je to pro něj dané. Kdyby mu překážely, uteče rovnou. Pak už se vrhne rovnou na věc a dává si záležet, aby to bylo to nejlepší, co svede. Kaoru a jeho hlas odolávají laskání dost dlouho, ale nakonec se přece jen projeví. Líbí se mu jeho dlaň ve vlasech, stejně jako silnější stisk na konci. Něco se v něm vzdorovitě pohne, když ho tak sevře, ale tím spíš to nakopne jeho vzrušení, což okomentuje svým delším povzdechem. Dá si záležet, aby z něj dostal všechno do poslední kapky, a ještě olíbá jeho chloubu v hravějším stylu, než se odtáhne a podívá se mu do tváře. Dlaně položené na bocích se pohnou v náznaku pohlazení. Nakloní hlavu na stranu se sebevědomým pousmáním. 

"Zdá se, že zatím dostávám plný počet bodů." Pochválí sám sebe a očividně se nestydí to říct nahlas, když vidí, jak mimo je. Mohl by toho využít, ale nechce. Kaoru mu vrátil něco, co potřeboval po tom, co Yo zmizel. Pomalu vstane a zůstane v jeho těsné blízkosti. Konečky prstů se proběhne po jeho tváři a pak se nakloní, aby si trochu drzeji ukradl první polibek. Nutně potřebuje zkusit i tohle. Kaoru už je bez oblečení, ale on sám ne a tak se začne prát s knoflíky a je znát, že už začíná být pěkně nedočkavý, protože spěchá. Za chvíli má dole svršek a po nějaké době i kalhoty s prádlem. Pak už protáhne paže kolem jeho krku a natiskne se na něj celým tělem. Svým klínem ho provokuje, když se pohybuje proti němu a snaží se vyprovokovat trochu vášnivější reakci a to, aby Kaoru konečně ukázal, co v něm je. Podle něj se ještě pořád dost neprojevil a on to prostě chce vidět. Tak trochu si umanul, že to bude on, kdo to dokáže. Asi tak jak si umanul, že porazí Hyda a dokončí svou honbu za pomstou. 

"Je čas, abys mi ukázal, jak to přesně má vypadat." Pošeptá mu do rtů, než mu ten spodní skousne a popotáhne si ho. Je znát, že se nehlídá, protože jemnou kůži prokousne a zatmí se mu před očima z jeho kořeněné chutě. Je skvělá, návyková. Jedna dlaň se mezitím dostane mezi jeho prameny a víc je sevře.