Kaoru
"Přesně takto to je. Jenom zlatá klec, nabitá světlem. Nalhávající ti, že jsi dost silný, že tohle je to, co chceš, že tohle je jediná správná cesta, ale jakmile jsou její mříže pryč a ty se můžeš zase svobodně nadechnout, víš, že to není pravda. Každý pták potřebuje létat. Ty patříš noci, co je na tom špatného? Jsou snad soby méněcennější, než jejich denní protějšky?" Jsou to takové řečnické otázky, ale Uruha je vůči nim velmi zranitelný. Je přemýšlivý, tápe v sobě a Kaoru ví, že jeho slova dopadají na úrodnou půdu a jenom se od něj neodrážejí. Když se na sebe znovu podívají, Uruhovy oči už vypadají docela jinak. Kaoru se takhle líbí mnohem víc. Nakloní hlavu trochu k rameni, když mu Uruha říká, že Hydovi nepatří. To je pravda. Rodiče na nás nemají nárok jenom proto, že nás stvořili.
"Vidíš? Sám toužíš po svobodě a po ničem jiném. My všichni po ní toužíme." Myslí sebe a svoje duše. To Kaoru má křídla, to on je tím nebeským ptákem a to temné vábení posílá směrem k Uruhovi, aby ho k sobě přilákal. Nasadí trochu blahosklonný úsměv a pokývá hlavou, když se Uruha začne bránit, že to on využívá Yoshikiho. Je to ta nejhloupější obrana jakou kdy Kaoru viděl. Oba moc dobře vědí, že to není pravda, oba moc dobře vědí o světelném poutu, oba vidí, jak s ním zamávalo, když o něj přišel a jak po něm zprvu volal a naříkal a stejně tak oba vědí, že Uruha příliš mnoho tápe, než aby dokázal manipulovat takovou bytostí jako je Metatron.
"Nevidíš tak daleko do božích plánů a všeho, co toho anděla pohání. Měl by sis to konečně přiznat. Jsi mnohem obyčejnější bytostí, než je on nebo Hyde, i když jsi tolik jiný. To oni jsou určeni k vládnutí na světě ne ty nebo já, ale to přece neznamená, že musíš dělat to, co ti jeden nebo druhý říká..." Pokrčí rameny. Naštěstí dokáže být mnohem víc nad věcí, než většina démonů, když po něm Uruha začne prskat, že je jen Hydův služebník a nic víc.
"Poslal mě on, plním jeho vůli, protože je to teď pro mě výhodné. Nemám důvod k tomu to nedělat, ale tak jako všechny bytosti našeho světa půjdu za svým cílem, pokud ten důvod najdu." Řekne mu velmi prostě a velmi klidně. On se nenechá tak snadno rozhodit, prchlivost není jeho silnou stránku, i když to tak u většiny démonů je. Doopravdy pobaveně se rozesměje, když mu Uruha rádoby panovačně nařídí, aby se vrátil při posledním boji.
"Ano, to by se ti samozřejmě hodilo, taková pomoc, to už potom nejsem příchozí na obtíž, že ano? Víš, Uru-chan, pořád zapomínáš, že v tomhle světě zatím nejsi vůbec nic, aby sis mohl diktovat podobné podmínky." Řekne mu nepříjemnou pravdu, která by se mu nemusela líbit a tím pádem by s ní mohl chtít něco udělat.
"Na tvém místě bych si přátele vytvářel a snažil udržet, než se pokoušet všem nahnat strach, který nemáš jak udržet." Uruha si nemůže dovolit mrhat nabízenou pomocí nebo domluvou mezi nimi, jinak bude mít za chvíli na každém rohu dva tucty nepřátel. S Hydem v zádech by byl na jeho místě mnohem opatrnější.
"Kromě toho jsi ve stavu, kdy si s tebou hravě poradím během chvíle. Mělo by tě děsit, že jsem se zbavil Metatrona bez boje, ale místo toho se oháníš postavením, které nemáš. Myslel jsem si, že jsi celkem chytrý, ale vypadá to, že tvoje přední vlastnost je jenom obyčejná pýcha. Škoda. Takových démonů je spousta." Pokrčí rameny a sleduje jeho reakci, když se ho dotkne, stejně jako celý útok na tu nešťastnici. Hlad ho spolehlivě ovládá, další velká slabina. To nejsnadnější, co může udělat, je dojít přímo k němu a zbavit se ho přesně v tu chvíli. Kaoru to neudělá. Počká si, až začne zase trochu vnímat.
"Před chvílí jsi neměl ani tušení, co se s tebou děje, nebyl jsi sám sebou. Tvůj život by se mnou v zádech okamžitě skončil." Prohlédne si nehty, ale ve skutečnosti se na ně nesoustředí.
"Ber to jako malý dárek a možná ti některé věci dojdou. Pokud ne, dorazí tě někdo jiný." Otočí se na patě směrem k oknu.
Uruha
Všechna slova Kaoru se v něm teď hluboce zarývají a je jasné, že mu v nejbližších týdnech nedají spát. Možná má pravdu a on nepatří na tento svět, ale úplně jinam. Teď, když ho víc ovládá Temnota, je jednodušší si připustit, že by v ní možná byl mocnější. Pak by se třeba dostal zpátky sem a už by na něj nikdo nemohl. Někde v koutku mysli je Yoshiki, který mu říká, že není zatracený, ale má vlastně pravdu? A co je přesný důvod toho, že to říká. Jeho lidská stránka je přesvědčená o tom, že ho miluje, ale pod závojem noci, už si tak jistý není. Věřil Hydovi a jak to dopadlo, viděl Yoshiho, jak svým způsobem obětuje Inorana, aby otevřeli knihu. Proč by to zrovna tak neudělal s ním? A co bude, až nad Hydem vyhrají? Uru sám neví, jak moc silné je poutu s jeho stvořitelem, co když se propadne do nicoty, tam za ním Yoshi nemůže. A co se stane, když tu zůstane? Nebeské bytosti přece nikdy nemohly přehlížet někoho, jako je on. Byl stvořen proti veškerému chodu přírody, tak proč by měl žít? +Nejsem o nic horší.+ Souhlasí s ním v podstatě. Možná byl sobecký, ale to byli lidé taky a nemuseli umírat. Začíná s ním nebezpečně souhlasit, proto je pravdou, že nemusí být vůbec s nikým. Démoni taky žijí svůj vlastní život, aniž by museli někomu sloužit, tak proč by měl on? Taiji taky žil na tomto světe a vyhýbal se nebesům a proč? Jedna i druhá strana měla své pro a proti, tak proč by se měl k některé z nich klonit? Lidská krev ho ještě víc pobízí, aby si bral, co chce. Jeho oči predátora pozorují mrtvolu dívky, která pod ním leží. Přemýšlí, jestli mu je jí líto, jestli vůbec dokáže cítit nějaké podobné pocity. Teď, když je tu Kaoru a ovlivňuje atmosféru kolem, tak ne, necítí vůbec nic, jen pocit uspokojení z toho, že se dobře najedl. Konečně ho zase začne vnímat. Ví, že ho mohl zničit právě teď a tím víc ho mate, proč to neudělal. Ohlédne se přes rameno s nakrčeným obočím a přemýšlí, co s ním má v plánu. Něco určitě, jinak by to už nepřežil. Slova o tom, že zničit Yoshikiho se mu prudce zavrtávají do hlavy a způsobují jen další mučení, kterého má za posledních pár hodin už opravdu dost. Jestli je Yo opravdu pryč, je tento svět odsouzený k záhubě. Bez něj proti Hydovi nemají šanci a bez knihy už vůbec. Pokud půjde Kaoru za Hydem a všechno mu řekne a odhalí mu Uruhovy slabé stránky, o kterých třeba nevěděl, jsou ztraceni o to víc. Všechno, co mu řekl, mu pořád víří v hlavě. Ohlédne se přes rameno ještě jednou a vidí, jak Kaoru míří k oknu. Najednou má pocit, že je to jeho poslední možnost. To tíživé ultimátum, je prostě k nesnesení. Možná je to zase jen jeho sobeckostí, když má strach o svou další existenci a možná si myslí, že by tím jednou mohl cokoliv změnit. Jedno je jisté, na svůj plán, který obsahuje zbavení se Hyda, se ještě víc upne. Dokud bude tady, nebude mít klid. Dokud bude tady, je možnost, že ho najde a nestane se nic z toho, na co právě myslí a to prostě nedopustí. Něco se v něm pohne. Během vteřiny, díky svým myšlenkám a taky díky nasycení, které cítí, projde stíny a ocitne se těsně vedle Kaoru. Pomalu se na něj podívá a dlaní se ho dotkne na předloktí. Slyší nářek, je to k nesnesení a přesto se dokáže držet na nohou a mít relativně čistou hlavu. "Jak tě najdu?" Zeptá se ho tichým hlasem. Je sice možnost, že mu neodpoví a prostě zmizí, ale zkusit to musel.
"Až zničím Hyda, jak tě najdu?" Zeptá se podruhé, protože začíná věřit tomu, že tu pro něj nebude místo. Tak moc se nechal ovlivnit, a když už necítí Yoshiho…Jak by mohl jednat jinak? Navíc mu teď vládne temná část, která nechce být nikým a touží po moci a svobodě neomezené vůbec ničím. Ruku už dávno stáhl, protože rozhodně nechce zemřít teď.
"Měl jsi pravdu, jakmile Hyde zmizí, nebude tu pro mě místo. Pokud vyhraje, pokusí se mě zničit on sám. Je čas se na to připravit. Pokud tedy tvá nabídka platí." Podívá se před sebe. Měl by mít strach, ale tam dole už byl. Ví, jakou cenu by mohlo zaplatit a rozhodne se to podstoupit.
Kaoru
Kaoru nečekal, že s ním bude chtít Uruha ještě mluvit. Dokonce ani nečekal, že by se ho v tuto chvíli pokoušel zastavit. Mluvil s ním hrubě a nevybíravě, i když v podstatě jenom reagoval na to, co mu Uruha říkal, ale na druhou stranu to nedělal s pomstychtivým podtónem v hlase, ale klidně a vyrovnaně, jako když konstatujete nějaký fakt. Uruha byl ztracený a on doopravdy schraňoval duše, jako byl on. Zastaví se a podívá se na jeho dlaň, která se ho dotýká. Už nesvírá předloktí, ale peří na mohutném křídle, které se objevilo místo rukou, jak se Kaoru chystal vzlétnout do noci. Nesetřese ho, protože necítí přicházející nebezpečí. "Nikdo neví, jestli ho tví přátelé zničí. Archanděl už neexistuje. Na dlouho ne. Můžeš se k nim přidat a doufat, že se jim to podaří nebo můžeš jít se mnou hned." Nabídne mu. Měl ho sice oslabit a přivést za Hydem, ale Uruha mu vnukl zajímavé myšlenky, které ho lákají víc a jako každý démon se otáčí tím směrem, který mu v danou chvíli připadá výhodnější. Hyde potřeboval pomoc a proto za ním přišel. Trochu za pět minut dvanáct a Kaoru si byl jistý, že kdyby nepociťoval slabost a ohrožení, nebyl by on jeho volbou. Jeho služebníci mu nestačili a tak povolával další, tak to bylo. Tentokrát si vybral špatně.
"Nemohu ti slíbit, že přijdu a čelně vyhraju bitvu s ním, ani o to nestojím. Ale můžu ti slíbit, že budeme čekat poblíž, až se jeho chvíle nachýlí a pomůžeme jej vychýlit z rovnováhy." Pokrčí opeřenými rameny. Kaoru netoužil po světovládě jako Hyde nebo Mana, ale toužil po světě, kde si bude moci létat, jak ho napadne a nikdo mu nebude říkat, co má dělat nebo omezovat jeho teritorium. Bez Hyda by se značně rozšířilo. Ještě chvíli se na Uruhu dívá. Podle něj nemá moc možností. Může jít za svými přáteli, doufat, že se o něj postarají a společně vyhrají tuto bitvu nebo může zůstat sám. Yoshiki se hned tak nevrátí, na to s ním zamával moc silně. Chvíli mu potrvá, než svoje tělo znovu postaví. Pokud měl Uruha problémy přijmout Yoshikiho a jeho světlo a nevěřil mu oddaně ani tehdy, když spolu měli svoje pouto, pak neexistoval důvod, proč by jeho přátelům měl věřit o něco víc. V tu chvíli se rozhodne, vezme ho za předloktí a přemístí se. Není to zase tak daleko, jak by se mohlo zdát. Byt na vrcholu mrakodrapu Ropongi byl něco velmi nákladného a on udržoval dojem, že je již dlouhou dobu prázdný, protože si ho nikdo nemůže dovolit. Bylo jich víc, komu se toto místo líbilo, ale teď nebyl poblíž ani Mana a tak se tu usadil on. Skutečné hnízdo na tom nejvyšším vrcholu – Orlí hnízdo. Byt je velmi prostorný, ale také rustikální, stěny jsou sem tam kamenné nebo cihlové, nábytek jednoduchý, doplněný o mnoho kovových prvků, čalounění kožené, většinou černé. Kaoru rozhodně neměl cit pro barvy nebo pro hřejivý detail. V tomto ohledu byl typický mužský a jeden by od něj mohl čekat spíš sbírku Cdček, než příjemné polštáře. Nemá problém sem Uruhu vzít, nemyslí si, že by mu teď mohl ublížit a když to bude potřeba, postaví si jiné hnízdo. Nechá ho, aby se trochu vzpamatoval.
"Jenom tady budeš v bezpečí. Hyda samozřejmě napadne, že pokud existuješ a nepřivedl jsem tě, něco se změnilo a já jsem svou dohodu nedodržel, ale nemyslím si, že teď bude mrhat svou silou, aby sem přišel. Kromě toho jeho záměr se zničením Metatrona jsem splnil, takže bude váhat a přemýšlet nad tím, jestli jsem mu stále věrný nebo ne a proč jsme se zdrželi. Koupí nám to čas." Pokrčí mírně rameny.
"Ale čas na co vlastně?" Upře k němu všechnu svou pozornost.
"Chceš se mstít. Co pro to tedy zamýšlíš udělat?"
Uruha
Uruhovy oči křídla rozhodně přitáhla. Byl to neobvyklý dotek a temnota v něm se ještě prohloubila. Cítí volání někoho blízkého, kdo je na tom stejně, cítí tu sílu v něm a natahuje k němu svoje dlouho uvězněné pařáty. Uru se tomu už nebrání, připadá si, že na světě už není nikdo, kdo by mu rozuměl. Yo je pryč, už se nevrátí a on se musí postarat o sebe. Slzy zůstanou jen někde v jeho hlavě, stejně jako nářek zbytku Světla, které v něm zůstalo. Je tam, vnímá ho, ale nepouští dál. Moc by si ho chtěl nechat jako vzpomínku na něj, protože to bylo velmi citelné setkání a pokud mu to okolnosti dovolí, bude si ho pamatovat dlouho. Ale Kaoru měl pravdu, nepatří sem, stejně tak nepatří Světlu, už od prvního rituálu ne a jeho domov je někde jinde. Nejspíš je čas se s tím smířit a nechat věci plynout tím správným směrem. Ostatně o svou lásku přišel, není nic jiného, za co by mohl bojovat, než pomsta. Pomalu se na něj podívá, když mu řekne, že počkají na vhodnou chvíli. Je to zákeřné, ale co u Hyda nebylo? Proč by měli bojovat čestně tváří v tvář, když on to tak nedělal nikdy a s nikým. Tím by mu mohli vrátit to, co mu provedl i s úroky. V očích se mu pomstychtivě blýskne a je jasné, že v tuto chvíli to bere jako nejlepší možné řešení. "To zní jako plán." Odtuší jen tichým hlasem a koutky se mu malinko pozvednou. V kočičích očích už není stopa po Světle, ale jen přelévající mračna stínů a Temnoty, které dávají tušit, že jeho získaná část převzala vládu nad zbytkem. Zvládne jen překvapeně zamrkat, když ho Kaoru vezme za předloktí a najednou necítí podlahu po nohama a snad za vteřinu už je úplně někde jinde. Vypadá v prvním okamžiku vyděšeně, než se pomalu rozhlédne. Žaludek trochu protestuje, ale není to nic, co už by nezažil, tak se brzo srovná. Bylo to nepříjemné, ale není hladový a tak podobný přesun zvládá mnohem lépe.
"Hm, zajímavý vkus." Zkonstatuje trochu povýšeně, protože úplně jeho styl to není, ale nevypadá to levně ani lacině a brzo tomu přijde na chuť. Když Kaoru znovu promluví, pomalu k němu stočí pohled.
"Myslím si, že ví o tom poutu. Může si klidně myslet, že s Yoshikim jsem odešel i já." Trochu se zarazí před vyslovením jeho jména a zdá se, že to pro něj není jednoduché. Naštěstí je ke Kaoru zády a tak nevidí jeho výraz. Ta bolest tam asi zůstane a uvnitř něj taky, jen ji nesmí dát najevo, ne před ním. Ve své podstatě neopustil ani ostatní, jen doufá, že se mu podaří přijít včas a opravdu jim pomoct, aby Hyda zničili společně. Nechává jeho otázky plynout hlavou a převaluje je tam a zpátky. O co mu vlastně jde?
"Chci ho vidět na kolenou, tak jak jsem byl kdysi já. Zbavit ho jeho moci, aby nebyl tím, kým je. Tak jak to vzal mě." Jeho hlas je tichý a ledový protkaný něčím mnohem bolestnějším. Pak se pomalu obrátí směrem ke Kaoru.
"Úplně všechno, co bude potřeba. Nezáleží na tom, jestli přežiju nebo padnu do Stínů. Nemám důvod žít, dokud nesplním to, co jsem si při útěku od něj slíbil." Odmlčí se na chvíli.
"Nemusím nutně umírat, rád bych si ještě něco užil, to přiznávám, ale nic mě nezastaví před tím, aby dosáhl svého." Ten pocit uvnitř něj pořád roste.
"Kdyby se mi podařilo zůstat stát, když on padne, bude můj život mít zase smysl. I kdyby to bylo v jiné dimenzi." Trochu hořce se pousměje.
"Nebo myslíš, že mám jinou možnost, aby můj život vůbec za něco stál? Jak bych se sebou mohl žít, kdybych nepotrestal to, co mi udělali?" Nakloní hlavu mírně na stranu.
"A je vlastně úplně jedno, co jsem tehdy chtěl. Chci mu ukázat, že nejsem jenom jeho loutka, kterou stvořil. Částečně se mi to povedlo, když jsem mu zmizel z očí. Teď to chci dokončit a vyjít z toho jako vítěz." Hyde může za to, kdo Uru je a čím se stal. Hyde může za to, že Aoi nevidí a Tora málem umřel. Hyde může za to, že Yoshiki…Stiskne víc čelisti k sobě, až mu vstoupí lícní kosti a jedna část začne prosvítat, jakoby měl svá vidění. To ten vztek, který se v něm hromadí.
Kaoru
Kaoru v podstatě nijak nezareaguje na komentář ke svému bytu. Netrpěl k němu žádným nezdravým vztahem, byl kdykoliv schopný zvednout se a odejít jinam a kromě toho ho nikdy moc nezajímalo, jestli se někomu jinému líbí nebo ne. Bydlel tady on, on musel být spokojený, to byl prostý fakt. Pouze se krátce podívá na Uruhův profil a zvolna přejde k oknu. Je to tak vysoko, že auta dole vypadají jako mravenečci. Maximálně mu to vyhovuje. Poslouchá Uruhův hlas a jeho vysvětlení. Ano, Hyde by si mohl myslet, že Uruhu to pouto zničilo a zmizel společně s Yoshikim, ale opravdu by to vůbec nevycítil? Byl jeho stvořitel, ale nebyli si nijak zavázaní. Kdyby ho dovedl vnímat, nejspíš by si ho dávno dovedl najít sám a neposílal na to jiné bytosti, takže má Uruha nejspíš pravdu. Kdyby došlo na nejhorší, Kaoru by osobně mohl tvrdit, že to tak je. S tou výmluvou je spokojený a pro sebe pokývá hlavou. Připadá mu zvláštní, že pouto Uruhu nezničilo, že necítí žádný žal a stesk, ale podle něj je to proto, že anděl mrtvý není. Jenom se trochu zdrží. Když to dobře půjde tak i několik měsíců nebo let. Jenže to Uruha neví, nenapadlo ho to, protože ho pohltila temnota. Myslí si, že je po něm, nechal se tím semlít a okamžitě se stará o vlastní přežití jako jiní démoni. Světlo v něm pořád někde je, ale pohřbil ho hodně hluboko a nechává se ovládat. To je dobře, protože je slepý vůči realitě a pravdě. Opravdu mu nepřijde zvláštní, že by smrt jeho druha tak snadno rozdýchal? Ne, nepřijde a to je pro Kaoru jedině dobře. Rozhodně mu to nebude vyvracet a upozorňovat ho na to. Poslouchá další Uruhovo vysvětlování. Vlastně se mu nečekaně otevřel na to, že v něm nemůže mít žádné záruky, ale Kaoru si taky ještě před chvílí nemyslel, že by jeho oběť mohla být spíš jeho spojenec. Prostě se to tak nějak přirozeně stalo a když už to tak je, musí ho samozřejmě podpořit a tak se i on pomalu otočí od okna a podívá se mu přímo do očí. "Máš samozřejmě pravdu. Tvůj život by nestál za nic. Tvoje duše nikdy nedojde pokoje, dokud ho nezatratíš, zasloužíš si to." Hyde si v Kaoru vybral moc špatného spojence, vždycky lačnil po duších, které zase lačnily po pomstě. Uruha byl jako dlouho ztracené dítě a taky musel mít určitou cenu, když ho Hyde tolik chtěl. Po světě pobíhaly desítky Hydových zavržených experimentů a o žádný z nich se nestaral, žádný nehledal, takže Uruha má nějaké tajemství, které je cenné. Možná je cenný on sám. Kaoru si ho rozhodně míní nechat. Čím víc viny Uruha na Hyda svaluje, tím víc je pro Kaoru čitelnější. Nemůže vnímat přesně jeho myšlenky, ale může se jich dotknout a vycítit jejich povahu.
"Může za to. Může za mnoho věcí a mnohá utrpení." On sám je samozřejmě anděl spasitel.
"Byl jsi do něj zamilovaný? Co když ti Hyde vzal i tvou lásku? Co když to bylo opravdové a teď je kvůli tomu po všem? A nebo to bylo jinak a Hyde tě vehnal do náruče někoho, kdo tě zneužil tak, jako on? To je ještě horší. Místo citů, které sis konečně zasloužil jen další ponižování. Všichni okolo tebe si myslí, že do tebe mohou kopat, jak je napadne, není to tak? Hmm… teď si můžeš odpočinout. Nepůjdeme nikam, dokud sami nezačnou. Nemá smysl rozpoutávat tu bitvu, my si počkáme na nejlepší okamžik, až se oslabí navzájem. Chceme vyhrát, ale jak to uděláme, je jenom na nás. Nejsme andělé, abychom si museli hrát na čest. Naše cíle jsou čestnější, jakkoliv jich dosáhneme. Klidně zradou." Dává Uruhovi pocit, že na krvavou mstu má to nejvyšší právo.
"Je to jako boží soud… tvůj soud. Je na čase, abys mohl být soudcem. Tu spravedlnost pro tebe rád vykonám." Pousměje se. Duší není nikdy dost. Na tom bojišti se mu jistě nějakých dalších dostane a všechny se budou cítit zrazené a ukřivděné.
Uruha
Dýchá se mu o něco lépe, když už si nepřepadá tak ztracený. Pořád ale bloudí ve své hlavě a snaží se najít ten správný směr. Něco mu napovídá, že je to právě tato cesta. Možná to tak nakonec mělo být. Přišel o bytost, do které se zamiloval, aby mohl povstat mnohem silnější a konečně se nebát rozhodnutí být sám sebou. Pořád ale trochu váhá, protože mu to přijde příliš snadné. Proč musel tolik bojovat do teď, když stačilo jen potkat tu správnou temnou bytost? Je to zvláštní. Ale nejspíš nemá smysl nad tím přemýšlet. Může se plést, nebylo by to poprvé, ale přece se za jediný život nemůže mýlit tolikrát. Byl vždycky takový a snažil se najít bezpečný přístav, kde se o něj někdo postará. Všichni před Hydem toho zneužili, Hyde toho zneužil nejvíc, a když to vypadalo, že by mohl prožít něco opravdového, zase mu to vzali. Jeho zoufalství jen prohlubuje Temnotu uvnitř, která sílí s každou vteřinou. Nechá víčka na chvíli klesnout a ve své mysli uvidí něco, co tam před chvíli nebylo. Světlý záblesk a v něm pár vzpomínek. Nebolí jako všechny ostatní, příjemně ho uvnitř hřejí. +Udělám všechno proto, abych ho zničil. Jen kvůli tobě.+ Slíbí Yoshimu ve svém nitru a o to víc se zatvrdí, že to dokáže. Možná, že Kaoru s ním má jiné plány, ale na tom nezáleží. Hlavní je společný cíl a to je zničení Hyda. Pak už se může stát cokoliv, bez Yoshiho to stejně nemá smysl, tady dál zůstávat. Obočí mu jde malinko nahoru a pak přikývne. +Nejen moje.+ Je přesvědčený o tom, co si myslí."Já vím, že ne. Je čas s tím něco udělat. Nebudu tu bloudit věčnost. Stejně by mě jednou našel, nechci se dál skrývat." Když se Kaoru zmíní o jeho citech k Yoshimu, ví, že mu nedokáže lhát, že by to poznal. On ale není důvod, aby to zapíral.
"Ano, miloval." Odmlčí se na moment a je to on, kdo se podívá z okna, než ustoupí a usadí se na koženou pohovku a přitáhne si nohy nahoru. Byl bez bot už předtím a teď si může pomalu masírovat nožky. Hledí před sebe na podlahu a nechává dlouhé vlasy, aby mu kryly část tváře.
"Nebyla to hra, viděl jsem to uvnitř něj. A přišel jsem o to právě kvůli němu." Přitáhne si kolena pod bradu a položí si na ně hlavu. Pažemi objímá své nožky. Vypadá mnohem víc zranitelně a zároveň ho Temnota pohlcuje. Jeho vzhled už zůstává odhalený a takový, jak ho vidí temná strana, pokud vstoupí do stínů. Už se ani nenamáhá s tím cokoliv dělat. Tady už se stejně nemá před kým skrývat.
"Můj soud?" Pozvedne nepatrně hlavu a podívá se na něj.
"Už dávno není jen můj. Sám moc dobře musíš vědět, kolik jich přede mnou bylo. Chci to hlavně kvůli sobě, ale ve výsledku to tak není. Odsoudím ho i za všechny ostatní." Postaví si hlavu a je mu jedno, co si o tom bude myslet. Možná by se to stalo i dřív, že by si uvědomil, co by mohl dokázat, ale s tou bolestí a nesnesitelnou touho pomstě to ani jinak nejde.
"A začnu tím jeho klukem." Pravý kousek se mu pozvedne, jak kdyby měl Boogieho právě před očima. Je očividné, že se začíná ztrácet v sobě samém a už ani on sám neví, co by mohl za vteřinu udělat. Narovná se, shodí nožky z pohovky a přehodí si jednu přes durhou. Podívá se na Kaoru a nakloní hlavu na stranu. Na stěně za ním se mihotají stíny, které se přišly podívat, co se to s ním stalo. Skoro to vypadá, že je vábí k sobě. Dokonce i tlumený nářek mu začíná připadat jako příjemná melodie.
"Možná by stálo za to se na to napít?" Pobídne ho a je zvědavý, jestli tu něco dobrého má a jestli bude pít s ním.
"Nebo jak vlastně slaví své pokroky démoni?" Teď ho malinko provokuje, ale přijde mu, že klidně může.
"Neříkej mi, že je jim to jedno." Prohlédne si ho od hlavy až k patě, jak kdyby přemýšlel, jak by se mohl bavit právě on.
"Kdo jiný by mě měl zasvětit, než právě ty." Mírně povytáhne bradu nahoru v jasné výzvě.
Žádné komentáře:
Okomentovat