Hromadné - To není slečna. - část 6.

(okolí farmy)

J, Aki, Kamijo

Nakonec je J rád, že Aki přišel. Kdyby se tak nestalo, nejspíš by se neovládl a Aqui by ho jen těžko zastavoval, i když je přesvědčený o tom, že by se mu to nakonec líbilo. Chtěl si to jen malinko víc užít a ne, neměl v plánu to hnát až na nejvyšší možnou metu. Teď může jen doufat, že nezašel na první dobrou příliš daleko a Aqui se mu nezačne vyhýbat, ale snad ne. Díky tomu, co mu Aqui řekl předtím, než se jeho brácha objevil, ho napadne jedna věc, kterou by pro něj mohl zařídit. Není si jistý, jestli najde vhodnou osobu, ale alespoň se o to pokusí, jen si musí udělat výlet do města a trochu to mrknout. Brnkačka, stačí se stavit do hospody a tam už se dozví, co potřebuje. Snad to stejně funguje i tady. Už jen proto, jak mu Aqui slíbil, že mu bude hezké věci říkat klidně denně. Možná by byl čas zamyslet se nad tím, jak to všechno na něj najednou působí a co všechno je pro něj ochotný udělat. Aki opodál je ještě chvíli pozoruje a má co dělat, aby se nesmál. Pochopil, co je jeho bratr za povahu, pár takových už potkal a je krásné, jak kvůli jednomu klukovi dělá takové věci. Su asi nebude rád, ale je mu jasné, že J to za to stálo a asi se dlouho nebude cítit provinile, stačí, když po něm Aqui hodí okem a bude skákat z okna. Usměje se na něj, když se na něj Aqui vyděšeně podívá. 

"To bude dobrý, uvidíš. Přece jsi mu to tady chtěl jen ukázat." Ujistí ho, že nebude dál šířit, co tu viděl. 

"A toho koně taky zvládneme, že J?" Obrátí se na jmenovaného a ten rozhodně kývne hlavou.

"Ty problémy vezmu na sebe." Prohodí J hlasem, který moc nesnese námitky. Poslední, co by chtěl je to, aby měl kvůli němu Aqui popotahování. J vykročí a cestou vezme Aquiho kolem pasu, aby ho mohl dovést ke koni, který už na ně způsobně čeká. Po nějaké škodolibosti zvířete, nejsou ani památky. Jak kdyby tušil, že se Aqui bojí a oni potřebují, aby na něj sedl. Many byl prostě kůň k nezaplacení po většinu času. 

"Bude ti to na něm hrozně slušet. I v té trávě ti to slušelo." Složí mu ještě kompliment tak, aby ho Aki neslyšel. Tomu ale stačí se jen na ty dva podívat a jemu úplně jasné, co si to tam špitají. 

"Nejradši bych tě za ten zadek vysadil, ale tak to bohužel nepůjde." Vrací se J trochu k jejich konverzaci předtím, než se přestal ovládat. Když přistoupí k Manymu, položí Aquimu ruce do jeho hřívy nad kohoutkem. Samozřejmě si neopustí pohlazení, aby věděl, že si nic z toho nerozmyslel a podobným způsobem ho bude trápit dál. 

"Na tři. Raz, dva, tři." Jakmile to dořekne, už ho za boky zvedne a vysadí na koňský hřbet. Chvíli ho jistí, než se pohodlně usadí a pak sám chytne hřívy a bez obtíží se vyhoupne za něj. Aki už na koni je a čeká je kousek dál. J se na chvíli zarazí, protože je Aquimu vážně blízko, hlavně k určitým partiím a je tam kde byl, když se mu vrtěl na klíně a teď se bude vrtět zase vinou pohybu zvířete. 

"Tohle jsem úplně neodmyslel." Postěžuje si a dostane se mu poznámky od přijíždějícího Akiho. 

"Ještě si stěžuj, být tebou jsem za to rád. Holt si pak dáš pohov a na chvíli se někam zavřeš." Je jasné, že si z něj klidně bude dělat legraci. J se prudce nadechne, protočí očima a ukáže Akimu zdvižený prostředníček. 

"Za tohle chci odměnu." Pošeptá Aquimu do ouška. 

"Rozhodně se chci minimálně rozloučit." Dodá, aby bylo jasno, že zítra už by bylo pozdě. Chvíli jdou krokem. J má ruce kolem pasu a jistí Aquiho, aby neklouzal dolů.

"Možná tě bude trochu bolet zadek, ale když víc povolíš boky, bude to lepší." Prohodí pobaveně, než pobídne Manyho, aby trochu zrychlil. 

"Držím tě." Ujistí ho znovu a pak nacválá, protože pro Aquiho zadek to bude rozhodně příjemnější, než klus. Nechce ho děsit, ale musí si pospíšit. Za pár okamžiků doženou Akiho a pak ho i předjedou. Ten to pozoruje a dál si drží své tempo. Konečně mají farmu na dohled a kousek do hlavní domu J zastaví, seskočí a pomůže Aqimu dolů. Nepustí ho hned a trochu ho vězní mezi sebou a koňským tělem s rukama kolem jeho pasu. 

"Půjdeme tam spolu." Dodá, aby bylo jasno, že se rozhodně nelekl. 

"Stojíš mi za to, víš." Ozve se ještě tiše, než se skloní, aby si vybral svou odměnu. Polibek není dlouhý, a když se narovná a rozhlédne, padnou mu oči na Kamija opodál. Jeho výraz stojí za to a J se prostě rozesměje, když Kami uraženě odejde pryč. 

"Tak jdeme." Pobídne Aquiho a jdou dovnitř rovnou do kuchyně za Sugizem. Celou cestu svírá jeho drobnou dlaň v té své.

Aqui

Jakmile dojde na malou nevinnou lež, Aqui sklopí pohled. Nebyl moc ten typ, který by chtěl lhát, ale zároveň byly věci, které se dospělým prostě neříkaly a tohle byla jedna z nich. Nakonec se na Akiho zase podívá a usměje se. Je mu za to krytí vděčný. Hned na to se podívá na J, který mu taky slibuje, že se o všechno postará. Je to úleva a zároveň se kvůli nim cítí trochu provinile. Co ale nečeká je, že ho J vezme za pas a dost nekompromisně odvede ke koni. Skoro se ani nestačí bránit, jen maličko zazmatkuje a rozhodí rukama, trochu se zapře proti jeho ruce dozadu, ale není mu to moc platné a brzy už stojí přímo u Manyho. 

"Ne?" Vydechne zmateně Aqui. A jak to půjde? Ani si nepamatuje, jak se na toho koně dostal předtím. To, že by mu to na něm snad slušelo, to si nedovede představit už vůbec. Když položí prsty do koňské hřívy, má pocit, že na ni snad ani nedosáhne. Je to hrozně vysoko a on musí stát úplně blízko. Už zase bude cítit jako kůň, ach jo. 

"Na tři je moc rychle, nemohlo..." Nedořekne to, protože se z čista jasna ocitne nahoře a dívá se na Akiho v jeho aktuální výšce. Prsty má křečovitě zabořené do hřívy a snaží se ovládnout pocit točící se hlavy. Je to vážně vysoko a on spadne, jakmile se Many pohne, to prostě ví. J se na koně vyhoupne jako by nic a Aqui se musí kousnout do spodního rtu. Málem by se ho zeptal, kdo pomůže jemu, když tady není žádná stolička. Jako kdyby zapomněl, odkud je a co celý život dělal. Indiáni taky neměli žádné stoličky a nejspíš ani kovbojové. Jakmile se kluci začnou bavit o jedné velmi konkrétní věci, Aqui hrozně zrudne. On moc dobře ví, o co jde a taky to asi většinu cesty ucítí. Na jednu stranu je mu snad i líto, že si J někde pomůže sám a na druhou si rozhodně neumí představit, že už by byl u toho. +Co mi to děláte...+ Postěžuje si v duchu na oba dva bratry. Kůň se pohne dopředu a Aqui se okamžitě předkloní, ale J ho zase narovná a skutečně ho drží pevně. Aqui nikam nesjíždí, prostě se to jenom hodně kývá, ale po chvíli si uvědomí, že se nedívá už jenom na svoje ruce, ale taky na Akiho kousek od nich. Jak to dělají, že nemají strach, umí to tak přirozeně a koně je poslouchají? Opravdu by rád uvolnil svoje boky, tak jak mu J radí, ale je to marná snaha. Na to má moc velký strach. A pak se s ním začne třást celý svět. Na Jův klín při tom dočista zapomene. Tohle vůbec nečekal, že se kůň rozeběhne, nedomluvili si to a jemu se to nelíbí. Díky tomu, že jezdit neumí a nedovede zpevnit nohy a svoje sezení, mu to celé připadá strašné a nepříjemné a tím spíš si nedovede představit, proč tohle někdo dělá pro zábavu. Jenže to není ani omylem všechno, protože Many ještě přidá a dlouhými přískoky se žene vpřed. Aqui netuší, kde je vlevo a kde vpravo, jenom to s ním hrozně hází a kdyby ho J nedržel, co chvíli by klouzal na jednu nebo na druhou stranu. Nedovede si to užít, slyší jenom dupání kopyt a připadá si jako slaměná panenka ve větru. U farmy jsou ale rychleji, než by vůbec čekal a když kůň zastaví, neskutečně si oddechne. Pro všechny kami, o tomhle se mu bude zdát. Nohy se mu třesou tak silně, že je rád, že ho dolů dostane J a že ho ještě chvíli drží. Sám se dokonce dlaní přidržuje Manyho, který taky stojí jako přibitý a nikam neodchází. Asi chápe, jak je ta chvilka důležitá, aby se Aqui neválel v prachu na zemi. Přikývne, když mu J řekne, že tam půjdou spolu a úplně automaticky s ním proplete svoje prsty. Ještě si stačí vyměnit políbení a pak všichni tři vykročí ke kuchyni. On si na rozdíl od J Kamija vůbec nevšiml, ale to bylo dobře, protože jinak by se na místě propadl a k tomu by mu snad ani nechutnalo, jaký by měl kámen v žaludku. Takhle je to o trochu milosrdnější.

J, Aki

Jovi je úplně jasné, že tento zážitek nebyl pro Aquiho zrovna příjemný. Dá si za úkol, že si ho vezme do parády ještě jednou a tentokrát v klidu, aby se přestal bát. První zkusí asi klasikou práci jako čištění a jak si zvykne, dojde i na ježdění. No, on by věděl ještě o jiném ježdění, ale to doufá, že přijde mnohem dřív. No nic. Many sice sedlo zrovna nemusí, ale pro jednou to přežije a Aqui se tak možná bude cítit bezpečněji a jistěji. Přece jen většina říkala, že to tak je. Chce to pomalu a ne takto spěchat. Naštěstí to k farmě po kopytě není daleko a za chvíli jsou opravdu tam. Aki se stará ještě o svého koně, za to J nechá Manhyo na volno před domem. Tak nějak mu nedojde, že by na to tady někdo nemusel být zvyklý, ale taky ví, že jeho kůň nikomu neublíží a najde ho bez mrknutí u nejbližšího trsu trávy. Když vejdou do kuchyně, je s nimi i Aki, ale Su zatím nikde. +Máme pár minut k dobru.+ Pomyslí si pobaveně. Pak přijde jejich, no spíš jeho poprava, tím si je jistý. Sugiza zas tak dobře nezná. Sice mu nepřišle nějak impulsivní, ale kdo ví, co se může stát, když ho naštve. No jo, počítám s tím, že se to brzo stane. Dařilo se mu to poměrně často. Aquiho ruku pustí až ve chvíli, kdy mu pomáhá se usadit a když se ohlédne na Akiho, vidí, jak se culí. 

"Co je?" Sykne po něm nechápavě. Aki hned zavrtí hlavou. 

"Nic jen vám to sluší." Zkonstatuje nakonec s pokrčením rameny na plnou pusu. Proč by to neřekl, když je to pravda. To, že se u Aquiho o něco sám pokoušel, přejde bez větších obtíží. Už si zvykl na odmítnutí. S tím, jak to má se to většinou dalo čekat. Je rád, že se J o něj stará a nemohl by na něj žárlit. Dopadlo to takto a tak to prostě přijme. Ostatně stejně by mu nic jiného nezbylo a přetahovat se svým bratrem nechce. Ještě je tu Kamijo, tak si to užije z té strany nejspíš. 

"Nachystám zatím to jídlo." Nabídne se Aki. J se skloní přes Aquiho rameno, líbne ho na tvář a pak se přidá k Akimu, aby mu pomohl. Nahlédne do jednoho z hrnců a vidí těstoviny. Ty si klidně dá. Nahlédne ještě do dalšího, a když vidí zeleninu, ale maso žádné, pozvedne obočí. 

"A co maso?" Zeptá se Akiho trochu rozladěně. 

"Toho si tu moc neužiješ. Když jsou tu kluci, občas se tu objeví, jinak vůbec." Prozradí mu, jak tu táta vede stravování. 

"Já jezdím na burgery a steaky do města. Táta mě nepřemlouvá, abych to nedělal, ale občas utrousí nějakou poznámku." Prozradí mu Aki ještě kousíček z toho, jak to tu chodí. J byl typický masožravec, bez masa pro něj nebyl zrovna dobrý den. Všechny poznámky ale spolkne a…No co taky jiného může dělat? Naloží těstoviny, na to kopec zeleniny a odnese talířek Aquimu společně s vychlazenou ovocnou šťávou, kterou Aki vytáhl z lednice. 

"A my si dáme pivo." To je pro J jako kouzelné slovíčko. Maso je na chvíli zapomenuto a rovnou sáhne po nabízené plechovce. Aki plnoletý není, ale táta mu to nejspíš dovolí. J si s tím rozhodně vrásky dělat nemusí. 

"A co Aqui?" Zeptá se rovnou. Jemu by pivo taky klidně dal v tom horku je alespoň jedno na zchlazení nejlepší. 

"Chceš žehlit nebo dál provokovat?" Zeptá se ho Aki s protočením očí v sloup. 

"Promiň, Aqui-chan, ale dneska radši bez piva." Podívá se na něj s omluvným úsměvem ke stolu. 

"Táta je podle mě u večerního krmení, ale za chvíli by měl být zpátky." Koukne na hodiny. 

"Teda pokud se nezdržel s kluky. Možná nás ani nestihne, než dojíme a nechá si to na zítra." Sám se usadí ke stolu po Aquiho levici a J se ležérně, trochu buransky usadí po jeho pravé ruce. 

"To by nebylo špatný. Když můžeš problém odložit na zítra, udělej to." Prozradí jim svou vlastní mantru. Ne, že by to někdy vycházelo, ale vždycky to alespoň zkusil. 

"Bude zítra hodně práce?" Zeptá se J Akiho. 

"Chtěl jsem si projet město a mrknou na práci. Aqui říkal, že by mi to tam ukázal." Frajersky se pousměje a podívá se vedle sebe a jmenovaného. 

"Platí to pořád i po tom koni, že jo?" Snaží se tvářit vážně, ale koutky mu cukají. Kdyby ho slyšel někdo jiný, mohlo by to být pochopeno různě.

Aqui, Sugizo

Jakmile vejdou do kuchyně, Aqui se s bušícím srdcem rozhlédne, ale není tam nikdo. Nikdo z kluků, ale ani Sugizo. Všechno po večeři je pečlivě uklizené, kromě hrnců na plotně. Honem se ohlédne po Akim, když jim tak bezelstně řekne, že jim to sluší a dokonce to vypadá, že se doopravdy upřímně usmívá. Aqui mu úsměv opětuje, i když je ještě pořád trochu provinilý, ale jeden velký kámen mu díky tomu spadne ze srdce. Kluci se rozhodnou nachystat jídlo a tak sám dojde alespoň pro skleničky a hůlky. Jakmile se J podiví, kde je nějaké maso, tiše se rozesměje a přitiskne dlaň na ústa. On sám jedl v podstatě všechno, ale když maso nebylo, nevadilo mu to. Vystačil si se zeleninou a rýží a daleko raději měl různé dary moře včetně hodně podivných druhů. 

"Když všechna ta zvířata vidím, taky bych je nedokázal sníst." Připojí se do jejich rozhovoru a usadí se ke stolu. Koupit si v supermarketu něco mraženého je jedna věc, ale zabít tu živou bytost, pak ji stáhnout z kůže a prostě sníst? Ne, to by nedokázal, leda by zavládl hladomor. Je rád, že dávno pominuly časy, kdy se něco takového muselo dělat, i když u nich v Japonsku bylo vinou budhismu hodně vegetariánů tehdy i dnes. Za chvíli se před ním ocitne hodně naložený talíř, který by za normálních okolností ani nesnědl, ale dnes se přemůže. Poděkuje za šťávu, ale jakmile padne slovo pivo, ohlédne se po nich s výrazem hladem týraného štěněte. Dnes by si ho taky dal. Už nebyl malý kluk a když se běhalo venku po sluníčku, žízeň prostě byla. Samozřejmě chápe, proč to nejde, ale jakmile si kluci sednou ke stolu, nenápadně natáhne ruku k plechovce J, na chvíli si ji půjčí a alespoň se pořádně napije. No co, nikomu určitě nebude vadit, když si dá J dvě! Zatváří se jako svatoušek, ale ve stejnou chvíli se v kuchyni objeví i Sugizo. Očima přejede po obličejích u stolu a pak Aquimu naznačí fousky od pěny. Aqui málem vroste do země, honem si je setře hřbetem dlaně a zrudne. Sugizo se nad tím v duchu usmívá, ale zatím si ponechává nečitelnou tvář. 

"Nejsem si jistý, že zrovna zítra budete mít čas na procházky městem." Řekne konečně, když obejde stůl a začne ukládat zbylé jídlo do lednice. Sugizo poslední část rozhovoru slyšel a cítí, jak za ním Aqui na židli otáčí tvář. 

"Dneska odpoledne volali, že bude seno." Řekne. Není to nějaký jeho výmysl, aby je potrestal, ale skutečně se to tak sešlo. Kluci budou rádi, když večer padnou rovnou do postele, nebo usnou přímo na tom seně. Chlapce ze školy tolik dřít nemůže, ale jeho synové… totiž jeho syn a J, tam asi budou dlouho do noci. Aki to tak měl vždycky. Nikdy toho nenechal, dokud práce nebyla hotová. 

"Můžete si udělat výlet později, dám vám volno." Řekne nakonec, ale… jak jen J vysvětlit, že musí zabrzdit? Myslel si, že mu to řekl jasně, ale to se nestalo. Neví, co přesně se tam dělo, ale bude se na to muset zeptat Akiho a doufat, že mu všechno prozradí. A pak J znovu postavit před realitu jejich společnosti. 

"Aqui-chan, až dojíš, běž spát. A vy taky." Tím je pro dnešek rozdělí. Má pro ně pochopení, sám skončil s Akiho matkou velmi, velmi mladý někde v Andách a všechno ostatní neexistovalo, jenže teď jim jde tak trochu o všechno. Dovře lednici, otočí se ke stolu a věnuje J dlouhý pohled, kterým se mu pokusí všechno říct. Nikdy nebyl ten, který na někoho křičel nebo ho káral. Takže je J buď potopí a nebo ne. Buď sem přijde a bude jako povodeň, která všechno smete a zase zmizí nebo se nechá trochu usměrnit a snad… to nějak vykrystalizuje.

J, Aki

Aki je rád, když se na něj Aqui pousměje zpátky. Mohlo to teď mezi nimi být jakékoliv, ale není, za což je rád. Chtěl, aby věděl, že proti tomu nic nemá a že se vůbec nemusí cítit provinile. Není totiž důvod, nic si neslíbili, vlastně se ani nic nestalo, tak proč by měl? Začne mu vrtat hlavou, co bylo mezi ním a Kamijem, když tak reagoval, ale je si jistý, že J to rychle utne, tváří se tak. Jídlo je něco, na co se Aki i J dost těší, i když teda některým to maso vážně chybí. Pivo je pro J taky něco, co si rozhodně dál, ale když vidí, jak mu ho Aqui sebere, musí se usmát. Jinému by urazil ruce, ale on může zdá se úplně všechno. 

"Jen si dej." Pobídne ho, protože kdyby někdo přišel, tak si ho vezme k sobě a je to úplně v pohodě. Aki to nekomentuje, jen se pobaveně uchechtne a vážně přemýšlí o tom, že vytáhne ještě jedno. Jakmile se v kuchyni objeví Su, všichni ztuhnou a J hned hrábne po pivu, aby si ho přitáhl k sobě. Bylo to trochu pozdě, ale stejně se tváří, jakoby tam bylo celou dobu a Aqui se vůbec nenapil. Pořád si není jistý, co přijde. J nakročí trochu obočí, když jim Su výlet do města hned zatrhne. Samozřejmě chápe, že je to potřeba a nebude protestovat, ale je mu líto, že program nebude takový, jak si naplánovali. 

"Hai, samozřejmě, to bude v pohodě." Prohodí rychle, aby bylo jasné, že on se práce rozhodně nelekne. Aki jen pokývá hlavou, protože to vlastně čekal, i když nevěděl, že to bude zrovna zítra. Podívá se na J, ten jen pokřiveně pozvedne koutek, aby bylo jasné, že má v plánu vymyslet něco jiného…Po práci. Přikývne jen a už se cítí trochu provinile. Nezapomněl na to, co mu Su řekl, ale nemohl si prostě pomoct a je mu jasné, že se to ani později nestane. 

"Až bude hotová práce." Ozve se jeho hlas, než se pořádně napije. Chce, aby Su věděl, že se tady rozhodně nemíní flákat. Pohled má upřený na pivo ve svých dlaních, které svírá a protáčí jím. Když se znovu ohlédne a vidí ten pohled, trochu se zarazí. Oplácí mu dlouhý pohled a ví moc dobře, co znamená, ale nemůže nic říct, protože ví, že by to stejně nejspíš nedodržel. Bude si muset dávat pozor, aby je nikdo neviděl při ničem, co by mohlo způsobit problémy. Trochu nakrčí obočí, kterým řekne, že některé věci prost ovlivnit nedokáže. Netuší, jestli to Su pochopí. 

"Všechno bude v pohodě." Dodá, aby bylo jasné, že se pokusí neudělat nic, co by je nebo farmu ohrozilo. Je to pravda a zároveň ne, protože ve volné chvíli stejně jeho kroky povedou za Aquim, aby mohl být alespoň na chvilku s ním. Aki po očku pozoruje J, jak se tváří a je mu jasné, že ne všechno se změní. Aqui zmizí od večeře jako první, po chvíli odejde i J, který se staví ještě u jednoho ze zaměstnanců a zjistí si, co by mohl ještě udělat a co třeba jako první ráno. Dostane jasné instrukce a podle toho se zařídí. Aki odchází z kuchyně jako poslední. 

"Zítra obvolám pár známých, jestli neví o práci pro J. Byl bych rád, kdyby tu zůstal." Prohodí tichým hlasem k tátovi a trochu se pousměje. 

"Dobrou noc, tati." Víc neřekne, ale rozhodne se, že na ty dva dá trochu pozor, aby nevyvedli nějakou botu. Je mu jasné, o čem táta přemýšlí, taky ho to už napadlo. Pak už opustí kuchyň a jde k sobě do pokoje. S Aquim se vystřídají v koupelně a Aki způsobně zapluje na své místo a necpe se k Aquimu do postele, i když by si dokázal představit, že by spali spolu, prostě jen tak. Ani nestihnout zavřít oči a ozve se tiché klepání na okno. 

"Já myslím, že to není pro mě." Uchechtne se. J totiž nešel rovnou spát a po tom, co ještě poklidil u zvířat, trochu pokradl v záhonku domu. Na parapetu okna nechal položenou kytku, ale jen to. Pak už opravdu zmizel a zaplul na seno, kde se hezky uvelebil a za chvíli zabral. Je mu jasné, proč má Su obavy, ale stejně to nevzdá jen tak snadno. Ostatně na problémy byl expert, i když spíš na jejich vytváření, teď se pokusí je prostě nezpůsobovat. Dobrý plán, jen si není úplně jistý, jestli mu opravdu vyjde. Při těch myšlenkách nakonec usne, stejně je nejspíš poslední, kdo byl vzhůru.