Hromadné - Bylo to v tu chvíli nejlepší řešení. - část 5.

(u lékaře)

J, Yusuke

Snažil se pořád tak trochu usmívat, aby si byl Teru jistější v tom, co dělá. Yu mu byl vděčný za to, že vydržel poslední část cesty mít ruce na jeho ráně a tím zabránit většímu krvácení. Nebyly to tak velké rány, ale s přibývajícím časem krve pořád ubývalo a jemu se dělaly mžitky před očima. Ne, tohle se taky nepovedlo a jeho napadne, jestli tohle náhodou už nebylo poslední varování. Tak moc se chtěl vrátit ke svému starému životu a něco jim očividně říká, aby s tím sekli. Určitě to napadne i J. Za celou svou kariéru nezažil tolik zpackaných akcí, jako za poslední dobu. Ne v takové četnosti. Musí se krátce zasmát, když Ru promluví a řekne zrovna tohle. Nechá víčka na chvíli klesnout a trochu víc se zapře dozadu. Už mu vážně není nejlíp. 

"Řekl to dobře, nemám v plánu umírat." Ujistí ho taky, aby bylo jasno, že to vidí stejně. 

"K radosti všech okolo." Přidá se ještě J, ale to už si spíš mumlá pro sebe, když je venku z auta. J protočí očima, protože on má právě teď ideální náladu na to, aby si to vyříkali. Jeho horká hlava dost dobře pracuje za něj a je mu jedno, kdo kolem nich je nebo není. Však Yusukeho dovezl k doktorovi, tady už se o něj postarají a bude v pořádku. Nic jiného si ani na vteřinu nepřipustí. I přes všechny své myšlenky ve vyčítání Rukimu nepokračuje. Yu je vděčný, když ho nakonec přece jen někdo podepře. Z jedné strany má Rukiho, z druhé ho drží Teru a on si vážně připadá trochu nepatřičně. Prostě by se měl on starat o ně a ne naopak. 

"Klid, ještě chvíli to vydržím." Pokusí se na Rukiho pousmát, ale pravda je, že už se mu zatmívá před očima. Naštěstí už to není daleko a za chvíli se může klidně svalit na igelit a trhaně vydechnout. To bylo jen tak tak. Brzo přijde o část oblečení, aby se k ranám mohli dostat, hlavně k té na boku, která krvácí nejvíc. Poslední nepříjemná věc je anestetikum, aby mu mohli ránu ošetřit, a pak už se pousměje o cosi víc. 

"Pojďte dozadu, ať můžou pracovat." Pobídne oba, dokonce i Teru a sám vykročí ke dveřím na druhé straně místnosti. Tam se na stole chystá něco malého k jídlu, voda a i něco ostřejšího k pití. J zatím přejde k muži, se kterým si chvíli něco domlouvá, než mu podá slušný obnos peněz, vlastně i něco navíc. Je potřeba si některé lidi předplácet, aby se nestalo, že jednou nebudou mít, kam jít. Muž se mu ukloní a vzápětí odejde. 

"Něco snězte oba, budeme muset chvíli počkat. Pak si Yusukeho odvezeme na loď. Mám tam dost vybavení, abych se o něj postaral." Ani neví, proč jim to tady vlastně vykládá. Sám sáhne po lahvi, rozlije do třech skleniček. Jednu posune Rukimu, druhou Teru a třetí pozvedne v podstatě na Yusukeho zdraví, než její ostřejší obsah pošle do krku. Pak se dlouze podívá na Teru a vzápětí na Rukiho.

"Co s ním?" Zeptá se své lásky, jak kdyby to on jako jediný mohl rozhodnout. 

"Když se zeptám Yusukeho, řekne mi, ať ho tu nenecháváme." Pokusí se mu naznačit, čeho si všiml, i když mu to očividně není po chuti. Pak znovu stočí oči pomalu k Teru.

"Máš nějaké příbuzné, kteří nejsou pod vlivem tvého otce a kam bys chtěl jít?" Nakonec asi ani on nebude takový, aby ho poslala na smrt. Podle něj by byla sebevražda, kdyby se Teru pro nějakého toho příbuzného rozhodl, tam ho bude hledat první. Začíná mu být jasné, že ani Ru ho tady nebude chtít nechat. 

"Kajuty odmítám předělávat a rozhodně nebudu malovat." Upozorní ho ještě, než sáhne po Rukiho svršku a přitáhne si ho k sobě. 

"Nechtěl jsem děti, máme Korona." Pošeptá mu, když si opře čelo o jeho klíční kost. 

"Kdo se o něj bude starat?" Už se zase šklebí, než trochu vytočí hlavu a podívá se na Teru.

"Umíš něco užitečného? Určitě ne." Protočí nad tím očima.

"Že já to neudělal rovnou." Postěžuje si. Když byl ještě v ráží, spoušť by nejspíš stiskl, ale teď…Už by se mu do toho taky nechtělo.

Ruki, Teru

Když je J oba dva vyzve, aby šli s ním někam dozadu, Ruki na chvíli zavře oči. Nechce se mu od Yusukeho, raději by měl všechno na očích, i když mu bohatě stačilo vidět, jak do něj bodají tu jehlu. J má ale pravdu. Tady nejsou vůbec k ničemu, akorát se v malém domě pletou. Přejde k Teru, s rukama na ramenou mu pomůže na nohy a odklopýtají za J do soukromí. Vypadá to tam, jako by se tam chystal raut pro někoho důležitého. J je pro tento svět velmi důležitý, jen Ruki občas zapomíná, že to není jen jeho J, ale velké zvíře, schopné mnohdy všeho. Kdo by měl teď myšlenky na jídlo? Teru tam stojí prostě jenom tak uprostřed pokoje s rukama podél těla a koutky mu zalétnou k J v okamžiku, kdy platí. Oči se mu značně rozšíří úžasem. Nepochází vůbec z chudé rodiny, ale tohle pohromadě asi nikdy neviděl. Raději se honem podívá jinam, aby mu zase někdo nechtěl vypíchnout oči. Ohlédne se na stolek s jídlem a v tu chvíli si plně uvědomí, že přišel o veškerý svůj starý život. Že už nemá pokoj, do kterého by se vrátil, žádné věci z něj, žádnou památku, dárky, vzpomínky z cest a na přátele, rodiče… prostě nic. To uvědomění je velmi těžké a silné a zastihne ho zcela nepřipraveného. Musí se chytit za hlavu a svět se s ním trochu zhoupne. V Tu chvíli se po něm ohlédne Ruki a pootevře rty. Jako kdyby je s Teru spojila nějaká telepatie a najednou přesně ví, co se děje, protože tohle do puntíku sám prožíval. Jenom on pro všechny okolo zemřel a nechal rodiče truchlit, kdežto Teru chtěli jeho rodiče sami zavraždit. V závěru to vyjde nastejno, nemáte nikoho. Už nikdy. 

"Teru-chan..." Splyne mu tiše ze rtů. Teru k němu zvedne oči, probere se a nakrčí nešťastně čelo. Podle Rukiho se drží dobře. Ruki stočí oči na J, který jim podává panáka a vyzve Teru, aby si dal s nimi. Prospěje jim to všem. Každý si převezmou svou skleničku a připijí si na Yusukeho uzdravení. Ruki si samozřejmě všiml, že J už nemluví o tom, že se Teru zbaví a dokonce počítá s tím, že mu pomůžou. Když se J tak okatě zeptá Rukiho, co s Teru, Teru sám sklopí pohled do země. Teď ho nechtějí nikde. Nejspíš ho nikdy nechtěli nikde. Ruki se na něj podívá a zamyslí se. Žili ve třech, v utajení… Yusukeho k sobě vzali jenom proto, že všechno znal a uměl a nebyl pro ně žádným rizikem, jenom přínosem. S Teru je to přesně obráceně. Je to až příliš velký risk a kromě toho, co s ním? Nechávat ho stále samotného na lodi? J má pravdu, Yusuke ho nebude chtít pustit, nějak moc se o něj stará od samého začátku a Rukimu ještě pořád nedochází proč. Jak by mohlo, po tom, co se dělo na lodi. Yu mu sliboval, že budou spolu, že se o něj postará… Teru oči pomaličku zvedne k J, když se ho zeptá. Zavrtí hlavou. Nikoho, kdo by nebyl v úzkém kontaktu s jeho otcem nebo byl proti němu, nezná. A pak J řekne něco hodně divného. Pro něj rozhodně, ale Ruki pomalu zvedne obočí a obrátí oči k těm jeho s jasnou otázkou. Klopýtne dva kroky dopředu, jak si ho J přitáhne k sobě a Teru se trhaně nadechne, protože to asi nevypadá zrovna mile, ale Ruki jen mírně nakloní hlavu k rameni. Pryč jsou časy, kdy se J bál. Tedy většinou… J se o něj skoro nešťastně opře a on automaticky zaboří dlaně do jeho vlasů. Nechtěl děti a už jedno mají… to chápe. A teď ještě druhé…? Teru? Natočí obličej tak, aby se na Teru mohl podívat, ale nic jiného ho nenapadá. Buď se ho vážně zbaví, dokud Yusuke spí, nebo jim zůstane… Jenže Ruki má strach, že je to všechny zabije. J měl nakonec ve všem pravdu. Strčí do J loktem, když Teru hned nařkne, že nic neumí, ale podle toho, jak Teru stojí se skloněnou hlavou a mlčí, je mu jasné, že to tak doopravdy je. Proč by taky měl, zlaté dítě… 

"Ještě ses ho nezeptal, jestli s námi být chce..." Řekne Ruki tiše. Třeba to raději riskne na vlastní pěst někde v Austrálii? Ale sám a bez prostředků? To sotva… Jenže žít se třemi zločinci, věčně na útěku a ještě se dívat na jejich divný vztah? Teru teď vypadá jako pes odhozený u cesty, kterému nezbývá, než čekat na nový osud. A Ruki ho neutratí. Promne si obličej dlaní. 

"Třeba na něco přijdeme později, teď půjde s námi." Rozhodne.

J, Yusuke

J samozřejmě postřehl, jak se Ru o Teru stará. I jemu dojde, proč tomu tak je. Byl na tom hodně podobně, když ho unesl a pak přišel o celý život. Kvůli němu. Teru o něj přišel taky, nejspíš taky kvůli němu. Přemýšlí, jestli ho to mrzí nebo vůbec. U Rukiho nejspíš ano, u Teru…Pořád je mu to podivně jedno. Ty roky, kdy žil po svém, si vybírají svou dlaň a on by svou empatii vůči cizím asi jen těžko hledal. Tváří se, že si nevšiml, jak se Teru díval na platbu. Možná to měl vyřešit někde mimo, ale co mu ten kluk může? Aspoň uvidí, že J nemá problém cokoliv zaplatit, aby dostal, co chce. Těžko říct, jaký to bude mít efekt. J pozoruje oba dva, jak se k sobě chovají a to i ve chvíli, kdy pozvednou panáka. No dobře, asi Teru vzal částečně na milost, protože se úplně nesesypal. To má k dobru a je to dost podstatný fakt, pro J určitě. Kdyby se měl někam tahat s pološíleným klukem, klidně ho tam nechá, ani nemrkne. Teru mu neodpoví a to mu zase pár bodů sebere. Měl by chtít zůstat na živu a být ochotný proto udělat cokoliv. Teprve pak se můžou začít bavit. Ideální by bylo, kdyby Teru skutečně umřel, stejně jako Ru. Tím by se zbavili většiny problémů a možná by se pak zbavili i jeho. Tentokrát nemyslí na reálnou vraždu, ale mohl by žít nikde jinde, pod jiným jménem. Dokázal by to vůbec? Podle něj těžko. J nakrčí obočí, když do něj Ru dloubne loktem a pak pozvedne obočí, nad jeho konstatováním, že se ho nezeptal. Teď už se opravdu upřímně rozesměje. 

"Měl bych se ho ptát? A co mu vlastně jiného zbývá?" Tohle nebylo nejpříjemnější. Pochybuje o tom, že má Teru své vlastní prostředky a i kdyby ano, jeho otec o nich určitě ví a bude je hlídat. Co kdyby se ho snažili třeba okrást? 

"Vždyť si nekoupí ani chleba." Ne, ani tohle nebylo vůbec empatické, ale on vždycky říkal věci tak, jak jsou. Čeká celou dobu, co mu na to Ru řekne a na chvíli zase přeostří na Teru, který kopí oči k zemi. To si mohl myslet. Podívá se na Rukiho, jakmile souhlasí, že Teru půjde s nimi a dlouze si povzdechne. 

"Fajn, ale já ho hlídat nebudu." Nepouští Rukiho ze svého sevření. Jeho pohled jasně značí, že v tomhle bude nekompromisní. Oni dva si ho zachránili, tak ať se o něj starají. On si nechá Korona, tak. Střelí očima přes rameno první na Teru a pak na příchozí ženu, která jim oznámí, že Yusukeho zranění jsou ošetřena. 

"Výborně, můžeme domů." Oddechne si svým způsobem, že je v pořádku. Ne, nezůstanou tu déle, než musí. Sevře víc Rukiho u sebe a pak se podívá na Teru. 

"První úkol. Běž za ním a pomoz mu obléknout se a připravit ho na cestu." Nakloní hlavu na stranu, jak kdyby počítal s tím, že bude váhat. 

"No tak pohni zadkem, zachránil ti život, buď mu vděčný. Já bych to neudělal." Ušklíbne se a pak ironicky uchechtne. Počká si, až Teru zmizí z místnosti a pak to prostě nevydrží a dlouze Rukiho políbí. Už by si zase dal říct. 

"Přivedete mě do hrobu, oba dva." Postěžuje si, když se od něj jen kousek odtáhne a pak si opře čelo o to jeho. 

"Nemůžeš zachránit všechny." Připomene mu, čím se živí, jak kdyby testoval, jestli si to Ru nerozmyslel. 

"Pokud s námi zůstane, bude muset umřít, to víme oba. Pravděpodobně bude muset umřít tak i tak." Sdělí mu jasný fakt. 

"Můžeš se o to postarat, naplánovat to." Nabídne mu úkol, do kterého se jemu nechce. 

Vedle v místnosti leží Yu na igelitu a na boku má bílý obvaz. Nikde nic neprosakuje a rána je pečlivě zašitá. Vypadá dost v pohodě na to, že ho pořezali, asi nic, co by už nezažil. Pokusí se pomalu posadit, ale jde to těžko a musí opatrně, aby stehy nepopraskaly. Zaslechne dveře a v polosedu, opírajíc se o předloktí se ohlédne. 

"Ahoj, promiň, trochu jsem tě zašpinil." Už mu očividně ani humor nevidí. Jeho krev asi bude vážně všude a s tím autem se musí nejspíš rozloučit. 

"Jsem rád, že jsi J přežil." Narazí na jeho chování v autě. Teru vypadá vyděšený a nešťastný, ale pořád je v celku.

"Je mi líto, že to tak dopadlo, Teru-chan. Vážně jsem věřit tomu, že se to nestane." Narazí na jeho otce a zkusí se vytáhnout do úplného sedu. Přeostří na sklenku s vodou a dojde mu, jak velkou žízeň má. Měl by nejspíš dost pít a taky by se neměl moc hýbat, ale to není reálné.

Ruki, Teru

Ruki rozhodí rukama. Asi nic moc, ale stejně je to slušnost, jenže J si nedá říct a zase o Teru mluví, jako by byl kus nábytku a nestál tady přímo s nimi. Při té zmínce o chlebu už se Ruki prudce nadechne nosem a je jasné, že začíná být zle. Už je jako Yusuke, začíná být trochu moc ochranářský. 

"Teď už nejspíš nic, ale než se tohle všechno stalo, byl zvyklý mít hodně peněz. Víš, jaké to je?" Plácne J dlaní do prsou. 

"Když jsem umřel, musel jsem všechno odkázat rodině a teď žiju jen z toho, co mi dáš ty! Víš co? Je to docela na houby, když si to nemůžeš vydělat sám a jenom čekáš, co dostaneš!" On si nemůže stěžovat, dostává od J hory doly, ale myslí tím spíš to, že nemůže přijít a začít na něj štěkat, že na té kartě je toho moc málo a on by chtěl ještě hory i s horáky. Teru jejich hádka zdá se docela zajímá, protože pomalu zvedne oči a pozorně je poslouchá. Už začíná chápat, kdo je Ruki. Ještě si tím není úplně jistý, ale vypadá to, že byl možná taky tím uneseným, ale pak se do sebe zakoukali a teď jsou spolu. Přijde mu to vlastně romantické. Jen nechápe, proč se tolik hádají. To je takhle normální? +To je dobře.+ Pomyslí si, jakmile J prohlásí, že on ho hlídat nebude. To bude vyhovovat jim oběma. Když se na něj J pořádně podívá, Teru sebou nepatrně trhne, jako by se bál, že mu v tu chvíli mohl vidět do hlavy, ale víc se narovná a přikývne. Bude dělat, co mu řeknou, protože jinou možnost opravdu nemá. Maličko zatne čelist, když se na něj J utrhne, aby si pohnul, protože on se opravdu nemíní flákat jako tvrdé Y, jenže teď se nemůže opravdu nijak bránit. Může jen v duchu uvažovat nad tím, že by zraněného měli nechat chvíli odpočívat a ne ho hned zase někam vláčet. Ruki si kvůli tomu chování zatím zakládá ruce na prsou a propaluje J hodně nepříjemným pohledem, ale není mu to k ničemu, protože jen co se za Teru zavřou dveře, J ho popadne a přitáhne k polibku. Jen díky tomu Ruki zase vychladne a když se od sebe oddálí a J si o něj opře čelo, položí mu dlaně na spánky a pousměje se. 

"Já vím." Broukne. 

"Myslel jsem si, že ho prostě vyměníme za peníze a všechno bude oukej." Skloní oči. Bude muset s J probrat, jak tohle celé vnímá a že jsou věci, které dělat nechce, ale ne tady a teď. Později, v klidu, u vína a až budou sami. Přikývne, když mu J řekne, že nejlepší by bylo, kdyby Teru umřel jako on sám. Tohle Teru nějak vysvětlí. Možná to bude sám chtít, aby po něm jeho otec nešel. Znovu přikývne, když mu to J dá na starost. Chce se o to postarat, chce být konečně pořádně k něčemu dobrý a taky ví, že to udělá svědomitě a nezaslepeně čímkoliv. Cosi mu na Yusukem totiž stále nehrálo. 

Teru se protáhne do obývacího pokoje a překvapeně zjistí, že Yusuke je vzhůru. Nikdo mu nebrání, aby k němu šel. Yusuke už má barvu v obličeji, vlastně vypadá docela spokojeně a při síle a Teru to upřímně zaskočí. On sám by mohl svoje tričko zlomit vejpůl, kolik je na něm zaschlé krve. Možná, že Yusuke pocítí slabost, až se postaví. Pousměje se na něj, když na něj Yu promluví a zmíní dokonce to oblečení. Pokrčí rameny na znamení, že to nic není, ale upřímně… daleko raději by se převlékl. 

"To ještě není tak jisté." Řekne tiše něco, co by mohlo vyznít, jako že si J rozmýšlí, jestli ho venku přece jen nezastřelí, ale ve skutečnosti to myslí tak, že jestli na něj bude J pořád takhle hnusný, možná se zastřelí sám. Ihned sklopí oči, když Yusuke začne mluvit o jeho otci. On by o tom raději nemluvil a to ještě hodně dlouho. Taky je mu to hodně líto a taky to nečekal, ale stalo se to. Jeho rodina ho zavrhla jako prašivé štěně a ani při tom nemrkla. Ani jeho máma ho neshání a shánět nebude. Jestli o tom bude přemýšlet, hrozně se rozbrečí a tak místo toho vezme Yusukeho teď pečlivě složené oblečení a společně s ním si k němu klekne na zem. Rozklepne košili a podá mu ji. 

"J chce hned odjet." Řekne mu na vysvětlenou, ale jakmile si všimne, že se Yu podívá na sklenici, hned mu ji ochotně podá.