Hromadné - Bylo to v tu chvíli nejlepší řešení. - část 2.

(loď)

Ruki

Zamyslí se nad Yusukeho slovy. Má pravdu. Přesto zavrtí hlavou na jeho nabídku, že by to vzal na sebe. 

"Jsi hodný, děkuji, ale tohle je něco, co mu zvládnu říct. Myslím, že to pochopí snadno." Řekne mu a dlouze se podívá do jeho očí. J si na chvíli odpočine, Ruki se trochu dostane do role a pak se uvidí. Ru přece nemusí dělat všechno, ty ostřejší věci může J dělat sám, jako tomu bylo doposud. +Nebo se na ně taky vykašlat.+ Napadne ho. V rámci jejich rodinné pohody by bylo mnohem bezpečnější a jednodušší, kdyby se přeorientovali jenom na loupeže a nechali vraždy a únosy být. To už byl hodně temný rybníček a Rukimu by nevadilo hrát si maličko na VIP společnost. Na toho, kdo si ruce nešpiní… Možná kdyby mu to podal takhle… On i Yusuke měli rádi luxusní věci, přepych… J byl jiný, ale třeba by ho to nějak naučili? Tak jako on odmítl jeho pomoc s J, tak Yu odmítne zase Rukiho pomoc s Teru a Ru se na chvíli zatváří podezřívavě. Je to ale jen do chvíle, než mu Yusuke přesně vysvětlí svoje důvody. V ten okamžik Rukiho pohled změkne a zjihne, usměje se a nakloní hlavu k rameni. Jak si mohl myslet cokoliv jiného, než že by to dělal pro něj? +Už bys s tím žárlením měl přestat.+ Napomene v duchu sám sebe a je rád, že si toho Yusuke dosud nevšiml. Navíc má pravdu. On s Teru nezačal vůbec dobře a když se tam najednou objeví on místo Yusukeho, začne být zase hysterický. On by taky začal. Kromě toho je jen chvíle do předání, tak je to celé zbytečné. V příští vteřině už Teru pouští z hlavy, protože mu Yusuke začne slibovat, jak tady bude vždycky jenom pro něho. Nakonec se musí rozesmát. Prý J nebude mít náladu a Ruki by strádal. J má náladu pořád, Yusuke taky a on před nimi tak leda utíká. Oba dva to vědí a proto si ho Yu dobírá. Jakmile Ruki začne Yusukeho svádět, trvá to jen chvilku, než ho Yu vezme do náruče a zvedne, aby ho posadil na stůl. V ten moment se Ruki přistihne, že to doopravdy chce a vnitřně doufá, že ten stůl dostane co proto. Vybídne mu svoje rty, nechává kolena od sebe a jakmile ucítí jeho klín, prudce si vzdychne do jeho rtů. Yusukeho dlaně se mu propalují do stehen, masírují je a vyhánějí jeho touhu rychle nahoru a když se ho Yu zeptá v podstatě na to, jestli to, chce, přikývne a vydá ze sebe jakési uhm. Oba klesnou pohledem dolů a Yu začne rychle rozepínat jeho kalhoty, zatímco Ruki přemýšlí, jestli mu svlékat košili nebo ne. Rozhodně ano, to pod ní chce vidět. Najde prsty první knoflíčky, ale když pásek letí vzduchem dozadu, vyhlédne přes Yusukeho rameno za ním. V první chvíli mu zatrne, že doletí až do moře a už ho nikdy neuvidí, ale dopadne jenom na palubu. 

"Poškrábeš mi přezku." Postěžuje si, jinak by to ani nebyl on. Pak už jsou zase v sobě a on se snaží vytáhnout nohu z nohavice, když se ozve hlas J. V tu chvíli sebou Ruki škubne jako v posledním tažení, polije ho studený pot, jako by snad zahýbal a byl přistižený a uhne tváří někam za tělo Yusukeho, aby na něj nebylo hned vidět, jinak by si J všiml, že tohle vyrušení nečekal a vlastně nechtěl. Ne, že by se J nemohl přidat k nim, jenže on ani nechce. Rukiho tváře jsou celé červené, v duchu nadává jako špaček a hruď se mu ještě pořád prudce zvedá. Tohle nebylo příjemné, není příjemné to, že to nestihli. Jak tohle rozchodí, to neví, ale když dojde na večerní předání, jeho vášeň maličko vychladne. Už dneska? A co když… Není mu z toho dobře, ale před J se na Yusukeho nepodívá, aby nedali najevo svou slabost. Zvedne oči nahoru až ve chvíli, kdy se Yu na plnou pusu zeptá, jestli by tohle mohli dokončit. Málem vyprskne do dlaně, ale ovládne se a radši do něj trochu strčí, aby odstoupil a on si mohl ty kalhoty zase natáhnout. +Tohle je hrozné.+ Stěžuje si v duchu. Je legrační, jak se oba J vlastně bojí. Aby ho snad něčím nenaštvali. +Mě se mají bát.+ Stěžuje si v duchu. Při tom si je jistý, že J by ani jednomu z nich nikdy neublížil. No… Rukimu určitě ne! Protočí očima, když J pronese tu svou poznámku o kalhotách a seskočí na zem, aby se sehl pro pásek. 

"Ani slovo." Řekne, protože je k nim právě zády a špulí ho na ně. Narovná a přejde k nim ke stolu. 

"Budeme to řešit tady?" Zeptá se, jako by stůl byl nevhodné místo na práci a velmi vhodné na sex, ale J ho nenechá odpovědět a místo toho ho sám vášnivě políbí. Ruki málem sjede na zem, jak mu povolí kolena a zčervená, když mu J řekne, že je sexy. 

"A k čemu mi to teď je..." Frflá a propíchne ho pohledem, který jasně říká To ty jsi to zakázal. Ještě chvíli do toho bude šťourat a vrhnou se na něj oba dva a k předání poleze po čtyřech. Kdyby Teru dole tušil, co se děje nahoře… asi by si ty oči vypíchl sám.

J, Yusuke

Přemítá ještě pořád trochu nad tím, jak by Rukimu mohl pomoci. S J to nikdy nebylo extra jednoduché, ale věří tomu, že když za ním Ru přijde, nebude problém vůbec v ničem. Je pravdou, že J dělá všechno, co Rukimu na očích uvidí a byl ochotný nechat své práce, kdyby mu to Ru odkýval. Nakonec se jim třeba podaří trochu pozměnit obor, protože on na to taky není zrovna stavěný. Očividně ví co říct a Ru se malinko uklidní i co se Teru týká, takže je zase všechno zalité sluncem, ale je jen těžko říct, jak dlouho jim to vydrží. Možná by nad tím ještě chvíli přemýšlel, ale to by nesměl být Ru u něj a podporovat vněm vzrušení a vášeň. Je mu najednou úplně jedno, jestli někdo kolem je nebo jestli na ně kapitán kouká a poslední na koho myslí, je J. Rukiho iniciativa v něm všechno jen podporuje a brzo by sám sebe zbavil i té košile, která mu hrozně překáží, stejně jako kalhoty, ale první potřebuje z Rukiho dostat ten kousek. 

"Koupím ti dalších pět, možná si je navrhneš sám." Opáčí mu a pochechtává se nad Rukiho slovy, zase krásně prská a je mu jasné, že dojde i na brblání, když mu hodí na zem i zbytek věcí. Poslední, co by teď zvládl, by bylo skládat oblečení na židli. Otráveně se ohlédne, když J promluví a vyruší je. 

"To si děláš…." Povzdechne si a začne se zase oblékat. Nechá J, aby si užil Rukiho rty a sám se postará o jeho oblečení, aby ho mohl pořádně upravit. 

"Měli jsme chvíli volno no." Šklebí se. 

"Taky by se to za chvilku nezbláznilo." Ne, že by podceňoval své postelové schopnosti, ale tohle vypadalo na rychlovku a rozhodně by to nechtěli moc zdržovat. 

"Prostě jen žárlí." Prohodí Yu k Rukimu, jako vtip. J po něm střelí vraženým pohledem a odfrkne si. 

A"ž to budeme mít z krku, můžeme trávit v posteli klidně měsíc v kuse. To vás pak oba přejde." Blýskne se mu provokativně v očích. Tak rád by si Rukiho na stole dal, ale už vážně nechce udělat chybu. Obočí mu jde nahoru. 

"A já myslel, že to slyšíš rád. Příště budu mlčet, když se ti to nelíbí." Rýpne si do něj ještě trochu, jak kdyby se těšil na plamennější reakci. Nakonec si povzdechne a skloní se k notebooku. 

"Předání proběhne tady. V tuhle hodinu tam bude hodně lidí. Je to ideální místo, jak se ztratit v davu, kdyby se cokoliv pokazilo. Teru bude mít pásku a sluneční brýle, tím se vyvarujeme otázkám nebo pozornosti." J se snaží soustředit, ale jde to vážně blbě, protože má před očima pořád Rukiho na stole. Oči mu k němu těkají a asi začíná mít problém v kalhotách. Ne asi, určitě. Protočí sám nad sebou očima v sloup. 

"Nemůžu se soustředit." Obviní ho rovnou a přesto se snaží dál pokračovat. 

"Necháme Teru na lavičce připoutaného, budu tam s ním já. Až přijdou peníze na účet, teprve pak se zvednu a půjdu pryč. Vy dva mi budete krýt záda." Ohlédne se na ně a nevěří vlastním očím. Yu se tiskne na záda Rukiho a tím ho přibíjí ke stolu. Je vidět, že ho rozhodně neposlouchá. Začíná být vážně nevrlý. 

"Yu, já tě asi zabiju." Zavrčí na něj a jmenovaný sebou trhne a usměje se zpoza Rukiho ramene. 

"Já za to nemůžu, no vážně. To Ru na mě vystrkoval zadek. Ještě chvíli a měl by kalhoty dole a…" Nedořekne to, protože ho přeruší J. 

"Tak fajn, ty si tady užiješ a já nám zachráním zadek." Uhodí na něj a popadne Rukiho za boky, aby ho z náruče Yusukeho vytáhl. Sotva je mu ale blíž, jeho problém v kalhotách je ještě horší. 

"Tohle je peklo." Dodá, ale už se roztouženě pousměje. 

"Patnáct minut, ani o minutu déle." Uchechtne se, otočí Rukiho zády k sobě a čelem k Yusukemu. Jednou paží ho obejme kolem pasu, aby mu nemohl utíkat a prsty druhé ruky se popere se zapínáním jeho kalhot a zapluje pod ně, aby mohl sevřít jeho chloubu i v omezeném prostoru. Yu se nenechá dvakrát pobízet. Přistoupí Rukimu a políbí ho stejně vášnivě, jako když seděl na stole. Je to jen chvilka, než J položí Rukiho dlaně na Yusukeho boky. To už jsou Rukiho kalhoty u kotníků a on si přitáhne jeho zadek k sobě, když o krok zacouvá, aby se musel trochu předklonit.

Ruki

Když Yusuke prohlásí, že J žárlí, Ruki se na J honem podívá, aby nepřišel o nic z jeho výrazu, zatímco se sám tváří potměšile a škodolibě. Líbí se mu, když J vyhrožuje Yusukemu. Někdy by se prostě jenom chtěl dívat na to, jak krotí zrovna jeho, ale nahlas svoje přání nevysloví. Je moc odvážné a taky neví, jestli by se u Yusukeho setkalo s úspěchem. Protočí očima na to další Jovo mrmlání, ale přesune se pomalu k nim a k počítači a podívá se na mapičku. Jako vždycky mu to nic neříká. To město je prostě obrovské a cizí, ale mělo by. Měl by to studovat společně s J, naučit se to a ne tady nahoře vymýšlet blbinky, zatímco J dole maká. Vlastně maličko chápe jeho nabručené rozpoložení. Všichni by si rádi užívali, ale mají tady rozdělanou důležitou práci a kromě toho únos Teru byl Yusukeho nápad. Ruki zadoufá, že tím jeho otci šlápli na kuří oko, ale podle toho, co řekl J, to tak moc nevypadá a spíš si jenom nadělali do bot. To se asi někdy stane, ale zrovna teď se to dít nemuselo. Překvapí ho, když to J chce podnikat všem lidem na očích, ale nejspíš má pravdu. Pod lampou je největší tma a taky si tam nikdo nedovolí bezhlavě střílet do davu. Ani oni, ani jejich protivníci. Všichni si dají dobrý pozor na to, aby k sobě nepřitáhli další pozornost policie. Řešení s páskou a slunečními brýlemi připadá najednou Rukimu jako něco velmi jednoduchého. Proč se na to takhle nepřipravil, když Teru unášeli a místo toho riskoval jejich odhalení a jeho oči? J zatím nezmiňuje, co by se dělo, kdyby Teru Rukiho někde identifikoval. V rámci podsvětí to bylo jedno, svoje obličeje navzájem slušně znali, ale co kdyby se rozhodl jít na policii? Co kdyby se zkratkovitě rozhodl pro cokoliv? Nahlas neřekne nic, aby si to J celé nerozmyslel a nešel ho zastřelit rovnou. Místo toho se J podmračeně podívá, když po něm vyjede, že se nemůže soustředit? Teprve po tom mu oči sklouznou k jasně se rýsující bouli v jeho kalhotách a pak se prostě rozesměje. 

"My jsme únosci na houby." Vážně se dobře baví a řehtá se jako kůň. Dokonce by řekl, že kapitánovi nahoře u kormidla taky cukly koutky, ale je to docela daleko, možná se mu to jednom zdálo. Ruki zvážní, když se J dál snaží rozebírat jejich plán. Moc se mu nelíbí, že by měl zase někde zůstávat. 

"Neměl bych si tam sednout raději já? Neznají mě a..." Má vůbec smysl zkoušet něco řešit?

"Chci říct, že krýt záda je v mém případě nesmysl, vždyť se ani netrefím!" Utrhne se na J pro změnu Ruki, protože J má mozek v kalhotách. Od něj to sice sedí, ale on měl chvilku volna, přesně jak řekl Yu! Mávne nad ním rukou, protože J hledí do počítače a oběma rukama se zapře o stůl. Houpe se v bocích sem a tam a trvá to přesně dvě vteřiny, než za sebou ucítí vysokou postavu Yusukeho. Dost se k němu tiskne. Ruki trochu vytřeští oči před sebe a vzduch protne už vážně nevrlý hlas J. 

"Cože?!" Utrhne se hned Ruki, když se dozví, že někde vystrkoval zadek. 

"Já jsem tady jenom stál!" Ukáže jednou rukou na stůl, který dneska ne a ne plnit svou pravou funkci a trochu zčervená, když dojde na kalhoty dole. Jenže to už ho J popadne jako kus hadru a smýkne s ním k sobě.

"Jakých patnáct minut?" Zeptá se Ruki úplně pitomě, než si všimne toho jeho pohledu. Ale ne, už je to tady zase… Protočí očima, když si ho J nastaví, jak se mu hodí a zvedne oči k Yusukemu. Vypadá to trochu rezignovaně, ale to je jenom na oko, aby je ještě pozlobil. Vzápětí zvrátí hlavu dozadu, jeho výraz se promění na slastný a dlouze si zasténá, když ucítí Jovu ruku rovnou pod prádlem. Tím vybídne svoje rty Yusukemu a ten mu rychle připomene, co tady před chvílí chtěli dělat. J by ho ani nemusel ponoukat k tomu, aby se Yusukeho zachytil za boky, ale pevně je sevře a dál se s ním líbá, dokud ho J nedonutí udělat krok vzad. Musí se ho vzdát, protože v tu chvíli už na něj nedosáhne a spíš si opře čelo o jeho břicho. Kruci, to zase bude…

J, Yusuke

Pro J je to zvláštně složité po celou dobu, kdy se k nim přidal Yu. V první chvíli ho opravdu málem zabil, ale teď je to trochu jiné, i když pořád žárlí. Nejde o Yusukeho jako o osobu, ale spíš o pocit, že by Rukiho chtěl jen pro sebe. Z druhé strany je rád, že s ním není sám a má se o něj kdo postarat. Je pravda, že Yusuke je asi jediná osoba na světe, kterou by k němu pustil. Měli by plánovat předání, něco uvnitř hlavy mu říká, že s takovou to dopadne stejně blbě, možná ještě hůř, než jeho únos a stejně má myšlenky jen na to, jak si s Rukim užije a pak bude teprve v pohodě a můžou pokračovat. Yu už toho samozřejmě zneužívá na Rukiho tělo, která přes sebou je něco, čemu jen těžko dokáže odolat. 

"Jsme ti nejlepší, co si to můžou užít." Pošeptá mu do ouška, když má ještě možnost. Je mu jasné, že J dlouho nebude stát stranou a taky, že se neplete. Přijde o Rukiho, ale může mu koukat do očí, což je dobrá alternativa. Na pár okamžiků vzhlédne k J, který přebírá v hlavě Rukiho plán. Je mu jasné, že má nejspíš pravdu a bylo by lepší, aby byl s Teru on. S Yusukem by byla lepší šance, že případné komplikace srovnají, ale jeho hlava takovým způsobem nedokáže přemýšlet.

"V žádném případě. Ty mi budeš krýt záda." Uzavře to rovnou jistým hlasem, aby nebyl prostor pro žádné námitky. Yu má za chvíli možnost užít si Rukiho rty, zatím co J ho trápí hezky v klíně a za chvíli se jim snad podaří zbavit ho veškerých poznámek. 

"No právě, že jenom stál, ono to stačí." Ozvou se oba dva dvojhlasně, protože to očividně mají úplně stejně. Ostatně kdyby ne, asi by tu dohromady nebyli. Yu není v první chvíli příliš nadšený, když o Rukiho rty zase přijde. Jenže taky vidí, jak si ho J nastavuje v v očích se mu blýskne čirá a nespoutaná touha. Tohle si zase užijí. Ani na vteřinu ho nenapadne stěžovat si na fakt, že je J zase u Rukiho pozadí. Tak nějak přijal fakt, že první bude vždycky on. Jemu v tuto chvíli druhé místo nevadí ani v nejmenším. Ne po tom, co si s Ru řekli a jak důležitou svěřovací chvilku měli. Pohladí Rukiho po tváři, která je teď o hodně níž a podívá se mu do očí, když ji trochu pozvedne. Na té jeho se objeví něžný úsměv. Co si budou, je skvělé ho vidět zrovna takto a navíc kousek od míst, kde by mohl být za chvíli trochu jinak. J mezitím vůbec neotálí a dál pokračuje v dráždění jeho klína. Zatím jen pod látkou kalhot, která mu ale brzo začne překážet. Tiše si zamručí, aby dal jasně najevo své vlastní rozpoložení a brzo už má Ru kalhoty i prádlo u kotníků. J chvíli zůstane při zemi, aby si dostatečně užil pohled na něj, a pak se trochu pozvedne. Věnuje mu několik polibků na každou polovičku, do jedné ho i kousne s trochu potměšilým výrazem. Zatím se ještě neoddálí ani nezvedne, ještě tady má trochu příjemné práce. Ru to jistě taky ocení. Políbí ho těsně nad rýhu, odtáhne polovičky od sebe, aby se mezi ně dostal svými rty, a brzo ho začne trápit na vstupu do jeho nitra. Tam se má v plánu zdržet ještě nějakou dobu. Yu s tichým povzdechem sleduje, co se vzadu děje. Má skvělý výhled a kalhoty už mu opravdu překážejí. Vyřeší to vzápětí tím, že si je rozepne a posune i s prádle po úroveň pozadí. Diví se, že zatím drží, ale nepochybuje o tom, že jim to dlouho nevydrží. Pohladí sám sebe a ani to vlastně nepotřebuje, aby byl připravený úplně na všechno. Koutky se mu hříšně pozvednou, když se znovu odívá dolů na Rukiho tvář a nasměruje svou chloubu k jeho rtům. 

"J říkal, že těch poznámek už bylo až dost." Dobírá si je v podstatě oba. J ho naštěstí neslyší a on trochu doufá, že se mu Ru nepomstí jinak, to by vážně bolelo. Přesto všechno to riskne. S dalším povzdechem, se dotkne špičkou Rukiho rtů, když prsty pořád svírá jeho bradu. Ve chvíli kdy ho J svým drážděním přiměje vydechnout a pootevřít rty se natlačí mezi ně se slastným výrazem.

Ruki

Ruki opravdu není v situaci, kdy by se mohl s J hádat, ale stejně si myslí, že jeho verze by byla lepší. Je si jistý, že už jen tou myšlenkou může J schopně provokovat a tak na to myslí opravdu intenzivně, aby viděl, že bude vzdorovat alespoň mlčky. Znovu nad nimi protočí očima, protože jestli takhle ujíždějí jenom proto, že Ruki zrovna někde stojí, tak si neumí představit, co by se dělo, kdyby si na veřejnosti třeba svlékl ponožku. Mimoděk mu cuknou koutky a uteče mu hlasité uchechtnutí, kterým by je oba mohl popudit, protože oni jen těžko vědí, nad čím se pochechtává, ale rozhodně jim musí být jasné, že se jich to škodolibě týká. Ucítí na tváři Yusukeho dotek a když k němu zvedne oči, vidí překvapivě něžný úsměv. Trochu ho to zaskočí, protože teď čekal spíš něco vilného. Mimoděk se usměje nazpět, ale koukat nahoru je namáhavé a tak oči zase skloní. Cítí, jak mu J začíná rozepínat kalhoty. Celé jeho tělo očekává Jův vpád, vlastně se na to těší a zároveň se mu v područí zase tolik nelíbí a třísla už ho teď skoro bolí, jak silně vzrušený je. Oblečení mu brzy sjede ke kotníkům a na zadku ho pohladí čerstvý mořský vítr. A nejen ten, protože už cítí Jovy polibky a hravé kousnutí. Chce před ním ucuknout, ale málem nosem narazí do Yusukeho klína a mohlo by to být pochopeno hodně jinak. Stiskne rty, ale vydrží mu to přesně dvě vteřiny, než ucítí Jův jazyk, který s ním chce dělat něco, co už od něj zažil. Jestli si myslí, že Ruki vydrží stát a ještě předkloněn, tak to se hodně plete, ale nejspíš se zbláznili oba dva, protože Yusuke mu chce ještě přilepšit. Ruki si moc dobře uvědomuje, že si začíná rozepínat kalhoty, už tuší, kam tohle povede a křečovitě svírá jeho boky, aby se nějak udržel na místě. Docela rád by jim vynadal, že si mohli vymyslet alespoň něco pohodlnějšího, když už mají před sebou tu akci, ale hlava se mu plete vinou toho, co s ním J provádí. Není schopný myslet vůbec na nic, než na rozkoš, kterou mu poskytují jeho ústa. Kolena se mu začínají chvět, záda nepříjemně bolet a jakmile pootevře ústa, aby zhluboka vydechl a uvolnil se alespoň sténáním, ihned v nich ucítí cosi velkého a… V mysli se mu zformuluje Jova obvyklá věta – Yu, já tě zabiju, jen si ji pro tentokrát myslí hlavně Ruki. Buď jak buď, Yu se asi moc vysokého věku nedožije. K jeho uším dolehne Yusukeho popíchnutí a v první chvíli má chuť provést mu něco zákeřného, tak alespoň pořádně zaryje nehty do jeho boků. On ani sám neví, jestli to byla pomsta nebo jestli za to může J tím, co mu zrovna vzadu provádí. Snaží se nějak přinutit svůj mozek, aby se začal Yusukemu nějak věnovat, ale jde to těžko, když mu ten druhý tolik rozmazává myšlenky a soustředění. Nesnáší, když ho Yu drží za bradu a nutí ho dělat, co sám chce, nesnáší, když si z něj dělají loutku na hraní jenom proto, že ho přeperou, nesnáší, když tady musí takhle stát a kapitán má výhled úplně na všechno. Miluje je oba dva strašně moc, neskutečně si užívá jejich pozornost a tím spíš nesnáší sám sebe. A čím víc to všechno nesnáší, tím je ohnivější a všechno je ještě lepší. Nechápe, od kdy si užívá takové nezřízené orgie, dřív by s tím kohokoliv poslal do háje a myslel si něco o úchylech, ale copak to jde, když je to tak slastně neskutečné? Cítí, jak to na něj jde a to ho J dráždí jenom ústy. Potřeboval by jim dát nějak najevo, že jeho záda už mají dost. A stejně se pokouší špičkou svého jazyka a vlastním patrem donutit Yusukeho, aby na tom byl alespoň malinko tak, jako on sám.