Hromadné - Bylo to v tu chvíli nejlepší řešení. - část 6.

(loď)

J, Yusuke

J nakrčí obočí, když po ně Ru tak vystartuje. Vůbec nechápe, o co mu jde. On se ho snaží jen chránit a ještě dostane pomyslnou facku a očividně ne jednu. Krátce rozhodí rukama a už se nadechne, aby mu na to něco řekl, ale nestihne nic a přijde další nálož. Přemýšlí, kdo z nich se vlastně zbláznil. Nakonec asi on, protože přece není možné, aby to byli všichni kolem něj. 

"Chtěl jsem ti dát čas, než se to všechno srovná." Kouká na něj dost nevěřícně, jak kdyby mu vůbec nerozuměl, co říká. Teru naštěstí brzo odejde, protože by si to nejspíš zase vybil na něm a mají chvíli pro sebe. Ru je jak tornádo, ale on očividně přišel na způsob, jak ho uklidnit. Ještě, že tak nebo by musel postřílet všechny v okruhu třiceti kilometrů. Jeho ne, to by se nikdy nestalo, ale rozhodně by si našel důvod, proč zlikvidovat ostatní, třeba jen za pitomý pohled. Krátce si pozvedne, když se o něj opře a pak trochu pokývá hlavou.

"To jsem si chvíli myslel taky." Přitaká, protože v to minimálně doufal. Měli dostat peníze a zmizet. Teď je tu jeden navíc a Yu, který není ve své podstat použitelný. Rozhodně nehrozí, že by ho pár týdnů hnal do nějaké akce, i když nepochybuje, že by klidně zítra šel. V jistém ohledu byl ještě větší blázen, než J. 

"Já vím, že to zvládneš na jedničku." Ujistí Ru, že v tom se nic nezměnilo: ještě jednou ho přitáhne k sobě, uvězní mezi deskou stolu a svým tělem, aby si užil další polibky. Těm dvěma vedle dá čas, aby se nachystali a mohli vyrazit. Když dojde na myšlenky o čase, blýskne se mu v očích. Bez váhání vezme Rukiho pod zadkem a vysadí ho na stůl. 

"Přemýšlím, kolik času máme." Nevyzpytatelně se pousměje a je jen těžko říct, jestli to myslí vážně nebo už by radši šel.

"Nikdo tu není a třeba ještě chvíli nepřijde." Provokuje ho dál, když už stojí mezi jeho koleny a tiskne se na něj. Prsty svírá pevná stehna, mezi kterými si to vyloženě užívá. Když si uvědomí, jak hezky na něj před chvíli prskal, už se mu odcházet nechce vůbec. 

"Za co mi ještě vynadáš?" Popíchne ho trochu s pozvednutým pravým koutkem. 

Yusukemu se nakonec povede, ztěžka se posadit. Bolí to příšerně, začíná uvažovat nad nějakými prášky na bolest, ale musel by někoho požádat a zatím tu nikdo kromě Teru není. Moc se snaží, aby nekřivil tvář a třeba ho neděsil. Jde mu to tak na půl. 

"Kdyby tě chtěl vážně zabít, Teru-chan, už jsi po smrti, věř mi. J dřív střílí, než mluví, takže dokud to jenom říká, je to ve většině případů v pohodě." Pokusí se o další pousmání. 

"Navíc…" Odmlčí se na chvíli, když se podívá do jeho velkých očí. 

"Já to nedovolím, hm. Domluvím mu, aby na tebe byl hodnější." Ujistí ho, že ani na tom se nic nezměnilo a že s J promluví. Minimálně to zkusí. Nespouští z něj oči a už vůbec ne, když je tak blízko. 

"Brzo se převlékneš, jen co budeme na lodi. Zatím si vezmi tohle." Natáhne prsty po mikině, která je poskládaná na hromadě jeho nového oblečení. 

"Ta krev aspoň nebude vidět. Pak ti dám něco já nebo Ru, než si zajedeme na nákupy." Pozvedne koutky a trochu doufá, že by mu mohlo zvednout náladu.

"Arigato." Kývne mu děkovně hlavou, když se mu dostane sklenice s vodou. Na chvíli se jejich prsty dotknou, když si ji převezme a pohled z jeho očí nespustí. 

"Jsi hrozně statečný, obdivuju tě." Řekne mu upřímně, než se pomalu napije. Má sice hroznou žízeň, ale ví, že nesmí spěchat. Po chvíli odloží sklenici a znovu se podívá na Teru. 

"Pomůžeš mi trochu, prosím." Požádá ho, protože se potřebuje první postavit, aby zjistil, jak na tom je a mohli pokračovat v cestě. Není to jeho první zranění, něco už má za sebou, takže už ví, co čekat. Podaří se mu dostat na nohy, které se mu trochu zachvějí a před očima se mu zatmí. Přichytí se ramene Teru a nechá víčka na chvíli klesnout.

"Bude to v pohodě." Ujistí jeho i sám sebe. Když oči otevře, musí se podívat trochu dolů, aby zase našel jeho oči. Jsou pro něj vážně velké lákadlo. Udělá půl krok k němu, aniž by pustil jeho rameno. Druhou pozvedne a dotkne se konečky prstů jeho tváře v jemném pohlazení. 

"Nemám ponětí, jak se musíš cítit, ale bude to lepší, uvidíš." Dlaní z tváře sjede přes jeho rameno po paži až k oblečení, aby sáhl po obyčejném triku. Může jen doufat, že mu nebude malé. Chce si ho obléknout, ale zastaví se uprostřed pohybu a tiše sykne. Tohle nebude dobré.

"Košile by byla lepší." Povzdechne si sám nad sebou.

Ruki, Teru

Teru se pokusí na Yusukeho slova usmát, ale po tom všem to jde jenom těžko. Je rád, že je na živu, nakonec asi doopravdy ano. Nebyl z těch, kdo by si života nevážili a chtěli o něj lehko přijít, ale nést v sobě tíhu toho všeho nebude snadné a pro tuto chvíli se ten úkol zdá být skoro nemožným. Zrovna Yusukemu tiskne do dlaně sklenici, když mu Yu řekne, že nedovolí, aby se mu něco stalo, že se o to postará. Na chvíli k němu zvedne svoje velké oči a zůstane se několik dlouhých vteřin dívat do černě naproti sobě. Možná až moc dlouho. 

"Arigato." Řekne a sáhne po nabízené mikině. 

"Prosím, nech toho." Řekne mu a honem odvrátí tvář, když mu Yusuke začne říkat, jak statečný je. Chápe, že ho chce povzbudit, ale těžko by mohl podobným slovům uvěřit. Jak by mohl profesionální únosce obdivovat roztřeseného kluka, jakých už viděl desítky? Ten druhý jím dokonce otevřeně opovrhoval. 

"Ah, hai." Honem přikývne, když ho Yusuke požádá o pomoc. Myslel si, že ho nejdřív převlékne, ale začne rovnou vstávat. Podle Teru to není dobrý nápad. Odloží mikinu na zem a vstává společně s ním. Když se Yusuke zamotá a zapře dlaněmi o jeho ramena, chvíli má pocit, že se oba odporoučí na podlahu, ale ustojí to. Podívá se nahoru do jeho očí, když ucítí dotek na své tváři a Yusuke se taky znatelně přiblíží. Není to poprvé, co se děje něco podobně zvláštního, i když to nikdy nepřekročilo meze. Teru je z toho trochu zmatený, ale když mu teď ucukne, pošle ho rovnou na podlahu. Nechce se o tom bavit a tak se znovu podívá k zemi. Před tímto tématem bude utíkat asi ještě hodně dlouho. Podá mu tričko a chvíli ho sleduje, jak si ho pokouší navléct na paže. Jakmile je zvedne jenom trochu nahoru, rána se ozve a Yusuke bolestně zkroutí tvář. Teru po tričku sáhne a sroluje si ho v dlaních, jako by oblékal dítě. Pak mu ho navlékne přes hlavu a postupně mu pomůže s jednou i druhou rukou. Musí si k tomu stoupat na špičky, ale dovede být velmi opatrný a něžný a nespěchá s tím.

Ruki ví, že mu chtěl dát J čas!! Ale to bylo před tím a teď je teď a i kdyby s ním byl Ruki deset let, stejně ho bude přehnaně chránit a bude raději, když bude sedět v bezpečí lodi, tak to je! Jsou vlastně oba dva stejní, on i Yusuke a to by teď J chtěl určitě slyšet. Ještě, že ho políbil, protože Rukimu už zlomyslně svítily oči, že mu to přece jenom poví a pak by asi nastal dobrý cirkus. Co ale nečeká je fakt, že se J bude chtít milovat zrovna tady a teď. A měl to čekat! Měl! Kruci, už je s ním kolik týdnů a J to vytáhne vždycky v tu nejšílenější dobu. 

"Tak to teda ne! Říkal jsi, že spěcháme, vyhodil jsi ho odtud dost neurvale, že sebou má pohnout a najednou máme tolik času? Protože mě už ty tvoje rychlovky nebaví!" Odstrčí ho od sebe a ze stolu zase seskočí na nohy. Nebyla to pravda. Miloval Jovy rychlovky, ty momenty, kdy si ho plamenně vzala vášeň a pak přeskočila na Rukiho. Všechny ty nečekané momenty… Jenže teď mu to přišlo vážně pitomé. Vedle byl psychicky sesypaný Teru a zraněný Yusuke a jsou v domě nějakých cizích lidí. Ne, Ruki chce na loď a pro jednou se věnovat jeden druhému neskutečně dlouho a se vší péčí. Odráží se mu to v očích, ale nahlas to neřekne, i když ví, že by to J velmi ocenil. Chce ho v tom úmyslně máchat, ale stejně má pocit, že selhává, protože J ho vždycky nějak prokoukne. Rychle okolo něj projde směrem ke dveřím, ale když se ohlédne s rukou na klice, ve tváři mu sedí něžný a zamilovaný úsměv. 

"Až doma." Zformulují jeho rty a není to kvůli studu, jen mu chce slíbit mnohem, mnohem víc.

J, Yusuke

Yu opětuje Teru pohled stejně dlouho. Nechce se mu vůbec odvracet oči od těch jeho. Už od první chvíle, kdy se do nich podíval má pocit, že jsou naprosto úžasné. Koutky se mu pozvednou, když mu Teru poděkuje. Jen kývne hlavou a vzápětí mu úsměv trochu opadne, když mu řekne, aby toho nechal. Zavrtí hlavou a znovu se pousměje. 

"Někdo by ti to říkat měl, protože je to pravda. Bude mi potěšením se toho ujmout." Tím mu á jasně najevo, že se mu s tím přestávat rozhodně nechce, i když se bude bránit. Podle něj podporu prostě potřebuje, rozhodně to nemá jednoduché, když teď přišel úplně o všechno. Jakmile ho převýší a shlédne do jeho tváře, vteřiny se natahují. Vážně se málem sklonil a prostě ho políbil. Už mu dochází, že některé věci by dělal rád, i když by neměl. Tentokrát se však obrní a nechá to tak. Nemůže to udělat, už jen kvůli Rukimu, i když on má J, stejně mu to nepřijde fér a konečně mu začíná docházet, že se jeho pozornost pomalu stáčí jinam. Ne, že by cokoliv z citů k Rukimu polevilo, ale je tu něco, co začíná být zvláštně silné. Potřebuje někoho chránit a starat se o něj. Možná mu trochu ukazovat, jaký by svět mohl být, když má člověk možnosti a příležitost. Teru ho vzápětí začne oblékat, protože sám toho není schopný. Je to zvláštní situace, ale není takový, že by jeho ego utrpělo. Však on mu všechnu starost vrátí, když bude mít příležitost. 

"Arigato, Teru-chan. Bez tebe bych to nedokázal." Usměje se na něj vřele.

J je vážně přesvědčený o tom, že se to prostě stane a Ru mu nedokáže odolat, ale to by se spletl. Už zase. Ru ho odstrčí a už je daleko. J se začne nebezpečně mračit.

"Vyhodil jsem ho právě proto, abychom měli čas na sebe." Snaží se trochu obhájit, ale pak Ru řekne něco, co ho vyloženě pošle na kolena. 

"Cože?" Hledí na něj, jakoby ho viděl poprvé a nechápe, že mu to vážně řekl. 

"Tak tebe to nebaví?" Vypadá to, že jestli ho chytne, odtáhne ho k tomu stolu zpátky a ukáže mu, jak má jejich rychlovky rád. Než se stihne vzpamatovat, už na něj kouká u dveří a nemůže vůbec nic, protože už je napůl venku. Nadechne se, aby mu na to ještě něco řekl, ale Ru ho dokonale odzbrojí svým prohlášením. První jen rozhodí rukama, než se mu na tváři objeví stejně zamilovaný výraz. No dobře, on mu zase na chvilku odpustí. 

"Budeš mě prosit, abych tě nechal na pokoji." Prorokuje to, co se bude dít zpátky na lodi. Čeká je delší plavba a on si dá za úkol, že z jejich kajuty nevylezou celou dobu a bude ho trápit, dokud z něj nedostane, že má jeho rychlovky rád. +Potvora jedna.+ Proběhne mu hlavou, než se vydá za ním do vedlejšího pokoje. Očima vyhledá Yusukeho, který je blízko Teru, ale už stojí na nohou, což je dobré znamení a můžou vyrazit. Yu se o Teru trochu opře, když na J kývne hlavou. Ne moc, aby ho náhodou neposlal k zemi, ale potřebuje menší oporu, aby vůbec mohl chodit. 

"Jdeme, už jsme tu příliš dlouho." Prohodí J a už má zase ve tváři trochu podmračený pohled, který na chvíli stočí na Teru. Yu si toho všimne a už se mračí taky. 

"Už ho nechej, má toho plný zuby." Brání ho bez váhání. 

"Nech ho trochu vydechnout." Dodá ještě Yu a J se jen ušklíbne a odmávne to rukou. No dobře, možná mu dá na chvíli pokoj. Výraz v jeho tváři taky trochu povolí. 

"Auto bude vzadu." Oznámí jim všem, aby nasměroval k určitým dveřím. Yusukemu chvíli trvá, než se nasouká do auta, u toho bolestně křiví tvář, ale nakonec se podaří. J zasedne místo na spolujezdce a nadiktuje řidiči adresu do přístavu. 

"Za půl, hodiny jsme tam, jakmile vyplujeme, už budeme mít klid." Oznámí jim všem. 

"Potřebuju dlouhou dovolenou." Prohodí Yu, který se trochu sveze na sedačce, aby si udělal pohodlí. Má to ještě jeden důvod, najde dlaň Teru, která je mezi nimi na sedačce a zlehka jsi tiskne. 

"Všichni ji potřebujeme." Dodá ještě a vyhlédne na Rukiho, na kterého se pousměje. 

"Já ne." Hlas J nejde přeslechnout.

"Ale co mám s váma dělat?" Dodá ještě s protočením očí v sloup a když se ohlédne přes rameno, přece jen se pousměje. 

"Pochybuju, že Teru ví, jak si užívají dovolenou mafiáni." V očích se mu blýskne. 

"Co ty na to?" Podívá se do těch modrých očí, ale ani to s ním nehne. 

"Jsi připravený na pořádnou jízdu? Budeš mít co dělat, abys držel krok." Vysměje se mu, ale teď už to není naštvané ani nenávistné. +Už jsi ho přijal k vám.+ Dojde mu vzápětí. +Už jsem se úplně zbláznil.+ Doplní si v duchu a radši se podívá před sebe, než si promne kořen nosu. +Ne, já žádná pitomá chůva nebudu!+

Ruki, Teru

Teru nechává oči stále sklopené. Yusuke je k němu opravdu velmi milý, ale když se nad tím zamyslí, je takový od první chvíle. Už když byl v kajutě. Teru o tom tehdy nedokázal přemýšlet, protože byl roztřesený z únosu a ze všeho, co se mu stalo, ale nyní má mysl o trochu jasnější a konečně si ujasní, že tento člověk se k němu ani jednou nezachoval nijak špatně, ba právě naopak. Mírně se mu ukloní za jeho slova i za to, když mu poděkuje, ale pak už se dveře otevřou a když se ohlédne, spatří Rukiho a J. Ruki se v první chvíli maličko kouše do rtu, protože viděl Jův výraz, když mu řekl, že ho rychlovky nebaví. Bylo to hodně, ale vzápětí snad řekl dost na to, aby J pochopil, jak přesně to Ruki myslí. Nejdřív si Teru a Yusukeho pořádně ani nevšimne, jak má zaměstnanou hlavu. Podívá se na ně až ve chvíli, kdy Yusuke začne prskat po J. Honem se na svou lásku taky podívá a zachytí ten výraz, kterému stále nerozumí. J to doopravdy přeháněl, ale kupodivu vezme zpátečku a dál se nehádá. Ani tentokrát Yusukemu nepomůže a začíná to být zralé na nějakou velkou promluvu mezi nimi všemi. J do sebe zavíral nějaké emoce a takhle se bránil, ale čemu vlastně? Pokud mu šlo pořád o Rukiho a Yusukeho vztah, proč to odnášel Teru? Společně zamíří k autu a posedají si stejně, jako když sem přijeli, takže se Ruki ocitne s ostatními vzadu a Teru je uprostřed. Ještě než se auto rozjede, Teru si z ničeho nic začne svlékat tričko. Na chvilku mezi nimi sedí nahý do půl těla, tričko odloží na kolena a místo něj si navlékne tu Yusukeho mikinu, kterou mu Yu podával už prve. Je mu opravdu strašně moc velká, ale už nesnese ani chvilku sedět v té zaschlé krvi. To tričko by snad šlo i zlomit, bylo to cítit a obecně to bylo dost nepříjemné. Zakývá konečky prstů, které mu teď jako jediné z pod mikiny vykukují. 

"Až to půjde, rád bych to vyhodil." Řekne. Ruki na něj zaskočeně hledí asi úplně stejně jako Yusuke a možná i jako J ve zpětném zrcátku, ale pak tričko vezme, otevře dveře a prostě ho vyhodí ven na ulici. Je na tom Yusukeho DNA, ale jsou stále před domem jejich pomocníků, takže to jistě někdo sebere. Pokrčí rameny a konečně mohou odjet. Jakmile Yu promluví o dovolené a Ruki na sobě ucítí jeho pohled, malinko se vykloní, aby se na něj přes Teru mohl podívat. Usměje se na něj, ale bohužel si při tom všimne, jak se drží za ruce. Práskne sebou zády do sedačky a mimoděk trochu zbledne. Vůbec něco podobného nečekal a způsobí mu to vrásky na čele. Co má tohle být, kruci??? Upře pohled z okýnka a snaží se předstírat, že si ničeho nevšiml. I Teru trochu strne, když ucítí cizí prsty, ale po chvíli opětuje slabé sevření a na rozdíl od Rukiho se konečně uvolní. Zvedne oči k zrcátku, když na něj J promluví ohledně toho, jak asi mafiáni tráví dovolenou. 

"To je možná pravda, ale asi nebudu jediný, jak to tak vypadá." Nevinně ho upozorní na fakt, že ani Yusuke ani Ruki nevypadají, že by chtěli trávit nějakou zběsilou dovolenou plnou sportování a dalších kratochvílí. Oba vypadají spíš na umření a na pospávání na pláži. Ruki mimoděk zvedne koutek, protože to Teru docela trefil, ale je to chladné pousmání. Yusuke se s ním drží za ruku a jemu se to nelíbí. Hodně se mu to nelíbí… Auto brzy zastaví u malého mola, kde kotví jejich loď. Docela divoce se houpe na vlnách, tohle není běžný přístav. Okamžitě se jim k nohám rozeběhne Koron, protože tentokrát nemohl jet s nimi. Divoce štěká a vítá je a pak se zastaví u Teru a začne ho očichávat. Už ho zná a vypadá to, že ho přijal mnohem jednodušeji, než J. Teru se podívá nejdříve na Rukiho, protože pejsek je jeho, ale pak to nevydrží, klekne si a začne se s ním mazlit. Tohle je něco, co je mu blízké a co by mu mohlo psychicky pomoci, pokud ho Ruki nechá.

J, Yusuke

Yu je rád, že mu to J odsouhlasil a nechal Teru chvíli na pokoji. Když se Teru začne v autě svlékat, obočí mu jde nahoru a koutky taky. Tohle nejspíš nikdo z nich nečekal a on z ně nedokáže spustit oči. Bez uzardění si prohlédne jeho hrudník a periferně zahlédne J, kterého to překvapilo taky. 

"Doufám, že za to nebude chtít platit." Ozve se z jeho rtů s nádechem pobavení. Kdyby neměl Rukiho, asi to na něj bude působit úplně jinak, ale on má oči jen pro něj. Ne, že by se nepodíval, jen ho to v tomto ohledu nechává chladným. Yu se snaží trochu zkoncentrovat, aby na něj pitomě nezíral, ale jde to těžko. Trochu počítal s tím, že jeho ruku odsune stranou, ale to se nestane. Klidně ho bude držet celou cestu, jen aby měl trochu pocit, že není všechno úplně v háji. Má možnost i prostředky se o něj trochu postarat a dostat ho z toho nejhoršího, i když ví, že to nějakou dobu potrvá. Nakonec si i přizná, že to udělá rád. I ve své firmě se staral o lidi, kteří to potřebovali, ať už byla jeho minulost jakákoliv. Tohle bylo prostě něco jiného. Je mu jasné, že J by s ním nikdy nesouhlasil. Byl jiný a měl za sebou věci, které ho hodně změnily. Přesto si dokázal najít cestu k Rukimu a je mu jasné, že ho bude bránit až do konce svého života. Možná to s jejich způsobem, který si zvolil, nebude zas až tak dlouho, ale na tom teď příliš nezáleží. Tuto akci přežili všichni a to je to jediné podstatné. Nevšimne si, že Ru viděl jejich spojené ruce, jen zaregistroval jeho úsměv a bez váhání mu ho oplatil. Podle něj si i J potřebuje odpočinout, aby se trochu zklidnil. Nakonec jim to prospěje všem a Teru zjistí, že jejich život nemusí být nutně jen špatný. Trochu cukru, než přijde možný bič reality, se kterou se bude muset poprat a bohužel mu v tom nikdo příliš nepomůže. J se po Teru prudce ohlédne, když mu připomene, že bude asi jediný, kdo by si klidně dal trochu záživnější dovolenou. Proskenuje pohledem oba dva a i on zaregistruje spojené ruce Yusukeho a Teru. Málem by nad nimi protočil očima v sloup. 

"Tak fajn, dáme si válení ve vířivce." Rozhodí trochu rukama, aby nakonec ještě neublížil řidiči, ale víc k tomu neřekne. Už souhlasil s tím, že Teru vezmou sebou, tak teď už je pozdě na nějaké poznámky. Ru by ho sežral a nechce ho víc naštvat. Stačilo mu to, co se dozvěděl o rychlovkách. Ještě mu jednou řekne něco podobného a vážně ho přerazí. Ne, jen tak to z hlavy nedostane. Nejspíš se všichni trochu uvolní, když konečně dorazí do přístavu. J určitě, protože mu přijde, že na lodi je prostě doma. Je to možná naivní, ale na moři se cítí nejlíp a taky nedosažitelný. Když vidí, jak se Koron má k Teru, zavrtí nad tím hlavou. 

"Zrádče." Naznačí pejskovi jen pohnutím rtů. 

"Všichni jste se na mě domluvili co?" Dojde i na poznámku nahlas. Yu už se mnohem lépe drží na nohou, i když by si vážně potřeboval na chvíli lehnout. Přesto se i on za pomoci Teru přivírá s Koronem a pak je chvíli pozoruje. Kolem něj projde J a nakloní se k němu. 

"Abys nemusel shánět psa." Rýpne si do něj a plácne ho po rameni, což je taková malá pomsta, protože jakýkoliv pohyb těla Yusukeho prostě bolí. Protočí nad svým přítelem očima. 

"Tak jdeme." Pobídne je všechny. 

"Pořád jsme tu moc na očích." Dodá, aby bylo jasné, proč to dělá. Když všichni dojdou k dveřím do podpalubí. J už svírá Korona ve své náruči a nechá si bez ušklíbnutí omývat obličej jeho malým jazýčkem. 

"Yusukeho kajuta je dolů a doleva." Prohodí J, když se podívá na Teru. Je jasné, že on se s ním tahat nehodlá. 

"Cestou ti ukáže, kam máš jít ty." Dodá ještě a už bere Rukiho za ruku a táhne ho sebou do jejich ložnice. 

"Tak tobě se nelíbí moje rychlovky? No dobře." Sevře víc jeho dlaň, aby se mu nemohl vysmeknout a pustí Korona na zem. Ten se k překvapení všech rozběhne ze Yu a Teru. J to zatím nechává být, protože to co se bude dít za zavřenými dveřmi, není ani pro psí oči. Stačí jen, aby klaply a bude to mládeži nepřístupno. 

Yu se pohodlně svalí na větší postel, která se sem nakonec vměstnala a podívá se na Teru.

"Můžeš tu klidně zůstat, jestli se budeš cítit líp. Já stejně budu spát minimálně týden." Pousměje se. Pod rukou se mu objeví Koron, který se i u něj cítit dobře. 

"Dveře do tvé kajuty." Mluví už v polospánku. 

"Jsou na druhé straně chodby." Zvládne mu říct, než mu víčka klesnou a už neví vůbec nic.