Hromadné - Bylo to v tu chvíli nejlepší řešení. - část 4.

(Tokyo)

Ruki, Teru

"Vybíjí si náladu." Odpoví Ruki a očividně v tom má dost jasno. V poslední době byl J jako ženská na hormonech. Nikdy ho takového neviděl, i když spolu nebyli zase tak dlouho a nemyslí si, že tyhle náladičky by u něj byly normální. Něco ho šíleně žralo, nemohl se přes to přenést a Ruki už věděl, co to je. Jenže on prostě nebyl panáček na hraní. Jednou tohle celé chtěli, on si na to konečně zvykl a teď to má na povel zase ukončit? Tak pak bude ženská na hormonech zase on. Buď bude po jeho, nebo po J nebo očividně po ničím. Přesto v sobě najde sílu se nad to alespoň trochu povznést, tedy dokud nemá jejich protistrana zpoždění. Stát se mohlo cokoliv, ale to taky znamená, že vůbec nedorazí, protože v okolí mohla čmuchat policie, konkurence, nějaké jiné překážky, prostě cokoliv. Ruki cítí, jak začíná mít nervy zase jako na špagátku a jak se mu začíná chtít na záchod. Neklidně poposedne a přikývne na Yusukeho slova. Kluci jdou zase dopředu a on trčí tady a všechno bezmocně sleduje. Měl pravdu, na té lavičce měl sedět on a ne J, už jen proto, že když se něco podělá, má strach, že J píchne Teru do žeber, nechá ho tam krvácet a zmizí. To by on nikdy neudělal. +Já jsem idiot.+ Je to jako s těma očima. Podruhé ho mohl ochránit a podruhé to neudělal. A pak si těch policistů všimne taky. Jdou na jistotu a J se dívá jejich směrem. V tu chvíli ani tak nemá strach o to, že by J dostali, ale spíš o život Teru, který nejspíš možná už končí, i když to ještě není vidět. Prudce se nadechne a taky se pohne blíž. Jediný, kdo nic netuší, je Teru, protože má pod brýlemi pásku na očích. J se k němu choval hnusně a neurvale, ale on to snad ani nevnímal. Soustředil se jenom na to, že tohle peklo za pár minut skončí a vůbec nepochopí, proč ho J varuje, aby nemluvil. Úzkostí má stažené hrdlo. Někdo si k nim přisedl? Nebo co se děje? A pak na ně kdosi promluví a chce vidět doklady. Srdce Teru se rozeběhne závodní rychlostí. Policie!! Záchrana? Má? Zemře tak jako tak? Počkat na otce nebo strhnout brýle a ukázat jim, co se děje? Přece neumře jako posera, co neudělal pro svou záchranu vůbec nic? Zvedne ruce, aby si brýle strhl a chce začít křičet, ale ve stejnou chvíli ho někdo popadne za ruku, zvedne z lavičky a přitahuje k sobě. O půl vteřiny později do něj někdo prudce vrazí, až proletí davem a spadne na zem. Nastane hrozný zmatek, protože lidé se pletou a okounějí a toho využije Ruki. Nejradši by doběhl J a zakřičel mu do obličeje, co blbne, ale teď už to nezkazí. Po třetí ne! Protáhne se jako myška skrz těla k Teru a popadne ho za ruce. 

"Pomůžu ti." Řekne mu, strhne mu brýle i pásku a popadne ho za ruku.

"Musíme pryč. Tvůj táta tady není a tamto nejsou policajti!" Snaží se mu to vysvětlit po cestě. Možná jsou, nebo je to převlek, zjišťovat to nebude. Teru se nebrání, spíš skoro kolabuje

"Měli nůž! Jenže J tě chce zabít taky." Ruki je o tom přesvědčený. Ohlédne se a vidí oba své přátele, jak zápasí s policisty. Někdo volá další, je tam zmatek a panika a jim se daří nepozorovaně zmizet. Má o ně strach, ale teď má důležitý úkol. Teru hučí v hlavě hlas Yusukeho, který ho poslal s Rukim pryč a taky fakt, že ho chce kde kdo zabít. V jednu chvíli se mu podaří Rukimu vysmeknout a rozeběhne se davem na druhou stranu. Ruki ho rychle doběhne, vtáhne za stánek se zmrzlinou a popadne dlaněmi za obě ramena. 

"Tvůj táta tě zabije, nejsi nikde v bezpečí! Zná to tady, ví, že jdeme po něm a ty jsi jeho slabina, to proto je poslal!" Křičí na něj. 

"Nechce tě zachránit, chce tvůj konec, aby vyběhl se všemi vyděrači! Musíš pryč. Mimo zemi, jen tak to přežiješ!" Snaží se ho přinutit ke spolupráci a Teru si přitiskne dlaně na uši a rozpláče se. Kruci, kam by ho měl Ruki vzít? Odkud a kam ho poslat? Najde telefon a přivolává svého věrného řidiče. 

"Ty jsi to zavinil!" Rozkřikne se Teru na Rukiho. 

"Kdybys nebyl tím vyděračem, nic by se nestalo!" Ruki na chvíli zabrzdí. 

"Vydíral by ho někdo jiný a i kdyby, ještě pořád máš rád hajzla, pro kterého nejsi nic?!" To jsou dohady… zrovna teď.

J, Yusuke

"Ty jsi vážně vůl." Křikne J na Yusukeho, když vidí, že není úplně v pořádku. 

"Stojí ti ten kluk za to, mohli jsme být dávno pryč." Vrčí na něj dál a pere se s policisty, aby si mohli uvolnit cestu pryč. Jeho vůbec nezajímá, kde Teru je. Klidně může umřít, hlavně když se oni dostanou pryč. Ve vzteku by sice klidně řekl, že mu jde jen o Rukiho a jeho samotného, ale Yu je pořád jeho přítel, i když právě dělá neskutečné kraviny, kvůli kterým už J schytal několik ran, naštěstí jen pěstí. Ohlédne se na Yusukeho podruhé a vypadá to, že tentokrát ho bude muset zachránit on, aby odtud vůbec mohli zmizet. J se ohlédne na Rukiho, který se zdržuje s Teru a nejradši by ho seřval taky, ale na to nemá moc prostor. Uštědří prudkou ránu přímo do nosu muže před ním, ten se skácí na zem a věnuje mu ještě jednu kopnutí do břicha. Tím se ho zbaví. Pak se přesune o kousek vedle, a pomůže Yusukemu, kterého chlápek už držel v kravatě. Musí svého kamaráda pomalu zvedat ze země, protože už vzduchu moc neměl. Chytne ho za bok, aby ho přidržel a syknutí mu prozradí, že to nebylo zrovna nejlepší místo. Krev na ruce jen potvrdí to, co si myslel. 

"Jsi únosce na baterky." Sykne po něm J, protože si to prostě nemůže nechat na potom, ale už ho podpírá a snaží se společně s ním klopýtat pryč. Vypadá to, že Teru a Rukiho nakonec dojdou, ale ať je tu lidí kolik chce, ozve se za nimi střelba. Otec Teru to zdá se myslí smrtelně vážně a je mu jedno, kolik lidí kolem to odnese. J strhne Yusukeho s sebou do strany mezi dav, který už panikaří a mezi nimi se na chvíli schovají. Je těžké protáhnout se zmateně pobíhajícími lidmi, ale nakonec to celkem jde. Oběma ale Ruki zmizel úplně z dohledu, což těžce nese hlavně J.

"První Ruki a teď tohle?" Dojde mu vzápětí, cos e tu asi děje.

"Je to jen jeden malej kluk, co je ti po něm?" Mluví tiše, ale je znát, jak moc je naštvaný. 

"Tak jsem ho nechtěl nechat umřít jen tak, no a?" Sykne po něm zpátky Yusuke a trochu paličatě se od něj snaží odtáhnout, že půjde po svých. Částečně se mu to podaří. 

"Prostě mě ho bylo líto a Ruki to má nejspíš stejně, proto mu pomohl." Obrátí to proti J, protože na rozhodnutí jejich miláčka už nic neřekne, tedy myslí si to. 

"Udělal to jen kvůli tobě, cos mu napovídal?" Teď to asi není na dohady nejlepší, ale J očividně nevidí a neslyší. 

"Nic, jen jsem mu řekl, že je mi Teru líto. Jeho otec je pěkný kretén. Pojďme." Strčí do J, i když toho vzápětí trochu zalituje. Oba se začnou soustředit na cestu. J ještě kontaktuje Rukiho. 

"Kde jsi? Kam míříte?" Zeptá se ho. Počká si na odpověď a stočí kroky jejich směrem, aby se co nejdříve zase dostali k sobě. Nakonec se sejdou až u auta, které obstaral Ru. Yusuke už sotva jde, krvácí prostě příliš.

"Ru-chan." Vydechne trochu úlevně J, když ho uvidí. Ohlíží se přes rameno, pronásledovatelé se snaží protáhnout davem, ale jde jim to špatně. 

"Rychle dovnitř." Zavelí J a nastrká Yusukeho dozadu. Sám se usadí a místo spolujezdce, aby dohlédl na cestu. Samozřejmě jsou brzo pronásledování. Yu sedí vzadu u okna tak trochu zhroucený. Vedle sebe má Teru. Podívá se na něj a trochu unaveně se pousměje.

"Jsem rád, že se ti nic nestalo." Prohodí tiše a pak přeostří na Rukiho. 

"Díky, Ru-chan." Ale J ho slyší a ohlédne se na něj s podmračeným výrazem. 

"Výborně, vážně skvělý. Copak jste se oba dva zbláznili?" Vyjede tentokrát i po Rukim. 

"Ten kluk za to nestojí. Teď budeme řešit, kde tě ošetří, jestli se nám vůbec podaří zmizet." Prohlédne si všechny tři a pak se prudce otočí dopředu a radši dává pozor na cestu. 

"Ale stojí." Prohodí teď už mnohem tišeji Yu, nejspíš ho může slyšet jen Teru. Z boční uličky se prudce vyřítí tmavé auto a nabere to jejich přes nárazník. Se všemi to neskutečně hodí, Yu zaskočí, protože to nečekal a taky to bolelo.

"Tatínek tě vážně chce vidět pod drnem." Otočí se J na Teru. 

"Řekni, chceš jít domů? Vyhodíme tě klidně na příštím rohu." Je to trochu vtip, ale je jasné, že by to ve vteřině udělal, kdyby Teru chtěl. 

"J to nemyslíš vážně." Yusukeho hlas na sebe nenechá dlouho čekat.

"Šel by rovnou na smrt."

Ruki, Teru

Teru zalapá po dechu, když Ruki nazve jeho otce hajzlem a vážně to celé stojí za zamyšlenou, ale to by nesměli prchat davem před útočníky. 

"Kdybychom tady nebyli my, ale někdo jiný, už bys byl po smrti, já tě zachraňuju!" Vede si Ruki svou a možná to není pravda, protože J… no nic. To mu říkat nebude. Podaří se mu dovolat řidiči a nechat si od něj nadiktovat, kde se s ním potkají, kde je zatím bezpečno. Ruki by to teď sám stejně nevymyslel. Někde za nimi se ozve střelba, Ruki se na chvíli zastaví a s pootevřenými rty se tam ohlédne. Teru se mezitím dívá do jeho tváře. 

"Ty je máš vážně rád, co?" Řekne a Ruki se zatváří trochu vykolejeně. Teru nemůže vědět, jak to mezi sebou mají, nejspíš to myslel v přátelském smyslu, ale zatraceně se trefil. Ruki si přestane na cokoliv hrát a jednoduše přikývne. Na rozdíl od otce Teru mu záleží alespoň na někom a to by teď mohlo být jeho plus, pokud chce dostat Teru na svou stranu. K autu to není daleko a po cestě se mu rozezní telefon. Úlevně na chvíli zavře oči, když uslyší hlas živého J a honem mu řekne, kde se sejdou. Sám už zní udýchaně a v jedné ruce má připravenou zbraň. Jakmile dosednou do auta, řidič chce vyrazit, ale Ruki ho ještě zadrží. Kluci dorazí jen o pár vteřin později, za to s doprovodem. Auto se dá okamžitě do pohybu. 

"Ty si je vybíráš podle nosu?" Prohodí Teru, když si všimne velmi výrazného rysu obou mužů a Ruki vedle sebe vrhne zaskočeným pohledem. 

"Cože?" Tohle ho nikdy nenapadlo, ale okamžitě zčervená. V další chvíli si Teru uvědomí, že sedí v kaluži něčeho rudého a lepkavého. Vyděšeně se tam podívá a vrazí loktem do Rukiho. I on trhne očima k Yusukemu a zbledne. Je zraněný a když se podívá do jeho bolestně zatnuté a pobledlé tváře, ne zrovna málo. Honem začne hledat po kapsách kapesníky a strká je Teru, aby mu mohl dlaně přitisknout na ránu. Teru se trochu zdráhá a taky bledne. 

"Nesnáším krev." Hlesne a vypadá to, že omdlí dřív, než Yusuke. Ruki protočí očima. 

"Taky jsem ji nesnášel, zvykneš si na všechno." Řekne mu. Lékárnička je v kufru u povinné výbavy. Tam jim je tedy platná. V tu chvílí J vystartuje snad po všech v okruhu dvaceti kilometrů a Ruki zatne sanici. Propaluje pohledem jeho temeno. Zaslechne i hlas Yusukeho, ale než stačí kdokoliv z nich něco říct, auto sebou hodí, Ruki se bolestivě uhodí do hlavy o kliku u střechy a Teru to vrhne málem mezi sedačky až na řadící páku. Honem si kecne zase zpátky a sahá po pásech. Ruce má obarvené na rudo Yusukeho krví. Ruki svléká sako, cpe ho Teru místo kapesníků a sám se taky poutá. 

"Neměli jsme sestřičku." Prohodí Ruki. 

"Já nemám zdrávku!" Brání se bledý Teru a teď už se na J mračí i on, když se do něj strefí kvůli otci. Ještě se s tím nevypořádal a nepotřebuje tohle poslouchat! Yusuke se ho zastane, i když to byl očividně vtip. Asi už začíná blouznit. 

"Já už jsem tam došel!" Křikne Teru, protože auto sebou znovu hodí a o plechy škrtnou kulky. Tohle stejně nikdy nepřežije a i kdyby ano, tak ho dodělají tihleti. Co s ním vlastně chtějí dělat? Proč se ho dávno nezbavili? Netuší, že J opravdu hodně chtěl. Ruki začne stahovat okýnko. 

"Mám toho dost. Tak jsem se lekl, že jsem se zase málem pochcal." Prostě se odpoutá, protáhne horní polovinu těla skrz okno, ohlédne se dozadu a vystřelí. V tu chvíli se odehrají zpomalené záběry největšího akčního velkofilmu všech dob, protože Ruki se trefí, auto dostane smyk, překlopí se na bok a zmizí někde za nimi. Je to takové to štěstí šíleného začátečníka. Ruki je tím tak zaskočený, že zapomene zalézt a málem se nechá zastřelit. Naštěstí to Teru napadne, zatne prsty do poutek jeho kalhot a stáhne ho zpět. Ruki se podruhé bouchne do hlavy a bolestivě si ji zamne, když se po Teru podmračeně otočí. 

"Třeba se ti rozsvítí." Pípne Teru a vtáhne spodní ret. Teď umře.

J, Yusuke

Yusukemu stačí jen první poznámka Teru, který konečně není nenávistná vůči nim a pak se podívá ne J a zhodnotí profil jich obou. Na tom něco bude. Trvá to sotva dvě vteřiny, než se upřímně rozesměje. Vzápětí toho zalituje, protože rána se ozve a připomene mu, proč se vlastně cítí slabý.

"Nějaké obsese, o které bychom měli vědět, Ru-chan?" Rýpne si i on a pak zase zmlkne, protože vidí pohled J, kterého to rozhodně nepobavilo. Člověk by řekl, že když si před pár hodinami užil, bude víc v pohodě, ale tady to asi nefunguje. Yu se trochu rozkašle, ale to asi tady není nejlepší nápad, jen má hrozně sucho v krku. Opře se spánkem o okno, které vážně příjemně chladí. 

"Kdyby měl někdo po ruce trochu vody, budu mu vděčný." Dodá ještě, kdyby tu měl náhodu řidič něco schovaného, ale nevypadá to. 

"Je to jen trocha." Pokusí se ještě uklidnit Teru, kterému se ta situace očividně nelíbí. Pravdou je, že je jí víc, než trocha, ale kromě něj už jsou asi všichni zvyklí. 

"S námi si vážně zvykneš na všechno." Pokusí se trochu pousmát a celkem mu to ještě jde, zatím. Vydrží mu to přesně do doby, než sebou auto prudce trhne. Tohle vážně na nic situace a on se ani nemůže snažit J trochu srovnat. Ten vypadá, že brzo vysklí čelní sklo jen svým pohledem, jak ho propaluje, zatím co ti vzadu se očividně dobře baví. Když Teru přepadne málem dopředu, ruka mu automaticky vystřelí, aby ho zachytil. Hned ji zase stáhne, jak kdyby od něj mohl něco chytit. Otočí se dozadu, aby se podíval, jestli je Ru celý. To je samozřejmě to jediné, co ho zajímá. Už to není ani Yu. Když se chce nechat mrzačit kvůli nějakému kloučkovi, ať si dělá, co chce. On to málem taky schytal a to ho vytáčí ještě víc. 

"Věř mi, až budeš blízko smrti, poznáš to." Ozve se na slova Teru ze sedačky spolujezdce. 

"Už jsi to klidně mohl mít za sebou, kdyby se do toho někteří nepletli." Samozřejmě je první na vině Yu, protože ho u té lavičky nenechal. Rukimu zatím nic vyčítat nebude, pořád je přesvědčený o tom, že se prostě nechal ukecat. J protočí očima nad oběma a ohlédne se přes rameno.

"Prostě mu něco dejte, co si na to přitlačí, ať to neteče dál. Vezmu ho k doktorovi." Dodá skoro otráveně a nadiktuje adresu řidiči, aby věděl, kterým směrem má jet.

"To je teda slečinka." Poznamená ještě dost hlasitě na adresu Teru. Když se začne otevírat okýnko, ozve se hlas J i Yusukeho, aby to nedělal je pozdě a Ru už pálí na pronásledující auto. K překvapení všech ho trefí a Yu má co dělat, aby obdivně nezapískal na prsty. Za to J…S ním je dneska těžké pořízení.

"Zbláznil ses, chceš, aby tě trefili." Vyjede po něm a nakonec dojde i na velmi krátký, věčný pohled na Teru, protože udělal to,co by on sám udělal hned. To by ale nesměl Teru říct něco, po čem…Yu to prostě nevydrží a vyprskne smíchy a J… Udělá úplně to samé. 

"Dobře Yu, tohle je první bod k dobru." J se otočí a ušklíbne se na Rukiho.

"Ale pochybuju, že se to stane, to už zdrhl dávno." Doplní ještě, když se na svou lásku podívá a jeho výraz je zase skoro hladový. No dobře, jednou to bylo vážně málo.

"Na tom něco bude." Ozve se Yu, který už se kvůli bolesti bohužel dosmál. Sám je omlácený na všechny strany. Vezme Teru za ruky, aby ji navedl pod své triko a přitiskne další kapesníky na svou ránu. Je opravdu blízko a on sprostě musí koukat do očí. 

"Prostě se nedívej dolů. Je to jak olej…Skoro." Pokusí se ho trochu rozptýlit.

"Jo, když ti dojde, prostě nepojedeš dál." Dolehne k nim hlas J, který se otočí zrovna ve chvíli, kdy se Yu dívá na Teru a dojde mu, proč se to celé vlastně dělo. Jen jeho kamarád musí být takový idiot, zamilovat se do své oběti. Zarazí se na vteřinu a málem by se praštil hlavou okýnko. Ano, je to úplně to samé, co se jemu tehdy stalo s Rukim.

"Někdo má vážně debilní smysl pro humor." Okomentuje to už nahlas. Jejich auto přestane být brzo pronásledované a oni se dostanou oklikou k malé budově v zapadlé uličce.

"Jsme tu, rychle vystoupíme a řidič pojede dál, jen pro jistotu." Oznámí všem, co se bude dít a sám vyleze jako první, aby mohl Rukimu pomoct ven. Yu si jistě poradí a ano, teď je dost škodolibý. 

"Ty mě taky jednou nemůžeš poslechnout co?" Vyčte Rukimu, ale podivně měkce. Yu se snaží vysoukat z auta, ale jde to špatně.

"To je tak, když mu jeden zachrání zadek, když to pak potřebuje, nedočká se." Postěžuje si, ale nakonec se přece jen na nohy dostane a ještě má dost energie, aby se pokoušel vytáhnou z auta i Teru. J to vidí a o to méně má nutkání, ho podpírat. 

"Vidíš klidně kvůli němu i chcípne. Já ho nakonec ani zabít nebudu moct." Protočí nad tím očima a je téměř jasné, že už to prostě neudělá, jen by ho Teru neměl moc štvát. 

"Jdeme dovnitř." Vybídne je všechny, už straší venku dost dlouho.

Ruki, Teru

Cosi uvnitř Teru se příjemně zatřepe, když Yusukeho svým prohlášením o nosech tolik pobavil, až z toho málem vykrvácel, ale výraz J a jeho následující slova o možném umírání mu všechnu lepší náladu zase vezmou. Proto raději zůstane potichu až do chvíle, kdy se Ruki rozhodne lézt oknem ven. Za svoje spontánní jednání si vyslouží pochvalu obou mužů, zatímco Ruki se najednou tváří hodně kysele. Tady jeden vůbec neví, čeho jsou ti šílenci schopní a všichni mají zbraň. Přesto mu Ruki nic neřekne a Teru to pro tentokrát projde. Možná sám ví, jak bláhové to bylo, ale vyšlo to a oni díky tomu mají v podstatě klidný zbytek cesty. Yusuke stále silně krvácí a s Rukim už nemají mnoho možností, co mu k ráně přitisknout. Teru zrovna uvažuje, že svlékne tričko a přitiskne tam to, když jim řidič podá z přední přihrádky nějaký hadr, který asi používá na otírání oken. I on si v zrcátku všiml, jak je Yu na tom. Trhne sebou, když se ho dotkne Yusukeho ruka, vrhne po něm vytřeštěný pohled, ale nechá si navést ruce pod jeho triko a znovu silně stiskne. Dolů se opravdu nedívá, ale když se dozví, že je krev jako olej, má pocit, že se mu udělá špatně a ještě Yusukeho pozvrací. Komentář J to celé dokončí a Teru obrátí bledý obličej k Rukimu, jako by ho očima prosil o záchranu. Jen těžko říct jestli svou nebo Yusukeho. 

"Klid, on neumře." Řekne Ruki a poplácá ho po stehnu, ale sám má o Yusukeho opravdu velký strach. Na rozdíl od J, on si ničeho nevšiml a nic nepoznal. Kdyby ano, vyhodil by Teru ze dveří auta a ještě ho nechal třikrát přejet sem a tam. Pak by tam možná hodil i Yusukeho. Poznámku o blbém smyslu humoru taky moc nepochopí a musí se kousnout do jazyka, aby se J nezeptal, jestli tím myslí sebe. V tuhle chvíli ho začíná štvát úplně všechno. Když auto konečně zastaví, Ruki už o řidiče strach nemá. Už ví, jak to chodí a kam asi tak pojede. Bude určitě v pořádku. Málem ani nestačí sáhnout po klice ode dveří a J už je na nohou a obíhá auto, aby mu pomohl ven. Nic mu není, mnohem větší pomoct potřebuje Yusuke, ale stejně mu podá svoje ruce a usměje se na něj. Tedy jen do chvíle, než dostane vynadáno a koutky mu zase opadnou do podkovičky. 

"Teď nemáme čas se hádat." Zneužije situace, jako by mu to snad někdy jindy překáželo. Ohlédne se na ty dva, co ještě vystupují, když na ně J upozorní a honem k nim přeběhne, aby Yusukemu konečně nějak pomohl. Teru už je taky na nohou a řidič okamžitě odjede. J míří ke dveřím do domku a dává o nich vědět, zatímco on a Teru se snaží Yusukeho udržet na nohou. 

"Honem, začíná vadnout." Křikne Ruki, protože cítí, jak jim Yusukeho tělo těžkne na ramenou. Ještě neomdlel, ale nemá k tomu daleko. S pohybem se z něj krev řine mnohem rychleji. Teru zírá vyděšeně pod nohy, protože bílé tenisky máčí v kaluži krve a zapotácí se taky. Dveře se naštěstí rychle otevřou. Je v nich nějaká starší žena. Rychle se po nich podívá, na chvíli zakotví ve tváři J a pak je pustí dál. J naštěstí převezme Yusukeho tělo a na rameni ho tak nějak dovleče až na podlahu obývacího pokoje, kde ta paní stihla natáhnout igelit. Yusuke se zhroutí s tichým žuchnutím a v tu chvíli už o ničem neví. Ruki na něj zírá, jako by snad právě umřel a začíná být třetí v pořadí, kdo bledne. Jestli umře… jestli… obrátí pohled k J a doslova mu z něj sálá Pro kami zachraň ho! Teru klečí o kousek dál s rukama před ústy a vypadá, že se rozbrečí. Nechce se dívat na to, jak někdo umírá!