(loď)
J, Yusuke
Uplynulo už několik dní od únosu Teru. J se začal pomalu podivovat nad faktem, že k němu chodil jen Yusuke a vyloženě si o to říkal. Z druhé strany měl vlastně pravdu. Rukiho už viděl, Yusukeho už taky, ale J mu zatím zůstával utajen a bylo zbytečné to pokoušet. Ani ve snu by ho nenapadlo, že pravidlo pásky dole vůbec neplatí. Yusuke ho sabotoval už od první chvíle. J zatím zařizoval všechno kolem a byl to on, kdo kontaktoval otce Teru, aby z něj vymámil výkupné a taky jisté záruky, že už budou předním v klidu. Žádné další únosy ani podobné věci. Jistě, byl by to jen podepsaný papír, ale i podsvětí mělo svá pravidla. Kdyby to porušil, využili by toho jiní a šli po něm. K překvapení všech, se otec Teru opravdu chtěl domluvit a chtěl zaplatit výkupné. Yu byl očividně nadšený, Ru taky, protože tím padla možnost, že by Teru přišel o oči. To by jim jeho otec tisíckrát vrátil. Kdyby nedošlo na výkupné, tak o ně nejspíš přijde a pak ho někde vyhodí. Tak to měl J v plánu, když se dozvěděl, že je viděl a ani u toho nemrkl. Pro něj to bylo jen zboží, na nikoho jiného se nedokázal dívat tak, jak na Rukiho. J moc nadšený nebyl, něco mu na tom nesedělo. Zrovna sedí všichni tři na palubě a popíjejí, kdo co má rád. J do sebe samozřejmě láduje pivo. "Co se ti na tom nezdá?" Ptá se ho Yu a pozvedne sklenku ke svým rtům.
"Přijde mi to příliš snadné. Nezáleží mu na něm, nezáleží mu na nikom." Prozradí jim to, co se mu odehrává v hlavě.
"Podle mě to je nějaká bouda." Odfrkne si a pohodlněji se opře do židle.
"A co když ne?" Kontruje mu Yu, protože ho zaměstnává hlavně vidina toho, že nakonec dodrží to, co si slíbil v hlavě. Totiž, že Teru odsud odejde v pořádku. Pořád mu ještě nedochází ten pravý důvod, proč to tak je.
"Pamatuješ si na jeho první ženu, jak skončila." Podívá se mu upřeně do očí.
"Sledoval, jak ji párají za živa a ni nemrkl a to jenom kvůli bedně se zbožím. Nemělo ani nějakou velkou cenu." Připomene mu, co oba dva ví. Obrátí do sebe zbytek piva a u toho se pořád trochu mračí. Koron je z něj taky zdá se nervózní.
"Jdu ještě probrat všechny možnosti, kdyby se cokoliv posralo." Zvedne se zničehonic a vypadá to, že s ním moc nebude řeč. Jeho špatná nálada pramení hlavně z rozhovoru s Rukim po poslední akci. Hlavně jde o ten slib, který mu nedal. Proto chce mít všechno podchycené a vytěsnit veškerý prostor pro chybu. Když prochází kolem Rukiho, skloní se a políbí ho do vlasů, pak už opravdu zmizí v podpalubí. Yu se za ním ještě chvíli dívá, sleduje Korona, jak J následuje dolů, jak kdyby tušil, že jeden jeho páníček nemá nejlepší náladu.
"Co s ním je?" Zeptá se Rukiho s mírně pozvednutým obočím a protočí svou vlastní sklenku mezi prsty. Chvíli se brouzdá svými myšlenkami, než se ohlédne přes rameno na moře.
"Jsem rád, že Teru zůstane v celku." Přizná se mu nakonec, i když si to napůl ani neuvědomuje.
"Udělal bych to, o tom nepochybuj, ale jsem rád, že se to nestane." Před J by to nejspíš nikdy neřekl, ale má pocit, že Ru to má dost podobně. Trochu víc se odsune na židli a natáhne k němu ruku, aby ho pozval k sobě na svůj klín. Všichni tři už by si potřebovali nejspíš vydechnout, a jakmile tohle skončí, nejspíš si vážně dopřejí dlouhou dovolenou.
"Kam bys chtě jet?" Zeptá se, aby odvedl řeč od toho, co je čeká. Nemusí na to myslet aspoň na chvilku. Jakmile se vrátí J s dalšími plány, potřebují čistou hlavu, aby si je zapamatovali.
"Jel bych někam do hor. Už dlouho jsem nebyl na prkně." Postěžuje si trochu.
"Vždycky mě to bavilo a už dlouho nebyl čas si jen tak vyjet." Rozpovídá se malinko víc. Surfování si užil dost, radši by trochu sněhu.
"Tam bych mohl znárodnit i sněžný skútr." Koutky mu vyběhnou na chvíli nahoru.
Ruki
Těch několik dní po vyplutí bylo pro Rukiho hrozně zvláštních. Ani jednou se za Teru nebyl podívat. Ani jednou se nepodíval na kamery. Prostě se mu podvědomě maximálně vyhýbal i když to byl on, kdo ho fyzicky unesl. Yusuke to obstarával za ně za všechny a Ruki ani netušil, jak velkou výhodu mu poskytuje, když si kamer vůbec nevšímá. Nevšímal si jich ani J, protože měl plnou hlavu plánované výměny zboží a náladu pod psa. Díval se tam jenom ve chvílích, kdy tam Yusuke nebyl a on chtěl zjistit, jestli je Teru hodný, spí a tak podobně. Nebylo tam moc věcí, kterými by si mohl ublížit, ale jeden nikdy nevěděl. Dalo by se říct, že oba jeho milenci byli jiní. J podmračený a neklidný a Yusuke hlavou někde jinde. I Ruki byl mnohem víc uzavřený do sebe a už jenom tohle dokazovalo, že tento únos ani pro jednoho z nich nebyl jen tak obyčejnou záležitostí, jinak by na ně neměl takový dopad. Rukimu to nepřipadalo zase tak zvláštní, protože byl jeho první, ale kdyby jich měl za sebou tolik, co kluci, asi by byl nervózní jako tygr v kleci. To, že Teruův otec svolil k výměně, ho nadchlo. To, že tomu J ani za mák nevěřil, mu nadšení zase bralo. Tady už nejde jen o oči Teru. Když ta výměna neprojde, J střelí toho kluka do hlavy rovnou na lodi a prostě ho pošle přes zábradlí. Ruki si tím je jistý. Vůbec si ale není jistý, jestli chce být vrah. +Už jím jsi...+ Proběhne mu hlavou, zatímco v prstech točí skleničku ginu a poslouchá, o čem se ti dva baví. Mimoděk krčí nos nad příběhem té ženy a snaží se nepředstavovat si detaily. Když se J rozčarovaně zvedne a chystá se odejít, Ruki k němu zvedne oči a usměje se, když ucítí jeho polibek. Ne, mezi nimi se nic nezměnilo, ale vnímá jeho niterní emoce a tuší, čemu ještě patří. Jeho vlastní stanovisko se ale zatím paličatě nezměnilo. Jakmile jsou s Yusukem sami a on se ho zeptá, co se stalo, zvedne k němu Ruki oči. +Spíš, co se stalo s tebou.+ Řekne mu v myšlenkách, ale oči zase sklopí a upije ginu. "Nechci mu cosi slíbit…" Rozhodne se být upřímný. Žijí teď přece všichni tři spolu. Měl by mu to říct celé?
"Nechci mu slíbit, že se mi nic nestane, pokud by umřel." Vybalí to nakonec a jakmile ho Yu vybídne, aby přešel k němu na klín, vděčně se zvedne a hned to udělá. Tiše si vydechne jakousi vnitřní úlevou a opře si spánek o jeho rameno.
"Když mu hrozilo to nebezpečí, věděl jsem, že bych to nerozchodil. Ten pocit nezmizel. Já vím, že mám tebe, nakonec by to tak asi nedopadlo, ale stejně… teď mu to slíbit prostě nemůžu. A zároveň mám pocit, jako bych nebyl fér k tobě..." Přizná mu své těžké myšlenky, které nejspíš přenáší na ostatní.
"A ty? V posledních dnech skoro ani nejsi vidět. Pořád jsi dole a oba víme, že to asi není normální. J si toho přes vlastní starosti nevšiml, jinak už by s tím něco udělal, ale já ano." Mírně se oddálí, aby viděl do Yusukeho tváře a přizná se, že se v něm ozve vzdálený osten žárlivosti. Když si představí, že by mu ho něco bralo, najednou mu to po tom všem děsně vadí. Na chvíli se odmlčí.
"I já jsem rád. Byla by to moje vina, kdyby ne. Pitomá chyba…" Řekne a upře oči někam do dálky na moře. Jenže podle toho, co říká J, Teru moc šťastné vyhlídky nemá. Mile ho překvapí, že Yusuke téma Teru opustí a místo toho se ho zeptá, kam by chtěl jet na dovolenou. Má pocit, jako by ohrožení zmizelo a všechno bylo zase v pořádku.
"Hory zní pěkně… V posledku jsme byli pořád u moře. Mám rád zimu a sníh..." Odtuší. Vždycky to tak bylo. Nesnášel ten lepkavý upocený pocit, za to miloval dotek zimního větru na tváři. S J na tohle všechno zapomněl. S J byl úžasný i tenhle tropický ráj… Opět vrátí pohled do Yusukeho očí. I jeho koutky jdou nahoru, když dojde na ten skútr.
"Ty už si vůbec nedovedeš něco slušně vypůjčit." Řekne mu na oko káravě.
Yusuke
"Vlastně ho chápu a myslím, že jsem schopný pochopit i tebe, i když mi z toho dobře není." Povzdechne si.
"Z druhé strany by si měl vážit toho, že mu nelžeš a neslibuješ něco, u čeho si stoprocentně nejsi jistý, jestli to dokážeš. Chci, abys věděl, že kdyby se cokoliv stalo, udělám všechno proto, abych se o tebe postaral, Ru-chan." Ujistí ho, že v jeho nitru se nic nezměnilo a nelže. Jenže je to trochu jiný stupínek, než kam se pomalu dostává Teru. O tom však ještě neví, nepřipouští si, že by existovalo ještě něco jiného. Je přesvědčený, že Rukiho miluje a opravdu to tak je, jen…
"Jsi ke mně od začátku fér a já šel do toho s tím, že vím, jak to je. Souhlasil jsem, není důvod nad tím přemýšlet." Trochu se zarazí, jakmile Ru narazí na čas, který tráví u Teru. Sám ví, ž je to přes čáru. Už jen tím, co mu dovolil, ale…Jak jen to vysvětlit?
"Máš pravdu." Prohodí jako první, protože lhát nemá ve zvyku.
"Asi mi dochází, že na tohle nemám úplně žaludek. Tedy ne, že bych odmítl něco, co by řekl J, to ne. Jen sám od sebe bych mu asi neublížil." Přizná se, než Rukiho přitiskne na svém klíně víc k sobě. Odloží si bradu na jeho rameno a na pár vteřin se dotkne rty jeho krku. Je to jen leté gesto, které netrvá příliš dlouho. Bradu na jeho rameni však nechá.
"Mám pocit, že se za ty roky, kdy jsem žil normálně něco změnilo. Potkal jsem spoustu lidí a prožil s nimi nějakou dobu. Život má cenu, u většiny ano. Teru nic nevěděl, žil celý život ve lži a teď přijde tohle. Co když má J pravdu a vůbec mu na něm nezáleží?" Dostanou ho pochybnosti.
"Asi mi to není jedno, jak by mělo. Já nevím, jak to vysvětlit. Možná je to tím, že jsem se vždycky věnoval spíš krádežím a lidi, kterým jsem ublížil, jsem neznal. Je to pokrytecké, ale fungovalo to." Musel se k tomu vrátit, protože cítí, že to potřebuje někomu říct.
"Bylo to v tu chvíli nejlepší řešení. Stejně by si toho v tom davu někdo všiml, že má zavázané oči." Podle něj to rozhodně chyba nebyla.
"Už se stalo, nemá smysl se nad tím dál pozastavovat. Důležité je, co bude teď." Pokusí se změnit jeho myšlení.
"To zní. Mám rád sníh za okny a teplý krb." Podsune mu představu, jaké by to mohlo být. Zatváří se naprosto nevinně, když dojde na půjčování skútru.
"To je trochu pracovní deformace." Pokrčí rameny.
"Můžeš si ho koupit, ale jde o ten pocit, že děláš něco, co se nemá." Blýskne se mu v očích. Trochu se odtáhne, aby mu viděl do tváře a zvedne dlaň, aby ji mohl natočit směrem k sobě.
"Díky, žes mě neposlal pryč. Vážím si toho." Prohodí tiše, než se trochu nakloní, aby si mohl na chvíli půjčit jeho rty. Polibek během pár vteřin prohloubí a je znát, jak se mu prudčeji zvedá hrudník. Nejradši by ho položil na stůl před nimi a ukázal mu, jak vděčný umí být.
"Ru-chan. Dokončíme to a pak společně přesvědčíme J, že je čas na dlouhou dovolenou v nějakém pěkném luxusním srubu s vlastním bazénem saunou a vířivkou." Šeptá mu do rtů a u toho spokojeně přivírá víčka.
"A taky krb, nesmím zapomenout na krb." Koutky se mu zlehka pozvednou, když si to celé představí. To ale první musí vyřešit případ Teru. Když na něj pomyslí, vyvstanou mu před očima jeho rysy a taky oči…Ty vyděšené, to je zatím to jediné, co mohl vidět a stejně…Potřebuje to dokončit, jinak se z toho asi zblázní.
Ruki
Ruki naslouchá Yusukeho odpovědi a je pro něj podivně osvobozující, že s ním Yu v podstatě souhlasí a nesnaží se mu jeho postoj vymluvit jako J. I on J chápe a v jeho roli by se choval úplně stejně, ale přes to potřebuje cítit podporu, když je jinak ve všem tady tolik nejistý. Yusuke mu neslibuje poprvé, že se o něj postará, ale stejně teď získá pocit, že s ním by mohl zvládnout i tak tragickou událost. Nahlas to však neřekne, protože jistý si tím není, ale v jeho očích se objeví vděk. Pousměje se a přikývne. Když pak Yusuke s jeho slovy o Teru přímočaře souhlasí, cosi v Rukiho žaludku sebou škubne. Je to osten jakýchsi obav ohledně toho, jak to je, ale Yusuke mu všechno upřímně vysvětlí a on si vydechne podruhé. Vlastně jsou si s Yusukem velmi podobní. J je jejich protikladem, ale oni dva přemýšlejí hodně stejně. Ruki nepochybuje o tom, že J s přehledem utáhne je oba. Ruki znovu přikývne. Sám se rozhodne svěřit zase se svou částí. "Je to už hodně dlouho, co přemýšlím nad tím samým. Pořád se rozhoduju, jestli na to mám nebo ne, jestli to chci nebo ne. Vlastně už je pozdě. Řekli jsme si, že do toho jdeme, všechno vím… ale stejně tak vím, že bych se nejraději věnoval podobným věcem, o jakých jsi vyprávěl ty. Chci zažívat ten adrenalin, nějakou akci, něco třeba ukrást…." Zatetelí se při těch představách.
"Ale vím, že nechci být vrah. Tam na ulici s těmi gorilami, co po nás šli, to bylo jiné. Kdybych musel, střelil bych je. Ale jen tak přijít k neozbrojenému vyděšenému klukovi? Tohle já nedám Yu. Už jenom proto, že pořád až moc živě cítím to, co on." Hlesne. Kdyby ho teď J slyšel, nedovede si představit, co přesně by si o tom všem myslel. Co by prožíval zase on. Tolik se ho před tím vším snažil uchránit a Ru mu pořád říkal, že ví, co chce. Je si jistý, že by mu přidělal hodně dalších vrásek a starostí. A tak je rád, že J nic neví, ale on se může svěřit alespoň Yusukemu. Však J sám říkal, že potřebuje být v psychické pohodě, aby mohl jít do akce. Pořádně Yusukeho obejme a ucítí na krku jeho rty.
"Ach, Yu..." Povzdechne si, když Yusuke dál mluví o Teru. I on podvědomě ví, že tohle předání se nepovede a co Teru čeká.
"Čím víc za ním budeš chodit, tím si to jenom zhoršíš. Neměl by sis na něj vytvářet vůbec žádné vazby. Měl bych tam začít chodit já." Řekne mu tiše. Jakmile dojde na ty oči, Ruki zavře ty svoje. Ví, že má Yu pravdu, ale to nic nemění na tom, že to bude jeho vina. Téma plynule přejde zpět k dovolené. Oba dva se snaží přestat myslet na to, co je čeká a povídat si spíš o vzájemné budoucnosti, ale ono to nějak nejde a pořád jim to ujíždí zase zpátky. To dokládá i fakt, že mu Yusuke z ničeho nic poděkuje za to, že jsou spolu. Ruki se musí oddálit, aby se mu mohl trochu udiveně podívat do očí a pak se znovu usměje.
"Já bych měl poděkovat za to, že ses nenechal odehnat a jsi tady. Ne jen proto, že J už by nedýchal." Nechce, aby si Yu myslel, že ho tady Ruki chce jenom kvůli jeho schopnostem a jako záchrannou pojistku. Dnešek byl důkazem toho, že ho potřebuje i na spoustu jiných věcí. Yusuke ho místo odpovědi políbí a je to docela plamenný polibek. Někdy má pocit, jako by nebyl Japonec, ale spíš nějaký jižanský ohnivý národ.
"Ano..." Hlesne do jeho rtů, protože víc nestihne a kromě toho si teď pod slovy Dokončíme představuje něco trochu jiného. Jak to jen tihle dva dělají, že s ním tolik cvičí? Tiskne se k němu ještě o něco víc a podvědomě ho táhne vahou svého těla na sebe. Vůbec neví, kolik je hodin, jestli něco takového vůbec stihnou, než dojde na akci nebo kde je J, ale momentálně má mozek v kalhotách. Bohužel ti dva budou muset čas od času přemýšlet za něj.
J, Yusuke
Je rád, že se Rukimu mohl svěřit. Už od první chvíle cítil, že by to tak mohlo být. I to je jeden z důvodů, proč s ním zůstal. Je vlastně trochu překvapený, že to má Ru stejně. Tolik se snaží, aby J stačil, jenže jeho přítel a Rukiho láska je na tom troch jinak, než oni dva. Je příliš poznamenaný tím, co dělá, že si ani neuvědomuje, jak to může cítit někdo jiný. Krátce si povzdechne, nebude to jednouché, ale pokud by mu to vysvětlil, třeba by ho poslouchal. "Já ti rozumím, Ru-chan. Možná bys to J mohl říct a mohli bychom začít první jen s nějakými loupežemi. Je to stejný byznys jako tohle, ale na chvíli se všichni odprostíme od těch problémů, které máme. Můžu to udělat já, jestli chceš a svést to třeba na sebe, to je to nejmenší, o bych pro tebe mohl udělat." Ujistí ho, že do toho klidně půjde, když bude Ru chtít. Šlo by vlastně jen o rozhovor, když to podá dobře, nebude mít J žádné pochybnosti. Nechce na něj cokoliv plánovat, jinak by ale měl trochu obavy, že to vezme úplně jinak. Ví, jak moc mu na Rukim záleží. Nechá se klidně objímat a sám si tiše povzdechne. Je to hodně příjemné, když cítí teplo Rukiho těla. Jako by s tím odplouvaly všechny starosti. Jakmile se vrátí k tématu Teru, trochu se odtáhne a podívá se mu do tváře, než zavrtí hlavou.
"Ne, já to zvládnu." Ujistí ho rovnou a konečně mu trochu dojde, že s jejich uneseným chce trávit čas.
"Mám pocit, neuž ze mě není tolik vyděšený. Mám pocit, že mu trochu dlužím kapičku starosti." Sdělí mu otevřeně, jak nad tím přemýšlí.
"Slibuju, že to pak zvládnu, kdyby se stalo cokoliv. Nebude to příjemné, ale zvládnu to. Chci tě toho ušetřit. Myslím, že už si toho za vinu dáváš dost." Začíná mu být dost jasné, co se uvnitř Rukiho odehrává. Jeho pohled výrazně změkne a tmavé oči jsou hned o dost hřejivější.
"Budu tady vždycky pro tebe. Byl jsem do první chvíle." Ujistí ho, že se od té doby vůbec nic nezmizelo.
"Hlavně ve chvílích, kdy J nebude mít náladu, nemohl bych tě nechat strádat." Obrátí na úplně jinou notu. Ostatně ten polibek toho je důkazem. V jeho přítomnosti se jen těžko ovládá, když ho k tomu ještě pobízí, je to čím dál horší. Koutky se mu malinko pozvednou, když Ru souhlasí s jeho návrhem na dovolenou i se všemi detaily. Je jasné, že v první volné chvíli to celé zařídí a pak se bude hádat s J, že je to skvělý nápad. Ostatně, když si to bude přát Ru, nebude zase dlouho protestovat, tím si je jistý. Nenechá ho dlouho přemýšlet, co by kdyby. Místo toho, ho vezme do náruče, společně s ním vstane a vysadí ho na stůl, který je u nich. S dalšími, mnohem vášnivějšími polibky se dostane mezi jeho stehna a natiskne se svým klínem na ten Rukiho. Ne, tohle mu nemůže dělat, protože pak není schopný myslet na cokoliv jiného. J je ale pryč a pochybuje, že by se dneska ještě něco dělo. Dlaněmi prozkoumá celá jeho stehna a pořád neopouští jeho rty, ale nakonec se přec jen nadechnout musí.
"Chtěl jsem být trochu zdrženlivý, ale je to marný boj. Máš to stejně?" Usměje se na něj. Sklouzne očima k Rukiho klínu a prsty přesune na zapínání jeho kalhot. Pásek je rychle dole, vytáhne ho z poutek s tichým zasvištěním a pak skončí na palubě. Ono toho nakonec asi bude víc. Zrovna se celkem úspěšně pere s kalhotami a u toho ho vášnivě líbá, když se ozve hlas J.
"No výborně, jeden pracuje a oni se baví." Utrousí s nádechem zvláštního pobavení a z výrazu je jasné, že by se k nim hned přidal.
"Nerad vám kazím zábavu, ale musíme se připravit. Předání bude večer, souhlasil s tím, že to bude co nejdříve a já už to chci mít z krku, ať už je to bouda nebo ne."
Yusuke na něj přes rameno nevěřícně hledí a očima mu říká, jestli to myslí vážně, že je to právě teď.
"A nestihneme…" Ozve se trochu nezodpovědně Yu.
"Ne, bohužel ne. Jestli máme mít všechno podchycené, tak nestihneme." Mávne notebookem, který má pod paží.
"Ale klidně mu ty kalhoty sundej, bude se mi líp pracovat." Usměje se široce, než k nim přejde a odloží notebook na stůl. Sáhne Rukiho šíji, vjede mu do vlasů a přitáhne si ho k drsnějšímu polibku.
"Jsi sexy, hodně sexy." Trochu nespokojeně si mlaskne a je znát, jak moc těžké je pro něj držet se zpátky.
Žádné komentáře:
Okomentovat